Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-W Zpět na abecední vyhledávání

ZAHRADNÍK Vladimír - český filozof, pedagog a překladatel

* 1. 8. 1924 Strakonice

Vystudoval obory filozofie a anglistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1945-49, PhDr. 1967) a filozofii se věnoval i při svém pozdějším zaměstnání jako pedagog a překladatel v zahraničním obchodě. Zprvu se zaměřoval na francouzskou sociologickou školu - H. Taine, J. M. Guyau (CSc. 1967), ale pod vlivem pobytu v Indii (1960-63) se věnoval též současné indické filozofii a svými příspěvky se zúčastňoval i mezinárodních sympozií pořádaných Orientálním ústavem ČSAV. Je členem Sdružení přátel Indie.

D.-č./sb.: Some Notes on the Ethical and Estethic Thinking of Sri Aurobindo, ArOr 50 (1982): 51-53; Dr. Radhakrishnan on Knowledge and Wisdom, in: Jan Filipský (ed.), Sarvapalli Radhakrishnan. Living Values of Indian Thought, Oriental Institute, Praha 1992: 125-133; Life Values of Swami Akhilananda, ArOr 62 (1994): 296-299; Dr. Radhakrishnan on Spirituality, ArOr 65 (1997): 205-208.

(mk)

ZAMRAZILOVÁ-JAKMYR Jitka - česko-švédská turkoložka

* 3. 12. 1941 Praha

V letech 1961-66 absolvovala studium turečtiny v kombinaci s ruštinou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1968 získala titul doktora filozofie (Fil. dr).

Po ukončení studia působila jako tlumočnice. 1968 začala pracovat v Orientálním ústavu ČSAV. I nadále tlumočila turecky a překládala, mimo jiné hru H. Tanera Balada o Alim z Kesanu. 1973 se vystěhovala do Švédska, kde začala působit na katedře orientalistiky na univezitě v Lundu převážně jako knihovnice. Po úraze 1975 byla nucena odejít do invalidního důchodu. Nepřestala však působit jako turkolog. Pracuje pro švédské knihovny a kulturní instituce a účastní se mezinárodních orientalistických konferencí.

Tématem její doktorské disertace byl turecký lidový román o Keremovi a Ash. Těžiště jejího zájmu spočívá v oboru turecké lidové literatury a folklóru a moderní literatury. Za pobytu ve Švédsku se začala zajímat o kulturu a způsob života tamější turecké menšiny. Spolupracuje s nakladatelstvím Ellerströms v Lundu, které vydává překlady turecké poezie; připravila např. výbor z básní Karacaoglana, přebásněný ve spolupráci se S. Collbergem.

Je členkou PIAC (Permanent International Altaistic Conference), Švédské orientalistické společnosti a Svazu jihošvédských spisovatelů.

D.-k.: PŘEKLADY: (s B. Liljenbergem), Osman Türkay: Havets ljus Dikter [přel. z turečtiny do švéd.], Kolibri, Malmö 1989.

D.-č./sb.: Turečtí lidoví básníci. NO 23 (1968), 6: 170-172; Turecká žena včera a dnes, Vlasta 39 (1970): 4-5; (spoluaut.), Slovník světových dramatiků [50 hesel], Divadelní ústav, Praha 1974; Karacaoglan, in: Dictionary of Oriental Literatures, Vol. III, London 1974: 97-98; Liverpoolský Omar Chajjám, NO 30 (1975), 3: 88-89; Béla Bartóks Contribution to Our Knowledge of Turkish Folk Music, in: Asian and African Studies XVIII (1982): 187-191; Turkisk litteratur, En översikt 13 (1988): 25-53; En ny minorutetsgrupp - turkar fran Bulgarien, in: Svenska Forskningsinstitutet i Istanbul, Meddelanden 14 (1989): 73-82; Some Comments on the Situation of Turkish Teenagers in Sweden, in: Svenska Forskningsinstitutet i Istanbul, Meddelanden 15 (1990): 67-73; Fran Kemal Tahir till Oguz Atay. Den moderna turkiska prosan, OM. Ordfront magazin 4 (1991): 30-31; Kärlekens poet Yunus Emre, Halva världens litteratur (1992), 1: 23; Nazim Hikmet Ran, ibid., 2: 14; Dödsdom över Nesin, Halva världens litteratur (1994), 1: 12; How Turkish Youth in Sweden Spend Their Free Time, Svenska Forskningsinstitutetet i Istanbul, Meddelanden 19 (1994): 34-50; Lütfi Özkok. En bild av en bild - och ordkonstnär fran Istanbul och Östberga, Halva världnes litteratur (1995), 1: 16-17; Turkiet Litteratur, in: Nationalencyklopedi, del 18: 504; Modern turkisk poesi, Svanska Forskningsinstitutetet i Istanbul, Meddelanden 20 (1995): 5-27; Popular Turish Culture in Sweden, in: V. Milletlerarasa Türk Halk Kültürü Kongresi, Genel Komular Seksiyon Bildirileri, T. C. Kültür Bakanligi, Ankara 1997: 249-255; Nasreddin Hodja, Dragomanen 1 (1996-1997): 12-20; Maintaining Turkish Identity in Sweden, Études mongoles et sibériennes, Cahier 27, 1996 - Actes de la 37e P. I. A. C. Conference internationale permanente des études altaiques, Chantilly, 20-24 juin 1994, Paris 1997: 173-179.

PŘEKLADY: T. Dursun K.: Můj bývalý tatínek, NO 24 (1969), 6: 124-127; S. Kocagöz: Smrt Velkého vola, NO 24 (1969), 10: 139; A. Muhteremoglu: První dlouhý den léta, NO 25 (1970), 4: 121-125; N. Cumali: Světák, NO 26 (1971), 10: 313-315; A. Özyalcmer: Silnice, Nebeské poschodí, Světová literatura (1971), 4: 82-89; Aziz Nesin: Ať žije vlast, Lidé se probouzejí, Světová literatura (1983), 5: 80-90.

(A)

ZAVADIL Bohumil - český hispanista a romanista

* 14. 12. 1940 Pivín (okr. Prostějov)

Jako žák a pokračovatel O. Tichého studoval v letech 1958-64 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy španělskou a italskou filologii. 1968 absolvoval sedmiměsíční postgraduální studijní pobyt na Universidad de Chile u Ambrosia Rabanalese. PhDr. 1968, CSc. 1990, habilitace 1991. Od roku 1992 je vedoucím portugalského oddělení Ústavu románských studií FF UK, od 1990 členem vědecké rady FF UK.

Zabývá se španělskou lingvistikou, zejména otázkami kategorie modality, problematikou slovních druhů současné španělštiny, syntaxí moderní španělštiny a vývojem španělského jazyka. Přednášel také úvod do studia románských jazyků, úvod do obecné lingvistiky pro romanisty, vedl kursy katalánštiny a baskičtiny pro romanisty. Od počátku 90. let kromě hispanistických přednášek a seminářů pořádá lingvistické semináře pro účastníky postgraduálního doktorandského studia v oboru románské jazyky, přednáší lingvistickou charakteristiku baskičtiny pro studenty obecné lingvistiky, věnuje se psaní vysokoškolských učebnic.

D.-k. Kategorie modality ve španělštině, Praha 1983, 165 s.; Současný španělský jazyk I. (Obecné problémy zkoumání jazyka. Základní slovní druhy neslovesné), Praha 1989, 226 s.; Současný španělský jazyk II. (Základní slovní druhy - slovesa), Praha 1995, 214 s.; Španělský jazyk, Portugalský jazyk, Katalánština, Galicijština, in: J. Šabršula, Úvod do srovnávacího studia románských jazyků, Ostrava 1994: 158-176; Vývoj španělského jazyka I.-II. (v tisku).

D.-č./sb.: Medios expresivos de la categoría de modalidad en español, Ibero-Americana Pragensia II (1968): 57-86; Ensayo de una interpretación funcional de los modos españoles, Romanistica Pragensia IX (1975): 143-177; Sobre algunos aspectos dinámicos del sistema modal castellano, Romanistica Pragensia XII (1979): 109-116; Problemas de la delimitación de la categoría de modalidad, Ibero-Americana Pragensia XIII (1979): 51-88; Por una teoría de la codificación de la norma estándar en los países hispanoamericanos, Revista de Filología Románica (Madrid) IV (1986): 295-300; Algunos problemas del complemento predicativo en español, Sborník Ostravské univerzity (v tisku).

L.: Bohumil Zavadil: Kategorie modality ve španělštině (La catégorie de la modalité en espagnol), Philologica Pragensia 28 (1985): 112.

(ša)

ZBAVITEL Dušan - český indolog

* 7. 5. 1925 Košice

Vystudoval indologii u prof. V. Lesného na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; PhDr. 1948, CSc. 1955, DrSc. 1965.

Po vědecké aspirantuře na FF UK (1951-54) působil jako vědecký pracovník a vedoucí oddělení Jižní a jihovýchodní Asie Orientálního ústavu v Praze; poté, co byl z politických důvodů propuštěn, pracoval jako překladatel a publicista, 1978-85 jako učitel bengálštiny a sanskrtu na Jazykové škole v Praze, od 1985 je v důchodu. V letech 1956-58 byl vedoucím redaktorem Nového Orientu a 1961-68 časopisu New Orient Bimonthly. Přednášel externě bengálštinu na FF UK (1950-68) a staroindickou literaturu a hinduismus opět od roku 1990. Napsal vědecké monografie z oboru bengálské literatury a jazyka, učebnice bengálštiny a sanskrtu, populárně-vědecké knihy o indických kulturních dějinách a hinduismu a cestopisy. Byl generálním sekretářem mezinárodního projektu Dictionary of Oriental Literatures (Londýn 1973) a redaktorem 2. svazku.

Je držitelem následujících ocenění: Tagore Memorial Award (Kalkata 1977); Lokaratna (Akademi of Folklore, Kalkata 1981); cena Svazu překladatelů (1982); Rabíndra-tattváčárja (Tagore Institute, Kalkata 1987); Zlatá medaile UK (Praha 1995).

D.-k.: L'orientalisme en Tchécoslovaquie (též angl., něm. a rus.), Praha 1959; (s E. Heroldem a K. Zvelebilem), Indie zblízka, Praha 1960 (něm. 1961); Rabíndranáth Thákur. Vývoj básníka, Praha 1961; Ocenka Tagorom Dviženija svadeši posle 1905, Moskva 1961; Bengali Folk-Ballads and the Problem of their Authenticity, Calcutta 1963; (s J. Markem), Dvakrát Pákistán, Praha 1964 (něm. 1966, rus. 1966); (s kol.), Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu, Praha 1964 (rus. 1969); The Rise of Modern Literature in Asia, with Special Reference to Bengal, Calcutta 1966; Lehrbuch des Bengalischen, Heidelberg 1970, 3. vyd. 1997; Non-Finite Verbal Forms in Bengali, Praha 1970; (s kol.), Moudrost a umění starých Indů, Praha 1971; Bangladéš. Stát, který se musel zrodit, Praha 1973; Bengali Literature, Wiesbaden 1976; (s kol.), Setkání a proměny, Praha 1976 (pol., 1983); Jedno horké indické léto, Praha 1982 (rus. 1986); Starověká Indie, Praha 1985; (s kol.), Bohové s lotosovýma očima, Praha 1987 (2. vyd., 1997); Divadlo južnej Azie, Bratislava 1987; Sanskrt, Brno 1987; (s D. Kalvodovou), Pod praporem krále nebes. Divadlo v Indii, Praha 1988; Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti, DharmaGaia, Praha 1993; (s J. Vackem), Průvodce dějinami staroindické literatury, Třebíč 1996; Otazníky starověké Indie, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997.

PŘEKLADY: Přeložil přes 60 knih z bengálštiny (Rabíndranáth Thákur, Bibhútibhúšan Banerdží, Mánik Bandjopádhjáj, Nárájan Gangopádhjáj, Samareš Basu, Ábu Ishák, Said Valíulláh, Sukánta Bhattáčárja, bengálské milostné balady atd.), ze sanskrtu (Sómadéva), páli (Džátaky), angličtiny a němčiny.

D.-č./sb.: Rabindranath Tagore in 1887-1941 [v sedmi částech], ArOr 24-27 (1956-59); A Contribution to the Study of the Verbal Aspect in Avesta, ArOr 24 (1956): 15-22; Winternitz and Tagore, Visva Bharati Quarterly 1958: 1-21; The Development of the Baromasi in the Bengali Literature, ArOr 29 (1961): 582-619; Rabindranath and the Folk-Literature of Bengal, Folklore (Calcutta) 2 (1961), 1: 9-14; Folk Poetry and the Classical Bengali Poetry, Folklore 4 (1963): 406-408; The Beginning of the Modern Bengali Drama, ArOr 36 (1968): 29-66; Public Correspondence of Tagore Gandhi, in: M. Krása (ed.), Gandhi in the Modern Context, Praha 1970: 52-57; Džasímuddín, národní básník Bangladéše, Světová literatura (1973): 237-253; Divadelní kultura starověké Indie, in: Prolegomena scénografické encyklopedie 18 (1973): 96-115; Vznik moderního dramatu v Bengálsku, ibid. 20 (1974): 113-123; Albert Schweizers Briefe an Moriz Winternitz, ArOr 61 (1993): 441-446.

L.: Czechoslovakia (1990), č. 9: 30-31; Lidové noviny (1992), č. 39: 7; Lidové noviny (1995), č. 111: ix; H. Preinhaelterová: D. Zbavitel, Anniversary. Bibliography, ArOr 63 (1995): 364-374 [s výběrovou BIBLIOGRAFIÍ].

(A)

ZELENÝ Mnislav - český iberoamerikanista-etnolog

* 3. 8. 1943 Praha

V letech 1960-65 studoval ekonomii na Vysoké škole zemědělské v Praze, potom etnografii na katedře etnografie a folkloristiky Filozofické fakulty UK (1967-74). V roce 1973 navštívil v rámci tohoto studia Universidad Mayor de San Marcos a Pontífica Universidad Católica v Limě, kde se kromě studia podílel na terénním etnografickém výzkumu a na výzkumech archeologických. Od roku 1972 působil jako volný novinář, organizoval řadu výstav k problematice Indiánů Jižní Ameriky a uskutečnil šest studijních a badatelských výprav do oblasti Latinské Ameriky od Chile až po Mexiko v celkové délce asi pěti let. Žil přitom delší dobu mezi Essechy, Kofány, Kečuy, Tereny a Jawalapiti, kteří jej v roce 1989 adoptovali pod jménem Atapana. Zabýval se duchovní a materiální kulturou těchto kmenů. Od roku 1991 přednášel jako externista na katedře etnografie a folkloristiky (Ústavu etnologie) FF UK, od roku 1994 ve Středisku ibero-amerických studií. Od roku 1996 pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky, naposledy jako velvyslanec v Kolumbii. Je autorem cca 250 odborných článků a studií.

D.-k.: Contribución a la etnografía Huaraya (Ece'je), Praha 1976; (spoluaut.), Prérijní a pralesní Indiáni, Bratislava 1985; (spoluaut.), Encyklopedie archeologie [cca 100 hesel z archeologie Latinské Ameriky], Bratislava 1986; (spoluaut.), Encyclopedia of World Cultures [hesla o skupinách Jawalapitiů a Eseechů], New Haven 1993; Indiánská encyklopedie, Indiáni tří Amerik, Praha 1994.

D.-č./sb.: Contribución al conocimiento de la lengua Kofán, in: Amazonía Peruana, 16, Lima 1988, aj.

(vn)

ZEMÁNEK Petr - český arabista a semitista

* 10. 12. 1961 Ostrava

V letech 1980-85 absolvoval studium orientalistiky-arabistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (diplomová práce Semitský a staroegyptský slovesný systém v diachronickém vývoji), kde 1987 získal titul PhDr. v oboru arabské a semitské filologie a 1991 vědeckou hodnost kandidáta filologických věd (disertační práce Korelace emfáze v arabštině. Korelace s vedlejší artikulací); 1997 se na téže fakultě habilitoval jako docent v oboru arabská a semitská jazykověda.

Po ukončení studia nastoupil na tehdejší katedru věd o zemích Asie a Afriky, kde byl postupně interním aspirantem, asistentem a posléze odborným asistentem. Od roku 1994 je členem Ústavu starého Předního východu Filozofické fakulty UK v Praze. Přednáší arabštinu a vybrané problémy semitohamitské jazykovědy. Je žákem prof. K. Petráčka a jeho dominantním odborným zájmem je arabština, především fonologie v širším semitistickém kontextu. Dlouhodobě se rovněž zabývá aplikací moderních elektronických metod při zpracování korpusů semitských jazyků a jejich další analýze (Thesaurus linguarum antiquarum, Biblia sacra). Kromě toho se systematicky věnuje i dalším semitským jazykům - ugaritštině a jihoarabským textům.

D.-k.: Ugaritisher Wortformenindex, Buske Verlag, Hamburg 1995, 294 s.; The Origins of Pharyngealization in Semitic, Enigma, Praha 1996, 86 s.; (ed.), Petráček, K.: Úvod do semitské (afroasijské) jazykovědy, SPN, Praha 1990, 534 s.; (ed.), Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Oriental Institute, Praha 1996, 664 s.; Stručná gramatika ugaritštiny. Fonologie, morfologie a paradigmata. Hypertextová elektronická příručka (SuperText), Ústav starého Předního východu FF UK, Praha 1994.

D.-č./sb.: The Role of the Doublets in the Diachronic Study of Languages. The Case of Arabic, in: Studia Orientalia Pragensia XVII, Praha 1988: 140-156; A propos de la pharyngalisation et de la glottalisation en arabe, ArOr 58 (1990): 125-134.

(vn)

ZEMPLINER Artur - filozof a sociolog

* 12. 9. 1921 Počkaj (Slovensko)

Po maturitě na čs. reálném gymnáziu v Košicích (1932-38) studoval v letech 1946-49 na Vysoké škole politických a sociálních věd v Praze a souběžně pracoval jako redaktor Čs. rozhlasu. Od roku 1950 studoval čínštinu v Orientálním ústavu ČSAV, od 1952 přednášel filozofii a sociologii na ČVUT, posléze na VŠCHT v Praze. V 60. letech přednášel dějiny filozofie pro čínské studenty na pražských vysokých školách.

Postupně se jeho zájem obrátil k čínské filozofii. Zabýval se zejména vztahem mezi čínskou a novodobou evropskou filozofií a této oblasti se týkala také jeho docentská habilitační práce v roce 1962, která byla publikována pod názvem Čínská filosofie v novověké evropské filosofii. Ve své vědecké práci poukazoval na mnohostranné a často i velmi odlišné impulsy, jimiž čínská filozofie působila na evropské myšlení, zejména na osvícenský racionalismus, na vývoj dialektiky a na osvícenské teorie společenského zřízení.

Výsledky své vědecké práce prezentoval na mezinárodních konferencích, mj. na XXI. mezinárodním sinologickém kongresu v Sennigallii, či na mezinárodním Leibnizovském kongresu v Hannoveru, a publikoval o uvedené problematice řadu vědeckých monografií a článků.

D.-k.: Čínská filosofie v novověké evropské filosofii, Academia, Praha 1966; Matteo Ricci - Pioneer of the Aproach Between Chinese and European Culture, Istituto Universitario Orientale Napoli, 1971; Geschichte der Philosophie, Band V, Wiesbaden 1971.

D.-č./sb.: Staročínská přírodní filosofie, Filosofický časopis (1959), 2; Čínská filosofie a Leibniz, Filosofický časopis (1960), 4; Die chinesische Philosophie und Anfange der deutschen Aufklarung, Deutsche Zeitschrift für Philosophie, Berlin 1962/6; Hegel a čínská filosofie, Filosofický časopis (1963), 5; Leibniz und die chinesische Philosophie, in: Akten des Internationalen Leibniz-Kongresses, Hannover 1966; Gedanken über die erste deutsche Ubersetzung von Leibniz' Abhandlung über die chinesische Philosophie, Studia Leibnitiana (Wiesbaden) II/3 (1970).

(A)

ZGUSTA Ladislav - český orientalista, lingvista-lexikograf dlouhodobě působící v USA

[pseud. Archicles Apolochmius qui et Ecgeumas]

* 20. 3. 1924 Libochovice v Čechách

Absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor klasická filologie-indologie (PhDr. 1949), 1964 se na Masarykově univerzitě v Brně habilitoval v oboru indoevropský srovnávací jazykozpyt a ve stejném roce získal v ČSAV hodnost doktora filologických věd v oboru maloasijské jazykovědy za práci Kleinasiatische Personennamen.

V letech 1948-52 působil jako asistent na FF UK, odkud přešel jako vědecký pracovník do Orientálního ústavu ČSAV, kde vykonával funkci vedoucího lexikografického (1951-67) a jazykovědného oddělení (1959-70) a zástupce ředitele (1954-58). Po několik let rovněž působil jako externí vedoucí lexikografické skupiny v Institut für Orientforschung AV NDR v Berlíně. V letech 1955-70 pracoval jako výkonný redaktor Archivu orientálního a jako vedoucí redaktor řídil neperiodickou ediční řadu OÚ ČSAV Dissertationes orientales (1964-70). V letech 1968-70 přednášel srovnávací jazykovědu na brněnské univerzitě.

1970 přesídlil do USA a stal se profesorem lingvistiky na Cornellově univerzitě (Ithaca, N. Y.). V letech 1971-95 působil jako profesor lingvistiky ve Středisku vyšších studií (Center for Advanced Studies) Illinoiské univerzity v Urbaně (Ill.), jež 1987-95 vedl jako jeho ředitel. Roku 1995 byl tamtéž jmenován emeritním profesorem.

K hlavním předmětům jeho odborného zájmu v rámci indoevropeistiky patřilo studium skythského a sarmatského idiomu na základě jmen dochovaných v řeckých nápisech na jižní Ukrajině, luštění staroosetských a pisidských nápisů, kritické třídění předřeckých osobních a místních jmen z řeckých pramenů. Kromě toho připravil první souborné pojednání o teorii a metodologii lexikografie.

Je členem Rakouské akademie věd (1983-), Indogermanische Gesellschaft (člen prezidiální rady od 1965), Linguistic Society of America (1984-), American Academy of Arts and Sciences (1992-) a dalších učených společností.

D.-k.: Die Personennamen griechischer Städte der nördlichen Schwarzmeerküste. Monografie Orientálního ústavu ČSAV 16, Nakladatelství ČSAV, Praha 1955, 468 s.; Kleinasiatische Personennamen. Monografie Orientálního ústavu ČSAV 19, Verlag der Tschechoslowakischen Akademie der Wissenschaften, Prag 1964, 700 s., 1 mp.; Anatolische Personennamensippen. Dissertationes orientales 2, Prag 1964, 190 s., 24 mp.; Manual of Lexicography. Janua linguarum, Series Maior 39, Academia, Prague - Mouton, The Hague 1971, 360 s., též přel. do čínštiny, Cidian Xue Gailun, Shangwu Yinshuguan Commercial Press, Beijing 1983, do srbochorvatštiny, Priručnik lexikografije, Svjetlost, Sarajevo 1991, 335 s., a do malajštiny; Theory and Method in Lexicography, Hornbeam, Columbia, S. C. 1980; Kleinasiatische Ortsnamen, Carl Winter, Heidelberg 1984, 745 s.; Probleme des Wörterbuchs. Wege der Forschung 612, Wissenschaftliche Buchgesellschaft, Darmstadt 1985; The Old Ossetic Inscription from the River Zelen cuk, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1987, 68 s.; (spolupráce D. M. T. Cr. Farina), Lexicography Today: An Annotated Bibliography of the Theory of Lexicography. Lexicographica, Series Maior 18, Max Niemeyer, Tübingen 1988, 340 s.; (koed. F. J. Hausmann, O. Reichmann, H. E. Wiegand), Dictionaries. International Encyclopedia of Lexicography, Vol. I, Walter de Gruyter, Berlin - New York 1989, LII + 1056 s., Vol. II, 1990, XXIV + s. 1057-2237, Vol. III, 1991, XXVI + s. 2340-3355; (ed.), History, Languages, and Lexicographers, Max Niemeyer, Tübingen 1992; (koed. E. Eichler, G. Hilty, H. Löffler, H. Steger), Name Studies: An International Handbook of Onomastics, Vol. I, Walter de Gruyter, Berlin - New York 1995, XLVI + 978 s., Vol. II, 1996, XXX + s. 979-1890, Vol. III, 1996, XXXII + s. 1891-2260.

D.-č./sb.: Ad inscriptionem cypriacam Hoff. 120, Listy filologické 74 (1950): 69-71; La théorie laryngale, ArOr 19 (1951): 428-472; Zwei skythische Götternamen: Papaios und 'Apí, ArOr 21 (1953): 270-271; (se S. Segertem), Indogermanisches aus den alphabetischen Texten in Ugarit, ibid.: 272-275; Osetština, jediný indoevropský jazyk Kavkazu, NO 9 (1954); O použití onomastiky při stanovení vlastností jazyků jinak neznámých, Listy filologické 77 (1954): 204-212; Lydian interpretations, ArOr 23 (1955): 510-544; The Iranian names from the north coast of the Black Sea, AOH IV (1955), 1-3: 245-249; Die pisidischen Inschriften, ArOr 25 (1957): 570-610; O východních indoevropských jazycích, NO 12 (1957): 77-78; Dnešní Osetie, ibid.: 116-117; Osetská přísloví, NO 15 (1960): 78; Ossetic Words Recorded by Svatopluk Čech, ArOr 28 (1960): 91-100; Pisidské nápisy a pisidský jazyk, NO 18 (1963): 166-167; Die epichorische pisidische Anthroponymie und Sprache, ArOr 31 (1963): 470-482; De nonnulis nominibus Microasiaticis, Listy filologické 89 (1966): 9-12; Studies in Ossetic onomasiology, ArOr 35 (1967): 407-451; Padesát let vývoje osetštiny, NO 22 (1967): 250-252; Pánini - descriptivist or transformationalist? ArOr 37 (1969): 404-415; Die Lexikographie und die Sprachwissenschaft, in: Probleme der Lexikographie, Berlin 1967 [1970]: 7-22; Lexicology: Generating Words, in: Raven I. McDavid - Audrey R. Duckert (ed.), Lexicography in English. Annals of the New York Academy of Sciences 211, New York 1973: 14-20; Semantics and Lexicography, Papers in Linguistics 6:3-4, 1973 [1974]: 537-558; Syntagms, transformations, and lexicography, Semiotica 12, 1974: 307-314; Toward lexicology and semiotics: A calamity of verbalism, Semiotica 16, 1976: 284-291; Equivalents and explanations in bilingual dictionaries, in: Mohammad Ali Jazayery, Edgar C. Polome, W. Winter (ed.), Linguistic and literary studies in honor of Archibald A. Hill, IV, Mouton, The Hague 1979: 385-392; (spoluaut. W. P. Lehmann), Schleicher's Tale after a Century, in: B. Brogyanyi (ed.), Festschrift für Oswald Szereményi. Amsterdam Studies in the Theory and History of Linguistic Science IV (= Current issues in lingistic theory 11), Amsterdam 1979 [1980]: 455-466; "Hard Words" - schwierige Wörter in der älteren englischen einsprachigen Lexikographie, in: Wortschatz und Verständigungsprobleme. Jahrbuch 1982 des Instituts für deutsche Sprache (Sprache der Gegenwart LVII), Düsseldorf 1983: 220-236; Grimm, Littré, OED, and Richardson: A Comparison of their Historicity: Catuškośyam, Dictionaries 8 (1986): 74-93; The Lexicon and the Dictionaries: Some Theoretical and Historical Observations, Papers in Linguistics 19 (1986): 67-81; Eine Kontroverse zwischen der deutschen und der englischen Sanskrit-Lexicographie: erster Schritt zu einer Theorie des Abschriebens, in: Albrecht Schöne (ed.), Kontroversen, alte und neue: Akten des VII. Internationalen Germanisten-Kongresses Göttingen 1985, Band 3, Niemeyer, Tübingen 1986: 248-252; Derivation and Chronology; Greek Dictionaries and the Oxford English Dictionary: Dvádaśakośyam, in: Proceedings of the Heidelberg 1986 Conference on Lexicography. Lexicographia Series Maior, 1987: 259-281; Translational Equivalence in a Bilingual Dictionary: Báhukośyam, Dictionaries 9 (1987): 1-47; Copying in Lexicography: Monier-Williams' Sanskrit Dictionary and Other Cases (Dvaikośyam), Lexicographica 4 (1988): 145-164; Pragmatics, Lexicography and Dictionaries of English, World Englishes 7:3 (1988): 243-253; Idle Thoughts of an Idle Fellow; or, Vaticinations on the Learner's Dictionary. (Ásatyakośyam), in: Makhan L. Tickoo (ed.), Learners' Dictionaries: State of the Art. Anthology Series 23, SEAMEO Regional Language Centre, Singapore 1989: 1-9; The Oxford English Dictionary and other Dictionaries (Aikakośyam), International Journal of Lexicography 2 (1989), 3: 188-230; Onomasiological Change: Sachen-change reflected by Wörter, in: E. C. Polomé (ed.), Research Guide on Language Change, Mouton - de Gruyter, Berlin 1990: 389-398; Sesquipedalian Bilingualism: the Difficult Easiness of Short Words, World Englishes 11 (1992), 2/3: 303-307; The Czech-Chinese Dictionary and the theory of lexicography (Svákośavidyáśástrakaranyam), International Journal of Lexicography 5 (1002), 2: 85-128; Prototipos y lexicografia, Voz y letra 5:1 (1994): 3-13; Lexicography for the twenty-first century. Paper of guset lecturer, in: B. Sibayan & L. Newell (ed.), Papers from the First Asia International Lexicography Conference, Manila, Philippines, 1992. Linguistic Society of the Philippines, Manila 1994: 3-15; Names and their Study, in: E. Eichler, G. Hilty, H. Löffler, H. Steger, L. Zgusta (ed.), Name Studies: An International Handbook of Onomastics, Vol. II, de Gruyter, Berlin 1996: 876-1890; Systematická terminologie po třiceti létech, in: Acta onomastica (Věnováno k 100. výročí narození univ. prof. PhDr. Vladimíra Šmilauera, DrSc., zakladatele moderní české onomastiky) 36 (1995): 262-272.

L.: Braj B. Kachru & Henry Kahane + (ed.), Cultures, ideologies, and the dictionary. Studies in honor of Ladislav Zgusta. Lexicografica, Series Maior 64, Max Niemeyer, Tübingen 1995, 458 s., fot.; Hans H. Hock (ed.), Historical, Indo-European, and lexicographical studies: A festschrift for Ladislav Zgusta on the occasion of his 70th birthday. Trends in Linguistics. Studies & Monographs 90, Mouton - de Gruyter, Berlin/New York 1997, 393 s.; Z. T. Novotná: BIBLIOGRAFIE, ArOr 62 (1994): 169-193.

(A)

ZUBATÝ Josef - český srovnávací jazykovědec se zájmem o slovanskou filologii a indologii

* 20. 4. 1855 Praha, + 21. 3. 1931 Praha

Absolvoval studium klasické, slovanské a staroindické filologie a srovnávacího jazykozpytu na Univerzitě Karlově (od 1873), kde 1883 získal doktorát, o rok později absolvoval habilitaci ze staroindické filologie (1884), 1893 byl jmenován profesorem; 1890 se stal dopisujícím členem České akademie věd, 1904 mimořádným členem a na konci života jejím prezidentem.

V odborné práci se postupně přesouval od tématiky staroindické především k problematice srovnávací a zejména ke slovanskému jazykozpytu a češtině. Ve svém "indickém období" se zabýval otázkami staroindické metriky, otázkami staroindické literatury (výtahy z Mahábháraty a Rámájany) a překlady. Ve svých překladech projevuje velký cit pro melodičnost verše. Byl především hlubokým znalcem gramatiky a oblíbeným pedagogem, který vynikal lidskostí a vychoval další generaci významných indologů i srovnávacích jazykovědců (V. Lesný, O. Hujer aj.).

D.-k.: PŘEKLADY: Kálidás: Málaviká a Agnimitras (překlad dramatu), Praha 1893; (s Jaromírem Boreckým), Kálidás: Méghadút čili Oblak poslem lásky. Elegie, Praha b. r. [1902].

L.: Prof. Dr. Josef Zubatý, president České Akademie, sedmdesátníkem, Věstník České akademie 34 (1925): 13-15; Památce Josefa Zubatého, Věstník České akademie 40 (1931): 11-26; Hujer, Oldřich: Josef Zubatý, Listy filologické 58 (1931): 81-84; Machek, Václav: Josef Zubatý, Listy filologické 84 (1961): 306-320; M. Churaň a kol.: Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, 2. vyd., Libri, Praha 1998, II. díl, 303-304.

(jv)

ZVELEBIL Kamil Veith - český indolog, tamilista, drávidista

* 17. 11. 1927 Praha

Studoval indologii, sanskrt a anglistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde 1952 získal titul PhDr. V letech 1952-70 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV, 1960-65 zajišťoval externí výuku tamilštiny na FF UK, kde se 1965 habilitoval (docent drávidské filologie). V letech 1965-66 pobýval jako hostující profesor (1968-70 jako profesor) na univerzitě v Chicagu, 1970 krátce hostoval na Collège de France, 1970-71 působil jako vědecký pracovník univerzity v Leidenu, zároveň vyučoval jako hostující profesor v Südasien-Institutu univerzity v Heidelberku (1967-73), 1971-76 byl vědeckým pracovníkem univerzity v Utrechtu, 1976-91 profesorem dravidologie na univerzitě v Utrechtu; zde byl 1. 9. 1991 jmenován emeritním profesorem. Od 1997 působí jako hostující profesor na FF UK v Praze, kde pomáhá při budování knihovny Indologického ústavu a při výchově doktorandů.

Už od studií se věnoval tamilštině jako samouk a během 50. a 60. let vybudoval tento obor v Praze; v následujících letech výrazně přispěl k tomu, že tamilistika a drávidská filologie je dnes celosvětově uznávanou součástí indologických studií. V této oblasti se badatelsky věnoval několika okruhům a přispěl k nim závažnými publikacemi. Již od 50. let se významně angažoval i v mezinárodní spolupráci.

Jeho pražské období charakterizuje vedle výzkumu tamilských dialektů a historické gramatiky tamilštiny také zájem o problematiku jazykového systému tamilštiny a o srovnávací drávidskou lingvistiku a také velká pozornost popularizační a překladatelské činnosti (překládal z tamilštiny, malajálamštiny, později také z kannadštiny).

V zahraničí tyto okruhy ještě prohloubil a průkopnicky rozvinul některé další stránky (např. areální jazykověda oblasti Nílgiri - Modrých hor, objev a popis irulštiny, překlad fonologického a morfologického oddílu starotamilské gramatiky Tolkáppijam). Pozornost věnoval i otázkám širšího srovnávání jazyků (vztah drávidských jazyků k elamštině a k altajským jazykům). Velice ceněné jsou jeho přehledné práce o historii tamilské literatury. Jeho bibliografie čítá dnes už více než 500 položek, z toho na tři desítky knih, často o několika stech stranách. Kromě toho se v posledních 20 letech aktivně věnuje zenovému buddhismu.

Působil rovněž v řadě mezinárodních organizací: jako viceprezident Akademie tamilské kultury v Madráse, tajemník Mezinárodní asociace tamilského bádání v Madráse, člen American Oriental Society, Tamil Writers Association, Lingustic Circle of Delhi aj.

Za zásluhy o rozvoj vědy a badatelské výsledky mu byla udělena řada ocenění: Zvláštní uznání ČSAV (1957 a 1959), cena ČSAV (1964), Čestná plaketa Collège de France (1970), Zlatá pamětní medaile Josefa Dobrovského (ČSAV, 1992).

D.-k.: (s I. Fišerem), Země posvátných řek, Praha 1959; (s E. Heroldem a D. Zbavitelem), Indie zblízka, Praha 1960; (spoluaut.), Moudrost a umění starých Indů [anonymní podíl na společné knize], Praha 1971: 26-30, 30-38, 199-213; Tamil in 550 A. D. An Interpretation of Early Inscriptional Tamil. Dissertationes orientales 3, Orientální ústav ČSAV, Praha 1964; (s J. J. Glazovem a M. S. Andronovem), Introduction to the Historical Grammar of the Tamil Language, Nauka, Moskva 1967; Comparative Dravidian Phonology, Mouton, The Hague, Paris 1970; (s J. Vackem), Introduction to the Historical Grammar of the Tamil Language, Orientální ústav ČSAV, Praha 1970; The Irula Language, Wiesbaden 1973; Pt. II, 1979; Pt. III, 1982; The Smile of Murugan. On Tamil Literature of South India, E. J. Brill, Leiden 1973; The Poets of the Powers, London 1973 (reprint Lower Lake, California 1993, italský překlad I Maestri dei Poteri, Roma 1979); Tamil Literature, A History of Indian Literature, Vol. X, 1, Wiesbaden 1974; Tamil Literature, Handbuch der Orientalistik II, 2, 1, Leiden/Köln 1975; (s Arlene R. K. Zide), The Soviet Decipherment of the Indus Valley Script - Translation and Critique, Mouton, The Hague-Paris 1976; A Sketch of Comparative Dravidian Morphology, Part One, Nouns and Adjectives, Mouton, The Hague-Paris 1977; The Irulas of the Blue Mountains, Syracuse University 1988; Dravidian Linguistics - An Introduction, Pondicherry 1990; Companion Studies to the History of Tamil Literature, Handbuch der Orientalistik II, Ergänzungsband V, E. J. Brill, Leiden, New York, KNbenhavn, Köln 1992; The Tamil Skandapuranam, Archív orientální. Supplementa VI (1992), Oriental Institute, Prague 1992, 48 s.; Lexicon of Tamil Literature, Handbuch der Orientalistik, II, 9, Leiden, New York, Köln 1995.

PŘEKLADY: Víramámunivar: Žertovné příběhy mistra Paramárty, Praha 1954; Černý květ (překlady starotamilské milostné poezie), Praha 1955; Ragunádan: Mlčení pod Madurou, Praha 1957; Květy jasmínu (překlady starotamilské poezie), Praha 1957; T. Š. Pillai: Červená ryba, Praha 1960; T. Š. Pillai: Zametačov syn, Bratislava 1961; Píseň o klenotu - Silappadigáram (básnický překlad starotamilského eposu), Praha 1965; The Lord of the Meeting Rivers - Devotional Poems of Basavanna, New Delhi 1984; Two Tamil Folktales, New Delhi 1987.

L.: J. Vacek: Pocta Kamilu Zvelebilovi, NO 47 (1992), 6: 190-191.

BIBLIOGRAFIE in: Tamulica et Dravidica, výbor článků K. V. Zvelebila, AUC, Philologica 3 - 1995, Orientalia Pragensia XIII, UK, Praha 1998: 257-277.

(jv)

ŽÁBA Zbyněk - český egyptolog

* 19. 7. 1917 Doubravice, + 15. 8. 1971 Praha

Po absolvování gymnaziálních studií v Hradci Králové se zapsal na Karlovu univerzitu - obor klasická filologie, které se věnoval až do zavření vysokých škol 1939; po válce přešel na orientalistiku-egyptologii. Univerzitní studia dokončil 1949.

Roku 1954 byl jmenován docentem egyptologie na Karlově univerzitě, 1955-1957 působil v Káhiře na Vysoké škole jazyků jako učitel češtiny. 1959 byl jmenován profesorem egyptologie na FF UK.

Byl spoluzakladatelem Československého egyptologického ústavu UK v Praze (1958) a jeho káhirského pracoviště (1959) a 1960 se stal jeho ředitelem. V roce 1960 inicioval výkopy v mastabě Ptahšepsese v Abúsíru. Účastnil se jako vedoucí všech československých expedic do Núbie v období let 1961-65, zaměřených na epigrafický a archeologický výzkum památek, ohrožených vzestupem hladiny Nilu (tzv. Jižní chrám u Táfy, pevnost Kertásí, pohřebiště ve Wádí Qitně). Byl členem řady zahraničních vědeckých institucí.

Intenzívně se věnoval nejstaršímu období starověkého Egypta - Staré říši, překladům a filologickým komentářům, vědeckému zpracování skalních nápisů z Núbie, astronomickým znalostem starých Egypťanů.

D.-k.: L'Orientation astronomique dans l'ancienne Egypte et la précession de l'axe du monde, 1953; Les Maximes de Ptahhotep, 1956; Tesáno do kamene, psáno na papyrus, Svoboda, Praha 1968; Papyrus vezíra Ptahotepa [přel. ze staroegyptštiny a opatřil komentářem], Lyra - svazek 4, Praha 1971, 77 s.; The Rock Inscriptions of Lower Nubia (Czechoslovak Concession), Charles University, Prague 1974.

D.-č./sb.: Egyptské vlivy v pěti svitcích, in: Pět svátečních svitků, SNKLHU, Praha 1958: 257-284; Czechosłowaccy egiptolodzy a Ptahšepses, Meander 16 (1961): 405-408; The Development of Primitive and Class Societies in Ancient Egypt, NOB 1 (1962), 2: 35-40, 60; Egypt, in: J. Tuček a kol., Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis, Praha 1963: 22-54, 589-590; Táfa and Quertassi. Czechoslovak Institute of Egyptology of Charles University. Aswan High Dam Program. Report of Season 1961, in: Fouilles en Nubie (1959-1961), Le Caire 1963: 45-51; Výzkumné práce Čs. egyptologického ústavu UK v Núbii (SAR), NO 18 (1963): 296-299; Literatura starověkého Egypta, in: Z dějin literatur Asie a Afriky I. Literatury Starého Předního Východu, SPN, Praha 1965: 6-97; Czechoslovak Discoveries of Inscriptions and Rock-Drawings in Nubia, NOB 4 (1965), 4: 110-113; The Third Czechoslovak Expedition to Nubia in the Frame of the Safeguarding of the Nubian Monuments Project: Preliminary Report, in: Fouilles en Nubie (1961-1963), Cairo 1967: 217-224; Táfa and Rock-Inscriptions in Corosko, in: Actes du IIe Symposium international sur la Nubie (Février 1-3, 1971). Supplément aux ASAE, 24. Le Caire 1981: 39-44.

L.: Váhala, F.: Zbyněk Žába, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 100 (1973): i-iii; Verner, M.: Zbyněk Žába - Bibliography, ArOr 40 (1972): 4-5; Strouhal, E.: Nedožité sedmdesátiny profesora Žáby, NO 42 (1987): 212-214; Who was Who in Egyptology, 3rd revised edition. London 1995: 456.

(ks)

ŽBIRKOVÁ Simona - slovenská amerikanistka a sociální antropoložka

* 11. 8. 1969 Bratislava

V roce 1991 absolvovala Pedagogickou fakultu Univerzity Konštantína Filozofa v Nitře a získala magisterský titul (Mgr.). V letech 1992-93 pokračovala ve studiu na Katedře iberoamerických studií Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Absolvovala zahraniční stáž na Instituto de Investigaciones Históricas, Universidad Michoacana de San Nicolás de Hidalgo v Morelii, Michoacán, Mexiko. 1995-97 pokračovala v postgraduálním studiu sociální antropologie v Centro de Investigaciones y Estudios Superiores en Antropología Social v México D. F., které ukončila obhájením diplomové práce Estudio del Códice Huapean. Gobierno y justicia en Zinapécuaro, Michoacán siglo XVI. Během svého pobytu v Mexiku se věnovala studiu nativní indiánské kultury a jazyku p'urhépecha.

Od roku 1998 pracuje jako odborná asistentka na Katedře ekomuzeologie na detašovaném pracovišti Fakulty přírodních věd Univerzity Mateja Bela v Banské Štiavnici, kde pokračuje v mezinárodní spolupráci s CIESAS/San Cristóbal de las Casas v Chiapasu v Mexiku.

Věnuje se otázkám autoritářské společenské hierarchie a fungování nepsaných zákonů, norem a pravidel mezi p'urhépechskými Indiány. Obecně se zaměřuje na antropologii práva mezoamerických indiánských komunit.

D.-č.: Una indígena p'urhépecha comprometida con su pueblo, La voz de Michoacán XLVI: 14, 855, s. 37-38.

(A)

ŽELEZNÝ (pův. jm. Eisenkraft) Teodor - český publicista, překladatel a znalec Mongolska

* 1. 5. 1916 Cieszyn (polský Těšín), + 12. 8. 1991 Praha

Jako novinář, publicista, rozhlasový reportér a dlouholetý překladatel na velvyslanectví Mongolska v Praze aktivně napomáhal rozvoji všestranných čs.- -mongolských styků, byl autorem řady reportáží, statí a zasvěcených interview o Mongolsku s mongolskými návštěvníky Československa, počínaje účastníky I. světového festivalu mládeže a studentstva v Praze 1947. Je rovněž autorem základní informativní příručky o Mongolsku.

D.-k.: Mongolsko, Svoboda, Praha 1973, 208, 3 s.; 2. rozš. vyd., tamtéž, Praha 1985, 306 s. (jš)

ŽIŽKA Aton - český indolog-ekonom

* 9. 6. 1929 Praha, +13. 4. 1961 Praha

Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy indologii se zaměřením na hospodářské dějiny novodobé Indie; diplomní práci věnoval počátkům železniční dopravy na subkontinentě (1951-54). Ihned po absolvování byl přijat do Ekonomického ústavu ČSAV, kde si dále doplňoval ekonomické vzdělání. V letech 1957-59 podnikl studijní cestu do Indie, z níž vytěžil bohatý pramenný materiál, který pak zpracovával v rámci své vědecké aspirantury; uprostřed nadějné práce a těsně před poslední zkouškou předčasně zemřel.

D.-k.: (spoluaut.), Indien aus der Nahe, Leipzig 1963; (spoluaut.), Industrializace Indie. Změny v zahraničním obchodě a koloniální závislosti, Praha 1964.

D.-č.: K století indických železnic, NO 9 (1954): 94-95; Rozvoj těžkého průmyslu v Indii, NO 10 (1955): 145-146; Indie připravuje reorganizaci států, NO 11 (1956): 17-18.

(mk)


Zpět na abecední vyhledávání