Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-O Zpět na abecední vyhledávání R->

PACLT Čeněk - český cestovatel

* 14. 7. 1813 Turnov, + 1887 Keiskamma

Po absolvování turnovské školy se vyučil v Jičíně mydlářem. Pak odcestoval přes Uhry do Vídně (1840-43), kde byl zaměstnán jako brusič drahých kamenů. Později odešel prodávat drahokamy do Varšavy. V září 1846 odplul z Antverp do New Yorku, kde se dal najmout jako dobrovolník do armády Spojených států. Roku 1853 z armády vystoupil a odjel do Evropy, ale 1. listopadu 1853 byl již zpět v New Yorku. Cestoval po Spojených státech a pokoušel se usadit. Po krátkém pobytu na diamantových polích v Brazílii odplul 1857 do Austrálie. Pak se rozhodl navštívit Indii a přes Hongkong a Singapur se vydal zpět do Adelaide, kam dorazil v dubnu 1860. Roku 1863 se vrátil do Turnova.

V březnu 1864 se vydal podruhé do Austrálie, 1865 odjel na Nový Zéland. 1866 se opět vrátil do Evropy. Když na něj byl 1869 vydán v Praze zatykač pro jeho výroky v době vojenské perzekuce, utekl do Berlina. Koncem 1870 odjel do Londýna, odkud odplul lodí do jižní Afriky. Roku 1871 podnikl neúspěšnou výpravu k řece Zambezi a pak usadil v Kimberley. Roku 1881 mu byla udělena milost a turnovský starosta jej vyzval k návratu. K tomu se však již neodhodlal a po šestnáctiletém pobytu v jižní Africe zemřel v Keiskammě.

D.-k.: Cesty po světě, Praha 1888, 2. vyd. 1891; F. A. Bureš (ed.), Cesty po Austrálii, Praha 1939; F. A. Bureš (ed.), Sedmnáct let v jižní Africe, Praha 1940; Cesty světem, Praha 1954.

L: D. Šajner: Zpívající digger, 1950; J. Kunský: Čeští spisovatelé, Praha 1961, díl I.: 363-389; J. Wolf: Podíl českých a slovenských badatelů na poznání Afriky, in: B. Davidson, Africká minulost, Praha 1972: 226, J. Svoboda: Čeňka Paclta cesty po světě, Praha 1988; J. a M. Martínkovi: Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 323-326.

(jj)

PALÁT Augustin - český sinolog

* 16. 2. 1923 Krhová u Valašského Meziříčí

Po maturitě (1941) a abiturientském kursu (1943) byl totálně nasazen v továrně Avia v Praze-Čakovicích. V letech 1943-45 navštěvoval kursy čínštiny v Orientálním ústavu, vedené J. Průškem. V letech 1945-48 studoval práva na Právnické fakultě UK a souběžně s tím poslouchal také sinologické přednášky na Filozofické fakultě. Studium na této fakultě ukončil v roce 1951.

V letech 1947-51 působil jako lektor čínštiny na Škole orientálních jazyků v Praze a v téže době již byl pověřen přednáškami na FF Palackého univerzity v Olomouci. V letech 1948-50 působil navíc jako lektor čínštiny na jazykové škole v továrně Svit ve Zlíně.

V letech 1950-54 byl odborným asistentem na katedře filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1954 získal na téže fakultě titul docenta. Pak přešel na čas do diplomatických služeb. V letech 1954-58 byl velvyslaneckým radou na čs. zastupitelském úřadě v Pekingu. Pak zůstal v Číně ještě jeden rok (1958-59), aby absolvoval stáž na Historickém ústavu Čínské akademie věd v Pekingu a podnikl řadu cest po zemi.

Po návratu do vlasti přijal místo náměstka ředitele OÚ, jež si podržel od roku 1959 až do roku 1970. V téže době konal přednášky na Univerzitě 17. listopadu a na FF UK.

Přednášel opětovně na zahraničních univerzitách a jako hostující profesor vystupoval v četných učených společnostech v Evropě a Hongkongu. Účastnil se mezinárodních sinologických a jiných kongresů v Itálii, SRN, Belgii, Holandsku, Dánsku, Francii, Velké Británii, Rusku, Číně, Indii, na Tchaj-wanu. V téže době také absolvoval po republice stovky přednášek.

Po vynuceném odchodu z OÚ v roce 1973 se až do roku 1989 živil jako překladatel u Pražské informační služby.

Po listopadu 1989 byl členem Vědecké rady FF UK (1990-92), Vědecké rady OÚ (1990-96), viceprezidentem European Association of Chinese Studies (1990-96), předsedou sdružení Kontinenty (1990-97), místopředsedou Česko-čínské společnosti (1990-97); v obou posledně jmenovaných případech je nyní jejich čestným předsedou.

Je nositelem medaile Collège de France (1981) a dopisujícím členem Istituto Italiano per il Medio ed Estremo Oriente v Římě (1993).

D.-k.: (s J. Bartůškem), Učebnice hovorové čínštiny, Orientální ústav ČSAV, Praha 1951-52; Čínská lidová republika, 1970; (s J. Průškem), Il medioevo cinese, Torino 1983 [1998 vyjde tato rozsáhlá práce o 623 stranách v českém překladu]; Konfuciovy Rozhovory [reedice V. Lesného a J. Průškova překladu Hovorů Konfuciových z roku 1940] s obsáhlým komentářem.

PŘEKLADY: Lin Yü-tchang: Okamžik v Pekingu, 1948; Ženy nové Číny, 1951; Dívka s bílými vlasy (1951); Ting Ling: Slunce nad řekou Sang-kan (1951); Wang Si-ťien: Převrat, 1953); (s Františkem Hrubínem), Nefritová flétna. Antologie tchangské poezie, 1954; Sung Čching-ling: Boj za novou Čínu, 1955, Š' Naj-an: Příběhy od jezerního břehu, 1962.

D.-č./sb.: On the History of Czech Sinology from the End of the 19th Century to the Present", in: Europe Studies China, London 1995.

L.: [Mendel, Miloš]: Orientalista srdcem [Augustin Palát], NO 49 (1994): 32-34; Kolmaš, Josef: Augustin Palát - 75 let od narození, Informační zpravodaj Česko-čínské společnosti IV, červen 1998, č. 2: 1-2.

(jk)

PÁLFI (pův. Pitko) Ján - maďarský egyptolog, historik a publicista slovenského původu

* 12. 4. 1889 Spišské Podhradie (okr. Spišská Nová Ves), + 1951 Budapešť

Studoval historii a egyptologii na univerzitě v Budapešti. Nejprve působil jako středoškolský profesor, od roku 1922 jako docent egyptologie na univerzitě v Budapešti. Od roku 1920 zpracovával staroegyptské sbírky v maďarských muzeích. Je autorem prací z dějin starověkého Egypta, hlavně z oblasti umění.

D.-k.: A napkorong az egyiptomi emlékekek, Budapest 1923; Az alvilági élet az ókori egyiptomiak felfogásában, Budapest 1923; Az ókori egyiptomiak nemi erkölcséről, Telea 1926.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 4, Martin 1990: 376.

(pd)

PANTŮČEK Svetozár - český arabista

* 16. 2. 1931 Trnava

V roce 1953 absolvoval studium češtiny, ruštiny a arabštiny na Filozofické fakultě UK a 1955 nastoupil jako odborný asistent pro neruské literatury na Vysoké škole ruského jazyka a literatury. V letech 1959-72 působil jako vědecký pracovník v Orientálním ústavu ČSAV, zároveň přednášel severoafrickou literaturu a tuárežštinu na FF UK, pravidelně vyučoval na Jazykové škole a konal přednášky pro veřejnost. 1963 dosáhl hodnosti kandidáta filologických věd a 1967 získal titul PhDr. V letech 1969-70 pobýval jako hostující profesor na univerzitě v Münsteru (SRN).

Poté, co byl 1973 z politických důvodů propuštěn z ČSAV, působil jako překladatel na volné noze; v té době získal dvakrát grant na univerzitě v Münsteru. Roku 1990 se vrátil do Orientálního ústavu jako vědecký pracovník, 1992-93 zde zastával funkci ředitele, stal se členem Akademické rady AV ČR (1993-97) a šéfredaktorem Nového Orientu (1991 a znovu od 1998).

Specializuje se na moderní arabské literatury s hlavním zaměřením na severní Afriku, je odborníkem na tuárežštinu a překladatelem arabské literatury.

D.-k.: Tuniská hovorová arabština. Malé učebnice NO, Academia Praha 1965; La littérature algérienne moderne. Dissertationes orientales, vol. 22, Academia, Prague 1969; Tunisskaja literatura, Moskva 1969; Das Epos über den Westzug der Banu Hilal. Dissertationes orientales, vol. 27, Academia, Prague 1970; Tunesische Literaturgeschichte, Otto Harrassowitz, Wiesbaden 1974; Literatury severní Afriky, Praha 1978.

PŘEKLADY: Zapomenutý pahorek, Odeon, Praha 1971; Al-Džáhiz: Kniha lakomců, Odeon, Praha 1975; Sáleh at-Tajjib: Cesta na sever, Odeon, Praha 1986; Taufík al-Hakím: Lidé z jeskyně, Praha 1991; Zakletý sultán - arabské pohádky, Praha 1993; Džibrán Chalíl Džibrán: Blázen a jiné paraboly, Praha 1994; Mořská víla a jiné arabské pohádky, Praha 1995; Moderní tuniské povídky, Praha 1996; Moderní syrské povídky, Praha 1997.

D.-č./sb.: Alžírská literatura psaná francouzsky, in: Arabská moderní literatura [skripta], SPN, Praha 1962: 80-104; Slovesnost Berberů, in: Z dějin literatur Asie a Afriky VII. [skripta], SPN, Praha 1963: 25-49; Tuniská literatura, in: Arabská moderní literatura II. [skripta], SPN, Praha 1964: 7-25; Slovník spisovatelů. Asie a Afrika, Odeon, Praha 1967 [31 hesel]; Problema differenciacii sovremennoj literatury v arabskich stranach, in: Teoretičeskije problemy vostočnych literatur, Moskva 1969: 112-117; Dictionary of Oriental Literatures, vol. II. West Asia and North Africa, London 1974 [16 hesel]; Zeitgenössische Literatur, in: Tunesien, Stuttgart 1984: 273-288; Das Pressewesen, in: ibid.: 368-377; Einwirkungen fremder Kulturkreise auf die Entwicklung der maghrebinischen Literaturen, ArOr 59 (1991): 276-288; Die Gestaltung der maghribinischen Nationalliteraturen in der 1. Hälfte des 20. Jahrhunderts, ArOr 60 (1992), 134-146; Analyse de quelques contes de l'écrivain tunisien cAli ad-Ducadji, in: J. Prosecký (ed.), Ex pede pontis, Prague 1992: 198-206; Die geistige Emanzipation von Frankreich nach dem 2. Weltkrieg in den nordafrikanischen Literaturen, ArOr 61 (1993): 147-160; Prozeß der Arabisierung in Algerien, ArOr 61 (1993): 347-362; Analysis of the parables of Gibran Khalil Gibran, in: Quaderni di studi arabi 11 (1993): 139-147; Quantitative Entwicklung der Arabisierung in der algerischen Kultur (1966-1979), ArOr 62 (1994): 250-264; The Search for Identity in Northafrican Literatures, ArOr 63 (1995): 180-187.

(A)

PANTŮČKOVÁ Jitka - česká ekonomka-arabistka

* 23. 2. 1949 Praha

Po ukončení Vysoké školy ekonomické v Praze (1973) krátce pracovala jako ekonomická redaktorka ČTK (1974-76), poté absolvovala interní aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV a získala vědeckou hodnost kandidáta ekonomických věd v oboru světová ekonomika (1983). V letech 1972-79 studovala arabštinu na Jazykové škole v Praze. V letech 1984-91 působila v Orientálním ústavu ČSAV jako vědecká pracovnice se zaměřením na islámskou ekonomickou teorii a hospodářské dějiny Středního východu. Od roku 1991 pracuje v bankovním sektoru.

D.-k.: (spoluaut.), Súdán, Praha 1981: 70-160; (spoluaut.), Afghánistán, Praha 1987: 64-134; (s kol.), Střední a východní Afrika, Institut zahraničního obchodu / ČTK - Pressfoto, Praha 1989, 130 s.

D.-č./sb.: Rostoucí potíže egyptského hospodářství, Zahraniční obchod (1980), 2; Hlavní rysy hospodářského rozvoje arabských zemí, NO 39 (1984), 5: 129-132; Čs. hospodářské vztahy s arabskými zeměmi, ibid., 6: 161-164; Súdán: bilance vlády vojenského režimu, NO 40 (1985), 1: 3-7; Solidarita rozvojových zemí a boj za Nový mezinárodní ekonomický řád, ibid., 7: 193-195; Některé problémy sociálně ekonomické diferenciace arabských zemí, Mezinárodní vztahy (1985), 1; Očekávaný vývoj zemí OPEC ve střednědobé perspektivě, Politická ekonomie (1985), 4; Třicet let nezávislého vývoje Tuniska, NO 41 (1986), 7: 200-201; O sovremennoj islamskoj ekonomičeskoj teorii, in: Razvivajuščijesja strany: ekonomika i politika, Moskva 1986; Současné islámské ekonomické teorie, NO 42 (1987), 3: 77-80; Úloha islámu v ekonomickém životě rozvojových zemí, Světová ekonomika (1987); Rozvojové země: nerovnoměrnost sociálně ekonomického vývoje, NO 43 (1988), 5: 132-134; Hospodářská politika USA na Blízkém východě, ibid., 7: příl.; Súdán před katastrofou? NO 44 (1989), 1: 16-18; Ekonomické důsledky irácko-íránského konfliktu, ibid., 2: 40-42; Rozvojové země a kapitalismus: rozměry závislosti, ibid., 9: 257-258; Ibn Chaldún, in: Přemožitelé času 11/1989; Ekonomický růst rozvojových zemí: možnosti a úskalí, NO 45 (1990), 3: 65-68; Liga arabských států a arabská integrace, ibid., 7: 193-195; Rozvoj vnitrozemské dopravy na Středním východě, NO 46 (1991), 10: 292-293; Ekonomické perspektivy Středního východu, Mezinárodní politika (1991), 11; Počátky moderní námořní dopravy na Středním východě, NO 47 (1992), 2: 35-37.

(A)

PANZ Adolf - český učitel perštiny a diplomat

* 28. 2. 1918 Benešov, + 12. 7. 1986 Praha

Po maturitní zkoušce na gymnáziu v Praze roku 1937 studoval tureckou, perskou a indickou filologii na Filozofické fakultě UK v Praze do násilného zavření českých vysokých škol 1939. Do roku 1945 byl zaměstnán v Orientálním ústavu v Praze, pak roku 1947 dokončil studium a získal studijní stipendium v Teheránu. Rok nato se vrátil do Prahy a zastával lektorát perštiny na Filozofické fakultě do 1953, pak znovu v letech 1960-62. Od roku 1955 působil na velvyslanectví v Kábulu, později v Pákistánu a posléze v letech 1972-78 jako velvyslanec v Bangladéši.

D.-k.: Slovníček hindustánsko-český a česko-hindustánský. K učebnici Otakara Pertolda. Orientální ústav, Praha 1941, 171 s.; Perština I. Učební texty Jazykové školy v Praze, Praha 1949.

D.-č.: Jak se to řekne arabsky, NO 3 (1947), 4: 4; (s M. Boreckým), Z Gílánu, NO 4 (1948): 63-65.

(jb)

PAŘÍZEK Ladislav Mikeš - český cestovatel a prozaik

* 11. 11. 1907 České Budějovice, + 28. 3. 1988 Praha

Po dvouletém studiu na obchodní škole odjel roku 1924 do Francie, kde vstoupil do Cizinecké legie a většinu své smlouvy prožil v Maroku. Po třech letech byl ze služby propuštěn. Roku 1927 studoval v Paříži na École libre des sciences politiques a od roku 1928 se začal živit jako novinář a spisovatel, jehož hlavním zájmem zůstala Afrika. 1928 projel severní Afriku, 1929-30 prošel pěšky Zairem (tehdejším Belgickým Kongem), v letech 1932 až 1935 pracoval v Kamerunu a Kongu a podnikal studijní cesty do vnitrozemí. 1935 cestoval po ostrovech Tichomoří a 1937 navštívil Západní Afriku. Během 2. světové války žil v Praze a publikoval řadu reportáží a článků. Do Afriky se vrátil v letech 1947-48, kdy spolu s Rudolfem Šinkovcem projel autem Praga-Piccolo Francouzskou západní Afrikou; během této cesty se seznámil s mnoha africkými bojovníky za svobodu.

Publikoval řadu cestopisů, v nichž zužitkoval svoje poznatky z cest, a četné romány pro děti a mládež a knihy pohádek. Mnohá z těchto děl vyšla v několika vydáních.

D.-k: CESTOPISY: Pán dalekých cest. Vo mo Kpve, 1942; Země našich snů. Z cest jižním Konžskem, 1942; Kpveke-Vo. Silný muž, 1946; Afrika pod maskami, 1950; Zlaté Pobřeží, 1951; Africké svítání, 1952; Afrika se probouzí, 1953; Belgické Kongo a jeho lid, 1956; K pralesům Libérie, 1957; Guinejská odysea, 1961; K pramenům Nigeru, Brno 1963; Černošské báje a pohádky, 1958.

ROMÁNY: Jezero Manyara, 1940; Dřevěný král, 1943; Hledači ztraceného stínu, Červený Kostelec 1943; Bílé slzy. Román o české práci v Africe, 1946; Řeka kouzelníků, 1956; Prales leopardů, 1964.

L.: Pařízek, L. M.: Má cesta za dobrodružstvím. Autobiografie, 1967; Kunz, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů I-II. Krásné písemnictví v letech 1918-45, Praha 1945-1946; Kunz, J.: Slovník českých spisovatelů beletristů 1945-1956, Praha 1957; Kunský, J.: Čeští cestovatelé I-II, Praha 1961; Slovník české literatury 1970-1981, Praha 1985; Československý biografický slovník, Praha 1992; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 331-334.

BIBLIOGRAFIE: Žižková, L.: L. M. Pařízek, personální bibliografie, České Budějovice 1977.

(ka)

PAUCKE (chybně též Baucke) Florian - českoněmecký misionář v Paraguayi

* 14. 9. 1719 Winzig v tehdejším rakouském Slezsku, + kolem 1780 (snad 13. 4. 1780) Jindřichův Hradec

Roku 1736 vstoupil do české provincie Tovaryšstva Ježíšova v Brně, v letech 1739-41 absolvoval studium filozofie v klementinské koleji v Praze. V letech 1742-45 vyučoval na jezuitských kolejích ve slezské Vratislavi (Wroclav) a Nise, 1746-48 vystudoval teologii a byl vysvěcen na kněze. 1748 byl vyslán přes Lisabon do španělských zámořských misií (provincie Paraguay), 1751-68 působil mezi Indiány kmene Mocobí, 1754 složil slavné sliby. Po vypuzení jezuitů ze španělských kolonií byl od 1769 činný v jezuitské koleji ve Znojmě a posléze v Jindřichově Hradci, kde napsal své vzpomínky a kde také zemřel.

V paraguayských misiích zprostředkoval indiánskému obyvatelstvu znalost řemesel, zemědělství, ale i hudby. Je autorem podrobného popisu přírodních podmínek Paraguaye a života jejích obyvatel, doprovozeného četnými vyobrazeními, který sepsal po svém návratu do Evropy.

D.: Hin und Her, hin - süße und vergnügt, her - bitter und betrübt. Das ist treu gegebene Nachricht durch einen im Jahr 1748 aus Europa in West-Amerika, namentlich in die Provinz Paraguay abreisenden und im Jahre 1769 nach Europa zurückkehrenden Missionarium [rkp.]. První úplnou německou edici Zwettler-Codex 420 von P. Florian Paucke S. J. vydali Etta Becker-Donner a Gustav Otruba, 2 sv., Wien 1959, 1 101 s. + 77 obr. (především všechny Pauckeho kolorované kresby). Úplný španělský překlad Pauckeho spisu Hacia allá y para acá (Una estada entre los indios mocobíes 1749-1767) pořídil Edmund Wernicke, 3 sv., Tucumán-Buenos Aires 1942-44.

L.: P. Johann Frast, O. Cist.: Pater Florian Paucke's Reise in die Missionen nach Paraguay und Geschichte der Missionen St. Xaver und St. Peter, Wien 1829; Anton Kobler, S. J.: Pater Florian Baucke. Ein Jesuit in Paraguay, Regensburg, New York, Cincinnati 1870; Alois Bringmann: P. Florian Baucke, ein deutscher Missionär in Paraguay (1749-1768), Freiburg in Br. 1908 (všechny tři práce, kromě životopisu, přinášejí i výtah, resp. převyprávění Pauckeho díla). Renée Gicklhorn: Der Zwettler Codex 420, Revista "Südamerika" XVIII (1968), 3: 108-112; táž: Missionsapotheker. Deutsche Pharmazeuten im Lateinamerika des 17. und 18. Jahrhunderts, Stuttgart 1973: 71-80. Částečné vydání Pauckových kreseb in: P. Guillermo Furlong, S. J.: Iconografía colonial rioplatense 1749-1767, Buenos Aires 1935.

(sb)

PAULINY Ján - slovenský arabista a islamista, překladatel a spisovatel

* 4. 6. 1939 Martin

Vystudoval arabskou a anglickou filologii na Karlově univerzitě v Praze (1961), kde rovněž získal titul PhDr. (1966) a vědeckou hodnost CSc. (1972). Od 1. 11. 1961 působí nepřetržitě na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, nejprve jako asistent, později (od 1964) jako odborný asistent, od 1987 jako docent a od 1997 jako profesor. Konal přednášky z úvodu do dějin a kultury Arabů, z arabské klasické literatury (spolu se seminářem a interpretací textů), z islámu (islámské náboženství, právo a vědecké myšlení) a z arabské lidové literatury. Po 1970 vedl i semináře teorie a praxe překládání z orientálních jazyků. V letech 1992/93, 1994/95 a 1995/96 přednášel na Vídeňské univerzitě arabskou lidovou literaturu a vedl k ní interpretační semináře. V letech 1994-97 zastával funkci děkana FF UKo, od 1992 působí jako delegát CEATL (Conseil Européen des Associations de Traducteurs Littéraires) v Bruselu. Na jeho pedagogickou a vědeckou orientaci měly vliv zejména jeho studijní pobyty na Káhirské univerzitě (1964, 1967), kde postgraduálně studoval arabskou paleografii a epigrafiku. Mnoho času věnoval odborné univerzitní profilaci literární arabistiky a islamistiky na FF UKo - oborů, které na Slovensku neměly do té doby téměř žádnou tradici.

Ve vědecké práci se nejprve orientoval na arabskou biografickou literaturu, později na výzkum arabské lidové literatury - náboženské i světské. Mezinárodní uznání si získaly jeho názory na dobu vzniku a způsob dochování některých klíčových děl arabské lidové literatury, jeho teorie o růstu děl lidové literatury v čase, jeho objevy a interpretace některých neznámých děl arabské lidové slovesnosti, i jeho názory na podíl lidových vykladačů na formovaní některých žánrů arabské lidové literatury. Zásadní studie publikoval v cizojazyčném sborníku FF UKo Graecolatina et Orientalia, jehož byl spoluzakladatelem (1968), a v cizojazyčné ročence SAV Asian and African Studies (od 1965). Vedle vědeckých prací připravil několik odborných publikací a knih literatury faktu, z nichž některé vyšly v přepracovaných vydáních v Německu, Polsku a ČR. Rovněž průběžně překládal z arabské klasické literatury, často díla, která ještě nebyla přeložena do žádného evropského jazyka. Jeho celkovou bibliografii dále dotváří řada odborných statí a množství encyklopedických hesel. Po 1989 se aktivně zúčastnil mnoha mezinárodních konferencí a dlouhodobých i krátkodobých zahraničních přednáškových pobytů (Hebrew University, Jeruzalém, 1991; Vídeňská univerzita 1991-96; Universität Heidelberg: 1992-95; Université Toulouse-le-Mirail, 1993; Yale University, 1996 atd.).

D.-k.: Život v ríši kalifov, Bratislava 1972; Arabi, vládcovia Stredomoria, Bratislava 1976; Samarkand a Buchara, Bratislava 1979; Kniežatá púšte, Bratislava 1978; Objavenie Arábie, Bratislava 1983; Objevení Arábie, Praha 1990 (přeprac. vyd.); Aegypten, Bratislava-München 1989; Egipt, Warszawa 1992.

PŘEKLADY: Ibn Ishák: Život Muhammada, Posla Božieho, Bratislava 1967; Abu l-Hasan al-Kisá'í: Kniha o počiatku a konci, islamské mýty a legendy, Bratislava 1980; Tisíc a jedna noc (Alf Laila wa Laila, úplný překlad), 1. díl, Bratislava 1987, 2. díl, Bratislava 1989; Ibn Sírín: Snár arabských mudrcov (Muntachab al-kalám fí tafsír al-ahlám), 2 díly, Bratislava 1996.

D.-č./sb.: Die Anekdote im Werke Ibn Hallikans, AAS III (1967): 141-156; Einige Bemerkungen zu den Werken Qisas al-anbiya' in der arabischen Literatur, Graecolatina et Orientalia I (1969):111-123; Kisa'is Werk qisas al-anbiya'. Teil 1. Graecolatina et Orientalia II (1970): 191-282; Teil 2, Graecolatina et Orientalia III (1972): 107-125; cUg ibn cAnaq ein sagenhafter Riese. Untersuchungen zu den Islamischen Riesengeschichten, Graecolatina et Orientalia V (1973): 249-268; Kisa'is Werk Kitab caga'ib al-malakut. Teil 1. Graecolatina et Orientalia VI (1975): 157-189; Teil 2. Graecolatina et Orientalia VII-VIII (1978): 217-250; Zur Rolle der qussas bei der Überlieferung der populären Prophetenlegenden, AAS X (1975): 123-139; Glossen zur arabischen eschatologischen Literatur, Graecolatina et Orientalia IX-X (1979): 209-223; Die existenziellen Grundlagen der arabisch-islamischen legendären Literatur, in: Arabische Sprache und Literatur im Wandel. Wissenschaftliche Beiträge 1979/42/19, Martin-Luther-Universität Halle-Wittenberg, Halle/Saale, 1979, : 172-182; Die mittelalterliche arabische Literatur und die Möglichkeiten ihrer literarischen Übersetzung, Graecolatina et Orientalia XVII-XVIII (1989): 109-122; Der Roman von cUmar ibn an-Nucman und die arabischen epischen Traditionen, Graecolatina et Orientalia XIX-XX (1990): 89-112; Die Erzählung von Ardašir und Hayat an-Nufus und deren jüngere Version in Tausendundeiner Nacht, AAS XXVI (1991): 105-112; Die arabisch-byzantinischen Berührungspunkte im Bereich der epischen Dichtung (vor und nach 1000), Byzantinoslavica LIV (1993), Fasc. 1 (special issue: Byzantium and its Neighbours from the mid-9th till the 12th Centuries): 183-189; Le Comique dans les Milles et une Nuits et ses symboles, in: Les Mille et Une Nuits. Contes sans frontières, AMAM, Université de Toulouse-le-Mirail, Toulouse 1994: 81-89; Dependence and Originality. Jewish-Arab Contacts in the domain of religious Folklore before and after 1000 A. D., Graecolatina et Orientalia XXIII-XXXIV (1995): 117-123.

(A)

PAWLIKOVÁ-VILHANOVÁ Viera - slovenská afrikanistka a překladatelka

* 9. 10. 1944 Turček (okr. Martin)

V letech 1961-66 vystudovala Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor afrikanistika a angličtina, se specializací na svahilštinu. PhDr. (1971, FF UK), CSc. (1984, SAV).

Od roku 1966 pracuje v Kabinetu orientalistiky SAV, po jeho zrušení 1982 přešla do Ústavu historických věd SAV, po obnovení KO SAV 1990 se tam vrátila. V letech 1967-68 studovala postgraduálně na Makerere University v Kampale (Uganda), věnovala se archivnímu a terénnímu výzkumu a shromažďovala pramenný materiál pro svou práci. V letech 1968-71 prováděla archivní výzkum v Londýně, Postupimi a Římě. V letech 1971-89 měla zákázáno cestovat na Západ i do Afriky.

Od roku 1990 se aktivně zúčastňuje vědeckých konferencí (Vídeň 1990, Mnichov a Berlín 1991, Bayreuth 1992, Zürich a Pretoria 1993, Berlín 1994 apod.). Absolvovala studijní stáže ve Vídni (1992), JAR (1993), v misijních archívech v Římě (1994 a 1996) a Londýně (1996). Je členkou Institute of Commonwealth Studies, University of London (1995), delegátkou SAV v L' Union Académique Internationale se sídlem v Bruselu, kde se od 1994 podílí na projektu Fontes Historiae Africanae (od 1997 jako vedoucí), je předsedkyní Slovenské orientalistické společnosti při SAV (od 1994) a členkou Slovenské společnosti překladatelů umělecké literatury.

Zabývala se africkými dějinami, zejména 19. stoletím, raným obdobím kolonialismu v Africe, též se zabývá genezí a formováním afrických historiografií, zkoumá hlavní trendy a specifické směry vývoje afrického historického, kulturního a společenského myšlení v souvislosti s pokračujícím impaktem evropské kultury a civilizace, křesťanství a islámu na Afriku a pokračujícím střetem odlišných systémů tradičních hodnot. Při studiu tohoto období afrických dějin vycházela z pramenů, získaných v archivech křesťanských misií, jakož i z práce afrických intelektuálů, prvních absolventů misijních škol. Rovněž ji zajímají africké literatury v afrických i evropských jazycích a věnovala se jejich propagaci na Slovensku i překladatelské činnosti. Kromě knižní monografie a více než pěti desítek odborných studií publikovala řadu recenzí a recenzních článků, jakož i množství populárních článků o afrických dějinách, literaturách a kultuře, dále umělecké překlady ze svahilštiny a angličtiny, publikované knižně i časopisecky (v Revue světové literatury apod.). Spolupracuje se Slovenským rozhlasem a Slovenskou televizí.

D.-k.: History of Anti-Colonial Resistance and Protest in the Kingdoms of Buganda and Bunyoro 1862-1899. Dissertationes orientales, vol. 45, Oriental Institute, Prague 1988, 335 s.

PŘEKLADY: Po noci svitanie. Antológia moderných afrických poviedok [sest., překlad, úvod, poznámky], Bratislava 1978, 240 pp; Tri pravdy. Antológia swahilských rozprávok pre deti [výběr, překlad a úvod], Bratislava 1979, 271 s.; (s Elenou Zúbkovou-Bertoncini), Matka naša, Afrika. Antológia swahilskej poézie, Bratislava 1978; Swahilské rozprávania o láske [výběr, překlad, studie, poznámky], Bratislava 1984, 224 s.; Ngugi wa Thiong'o: Zrnko pšenice, Bratislava 1982, 292 s.; Es'kia Mphahlele: Minister, Bratislava 1984, 191 s.

D.-č./sb.: Buganda and the Agreement of 1900, AAS IV (1968): 93-112; The Transformation of Buganda, 1894-1914, AAS VI (1970): 93-130; Resisters and Collaborators: Two Cases from Uganda, AAS XI (1975): 161-175; Sir Apolo Kaggwa and the Origins of Luganda Literature, ibid.: 197-203; Problémy africkej historiografie, Historický časopis 23 (1975): 4: 543-565; Kabaka Mwanga and Early Anti-Colonial Protest in Buganda, AAS XVI (1978): 89-118; Problems of Anti-Colonial and National Liberation Struggle in East African Historiography, in: Krizsán Lászlo (ed.), Sources and Historiography on African National-Liberations Movements. Studies on Developing Countries No. 96, Budapest 1978: 97-108; On the Problem of Leadership in the Early Anti-Colonial Movement in Sub-Saharan Africa in general and in Uganda in particular, in: Buttner, Thea (ed.), Leadership and National-Liberation Movement in Africa. Asia, Africa, Latin America Special Issue 7, Berlin 1980: 26-36; Some Remarks on the Study of the Early Anti-Colonial Struggle in African Conditions, AAS XVII (1981): 121-132; Formovanie národných historiografií v krajinách subsaharskej Afriky, Historický časopis 29 (1981), 4: 522-548; The War of Independence, 1897-1899. The Culmination of Anti-Colonial Activities in the Kingdoms of Buganda and Bunyoro, AAS XX (1984): 143-173; Problems of Colonialism, Slavery and the Slave Trade in the Late Nineteenth-Century Slovak Press, in: Pawliková-Vilhanová, Viera (ed.), Anti-Colonialism and Democratic Traditions in Europe. African Aspect, Bratislava 1985: 66-77; On the Genesis and Formation of National Historiographies in the Countries of Sub-Saharan Africa, 1945-1975, AAS XXII (1986): 191-215; Benyovszky Móric álakja Szlovákiában, in: Földrajzi múzeumi tanulmányok, Érd 1987: 17-20; The Knowledge of Africa in Slovakia. From the Earliest Times till 1900, AAS XXIII (1988): 221-232; Ideové zdroje négritude, in: Krupa, Viktor (ed.), Premeny a návraty, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1989: 125-135; Social Stratification of African Society on the Eve of European Conquest, AAS XXV (1990): 217-223; Obraz Afriky v slovenskej spoločnosti v devätnástom a začiatkom dvadsiateho storočia, in: Kučerová, Květoslava (ed.), Sondy z dejín v strednej a východnej Európe, Veda, Bratislava 1991: 145-170; The Image of Count Morice Benyowsky and of His Odyssey in Slovakia, AAS XXVI (1991): 171-180; Colour, Ethnicity and Religion under Colonialism: The Case of Uganda, in: Wilfried Wagner, Ulrich van der Heyden, Hans-Dieter Kubitscheck, Adolf Ruger, Kurt Scharf, Helmut Stoecker (ed.), Rassendiskriminierung, Kolonialpolitik und ethnisch-nationale Identität, LIT Verlag, Münster-Hamburg 1992: 65-76; African Historical Studies: Retrospect and Prospect, in: Otakar Hulec, Miloš Mendel (ed.), Threefold Wisdom. Islam, the Arab World and Africa. Papers in Honour of Ivan Hrbek, Academy of Sciences of the Czech Republic, Oriental Institute, Praha 1993: 206-216; Constructions of the Other: Race, Class and Status in Colonial Uganda, in: Perspektiven afrikanistischer Forschung. Beiträge zur Linguistik, Ethnologie, Geschichte, Philosophie und Literatur. X. Afrikanistentag, Rüdiger Koppe Verlag, Köln 1994: 289-296; Ženy v afrických literatúrach, Aspekt. Ženy a moc, č. 2-3, 1995: 135-138; The Production of History and Culture in Africa, in: Methodological Challenges of Interdisciplinary Research in the Social Sciences. Section 4: Illustrations of Some of the Dynamics of Interdisciplinary Research from the Viewpoint of Specific Disciplines. Chapter 12, H. S. R. C., Pretoria 1996: 175-191; White Fathers Archives as Sources for Reconstruction of Ugandan History, in: Ulrich van der Heyden, Heike Liebau (ed.), Missionsgeschichte - Kirchengeschichte - Weltgeschichte, Franz Steiner Verlag, Stuttgart 1996: 177-189; Women in African Literatures, in: Breitinger, Eckhard (ed.), Defining New Idioms and Alternative Forms of Expression. Cross/Cultures 23, ASNEL Papers 1, Editions Rodopi, Amsterdam - Atlanta (GA) 1966: 167-178.

(A)

PEČÍRKOVÁ Jana - česká historička specializovaná na dějiny starověku a asyriologii

* 15. 9. 1942 Praha

V letech 1960-65 absolovovala Filozofickou fakultu Karlovy Univerzity, obory historie a klínopisné bádání se specializací na dějiny starověku. V roce 1968 získala doktorát filozofie. Roku 1965 byla přijata jako interní aspirantka do Orientálního ústavu ČSAV a aspiranturu skončila úspěšnou obhajobou kandidátské práce 1970. Od roku 1972 pracuje jako vědecká pracovnice Orientálního ústavu, od května 1993 do ledna 1994 byla jeho ředitelkou.

Zabývá se dějinami 1. tisíciletí př. Kr., zejména problematikou velkých říší a zvláště říše asyrské. Na toto téma publikovala řadu vědeckých a populárně-vědeckých článků. Je autorkou několika učebnic a překladů.

D.-k.: (spoluaut.), J. Pečírka a kol.: Dějiny pravěku a starověku I., 3. vyd., SPN, Praha 1989 [Dějiny Mezopotámie: 190-231; 403-411]; (spoluaut.), M. Jůzl a kol.: Umělecká kultura v raných třídních společnostech: Dějiny umělecké kultury, Praha 1989: 57-86; (spoluaut.), Přední východ ve 3.-1. tisíciletí př. n. l. Historie 1. Scientia, Praha 1995: 37-54; Starověké Řecko. Starověký Řím: Lidé v dějinách - Starověk, Fortuna, Praha 1995: 42-85; (spoluat.) Encyklopedie starověkého Předního východu, Libri, Praha 1999.

PŘEKLADY: Svět starověkého Říma, Knižní klub, Praha 1995; (s J. Proseckým), Svět starověkého Egypta, Knižní klub, Praha 1996; (s J. Proseckým a B. Hruškou), Svět starověké Mezopotámie, Knižní klub, Praha 1998.

D.-č./sb.: Forms and Functions of Handing Down Historical Events in Babylonia and Assyria, in: Studia Orientalia Pragensia VII, Praha 1976: 12-36; The Administrative Organization of the Neo-Assyrian Empire, ArOr 45 (1977): 211-228; Dějiny Asýrie v moderní historiografii, ČSČH (1978), 6: 868-891; On Land Tenure in Assyria, Assyriologia 7, Budapest 1981: 187-200; The Development of the Assyrian State, in: Gesellschaft und Kultur im alten Vorderasie. Schriften zur Geschichte und Kultur des Alten Orients 15, Berlin 1982: 201-212; Divination and Politics in the Late Assyrian Empire, ArOr 53 (1985): 155-168; The Administrative Methods of Assyrian Imperialism, ArOr 55 (1987): 162-175; Assyria under Sennacherib, ArOr 61 (1993): 1-10; Politics and Tradition in the Assyrian Empire, in: Šulmu IV. Everyday Life in Ancient Near East. Papers Presented at the International Conference Poznań, 19-22 September, 1989. Uniwersytet Im. Adama Mickiewicza w Poznaniu. Seria Historia Nr. 182. Poznań 1993: 243-248; Property of Assyrian Officials, ArOr 63 (1995): 1-13; Aššurbanipal and the End of the Empire. ArOr 64 (1996): 157-162; Ancient Imperialism - Rome and Assyria, ArOr 65 (1997): 231-240.

(A)

PERTOLD Otakar - český indolog, etnograf a historik náboženství

* 21. 3. 1884 Jaroměř, + 3. 5. 1965 Praha

Studoval na pražské univerzitě filozofii (zprvu s matematikou, fyzikou a astronomií) u prof. Masaryka, Drtiny, Čady a F. Krejčího, sanskrt, páli a avestský jazyk u prof. J. Zubatého. Navštěvoval též přednášky Dvořákovy (o náboženství v Číně) a Zíbrtovy z kulturní historie (1902-08, s přerušením pro vykonání vojenské služby). Již během studia konzultoval s odborníky v Dánsku, Holandsku, Německu a Norsku (prof. Sten Konow ho orientoval na studium drávidských jazyků), v Erlangenu u prof. W. Geigera studoval po celý semestr sinhalštinu, buddhismus a šrílanské lidové kulty. Po dosažení doktorátu si ještě doplňoval vzdělání v Leidenu a v Londýně.

Jako první z českých indologů navštívil v letech 1909-10 Indii a Šrí Lanku a s cenným vědeckým materiálem se vrátil do Evropy, kde pokračoval ve výzkumu v Londýně a Oxfordu (mj. sestavil katalog šrílanských rkp. Nevillovy sbírky v Britském muzeu). Výsledky zkoumání lidových božstev Gará a Girí předložil 1912 na IV. mezinárodním kongresu historie náboženství v Leidenu a pak delší dobu bádal v Paříži na univerzitě a v Národní knihovně. Za války narukoval (1914-18) a po návratu z ruské fronty začal přednášet na UK jako soukromý docent (od 1919). Terénní výzkum (i se svou ženou a pomocnicí Annou) nezanedbával, ani když působil znovu v letech 1920-23 v Indii jako první čs. konzul v Bombaji, odkud navštívil Barmu a znovu Šrí Lanku. Po skončení diplomatické mise se akademické činnosti věnoval již trvale jako mimořádný (1927) a řádný (1934) profesor na katedře srovnávací vědy náboženské. Byl jedním z prvních členů Orientálního ústavu v Praze (od 1927) a jeho Indického sdružení (1934-39), redakční rady Archivu orientálního (od 1929). Roku 1935 byl zvolen mimořádným a později 1948 řádným členem České akademie věd a umění.

Bohatá byla jeho činnost v zahraničních a mezinárodních vědeckých organizacích: od 20. let byl členem Royal Asiatic Society a Anthropological Society v Bombaji a čestným členem Royal Asiatic Society v Kolombu. Aktivně se podílel na agendě zasedání International Congress of the History of Religions (1912, 1929, 1935), International Congress of Orientalists (1928, 1931, 1935) a International Congress of Anthropological and Ethnographical Sciences (1934, 1938).

Zabýval se otázkami teorie a historie náboženství, ateismu a morální výchovy, zvláště sociálně antropologickým výzkumem indických a šrílanských kmenů, lidových kultů, jakož i jihoasijskou filologií. Byl autorem první české učebnice hindštiny (hindustánštiny), prvních českých překladů z páli, bengálštiny, tamilštiny a barmštiny, iniciátorem sjednocení českého názvosloví orientálních jazyků (1935) a soudním tlumočníkem hindštiny a urdštiny (1937). Mnoha populárně-vědeckými a cestopisnými články a knihami zahájil popularizátorskou tradici českých indologů. Za okupace po uzavření vysokých škol byl penzionován a žil v ústraní na venkově. Po osvobození byl reaktivován a znovu zaujal své místo na univerzitě. Vedl etnografické katedry, od 1953 katedru etnologie a historie náboženství. Spolu s doc. V. Pořízkou se zasloužil o zavedení novoindických jazyků na orientalistické katedře a svými přednáškami tamilštiny podnítil rozvoj české drávidistiky. Působil ve vědeckých radách ČSAV, dosáhl hodnosti DrSc. a v práci pokračoval i po svém penzionování (1956). Byl jednatelem Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s Orientem a členem redakční rady Archívu orientálního, Nového Orientu a Československé etnografie.

D.-k.: Buddhistické pohádky. Osmnáct vybraných džátak, Praha 1908, 71 s.; Cesty po Hindustánu 1909-1910, Praha 1916, 222 s.; Úvod do studia náboženství, Praha 1918, 42 s.; Jihoindické vzpomínky, Praha 1919, 108 s.; Základy všeobecné vědy náboženské, Praha 1920, 283 s.; The Place and Importance of Jainism in the Comparative Science of Religions, Bhawnagar 1922. 22 s.; Náboženství národů nekulturních, Praha 1925, 228 s.; Příspěvky ke studiu lidových náboženství ceylonských, Praha 1925, 80 s.; Ze zapomenutých koutů Indie, Praha 1927, 502 s.; Učebnice hindustání pro školy a samouky 1-2, Praha 1930, 709 + 120 s.; Perla Indického oceánu, Praha 1933, 941 s.; (spoluaut.), Lao-tse a K'ung-tse: Základy mravní výchovy pro bezkonfesní mládež, Praha 1936; Úvod do vědy náboženské, Praha 1947, 191 s.; Co je náboženství? Praha 1956, 199 s.; Náboženství mimokřesťanská, Praha 1957, 43 s.; Vzpomínky z Ceylonu, Praha 1959, 119 s.; (spoluaut.), Bozi, bráhmani, lidé, Academia, Praha 1964; Džinismus, SPN, Praha 1966, 276 s.

D.-č./sb.: Ceylonská božstva Gará a Girí, Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění III, 21 (1912), 3: 113-149, 4: 188-214; Parittam, pirit, Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 23 (1914), 12: 353-358; Mezné tvary náboženství, Nové Atheneum 2 (1921), 9-10: 433-456; The Idea of God in Jainism, The Jaina Gazette 19 (1923), 4: 97-109, 5: 134-143, 6: 156-161; The Pilli Charm. A Study in Sinhalese Magic, The Journal of the Anthropological Society of Bombay 12 (1923): 594-609; Problém sinhalštiny, in: MNHMA. Sborník na paměť čtyřicetiletého působení prof. Josefa Zubatého na Karlově univerzitě 1885-1925, Praha 1926: 249-263; Foreign Demons. A Study in Sinhalese Demon Worship, ArOr 1 (1929): 50-64; A Short Sinhalese Ritual of Seven Steps, ibid.: 191-198; The Ceremonial Dances of the Sinhalese, ArOr 2 (1930): 108-137, 201-254, 385-426; The Origin of the Idea of a Universal Saviour, in: Dr. Modi Memorial Volume, Bombaj 1930: 465-474; The liturgical Use of Mahuda Liquor by Bhils, ArOr 3 (1931): 400-407; Lao-tse a K'hung-tse, in: Karel Stloukal (ed.), Tvůrcové dějin, Praha 1934: 78-85; The Legend of the Princess Ratnavali. As a Problem of the Popular Religion of the Sinhalese, ArOr 6 (1934): 5-14; The Religious Aspects of the Difference between Natural and Violent Death, ArOr 7 (1935): 74-79; Can We Trace any Remains of the Indian Trading Caste among the Sinhalese of Ceylon? ibid.: 418-422; Die ceylonische Göttin Pattini, ArOr 13 (1942): 201-224; Demon and Hero. An Illustration of Way and Methods in Rise of the Tertiary Forms of Religion, ArOr 17 (1949): 239-250; Některé zvyky a obřady při pěstování rýže na Ceylonu, Zprávy antropologické společnosti 4 (1951): 4-7; Umělecko-řemeslné zpracování kovů na Ceyloně, Československá etnografie 1 (1953): 59-69; Rodijové. Příspěvek k etnografii Ceylonu, Národopisný věstník československý 33 (1953): 1-35; Studie dra Václava Svobody o Nikobarech, Československá etnografie 3 (1955), 2: 162-184; Džinistická kosmologie. Svět a pořádek v něm podle džinistických představ, Acta Universitas Carolinae, Philosophica 2, Praha 1957: 33-90.

L.: OSNND, sv. 4, Praha 1937, 2: 1019; MSN, sv. 5, Praha 1931: 642; Pořízka, V.: The Seventieth Anniversary of the Birth of Professor Otakar Pertold, ArOr 22 (1954): 161-175; Osmdesátiny prof. dr. Otakara Pertolda, Český lid 31 (1964), 3: 184-185; Ondomišiová, Z.: Život a dílo profesora Otakara Pertolda [nepublikovaná disertace UK], Praha 1984, 116 s.; Krása, M.: Commemoration of the Centenary of Professor Otakar Pertold (March 21, 1984 - May 3, 1965), ArOr 52 (1984): 393-402; Krása, M. (ed.): Otakar Pertold and South Asian Studies. Centenary Commemoration Volume, Praha 1986, 296 s.

(mk)

PETRÁČEK Karel - český arabista, semitista, islamista a afrikanista

* 6. 2. 1926 Praha, + 1. 7. 1987 Praha

V letech 1945-46 studoval arabštinu na jazykové škole při Orientálním ústavu, 1946-50 absolvoval na Univerzitě Karlově arabštinu a semitistiku (R. Růžička, F. Tauer), perskou a tureckou literaturu (J. Rypka) a egyptologii (F. Lexa, Z. Žába). Od roku 1950 se jako asistent na katedře Předního východu a Indie stal nástupcem prof. Růžičky, 1952 získal titul PhDr., 1959 se stal docentem arabistiky a etiopistiky, 1966 získal titul CSc., 1968 byl jmenován mimořádným profesorem a 1980 řádným profesorem semitské filologie.

V letech 1968-74 stál v čele katedry věd o zemích Asie a Afriky, byl členem redakčních rad časopisů Archív orientální a Nový Orient. Jeho působnost na Univerzitě Karlově byla velmi plodná, neobyčejně rozsáhlá byla jeho pedagogická činnost. Zanechal za sebou několik generací žáků s různorodým vědeckým zaměřením.

Jeho vědecké zájmy byly velmi široké. Značnou část svého badatelského zájmu věnoval oblasti arabské literatury, zvláště pak arabské poezie. Nejprve se v disertační práci věnoval studiu jednoho z reprezentantů umajjovské poezie al-Ahwase al-Ansárího (1951). Synteticky zpracoval dějiny arabské literatury, systematicky překládal klasickou i moderní arabskou poezii, středověkou lidovou literaturu i literaturu moderní.

Věnoval se rovněž studiu arabských rukopisů na území Československa, zvláště ve Strahovském klášteře, Státní knihovně v Praze a v Bratislavské univerzitní knihovně. Zajímal se o arabskou filozofii a klasický i moderní islám. Napsal rozsáhlou studii o filozofu Ibn Sínovi a připravil výběr z jeho díla. V oblasti islamistiky publikoval společně s I. Hrbkem monografii o postavě proroka Muhammada. Modernímu islámskému myšlení věnoval monografii Islám a obraty času. Hlavní oblastí jeho badatelské práce byla srovnávací semitistika a arabská lingvistika. Kromě semitistiky se věnoval též hamitosemitské skupině jazyků a africké lingvistice. V Dějinách Afriky napsal syntetickou kapitolu o jazykové situaci v Africe. Výsledky jeho komparativního studia hamitosemitských jazyků vyústily v posmrtně vydanou monografii Altägyptisch, Hamitosemitisch und ihre Beziehungen zu einigen Sprachsfamilien in Afrika und Asien a ve dvousvazkový Úvod do hamitosemitské (afroasijské) jazykovědy.

D.-k.: Arabská čítanka I. Studijní a informační ústav odborného školství, Praha 1955, 179 s.; Příručka hovorové arabštiny jemenské, Ministerstvo zahraničního obchodu, Praha 1956, 100 s.; Cvičebnice spisovné arabštiny. Příloha NO, 1957-59, 184 s.; Učebnice spisovné arabštiny. Díl I. Gramatika, Studijní a informační ústav odborného školství, Praha 1958, 193 + 29 s., Díl II., Praha 1962, 257 s.; (spoluaut.), Arabische, türkische und persische Handschriften der Universitäts-bibliothek in Bratislava, Bratislava 1961, 551 s., 22 příl.; (spoluaut.), Arabská čítanka, Praha 1962, 242 s.; (spoluaut.), Slovesnost a literatura severní a severovýchodní Afriky, Praha 1963, 116 s.; Arabská literatura, Praha 1964, 112 s.; (spoluaut. a ed.), Arabská moderní literatura, Praha 1964: 5-10, 126-141, 149-157; Etiopie, SNPL, Praha, 1964, 152 s.; Učebnice spisovné arabštiny I-II, SPN, Praha 1965, 305 + 257 s.; Drei Studien über die semitistische Volkspoesie, OÚ, Praha 1966, 97 s.; (spoluaut.), Muhammad, Praha 1967, 225 s.; Islám a obraty času, Praha 1969, 221 s.; (spoluaut.), Myšlenkové proudy v současném Egyptě, Praha 1969, 215 s.; (spoluaut.), Mahomet, Warszawa 1971, 294 s.; Základy gramatického systému spisovné arabštiny, Praha 1977, 152 s.; (spoluaut.), Hadíqat al-amal. Antúlúdžíjá aš-šicr at-tšíkí [Zahrada naděje. Antologie české poezie], Bajrút 1978, 188 s.; Arabská literatura stará a moderní, Praha 1984, 51 s.; Překlady z jazyků islámského Předního východu, Praha 1984, 60 s.; Altägyptisch, Hamitosemitisch und ihre Beziehungen zu einigen Sprachsfamilien in Afrika und Asien, Univerzita Karlova, Praha 1988, 156 s.; Úvod do hamitosemitské (afroasijské) jazykovědy, 2 sv., SPN, Praha 1989, 534 s.

PŘEKLADY: (spoluaut.), Tři zvonečky. Arabské lidové ukolébavky a říkadla, Praha 1952, 50 s.; (spoluaut.), Abú Alí Ibn Síná. Avicenna: Z díla, Praha 1954, 213 s.; (spoluaut.), Džbán žízně. Stará arabská poezie, Praha 1966, 107 s.; (spoluaut.), Román o Antarovi. Staroarabská romance, Praha 1968, 296 s.; Táhá Husajn: Kniha dní, Praha 1974, 143 s.; Zelená lampa poezie. Výbor ze současných arabských básníků, Praha 1974, 174 s.; Cestou karavan, Praha 1975, 95 s.; Básníci pouště. Arabská poetika devíti staletí, Praha 1977, 205 s.

D.-č./sb.: Habešská přísloví, NO 5 (1950): 154; NO 10 (1955): 130; Habešské siluety, NO 5 (1950): 244-248; The Evolution of the Ethiopian Languages: A Contribution to the Problem of Language Mixing, ibid.: 612-614; Arabské divadlo (Vzpoura sedláků, Múris Kámil), NO 6 (1951): 9-10; Zur Artikulation des sogenannten emphatischen l im Arabischen, ArOr 20 (1952): 509-523; Sýrie - země převratů, NO 7 (1952): 39; Der doppelte phonologische Charakter des GHAIN im klassischen Arabisch, ArOr 21 (1953): 240-262; Arabská věda a filosofie, NO 8 (1953): 144-145; Staří Arabové, NO 9 (1954): 24-25; O vzniku staré arabské poesie, ibid.: 74-75; Arabská poesie za Umajjovců (650-750), ibid.: 97-100; Material zum altarabischen Dialekt von al-Madina, ArOr 22 (1954): 460-466; L'activité des arabisants en Tchécoslovaquie, Arabica 2 (1955): 242-244; Handschriften zur Kenntniss Ägyptens und Abessiniens im 18 Jhdt. aus der Bibliotheca Pragensis in Conventu Fratrum S. Francisci Reformatorum S. Mariae ad Nives, ArOr 23 (1955): 90-98; Die Struktur der semitischen Wurzelmorpheme und der Übergang cain > gain und cain > r im Arabischen, ibid.: 475-478; (s L. Matoušem), Beiträge zur akkadischen Grammatik I. Die Liquiden in ihrem Verhältnis zum Vokal im Assyrischen, ArOr 24 (1956): 1-14; Zu einigen assimilierenden Verba im Hebräischen, ibid.: 131-132; Das Tabu in der Bildersprache der volksarabischen Totenklage, ibid.: 404-409; Zum arabischen Dialekte von Ägypten (Zum koptischen Einfluß im Arabischen), ibid.: 591-595; Bemerkungen zur Artikulation der Liquiden im Arabischen, in: F. Tauer, V. Kubíčková, I. Hrbek (ed.), Charisteria orientalia praecipue ad Persiam pertinentia, Praha 1956: 227-232; Jakub Římař aus Kroměříž. Descriptio Aethiopiae seu Abissiniae (Land und Leute), ArOr 25 (1957): 334-383; Handschriftliches aus der Nationalbibliothek in Prag. Vorläufiger Bericht über einige arabische Handschriften, ibid.: 611-627; Jazyky semito-hamitské, NO 12 (1957): 55-57; Arabové a my, ibid.: 83-84; Semitské jazyky, ibid.: 133-134; Die Äthioper in Jerusalem in den tschechischen Reisebeschreibungen des XV. und XVI. Jhdts., ArOr 26 (1958): 347-365; Český přínos k poznání Ethiopů a jejich země, Československá etnografie (1958), 6: 55-69; O jednotný stát Arabů, NO 13 (1958): 89-90; Gindibu' arabaija - ein Safa Araber? ArOr 27 (1959): 44-53; Die Chronologie der Werke von Hasan al-Kafi al-Aqhisari, ibid.: 407-412; Morphologisches aus dem Diwan des al-Ahwas al-Ansari, ArOr 28 (1960): 67-71; Syntaktisches aus dem Diwan des al-Ahwas al-Ansari, ibid.: 174-180; Arabische Handschriften in der Bibliotheca Strahoviensis (Památník národního písemnictví) in Prag, ibid.: 467-469; Die innere Flexion in den semitischen Sprachen. Entstehung und Entwicklung des Systems, ArOr 28 (1960): 547-606; II., ArOr 29 (1961): 513-545; III., ArOr 30 (1962): 361-408; IV., ArOr 31 (1963): 577-624; V., ArOr 32 (1964): 185-222; Bratislavskaja kollekcija arabskich rukopisej i jejo značenije dlja izučenija kuľtury musulman Bosnii, Problemy vostokoveděnija 1960/3: 137-140; A Study in the Structure of Arabic, AUC, Philologica I, Orientalia Pragensia I, Univerzita Karlova, Praha 1960: 29-39; Quelques faux sud-arabes du Sanca, Annales d'Ethiopie 4, 1961: 125-127; Prameny k poznání arabské filozofie v našich rukopisných sbírkách, Filosofický časopis (1962): 310-312; The Arabs and Czech Culture, in: Literatures of the Near East in Czechoslovakia 1945-March 1963, P. E. N. Klub, Praha 1963: 29-32; Czech Translations of Arabian Poetry, ibid.: 33-35; Arabská literatúra, in: Dejiny svetovej literatúry I, Bratislava 1963: 50-65; Kybernetika a metodologické problémy orientalistiky, in: Orientalistický sborník. Materiály z V. vedeckej konferencie orientalistov, Bratislava 1963: 39-49; Die Inkompatibilität in der semitischen Wurzel in Sicht der Informationstheorie, Rocznik Orientalistyczny 28 (1964): 133-139; Lingvistická charakteristika semitského kořene ve světle nových metod, Slovo a slovesnost 25 (1964): 30-34; Quelques faux sud-arabes, Annals of the Náprstek Museum 3 (1964): 85-87; Südarabische Inschriften aus Sanca, ArOr 32 (1964): 358-364; Die Vorbereitungsperiode der arabischen Literatur, AUC Philologica 3, Orientalia Pragensia 3, 1964: 35-51; Zur Entwicklung des phonologischen Systems des Altäthiopischen Gecez), Rassegna degli studi etiopici 20 (1964): 129-132; Národnostní problematika Etiopie, NO 19 (1964): 3-6; Islámská ortodoxie a její vztah k vědě, ibid.: 89-91; Islám - opravdu moderní? ibid.: 139-140; Některé společné rysy teorií národního arabského socialismu, ibid.: 161-162; Množina zvaná arabský socialismus, ibid.: 306-308; A Dynamic Model and Definition of Modern Arabic Poetry, in: O. Král a kol., Contribution to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia I. Dissertationes orientales, vol. 4, Orientální ústav ČSAV, Praha 1965: 42-65; Drei südarabische Inschriften aus Sanca, ArOr 33 (1965): 65-66; Phonetik, Phonologie und Morphonologie der Berti- (Siga) Sprache in Dar Fur (Sudan), ibid.: 341-366; Südarabisches aus Bet Handal (Jemen), ibid.: 600-601; R. Glasers Nachlaß im Staatlichen jüdischen Museum in Prag, in: S. Segert (ed.), Studia semitica philologica necnon philosophica Ioanni Bakoš dicata, Bratislava 1965: 193-200; Die Isomorphie im Systém der arabischen Pluralbildung, in: Symbolae linguisticae in honorem Georgii Kurylowicz, Wróczlaw-Warszawa-Kraków 1965: 227-229; Theory and Practice in Progressive Poetry of Lebanon Round Madjallat at-Tarriq, AUC Philologica 2, Orientalia Pragensia 4, 1965: 47-54; Arabský nacionalismus, socialismus a islám, NO 20 (1965): 283-285; Povstání sekty Hamzavitů v 16. století, ibid.: 305-306; (spoluaut.), in: I. Hrbek a kol., Dějiny Afriky, Praha 1966, sv. 1: 150-200, 307-312, 379-387; sv. 2: 49-58, 209-215, 442-457; Morphologie (Nomen, Pronomen) der Berti- (Siga) Sprache in Dar Fur (Sudan), ArOr 34 (1966): 295-319; (spoluaut.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika, Odeon, Praha 1967 [33 hesel]; ň propos de la situation sociolinguistique en Egypte (RAU), AUC Philologica 4, Orientalia Pragensia 5, 1965: 35-43; Les fonctions cognitive et métalinguale dans le développement de la littérature arabe, in: To Honor Roman Jakobson, Vol. II, The Hague 1967: 1516-1523; Phonologische Systeme der zentralsaharanischen Sprachen (konsonantische Phoneme), ArOr 35 (1967): 26-51; Mosques, tombs and people, NOB 6 (1967): 173-174; Zur Komposition der jemensichen Volkstümlichen Qasida, ArOr 36 (1968): 24-28; Quellen und Anfänge der arabischen Literatur, ibid.: 381-406; Kultura arabského středověku, in: A. Teichová (ed.), Dějiny středověku, Praha 1968, sv. I: 113-116; Literature and Communication, in: O. Král a kol., Contribution to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia II., Dissertationes orientales, vol. 15, Academia, Praha 1968: 151-171; Das Problem des Gain im Südsemitischen, in: M. Fleischhammer (ed.), Studia Orientalia in Memoriam Caroli Brockelmann, Halle 1968: 381-406; Kdo byli Tuáregové? NO 23 (1968): 155-156; Islám a problémy pojištění, ibid.: 293-294; The Category of the Past in the Reactions of Modern Arab Political Thought to Impulse from Europe, in: The East under Western Impact. Proceedings of the Conference Held by the Czechoslovak Society for Oriental Studies, Praha 1969: 30-40; Die Struktur der altägyptischen Wurzelmorpheme mit Glottalen und Pharyngalen, ArOr 37 (1969): 341-344; Eine Formalisation der generativen Struktur für das System der präfigierten Verbalform im Arabischen, ibid.: 543-544; Ideologie arabského socialismu v Egyptě (SAR) a její zdroje, Filosofický časopis (1969): 171-186; Synchronie a diachronie v systému arabské literatury, Slovo a slovesnost 30 (1969): 258-262; Zur semantischen Struktur der Beschreibung des Regens von Imra' al-Qais (Ahlw. 18 - DW 26/27), AUC Philologica, Orientalia Pragensia 6, 1969: 7-12; The Inner Dimensions of the Ideology of Arab Socialism, in: Inter-Relations in Asia and Africa. Proceedings of the Conference Held by the Czechoslovak Society for Oriental Studies, Praha 1970: 9-17; Das Leben des Dichters al-Ahwas al-Ansari, AUC Philologica 5, Orientalia Pragensia 7, 1970: 23-57; Phonologische Systeme der zentralsaharanischen Sprachen (Vokalische Phoneme), in: Mélanges M. Cohen réunis par D. Cohen, The Hague 1970: 389-396; Die südarabischen prosodischen Systeme und ihre Bedeutung für Äthiopien, in: Proceedings of the Third International Conference on Ethiopian Studies, Addis Abeba 1970, Vol. II: 259-265; Synchrony and Diachrony in the System of Arabic Literature, in: Z. Černá a kol., Contributions to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia III., Dissertationes orientales, vol. 28, Academia, Praha 1970: 203-212; La fonction phatique dans la communication en arabe, ArOr 39 (1971): 70-75; Die Lebensformen der volksarabischen gedruckten Texte, AUC Philologica 4, Orientalia Pragensia 8, 1971: 25-31; Die Poesie als Kriterion des arabischen "Volksromans", Oriens 23-24 (1970-1971): 301-305; Die Zahlwörtersysteme der zentralsaharanischen Sprachen, in: Afrikanische Sprachen und Kulturen - ein Querschnitt. Festschrift für J. Lukas, Hamburg 1971: 246-252; (spoluaut. a ed.), New Methods of Analysis in Oriental and African Studies, Studia Orientalia Pragensia 5, Praha 1972: 2-14, 37-50; Die Grenzen des Semitohamitischen (Die zentralsaharanische[n] und semitohamitische[n] Sprachen in phonologischer Hinsicht), ArOr 40 (1972): 6-50; Synchronische Aspekte des Gain im Ugaritischen, AAS 6 (1972): 67-72; Zur semantischen Struktur der safatenischen Inschriften, ArOr 41 (1973): 52-57; Pedagogical Problems of Arabic and their Linguistic Background, ibid.: 350-354; (spoluaut.), J. Průšek (ed.), Dictionary of Oriental Literatures, Vol. I-III, London 1974 [36 hesel]; ň propos des limites du chamito-sémitique: les systèmes phonologiques des langues chamito-sémitiques et des langues du Sahara central, in: A. Caquot, D. Cohen (ed.), Actes du Premier congrès international de linguistique sémitique et chamito-sémitique (Paris 16-19 juillet 1969), The Hague 1974: 27-29; Le dynamisme du système phonologique protosémitique et les problèmes de la reconstruction chamito-sémitique, in: J. and Th. Bynon (ed.), Hamito-Semitica. Proceedings of a Colloquium Held at the School of Oriental and African Studies, The Hague 1974: 161-164; La structure de la racine et la classification des langues chamitosémitiques, in: AUC Philologica, Phonetica Pragensia IV, 1974: 115-121; Die sprachliche Stellung der Berti- (Siga) Sprache in Dar Fur (Sudan), AAS 11 (1975): 107-118; Le chamito-sémitique et les langues africaines (En marge de l'étude de J. Tubiana), Afroasiatic Linguistics 2/10 (1976): 165-184; K problematice nostratické teorie (z hlediska fonologie semitohamitských jazyků), Slovo a slovesnost 37 (1976): 60-61; K otázkám ikonické motivace textů v arabské poezii, ibid.: 215-219; Staročeská milostná lyrika a středomořské tradice, Slovo a slovesnost 38 (1977): 121-134; Berti and Central Saharan Group, in: Aspects of Learning in the Sudan. Occasional Papers in Linguistic and Language Learning (ed. by L. Thelwall), No. 5, University of Ulster 1978: 155-180; K otázkám vztahu mezi jazykem, logickým myšlením a básnickými texty, Slovo a slovesnost 39 (1978): 126-135; The Semantic Structure of the Romance on cAntar and its Character, Folia Orientalia 19 (1978): 57-63; Some Etymologies of Saharan Ethno/Toponyma, in: Nilo-Sahelian Newsletter (ed. by M. L. Bender), No. 4, Carbondale 1978: 4-6; Die Tradition der erotischen Poesie im Nahen Orient und ihre Ausmündung in die romantische Lyrik, in: G. Komoróczy, B. Hruška (ed.), Festschrift Lubor Matouš, Budapest 1978, Bd. II: 201-209; La typologie et la linguistique chamitosémitique, in: Atti del Secondo Congresso Internazionale di Linguistica Camito-Semitica (Firenze 16-19 aprile 1974), raccolti da P. Fronzaroli, Firenze 1978: 55-61; Zur inneren Rekonstruktion des zentralsaharanischen Verbalsystems, in: Asian and African Linguistic Studies, Studia Orientalia Pragensia 9, Univerzita Karlova, Praha 1979: 93-127; Hadramot - Versuch einer Etymologie, in: Mélanges offerts ą M. Werner Vycichl, Société d'égyptologie de Genève, Bulletin No. 4, 1980: 73-76; (spoluaut. P. Mrázek), Archaeological Discoveries in Western Desert - Iraq, Annals of the Náprstek Museum 10 (1981): 139-160; Südarabisches aus dem Náprstek Museum, ibid.: 161-166; Indoevropský a semitohamitský kořen a perspektivy jejich srovnávání, Slovo a slovesnost 43 (1981): 216-218; K teorii laryngál, ibid.: 262-268; Le système de l'arabe dans une perspective diachronique, Arabica 28 (1981): 162-177; Poezie palestinského odporu, Světová literatura (1981), 5: 129-139; Sloužím své temné paní. Etiopská kurtoazní poezie, ibid., 6: 124-128; Zur Stellung des altägyptischen Verbalsystems im Rahmen des Hamitosemitischen, in: Société d'égyptologie de Genève, Bulletin No. 6, 1982: 83-101; La copule näu en amharique dans la perspective chamitosémitique et africaine, in: Ethiopian Studies. Festschrift für W. Leslau, Wiesbaden 1983: 286-295; Semitohamitské jazyky a nostratická hypotéza, Slovo a slovesnost 44 (1983): 57-63; Les categories flexionelles en eblaite, in: P. Fronzaroli (ed.), Studies on the language of Ebla, Firenze 1984: 25-57; Dichten und Geben - zur arabischen poetischen Terminologie, Rocznik Orientalistyczny XLIII (1984): 131-138; La méthodologie du chamitosémitique comparé: état, problèmes, perspectives, in: J. Bynon (ed.), Current Progress in Afro-Asiatic Linguistics. Papers of the Third International Hamito-Semitic Congress, Amsterdam 1984: 423-462; Les fricatives postvélaires dans les racines arabes et leur évolution, AAS 21 (1985): 107-123; Zur Stellung des Altägyptischen in der hamitosemitischen Sprachgruppe, in: Mélanges linguistiques offerts ą Maxime Rodinson, Paris 1985: 279-286.

L.: Asian and African Studies in Czechoslovakia, Nauka, Moscow 1967: 51-52; al-cAqíqí, N.: Al-mustašriqún [Orientalisté] III, Dár al-macárif, Bajrút 1981: 242; Oliverius, J.: Šedesát let profesora Karla Petráčka, NO 41 (1986): 53-55; Vavroušek, P., Oliverius, J.: In memoriam Karel Petráček (1926-1987), ArOr 56 (1988): 159-171; Gombár, E.: Úvod do dějin islámských zemí, Najáda, Praha 1994: 60; Gombár, E.: Arabic Studies in Prague: Tradition and the Present, in: Zemánek, P. (ed.), Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Oriental Institute, Praha 1996: 240-241.

BIBLIOGRAFIE: Vavroušek, P., Oliverius, J.: Die Bibliographie von Karel Petráček 1948-1985 (Fortsetzung), ArOr 56 (1988): 257-266.

(eg)

PFIZMAIER (Pfitzmayer) August - českoněmecký lingvista a orientalista

* 16. 3. 1808 Karlovy Vary, + 18. 5. 1887 Döbling u Vídně

Učil se kuchařem, poté studoval na plzeňském gymnáziu a posléze na pražské univerzitě práva a lékařství. Po studiu odešel do Karlových Varů, kde se zabýval lingvistikou. Od roku 1838 působil ve Vídni. Zde se s ním seznámil V. Náprstek, který od 1846 ve Vídni studoval práva. Setkání s Pfizmaierem na něj zapůsobilo natolik, že se stal ctitelem čínské kultury, zvláště Konfucia. Roku 1878 se Pfizmaier stal členem vídeňské akademie, do jejíchž publikací horlivě přispíval.

Jeho vědecký obzor byl značně široký - od západní Asie až po Aljašku, jak bylo v té době mezi orientalisty obvyklé. Zabýval se nejen čínskou literaturou, ale i literaturou tureckou a turecko-perskou, japonskou literaturou a jazykem, a dokonce i jazyky Ainuů, Aleutů a aljašských Tlingitů (tehdy známých pod ruským jménem Koložové). Jeho práce vyšly vesměs ve Vídni.

D.-k: Grammaire turque, Wien 1847; Sechs Wandschirme in Gestalten der vergänglichen Welt. Ein japanischer Roman, Wien 1847; Wörterbuch der japanischen Sprache, Wien 1851 (vyšel pouze 1 sešit); Untersuchungen über den Bau der Ainosprache, Wien 1851; Das Li-sao und die 9 Gesänge, Wien 1852; Die poetischen Ausdrücke der japanischen Sprache, 2 sv., Wien 1873-74; Die Geschichte einer Seelenwanderung in Japan, 2 sv., Wien 1877; Darlegung der chinesischen Ämter, Wien 1879; Die älteren Reisen nach dem Osten Japans, Wien 1880; Zwei Reisen nach dem Westen Japans in den Jahren 1369 u. 1389 n. Chr., Wien 1881; Aufklärung über die Sprache der Koloschen, Wien 1883; Die Sprache der AlĎuten und Fuchsinseln, 2 sv., Wien 1884; Der Chin. Dichter Pek-lo-thien, Wien 1886.

L.: OSN, sv. 19: 666.

(vl)

PILÁT Jan - český historik, indolog a publicista

* 12. 3. 1926 Praha, + 9. 12. 1990 Praha

Vystudoval obory historie a filozofie na FF UK (1950-55, PhDr. 1968) a pracoval pak jako redaktor v různých periodických časopisech. Deníkem Práce byl vyslán na delší služební cestu do Indie (1956), která v něm probudila hlubší odborný zájem o tuto zemi, její dějiny a soudobou problematiku. Zejména ho upoutaly významné osobnosti z novodobého historického vývoje (mj. Džaváharlál Néhrú a další představitelé Indického národního kongresu) a především M. K. Gándhí, jeho filozofická koncepce i politická praxe; studium teorie a politiky nenásilí ho nakonec přivedlo též k zájmu o černošského vůdce Martina Luthera Kinga. Byl zaměstnán v dalších pražských tiskových médiích (Hospodářské noviny, ČTK), a současně publikoval první knihy o Indii s tímto zaměřením. Napsal i četné články odborné a popularizátorské v orientalistických a historických periodikách doma i v zahraničí. Aby prohloubil svou vědeckou erudici, stal se externím vědeckým aspirantem Orientálního ústavu ČSAV (1963) a byl ústavem vyslán na studijní pobyt do Indie (1969); zároveň se na pozvání indické vlády zúčastnil konference ke 100. výročí narození Mahátmy Gándhího. Byl členem ČSO při ČSAV a vystupoval na jejích vědeckých zasedáních a byl činný v Čs.-indické společnosti (pozdějším Sdružení přátel Indie). Vědeckou aspiranturu však již po nástupu tzv. normalizace z politických důvodů nedokončil. Musel odejít i ze svého novinářského zaměstnání a pracoval jako topič. Po rehabilitaci (1989) byl šéfredaktorem v nakladatelství ORBIS.

D.-k.: Mahátma Gándhí, Praha 1963, 237 s.; Dobyvatelé, proroci, patrioti - pět indických staletí, Praha 1965, 355 s.; Džaváharlál Néhrú, Praha 1967, 223 s.; Benjamin Disraeli, Praha 1967, 260 s.; Svět doktora Kinga, Praha 1983, 245 s.

D.-č./sb.: The Political Thought of Jawaharlal Nehru, ArOr 34 (1966): 350-374; The Results of the Inquiry into the Circumstances of the Assassination of Mahatma Gandhi, in: Krása, M. (ed.), Gandhi in the Modern Context, Praha 1970: 80-100.

(mk)

POJAR Miloš - český indolog, historik se zaměřením na česko-německé vztahy

[pseud. Josef Dubský, Jan Linhart, Jaroslav Klatovský, Otto Taussig, J. K.]

* 8. 4. 1940 Praha

Po maturitě na jedenáctileté střední škole (1958) se vyučil sazečem (1960). V letech 1962-68 absolvoval obor indologie-stará řečtina na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, 1968-69 postgraduálně studoval na Columbia University v New Yorku. PhDr. 1970.

V letech 1966-70 pracoval jako redaktor pro filozofii a 1970-89 jako výrobní referent v nakladatelství ČSAV Academia. Z politických důvodů se na něj 1970-89 vztahoval zákaz publikační a překladatelské činnosti; proto mohl publikovat jen pod pseudonymy. Roku 1990 byl politicky rehabilitován, 1990-94 působil jako velvyslanec v Izraeli, 1994-97 jako ředitel odboru Asie, Austrálie a Latinské Ameriky na MZV; od 1. 11. 1997 je ředitelem Vzdělávacího a kulturního střediska Židovského muzea v Praze.

D.-k.: Jindřich Matyáš Thurn - muž činu, Ivo Železný, Praha 1998.

D.-č./sb.: Učení Bhagavadgíty, Filosofický časopis (1968), 4: 545-555; Klášter Nálanda ve zprávách čínských poutníků, NO 25 (1970), 1: 26-30; (pseud. Josef Dubský), Masaryk a Němci, in: Masarykův sborník VII, Praha 1980 [samizdat], tiskem: Praha 1992: 171-196; (pseud. Jan Linhart), Reformace a protireformace ve střední Evropě, in: Problém tolerance v dějinách a perspektivě, Praha 1981 [samizdat], tiskem: Praha 1995: 44-75; Jindřich Matyáš hrabě Thurn - muž činu, in: Corona Amicorum. Robertu Kalivodovi k šedesátinám, Praha 1983; Masaryk a jeho vztah k němectví do 1. světové války, in: Milanu Machovcovi k šedesátinám, Praha 1985; Životní dráha Jindřicha Matyáše z Thurnu, Zpravodaj klubu historiografie XVIII (1985), 2: 133-160; (pseud. Otto Taussig), Josef Pekař a Židé, in: Historický sborník, Praha 1987: 59-68; Šlikův spis o volebním právu stavů z roku 1617, in: Na hrázi neobvyklého osudu. Josefu Zumrovi k šedesátinám, Praha 1988; (s T. Brodem, J. Doležalem, M. Otáhalem, P. Pithartem a P. Příhodou), Bohemus. Stanovisko k odsunu Němců z Československa, in: Češi Němci odsun, Praha 1990: 179-202; 1 000 let společného života Židů a Čechů v českém státě, in: Sborník z mezinárodní vědecké konference Akce Nisko v historii "konečného řešení židovské otázky" k 55. výročí první hromadné deportace evropských Židů, Ostrava 1995: 21-31; Výsledky izraelských voleb: mírový proces v nebezpečí, Mezinárodní politika (1996), 7: 40-42; Ženy v asijské politice, NO 51 (1996), 7: 241-245; První premiérka v tureckých dějinách, ibid., 8: 281-282; Aun Schan Su Ťij: Moc na dosah ruky, ibid., 10: 361-363; Megawati Sukarnoputri: Nová tvář na politické scéně Indonésie, NO 52 (1997), 1: 2-4; Corazón Aquinová - první premiérka Filipín, ibid., 2: 46-47; Soňa Gándhíová - žena v záloze, ibid., 3: 81-83; Mahájánový buddhismus, NO 52 (1997), 9, 10: 341-343, 381-385; předmluva k: Indie - bohové a lidé, Brno 1997: 6-7.

EDICE: TGM a naše současnost. Masarykův sborník VII, Praha 1980, vyšlo 1992; (pseud. J. Dubský, koed. s M. Machovcem a P. Pithartem), K dějinám německo-českých vztahů. Samizdatový sborník, Praha 1980, vyšlo jako Češi Němci odsun, Praha 1990; (s P. Pithartem), Milanu Machovcovi k šedesátinám. Samizdatový sborník, Praha 1985; (koed. Klaus Nellen, Petr Pithart), Jan Patočka. Ausgewählte Schriften. Band 5. Schriften zur tschechischen Kultur und Geschichte, Wien-Stuttgart 1992.

(A)

POKORA Timoteus - český sinolog

* 26. 6. 1928 Brno, + 11. 7. 1985 Praha

Po maturitě na reálném gymnáziu v Kroměříži absolvoval v letech 1946-50 studium na Právnické fakultě brněnské univerzity, na něž navázal 1950-55 studiem sinologie a dějin Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Ještě před promocí byl v říjnu 1954 přijat do Orientálního ústavu ČSAV, kde pod vedením prof. J. Průška připravoval jako vědecký aspirant pro obor dějiny Číny kandidátskou práci o životě a díle filozofa Chuan Tchana (asi 43 př. Kr.-28 po Kr.). Po obhájení disertace v únoru 1959 zůstal pracovat v Orientálním ústavu jako vědecký pracovník. V roce 1963 se stal vedoucím oddělení Východní Asie. Živě se zajímal o veřejné dění. Vřele uvítal demokratizační proces ve 2. polovině 60. let, což se odrazilo v jeho perzekuci v době "normalizace". V roce 1973 byl nucen opustit Orientální ústav; od té doby se živil příležitostným tlumočením a překládáním. Až do své smrti se však i nadále věnoval odborné sinologické práci. V době perzekuce publikoval zejména v zahraničí, v Československu jeho články a statě vycházely většinou pod jmény, která mu propůjčili jeho přátelé. Zemřel na následky dlouholeté těžké nemoci.

Zabýval se zejména otázkami společenských formací v období starověku a dějinami a filozofií dynastie Chan. Účastnil se mnoha mezinárodních konferencí a stal se světově uznávaným odborníkem. Za třicet let své vědecké kariéry publikoval šest knih, desítky vědeckých monografií a statí, velké množství článků a stovky recenzí. Přednášel na Filozofické fakultě UK i na řadě zahraničních univerzit: 1965/66 v Heidelbergu, od září 1969 do srpna 1970 na Michiganské universitě v Ann Arboru a dalších. Působil jako školitel vědeckých aspirantů, překládal z čínštiny i jiných světových jazyků. Byl členem redakční rady Archivu orientálního, Historického sborníku a Nového Orientu. Největší část jeho díla byla zaměřena na starou filozofii a historii Číny. Dominující položkou v jeho díle jsou studie a články o chanských filozofech, zejména Wang Čchungovi a Chuan Tchanovi.

D.-k.: (s W. Stambergerem a Z. Słupskim), Na přelomu staré a nové Číny. Hnutí 4. května 1919, Orbis, Praha 1959, 121 s.; Čchin Š' chuang-ti. Edice Portréty, sv. 20, Orbis, Praha 1967, 219 s.

PŘEKLADY: (z ruštiny, s J. Kolmašem), Čína, SNPL, Praha 1957, 383 s.; Miao Čchu-chuang: Dějiny Komunistické strany Číny [z čínštiny, poznámky], SNPL, Praha 1960. 286 s.; Wilhelm, Hellmut: Společnost a stát v Číně. K dějinám světové říše [z němčiny a čínštiny, doplňky, rejstříky a doslov], 1. vyd., Svoboda, Praha 1969, 159 s.; Wang Čchung: Kritická pojednání (Lun-cheng). Výbor z díla čínského filosofa 1. stol. n. l., Academia, Praha 1971, 467 s., 3 il., 6 příl.; N. I. Konrad: Západ a Východ [pod vypůjčeným jménem Černý, Václav A., z ruštiny, doslov a rejstřík], Lidové nakladatelství, Praha 1973, 248 s.; Hsin-lun (New Treatise) and Other Writings by Huan T'an (43 B. C.-28 A. D.) [z čínštiny, index], Michigan Papers in Chinese Studies, No. 20, Ann Arbor 1975, 50, 414 s.

D.-č./sb.: Wang Mangovy pokusy o řešení společenské krise v Číně v 1. st. n. l., Sborník historický 3 (1955): 5-33; Komenský and Wang Kuo-wei. A note on the influence of Komenský's (Comenius) educational opinions upon the educational reforms in China before the revolution 1911, ArOr 26 (1958): 626-630; Komenský v Číně, Archiv pro bádání o životě a díle J. A. Komenského (Acta Comeniana), 1958, 2: 158-160; The Dates of Huan T'an, ArOr 27 (1959): 670-677; Huan T'an's Fu On Looking for the Immortals (Wang hsien fu), ArOr 28 (1960): 353-367; The First Interpolation in the Shih chi, ArOr 29 (1961): 311-315; Význam historiografie pro správné poznání dějin, Zprávy ČSO při ČSAV 3 (1961), 2: 37-42; Důležitá křižovatka čínské filosofie - o filosofických bojích v 1. stol. n. l., Filosofický časopis 10 (1962), 1: 52-67; Ch'en Sheng and Wu Kuang. Leaders of the Uprising against the Ch'in Dynasty, NOB 3 (1962), 5: 148-150; The Necessity of a more Thorough Study of Philosopher Wang Ch'ung and of his Predecessors, ArOr 30 (1962): 231-257; (s Janem Markem), Asian Studies in Czechoslovakia, Journal of Asian Studies 22 (1963), 4: 357-366; The Life of Huan T'an, ArOr 31 (1963): 1-79 a 521-576; Prošla Čína obdobím otrokářské společnosti? Diskusní příspěvek k otázce společenských formací spolu s přehledem příslušné literatury, ČSČH, 11 (1963), 5: 615-627; Dějiny tradičního čínského práva, in: Světové dějiny státu a práva ve starověku I, Praha 1963: 139-152, 592-593; Gab es in der Geschichte Chinas eine durch Sklaverei bestimmte Produktionsweise und Gesellschaftsformation?, in: Neue Beiträge zur Geschichte der alten Welt, Band I: Alter Orient und Griechenland, Berlin 1964: 123-135; Notes on New Studies on Tung Chung-shu (ca. 179 - 104 B. C.), ArOr 33 (1965): 256-271; Politické a právní ideologie staré Číny. Moderní politické a právní ideologie Číny, in: Dějiny politických a právních ideologií, I. díl, Praha 1965: 17-18, 29-31; II. díl: 265-271; La vie du philosophe matérialiste Houan T'an, in: Mélanges de Sinologie offerts ą Monsieur Paul Demiéville. Bibliothèque de l'Institut des Hautes Études Chinoises. Vol. XX, Paris 1966: 191-208; Modern and Contemporary Chinese Historiography, Courrier de l'Extrźme-Orient (1967), 7: 126-138; Revue du sud-est asiatique (1967), 2: 191-202; Čínská heterodoxie. Příspěvek chanských materialistických filosofů k obrodě filosofie a jejich meze, NO 23 (1968), 7: 195-197; S'-ma Čchienova historická encyklopedie, NO 23 (1968), 2: 58-61; The Works of Wang Ch'ung, ArOr 36 (1968): 122-134; Feudální Čína a světové dějiny, in: Dějiny středověku I, SPN, Praha 1968: 15-33; Heterodoxy in China. Some Achievements and Limitations of Han Sceptical Philosophers, in: Papers of the XIX International Congress of Chinese Studies, Bochum 1968: 165-170; NOB 7 (1968), 3: 75-77; Bibliographie des traductions du Che ki, chapitres 48-130 (non traduits par Édouard Chavannes dans les tomes I-V des Mémoires Historiques), in: É. Chavannes & M. Kaltenmark, Les Mémoires Historiques de Se-ma Ts'ien VI, Paris 1969: 113-146; (s J. Kinclem a V. Sadkem), Stručný přehled dějin politických a právních učení některých asijských a afrických zemí, in: Dějiny politických a právních učení II, 2. přeprac. vyd., Praha 1969: 264-265, 274-276, 277, 280-284, 285, 291-295; Ču Si - tvůrce dogmatu a myslitel, NO 24 (1969), 1: 9-14; C'-čchan - konfuciánec před Konfuciem, ibid., 8: 238-242; Die Konzeption des Fortschritts im Konfuzianismus. Einige Bemerkungen über Kang Youweis Utopie, in: Nationalismus und Sozialismus im Befreiungskampf der Völker Asiens und Afrikas, Berlin 1971: 405-410; (pseud. Kalina, Jan), Čínské zrcadlo minulosti, NO 26 (1971), 3: 83-86; The Etymology of ku-chi (or hua-chi). Appendix: On ch'ih-i, ZDMG 122 (1972), 1: 149-172; Příspěvek k poznání poměru historičnosti a fikce na příkladu S'-ma Čchienových Zápisků historika, Historický časopis SAV 20 (1972), 3: 386-405; Recent Studies on Ancient Chinese History, AAS 9 (1973): 143-150; Pre-Han Literature, in: D. Leslie, C. Mackerras, Wang Gungwu (ed.), Essays on the Sources for Chinese History, Australian National University Press, Canberra 1973: 23-24; Mongolský vpád do Slezska a na Moravu v roce 1241, Sborník Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, 63 (1976), 4: 98-110; A Mobile Freezer in China in B. C. 99? AOH 31 (1977), 3: 311-346; China, in: Claesen, H. J. M. & Skalník, Peter (ed.), The Early State, Mouton Publishers, The Hague, Paris, New York 1978: 191-212; (pod vypůjčeným jménem Čarnogurská, Mária), Čína v starověku a pravěku, in: Jan Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku II, SPN, Praha 1979: 977-1013; Ch'u Shao-sun - The Narrator of Stories in the Shih-chi, Annali dell'Istituto Orientale di Napoli 41 (1981): 403-430; Hsi-men Pao in History and Fiction. A Confucian, Legalist, Ironical Critic, Altorientalische Forschungen 8 (1981): 265-298; The Less Eminent Followers of Kao-tsu. Shih-chi 98, Rocznik Orientalistyczny 44 (1983), 1: 21-40; Das älteste Papier der Welt und seine Probleme, Das Altertum 31 (1985), 2: 113-119; (pod vypůjčeným jménem Bayerleová, E.), Staročínští legisté a historické osudy jejich učení (v souvislosti s novými studiemi), Právněhistorické studie 27 (1986): 131-144; Shi chi 127, the Symbiosis of Two Historians, in: Charles Le Blanc & Susan Blader (ed.), Chinese Ideas about Nature and Society. Studies in Honour of Derk Bodde, Hong Kong 1987: 215-234.

PŘEKLADY: (pseud. Kalina, Jan, z čínštiny), Ironičtí kritici. Příběhy a anekdoty ze staročínských dvorů, NO 26 (1971), 4-5, příl.: 1-8; Ju. L. Krol': K problému kulturního dědictví v současné Číně. Poznámky ke kampani proti Konfuciovi, Společenské vědy v SSSR 9 (1980), 4: 334-348.

L.: Tökei, Ferenc: In memoriam Timoteus Pokora (1928-1985), AOH 40 (1986), 1: 199; Vladimír Liščák: Timoteus Pokora - člověk a vědec, in: O čínské filosofii, literatuře a umění. Sborník statí a esejů věnovaných památce PhDr. et JUDr. Timotea Pokory, CSc. (1928-1985), Česko-čínská společnost, Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, Praha 1995: 11-13; Roger T. Ames: Vzpomínka na Timotea Pokoru (z angl. přel. Vladimír Liščák), in: ibid.: 15-20.

BIBLIOGRAFIE: Timoteus Pokora. Bibliografie 1952-1987. Sestavili Josef Fass a Jiří Šíma za spolupráce Vladimíra Liščáka. Bibliografická edice Orientálního ústavu AV ČR, sv. 8, Praha 1994, 60 s.

(vl)

POLÁČEK Josef - český afrikanista

* 29. 1. 1931 Starý Plzenec

Po maturitě na gymnáziu v Plzni (1950) absolvoval studium na Filozoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy a 1955 získal titul promovaný historik. Na základě obhajoby kandidátské disertace v Institutu Afriky Akademie věd SSSR v Moskvě mu byla 1970 udělena vědecká hodnost kandidáta historických věd, 1976 získal na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy titul PhDr.

V letech 1955-60 pracoval v Ústřední vojenské knihovně MNO v Praze, 1960-63 v Ústřední škole ROH v Praze. Později působil v Ústavu mezinárodních vztahů MZV (1963-75) a na katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (1975-91). Od roku 1991 je v důchodu.

D.-k.: Dahome, Praha 1967, 117 s.; Afrikanskoje Demokratičeskoje Ob'jedinenije (RDA) v bor'be protiv kolonializma (1946-1958 gg.), Studia Orientalia Pragensia X, Univerzita Karlova, Praha 1979, 167 s.; Národně osvobozenecké hnutí v tropické Africe v boji za nezávislost po druhé světové válce, Filozofická fakulta, Univerzita Karlova - SPN, Praha 1980, 132 s.; (spoluaut.), Subsaharská Afrika po druhé světové válce I-II, Orientální ústav ČSAV, Praha 1980, 599 s.

D.-č./sb.: Hlavní faktory určující zahraniční politiku Republiky Mali, in: O zahraniční politice nezúčastněnosti, Praha 1965: 118-126; Afrika - třídní struktura (v bývalé francouzské oblasti), Mezinárodní politika (1965), 6: 254-257; Ohlasy ghanského státního převratu v Guinejské republice a v Republice Mali, Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky (1966), 7-8: 9-25; Vnitropolitický vývoj Dahome po druhé světové válce, Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky (1967), 5: 43-53; K úloze armády ve frankofonních státech Černé Afriky, in: Vojenské režimy v rozvojových zemích, Praha 1967: 48-50; Zahraničně politická linie 8. sjezdu Guinejské demokratické strany (PDG), Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky (1968), 6-7: 7-20; Úloha armády v Černé Africe, in: Vybrané problémy rozvojových zemí, Praha 1971: 101-127; Zvláštnosti Afrického demokratického sdružení jako africké národní fronty francouzské Černé Afriky, in: Současné problémy rozvojových zemí a jejich vztah ke světové socialistické soustavě, Praha 1971: 251-257; Dějiny Afrického demokratického sdružení a současnost Černé Afriky, Mezinárodní vztahy (1971), 1: 59-66; Úloha armády v Černé Africe, Mezinárodní vztahy (1971), 3: 48-58; Minulost a současnost OCAM, Mezinárodní vztahy (1972), 3: 58-66; Některé aspekty mezinárodních vztahů mezi Kanadou a samostatnými státy Černé Afriky, Mezinárodní vztahy (1972), 4: 56-64; Armia w strukturze społecznej krajów frankofońskich Czarnej Afryki, Sprawy Międzynarodowe (1972), 2: 97-106; Brazilský dialog s Černou Afrikou, Mezinárodní vztahy (1973), 3: 33-40; Devátá konference OCAM v Port-Louis a její výsledky, Mezinárodní vztahy (1973), 5: 75-77; Wspólna Organizacja Afrykańsko-Malgaska i Mauritiusa, Sprawy Międzynarodowe (1973), 1: 110-117; Die Armee in der sozialen Struktur der französischsprechenden Länder südlich der Sahara, Militärgeschichte (Potsdam), 4/1973: 414-423; Účast severských států na pomoci rozvojovým zemím, Zahraniční obchod (1974), 2: 21-24; Evropský rozvojový fond a Tropická Afrika, Zahraniční obchod (1974), 3: 10-14; Problémy přidružení afrických zemí k rozšířenému EHS, Mezinárodní vztahy (1974), 4: 48-58; Guinejská demokratická strana (PDG) v boji proti francouzskému kolonialismu (1947-1958), ČSČH (1975), 5: 733-746; Vnitropolitická krize Republiky Mali v létě 1967, ČSČH (1976), 2: 189-208; Vývoj afrických politických stran - sekcí RDA, NO 32 (1977), 7: 220-222, 8: 254-255; Politický program a ideologie Afrického demokratického sdružení, NO 33 (1978), 4: 122-124; Některé problémy národně osvobozeneckého hnutí v Černé Africe po druhé světové válce, in: Soudobé mezinárodní dělnické a komunistické hnutí, SPN, Praha 1978: 130-146; Problems of Revolutionary Democracy and Socialist Orientation in sub-Saharan Africa (taking the Example of the Somali-Ethiopian Conflict), in: The Most Recent Tendencies in the Socialist Orientation of Various African and Arab Countries, Praha 1979: 100-106; Le programme et les fondements idéologiques du Rassemblement Démocratigue Africain (RDA), AAS XV (1979): 149-161; Bor'ba Demokratičeskoj partii Gvinei protiv kolonializma, in: Problemy kolonializma i stanovlenije antikolonial'nych sil, Akademija Nauk SSSR, Institut Afriki, Moskva 1979: 76-79; Někotoryje problemy nacionalizma v Afrike, in: Miloslav Krása (ed.), Nacionalismus v zemích Asie a Afriky, Orientální ústav ČSAV, Praha 1980: 204-210; Někotoryje uroki istorii Afrikanskogo Demokratičeskogo Ob'jedinenija (RDA) i Demokratičeskoj Partii Gvinei (PDG), in: Razvivajuščijesja strany - ideologija i politika. Tom I. Afrika južněje Sachary. Meždunarodnyj sbornik, SPN, Praha 1982: 157-169; Kaleidoskop moderních politických dějin Čadu, NO 37 (1982), 4: příl. 1-4; Znaczenie postępowych demokratycznych tradycji antykolonialnych europejskich krajów socjalistycznych w stosunkach z krajami rozwijającymi się Czarnej Afryki, in: Polityka zagraniczna panstwa socjalistycznego. Materialy II Krajowej Konferencji Naukowej Zakladów Stosunków Międzynarodowych Szkół Wyższych z międzynarodowym uczestnictwem (Bachotek, 18.-25. X. 1982 r.), Centralny Ośrodek Metodyczny Studiów Nauk Politycznych, Warszawa 1983: 355-361; Socialist Countries: a Legitimate Heir of the Anticolonial Democratic Traditions of Our Nations, in: Viera Pawliková-Vilhanová (ed.), Anti-colonialism and Democratic Traditions in Europe: African Aspect, Institute of Historical Studies of the Slovak Academy of Sciences, Bratislava 1985: 234-241; Problemy nacionalizma v Tropičeskoj Afrike meždu pervoj i vtoroj mirovymi vojnami, in: Studia Orientalia Pragensia XV, Univerzita Karlova, Praha 1986: 41-45; The Republic of Mali's Internal Political Crisis in Summer 1967, ArOr 56 (1988): 315-333; Historický význam vzniku Afrického demokratického sdružení (RDA) v říjnu 1946, Bulletin Společnosti přátel Afriky a Společnosti česko-arabské (1996), 3: 29-32; Koloniální kořeny africké tragedie, Bulletin Společnosti přátel Afriky a Společnosti česko-arabské (1996), 4: 37-39; Cesta Ghany ke svobodě - 6. března 1957, Bulletin Společnosti přátel Afriky a Společnosti česko-arabské (1997), 1: 17-20; Belgické Kongo (dnešní Zaire) v boji za svobodu, Haló noviny 12. 5. 1997, č. 109, příl. Společnost, ekonomika, politika: iii.

(A)

POLÁČEK Zdeněk - český etiopista

* 13. 5. 1944 Třebíč

V letech 1961-62 studoval dějiny filozofie a dějepis na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně; poté pokračoval ve studiu amharské filologie a angličtiny na Orientalistické fakultě Leningradské státní univerzity (1963-66) a na Haile Selassie I University v Addis Abebě (1968-69). Studie ukončil 1969 na oboru etiopistika na Filozofické fakultě UK v Praze. Roku 1973 získal vědeckou hodnost CSc.

V letech 1973-95 pracoval v Orientálním ústavu ČSAV (AV ČR) v Praze. Specializoval se na etiopistická studia se zvláštním zřetelem k lexikografii, lexikologii a gramatice amharského jazyka. V letech 1986-90 působil v Akademii etiopských jazyků v Addis Abebě, od 1995 pracuje na MZV ČR.

D.-k.: Etiopie, Svoboda, Praha 1981, 227 s.; (s J. Filipem a kol.), Etiopie, Institut zahraničního obchodu/ČTK - Pressfoto, Praha 1981, 174 s.; Somálská demokratická republika. Džibutská republika, in: Pantůčková, J. a kol., Střední a východní Afrika, Institut zahraničního obchodu/ ČTK - Pressfoto, Praha 1989: 379-403, 457-470; (s M. Azzänäm a T. Täsfayem), A Concise Sociopolitical Dictionary: English-Amharic, Otto Harrassowitz, Wiesbaden 1990, 512 s.

PŘEKLADY: Henoch [z klasické etiopštiny a poznámky], in: Knihy tajemství a moudrosti I. Mimobiblické židovské spisy: Pseudepigrafy, Vyšehrad, Praha 1995: 81-184.

D.-č./sb.: Some Problems of Tense and Aspect in Amharic, ArOr 40 (1972), 3: 206-237; A Diachronic Analysis of Amharic Vocabulary on the Basis of V. R. Prutký's Manuscript, ArOr 44 (1976), 1: 28-42; Vznik samostatného Somálska a vývoj pansomalismu, ČSČH 30 (1982), 1: 7-18; Etnické procesy v subsaharské Africe, NO 38 (1983), 3: 86-87; The Ethnic and Religious Factors and Their Exploitation by Italian Fascism in the Preparation and Realization of the Colonial Conquest of Ethiopia, in: Fascism and Developing Countries, Oriental Institute, Prague 1985: 77-85; Roh Afriky v letech 1941-1960, in: Nejnovější dějiny Afriky, Svoboda, Praha 1987: 204-220, 547-549; Etnická, jazyková a náboženská politika v Etiopii za císařství a v porevolučním období, in: Etnický faktor v politickém životě soudobé Afriky, Orientální ústav ČSAV, Praha 1987: 76-89; Some Theoretical Questions of Political and Social Terminology in Amharic, in: Proceedings of the International Seminar on Terminology, The Academy of Ethiopian Languages, Addis Ababa 1987: 33-36; International Elements in Amharic Political and Social Terminology, ArOr 56 (1988): 105-109; Functional Sentence Perspective in Amharic: Preliminary Notes, in: Proceedings of the Eighth International Conference of Ethiopian Studies, Vol. 2, Institute of Ethiopian Studies - Addis Ababa University, Addis Ababa 1989: 561-565; Several Notes on Text Connectors in Amharic, in: Semitic Studies: In honour of Wolf Leslau on the occasion of his eighty-fifth birthday, Vol. II, Otto Harrassowitz, Wiesbaden 1991: 1226-1232; Several Notes on the Term-formative Processes in Present-day Amharic, in: Jiří Prosecký (ed.), Ex pede pontis. Papers presented on the occasion of the 70th anniversary of the foundation of the Oriental Institute, Prague 1992: 224-233; Africká léta Arthura Rimbauda, NO 47 (1992), 3: 79-81; Etiopská ortodoxní církev I-II, NO 48 (1993), 6: 163-167; 7: 202-206; Several Notes on Amharic Syntactically-formed Adjectives, in: New Trends in Ethiopian Studies. Papers of the 12th International Conference of Ethiopian Studies, Vol. I. The Red Sea Press, Lawrenceville 1994: 1282-1293; An Attempt at Systematizing Amharic Linguistic Terminology, in: Proceedings of the Eleventh International Conference of Ethiopian Studies, Vol. I. Institute of Ethiopian Studies - Addis Ababa University, Addis Ababa 1994: 665-683; Amharic Lexicography and the Dynamics of Sociopolitical Terminology, in: Kachru, B. B. & Kahane, H. (ed.), Culture, Ideologies, and the Dictionary. Studies in Honor of Ladislav Zgusta, Max Niemeyer Verlag, Tübingen 1995: 393-399; Eritrea: Nesnadná cesta k samostatnosti, NO 50 (1995), 2: 41-44; Falašové - věrní vyznavači judaismu, NO 50 (1995), 8: 297-300. (A)

POLAK Jakob Eduard - českoněmecký vojenský lékař dlouhodobě působící v Íránu

* 1818 Velká Mořina u Karlštejna, + 1891 Vídeň

Studoval medicínu v Praze, byl lékařem v Moravských Kloboucích a 1851 se stal učitelem na nově založené střední vojenské škole Dárolfonún v Teheránu. Sepsal v perštině učební texty, stal se osobním lékařem šáha Násereddína. Roku 1860 se vrátil do Vídně, kde se stal lektorem perského jazyka na univerzitě. Od roku 1862 působil jako lékař v Egyptě, později byl lázeňským lékařem v Ischlu. Měl bohatou publikační činnost - po návratu do Vídně vydal obsáhlou publikaci o Íránu, německo-perský slovník a uveřejnil množství článků.

D.-k.: Persien. Das Land und seine Bewohner. Ethnographische Schilderungen, Leipzig 1865; Deutsch-persisches Konversationswörterbuch, Wien b. r.

D.-č./sb.: Über die Communicationsmittel, die Sicherheit des Eigenthums und der Reisender und über Asyle in Persien, Mitteilungen der kaiserlichen und königlichen geographischen Gesellschaft (1861): 40-64; Beitrag zu den agrarischen Verhältnissen in Persien, ibid. (1862): 107-143; Jak Peršané pátrají po věcech jim ukradených. Lékařské konsilium v Persii, Květy - Česká včela 1 (1868): 4 a 16; Das Postwesen in Iran, Monatsschrift für den Orient (1875), č. 12, 32 s.; Die Eisenbahn-Concessionen in Persien, Oesterreichische Monatsschrift für den Orient 1 (1875): 18-21; Der orientalische Türkis, ibid., 3 (1877): 175-177; Eine Expedition nach den Karagan- und Elwend- Gebirge im Jahre 1882, Mitteilungen der kaiserlichen und königlichen geographischen Gesellschaft (1883): 49-80, 106-121; Die Metalle nach persischen Quellen, Mitteilungen der anthropologischen Gesellschaft in Wien (1888): 6-8; Alte Armbänder mit Schlangenköpfen aus Persien, ibid. (1889): 22-23 aj.

L.: H. Slaby: Bindenschild und Sonnenlöwe, Graz 1982: 71-80 & passim; J. Bečka: Perský generál August Kříž (1814-1880), Slovanské historické studie 17 (1990): 110-127; Ahmad Ašraf: Safarnámeje Polák, Kelk (Teherán) 1372 (1993), č. 47-48: 230-234.

(jb)

POLÁK Jaromír - český publicista, pedagog, orientalista, esperantista, cestovatel, vydavatel a nakladatel

* 14. 7. 1945 Brno

Po absolvování ZŠ a gymnázia ve Znojmě (1963) vystudoval Pedagogický institut v Jihlavě a Pedagogickou fakultu UJEP v Brně, obor matematika - hudební výchova (1967). Byl mu přiznán titul Mgr.

V letech 1966-96 působil jako pedagog na ZŠ Prosiměřice (učitel, zástupce ředitele, ředitel), poté 1996-97 jako novinář, šéfredaktor regionálního týdeníku Znojemské listy a Nové znojemské listy. Je činný v řadě státních, odborových, esperantských, mírových a dalších organizací a institucí.

Volný čas a prostředky věnuje cestování, resp. poznávání světa. Široký okruh jeho zájmů zahrnuje sběratelství (pohlednic, známek, map), studium literatury o geografii, starověkých kulturách, architektuře, náboženstvích (zejména o buddhismu a islámu), dopisování v esperantu či angličtině s korespondenty z více než šedesáti zemí a zejména cestování (navštívil více než sto zemí a regionů), fotografování, zhotovování osobitých kronik, publikování o poznatcích z cest. Těžiště jeho práce spočívá v organizační a pedagogické, resp. osvětové a popularizační oblasti. Společně s J. Hladíkem 1985 inicioval vznik Worldwide Wanders Club, od 1988 organizuje Setkání přátel turistiky a cestování v Prosiměřicích a podílí se na vydávání sborníků - ročenek Cesty. 1990 se stal jedním ze zakládajících členů Sdružení cestovatelů GLOBE a současně zakladatelem Klubu cestovatelů GLOBE v Prosiměřicích.

Vedle téměř všech zemí Evropy navštívil v rámci individuálních nebo expedičních cest za poznáním Japonsko, Vietnam, Mongolsko, Čínu, Kavkaz (Gruzii, Arménii, Ázerbájdžán), Střední Asii (Uzbekistán, Kirgizii), Izrael, Jordánsko, Palestinu, Kypr, Turecko, Alžírsko, Ceutu a Maroko. Spolu s manželkou má v rukopisech připraveny cestopisy o Japonsku, Maroku, Izraeli a Jordánsku, Mongolsku a Číně a Skotsku.

Publikuje v celostátních i regionálních periodikách doma i v zahraničí - Svět v obrazech, Rovnost, Lidé a země, Podyjí/Thaya, Znojemské listy, Nové znojemské listy, Verda Kolombo (Tokio), El Popola Činio (Peking), Heroldo de Esperanto (Nizozemsko), Orient Bulletin (Přelouč), Kokoro (Praha) aj. - spolupracuje s rozhlasem i televizí. Za popularizační činnost dosáhl (společně s manželkou) dvakrát výročního ocenění Nadace World Heritage.

Je členem Česko-japonské společnosti (Praha), Společnosti přátel Mongolska (Praha), České esperantské asociace (Praha), Orient klubu (Přelouč), Zeměpisného sdružení (Brno), Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice.

D.-k.: Expedice Sasaki - Japonsko, Prosiměřice 1986; Expedice Alžírsko, Prosiměřice 1988; Expedice Vietnam, Prosiměřice 1989; Expedice Mediterranean I. - Maroko, Prosiměřice 1994; Expedice Mediterranean II. - Izrael, Jordánsko, Prosiměřice 1995; Expedice Jurta - Mongolsko, Čína, Prosiměřice 1997.

D.-č./sb.: Islámská architektura, in: Cesty 2 (1989): 77-85; Vietnam 89, in: Cesty 3 (1990): 15-20; Konstantina, in: Cesty 4 (1992): 23-25; Královské hrobky v Hué, in: Cesty 5 (1992): 37-40; Chrám Hasedera v Kamakuře, in: Cesty 7 (1995): 79-82; Déšť na Sahaře. Maroko, Znojemské listy, 4. 5. 1996; Dojmy z Mongolska, Země a cesty (Zeměpisné sdružení, Brno), 1998, č. 2.

L.: Hladík, J.: Jaromír Polák. Minimedailonek, in: Cesty 6 (1994): 78; Šmíd, K.: Expedice kolem Středomoří, Pernštejn (Pardubice) 5 (1994), 127 (26. 9.): 7; Šmíd, K.: Zeptali jsme se J. Poláka, Orient Bulletin (Přelouč), 1991, č. 2: 3-4.

(A)

POLÁKOVÁ Květoslava - česká publicistka, esperantistka, cestovatelka, historička se zájmem o Orient

* 28. 3. 1949 Znojmo

Po absolvování ZŠ a gymnázia ve Znojmě (1967) nastoupila jako historička do Jihomoravského muzea ve Znojmě, kde působí dodnes.

Individuálně či v rámci expedic navštívila více než osmdesát mimoevropských zemí a regionů (mj. Vietnam, Mongolsko, Čínu, Izrael, Jordánsko, Palestinu, Kypr, Ceutu a Maroko), kde se věnovala fotografování, natáčení videozáznamů, přípravě cestovních kronik a shromažďování materiálů. Při cestách se věnuje zejména studiu řemesel (textil, kovářství a dřevořezbářství, tkaní koberců, zbraně, mince aj.), etnografii (odívání, životní styl) a architektuře. Získané poznatky využívá při přípravě populárních přednášek a v publikační činnosti. S manželem J. Polákem připravila cestopisy o Maroku, Izraeli a Jordánsku, Mongolsku a Číně a Skotsku (zatím v rkp.). Za popularizaci světového kulturního dědictví dosáhla společně s manželem již dvakrát výročního ocenění Nadace World Heritage.

Aktivně působí ve vedení Klubu cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice, který si získal prestižní postavení mezi zájmovými sdruženími cestovatelů ve střední Evropě. Je členkou Česko-japonské společnosti (Praha), Společnosti přátel Mongolska (Praha), České esperantské asociace (Praha), Orient klubu (Přelouč) a Zeměpisného sdružení (Brno).

D.-k.: Expedice Espaňa, Prosiměřice 1991; Mongolsko - Jurta, Prosiměřice 1997.

D.-č./sb.: Segovia, in: Cesty 6 (1994): 67-72; Vzpomínky na Toledo, in: Cesty 7 (1995): 46-48; Klíč ke Středomoří, in: ibid.: 66-69; Expedice Mediterranean 94 - Maroko, in: ibid.: 82-91; Expedice Mediterranean 95 - Izrael, in: Cesty 8 (1996): 133-134; Královské město Hué, Vietnam, Znojemské listy, 11. 5. 1996; Expedice do Mongolska, ibid., 14. 12. 1996.

L.: Hladík, J.: Květoslava Poláková. Minimedailonek, in: Cesty 6 (1994): 78; Šmíd, K.: Napříč Atlasem, Pernštejn (Pardubice) 6 (1995), 28 (10. 4.): 4; týž: Toulky Saharou, ibid., 29 (13. 4.): 5.

(A)

POLIŠENSKÝ Josef - český historik

* 16. 12. 1915 Prostějov

V letech 1933-34 studoval na Vysoké škole obchodní v Praze, 1935-39 historii a anglistiku na Filozofické fakultě Karlovy univerzity (žák Josefa Šusty a Viléma Mathesia) a současně navštěvoval Státní archivní školu (absolvoval 1940). V roce 1939 uzavřel studium doktorskou prací ze srovnávacích dějin literatury (promoce 1945), 1947 se habilitoval v oboru obecná historie, 1951 jmenován státním docentem, 1957 jmenován profesorem obecných dějin na FF UK a v témže roce dosáhl titulu doktor historických věd.

V roce 1964 působil jako hostující profesor na Universidad de Chile a navštívil Uruguay, Brazílii, Kolumbii a Mexiko, 1965 pobýval na Kubě a 1966 znovu v Chile, 1969 byl vyslán jako hostující profesor na University of California v Berkeley. Od roku 1995 je emeritním profesorem UK.

Vedle celoživotního studia problematiky třicetileté války (mj. podíl Španělska na evropské politice té doby) a postav Albrechta z Valdštejna, či J. A. Komenského a vedle soustavného studia dějin Nizozemí, Velké Británie, USA, ale i českých dějin a dějin napoleonských válek, jej zájem o španělské dějiny přivedl i k historii španělské a portugalské Latinské Ameriky a dalších bývalých kolonií Španělska (Filipíny) a Portugalska (Indie). Stal se zakladatelem českých historických studií o Latinské Americe, 1967 spoluzaložil (s O. Běličem) Středisko ibero-amerických studií na FF UK v Praze jako vědecké a pedagogické pracoviště, jehož byl prvním vedoucím (1967-81); rovněž se stal spoluzakladatelem a spoluředitelem vydávané ročenky Ibero-Americana Pragensia (1967-85). Nadále působí jako externí spolupracovník střediska a emeritní ředitel jeho ročenky.

Je členem Rakouské akademie věd, Nizozemské královské akademie věd, nositelem mexického Řádu aztéckého orla (1985) a španělského Řádu Isabely Katolické v hodnosti komtura, který mu udělil král Juan Carlos (1991). 1998 mu Palackého univerzita v Olomouci udělila Cenu Františka Palackého.

D.-k.: Anglie a Bílá hora. The Bohemian War and British Policy, Praha 1949, 248 s.; Nizozemská politika a Bílá hora, Praha 1958; Úvod do studia dějin a kultury Španělska a Latinské Ameriky (učební texty), Praha 1963, 2. rozšíř. vyd., Praha 1966; Stručné dějiny Kuby, Praha 1964; Der Krieg und die Gesellschaft in Europa, 1618-1648, in: Documenta Bohemica Bellum Tricennale Illustrantia, sv. I, Praha 1971, 240 s.; Napoleon a srdce Evropy, Praha 1971; Revoluce a kontrarevoluce v Rakousku 1848, Praha 1971; Historia y cultura de EspaEa y América Latina. Introducción, Praha 1972, 210 s.; (s L. Vebrem a R. Fernándezem Retamarem), Historické předpoklady kubánské a chilské revoluce, Praha 1974, 135 s.; Dějiny Latinské Ameriky, Praha 1979, 835 s.; (s kol.), Dějiny Velké Británie, Praha 1982; (koed., s M. Krásou a P. Ratkošem), European Expansion 1494-1519. The Voyages of Discovery in the Bratislava Manuscript Lyc. 515/8 (Codex Bratislavensis), Charles University, Prague 1986, 166 s.; (ed. s M. Štemberkovou), Alma Mater Carolina Pragensis. Charles University and Foreign Visitors, Praha 1988, 231 s.; (koed., se S. Binkovou), Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. stol., Praha 1989, 493 s.; Úvod do studia dějin vystěhovalectví do Ameriky, I. Obecné problémy dějin českého vystěhovalectví do Ameriky, 1848-1914, Praha 1992, 56 s.; Tragic Triangle: The Netherlands, Spain and Bohemia, 1617-1621, Praha 1992, 258 s.; Úvod do studia dějin a kultury Španělska a Portugalska. (Do přelomu 19. a 20. století), Ostrava 1994, 212 s.; (s J. Kollmannem), Valdštejn, ani císař, ani král, Praha 1995, 224 s.; Komenský, Muž labyrintů a naděje, Praha 1996, 218 s.; Casanova a jeho svět, Praha 1997, 186 s.

D.-č./sb.. (výběr z celkového počtu více než 950 položek): José Rizal, Ferdinand Blumentritt a filipinský boj za nezávislost, NO 18 (1963): 142-144; F. Blumentritt a Filipiny mezi španělským kolonialismem a americkým imperialismem, ČSČH XI (1963): 145-164; La guerra hispano-cubano-americana de 1898 y la opinión pública checa, Historica VII (1964): 115-137; (s P. Ratkošem), Eine neue Quelle zur zweiten Indienfahrt Vasco da Gamas, Historica IX (1964): 53-67; (spoluaut. E. Roldán de Novotný), Prameny a problémy dějin československo-mexických vztahů, ČSČH (1964): 365-374; (s J. Haubeltem), Přírodovědec Tadeáš Haenke a počátky českého novodobého zájmu o Latinskou Ameriku, in: Acta Universitatis Carolinae, Studia Historica, VI, 2 (1966): 5-46; Comentarios sobre la geografía histórica de Chile, Ibero-Americana Pragensia I (1967): 67-90; Los problemas históricos de las relaciones latinoamericano-centroeuropeas, Historica XVI (1969): 249-260; Michal Sabel a počátky amerického obchodu s českým sklem, Jihočeský sborník historický XL (1971): 84-92; La obra americanista de Tadeo Haenke y su "Memoria sobre los ríos navegables", Ibero-Americana Pragensia IV (1970): 199-208; America's Western Coast in Czechoslovak Sources, ibid.: 268-271; Desetiletá válka 1868-1878 a formování kubánského národa, in: Kolonialismus, imperialismus a fašismus v ibero-americkém světě, AUC, Studia Historica IX-X, Praha 1973: 17-20; (s F. Hrbatou), Prameny k boji kubánského a španělského lidu za svobodu, ibid.: 215-219; Krize španělské koloniální společnosti a agrární otázka, ČSČH XII (1973): 231-240; La plata americana y los comienzos de la guerra de los 30 aEos, Anuario de Estudios Americanos XXVIII (Sevilla) 1971: 209-218; (s J. Opatrným), Václav Link a jeho deník z cesty na sever Kalifornského poloostrova, Jižní Morava II (1974): 95-102; Some New Light on Tadeo Haenke's Activities in Alto Peru, Ibero-Americana Pragensia VI (1972): 201-205; (s L. Vebrem), Un poco de polémica sobre las actividades de Miguel Sabel, Ibero-Americana Pragensia VIII (1974): 194-196; Problemas del Origen, Transcurso y Resultados de la Lucha de Independencia en la América Hispánica, Ibero-Americana Pragensia X (1976): 256-262; Las relaciones ruso-latinoamericanas en la costa americana del Pacífico, ibid.: 262-265; Comenius no Brasil, Ibero-Americana Pragensia XI (1978): 235-236; Centro da Europa, Portugal e a América que Leva o Nome do Brasil, Ibero-Americana Pragensia XII (1978): 9-18; (s P. Ratkošem), Codex Bratislaviensis e as suas Notícias sobre as Viagens Portuguesas para a India nos Anos de 1502 a 1517, ibid.: 173-196; Uma Desconhecida Descrićčo de Praga e da Universidade de Praga do Ano de 1707, ibid.: 197-202; Tadeáš Haenke a krize španělské koloniální Ameriky, Sborník Národního muzea v Praze, Series C - Historia litterarum, XXV (1980), č. 3-4: 49-76; úvod in: Bernal Díaz del Castillo: Pravdivá historie dobývání Mexika, Praha 1980: 1-13; (s O. Kašparem), Pedro Fernández de Quirós y su Austrialia, Ibero-Americana Pragensia XV (1981): 155-159; La Caída de Wallenstein y la Política Española, 1633-1634, Ibero-Americana Pragensia XVII (1983): 145-161; Juan Marinello y Checoslovaquia, ibid.: 217-219; Simón Bolívar y Nuestra Actualidad, Ibero-Americana Pragensia XVIII (1984): 181-189; Documentos Checoslovacos Relativos al Movimiento de Emancipación de Hispanoamérica, ibid.: 191-203; (se S. Binkovou), Prameny k dějinám portugalských objevných cest v ČSSR, Sborník Národního muzea v Praze, Series C, XXIX (1984), č. 4: 227-234; Alejo Carpentier, o la Demitificación de la Historia, Ibero-Americana Pragensia XIX (1985): 77-81; J. A. Komenský a hispano-americký svět, Acta Comeniana 6, XXV (1985): 93-98; Bohemia, Genoa and the Atlantic, in: Rapporti Genova-Mediterraneo-Atlantico nell'Eta Moderna. Atti del IIo Congreso Internazionale di Studi Storici, Genova 1985; J. A. Komenský a Baltasar Gracián, Studia Comeniana et Historica 31 (1986): 123-127; Bolívar en Checoslovaquia, in: Bolívar y Europa en las crónicas, el pensamiento político y la historiografía, sv. I, siglo XIX, dir. Alberto Filippi, Caracas 1986: 985-1000; Prameny a problémy dějin českého a slovenského vystěhovalectví do Latinské Ameriky, in: Češi v cizině I, Praha 1986: 17-22; (se S. Binkovou), As fontes para a história dos descobrimentos portugueses na Checoslováquia, in: A abertura do mundo. Estudos de história dos descobrimentos europeus, sv. II, Lisboa 1987: 183-189; 100 Years since the Visit of José Rizal in Bohemia, Ibero-Americana Pragensia XXI (1987): 238-240; (se S. Binkovou), Simón Bolívar en la Cultura Checoslovaca del Siglo XX, Ibero-Americana Pragensia XXII (1988): 163-172; Anacaona y Malinche, o el Nacimiento del Nuevo Mundo, Ibero-Americana Pragensia XXV (1991): 19-26; La correspondencia diplomática de A. A. J. Lobkowitz acerca de EspaEa, América y los Países Checos, 1772-1776, ibid.: 129-132; Comenio y el Mundo Hispano-Americano, Ibero-Americana Pragensia XXVII (1993): 41-50; Pravdivá historie o Kryštofu Kolumbovi a královně Isabele, in: Abel Posse: Psi z ráje, Praha 1993: 255-261; Bedřich Mendl, Pionero del Estudio de la Historia de la Expansión Europea en Checoslovaquia, ibid.: 185-187; A los treinta aEos de Ibero-Americana Pragensia: Balance y perspectivas de su existencia, Ibero-Americana Pragensia XXX (1996): 11-14.

L.: Lubomír Vebr: Josef V. Polišenský Sexagenario, Ibero-Americana Pragensia X (1976): 9-17; redakce: Impuesto al Prof. Dr. Josef Polišenský El Águila Azteca, Ibero-Americana Pragensia XIX (1985): 9-24; Simona Binková, Josef Polišenský Octogenario, Ibero-Americana Pragensia XXIX (1995): 11-16; Pocta Josefu Polišenskému. Sborník prací moravských historiků k 80. narozeninám univ. profesora PhDr. Josefa Polišenského, DrSc., Olomouc 1996 (zvláště: Josef Válka: Josef Polišenský v diskurzu poválečné historiografie: 171-177).

(sb)

POŘÍZKA Vincenc - český indolog-hindista a bengalista

* 9. 11. 1905 Drahany na Moravě, + 22. 8. 1982 Praha

Studoval bohosloví v Olomouci, 1937 se habilitoval pro fundamentální teologii a dějiny filozofie na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci, 1938 odešel do Prahy a věnoval se studiu sanskrtu, prákrtů a novoindické filologie. Od roku 1942 vyučoval hindštině a urdštině, od 1943 i bengálštině ve večerních kursech Orientálního ústavu. Roku 1945 byl členem revolučního výboru Orientálního ústavu, 1950-65 jako odborný asistent vedl obor hindština a urdština na Filozofické fakultě UK.

Zabýval se biblickými studiemi a hindskou lingvistikou, přednášel popisnou i historickou gramatiku hindštiny a dějiny hindské a urdské literatury, interpretoval literární texty, vyučoval v praktických kursech hindštiny. Zkoumal hindské gramatické jevy (adjektivní a adverbiální příčestí, ukazovací zájmena, vidovost sloves), založil české názvosloví Přední Indie. Významná je jeho učebnice hindštiny a řada statí o hindských slovesných vazbách.

D.-k.: Krátká mluvnice spisovné hindštiny, Praha 1952; Hindština - Hindi Language Course, Part I, Praha 1963, opr. a rozš. vyd. 1972, 703 s. + klíč.

D.-č./sb.: Bhagavadgita eiusque doctrina de bhakti, Acta Academiae Velehradensis XIII, Olomouc 1937: 27-34; Existatne connexio inter Bhagavadgitam et evangelium s. Ioannis, ibid.: 213-22; De conceptu gratiae in Bhagavadgita et in Novo Testamento, ibid. XIV (1938): 105-119; The Bhagavadgita and the New Testament, ArOr 11 (1939-40): 210-241; Hindi Participles Used as Substantives, ArOr 18 (1950): 166-187; The Adjectival and Adverbial Participles in Hindi Syntax, ArOr 20 (1952): 524-538; The Genitive in Hindi, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 1, Orientalia Pragensia I, Praha 1960: 59-76; Deictic Demonstratives in Indo-Aryan. Notes on some special uses, ArOr 31 (1963), 2: 198-215; On the Perfective Verbal Aspect in Hindi, ArOr 35 (1967): 64-88, 208-231, 36 (1968): 233-251, 37 (1969): 19-47, 345-364; On Some Verbal Expressions in Hindi: The actual present (the present continuous, the progressive form). The Perfective Verbal Expressions, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 5, Orientalia Pragensia VII, Praha 1970: 69-86; Perfective Verbal Expressions in Hindi: A New Line of Approach to the Problem, ArOr 45 (1977): 65-78; On the Aspectual Contrast in Hindi, in: Topics in Hindi Linguistics II, Chandigarh, New Delhi 1982: 122-34; Terminology of Non-Finitive Verb Forms in Bengali: Professor Vincenc Lesný's Line of Approach to Some Linguistic Problems, in: Jan Filipský (ed.), Academician Vincenc Lesný and Indian Studies, Centenary Commemoration Volume, Praha 1982: 65-71.

L.: J. Marek: Vincenc Pořízka šedesátiletý, NO 21 (1966): 49, obr.; týž: Septuagenarian Vincenc Pořízka, ArOr 43 (1975): 353-358; týž: Czech Indologist Vincenc Pořízka 1905-1982, ArOr 52 (1984): 78-79.

(jm)

POSPÍŠILOVÁ Dagmar - česká indoložka-historička

* 20. 4. 1955 Rakovník

Po absolvování Střední knihovnické školy byla v roce 1974 přijata na Filozofickou fakultu UK na obor hindština-dějepis. Absolvovala 1979 diplomovou prací z oboru novodobých indických dějin, 1982 získala titul PhDr. a 1992 hodnost CSc. na základě práce Indicko-americké vztahy v období 2. světové války.

V letech 1979-84 pracovala v Orientálním ústavu ČSAV na krátkodobé pracovní smlouvy. Od roku 1987 do roku 1994 pracovala v Národní knihovně v oddělení národní bibliografie. V roce 1994 nastoupila do Náprstkova muzea jako kurátorka sbírek jižní a jihovýchodní Asie, od 1996 je pověřena vedením asijského oddělení Náprstkova muzea.

Jako kurátorka Náprstkova muzea se specializuje na indické umělecké řemeslo, systematicky zpracovává sbírky jižní a jihovýchodní Asie, které prezentuje formou výstav, katalogů a odborných či popularizačních statí. 1997 a 1998 absolvovala tříměsíční studijní pobyty v Indii se zaměřením na umělecké řemeslo 19. století. Přispívá do časopisů Starožitnosti a užité umění, Grant, Revue Jóga, Nový Orient.

D.-č./sb.: Nehru and the Early Relations between Independent India and the USA - Nehru's First Visit to America, in: Krása, M. (ed.), Nehru. His Work and Relevance, Praha 1981: 191-203; (bibliografická spolupráce), in: M. Krása: Novodobá Indie a Pákistán. Předmětová bibliografie knih zahraničních autorů v československých knihovnách, 2 sv., OÚ ČSAV, Praha 1981, 588 s.; (s M. Krásou), Completing the Bibliography of Vincenc Lesný: Uncovering the Third Dimension of His Life's Work, in: Jan Filipský (ed.), Vincenc Lesný and Indian Studies. Centenary Commemoration Volume, Oriental Institute, Praha 1982: 136-180; Glances at the Bibliography of Professor Otakar Pertold, in: M. Krása (ed.), Otakar Pertold and South Asian Studies, Oriental Institute, Praha 1986: 73-76; (s M. Krásou), Bibliography of Otakar Pertold, ibid.: 159-183; (přel. z franc., s H. Knížkovou), Bernard Philippe Groslier: Indické umění, in: Světové dějiny umění, Larousse, Agentura Cesty, Praha 1996: 577-608; Proměny kovu [katalog výstavy v Náprstkově muzeu, říjen 1997 - červenec 1998], Národní muzeum, Praha 1997, 27 s., 12 obr.; (spoluaut.), Z pokladnice Národního muzea, 1818-1998. Katalog výstavy, Národní muzeum, Praha 1998: 45-47; (s kol.), Průvodce po sbírkách Národního muzea (v tisku).

(A)

POUCHA Pavel - český vědec a pedagog v oboru vnitroasijské filologie, mongolista, tibetolog a indolog

* 29. 12. 1905 Vídeň, + 15. 1. 1986 Praha

Po absolvování gymnázia v Jindřichově Hradci studoval v letech 1924-29 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze germánské a slovanské literatury, srovnávací lingvistiku a navštěvoval i přednášky sanskrtu, hindštiny, bengálštiny, hebrejštiny, turečtiny, perštiny aj. orientálních jazyků. Roku 1929 získal titul PhDr., 1931 byl jmenován středoškolským profesorem, 1948 předložil habilitační práci.

Od roku 1927 po dobu 20 let vyučoval češtinu a němčinu na pražských gymnáziích a publikoval první orientalistické práce v oboru tocharistiky a indologie. Roku 1932 se stal členem kulturní sekce Orientálního ústavu a od 1947 jeho stálým pracovníkem. Zastával i funkci náměstka ředitele a vedoucího indologického oddělení. Z politických důvodů byl 1957 odvolán a pak se věnoval již jen vědecké práci. Zabýval se zejména tibetologií a mongolistikou. 1970 odešel do důchodu a publikoval až do své smrti. Externě vyučoval v letech 1950-57 na FF UK a učil i na Škole orientálních jazyků, kterou po jistý čas řídil. Navštívil Mongolsko i Čínu, účastnil se řady kongresů, konferencí a stáží.

Byl zakladatelem české tocharistiky, tibetologie a mongolistiky, věhlasu dosáhl i v oboru vnitroasijské filologie a indologie. Okrajově se zabýval též mandžuštinou a dalšími orientálními jazyky. Publikoval vědecké i populárně-vědecké práce v domácích i světových časopisech, věnoval se zvláště filologii, kulturní historii a historii. Jeho bibliografie čítá na 460 položek. Tocharistická bádání započal už koncem 20. let a jejich vrcholem byla dvoudílná latinsky psaná monografie (1955-56). V oboru indologie se zabýval Mahábháratou, staroindickou filozofií a astrologickými texty, zkoumal zpěvy Rgvédy. Je autorem pramenné studie o poznávání Indie a Centrální Asie v našich zemích. V oboru tibetanistiky se zapsal pracemi o tibetském verši a o Knize mrtvých. Největšího věhlasu dosáhl v mongolistice, a to ve výzkumu klasického i moderního jazyka, literatury a historie. Detailně se zabýval Tajnou kronikou Mongolů, je autorem německy psané monografie vyznamenané cenou Akademie věd (1956). Překládal z indických jazyků, z tibetštiny a mongolštiny. Je znám i jako autor cestopisů z Mongolska a Číny a četných hesel v encyklopediích a slovnících. Řada prací zůstala v rukopise a je součástí jeho pozůstalosti.

D.-k.: Příspěvky k tocharskému jazyku a literatuře [nepubl. doktorská disertační práce na FF UK v Praze č. 1614], Praha 1928; Institutiones linguae Tocharicae. Pars I. Theusaurus linguae Tocharicae dialecti A. Praha 1955, 466 s. Pars II. Chrestomathia Tocharica, Praha 1956, 44 s.; Die Geheime Geschichte der Mongolen als Geschichtsquelle und Literaturdenkmal, Praha 1956, 247 s.; Třináct tisíc kilometrů Mongolskem autem, parolodí, letadlem, Praha 1957, 326 s.; 13000 Kilometr durch die Mongolei, Leipzig 1960, 271 s.; Do nitra Asie, Praha 1962, 282 s.

PŘEKLADY: (ze sanskrtu), Kálidásah: Šestero ročních počasů, Praha 1942, 56 s.; (z tamilštiny), Příhody indického šaška. Tennáliráman katäi, Praha 1944, 50 s.; (z ruštiny), S. P. Tolstov: Po stopách dávného Chórezmu, Praha 1951, 427 s.; (z tibetštiny), Lu Dub, Šarab Dongbu to jest Strom moudrosti. Mudrosloví tibetského lidu, Praha 1952, 99 s.; (z mongolštiny), Ch. Čojbalsan: Dějiny mongolské revoluce, Praha 1954, 138 s.; (z mongolštiny), Tajná kronika Mongolů, Praha 1955, 279 s.; (z mongolštiny), Nejlepší z mužů Dzáng-Dzalúdaj, Praha 1957, 48 s.; (z mongolštiny), B. Rinčen: Slunce vychází, Praha 1958, 546 s.; (ze sanskrtu), Dandí: Dobrodružství deseti princů, Praha 1959, 250 s.; (z ruštiny), J. Parnov: Úsměv v bronzu, Praha 1977, 269 s.; (z páli), Dhammapada [výbor], in: Prameny života. Obraz člověka a světa ve starých kulturách, Vyšehrad, Praha 1982: 256-259, 2. vyd., Duchovní prameny života. Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích, Vyšehrad, Praha 1997: 307-311.

D.-č./sb.: Indian Literature in Central Asia, ArOr 2 (1930): 27-38; Tocharica I-III, ArOr 2 (1930): 300-326; Tocharica IV-V, ArOr 3 (1931): 162-188; The Problem of the Age of the Mahabharata, ArOr 6 (1934): 53-57; Vedische Volksetymologie und das Nirukta, ArOr 7 (1935): 423-436; Tocharische Etymologien, ZDMG 93 (1939): 204-215; Isavasyopanisad, ZDMG 94 (1940): 409-417; O "tocharštině" čili jazyku Arsiů, Listy filologické 67 (1940): 197-217; O pravopisu a skloňování vlastních jmen indických, Časopis pro moderní filologii 27 (1941): 337-351; Zur strukturellen Stellung des Altindischen, ZDMG 95 (1941): 350-358; Schichtung des Rgveda I-II, ArOr 13 (1942): 103-141, 225-269; Die synchronische Stellung des Tocharischen und die Frage nach der idg. Urheimat, Zeitschrift für vergleichende Sprachforschung auf dem Gebiete der indogermanischen Sprachen 68 (1943): 83-98; Vom vedischen zum Sanskritakzent, ArOr 14 (1943): 129-151; Schichtung des Rgveda III, ArOr 15 (1946): 65-86; Vincenc Lesný - bibliografie, ArOr 16 (1948): 149-161; The Syntactical Relationship of Some Asiatic Languages, ArOr 17 (1949): 265-292; Le vers tibétain, ArOr 18 (1950): 188-235; Le vers tibétain II, ArOr 22 (1954): 563-585; L'indianisme et les études tchécoslovaques concernant la Haute Asie et l'Asie Central, ArOr 19 (1951): 182-206; Gustaf John Ramstedt (Ein Nachruf), ArOr 19 (1951): 617-624; Das tibetische Totenbuch im Rahmen der eschatologischen Literatur, ArOr 20 (1952): 136-162; Zum Stammbaum des Tschingis Chan, in: Asiatica, Leipzig 1954: 442-452; Mongolische Miszellen I. Reduplikation, Alliteration, Figura etymologica, Volksetymologie und altmongolische Stammesnamen in der Geheimen Geschichte der Mongolen, CAJ 1 (1955): 63-74; Mongolische Miszellen II. Aša-Gambu von den Tangut. III. Zwei Ortsnamen des MNT. IV. Zum Hunneproblem, CAJ 1 (1955): 284-291; Zur Entwicklung des mongolischen Verses, in: Charisteria Orientalia praecipue ad Persiam pertinentia, Praha 1956: 233-252; O vývoji mongolské literatury, Světová literatura 1 (1957), 1: 196-207; Orientální náměty v díle Julia Zeyera, in: Julius Zeyer: Světla východu, Praha 1958: 535-634; Die Sprache der Mongholen in Afghanistan und die Theorie der Mischsprachen, in: Olon ulsyn mongol chel bičgijn erdemtnij anchdugaar ich chural, 1-r devter, Studia Mongolica, Tomus 2, fasc. 16, Ulánbátar 1961: 251-270; Zum kalmükischen Epos Džangar, in: Olon ulsyn mongol chel mongol bičgijn erdemtnij anchdugaar ich chural, 3-r devter, Studia Mongolica, Tomus 2, fasc. 29, Ulánbátar: 117-129; Mongolische Miszellen VI. Zum kalmükischen Epos Džangar, CAJ 6 (1961): 235-246; Mongolische Miszellen VII. Innerasiatische Chronologie, CAJ 7 (1962): 192-204; Tibetská literatúra, in: Dejiny svetovej literatúry I, Bratislava 1963: 99-103; Mongolská literatúra, in: ibid.: 182-188; Mongolische Miszellen VIII. Über die Notwendigkeit des Studiums der neuen mongolischen Schriftsprachen, CAJ 8 (1963): 174-184; Mongolische Miszellen IX. Über die neumongolische Literatur und ihren Wert für die Mongolistik, CAJ 8 (1963): 253-269; Mongolische Miszellen X. Die zwei mongolischen Inschriften vom Tschabtschijal-Pass als mongolische Poesie des 14. Jahrhunderts, CAJ 8 (1963): 270-280; Tibetan Language, CAJ 8 (1963): 219-229; Weitere Beiträge zu den Problemen der Geheimen Geschichte der Mongolen. Journal de la Société Finno-Ougrienne 65 (1964): 91-98; (doslov), in: E. Knobloch: Putování k Mongolům, Praha 1964: 309-377; Mongolische Miszellen XI. Einiges über das Pferd in der mongolischen Literatur und der heutigen Mongolei, CAJ 10 (1965): 286-306; A Kalidasa Text in New Mongolian, Asian Studies 2 (1965): 149-160; Über einige in der Mongolei gesammelte lamaistische, mongolische und tibetische Schriften, Collectanea Mongolica. Asiatische Forschungen 17, Wiesbaden 1966: 163-171; Von Jaya-Pandita zum Neukalmükischen, ArOr 35 (1967): 383-406; Die Vorsilben und Töne im Tibetischen, das Tangutische, das Newarische und das Baltische, Wissenschaftliche Zeitschrift der Karl-Marx-Universität 16, Leipzig 1967: 213-218; Bodenbauern und Nomaden im alten Mittel- und Zentralasien, in: Das Verhältnis von Bodenbauern und Viehzüchtern in historischer Sicht. Veröffentlichung des Instituts für Orientforschung 69, Berlin 1968: 121-126; Kalmükische Ausdrücke beim tschechischen Jesuiten Johannes Milan-Franciscus Emilianus, Rocznik Orientalistyczny 32 (1968): 61-66; Das mongolische in Zusammenhang mit einigen anderen Sprachen, ZDMG, Suppl. I, Vorträge Teil 2, 1969: 726-737; Über eine mongolische Hippologie, ibid.: 738-741; Über den Inhalt und die Rekonstruktion des ersten mongolischen Gesetzbuches, in: Mongolian Studies, Amsterdam, Budapest 1970: 377-415; Relations between the Mongols and the Jurchens in the thirteenth century, in: Proceedings of Conferences held by the Czechoslovak Society for Eastern Studies 1969, Prague 1970: 93-98; Tocharisch A tiri, B teri, mongolisch törü, hebräisch torah, Orbis 23 (1970), 1: 218-223; Rang und Titel bei den Völkern des mongolischen Raumes in Laufe der Jahrhunderte, in: Proceedings of the IXth Meeting of the Permanent International Altaic Conference, Naples 1970: 169-258; Avarská problematika, in: Studia Balkanica Bohemo-Slovaca, Brno 1970: 59-67; Une version Mongole - texte bilingue - du livre des morts tibetain, Études mongoles, Vol. 5, Paris 1974: 97-107; The Vaisnavagita and its social ideas, in: Anantaparam kila šabdasastram, Warszawa 1974: 181-190; Mongolia, in: International Encyclopedia of Comparative Law I, Mouton, The Hague, Paris 1975: 83-91; Tři pruty Svatoplukovy a jejich řecké a orientální paralely, Slavia 46 (1977), 2: 148-159; Alexandreida jakožto literární téma spojující světovou literaturu, Slavia 47 (1978), 4: 386-398; The Tibetan Language as Example of General Validity of Linguistic Laws, in: Asienwissenschaftliche Beiträge, Berlin 1978: 113-121; L'ecriture "hunnique" et Pavel Josef Šafařík, Slavia 50 (1981), 3-4: 293-304; Marginalia zu: El libro Precolombino, ArOr 49 (1981): 172-186; Life and Work of Byambin Rinchen, ArOr 54 (1986): 168-179.

L.: O. Klíma: Padesát let Pavla Pouchy, NO 10 (1955): 147-148; J. Kolmaš - J. Šíma: The Septuagenary of Pavel Poucha, ArOr 44 (1976): 54-62; K osmdesátinám dr. Pavla Pouchy, Zprávy ČSO 25 (1986), 2: 37-40; J. Šíma: Obituary Pavel Poucha 1905-1986, ArOr 54 (1986): 362-368; J. Šíma: Život Pavla Pouchy se uzavřel, NO 41 (1986), 4: 116-117; Vklad doktora P. Pouchy v izučenije Central'noj Azii, in: Cybikovskije čtenija. Tezisy dokladov i soobščenij, Ulan-Ude 1989: 129-131.

BIBLIOGRAFIE: J. Kolmaš - J. Šíma: Bibliography of Pavel Josef Poucha's Works, Oriental Institute of the ČSAV, Prague 1970, 57 s.

(jš)

PRÁŠEK Justin Václav - český historik a orientalista

* 7. 8. 1853 Brandýs nad Labem, + 23. 12. 1924 Klánovice

Studoval historii a klasickou filologii na Univerzitě Karlově v Praze (titul PhDr. získal 1882 na základě obhajoby doktorské disertační práce Dějiny východních Arijců a vzdělaných národů severoafrických až po vznik Veleříše perské), později působil jako středoškolský profesor v Pardubicích, Klatovech a zejména v Kolíně, kde vyučoval na gymnáziu i B. Hrozného. Věnoval se nejprve regionálním dějinám a místopisu, vydal monografie o politických okresech Brandýs nad Labem a Klatovy, dále zpracoval souborné dějiny města Turnova (1878). Po promoci se soustředil na historickou geografii Evropy, Asie a Austrálie a připravoval česká vydání cestopisů (Kryštof Harant, Martin Kabátník, Marco Polo aj.).

Od roku 1885 studoval v Mnichově a v Berlíně staroperské nápisy a asyrské i babylonské historické nápisy. Výsledky svého bádání publikoval německy a česky, byl také soustavným popularizátorem výsledků vědeckých výzkumů tzv. "staré orientalistiky" v kulturních časopisech (Květy, Zlatá Praha, Česká revue aj.). Neúspěšně se ucházel o habilitaci na pražské univerzitě. Jeho Řecké dějiny (svazek I.) o řecko-perských válkách byly tehdejšími historiky a filology zcela odmítnuty. Patřil mezi stálé spolupracovníky Ottova slovníku naučného.

D.-k.: Kambyses a podání starověké, Praha 1885; Medien und das Haus des Kyaxartes, Berlin 1890; Beiträge zur medischen Geschichte, Berlin 1890; Forschungen zur Geschichte des Alterthums I-III, Berlin 1897-1902; Dějiny starověkých národů východních, Praha 1899, 1901; Médie, Médové a říše médská, Praha 1904; Geschichte der Meder und Perser bis zur makedonischen Eroberung, Bd. 1: Geschichte der Meder und des Reichs der Länder, Gotha 1906, Bd. 2: Die Blütezeit und der Verfall des Reiches der Achämeniden, Gotha 1910, nové vyd., Darmstadt 1968; Kyros der Grosse, Leipzig 1911; Kambyses, Leipzig 1913; Dareios, Leipzig 1914; Assyrie a dávný Orient, Praha 1914; Egypt za starých dob faraonův, Praha 1914; Babylonie kolébkou dějin, Světové panství Sargonovců a Chaldaiův, Světová knihovna, Praha 1911-1916.

D.-č./sb.: Z dějin médských. in: Výroční zpráva real. gymnasia Klatovy (1883): 5-55; Vývod a pořad starších Achaimenovců, Listy filologické a paedagogické 13 (1886): 194-202; Příspěvek k nejstarším dějinám israelským, Věstník České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 4 (1895): 411-428, 476-491; Die ersten Jahre Dareios' des Hystaspiden und der altpersische Kalender, KLIO 1 (Berlin 1901): 26-50, aj.

L.: O. Klíma: J. V. Prášek, zakladatel české vědy o dějinách starého Orientu, NO 8 (1953): 116; A. Ježilová: Justin Václav Prášek 1853-1924 - Schriftenverzeichnis, Acta Universitatis Carolinae, Philologica 3, Graecolatina Pragensia VIII, 1980: 135-158; J. Bečka: Z počátků české orientalistiky - J. V. Prášek a starý Írán, NO 50 (1995): 34-36.

(bh, jb)

PREINHAELTEROVÁ Hana - česká indoložka-bengalistka

* 12. 9. 1938 České Budějovice

Absolvovala Filozofickou fakultu UK 1962 na oborech bengalistika - anglistika, doktorát filozofie získala 1968 na základě diplomové práce Humor v bengálské lidové literatuře. Roku 1992 obhájila kandidátskou disertační práci Rozpad tradiční hinduistické rodiny v současné bengálské povídce a dosáhla vědecké hodnosti CSc.

Po absolvování vysoké školy krátce pracovala v Orientálním ústavu ČSAV a na ministerstvu školství a kultury jako referentka pro kulturní styky s Indií. Od roku 1964 byla přijata na katedru věd o zemích Asie a Afriky FF UK jako asistentka, později jako odborná asistentka na oboru bengalistika. Její práce byla zaměřena hlavně pedagogicky (skripta, učebnice bengálštiny) a populárně-vědecky (překlady, popularizační knihy, články, pořady v rozhlase a TV, přednášky). Z politických důvodů jí vedení katedry zamítlo přípravu kandidátské práce a byla vyloučena z účasti na vědeckých plánech. Roku 1982 byla zrušena výuka bengalistiky jako oboru. Roku 1983 opustila fakultu a působila jako profesorka angličtiny a bengálštiny na Jazykové škole v Praze. Od roku 1990 je opět zaměstnána na FF UK, nyní v Indologickém ústavu. V současnosti se zaměřuje na kulturní antropologii, propojení sociálního a náboženského aspektu v životě Bengálců. Překládá zejména moderní bengálskou prózu (např. Samareš Basu, Džjotiprakáš Čattopádhjáj, Tárášankar Bandjopádhjáj, Ášápúrna Debí, Suníl Gangopádhjáj, Hásán Ázizul Hak, Bimal Kar, Džjotirindra Nandí, Taslima Násrin aj.); publikuje v časopisech Světová literatura, Labyrint, Nový Orient, Literární noviny atd.

D.-k.: Bengálská čítanka, SPN, Praha 1966, 103 s.; Bengali Reader. Bengali-English Glossary, SPN, Praha 1971, 52 s.; Moje bengálské přítelkyně, Práce, Praha 1978, 203 s., 2. doplněné vyd., nakl. J. R. Vilímka, Liberec 1998, 237 s.; přel. do ruštiny: Moi bengal'skie podrugi, Nauka, Moskva 1984, 168 s., ve zkrácené formě přel. do bengálštiny, in: Deš (Kalkata) 1981, a Uttarápath (Gothenburg) 1982; (s J. Vackem), Úvod do studia indických jazyků II., SPN, Praha 1980: 163-210; Základní kurs bengálštiny, 4 díly, SPN, Praha 1983, 212 + 222 +148 + 274 s. [nejrozsáhlejší učebnice bengálštiny vůbec]; Break-up of the traditional Hindu family as reflected in Asapurna Debi's Short stories, FF UK, Prague 1995, 71 s.; Hinduista od zrození do zrození, Vyšehrad, Praha 1997, 136 s.; (spoluaut.), Indie. Bohové a lidé, Svan a Moravské zemské muzeum, Brno 1997: 38-59.

PŘEKLADY: (spoluaut.), Thákur: Věnec povídek, SNDK, Praha 1962: 49-55, 62-68; Džasímuddín: Upovídaný Gopa, Albatros, Praha 1977, 107 s.; Lásky nelaskavé, Práce, Praha 1986, 255 s.; (do bengálštiny), Pohádky Boženy Němcové, Sakhi sambad (Calcutta), 1975; K. Čapek: Bajky a podpovídky, Anubad (Calcutta), 1976, č. 5.

D.-č./sb.: Ecological problems - a new topic of the contemporary Bengali short story, in: Jan Filipský (ed.), Vincenc Lesný and Indian Studies. Centenary Commemoration Volume, Oriental Institute, Prague 1982: 104-113; Syntactic peculiarities in Jyotiprakas Cattopadhyay's prose language, ArOr 63 (1995): 71-79; Velkorodina v hinduistické Indii, Romano džaniben (1996), 1-2: 13-18; The entry of Bengali Hindu women into society - a major theme of Ashapurna Debi's stories, Uttarapath (Gothenburg) 16, 4/1996: 15-18; Mánušer hinatár čárankabi S. Basu [S. B., básník lidového ponížení], Prabáse nijabháše (Mumbaí) 4 (1996), 1-2: 29-36; Páribárik jíbaner manobijňání Á. Debí [Á. D. - Psycholog rodinného života], Čaturanga (Kalkata) 57 (1997): 168-172.

(A)

PROCHÁZKA Bohumil Amjad - český architekt se zaměřením na islámskou architekturu, popularizátor islámské kultury, spisovatel a malíř

* 5. 8. 1935 Praha, + 25. 10. 1995 Praha

Studoval na ČVUT (ing. architekt, DrSc.), dále na Filozofické fakultě UK (PhDr., obor historie islámské kultury), absolvoval kursy arabštiny na Jazykové škole, ukončil postgraduální studium na káhirské univerzitě (obor islámská architektura a archeologie s důrazem na období vlády Fátimovců).

S cílem osobně se seznámit s islámskou architekturou procestoval a zdokumentoval památky mnoha islámských zemí, jakož i islámské památky v zemích mimo islámský svět (Čína aj.) Je autorem knižních publikací a téměř 250 odborných studií týkajících se jak islámské architektury, tak i širšího okruhu islámského umění. Na několika výstavách představil veřejnosti svou vlastní malířskou tvorbu, přednášel u nás i v zahraničí na témata svého profesionálního zájmu. Uplatňoval své návrhy rekonstrukcí islámských památek v zahraničí, kde působil jako expert (Rijád, Nadžaf, Benghází, Kuala Lumpur). Sám navrhoval některé projekty (účast na projektu knihovny v Alexandrii, dále v Káhiře aj.). Počátkem 70. let emigroval do Švýcarska, kde v roce 1973 založil firmu a nakladatelství MARP (Muslim Architecture Research Program), které se soustřeďovalo na záchranu muslimských památek a publikování odborné literatury. Na základě bohatých zkušeností se pustil do široce koncipovaného díla - série publikací encyklopedického charakteru o islámské architektuře. Z tohoto projektu bylo ve Švýcarsku publikováno 6 dílů. Pokračování slibně započatého díla bylo přerušeno úmrtím autora. Těžiště jeho práce a největší hodnota spočívá jednak v obrovském nashromáždění dokumentárního materiálu, zejména pak v jeho typologickém uspořádání, které umožňovalo porovnávat specifika jednotlivých oblastí.

D.-k.: Průvodce Egyptem, Olympia, Praha 1969; Lovy na mešity, Novinář, Praha 1974; Introduction to Islamic Architecture, MARP, Zürich 1986, 168 s.; Determinants of Islamic Architecture, MARP, Zürich 1988, 167 s.; Khwárizm, MARP, Zürich 1990, 167 s.; Bukhara, MARP, Zürich 1993, 120 s.; Islamic Arches, MARP, Zürich 1994, 172 s.; Islám a výtvarná umění, Architektura islámské kulturní sféry, in: Islám a jeho svět, Brno 1995: 36-46, 54-75.

D.-č./sb.: Matmata, NO 18 (1963), 1: 15-17; Lotofagilis, ibid., 3: 73-74; Túnis, Túnisko a Túnisané, ibid., 6: 175-177; Nástin typologie islámského stavitelství, ibid., 8: 239-242; Minaret, NO 19 (1964), 6: 176-178; An Outline of the Types of Structures Found in Islamic Architecture, NOB 4 (1965), 2: 58-61; Minarets, ibid., 5: 140-142; Architektura islámského Východu, Dějiny a současnost (1967), 7: 30-32; Muslimský obytný dům, NO 31 (1976), 2: 46-49; Muslimské město, NO 32 (1977), 4: 120-123; Sváteční mešity v muslimské architektuře, NO 33 (1978), 2: 51-52; Islám a výtvarné umění, ibid., 9: 264-266.

L.: Zemřel Amjad Bohumil Procházka, NO 51 (1996), 2: 78-80. (ak)

PROSECKÝ Jiří - český orientalista, asyriolog

* 12. 3. 1949 Praha

V letech 1968-73 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory klínopis a francouzština (jako žák prof. L. Matouše a V. Součka). V roce 1982 složil rigorózní zkoušky a získal titul PhDr. v oboru jazyky a literatury Asie a Afriky. Roku 1990 obhájil na FF UK v Praze kandidátskou disertační práci Mezopotamská magická literatura a její sultantepské prameny a získal vědeckou hodnost kandidáta věd o umění (CSc.).

Po ukončení studií pracoval v letech 1973-78 ve Státní knihovně ČSR, dnes Národní knihovně v Praze. Od roku 1978 je zaměstnán v Orientálním ústavu AV ČR (dříve ČSAV), nejprve jako odborný pracovník, od 1990 jako vědecký pracovník, v současné době působí jako zástupce ředitele. Roku 1987 uskutečnil kratší studijní pobyt v Irácké republice, přednášel na Bagdádské univerzitě, zúčastnil se výzkumu starověkého města Sipparu. V letech 1990-92 přednášel na FF UK v Praze akkadskou literaturu.

Zabývá se zejména dějinami akkadské (babylónsko-asyrské) literatury, interpretací akkadských a dvojjazyčných sumersko-akkadských textů, překlady z akkadské literatury, kulturními dějinami starověkého Předního východu. Je autorem, spoluautorem, či překladatelem několika knižních publikací a autorem několika desítek odborných článků, zveřejněných zejména v časopisech Archív orientální a Nový Orient.

D.-k.: (spoluaut. B. Hruška, L. Matouš, J. Součková), Mýty staré Mezopotámie. Sumerská, akkadská a chetitská literatura na klínopisných tabulkách [přel. ze sumerských, akkadských a chetitských originálů, komentáře]. Živá díla minulosti, sv. 83. Odeon, Praha 1977; (sest.), Akademik Bedřich Hrozný (6. V. 1879 - 12. XII. 1952). Bibliografie 1902-1979. Životopisnou poznámku napsal V. Souček. Bibliografická edice Orientálního ústavu ČSAV, sv. 6, Praha 1979; (spoluaut.), Prameny života. Obraz člověka a světa ve starých kulturách, Vyšehrad, Praha 1982 [Asýrie a Babylónie: 48-69, 109-111, 2. vyd., Praha 1997: 71-105, 146-148]; (přel. z němčiny), A. Jepsen: Královská tažení ve starém Orientu. Prameny k dějinám starověké Palestiny, Vyšehrad, Praha 1987; "Královské knihy" staré Mezopotámie, Orientální ústav AV ČR, Praha 1995; Prameny moudrosti. Mudroslovná literatura staré Mezopotámie, OIKOYMENH, Praha 1995; (ed.), Intellectual Life of the Ancient Near East. Papers Presented at the 43rd Rencontre assyriologique internationale, Prague, July 1-5, 1996, Oriental Institute, Prague 1998; (spoluaut. a ed.), Encyklopedie starověkého Předního východu, Libri, Praha 1999, 447 s.

D.-č./sb.: ň propos de la 10e tablette de la série udug. hul. a. meš, ArOr 43 (1975), 3: 245-255; Beschwörung eines zum Ersatz gegebenen Zickleins, in: B. Hruška & G. Komoróczy (ed.), Festschrift Lubor Matouš II, Eötvös Loránd Tudományegyetem, Ókori Történeti tanszék, Budapest 1978: 245-256; Deux incantations non inconnues de Sultantepe, ArOr 47 (1979), 1-2: 49-56; L'analyse graphémique de la version paléobabylonienne du mythe d'Atramhasís. Contribution ą la méthode de l'analyse graphémique des textes cunéiformes akkadiens, ArOr 54 (1986), 1: 61-76; ň propos de l'interprétation du texte STT 2, 177, in: P. Vavroušek & V. Souček (ed.), Šulmu. Papers on the Ancient Near East Presented at International Conference of Socialist Countries (Prague, Sept. 30 - Oct. 3, 1986), Charles University, Prague 1988: 287-299; (s B. Hruškou), Josef Klíma. Bibliographie 1930-1988, Altorientalische Forschungen 17 (1990), 1: 191-219; Le mythe de Labbu revu et repensé, in: J. Prosecký (ed.), Ex pede pontis. Papers presented on the occassion of the 70th anniversary of the foundation of the Oriental Institute, Prague, Oriental Institute, Prague 1992: 234-242; Ana riqi la babil šipri anašitulti e tallik, in: J. Zabłocka & S. Zawadzki (ed.), Šulmu IV. Everyday Life in Ancient Near East. Papers Presented at the International Conference, Poznan, 19-22 September, 1989. Wydawnictwo naukowe UAM, Poznań 1993: 249-257; Quelques réflexions sur les textes historiques littéraires akkadiens, ArOr 64 (1996), 2: 393-398.

(A)

PRŮŠEK Jaroslav - český sinolog

* 14. 9. 1906 Praha, + 7. 4. 1980 Praha

V letech 1917-25 studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, po maturitě byl přijat ke studiu dějin antických národů a Byzance na Filozofickou fakultu UK v Praze. Od roku 1927 se soukromě věnoval čínštině. V letech 1928-30 absolvoval studium sinologie a japanologie v Göteborgu u Bernarda Karlgrena a v Halle u prof. G. Halouna, v prosinci 1930 dosáhl doktorátu z oboru historie na FF UK v Praze a v následujícím roce pokračoval ve studiích v Lipsku u prof. Hänische (čínština) a Wedemeyera (japonština).

V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley (USA). Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu (1938-39), učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně (1937-38), katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně (1938-40), a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze (1938-46). Za války odmítal nabídky na působení v Německu.

V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK (habilitační práce Research into the Beginnings of the Chinese Popular Novel). V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ústavu pracoval až do svého vynuceného odchodu roku 1971, od 1952 jako jeho ředitel.

D.-k.: Učebnice mluvené čínštiny, Vyšší lidová škola Tomáše Bati, Zlín 1938, 153 s.; Sestra moje Čína, Družstevní práce, Praha 1940, 339 s.; O čínském písemnictví a vzdělanosti. "Svět", Nová řada sv. 48. Družstevní práce, Praha 1947, 340 s.; Literatura osvobozené Číny a její lidové tradice, Nakladatelství ČSAV, Praha 1953, 559 + 1 s. (též v něm. verzi); Slovník spisovatelů. Asie a Afrika, I-II. [vedoucí kolektivu autorů, úvodní studie, studie o literatuře Dálného východu, část hesel o starověké, středověké i moderní literatuře], Odeon, Praha 1967, 450 + 454 s.; (spoluat. a ed.), Dictionary of Oriental Literatures I-III, George Allen & Unwin Ltd., London 1974 (1. díl anglické verze věnovaný literatuře Dálného východu vyd. v redakci Zb. Słupského, East Asia, Tokyo 1978); Chinese History and Literature. Collection of Studies, Academia, Praha 1970, 586 s.; Leo Ou-fan Lee (ed.), The Lyrical and the Epic. Studies of Modern Chinese Literature, Indiana University Press, Bloomington 1980, 13 + 268 s.

PŘEKLADY: (s V. Lesným), Hovory Konfuciovy [přel. z čínštiny, úvodní studie]. Otázky a názory, kniha 77, Jan Laichter, Praha 1940, 88 + 226 s.; (spoluaut.), Bohumil Mathesius: Li Po. Dvacet tři parafráze starého čínského básníka [přel. z čínštiny, předmluva]. Klub bibliofilů 777, sv. 9. R. Kmoch, Praha 1942, 51, 2 s.; Liu O: Putování Starého Chromce [přel. z čínštiny, úvodní studie], Země a světla východu, řada 2., sv. 2., Melantrich, Praha 1947, 403 s.; Podivuhodné příběhy z čínských tržišť a bazarů [přel. z čínštiny, úvodní studie], Fr. Borový, Praha 1947, 325 s.; (spoluaut.), Bohumil Mathesius: Třetí zpěvy staré Číny. Parafráze čínské poesie [přel. z čínštiny, doslov a poznámky]. Poesie, sv. 62, Melantrich, Praha 1949, 107 s. (básně této sbírky vyšly v mnoha dalších vydáních Mathesiových Zpěvů staré Číny); Mistr Sun o umění válečném (Ping-fa) [přel. z čínštiny, předmluva a doslov], Naše vojsko, Praha 1949, 134+5 s.; Mao Tun: Šerosvit [přel. z čínštiny, úvodní studie], Svoboda, Praha 1950, 516 s. (2. vyd., SNKLHU, Praha 1958); Lu Sün: Vřava. Polní tráva [překlad z čínštiny sedmi povídek ze sbírky Vřava, ve spolupráci s Bertou Krebsovou, předmluva a doslov], Svoboda, Praha 1951, 284 s.; Pchu Sung-ling: Zkazky o šesteru cest osudu [přel. z čínštiny, doslov], SNKLHU, Praha 1955. 276 s. (2. vyd., doplněné o doslov, SNKLU, Praha 1963); Šen Fu: Šest historií prchavého života [přel. z čínštiny, poznámky], Plzákovo nakladatelství, Praha 1944 (2. vyd., rozšířené o úvodní studii, SNKLU, Praha 1956).

D-č./sb.: Nejdůležitější časopisecky publikované odborné články in: Chinese History and Literature (1970) a The Lyrical and the Epic (1980). Kromě toho publikoval množství populárních článků, zejména v časopise Nový Orient, a celou řadu doslovů a úvodních studií ke knižním překladům svým a svých žáků.

L.: Palát, Augustin: Šedesát let akademika Průška, NO 21 (1966), 7: 196-199; týž: Jaroslav Průšek (on the occasion of the 85th anniversary of his birth), ArOr 59 (1991), 2: 105-115; Leo Ou-fan Lee: Reminiscences of Professor Jaroslav Průšek, ArOr 59 (1991), 2: 116-119; Ge Baoquan: Professor J. Průšek in my Recollection, ArOr 59 (1991), 2: 120-121.

BIBLIOGRAFIE: Šíma, Jiří (sest. a red.): Jaroslav Průšek. Bibliografie 1931-1991. Stručný životopis napsal Augustin Palát. Bibliografická edice Orientálního ústavu AV ČR, sv. 7. Orientální ústav, Praha 1994, 56 s.

(ol)

PRUTKÝ Václav Remedius - český misionář

* 1701 Praha, + 9. 2. 1770 Florencie

V roce 1721 vstoupil do františkánského kláštera Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském a přijal řeholní jméno Remedius. Jeho prvním misijním působištěm bylo jihoegyptské Girge, kde pobýval 1751. Poté se vrátil do Káhiry, odkud byl poslán spolu se dvěma dalšími františkánskými misionáři, Řekem Antonínem de Aleppo a Němcem Martinem Langem, do Habeše. Do Gondaru dorazili v březnu 1752. Na císařském dvoře zůstali pouze tři čtvrtě roku, koncem prosince 1752 byli nuceni Gondar opustit a v dubnu 1753 dorazili do Masavy. Pak se plavili do Indie. Zde se Prutký zdržel do 18. 10. 1753 a na zpáteční cestě se zastavil na ostrovech Mauritius, Réunion a Madagaskar. Po návratu do Prahy odcestoval do Vídně, kde se osobně setkal s manželem Marie Terezie Františkem I. V lednu 1755 odjel přes Benátky, Janov a Livorno do Egypta a usídlil se v Káhiře. Po roce byl požádán, aby v Římě pomohl uklidnit spory benátského konzula s egyptskými Kopty. Když splnil toto své poslání, byl na přání císaře ustanoven vojenským kaplanem florentské legie, s níž se účastnil sedmileté války. Teprve po válce se mohl opět vrátit k misijní práci. 1765 byl poslán do Ruska jako představený petrohradské misie. Tam se dostal s misionáři do sporu, vzepřel se nařízení Kateřiny II. o správách misií, a byl proto 1769 po tříletém pobytu v Petrohradě vypovězen. Přes Prahu se vrátil do Říma. Chtěl se usadit v Čechách, ale náhle zemřel ve františkánském klášteře ve Florencii.

Své zážitky vylíčil v latinsky psaném díle Itinerarium, které má 927 stran kvartového formátu a je složeno z obsahově ucelených a chronologicky seřazených kapitol. Obsahuje topografické popisy Nilu, popisy etiopské přírody a lidu. Dílo zůstalo jen rukopise a úvodní kapitola se nedochovala.

D.-rkp. (Prutkého rukopisy uložené v odd. rukopisů Národní knihovny): Itinerarium (Re 14);

Catalogus Verborum Arabicorum Compendiosus (Yc 53); Vocabularium Linguae Gallieae Arabicae, et Abyssiniaeae (Yc 32); Doctrina Christiana (Ga 9); Tractatus de Chymia, et de Alchymia (Va 7).

L.: P. F. Greiderer: Germania Franciscana I, Oeniponte 1777: 757-761; H. Salt: Voyage en Abyssinie, Tome II, Paris 1816: 222-224; Visconte de Caix de Saint Amour: Histoire des relations de la France avec l'Abyssinie Chterienne sous les regnes de Louis XIII et de Louis XIV (1634-1706), d'après les documents inedits, Paris 1886: 267; P. Beccari: Notizie e saggi di opere e documenti inediti riguardanti la storia di Etiopia durante i secoli XVI, XVII e XVIII, Roma 1903: 65; J. Morie: Histoire de L'Ethiopie, Paris 1904: 327; P. Teodosio Somigli di S. Detole: La francescana spedizione in Etiopia del 1751-54 e la sua relazione di P. Remedio Prutky di Boemia O. F. M., in: Archivum Franciscanum Historicum, Annus VI, Tomus VI, Quaracchi, Firenze 1913: 129-143; J. Procházka: Čeští františkáni v Habeši, Praha 1937; F. X. Vilhum: Čeští misionáři v Egyptě a v Habeši, Praha 1946; Z. Kalista: Cesty ve znamení kříže, Praha 1947: 238-242; K. Petráček, Handschriften zur Kenntnis Agyptens und Abessiniens im 18. Jhdt. Aus der Bibliotheca Pragensis in Conventu Fratrum S. Francisci Reformatorum S. Mariae ad Nives, ArOr 23 (1955): 90-98; týž: Český přínos k poznání Ethiopů a jejich země, Československá etnografie 6/I (1958): 55-68; J. Kunský: Čeští cestovatelé, Praha 1961, díl I.: 283-289; J. Wolf: Podíl českých a slovenských badatelů na poznání Afriky, in: B. Davidson: Africká minulost, Praha 1972: 219-220, J. Wolf: Studia Ethnologica, Praha 1979: 46-47; J. H. Arrowsmith-Brown (ed.), Prutký's Travels in Ethiopia and Other Countries, London 1991; M. Krása - J. Polišenský, Czech Missionary's First Hand Account of the 18th Century Ethiopia, Arabia and India, ArOr 61 (1993): 85-90; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998, s. 350-353.

(jj)

PŘIKRYL Karel Ambrož Josef - český teolog, misionář a filolog

* 7. 12. 1718 Praha, + 8. 1. 1785 Hradec Králové

V patnácti letech vstoupil do řádu Tovaryšstva Ježíšova a dvouletý noviciát strávil v Brně. V Olomouci studoval filozofii (1736-38) a pak řečtinu opět v Brně, kde současně vyučoval latině na místním jezuitském gymnáziu (1739-42). Po ročním působení v Jičíně (1743, na gymnáziu učil poetiku) byl poslán na studium teologie na pražskou univerzitu (do 1747). Spolu se svým řádovým druhem Vilémem Obstcírerem ze Škvorce u Prahy (+ v Gói 1758) usiloval o misijní činnost v Indii. Souhlas generála řádu v Římě dostali začátkem 1748; ještě v lednu se vydali na cestu přes Itálii, z Livorna lodí do Malagy a po souši v dubnu dorazili do Lisabonu, ale každoroční flotilu do Indie zmeškali. Zůstali tam další rok do odjezdu, byli ve styku s portugalskou královnou Marií Annou (sestrou Karla VI.) a do Góy připluli v říjnu 1749. Přikryl působil v góánské provincii více než 11 let, zprvu jako docent a později profesor teologie na tamější jezuitské koleji a přednášel též humanitní vědy a řečnictví. Zřejmě se systematicky věnoval studiu jazyka a zvyků místního obyvatelstva, jako první Čech se zajímal i o drávidskou tamilštinu. Po zákazu řádu (1759) a následných represích portugalské vlády byl internován a deportován z Indie. Přežil útrapy plavby do Lisabonu a od května 1761 byl uvězněn v podzemním žaláři pevnosti sv. Juliana jižně od města. Přestál sedmileté žalářování ve tmě a vlhku a po sesazení markýze Pombala byl na zákrok rakouského dvora v červenci 1768 propuštěn a vrátil se do Čech. Stal se duchovním představeným a zpovědníkem královéhradeckého jezuitského kolegia, přechodně byl instruktorem v Jičíně (1769-72) a pak znovu v Hradci Králové posledním rektorem jezuitské koleje až do zrušení řádu 1773. Zbytek života dožil v místním arcibiskupském semináři. Rukopis gramatiky kónkanštiny v rukou Josefa Dobrovského odhalil příbuznost češtiny s tímto novoindickým jazykem i starobylým sanskrtem. Toto poznání probudilo silný a trvalý zájem nastupující generace českých obrozenců o studium sanskrtu a indickou kulturu.

D.-rkp.: Principia linguae brahmanicae, Knihovna Národního muzea, Praha, sign. X C 35; (Fragment rkp. gramatiky tamilštiny), Knihovna Národního muzea, Praha, sign. X C 35; Epistolae quibus civitas, collegium et portus Goani, mores Orientalium describuntur, et errores plurium scriptorum, qui in hac materia versati sunt, deteguntur. Rkp. četl F. M. Pelcl před 1786, od té doby nezvěstný; Dramata et exercitia poetica. Rkp. podle Pelcla zůstal v Gói; Grammatica linguae Graecae ex Gallico latinitate donata, suis adnotationibus et observationibus ex aliis Graecis grammaticis adjectis. Rkp. podle Pelcla vznikl v portugalském žaláři: zatím rovněž nezvěstný.

D.-č.: Pereira, José (ed.): Karel Přikryl, S. J., Principia linguae brahmanicae. A Grammar of Standard Konkani, ArOr 36 (1968): 625-684.

L.: Pelzel, F. M.: Boemische, maehrische und schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten von Anfang der Gesellschaft bis gegenwaertige Zeit, Prag 1786: 236-237; OSN, sv. 20, Praha 1903: 687; Lesný, V.: Principia linguae brahmanicae von Carolus Przikryl, ArOr 6 (1934): 50-52; Zvelebil, K.: A Czech Missionary of the 18th Century as Author of a Tamil Grammar, Tamil Culture (Madras) 4 (1955), 4: 337-340; Krása, M.: First Czech Scholar in India, ArOr 36 (1968): 609-624; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998, s. 353-355.

(mk)

PUCEK Vladimír - český koreanista

* 16. 6. 1933 Hradec Králové

V letech 1945-52 studoval na reálném gymnáziu, později Tylově gymnáziu v Hradci Králové a 1952-57 absolvoval obor koreanistika-dějiny Dálného východu na Filozofické fakultě UK; PhDr. (1967), CSc. (1978), docent (1985).

Ještě v průběhu studia na FF UK absolvoval po korejské válce více než roční praxi (1955-56) jako tlumočník u skupiny čs. zdravotníků v Čchongdžinu (KLDR). Po ukončení studií nastoupil jako asistent na FF UK; od 1972 se stal vedoucím oboru koreanistika, v letech 1974-89 vedl odd. Dálného východu na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK, od 1990 je zástupcem ředitele Ústavu Dálného východu FF UK. Na fakultě působí nepřetržitě od 1957 s výjimkou dlouhodobých pobytů v Koreji (1959-62 na obchodním odd. čs. velvyslanectví, 1963-66 atašé čs. velvyslanectví v Pchjongjangu).

Zprvu se zabýval studiem korejské literatury, zvláště proletářské literatury a tzv. nové prózy (sin sosol), ale i literatury klasické (poezie sidžo, rodinný román) a ústní lidové slovesnosti. Postupně přesouval svůj zájem i na oblast korejské jazykovědy s cílem zajistit na oboru koreanistika vhodné učební pomůcky. Je autorem řady učebnic a skript a četných vědeckých a populárně-vědných článků a recenzí, publikovaných doma i v zahraničí. Zčásti se zaměřuje i na překládání korejské umělecké literatury. V letech 1991-92 působil jako profesor na katedře bohemistiky na družební univerzitě Hankuk University of Foreign Studies v Soulu. Je členem České orientalistické společnosti, Obce překladatelů, sdružení Kontinenty, spoluzakladatelem a předsedou Česko-korejské společnosti (od 1990), od 1980 je členem mezinárodní organizace Association for Korean Studies in Europe (AKSE), v letech 1989-93 byl členem jejího výboru. Aktivně se účastnil četných koreanistických konferencí v zahraničí. Působil rovněž jako tlumočník korejštiny při návštěvách čs. oficiálních delegací v Koreji a delegací KLDR a Korejské republiky v Československu (ČR). Překlady moderních korejských povídek publikuje v časopisech Nový Orient, Světová literatura aj.

D.-k.: Korejská lidově demokratická republika. Edice Zeměmi světa, Svoboda, Praha 1975, 253 s.; Přehled ekonomického rozvoje a hospodářského zeměpisu KLDR, UK, Praha 1968, 127 s.; (s V. Winkelhöferovou), Čítanka novinových a odborných textů z japonštiny a korejštiny, SPN, Praha 1970, 246 s.; (spoluaut. J. Vochala, M. Novák), Úvod do čínského, japonského a korejského písma. I. Vznik a vývoj., II. Praktický kurs, SPN, Praha 1975, 175 + 250 s.; (spoluaut.), Košťák, V. a kol.: Korejská lidová demokratická republika, Institut zahraničního obchodu / ČTK - Pressfoto, Praha 1979 [kap. I, II a část VII]; Základní kurs současné korejštiny, SPN, Praha 1980, 259 s.; Základy korejštiny. Malé učebnice Nového Orientu, Academia, Praha 1982, 110 s. [vycházelo jako příl. NO 37 (1982), 1-10, NO 38 (1983) 1-4]; Úvod do studia koreanistiky. Část filologická, SPN, Praha 1982, 195 s.; (ed., spoluaut.), Ekonomický a politický přehled zemí Dálného východu [Korea: 75-98], SPN, Praha 1984, 137 s.; Mluvnice korejštiny II.-Syntax, SPN, Praha 1986, 213 s.; Lexikologie korejštiny, Karolinum, Praha 1997, 229 s.

PŘEKLADY: (s N. Puckovou), Čchö So-hä: Krvavé stopy [z korej. do slovenštiny, předmluva, poznámky], SVKL, Bratislava 1962, 243 s.; Kim Man-džung: Putování paní Sa na jih [z korej., předmluva, poznámky], SNKLU, Praha 1964, 150 s.: Pohádka z broskvových květů [divadelní hra, kterou podle překladu Vyprávění o dívce Sim Čchong z korej. napsali J. Knitlová a K. Šiktanc], Dilia, Praha 1971; (s J. Genzorem), Tajomstvá belasého draka. Kórejské mýty a povesti [převyprávění z korej. do slovenštiny, předmluva, poznámky], Tatran, Bratislava 1978. 329 s.; (s J. Genzorem), Vodopád devíti draků. Korejské mýty a pověsti [převyprávění z korej., předmluva, poznámky] Albatros, Praha 1983; Contes de Corée [převyprávění z korej., doslov], Aventinum - Gründ 1992, 208 s.; Koreanische Märchen [převyprávění z korej., doslov], Aventinum - W. Dausien, Hanau/M. 1992, 207 s.; Korejské pohádky [převyprávění z korej., předmluva], Aventinum, Praha 1997, 207 s.

D.-č./sb.: Some observations on the Form of the Korean Poems Sijo of Chong Ch'ol, AUC, Orientalia Pragensia VI, 1969: 75-86; Korejská lidově demokratická republika, in: ročenky Svět (1971-82), Svoboda, Praha 1972-84; Otnošenija mužčiny i ženščiny v proizvedenijach korejskoj "Novoj prozy" (sin-sosol), AUC, Orientalia Pragensia X, 1977: 63-86; Image of Japan and West in Korean Literature Sin-sosol, in: Proceedings of the 4th International Conference on the Theoretical Problems of Asian and African Literature, Bratislava 1983: 22-29; Někotoryje novyje tendencii v jazykovoj politike KNDR, Studia Orientalia Pragensia XIV, Praha 1985: 62-95; Object Clauses and Object-Based Constructions in Journalistic Texts in the D. P. R. K., Studia Orientalia Pragensia XVI, Praha 1987: 55-78; New Editions of Korean Traditional-style Popular Novels (kodae sosol) in the DPRK, Cahiers d'études coréennes 5 (1989): 231-263; Some aspects of the Evaluation of Modern Korean Literature, Literary Critism and Publishing Policy in the Democratic People's Republic of Korea (Based on the Analysis of Works Published in P'yongyang), in: Papers of the 18th AKSE Conference, Stockholm 1997.

L.: BIBLIOGRAFIE: Horáková, Štěpánka (sest.), Vladimír Pucek. Bibliografie 1956-1998. Bibliografická edice Orientálního ústavu AV ČR, Praha 1998, xxi, 13 s.

(A)

PUCHMAJER Antonín Jaroslav - český filolog, básník a překladatel, osvícenecký kněz a představitel českého národního obrození, autor první gramatiky romštiny

* 7. 1. 1769 Týn nad Vltavou, + 29. 9. 1820 Praha

Studoval gymnázium v Českých Budějovicích a 1797 dokončil studium filozofie a teologie v Praze. Jako katolický duchovní působil v Prachaticích, Kamenném Újezdu, Jinonicích, Citolibech a v letech 1806-20 v Radnici u Plzně. Zastával myšlenky panslavismu. Byl organizátorem a teoretikem první novočeské básnické školy, v jejíž rokokové a klasicistní poezii byla realizována Dobrovským prosazovaná přízvučná prozodie a sylabotonický verš. Psal a upravoval zejména lafontainovské bajky, ódy, selanky a anakreontskou lyriku. Překládal zvláště z polské, ale i z francouzské, německé a antické řecké literatury. Měl podstatný podíl na přípravě druhého dílu Dobrovského Německo-českého slovníku. Je autorem první ruské a první romské gramatiky v českých zemích; jeho spolehlivý popis české romštiny je jednou z prvních seriózních romistických prací ve světě.

Německy psané dílo Románi Čib vzniklo koncem roku 1819 na základě autorova desetitýdenního pobytu mezi Romy na radnickém panství; hlavním informantem byl asi dvanáctiletý chlapec. Knížka sestává z gramatických výkladů, romsko-německého slovníku a textové části; dodatek tvoří krátký slovník českého zlodějského argotu, používaného částí tehdejších českých Romů.

V předmluvě, datované dnem jeho smrti, podává autor rozdělení a základní sociálně kulturní charakteristiku Romů v českých zemích, uvádí několik lexikálních přejímek ze slovanských jazyků a maďarštiny a několik lexikálních srovnání se sanskrtem. Romštinu považuje za starý jazyk indického původu a odmítá hypotézu o jejím smíšeném charakteru. Jednoznačně rozlišuje romštinu a argot a cílem dodatku je ukázat tuto základní odlišnost. Gramatická část zaujímá asi třetinu knihy a obsahuje výčet hlásek a přehled derivační a flektivní morfologie romštiny. Autorova transkripce na základě latinky využívá diakritika (většinou podle českého vzoru), polygrafy (např. trigrafy pro většinu aspirát) a dva speciální znaky. Gramatické výklady jsou přehledné a poměrně podrobné, terminologie velkou měrou odpovídá současné romistické praxi. Pochopitelně, vzhledem k době vzniku, chybí syntax. Slovník tvoří asi pětinu knihy a zahrnuje přes 1 200 abecedně řazených hesel; dodatkem je uvedeno několik slov získaných ze sekundárního zdroje. Textová část sestává ze 17 bajek v próze, krátkého veršovaného textu a překladu části Lukášova evangelia; všechny romské texty jsou přeloženy jak do němčiny, tak do češtiny.

D.-k.: Románi Čib, das ist: Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben. Dazu als Einhang die Hantýrka oder die Čechische Diebessprache, Prag 1821, 88 s.

(ve)

PUKANSKÝ (Pukánszky) Vojtech - slovenský teolog, pedagog, hebraista

* 30. 3. 1859 Orosháza, + 1899 Bratislava

Studoval na evangelické akademii v Budapešti a v Bratislavě a na univerzitách v Göttingen a Berlíně. Od roku 1884 působil jako profesor Starého zákona a hebrejštiny na evangelické teologické akademii v Bratislavě.

Je autorem exegetických pojednání ze Starého zákona, učebnice a cvičebnice hebrejštiny. Překládal též z klasické literatury.

D.-k.: Héber olvasókönyv, Pozsony 1888; Az ószövetségi exegesis feladatáról, Pozsony 1892; Héber nyelvtan, Pozsony 1895; Az anyag, a bűn és a halál eredete az ó-testamentum szerint, Orosháza 1898.

L.: Szinnyei, József: Magyar írók, Köt. XI, Budapest 1906: 208. (ko)

PULTR Alois - český koreanista

* 25. 3. 1906 Černožice n. L. u Hradce Králové, + 12. 11. 1992 Praha

Po maturitě na gymnáziu ve Dvoře Králové studoval v letech 1926-32 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory francouzština, němčina, filozofie; ve stejné době také absolvoval studium na univerzitě v Aix en Provence ve Francii. PhDr. (1952, orientální filologie na FF UK), docent (1966).

Po ukončení studií a vojenské službě působil v letech 1934-44 jako profesor na reformovaném reálném gymnáziu v Praze. Tehdy se začal zajímat o jazyky a kulturu Orientu a také začal studovat japonštinu. Na konci 2. světové války (1944-45) byl totálně nasazen, pracoval jako pomocný dělník v Praze. Koncem 2. světové války se začal učit korejsky v kursu, který vedl korejský historik dr. Hung Soo Han (Han Hung-su), jeden z korejských emigrantů, jenž odešel za japonské okupace z Koreje a dočasně se usadil v Praze. Spolupracoval s ním také další Korejec, Harold W. Sunoo (Son-u Hag-won), který získal na FF UK doktorát z oboru japanologie a publikoval v Praze gramatiku korejštiny (1952).

Po válce začal A. Pultr pracovat v Orientálním ústavu a stal se členem redakčního kruhu časopisu Nový Orient. Vedl školu orientálních jazyků při Orientálním ústavu a sám vyučoval nejdříve japonštinu a později ve večerních kursech i korejštinu. Roku 1951 přešel na Filozofickou fakultu UK a stal se vedoucím koreanistiky, jež se v roce 1950 stala řádným diplomním oborem, nejdříve na katedře filologie a dějin Dálného východu, později na katedře věd o zemích Asie a Afriky. Do důchodu odešel 1974, ale i nadále byl vědecky činný, pokud mu dovolily problémy se zrakem. KLDR navštívil jen jednou (červenec-září 1954), ale možnost přímého jazykového kontaktu s rodilými mluvčími měl díky stovkám korejských válečných sirotků, studentů a techniků, kteří po korejské válce studovali v ČSR.

Jako zakladatel čs. koreanistiky vytvořil předpoklady pro vybudování tohoto u nás zcela nového a ve světě v té době ještě málo rozvinutého oboru. Hlavními oblastmi jeho zájmu byl korejský jazyk a literatura. Je mj. autorem první učebnice korejštiny, která byla přeložena i do němčiny a jeho překlad románu Proud ve spolupráci s Han Hung-suem je prvním překladem díla moderní korejské literatury do cizího jazyka. Na FF UK zajišťoval výuku ve většině předmětů oboru koreanistika (korejská literatura, jazyk, historie, geografie) a současně pokračoval ve vědecké práci. Bohatá byla rověž jeho popularizační činnost (přednášky, časopisecké články, překlady). Vychoval řadu koreanistů, kteří pracují na FF UK, uplatnili se ve výzkumných ústavech (Orientální ústav ČSAV, Kabinet orientalistiky SAV, Encyklopedický ústav ČSAV), v diplomatických službách, zahraničním obchodě, v kulturních institucích, jako překladatelé a tlumočníci ap.

D.-k.: Hrdinná Korea. (Edice přednášek pro osvětové besedy), Orbis, Praha 1953, 32 s.; Učebnice korejštiny, Nakl. ČSAV, Praha 1954, 279 s., přel. do něm., Lehrbuch der koreanischen Sprache, VEB Deutscher Verlag der Wissenschaften, Berlin 1958, 345 s., nové vyd., Verlag Niemayer, Halle 1960; Příruční slovník česko-korejský. II. díl Učebnice korejštiny, Nakl. ČSAV, Praha 1954, 253 s.; Přehled dějin korejské literatury [skripta Filozofické fakulty UK], SPN, Praha 1978, 234 s. Mluvnice korejštiny. I. Hláskosloví a tvarosloví, SPN, Praha 1978, 234 s.; Učebnice korejštiny [samostatně číslovaná příloha časopisu Nový Orient], NO 5 (1949-50), č. 1-10, 104 s., 6 (1950-51), č. 1-9/10, s. 105-170.

PŘEKLADY: (s Han Hung-suem), Gim Namčon: Proud [z korejštiny], Družstevní práce, Praha 1947, 240 s.; (se Sźmu Hagwonem), Čo Kič'źn: Pektusan [z korejštiny], Mír, Praha 1950, 106 s.; Kim Namč'en: Proud [z korejštiny ve spolupráci s Han Hung-suem]. Mír, Praha 1950. 192 s.; Čo Ki-čchon: Ulice v plamenech. Básně z boje korejského lidu za svobodu [z korejštiny]. Malá knižnice Orientu, sv. 1. Nový Orient, Praha 1952, 39 s., nové vyd., Naše vojsko, Praha 1953, 65 s.

D.-č./sb.: Škola orientálních jazyků, NO 1 (1946), 1: 28; Orientální jazyk snadno a rychle, ibid., 2: 7-8; Korea v průhledu dějin, NO 3 (1948), 2-3: 38-40; K událostem v Koreji, NO 4 (1949-50), 9-10: 191-193; Zemědělská otázka v Koreji, NO 6 (1950-51), 2-3: 47-48; Síla korejského lidu, NO 8 (1953), 1: 10-12; Ri Kju-bo, korejský básník 12.-13. století, NO 15 (1960), 4: 86-87; Der sozialistische Realismus im Werke von Čo Ki-čhon (Thematisch-ideologische Analyze), Acta Universitatis Carolinae, Philologica 2, Orientalia Pragensia II. Praha 1962: 43-65; Vokalische Gruppen in der Dichtung von Jun Son-do, Acta Universitatis Carolinae, Philologica 2, Orientalia Pragensia VI. Praha 1969: 59-73; (s V. Puckem), Z historie korejského písma, NO 24 (1969), 7: 202-208; Korejská lidově demokratická republika, in: Kulturně politický kalendář, Orbis, Praha 1957: 210-222; Koreanische volksdemokratische Republik, in: Kalender 1958, Praha 1958: 232-247; Kórejská literatura, in: Dejiny svetovej literatúry, Osveta, Bratislava 1963: 139-154; (s V. Hrdličkovou a V. Winkelhöferovou), Politický a hospodářský zeměpis Koreje, in: Zeměpisný a hospodářský přehled Číny, Japonska a Koreje. [Učební texty vysokých škol], SPN, Praha 1957: 243-394.

PŘEKLADY: z korejštiny: Kim Hè Kang: Vstaň sílo! [upravil B. Mathesius], NO 1 (1946), 3: 6; (s H. S. Hanem), Gim Namč'an: Opřen o rám dveří myslím na milenku, NO 3 (1948), 2-3: 41-44; No Č'anmjang: Trním a hložím přichází milý... NO 4 (1949), 6: 128; Čo Kič'źn: Tak nás učil Kim Ilsźng (výňatek z epopeje Péktusan), NO 5 (1949-50), 11: 235-237; Kim Ki-rim: Zpěv o nové zemi, NO 6 (1950-51), 2-3: 23; Kim Jong-ho: Hora, ibid., 4: 86; Čo Kičchen: Ulice v plamenech, NO 7 (1952), 5: 76; Čo Ki-čchon: Korejská matka, in: Mládí světa, SNDK, Praha 1953: 58-60; Čo Ki-čchon: Päktusan (úryvky). Smrt nepříteli. Zpěv jara, in: Poesie zbraň pravdy [vybral a uspořádal A. Kroupa], Naše vojsko, Praha 1953: 316-317; Kim Čchol: Mořský racek, NO 11 (1956), 7: 102; Sang Min: Sosna, Československý voják 5 (1956), 14: 27; Čon Čcho-min: Seménka květin, NO 12 (1957), 4: 60; Hong Mjong-hi: Pobratimci (výňatek z románu), NO 13 (1958), 1: 16-18; 2: 34-37; Mukčchägjo: Píseň o knize, která zčernala tuší, NO 15 (1960), 1: 21; Kosarjon: Píseň o lásce k učenému milenci, NO 15 (1960), 2: 29; Čchongsan pjolgok: Píseň o zelených horách, ptácích a moři, o lidském nevděku a ještě o mnoha jiných věcech z vyhnanství, NO 15 (1960), 3: 6; Sogjong pjolgok: Píseň o věrné lásce z města Sogjongu, ibid., 7: 157; Hesongga: Píseň o hvězdě, která světlem zametala tmu, ibid., 8: 172; Anminga: Píseň o tom, aby lidé mohli žít v míru, NO 16 (1961), 1: 13; Sarihwa - Květ v písku, ibid., 2: 32; Čong-upsa: Báseň o tom, jak měsíc svítil na cestu muži s břemenem, ibid., 3: 54; z japonštiny: Rintaró Takeda: Raubířská vesnice, NO 2 (1947), 2-3: 8-10, 4: 17-20, 5: 27-28, 8: 22-23, 9-10: 4-5; Fusao Hajaši: Na křižovatkách velkoměsta, NO 5 (1949-50), 6: 122-124, 7-8: 184-185, 9-10: 222-224, 12-13: 296-298, NO 6 (1950-51), 1: 18-20, 2-3: 36-38.

L.: V. Pucek: O počátcích čs. koreanistiky (k sedmdesátinám doc. dr. A. Pultra), NO 31 (1976), 3: 87; týž: K životnímu jubileu dr. Aloise Pultra, NO 41 (1986), 5: 149; Z. Klöslová: 12. listopadu 1992 zemřel ve věku 86 let doc. PhDr. Alois Pultr, NO 48 (1993), 2: 44; táž: Po padesáti letech. Kim Nam-čchon a jeho román "Proud", NO 52 (1997), 6: 228-230.

BIBLIOGRAFIE: Doc. PhDr. Alois Pultr. Bibliografie 1946-1977. Sestavila a redigovala Z. Klöslová. Životopisnou poznámku napsal V. Pucek. Orientální ústav ČSAV, Praha (připraveno k vydání 1978, vyšlo 1991), 51 s.; Korea in Czechoslovakia (Czech Republic). Bibliography. Compiled by Z. Klöslová. Foreword by V. Pucek. Enigma corporation, Praha 1995, 85 s.

(zk)

PURKYNĚ Jan Evangelista - český fyziolog a biolog, organizátor vědeckého a kulturního života, básník a překladatel, národní buditel

* 17. 12. 1787 Libochovice, + 28. 7. 1869 Praha

Roku 1818 promoval na pražské lékařské fakultě (v disertační práci mj. popsal, jako první, pokus s umělým podmíněným reflexem). V letech 1823-50 byl profesorem fyziologie na univerzitě ve Vratislavi, kde mj. založil (1839) první fyziologický ústav na světě a prosadil fyziologii jako experimentální vědu. Svými objevy hluboce ovlivnil lékařské a vůbec biologické vědy, zejména fyziologii a histologii, založil několik vědeckých oborů (experimentální farmakologii, psychofarmakologii, fonetiku, daktyloskopii), byl autorem technických vynálezů (např. jeho kinesiskop byl předchůdcem kinematografie) použitelných pro výuku a diagnostiku. 1837 formuloval v obecných rysech buněčnou teorii. Řada jeho vědeckých objevů z této doby přešla do mezinárodního názvosloví spjatého s jeho jménem: Purkyňovy buňky, Purkyňova vlákna, Purkyňův jev, Purkyňův cévní obrazec, Purkyňovy paobrazy. Vedle toho již méně známé jsou Purkyňův osový válec, Purkyňův prostor, Purkyňův závraťový zákon, Purkyňova tělíska v zubovině, Purkyňův měchýřek.

Významně se uplatnil v našem národním obrození a rovněž v polském za vratislavského působení. V Lešně objevil původní české vyhotovení Komenského Didaktiky a druhé jeho práce. Po návratu do Prahy 1850 byl jako vlastenecký a neohrožený zastánce obnovy české kultury a vědy pod stálým policejním dohledem a před drastičtějšími zákroky rakouských úřadů ho ochránila jen světová proslulost "hvězdy první velikosti" (Lev Thun). Podal dokonale propracovaný návrh na vybudování Akademie jako systému vědeckých a výzkumných ústavů. V roce 1861 prosadil se svými spolupracovníky založení Spolku českých lékařů a v roce 1862 založil Časopis lékařů českých, který vychází dodnes.

Ve svém pojednání o fyziologii mluvy používá zákonitosti tvorby hlásek sanskrtu, hebrejštiny a arabštiny pro třídění jazykových jevů. Hluboký zájem o indickou kulturu byl podnětem pro jeho překlady ze sanskrtu. Z nich se zachovalo v rukopisu torzo z příběhu Nala a Damajantí (z Mahábháraty) a publikoval svůj překlad strof staroindického básníka Bhartrhariho podle edice P. Bohlena v časopise Květy, který sám založil (1953) a vydával. Jan Neruda o Purkyňovi napsal: "Sečíst se nedá, co vše povstalo u nás přímou či nepřímou pobídkou jeho."

Byl členem Academia Leopoldino-Carolina (1829), Königliche Akademie v Berlíně (1832), Carské akademie věd v Petrohradě (1836), Royal Society v Londýně (1850), Akademie der Wissenschaften ve Vídni (1860), Academie des Sciences v Paříži (1861), atd.

D.-k.: Opera omnia I-XIII, Praha 1918-1985, 4 734 s.

D.-č./sb.: První sto průpovědí z Bhartrihari-ho. Z indického podle Bohlena v rouše českém od Jana Purkyně, Květy (Praha), roč. 2, 2. půlletí, č. 7 (15. 8. 1867): 62 (1-25), č. 14 (3. 10. 1867): 118-119 (26-46), č. 24 (12. 12. 1867): 201 (47-75), č. 25 (19. 12. 1867): 210 (76-100); Bůh a bajadéra. Legenda indická. Z (J. W.) Göthe přeložil Jan Purkyně, Květy, roč. 3, č. 14 (2. 4. 1868): 110.

L.: Chodounský, K.: Jan Evangelista Purkyně. Působení jeho pro rozvoj české kultury, Praha 1927, 181 s.; Trávníčková, E. (ed.), Jan Evangelista Purkyně, život a dílo. Sborník vydaný při příležitosti 200. výročí narození, Praha 1986, 369 s.; C. Dostálek : Dvousté výročí narození Jana Evangelisty Purkyně (17. XII. 1787 - 28. VII. 1869), Živa 36 (74), 1988, č. 1: 2-4.

(cd)


Zpět na abecední vyhledávání