Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-V Zpět na abecední vyhledávání Z->

WERNER Karel - český indolog, filozof a religionista

* 12. 1. 1925 Jemnice

Studium na reálném gymnáziu ve Znojmě (1936-38) a III. státním reálném gymnáziu v Brně (1938-43) ukončil maturitou v září 1945 (s úřední platností od 1944). Poté studoval obory filozofie a historie, indoevropská srovnávací filologie a sanskrt na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1945-47) a indologii a sinologii na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci (1947-49). 1949 obhájil disertační práci Významoslovný rozbor primitivních jazyků, složil rigorózní zkoušky z filozofie a z indologie a získal titul PhDr.

V letech 1948-51 působil jako asistent Indologického semináře na FF PU v Olomouci, kde přednášel sanskrt, dějiny Indie a starověké dějiny Předního východu. Po zrušení orientalistiky na PU byl propuštěn; jeho převedení na FF KU stejně jako ustanovení učitelem na střední škole bylo zamezeno kádrovým zásahem. Uplatnění našel nejprve jako úředník v n. p. Stavby silnic a železnic Brno (1951-55), později vykonával různé provozní funkce v n. p. Restaurace a jídelny Brno (1955-60). Po vyšetřování orgány Státní bezpečností pro publikace v zahraničí pracoval jako horník v rosicko-oslavanských uhelných dolech (1960-61), dělník v brněnské plynárně (1961-64), instalatér v Družstvu instalatérů a řidič tramvaje v Brně (1964-67). V letech 1967-68 byl zaměstnán jako dokumentační pracovník a vydavatel měsíčníku Psychiatrický výběr v Psychiatrickém ústavu v Kroměříži.

Po sovětské invazi v srpnu 1968 odešel do Velké Británie. Zprvu pracoval jako knihovník v univerzitní knihovně v Cambridgi a konzultant (supervisor) v oboru sanskrtské jazykovědy na tamní Churchill College (1968-69), později se stal docentem indické filozofie a náboženství na Škole orientálních studií univerzity v Durhamu (1975 získal profesorský status). V letech 1975-76 působil jako hostující profesor na Karnataka State University v Dharváru a na Benares Hindu University ve Váránasí. 1990 odešel do důchodu.

V letech 1991-93 byl externím (dopisujícím) členem Ústavu pro etiku a religionistiku, brněnského pracoviště Filozofického ústavu Akademie věd ČR, od 1993 je hostujícím profesorem Ústavu religionistiky FF MU v Brně. Od 1993 je čestným vědeckým pracovníkem (Honorary Professorial Research Associate) Ústavu pro studium náboženství (Department of the Study of Religions) na Škole orientálních a afrických studií (SOAS) Londýnské univerzity.

Jeho badatelské práce se zabývají převážně védismem, hinduismem, jógou a buddhismem, často se zřetelem na filozofickou dimenzi těchto tradic. Pokusil se o analýzu směrů evropské filozofie existencialismu a jejích styčných bodů a rozdílů mezi ní a indickou tradiční filozofickou problematikou, s poukazem na příbuznost některých noetických principů indické filozofie s fenomenologickou metodikou filozofie Husserlovy. Zabýval se též rozborem nauk těch indických filozofických škol, které se staly teoretickými základnami některých směrů jógické praxe. V oblasti filozofie náboženství zkoumal pojem transcendentna ve smyslu absolutní skutečnosti (Bůh křesťanství, brahman nebo Brahma hinduismu, nirvána nebo dharmakája buddhismu, tao taoismu, kami šintoismu atd.) a noetické a logické problémy související s otázkou ontologické platnosti tohoto pojmu. Dalším tématem jeho prací je pojem osobnosti a jejího pojetí v různých systémech indické filozofie ve srovnání s evropským pojmem "duše" a moderními teoriemi osobnosti. Snad nejzávažnějším přínosem pro indologii jsou jeho studie k interpretaci védských textů.

D.-k.: Hathajoga. Základy tělesných cvičení jógických, Praha 1969, 2. vyd. 1971, 183 s.; Yoga and Indian Philosophy, New Delhi 1977, 2. vyd. 1980, xii, 192 s.; The Heritage of the Vedas, Farringdon 1982, 34 s.; Yoga, its Beginnings and Development, Farringdon 1987, 52 s.; A Popular Dictionary of Hinduism, London 1994, 185 s.; Náboženství jižní a východní Asie, Brno 1995, 215 s.; Malá encyklopedie hinduismu, Brno 1996, 216 s.

PŘEKLAD: Dhammapadam. Cesta k pravdě [s úvodem O vzniku a nauce raného buddhismu], Praha 1992, 110 s.

D.-č./sb.: On the Philosophy of YajEavalkya, Bharatiya Vidya (Bombay) XI (1950), no. 3/4: 166-177; Yoga und Philosophie, Yoga (Schopfheim) 16 (1969), no. 3: 7-13, no. 4: 9-14; The Existential Situation of Man in European and Indian Philosophy and the Role of Yoga, Yoga Quarterly Review (1971), no. 2: 11-35; Die existentielle Situation des Menschen in europäischer und indischer Philosophie und die Rolle des Yoga, Wissen und Wandel (Hamburg) XVII (1971), no. 11: 322-340; Zur Philosophie des Tantrismus, Der Kreis (Meersburg-Daisendorf) 100 (1972): 11-15; The Indian Experience of Totality, in: Wege zur Ganzheit - Festschrift zum 75. Geburtstag von Lama Govinda, Almora 1973: 219-233; Authenticity in the Interpretation of Buddhism, in: M. Pye & R. Morgan (ed.), The Cardinal Meaning. Essays in Comparative Hermeneutics: Buddhism and Christianity, The Hague, Paris 1973: 161-193; Religious Practice and Yoga in the Time of the Vedas, Upanisads and Early Buddhism, Annals of the Bhandarkar Oriental Research Institute (Poona) LVI (1975): 179-194; Spiritual Personality and its Formation according to Indian Tradition, Maitreya (Boulder & London) 6 (1977): 93-103; On Interpreting the Vedas, Religion 7 (1977), no. 2: 189-200; Yoga and the Rg Veda. An Interpretation of the keśin hymn, RV 10, 136, Religious Studies 13 (1977), no. 3: 289-302; Symbolism in the Vedas and its Conceptualisation, Numen. International Review for the History of Religions XXIV (1977), fasc. 3: 223-240; The Vedic Concept of Human Personality and its Destiny, Journal of Indian Philosophy (The Hague) 5 (1978): 275-289; A Note on karma and Rebirth in the Vedas, Hinduism (London) 83 (1978): 1-4; Mysticism as Doctrine and Experience, Religious Traditions (Sydney-Bandoora) 4 (1981): 1-18; Mysticism and Indian Spirituality, in: D. Malvania & N. J. Shah (ed.), Studies in Indian Philosophy, a Memorial Volume in Honour of Pandit S. Sanghvi, L. D. Institute of Indology, Ahmedabad 1981: 241-256; Bodhi and arahattaphala. From Early Buddhism to Early Mahayana, The Journal of the International Association of Buddhist Studies 4 (1981): 70-84, reprinted in: A. Pyatigorsky (ed.), Buddhist Studies; Ancient and Modern, Curzon Press, London 1983: 167-181; The Teachings of the Veda and the adhyatmika Method of Interpretation, in: Golden Jubilee Volume, Vaidika Samśodhana Mandala (Vedic Research Institute), Poona 1981: 288-295; Men, Gods and Powers in the Vedic Outlook, Journal of the Royal Asiatic Society (1982), no. 1: 14-24; The Concept of the Transcendent. Questions of Method in the History of Religions, Religion 13 (1983): 311-322; The Buddhist Interpretation of Experience, in: Peter Connolly & Clive Erricker (ed.), The Presence and Practice of Buddhism, West Sussex Institute of Higher Education, Chichester 1985: 37-53; Personal Identity in the Upanisads and Buddhism, in: Victor C. Hayes (ed.), Identity Issues and World Religions. Selected Proceedings of the Fifteenth Congress of the International Association for the History of Religions, Bedford Park (South Australia) 1986: 24-33; The Indo-Europeans and the Indo-Aryans: The philosophical, archaeological and historical context, Annals of the Bhandarkar Oriental Research Institute LXVIII (1987): 491-523; Indian Concepts of Human Personality in Relation to the Doctrine of the Soul, Journal of the Royal Asiatic Society (1988), no. 1: 73-97; From Polytheism to Monism - Multidimensional View of the Vedic Religion, in: Glenys Davies (ed.), Polytheistic Systems (Cosmos 5), Edinburgh University Press, Edinburgh 1989: 12-27; The longhaired Sage of Rg Veda 10, 136; A Shaman, a Mystic or a Yogi? in: Karel Werner (ed.), The Yogi and the Mystic. Studies in Indian and Comparative Mysticism (Durham Indological Series 1), London 1989: 33-53; (ed.), Symbols in Art and Religion. The Indian and the Comparative Perspectives (Durham Indological Series 2), Curzon Press, London 1990; Love and Devotion in Buddhism, in: Karel Werner (ed.), Love Divine. Studies in bhakti and Devotional Mysticism, (Durham Indological Series 3), London 1993: 37-52; O indické etice a jejím ontickém zakotvení, Etika. Interdisciplinární časopis pro teoretickou a aplikovanou etiku (Brno) IV (1992), no. 1: 46-59; K metodologii studia náboženství se zvláštním ohledem na roli filozofie náboženství a na postavení teologie, Religio. Revue pro religionistiku (Brno) 1 (1993), no. 1: 7-26; The Significance of Indian Religions for the Philosophy of Religion, Religio 1 (1993), no. 2: 165-176; Indian Conceptions of Human Personality, Asian Philosophy 6 (1996), no. 2: 93-107; Non-orthodox Indian Philosophies, in: Brian Carr & Indira Mahalingam (ed.), Companion Encyclopedia of Asian Philosophy, Routledge, London and New York 1997: 114-131; Are There Two Levels of Truth and Reality? Vesak Sirisara (Colombo) 62 (1997): 12-16.

L.: Peter Connolly (ed.), Perspectives on Indian Religion. Papers in Honour of Karel Werner, (Bibliotheca Indo-Buddhica No. 30), Delhi 1986; Dagmar Pospíšilová: K sedmdesátinám Karla Wernera, NO 50 (1995), 1: 38-39, portrét; Mirko Frýba: K sedmdesátinám profesora Karla Wernera, Religio III (1995), 1; Karel Werner, in: Česká filozofie ve 20. století I, Praha 1995: 232-233; Werner, Karel, in: Česká filozofie ve 20. století II, Praha 1995: 176, portrét; Olga Nytrová: Utvářet si život sám. S profesorem Karlem Wernerem o buddhismu, křesťanství a meditaci, Respekt 38 (16.-22. září 1996): 12; Rozhovor s indologem profesorem Karlem Wernerem, Univerzitní noviny (Brno), červen 1997: 42-43.

(A)

WESSELSKI Albert - rakouský žurnalista, spisovatel a badatel v oboru srovnávací literární vědy působící v Československu

* 3. 9. 1871 Vídeň, + 2. 2. 1939 Praha

Po absolvování gymnázia ve Vídni studoval na filozofické fakultě a poté na vysoké technické škole. Pracoval jako redaktor různých deníků v Rakousku, pak v Ústí n. L. a nakonec v Bohemii v Praze do 1935. Německá univerzita v Praze mu k šedesátinám udělila doktorát h. c. a roku 1935 univerzita v Grazu habilitaci pro srovnávací literární dějiny. V práci čerpal z řeckých a římských klasiků, často z asijských literatur a ze středověkých, ale také českých autorů.

O jeho knize Der Sinn der Sinne s ním hovořil prezident T. G. Masaryk. Byl členem Německé společnosti pro vědy a umění, Orientálního ústavu od založení a od 1932 členem redakční rady Archívu orientálního.

D.-k.: Der Hodscha Nasreddin, türkische, arabische, berberische, maltesische, sizilianische, kalabrische, serbische und griechische Märlein und Schwänke des Mittelalters, Weimar 1911; Somadewas Kathasaritsagara oder Ozean der Märchenströme, Berlin 1914/15; Mädchen des Mittelalters, Berlin 1925; Theorie des Märchens, Liberec 1931; Der Sinn der Sinne. Ein Kapitel der ältesten Menschheitsgeschichte (Monografie Orientálního ústavu, 4), Praha 1934; Klaret und sein Glossator, Brünn - Leipzig 1936.

D.-č./sb.: Überlieferungen aus der Zeit Mohammads, des Propheten, ArOr 2 (1930): 427-434, 503-505; Quellen und Nachwirkungen der Haft Paikar, Der Islam 22 (1934); Narkissos oder der Spiegelbild, ArOr 7 (1935): 37-63, 328-350; Das Geschenk des Lebensjahre, ArOr 10 (1938): 79-114 aj.

L.: Jan Rypka: + Albert Wesselski, ArOr 11 (1939): 155-165.

(jb)

WINKELHÖFEROVÁ (roz. Vojáčková) Vlasta - česká japanistka, překladatelka japonské literatury

* 15. 1. 1932 Praha

Po maturitě na Státním francouzském reálném gymnáziu (1950) vystudovala obor japanologie-koreanistika na Filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde 1955 získala titul promovaný filolog. V letech 1975-76 na téže fakultě absolvovala externí postgraduální studium se zaměřením na dějiny japonské literatury v době Šówa.

V letech 1954-58 působila jako asistentka pro obor japanologie na Katedře Dálného východu FF UK, 1969-73 jako odborná asistentka Katedry věd o zemích Asie a Afriky, 1958-62 a 1964-68 dlouhodobě pobývala s manželem v Japonsku, kam se 1982-83 vrátila jako stipendistka Japan Foundation na půlroční odbornou stáž na Univerzitě Waseda a Institutu pro výzkum národní literatury (Kokubungaku kenkjú širjókan) v Tokiu se zaměřením na studium poválečné japonské literatury. V letech 1973-90 byla profesorkou japonštiny v orientálním odd. Jazykové školy v Praze. Období let 1990-96 strávila opět v Japonsku jako manželka velvyslance ČSFR (později ČR) v Japonsku a na Filipínách a vyvíjela přednáškovou činnost na tokijských univerzitách a institucích.

Zabývá se studiem moderní japonské literatury, překládá stěžejní díla významných japonských prozaiků a dramatiků moderní doby do češtiny. Je spoluautorkou prvních dějin japonské kultury a dějin moderní japonské literatury v češtině, spolupracovala na slovníku spisovatelů Asie a Afriky v češtině a angličtině, připravila řadu rozhlasových pořadů o japonské literatuře. K jejím odborným zájmům patří i studium japonského folklóru, japonského lidového umění a hmotné kultury, je autorkou dějin japonského odívání, zpracovala scénáře výstavy japonských lidových hraček, novoročenek aj.

Je členkou Obce spisovatelů, Obce překladatelů, European Association for Japanese Studies, České orientalistické společnosti, 1993-96 byla členkou Rady The Asiatic Society of Japan.

D.-k.: Jan a Vlasta Winkelhöferovi, Sto pohledů na Japonsko, Praha 1964, 2. rozšířené vyd., Praha 1970, 3. doplněné a rozšířené vyd., Praha 1973, též maď. A Százarcú Japán, Budapešť 1965, rusky Sto vzgljadov na Japoniju, Moskva 1968, polsky Japonia, Warszawa 1970; (spoluaut. japanistických hesel), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika I-II, Praha 1967; Sakka to sakuhin - Abe Kóbó, Nihon bungaku zenšú 85, Tokio 1968, 2. vyd., Tokio 1972; Tanizaki sakuhin ni josete, Tanizaki Džuničiró kenkjú, Tokio 1972; (spoluaut. jap. hesel), Dictionary of Oriental Literature, Vol. II., London 1974; (s M. Novákem), Japonská literatura od roku 1868, Praha 1977, 2. rozšířené vyd., Praha 1989; (spoluaut. jap. hesel), Dictionary of Oriental Literatures, East Asia, Tokio 1978; (s L. Boháčkovou), Vějíř a meč - Kapitoly z dějin japonské kultury, Praha 1987 [zvláštní cena nakl. Panorama za rok 1987]; Japonsko - Dějiny odívání, Praha 1999.

PŘEKLADY: Haruo Umezaki: Konec dne, Praha 1963; Kóbó Abe: Červený kokon (sbírka povídek), Praha 1971; Osamu Dazai: Zapadající slunce, Praha 1972;; Džuničiró Tanizaki: Sestry Makiokovy, Praha 1977; Kenzaburó Óe: Mladík, který se opozdil, Praha 1978; Naoja Šiga: Popelavý měsíc (sbírka povídek), Praha 1979 [výroční cena nakl. Vyšehrad za umělecký překlad]; Taidžun Takeda: Světélkující mech (sbírka novel), Praha 1980; Kóbó Abe: Tvář toho druhého, Praha 1981; Džuničiró Tanizaki: Most snů (sbírka novel), Praha 1983; Morio Kita: Lidé z rodu Nire, Praha 1988; Jasunari Kawabata: Tanečnice z Izu a jiné prózy, Praha 1988; Cutomu Minakami: Chrám divokých husí, Praha 1989; Kóbó Abe: Přátelé, Praha 1990; Džuničiró Tanizaki: Chvála stínů, Košice 1998.

D.-č./sb.: The Roofs of Traditional Farm Houses in Japan, Annals of the Náprstek Museum in Prague 5 (1966), Praha 1973; Hokkaidó Period in Ishikawa Takuboku's New-Style Poetry, ArOr (1974), 4; Main Themes and Types of Hero in Abe Kóbó's Prosaic Work, in: Man and Society in Japan Today, Warszawa 1984; Zrcadlo života - I. Japonské lidové písně, jejich charakter a dělení, NO 38 (1983), 6: 173-175; II. Polní písně, 7: 211-212; III. Japonské lidové písně dětské, 8: 249-251; IV. Japonské lidové písně z lesů, vod a strání, 10: 301-303; V. Japonské lidové písně slavnostních okamžiků, NO 39 (1984), 1: 20-22; Osobitý experimentátor japonské literatury Kóbó Abe, 7. 3. 1924 - 21. 1. 1993, Tvar (1993), 39-40; Nositel Nobelovy ceny za literaturu 1994 Kenzaburó Óe, Tvar (1994), 20.

(A)

WINTERNITZ Moriz - rakouský indolog a etnograf působící v Praze

* 23. 12. 1863 Horn (Dolní Rakousy), + 9. 1. 1937 Praha

Studoval na vídeňské univerzitě (1880-85) klasickou filologii, indoevropský srovnávací jazykozpyt, etnografii (prof. Friedrich Müller), indickou filologii (sanskrt u prof. Georga Bühlera a doc. Eugena Hultzsche), archeologii a etnologii. 1886 předložil disertační práci o staroindických svatebních obřadech ve srovnání se svatebními zvyky indoevropských národů a byl promován doktorem filozofie. Roku 1888 odešel do Anglie, kde se stal asistentem prof. Maxe Müllera na oxfordské univerzitě a připravoval do tisku druhé vydání hymnů Rgvédu se Sájanovým komentářem, od 1895 působil jako knihovník v Indian Institute (Oxford). 1899 byl jmenován soukromým docentem pro obor indoevropského srovnávacího jazykozpytu a etnologie na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, 1902 se stal mimořádným, 1911 řádným profesorem a nástupcem prof. A. Ludwiga v čele katedry srovnávacího jazykozpytu. 1921 byl zvolen děkanem německé Filozofické fakulty, v listopadu 1922 navštívil Indii, kde jeden rok působil na Thákurově univerzitě Višvabháratí v Šántiniketanu. Měl podíl na založení Orientálního ústavu v Praze a od počátku byl členem jeho řídícího výboru.

Byl jedním z posledních univerzálních indologů. Zachoval si po celou dobu i svůj etnografický zájem (staroindický svatební rituál). Jeho největší přínos spočívá v systematickém popisu staroindické literatury (původně německy, autorizoval rovněž překlad prvního a druhého dílu do angličtiny). Tato práce měla nesmírný ohlas a také je trvalou hodnotou indologického literárního bádání. Dále se zabýval buddhismem a džinismem, které mu byly obzvlášť blízké svým humanistickým poselstvím. Byl jedním z hlavních iniciátorů kritického vydání Mahábháraty, které začalo vycházet 1927 v Púně.

Nikdy se nenaučil česky, měl však dobré styky s českým prostředím a přitom stál nad národnostními třenicemi. Platil za nábožensky tolerantního člověka a rovněž se zasazoval za práva žen.

D.-k.: Das indische Hochzeitsrituell nach dem Ápastambíya Grhyasútra und einigen anderen verwandten Werken mit Vergleichung der Hochzeitsgebräuche bei den übrigen indogermanischen Völkern, Wien 1892; Geschichte der indischen Literatur, Leipzig 1905-1922; History of Indian Literature, Calcutta, Varanasi 1927-1967 (přetisky New Delhi 1981-1985); Der ältere Buddhismus, Tübingen 1929; Der Mahayana Buddhismus, Tübingen 1930.

D.-č./sb.: Horst Brinkhaus (ed.), Moriz Winternitz: Kleine Schriften, 2 sv., Franz Steiner Verlag, Stuttgart 1991, xxvi, iv, 967 s. [včetně vyčerpávající bibliografie].

L.: V. Lesný: Professor Moriz Winternitz, Ein Nachruf, ArOr 9 (1937): 223-224; Jan Marek: Profesor Moriz Winternitz (1863-1937), zakladatel pražské indologie, NO 42 (1987): 309-312; Valentina Stache-Rosen: German Indologists. Biographies of Scholars in Indian Studies writing in German, 2. rev. vyd., Max Mueller Bhavan, New Delhi 1990: 151-153.

BIBLIOGRAFIE: O. Stein, W. Gampert: Bibliographie Moriz Winternitz 1884-1933, ArOr 6 (1934): 275-291; Bibliographie Moriz Winternitz II 1933-1937, Nachträge, ArOr 9 (1937): 225-228.

(jv)

WOKOUN Alois - český publicista o africkém moderním výtvarném umění

* 19. 4. 1926 v Praze

Jeho maturita a vysokoškolské vzdělání v Praze se zpozdily dlouholetým překonáváním následků těžké poliomyelitidy. 1962 však absolvoval jak Právnickou fakultu UK, tak nástavbové studium estetiky a teorie umění na Filozofické fakultě UK. Stal se metodikem a popularizátorem vizuálních umění v Okresním kulturním středisku v Kladně. V 70. a 80. letech byl bibliografem, překladatelem a redakčním pracovníkem Krajské hygienické stanice. Pak pokračoval v soukromém studiu afrikanistiky a v publicistice problematiky tělesně postižených občanů jako činitel jejich organizací.

Od roku 1964 se průkopnicky soukromě zajímal o neznámé nové umění tropické Afriky. Systematicky shromažďoval zahraniční informace (i s pomocí Náprstkova muzea a Orientálního ústavu), jež rozhojňoval korespondencí s africkými výtvarníky, univerzitami, galeriemi a muzei. Publikoval často esejisticky v časopisech a později i knižně. Poznatky také přednášel širší veřejnosti a rozhlas vysílal jeho fejetony o afrických umělcích. Tak seznamoval naše zájemce s moderním uměním subsaharské Afriky a recipročně Afričany s naším uměním. Kromě současného afrického umění popularizoval 1988 i nové výtvarné umění Papuy-Nové Guineje. 1995 byl externím lektorem FF UK pro obor moderní africké umění.

D.-k.: (spoluaut.), Safari za africkou kulturou [kapitoly II, III, IX a část perokreseb], Práce, Praha 1983; Ála Wokoun: Světoběžníkem se sadistkou [autobiografie]. S dotací Ministerstva kultury ČR vydala Asociace Polio, Praha 1993.

D.-č./sb.: Africké umění dnes, Výtvarná práce (1965), č. 10-11; Nové umění černé Afriky, NO 27 (1972), 6: 185-188; New African Art in Czechoslovakia, African Arts VI (1973), 3; "Krokodýl z džungle" - mozambický malíř Malangatana, NO 30 (1975), 7: 213-215; Makondská moderna, ibid., 9: 278-280; Safari za uměním, NO 31 (1976), 3: 88-91; Umění Zeleného mysu (mladé senegalské výtvarnictví), ibid., 6: 170-173; Nové umění tropické Afriky, Panorama (1976), 5; Nigerijská paleta, NO 32 (1977), 4: 105-110; Sochařská exploze v Zimbabwe, ibid., 8: 248-250; Porod v obrazárně. Ze zambijských ateliérů, NO 33 (1978), 5: 152-155; Z ateliérů povodí Konga, ibid., 9: 279-284; Ghanské umění vzniká večer, NO 34 (1979), 7: 204-208; Nová nigerijská revue, Světová literatura (1982), 1; Grafická magie. Tři a čtvrt generace nigerijských grafiků, NO 37 (1982), 3: 86-89; Nigerijský všeuměl Twins Seven-Seven, NO 42 (1987), 10: 313-315; Přímé křivky Obiory Udechukwua, NO 43 (1988), 2: 45-48; Moderna pod rajkami, ibid., 10: 311-314; Hradby a brány sochaře Anatsuiho, NO 44 (1989), 10: 302-305; Asele - ústav mimo přihrádky, NO 45 (1990), 7: 206-208; K africkému divadlu: Znovuzrození Duro Ladipa, Světová literatura (1991), 3; Anidiho sochy s nahými nervy, NO 47 (1992), 2: 56-57; Bruce Onobrakpeya šedesátníkem, NO 48 (1993), 2: 58-62; Nová generace keňských výtvarníků, ibid., 8: 247-250; Výtvarná potence Sierry Leone, NO 49 (1994), 10: 347-351; Ndbeleové - afričtí Mondriani? NO 52 (1997), 10: 386-388.

(A)

WOLF Josef - český antropolog a etnolog

* 20. 3. 1927 Praha

Studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1946-51) absolvoval 1950 na oboru biologie a 1951 získal doktorát z antropologie a filozofie přírodních věd. 1969 mu byla udělena kandidatura věd v oboru etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Od roku 1950 pracoval jako vysokoškolský učitel v oboru antropologie a etnologie. V letech 1974-89 byl z politických důvodů zbaven místa na univerzitě, ale 1990 byl rehabilitován a znovu se ujal výuky v kulturní a sociální antropologii na FF UK a na FSV UK v Praze. Jako hostující profesor přednášel také v zahraničí (Vídeň, Berlín, Wittenberg, Frankfurt n. Mohanem, Londýn, Washington).

Přispěl k rozvoji afrikanistiky na UK v Praze, k zavedení kulturní a sociální antropologie v ČR, k řešení otázek původu a vývoje černošského obyvatelstva v Africe a problematiky antropogeneze a etnogeneze národů světa.

1986 byl jmenován senátorem Mezinárodního parlamentu pro bezpečnost a mír, je členem National Geografic Society (1971), Evropské antropologické asociace (1981), Čs. antropologické společnosti (1965), Čs. sociologické společnosti (1966), Čs. národopisné společnosti, Čs. společnosti orientalistické (1969) a Čs. vědecko-technické společnosti (1971). Za svou činnost v oblasti školství a vědy získal tři čestná uznání, pamětní medaili J. A. Komenského a stříbrnou medaili cti za celoživotní přínos v oboru antropologie. Kromě řady knižních publikací, odborných studií, předmluv a doslovů knih je autorem více než 300 článků, statí a referátů v odborném tisku doma i v zahraničí.

D.-k.: (spoluaut.), I. Hrbek a kol.: Dějiny Afriky, Svoboda, Praha 1966: 33-78; Studia Africana I-II, UK, Praha 1969-9; Úvod do studia člověka I-IV [skripta], SPN, Praha 1969-1972, 690 s.; Národy Afriky (též angl. a franc.), SPN, Praha 1969-1972, 260 s.; Poslední svědkové pravěku, Svoboda, Praha 1970, 245 s.; (spoluaut.), Sociologický slovník, Svoboda, Praha 1970; Kulturní a sociální antropologie, Svoboda, Praha 1971, 318 s.; (spoluaut.), J. Kunský a kol., Zeměpis Afriky, Orbis, Praha 1971: 56-92; Člověk a jeho pradějiny. Obrazová encyklopedie, Artia, Praha 1977, 230 s.; (s kol.), ABC člověka. Lexikon antropologie, Orbis, Praha 1977; Lidé pěti světadílů, Práce, Praha 1979, 249 s.; Integral Anthropology, SPN-USL, Prague 1972, 274 s.; Abeceda národů, Horizont, Praha 1984, 266 s.; (spoluaut.), Umění žít a stárnout, Svoboda, Praha 1982, 268 s.; Člověk ve světě náboženství, Unitaria, Praha, 163 s.; Člověk ve světě magie, Unitaria, Praha, 113 s.; Člověk a jeho svět: Humanologie, Karolinum, Praha 1993, 312 s.; Kulturní odkaz národů [skripta], Praha 1996, 320 s.; (spoluaut.), Velký sociologický slovník, Univerzita Karlova, Praha 1997; Velká kniha o člověku. Encyklopedie, Aventinum, Praha 1999, 250 s.; Základy kulturní antropologie, Karolinum, Praha 1999, 300 s.

PŘEKLADY: Charles Darwin: Cesta kolem světa, 1. vyd., MF, Praha 1955, 2 vyd. 1959, 524 s.; Charles Darwin: O původu člověka, Academia, Praha 1971, 220 s.; Dorling Kindersley: Lidé pravěku, Fortuna Print, Praha 1994, 65 s.; Garry Hogg: Kanibalové a jejich oběti, Svoboda, Praha 1995, 296 s.

(A)

WÜNSCH Josef - český cestovatel, objevitel pramenů Tigridu a Eufratu, spisovatel, kartograf

* 29. 6. 1842 Rokycany, + 20. 11. 1907 Plzeň

Na Filozofické fakultě v Praze vystudoval germanistiku, vedle níž studoval i řečtinu, latinu, sanskrt, také avestskou perštinu. Jeho učiteli byli W. W. Tomek, prof. Kvíčala, prof. A. Ludwig aj. Zvídavost jej brzy přivedla do domu V. Náprstka, kde se scházela česká vlastenecká společnost cestovatelů, spisovatelů, básníků, historiků, hudebníků a dalších osobností. Inspirován činorodou atmosférou tohoto prostředí, již jako profesor v Jičíně, později v Plzni, začal cestovat po Evropě. Brzy však začal plánovat cesty objevné. Na popud V. Náprstka a podle přesných pokynů německého kartografa H. Kieperta se rozhodl probádat a zmapovat prameniště biblických řek Eufratu a Tigridu. Na tuto cestu se připravoval ve Vídni v arménské Kongregaci mechitaristů, mapování jej učil R. Doudlebsky ze Sternecku.

Trasa cesty zahájené roku 1881 vedla přes Egypt, Palestinu, dále do Káchty na tureckém osmanském území a dále na východ do Arménie a Kurdistánu. Výsledkem výpravy bylo objevení západního a východního pramene Tigridu, zmapování oblasti o rozloze 16 278 km2, upřesnění vodopisných souvislostí mezi prameny Eufratu, jezerem Göllčük a prameny Tigridu, objevení klínopisného skalního urartského nápisu na turecko-perském pomezí a další cenná národopisná pozorování. Jeho kartografické práce uplatnil prof. H. Kiepert na nových mapách a mnohými odborníky jsou vysoce ceněny. V roce 1890 podnikl další cestu na Balkán do Černé Hory, kde opět mapoval, ale tyto materiály již nestačil zpracovat.

D.-k.: Zblízka i zdáli, Velké Meziříčí 1887; Po souši a po moři, Praha 1880; Pompeje a Pompejané, Praha 1880; Mimochodem, Praha 1891.

D.-č./sb.: (spoluaut. Müller, D. H.), Die Keil-Inschrift von Aschrut-Darga, entdeckt und beschrieben von Prof. Josef Wünsch, publiciert und erklärt von Dr. D. H. Müller, Denkschriften der Keiserliche Akademie der Wissenschaften. Philosophische-historische Classe, Bd. 36 (1886): 15-16; Meine Reise in Armenien und Kurdistan, Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft (Wien) XXVI (1883), 80-83, 409-4182, 487-496, 513-520; Erzerum, Květy V/II (1883): 66, 141, 283, 397; Die Flussläufe des Komur, Gerdschanis und Kelkit, Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft (1884); Die Quelle des Westlichen Tigrisarmes und See Goelldschik, Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft XXVIII (1885): 1-21; Čabakčur, krajina u východního Eufratu, Osvěta XV (1885): 604-618, 678-698; Klínový nápis na hoře Ašrut-Darga, Květy VIII/I (1886): 71-76, 208-217; Z cest po Arménii, Světozor XXII (1888), č. 7: 26, 35, 58, 71, 87, 99, 123, 135, 167, 187; Za zlatým rounem, Květy X/II (1888), č. 4: 136, 265; Prameniště východního Tigridu, Osvěta XVIII (1888): 163-176; Van, Ein kleinasiatisches Stadtbild, Österreichische Monatschrift für den Orient, Mai 1889, No. 5: 73-78. Das Quellgebiet des oestlichen Tigrisarmes, Petermanns Mitteilungen 35 (1889), No. 6: 115-119, 139-141; V Dersimu, Světozor XXIII (1889), č. 41-45; Garmir Vank, Zlatá Praha VII, č. 1: 7, č. 2: 14; Horami kurdskými, Osvěta XX (1890): 17-30; Die Landschaft Schirwan, Chisan und Tatik, Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft XXXIII (1890): 1-19; Der Beg Dagh und Malatia, Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft (1891): 373-389.

L.: Stěhule, J.: Dopisy kartografa Kieperta cestovateli Jos. Wünschovi, Sborník Čs. společnosti zeměpisné XLVI (1940-41): 50-60; Stěhule, J.: Styky cestovatele Jos. Wünsche s domem Náprstkovým, Sborník Čs. společnosti zeměpisné XLVII (1942), č. 7-8: 105-115, Křikavová, A.: Professor Josef Wünsch, his Journey and Exploration of the Tigris' sources (1881-1883). Contribution on the ocassion of the 140th anniversary of the traveller's birth and 100th anniversary of his journey to Asia Minor, ArOr 50 (1982), 2 : 122-136; AKř: Cesty za poznáním. Výstavka měsíce. Červen v Náprstkově muzeu v Praze, Národní muzeum, Praha 1982, 8 s.; J. a M. Martínkovi: Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 468-470.

(ak)


Zpět na abecední vyhledávání