F. Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech

  

XII. Od lidově demokratického po socialistické Československo - pokračování


1968

6. září

Pod tlakem sovětských míst byl F. Kriegel zbaven funkce předsedy ÚV Národní fronty; jeho nástupcem se stal E. Erban.

13. září

Přijat zákon umožňující existenci a činnost jen těm politickým stranám a organizacím, které jsou sdruženy v Národní frontě. Současně byl přijat zákon o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku; národní výbory se jím zmocňovaly zakázat nebo rozpustit veřejné shromáždění, jež by mohlo "narušit důležité politické zájmy státu nebo by bylo zaměřeno proti socialistickému řádu". Zákony znamenaly hluboký zásah do ústavních a občanských práv.

16.-17. září

V Mukačevu proběhlo jednání vojenských delegací československé a sovětské armády; československá strana zde vyjádřila předpoklad, že "spojenecká vojska" se stáhnou z ČSSR ve třech etapách (do 15. října t. r. odejde 90 % všech vojsk, v jarních měsících 1969 se pak odsune polovina z oněch 10 %, a zbytek bude stažen do jednoho roku). Sovětská delegace návrh odmítla a požadovala vymezení ubytovacích prostorů a letišť pro svá vojska. "Kreml" v rozporu s moskevským protokolem dával najevo svou nespokojenost s normalizací v Československu.

3.-4. října

Na základě sovětské žádosti se konalo v Moskvě jednání o plnění tzv. moskevského protokolu; v československé delegaci byli A. Dubček, O. Černík a G. Husák. Dubčekův výklad o plnění protokolu byl odmítnut, navíc sovětská strana požadovala uzavření dohody o pobytu sovětských vojsk. Smlouvu dojednaly delegace obou států (vedené Černíkem a Kosyginem 14.-15. října t. r.) a v Praze 16. října ji oba předsedové vlád podepsali.

9. října

V Praze poprvé veřejně vystoupili nejkonzervativnější a nejdogmatičtější komunisté s podporou "internacionální pomoci"; podle místa setkání v sále Čechie v Praze-Libni byli nazýváni "Čechie". Jejich ideologickou podporu představoval časopis Zprávy, vydávaný sovětskou okupační armádou.

18. října

Národní shromáždění (v nepřítomnosti asi pětiny poslanců, kteří se na protest na jednání nedostavili) schválilo Smlouvu o podmínkách a dočasném pobytu sovětských vojsk na území ČSSR; z 242 přítomných poslanců hlasovalo 228 pro schválení smlouvy, čtyři byli proti (F. Kriegel, F. Vodsloň, B. Fuková a G. Sekaninová-Čakrtová), deset se hlasování zdrželo. Podpisem prezidenta republiky byla téhož dne smlouva ratifikována a vstoupila v platnost. Podle smlouvy bylo stanoveno, že na území ČSSR bude umístěno 75 tisíc sovětských vojáků, jimž budou uvolněny ubytovací a skladovací prostory, 4 letiště, tři vojenské nemocnice. Ostatní vojska měla být odsunuta. Smlouva tak právně kodifikovala stav, který nastal vojenskou intervencí z 21. srpna 1968.

27. října

Národní shromáždění schválilo ústavní zákon o československé federaci č. 143/1968 Sb., kterým byla nahrazena značná část Ústavy ČSSR z roku 1960; zákon přeměnil unitární stát ČSSR s platností od 1. ledna 1969 ve federativní stát dvou rovnoprávných národů - Čechů a Slováků. Zákon se skládal z preambule (úvodní části) a 8 hlav rozdělených do 151 článků.

30. října

Na bratislavském Hradě byl slavnostně podepsán zákon o československé federaci prezidentem L. Svobodou, předsedou Národního shromáždění J. Smrkovským a předsedou vlády O. Černíkem.

6.-7. listopadu

V Praze, Brně, Českých Budějovicích a některých dalších městech došlo k protisovětským demonstracím (zejména mládeže), včetně vyhlášení jednodenní stávky a hladovky. Proti demonstrantům zasáhly jednotky Bezpečnosti, armády a Lidových milicí.

14.-17. listopadu

V Praze proběhlo zasedání ÚV KSČ, na němž slavili úspěch promoskevští představitelé, kteří prosadili přijetí rezoluce upravené L. Brežněvem. Záměr zastánců reformy se zredukoval na oblast hospodářství. Na přechodnou dobu bylo vytvořeno byro ÚV KSČ pro řízení stranické práce v českých zemích (předsedou se stal L. Štrougal).

19.-21. listopadu

Vedení Svazu vysokoškolského studentstva Čech a Moravy zorganizovalo studentskou třídenní stávku jako nejvýraznější projev nespokojenosti a odporu vůči oficiální politice ústupků od proklamací a před sílícím sovětským tlakem. Vysokoškoláci vystoupili s programem "deseti požadavků", jejichž společným jmenovatelem byl návrat k reformní politice a obrana lidských práv.

prosinec

Stoupenci radikální levice vydali Zakládající manifest Hnutí revoluční mládeže; základem této skupiny byli studenti Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze (J. Frolík, E. Čierný, J. Suk, J. Bašta, P. Šustrová), kteří se dostali do kontaktu s P. Uhlem a založili tzv. Historicko-sociologický klub s přihlédnutím k futurologii - HISOF. Vydávali různé publikace a letáky, vyzývali k odporu proti režimu (jejich cílem byla antibyrokratická revoluce a vytvoření samosprávného systému), nakonec přešli do ilegality (skupina užívala také označení Revoluční socialistická strana - Československo). Členové skupiny byli zatčeni v prosinci 1969, soud s nimi byl prvním velkým politickým procesem po srpnové okupaci 1968.

7.-8. prosince

Kyjevě se na pozvání politbyra ÚV KSSS sešli A. Dubček, L. Svoboda, O. Černík, G. Husák a L. Štrougal se sovětským vedením v čele s L. Brežněvem; ten zde zasadil reformním silám další úder - vyjádřil nespokojenost s málo energickou realizací linie listopadového zasedání ÚV KSČ a žádal další personální změny (zejména odvolání J. Smrkovského).

21. prosince

Česká národní rada zvolila podle ústavního zákona o československé federaci dalších 50 poslanců, čímž byl jejich počet doplněn na 200.


1969


1. ledna

Vstoupil v platnost zákon o československé federaci; ČSSR byla tvořena Českou socialistickou republikou (ČSR) a Slovenskou socialistickou republikou (SSR). Prezident republiky jmenoval federální vládu vedenou O. Černíkem. Česká i Slovenská národní rada se změnily v parlamenty republik. V lednu až březnu t. r. proběhly ustavující republikové sjezdy řady společenských a zájmových organizací (svazu žen, dětských a mládežnických organizací, protifašistických bojovníků, uměleckých svazů apod.).

Byl zaváděn nový systém národohospodářského plánování; místo ústředně vypracovaného plánu se zaváděl systém smluv mezi podniky a státem o roční výrobě.

V platnost vstoupila dohoda odborů a vlády o zvýšení životní úrovně v roce 1969, uzavřená již v listopadu 1968.

8. ledna

Předsednictvo České národní rady jmenovalo vládu ČSR vedenou S. Rázlem.

16. ledna

Na protest proti okupaci a ústupu od dřívější polednové politiky se v Praze u kašny Národního muzea polil hořlavinou a poté zapálil dvacetiletý student Filozofické fakulty Karlovy univerzity J. Palach; o tři dny později v nemocnici zemřel. Chtěl svým činem vyburcovat veřejnost z nečinnosti k odporu. Stejnou pohnutku měl i J. Zajíc, druhá oběť sebeupálením 25. února t. r.

29.-30. ledna

Proběhla ustavující schůze Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění; předsedou Sněmovny lidu byl zvolen J. Smrkovský, předsedou Sněmovny národů D. Hanes a v čele Federálního shromáždění stanul P. Colotka.

4.-7. března

Na VII. všeodborovém sjezdu v Praze byla přijata Charta odborového hnutí, která vyhlásila vůli odborů být samostatnou a demokratickou zájmovou organizací; i další přijaté dokumenty - program a stanovy - se nesly plně v reformním duchu.

21. března

Na mistrovství světa v ledním hokeji ve Švédsku vyhrálo československé hokejové mužstvo nad favorizovanými hokejisty Sovětského svazu 2 : 0; nadšení fanouškové uspořádali nevelkou manifestaci na Václavském náměstí v Praze, na níž zazněly protisovětské hlasy proti okupaci. O týden později (28. března) Československo vyhrálo v dramatickém zápase nad "sbornou" 4 : 3, z radosti nad vítězstvím došlo v 69 městech k nadšeným oslavám, jichž se zúčastnilo na půl milionu občanů; na 21 místech došlo rovněž k přímým útokům proti sovětským posádkám. V Praze byla zdemolována kancelář Aeroflotu. Vedení KSČ obdrželo velmi ostrý protest z Moskvy.

4. dubna

V dusné vnitropolitické atmosféře vzplanula na náměstí v Jihlavě třetí lidská pochodeň - čtyřicetiletého delegáta vysočanského sjezdu a přesvědčeného zastánce reforem E. Plocka.

17. dubna

Na Pražském hradě zasedal ÚV KSČ, který přijal rezignaci A. Dubčeka na funkci prvního tajemníka (ze 182 přítomných se 150 členů vyslovilo pro jeho odchod) a vyslovil se (156 hlasy ze 178 hlasujících) pro G. Husáka (Dubček zpočátku prosazoval O. Černíka). Dubnové zasedání uzavřelo etapu, jež v Československu směřovala k nastolení prosovětské moci a k vytvoření nástrojů na potlačení reformního hnutí.

28. dubna

Novým předsedou Federálního shromáždění byl zvolen A. Dubček.

29.-30. května

Na zasedání ÚV KSČ vystoupil G. Husák s návrhem tzv. realizační směrnice, která znamenala nástup k plné restauraci byrokraticko-direktivního socialismu; nové Husákovo vedení se ještě výslovně neobrátilo proti reformnímu programu, i když započala první represivní opatření (O. Šik, F. Kriegel, J. Hájek, F. Vodsloň aj.).

18.-21. srpna

Na mnoha místech republiky (zejména v Praze, Brně a v Liberci) došlo k živelným pouličním demonstracím jako výrazu nesouhlasu občanské veřejnosti s okupací; k jejich potlačení byly nasazeny armádní složky, Bezpečnost a Lidové milice. Srpnové nepokoje představovaly největší otevřeně vedený boj v Československu proti totalitní moci a jejím ozbrojeným silám a ukončily legální aktivizaci občanské společnosti, konec všem pokusům o jakoukoliv demokratizaci společenských vztahů, politického systému i hospodářství. Definitivně skončilo období koketování s reformami a začala éra normalizace.

22. srpna

Předsednictvo Federálního shromáždění přijalo zákonné opatření č. 99/1969 Sb. (tzv. pendrekový zákon), který legalizoval krvavé zásahy proti demonstrantům při 1. výročí srpnové okupace.

25.-29. září

Na zasedání ÚV KSČ předložil G. Husák praktický plán protireformního tažení a jeho ideologické zdůvodnění; byl přehodnocen polednový vývoj, vysočanský sjezd prohlášen za nelegální a vstup vojsk jako "internacionální pomoc". Zasedání ÚV se stalo počátkem nekompromisní kádrové čistky na všech stupních stranické hierarchie, ve společenských organizacích, státním a hospodářském aparátu a i v oblasti vědy a kultury; nejvýznamnější změnou bylo odvolání A. Dubčeka z vedení strany a vyloučení početné skupiny politiků spojených s obrodným procesem (19 rezignací, 10 vyloučení z ÚV).

29. září

Prezident republiky jmenoval novou federální vládu vedenou O. Černíkem; toho vystřídal 28. ledna 1970 v čele vlády L. Štrougal.

Předsednictvo České národní rady jmenovalo novou vládu ČSR vedenou J. Kempným; 28. ledna 1970 byl vystřídán J. Korčákem.

9. října

Usnesením předsednictva ÚV KSČ byly zřizovány ústavy marxismu-leninismu při rektorátech a katedry marxismu-leninismu při fakultách vysokých škol.

15. října

Přijat ústavní zákon č. 117/1969 Sb. o odložení všeobecných voleb, který schválilo Federální shromáždění; odklad voleb umožnil "očistu" normalizátorů v zastupitelských sborech formou zproštění poslanecké funkce a jejich doplnění vlastní volbou "na návrh" příslušného orgánu Národní fronty.

15.-16. října

Federální shromáždění podlehlo nátlaku nového vedení KSČ a zrušilo "protisocialistické dokumenty a usnesení" z roku 1968; rovněž prosadilo demisi osmi členů svého předsednictva, které nahradilo "svými lidmi". Novým předsedou Federálního shromáždění se stal D. Hanes, předsedkyní Sněmovny lidu S. Pennigerová a předsedou Sněmovny národů V. Mihálik.

20.-28. října

Za návštěvy československého stranického a státního vedení v Sovětském svazu byly projednány otázky dalšího postupu normalizace.

27. listopadu

Programové prohlášení federální vlády ukládalo přistoupit na všech ministerstvech a v ústředních orgánech k služebně politickému hodnocení všech pracovníků s cílem odstranit reformně smýšlející pracovníky a provést očistu od "pravicově revizionistických sil".

23. prosince

Vládním usnesením se nařizovalo zavést systém absolutního plánování, ve kterém jsou úkoly beze zbytku a jednotně dovedeny až k těm, kteří se jimi mají řídit; bylo obnoveno centralizované plánování a stimulování výroby na základě ukazatele hrubé výroby.


Dějiny zemí Koruny české v datech vydalo nakladatelství LIBRI.