Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté


Zpět Zadejte začátek jména:         

BAKOŠ Ján - slovenský semitolog

* 2. 3. 1890 Modra (okr. Bratislava), + 24. 1. 1967 Kolín

Po absolvování evangelického lyceálního gymnázia (1909) přišel do styku s hebrejštinou a arabštinou už na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě (1909-12); v semitologickém studiu pokračoval na univerzitě v Göttingen pod vedením J. Wellhausena a E. Littmana (1912-15). V důsledku válečných událostí roku 1915 musel Göttingen opustit a jako protestantský duchovní několik let vykonával pastorační činnost. Titul PhDr. získal v Göttingen na základě filologicky zaměřené disertace Označování samohlásek souhláskovými symboly v semitských jazycích (1920); studijní pobyty v Berlíně, v Paříži a v Římě využil ke studiu arabských a syrských rukopisů (1921-24). Roku 1919 byl jmenován profesorem starozákonních věd na Slovenské teologické evangelické fakultě v Bratislavě a na této fakultě působil i jako děkan (1936-39 a 1943-45); 1946 byl jmenován řádným profesorem semitské filologie na Filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě a ve stejném roce byl zvolen děkanem této fakulty. Vedle vlastní pedagogické činnosti (arabština, hebrejština, syrština a průvodní disciplíny) několik let suploval filologické disciplíny i na hungaristice; 1953 se stal členem (akademikem) SAV a po založení Kabinetu orientalistiky 1960 se stal jeho zakládajícím ředitelem (1960-64). Ve stejné době byl i předsedou Slovenské orientalistické společnosti při SAV v Bratislavě; od 1965 byl rovněž členem (akademikem) Československé akademie věd. Za svou badatelskou práci získal řadu uznání: 1927 se stal jedním z prvních řádných členů Orientálního ústavu v Praze a od vzniku Archivu orientálního též členem jeho redakční rady; dále byl zvolen členem České královské společnosti pro vědu a umění v Praze a Šafaříkovy učené společnosti v Bratislavě; 1948 obdržel slovenskou národní cenu za vědu.

Těžiště jeho badatelské činnosti tvořilo zkoumání dějin středověké syrské a arabské vědy (psychologie, logika, noetika, kosmologie, zoologie) na základě rukopisných textů a rozboru příslušných pramenů. Středověká syrská věda je v jeho díle zastoupena kritickým vydáním dvou částí (bází) encyklopedie mosulského patriarchy a polyhistora Gríg[h]óra Abu-l-Faraga bar cEb[h]rájá, známého pod latinizovaným jménem Barhebraeus (+ 1286), Svícen svatyň (Menárat qudšé). Do této kulturní oblasti patří i zoologická část syrského Hexameronu od jakobitského učence Móšé bar Kép[h]á (1903): kritické vydání textu a rozbor pramenů. K Barhebraeovi se vrátil i kritickým vydáním osmé báze encyklopedie Svícen svatyň, věnované psychologii. Rozbor pramenů Barhebraeovy psychologie jej přivedl k Avicennovi (Abú 'Alí ibn Síná, + 1037). Připravil kritické vydání Avicennovy Psychologie (Kitáb 'ilm an-nafs) s průvodním francouzským překladem, bohatým poznámkovým aparátem a rozborem pramenů, na základě Avicennova monumentálního encyklopedického díla -Šifá'. Avicennologickou badatelskou práci mělo završit kritické vydání Avicennovy Logiky, kterou však již nemohl dovést do konce. Přispěl k vědeckému poznání syrského a arabsko-muslimského kulturního dědictví a ke kritickému zhodnocení jeho přínosu pro současnou vědu.

D.-k.: Die Bezeichnung der Vokale durch Konsonantenzeichen in den semitischen Sprachen, Göttingen 1920; (ed., přel.), Psychologie de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus d' après la huitième base de l'ouvrage Le candélabre des sanctuaires, E. J. Brill, Leiden 1948; La psychologie d'Ibn Síná' (Avicenne) d' après son oeuvre Aš-Šifá', sv. I-II, ČSAV, Praha 1956.

D.-č./sb.: Le candélabre des sanctuaires de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus. Édité et traduit en franćais par Ján Bakoš, Patrologia Orientalis, tome XII, fasc. 4, 489-628; tome XXIV, fasc. 3, 295-440, Paris 1930 & 1933; Die Zoologie aus dem Hexaemeron des Móšé bar Kép(h)á, ArOr 2 (1930): 327-361, 460-491; Quellenanalyse der Zoologie aus dem Hexaemeron des Móšé bar Kép(h)á, ArOr 6 (1934): 267-272; Die Einleitung des Barhebraeus in achten Fundamente seines Buches der "Leuchte des Heiligtums", ArOr 10 (1938): 121-127; Introduction d'Avicenne ą sa Psychologie. Extrait de l'ouvrage Aš-Šifá', ArOr 17 (1949): 27-30; Úryvok z gréckej filosofie v sýrskej literatúre z doby mongolskej, Prúdy 9 (1925): 324-328; Spis "Svieceň svätýň", Časopis Učenej spoločnosti Šafárikovej 2 (1928): 189-195; Úryvky z theologicko--encyklopedického spisu "Svieceň svätýň" od sýrskeho spisovateľa Gregora Abulfaradža Barhebraea, Viera a veda I (1930): 105-113; Preklady biblie v sýrskej literatúre, Viera a veda I (1930): 193-197; Poznámky k sýrskej a arabskej odbornej vedeckej literatúre, in: Sborník venovaný Dr. Jánovi Kvačalovi k jeho 70. narodeninám, Bratislava 1933: 328-330; Niečo o semitských literatúrach, hlavne o sýrskej, in: Sborník Dr. Jánovi Jamnickému k 70. narodeninám, Tranoscius, Liptovský Sv. Mikuláš 1948: 20-25; K Avicennovu jubileu, Mír 4 (1952): 189; Avicenna, Listy filologické 76 (1953): 141-146.

L.: Segert, S.: K šedesátinám prof. Bakoše, NO 5 (1949): 145-146; Segert, S.: ň l'occasion du soixante-dixième anniversaire du professeur Ján Bakoš, membre de l'Académie Slovaque, ArOr 28 (1960):1-4; Festschrift k sedemdesiatke: Studia semitica philologica necnon philosophica Ioanni Bakoš dicata. Edenda curavit Stanislaus Segert, Vyd. SAV, Bratislava 1965 [Segert, S.: Das wissenschaftliche Werk von Ján Bakoš: 13-21]; Okál, M.: L'academicien Ján Bakoš, Philologica, Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského VII (1967): 3-6; Drozdík, L.: L'academicien Ján Bakoš est mort, AAS 3 (1967): 7-9; Drozdík, L.: Centenary of Ján Bakoš (1890-1967), AAS 26 (1990): 6-7.

(dl)


Počet nalezených záznamů: 1
Hlavní stránka