Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-U Zpět na abecední vyhledávání W->

VACEK Jaroslav - český indolog-tamilista a mongolista

* 26. 6. 1943 Litostrov

Studoval tamilštinu, sanskrt, angličtinu a hindštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1960-65), PhDr. (1967), CSc. (1979), asistent FF UK (leden 1967), odborný asistent (únor 1969), docent pro sanskrtskou a tamilskou filologii (1991), profesor (1993).

V 70. letech si rozšířil specializaci o mongolštinu, kterou 1976 na FF UK zavedl a vyučoval až do 1989. Spolupracoval na učebnicích mongolštiny a interpretaci starotamilské literatury s kolegy v Mongolsku a v Indii. 1992 působil jako hostující docent na Freie Universität v Berlíně.

V prosinci 1989 byl zvolen vedoucím katedry Asie a Afriky FF UK, od 1993 je ředitelem Indologického ústavu FF UK, v letech 1994-97 zastával funkci prorektora Univerzity Karlovy pro zahraniční styky.

V odborné práci se zaměřoval nejprve na otázky fonologie sanskrtu a tamilštiny (s využitím principů pražské školy, žák prof. B. Trnky), jazykovědné problémy indického jazykového svazu a posléze vztahy mezi drávidskými a altajskými jazyky (články v Archívu orientálním od 1978). Jeho interpretaci paralel mezi oběma rodinami na základě předpokládaného prehistorického jazykového svazu přijímají kladně badatelé jako K. V. Zvelebil a M. S. Andronov. Vedle toho překládal ze sanskrtu a staré tamilštiny, psal učebnice pro výuku indické filologie a mongolského jazyka. Napsal více než 50 odborných statí a přes 130 recenzí.

Je členem redakční rady Archívu orientálního a PILC Journal of Dravidic Studies (Pondicherry, Indie), spoluzakladatelem a místopředsedou Evropské asociace pro jihoasijské studie s centrem v Leidenu (EASAS, od 1997). 1997 mu byla udělena Zlatá pamětní medaile UK.

D.-k.: (s K. Zvelebilem), Introduction to the Historical Grammar of the Tamil Language, Academia, Praha 1970; (s J. Filipským), Ašóka, Svoboda, Praha 1970; Úvod do studia indických jazyků I. [skripta], SPN, Praha 1971; (s H. Preinhaelterovou), Úvod do studia indických jazyků II. Indoárijské jazyky v kontextu indoevropské jazykovědy [skripta], SPN, Praha 1975, 2. vyd. 1980; The Sibilants in Old Indo-Aryan (A Contribution to the History of a Linguistic Area), UK, Praha 1976; (přel., s J. Filipským), Bhagavadgíta, Odeon, Praha 1976; (s Dž. Luvsandordžem a Čoi. Luvsandžavem), Učebnice mongolštiny (hovorový styl), Praha 1979; (s S. Dulamem), A Mongolian Mythological Text. Studia Orientalia Pragensia XII, Charles University, Prague 1983, 152 s.; (s Dž. Luvsandordžem), Učebnice mongolštiny. Moderní spisovný jazyk, Praha 1985; (s B. Pürev-Očirem a I. Grollovou), Lexikální a stylistická cvičení v mongolštině, Praha 1989; (spoluaut. S. V. Subramanian), A Tamil Reader. Introducing Sangam Literature, sv. 1, Madras 1989; (s Dž. Luvsandordžem), Otázky a odpovědi. Texty pro rozvíjení dialogu v mongolštině, Praha 1990; (spoluaut., s D. Zbavitelem), Průvodce dějinami staroindické literatury [kapitoly o staré tamilské literatuře], Třebíč 1996; (spoluaut. a koed. J. Lubsangdorji), Čilagun-u bičig. A Mongolian Prophetic Text. Studia Orientalia Pragensia XX, Karolinum, Praha 1998, 87 s.

D.-č./sb.: Some Problems of Tamil Phonological Structure, in: Studia Orientalia Pragensia VI, Praha 1969: 87-103; Problém neindoevropského jazykového substrátu v indoevropských jazycích Indie - se zřetelem k Ašókovým nápisům, in: Zprávy ČSO při ČSAV VIII (1970), 1: 83-88; Tamil Morphological Structure - a Case for Discussion, Studia Orientalia Pragensia VIII, Praha 1971: 65-72; The Problem of the Genetic Relationship of the Mongolian and Dravidian Languages, ArOr 46 (1978), 2: 141-151; Dimensions of the Study of the Indian Linguistic Area, in: Jan Filipský (ed.), Vincenc Lesný and Indian Studies, Oriental Institute, Praha 1982: 72-78; The Dravido-Altaic Relationship - Lexical and Sound Correspondences, in: Proceedings of the Vth International Conference-Seminar of Tamil Studies, Madurai 1981, Vol. 1, Madras: 159-170; Dravido-Altaic: The Mongolian and Dravidian Verbal Bases, Journal of Tamil Studies (Madras), No. 23 (1983): 1-17; The Problem of Visarga, in: Wolfgang Morgenroth (ed.), Sanskrit and World Culture, Akademie Verlag, Berlin 1986: 324-329; repr. in: Culture Through The Ages. Prof. B. N. Puri Felicitation Volume, Agam Kala Prakashan, Delhi 1996: 35-40; The Dravido-Altaic Relationship, Some Views and Future Prospects, ArOr 55 (1987), 2: 134-149; Towards the Question of Comparing Dravidian and Altaic. With Special Reference to Dravidian and Mongolian, in: Information Bulletin, International Association for the Study of the Cultures of Central Asia, No. 13, Moscow 1987: 5-16; (s B. Pürev-Očirem), Lexical Pairs in Mongolian, ArOr 55 (1987), 4: 370-386; (s J. Lubsangdorjiem), Genghis Khan's Surgal in the Altan Tobči by Lubsandanzan. An Attempt at an Interpretation, ArOr 57 (1989), 3: 233-241; On Semantic Reduplication in Indian Languages (In the Margin of Language Universals), ArOr 57 (1989), 4: 347-358; On Some Grammatical Features of the Inner Mongolian Dialects, ArOr 58 (1990), 1: 43-49; The Term upanisad in the Early Upanisads, ArOr 59 (1991), 3: 255-263; Dravidian and Mongolian "to laugh, to smile, to deride", PILC Journal of Dravidic Studies 2/2 (1992): 147-151; Dravidian and Mongolian "to be, to become, to exist (in a place)" and the Negative Verbs of Existence, in: J. Prosecký (ed.), Ex pede pontis, Oriental Institute, Prague 1992: 253-263; The Dravidian and Mongolian Linguistic Comparison, in: Contacts between Cultures, South Asia, Vol. 2, Selected Papers from the 33rd International Congress of Asian and North African Studies (Toronto, August 15-25, 1990), Lewiston/Queenston/Lampeter 1992: 137-139; (s J. Lubsangdorjiem), New Mongolian Nivh (Ghiliak) Lexical Parallels (with References to Dravidian), ArOr 60 (1992), 4: 409-430; Lexical Parallels in the Dravidian and Mongolian Comparison, ArOr 61 (1993): 401-411; On Semantic Reduplication in Tamil, PILC Journal of Dravidic Studies 4/2 (1994): 145-150; repr. in: Sthapakasraddham. Prof. G. A. Zograph Commemorative Volume, St. Petersburg 1995: 186-192; To say, To speak, To prattle, To shout in Dravidian and Mongolian, PILC Journal of Dravidic Studies 4/1 (1994): 1-17; (s J. Lubsangdorjiem), Dravidian-Mongolian-Chuvash Kinship Terms, ArOr 62 (1994): 401-414; Lexical Features of the Indian Linguistic Area, PILC Journal of Dravidic Studies 5/1 (1995): 17-28; Dravidian and Mongolian, Summary of Results, ArOr 64 (1996), 1: 31-46; 'To grow, to rise, to be great' in Dravidian and Altaic, ArOr 64 (1996): 304-343.

(A)

VÁHALA František - český egyptolog a bohemista

*29. 1. 1911 Nový Jičín, + 29. 12. 1974 Nový Jičín

Po 2. světové válce navštěvoval přednášky z egyptologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (prof. F. Lexa, J. Černý, Z. Žába). Od 1. 10. 1962 se stal členem Československého (nyní Českého) egyptologického ústavu UK, 1971 byl jmenován jeho vedoucím.

V letech 1964 a 1965 se účastnil expedic do Núbie, kde prováděl dokumentaci skalních kreseb a nápisů na československé koncesi a vedl vykopávky na mohylovém pohřebišti skupiny X ve Wádí Qitně a v Kalábše-Jih. V letech 1968, 1970 a 1974 byl členem expedic Českého egyptologického ústavu do Abúsíru, provádějících vykopávky v Ptahšepsesově mastabě. Zabýval se především studiem skalních kreseb na území Dolní Núbie, jejich tematikou a historickou interpretací.

D.-k.: (s P. Červíčkem), Katalog der Felsbilder aus der Tschechoslowakischen Konzession in Nubien (v tisku).

D.-č./sb.: František Lexa překladatel, Dialog (materiály překladatelské sekce Svazu Čs. spisovatelů), 1964: 37-47; (se Z. Žábou), Egyptology, in: Asian and African Studies in Czechoslovakia, Moskva 1967: 30-36; Der Elephant in Ägypten und Nubien, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 98 (1970): 81-83; Zwei neue Bücher über nubische Felsbilder, ArOr 39 (1971): 84-91; Zbyněk Žába, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 100 (1973): I-III; Egypt, in: J. Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku, sv. 1, SPN, Praha 1979: 236-288, 408-411.

(bm)

VACHALA Břetislav - český egyptolog

* 27. 7. 1952 Jaroměř

V letech 1970-75 studoval egyptologii-arabštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté v rámci postgraduálního studia pobýval v letech 1975-76 na Fakultě archeologie Káhirské univerzity. Roku 1978 získal na FF UK v Praze titul PhDr. (rigorózní práce Sociální postavení ženy v Egyptě za Staré říše), 1988 mu byla na stejné fakultě udělena vědecká hodnost kandidáta historických věd na FF UK v Praze (disertační práce Fragmenty reliéfů z Ptahšepsesovy mastaby v Abúsíru).

V letech 1975-92 působil jako vědecký pracovník Českého (dříve Československého) egyptologického ústavu Univerzity Karlovy v Praze a Káhiře, pracovišti Filozofické fakulty UK. Od 1992 je velvyslancem ČR v Egyptě a Súdánu. V letech 1979-92 se zúčastňoval expedic Českého egyptologického ústavu UK v Egyptě na archeologické koncesi v Abúsíru poblíž Káhiry. Podílel se na výuce oboru egyptologie na FF UK v Praze. Výsledky egyptologického bádání a poznatky z cest po Egyptě popularizuje formou vědecko-populárních článků, přednášek pro veřejnost, rozhovorů pro české a egyptské listy a časopisy.

Zaměřuje se na egyptskou filologii, literaturu a dějiny. Publikoval vybrané epigrafické a ikonografické materiály (3. tisíciletí př. Kr.) objevené při českých archeologických výzkumech v Abúsíru. Zvláštní pozornost věnuje překladům staroegyptských literárních děl. Podílel se na přípravě Ilustrované encyklopedie starověkého Egypta (1998). Rozsáhle recenzuje odbornou literaturu v českých i zahraničních časopisech (Archív orientální, Bibliotheca Orientalis).

Je členem mezinárodních organizací International Association of Egyptologists (Oxford, Berlín), International Society for Nubian Studies (Den Haag) a National Geographic Society (Washington).

Jeho zásluhy o rozvoj egyptologického bádání v Egyptě byly oceněny 1995 udělením medaile Alexandrijské archeologické společnosti.

D.-k.: (s M. Černíkem), Dávné písně lásky. Milostná lyrika starého Egypta, Čs. spisovatel, Praha 1982; 77 zajímavostí ze starého Egypta, Albatros, Praha 1989; Moudrost starého Egypta, KPK, Praha 1992; Pověsti a legendy faraónského Egypta, KPK, Praha 1994; Mír na Nilu. První mírová smlouva a její pozadí, Makropulos, Praha 1997.

D.-č./sb.: Neue Salbölpaletten aus Abusir, Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde 108 (1981), 61-67; Ein Papyrusbehältnis in Osirisgestalt aus dem Náprstek Museum, Annals of the Náprstek Museum 10 (1981), 213-217; Die tschechoslowakischen Forschungen in Nubien - ein Beitrag zur Geschichte Nordostafrikas, Meroitica 7 (1984), 554-556; Giovanni Kminek-Szedlo, der erste tschechische Ägyptologe, ArOr 54 (1986), 89-91; A Note on Prices of Oxen in Dynasty V, Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde 114 (1987), 91-95; Sarcophagi from Rock Tombs at Nagc el-Fariq (Egyptian Nubia), ibid., 166-179; Zur Lesung des Fisches Mormyrus im Hirtenlied, Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde 115 (1988), 160-163; (spoluaut. J. Svoboda), Die Steinmesser aus Abusir. Ein Artefakt aus der Sicht von zwei historischen Disziplinen, Zeitschrift für Ägyptische Sprache und Altertumskunde 116 (1989), 174-181; Literární odkaz starověkého Egypta a jeho zpřístupnění českému čtenáři Františkem Lexou, in: František Lexa, zakladatel české egyptologie, UK, Praha 1989: 67-89; Egypt: Střední říše, Druhé přechodné období, Nová říše, in: J. Pečírka a kol., Dějiny pravěku a starověku I., 3. vyd., SPN, Praha 1989: 266-287; Die Kriegsgefangenen im Lichte der schriftlichen Quellen des Alten Reiches, in: Akten des Vierten Internationalen Ägyptologenkongresses (München 1985). Studien zur altägyptischen Kultur, Beihefte 4 (1990): 87-93; Zur Frage der Kriegsgefangenen in Ägypten, in: E. Endesfelder (ed.), Probleme der frühen Gesellschaftsentwicklung im alten Ägypten, Berlin 1931, 93-101; The Beginning of Egyptology in Czechoslovakia, in: L'Egitto fuori dell'Egitto. Dalla riscoperta all'Egittologia (Atti del Convegno Internazionale), Bologna 1991: 441-450; Fragment einer Töpferszene aus der Ptahschepses-Mastaba, Göttinger Miszellen 130 (1992), 109-112; Der Vizekönig Merimose in Prag, ArOr 60 (1992), 337-338; Die Biographie des Ptahschepses, in: Sesto Congresso Internazionale di Egittologia (Atti) II., Torino 1993: 547-550; (spoluaut. D. Faltings), Töpferei und Brauerei im AR - einige Relieffragmente aus der Mastaba des Ptahschepses in Abusir, Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, Abteilung Kairo 51 (1995), 281-286; Eine Darstellung des Senet-Brettspieles aus der Ptahschepses-Mastaba in Abusir, Göttinger Miszellen 148 (1995), 105-108; (spoluaut. M. Balík), Rekonstrukce staroegyptské hrobky - uplatnění principů památkové péče v Egyptě, in: Historická architektura. Věda, výzkum, praxe. Sborník k poctě M. Pavlíka, Praha 1995: 3-8.

(wo)

VAMBÉRY (pův. Wamberger) Ármin - uherský turkolog a cestovatel slovenského původu

* 19. 3. 1832 Svätý Jur (někde chybně Dunajská Streda), + 15. 9. 1913 Budapešť

V letech 1857-63 podporován baronem J. Eötvösem podnikl výzkumnou cestu na Blízký východ, po 1863 za podpory Maďarské akademie věd cestu po Přední a Střední Asii. Od roku 1865 působil jako profesor orientálních jazyků na univerzitě v Budapešti. Během pobytu v Istanbulu a na dlouhodobých cestách na Blízkém východě, v Přední a Střední Asii studoval semitské jazyky, ale i geografické, etnografické a kulturní osobitosti; rovněž se zaměřil na Maďarům příbuzné národy, což dokazoval podobností maďarštiny s některými turkickými jazyky. Všímal si maďarsko-tureckých souvislostí. Je autorem řady lexikografických, jazykovědných, etnografických, cestopisných, politologických a autobiografických děl.

D.-k.: Türkisch-deutsches Wörterbuch, Istanbul 1858; A török-tatár etymologiai szótára, Budapešť 1877; Altosmanische Sprachstudien, Londýn 1901; Der Islam in 19. Jahrhundert, Leipzig 1875; Vambéry, His Life and Adventures Written himself, London 1883; Dervisruhában Közep-Ázsiánát, Budapest 1966 aj.

L.: Récsey, V.: Vámbéry Ármin, Sopron 1887; Récsey, V.: Vámbéry Ármin élete és tudományos müködése, Košice 1889; Halász, Gy.: Öt világrész magyar vandórai, Budapest 1936.

(ko)

VANĚK František Oldřich - český náboženský myslitel a orientalista

* 1857 Olomouc, + 2. 1. 1923 Praha

Měl občanské zaměstnání magistrátního úředníka v Praze. Zasloužil se také v oboru vzduchoplavby, založil Českou společnost aeronautickou 1891.

D.-k.: Mravouka v bibli, 1878; Zkazky a pověsti biblické s exkursem o Hyksech, 1890; Nejstarší písně a průpovědi Ebreů, 1891; Pravěk Palestiny, 1898; Jednotný názor o všemíru, 1902; Animismus se zvláštním zřetelem k národům semitským, 1898; Dějiny starověkých národů orientálních, Praha 1910; Ebrejská slavnost pesáh, Praha 1910; O původu a rozvoji náboženství aj.

L.: MSN, sv. 7: 555.

(jb)

VANÍČEK Alois - český filolog, první profesor sanskrtu a srovnávacího jazykozpytu na české univerzitě v Praze

* 21. 6. 1825 Praha, + 9. 5. 1883 Praha

Po maturitě na malostranském gymnáziu studoval dva roky na Filozofické fakultě pražské univerzity a od roku 1843 na její Právnické fakultě (studium tam dokončil 1847), ale současně dále pokračoval ve studiu bohemistiky i na Filozofické fakultě. Znovu se na ni vrátil po přechodném působení jako právní koncipient ve státních službách v Haliči aj. 1848 a jako mimořádný posluchač se věnoval hlavně klasické filologii a sanskrtu u prof. G. Curtia a A. Schleichera do 1853. Dlouhou dobu se pak uplatňoval jako gymnaziální profesor a ředitel v Jičíně, Košicích, Olomouci, Třebíči a v Jindřichově Hradci, odkud byl 1882 povolán jako řádný profesor sanskrtu a srovnávacího jazykozpytu na nově zřízenou českou pražskou univerzitu. Dříve však, než mohl své přednášky plně rozvinout, náhle zemřel. Z jeho rukopisné indologické pozůstalosti se zmiňuje obsáhlý spis Indische Nomenklatur der Naturgeschichte (ukázky vyšly v jeho vídeňské biografii).

L.: Glaser, K.: A. Vaníček, Wien 1885, 60 s.; OSN, Praha: 396; B. K. MSN, 2. díl, Praha 1929: 2024; Jandourek Pavel: Počátky indologie v českých zemích. Studium sanskrtu v rámci srovnávacího jazykozpytu [nepublikovaná diplomová práce], FF UK, Praha 1974: 79-81.

(mk)

VANÍČKOVÁ (roz. Rábelová) Eva - česká indonesistka působící v zahraničí

* 9. 11. 1932 Brno

[v anglicky mluvících zemích od 1969 známá pod jménem Vanicek]

Po ukončení pětiletého studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dosáhla v roce 1958 titulu promovaná filoložka v oboru indonéština-holandština v kombinaci s indologií diplomovou prací M. R. Dajoh a jeho literární dílo. Ještě téhož roku nastoupila jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu ČSAV v Praze. Začala se specializovat na javánskou literaturu a kulturní dějiny, ale postupně se těžiště jejího výzkumu počalo přesouvat z čistě indonéské a javánské literatury na styčné body vztahů indonésko-javánské moderní literatury, zejména na tematiku dramatického žánru.

V roce 1961 odjela k ročnímu pobytu v Indonésii, kde zprvu tlumočila pro filmovou skupinu z Barrandova při natáčení filmu Akce Kalimantan, na přípravě jehož scénáře se také podílela jako kulturní poradce. Po skončení filmování exteriérů odjela na střední Jávu, kde studovala javánštinu na univerzitě Gajah Mada, shromažďovala materiál o současném javánském divadle a cestovala.

V roce 1967 v Orientálním ústavu ukončila vědeckou aspiranturu obhajobou disertační práce Indonéské dramatické umění v proměnách národního hnutí. Kromě výzkumné činnosti v ústavu přednášela v Náprstkově muzeu, v Jazykové škole a po dobu jednoho semestru na FF UK indonéskou literaturu, věnovala se psaní odborných článků pro Archív orientální a Nový Orient, činnosti v literárním kroužku Orientálního ústavu a překládání z indonéštiny. V tomto období absolvovala několik krátkodobých studijních pobytů v Holandsku, Sovětském svazu, Singapuru a Malajsii a zúčastnila se mezinárodních konferencí orientalistů.

V roce 1969 odešla do emigrace a postupně žila a pracovala na Londýnské univerzitě (SOAS) a na Fakultě asijských studií Australské národní univerzity v Canbeře, kde získala australské občanství. V letech 1973-97 přednášela indonéštinu na Victoria University of Wellington na Novém Zélandě. Zde připravovala akademický program indonéštiny a sama ho také za pomoci indonéských asistentů realizovala. Kromě univerzitní činnosti se věnovala propagaci indonéštiny, její výuce ve večerních kursech, přípravě referátů pro mezinárodní konference a činnosti dopisovatele Indonesia Circle, vydávaném SOAS v Londýně.

Odborně se zaměřuje hlavně na literární komparatistiku, zejména na srovnávací výzkum literatur kontinentální a insulární jihovýchodní Asie a na literární vztahy malajsko-indonéské. Těžiště jejího výzkumu tvoří vnitřní vztahy austronéské tradiční tematiky, moderní literární formy a moderního jazyka austronéské kulturní oblasti, zejména indonésko-malajské. Svou činností pedagogickou a esejistickou přispěla k založení, rozvinutí a stabilizaci indonéského akademického programu na Novém Zélandě.

D.-k.: (spoluaut.), Z dějin literatur Asie a Afriky [Javánská literatura], SPN, Praha 1964; (spoluaut.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika [s D. Bečkovou, kap. Literatury Jihovýchodní Asie; hesla věnovaná javánské lit.], Odeon, Praha 1967; (spoluaut.), Contributions to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia [Indonesian, Javanese and Malay literatures], Oriental Institute, Prague 1970; Interpretation of Traditional Themes in Indonesian and Malaysian Drama. A Comparison, Fenomena 2. University Melayu, Kuala Lumpur 1993; Pantun dalam Puisi Ceko. Dewan Bahasa dan Pustaka, Kuala Lumpur 1994.

PŘEKLADY: M. R. Dajoh: Čarovný pták [lidová indonéská pohádka]. Dětská edice číslo 14, SPN, Praha 1965.

D.-č./sb.: A Study of the Javanese Koteprak, ArOr 33 (1965): 397-450; Short Story Writers of Asia: Trisnoyuwono and his short story: In the dinig car [přel. z indonéštiny], NOB 6 (1967), 6; Ideje indonéského národního hnutí v dramatickém umění, in: M. Jankovec (ed.), Indonésie po druhé světové válce, Ústav pro mezinárodní politiku, Praha 1968; Indonesian Tradition and the Impact of the West on Modern Indonesian Theatre and Drama, in: Proceedings of International Conference of Asian History, Kuala Lumpur 1968; A jen déšť pro mou žízeň, NO 24 (1969), 1: 15-16;; Javánské masky, ibid.: 313; (s Dagmar Bečkovou), The mutual influences of Asian cultures in Southeast Asia, in: Proceedings of Conferences held by the Czechoslovak Society for Eastern Studies, Academia, Prague 1969; Some Aspects of Indonesian Drama, in: Proceedings of International Congress of Orientalists, Canberra 1971; Intermediate Role of Indonesian Culture in SEA, in: Proceedings of New Zealand-Asian Studies Conference, Christchurch 1977; Language-Culture Interaction. Indonesian Case, in: Proceedings of New Zealand-Asian Conference, Palmerston North 1981; Dynamic Model and Formative Procedures of Modern Indonesian Literature, in: Proceedings and Papers of AULLA Conference, Palmerston North 1982; Islamic Communism. Sickle and Crescent, Pacific Viewpoint (Victoria University of Wellington) 24 (1983), 1; On Malay theatre and Boria, Indonesia Circle (SOAS, London), No. 45 (1988); Metode Pengajaran Bahasa Indonesia di Victoria University of Wellington, in: Proceedings of Conference Papers, Fakultas Sastra Universitas Indonesia, Jakarta 1996.

(A)

VASILJEV Ivo - český koreanista a vietnamista

* 29. 5. 1935 Praha

Po maturitě na Ruském gymnáziu v Praze studoval v letech 1953-58 na Filologické fakultě Univerzity Karlovy obor korejština a dějiny Dálného východu. Účastnil se jazykovědného semináře prof. V. Skaličky a pod vedením prof. M. Romportla pracoval na tématu z fonetiky korejského jazyka. Zároveň absolvoval kurs základů japonštiny a později i čínštiny. V letech 1959-63 absolvoval vědeckou aspiranturu (obor vietnamský jazyk) v Orientálním ústavu ČSAV a pod vedením prof. V. Skaličky, doc. P. Trosta a dr. J. Kalouskové pokračoval v jazykovědných studiích. 1965 získal vědeckou hodnost CSc. Do roku 1971 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV, 1981-91 působil jako vědecký pracovník ÚEF ČSAV.

Už v době aspirantury vyučoval vietnamštinu na Filozofické fakultě UK, kde byl jako externista pověřen vedením oboru vietnamistika (1962-70). V roce 1968 vedl kurs vietnamštiny na univerzitě v Hullu (Velká Británie). Zúčastnil se řady mezinárodních kongresů a proslovil přednášky na Pařížské univerzitě, na King's College v Cambridge, na univerzitách v Leedsu a Yorku, Bruselu, Sapporu, Hanoji a Ho Či Minu. Vedl nebo oponoval diplomové a disertační práce českých, slovenských, vietnamských, laoských a kambodžských studentů a aspirantů. Jeho jazykovědné zájmy pokrývají široké spektrum od typologie jazyka, vztahu jazyka a myšlení, jazyka a společnosti, zejména ve vztahu ke kultuře a etnicitě, multilingvismu a interkulturní komunikace, až po vyučování jazyka na základě poznatků kognitivní neurovědy.

Obeznámení s novodobou problematikou Vietnamu během cest do VDR v letech 1963-66 ho přivedlo ke studiu moderních dějin Vietnamu a k účasti na mezinárodních akcích proti válce ve Vietnamu. V roce 1967 spolupředsedal politickému výboru první Světové konference proti válce ve Vietnamu ve Stockholmu. V 60. letech působil též jako konzultant iniciativy nositelů Nobelovy ceny míru za mír ve Vietnamu a dalších mezinárodních iniciativ. V 80. letech spojoval teoretické práce v oblasti etnicity a historie českého vystěhovalectví s osvětovou činností ve ztahu k hostujícím vietnamským dělníkům. Spolu s Vladimírem Korčákem a Nguyen Van Canhem pracoval na překladech ze současné vietnamské poezie, s Nguyen Phan Canhem přeložil do vietnamštiny Máchův Máj (rkp., Český literární fond 1990).

V současné době působí jako konzultant na mezinárodním archeologickém projektu ve Vietnamu a pokračuje v jazykovědných a kulturně historických studiích, rozšířených o austronéské a thajské jazyky a kultury.

Je členem Jazykového sdružení při AV ČR, České národopisné společnosti, The Association of Productivity Specialists (New York), The Siam Society, The Malaysian Branch of the Royal Asiatic Society.

D.-k.: Příspěvky ke studiu sinovietnamské slovní zásoby [nepubl. kandidátská disertace], Orientální ústav ČSAV, Praha 1964; (spoluaut.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika [hesla o vietnamské literatuře], 2 sv., Odeon, Praha 1967; Vietnam po 2. světové válce, OÚ ČSAV, Praha 1969, 80 s. rkp. [nepublikováno]; (spoluaut.), Manual of Lexicography, Academia, Praha 1971, 360 s.; Za dědictvím starých Vietů. Edice Stopy, fakta, svědectví, Panorama, Praha 1990, 232 s. [redakčně zpracovaný a vytištěný rkp. nepublikován vzhledem k ekonomickým potížím nakladatelství].

PŘEKLADY: Chase, Stuart: Tyranie slov, rkp. 1969; (s Vladimírem Korčákem), Za tebe prožiji dny... Pásmo vietnamské poezie, Dilia, Praha 1977; V. Korčák (sest.), Deník z vězení. Pásmo z Ho Či Minových veršů [přebásnil V. Korčák, úvodní slovo napsal I. Vasiljev], Dilia, Praha 1980, 23 s.; (s V. Korčákem), Ho Či Min: Deník z vězení [doslov a poznámka k překladu I. Vasiljev], Odeon, Praha 1985, 139 s.

D.-č./sb.: K voprosu o količestve glasnogo v sovremennom korejskom jazyke, ArOr 28 (1960): 368-398; O výchově mladých orientalistů, Zprávy ČSO. Sborník referátů z IV. vědecké orientalistické konference, Praha 1961: 14-19; Les ouvrages des savants soviétiques sur la langue vietnamienne, ArOr 30 (1962), 2: 331-342; Jazyk - nezávislost - jednota, NO 19 (1964): 43-46; Hlavní rysy politického vývoje ve Vietnamu po druhé světové válce, in: Vietnam, VPIS Čsl. armády, Praha 1965: 5-86; Několik poznámek k dokumentům o vietnamské otázce, in: Sborník dokumentů k vietnamské otázce, ČVOM, Praha 1965, 1-10; Tonkin, Annám, Kočinčína, NO 21 (1966), 6: 164-166; Minulost a přítomnost vietnamského problému, Mezinárodní vztahy 1966, 4: 33-38 [česká verze referátu Some thoughts on the solution for Vietnam, ICDP - International Conference, Höchst, August 1966; též něm., Einige Gedanken über eine Lösung für Vietnam, Interfact (Frankufurt am Mein), Nr. 15-16, 15. September 1966]; Le lexique international dans les langues de l' Extrème Orient, ArOr 37 (1969), 4: 589-596; K typologické charakteristice slova, Slovo a slovesnost XXX (1969), 3: 250-257; Democratic Republic of Viet-nam, in: International Encyclopedia of Comparative Law, Vol. I, National Reports, Oceana Publications Inc., New York 1970: D-15-D-21; Hanoj 1945, NO 26 (1971), 1: 24-28; U kořenů současné vietnamské literatury, Literární měsíčník (1983), 8: 105-108; (se Stanislavem Broučkem), K charakteristice československé vystěhovalecké politiky mezi dvěma světovými válkami, Český lid 72 (1985), 2: 71-80; ibid., 3: 149-157; K pokusům československé buržoazie o usměrňování vystěhovalectví do mimoevropských zemí, in: Slováci v zahraničí 11, Martin 1985: 84-108; K metodice popisu a klasifikace norem chování v interetnické komunikaci, Národopisný věstník československý III (45), Praha 1986, 61-67; Vietnamští pracující ve vědomí naší společnosti, in: Etnické procesy IV, ÚEF ČSAV, Praha 1986: 153-164; Vystěhovalectví Čechů a Slováků do Latinské Ameriky před druhou světovou válkou, Český lid 73 (1986), 4: 239-243, fot. příl.; Pokusy o směrování vystěhovalectví do kolonií v meziválečné ČSR, in: Češi v cizině 1, ÚEF ČSAV, Praha 1986: 102-110; (se Stanislavem Broučkem, Václavem Hubingerem a Ludvíkem Skružným), Slovník etnických procesů (nástin koncepce), Český lid 74 (1987), 1: 3-10; Etnikum, etnické společenství, etnická skupina, Český lid 75 (1988), 3: 169-171; K snahám české buržoazie o získání kolonií v době buržoazní ČSR, in: Češi v cizině 3, ÚEF ČSAV, Praha 1988: 139-192; Ke vztahu jazyka a kultury, Linguistica XVII/2, Ústav pro jazyk český, Praha 1988: 262-282; Pravopis a transkripce vietnamštiny, Naše řeč 71 (1988), 2: 98-101; (se Stanislavem Broučkem), K typologii etnických procesů, Český lid 75 (1988), 4: 231-233; Působení vietnamských pracujících v Československu v celkovém kontextu vzájemných hospodářských vztahů a stavu ekonomiky VSR, in: Československo-vietnamský ekonomický seminář - Sborník materiálů. Ekonomický ústav ČSAV - Čs. společnost ekonomická, sekce světové ekonomiky, Praha 1990: 50-59; Elementární jednotky jazyka, Jazykovědné aktuality XXVI (1989), 1-2: 39-42; K jazykové politice protireformace, Český lid 76 (1989), 3: 172-179; (se Stanislavem Broučkem), Gop phan phan loai ca loai binh qua trinh toc nguoi [K typologii etnických procesů], Tap chi Dan toc hoc, Hanoj 1989, 1: 82-86; K problému adaptace vietnamských pracujících v naší společnosti - normy zdvořilého chování, Zpravodaj KSVIEF (1988), 9: 50-71; Language and Ethnicity, in: Innovation (Vienna), ICCR, Vol. 3 (1990), No. 3: 393-397; Tschechoslowakei (Ex-Cs), in: Mehrsprachigkeitskonzepte in den Schulen Europas, Sociolinguistica 7, Max Niemeyer Verlag, Tübingen 1993: 49-57; Náhodným poutníkem na Filipínách, NO 50 (1995), 4: 125-128; Going International (A Sociolinguistic Approach), in: World Congress on Malay Language: Malay as an International Language: Vision and Convictions, 21-25 Ogos 1995. Kumpulan Kertas Kerja, Kuala Lumpur 1995, Jilid II: 696-700; V zemi šedých slonů, NO 51 (1996), 9: 338-341; Historický omyl u břehů Malackého průlivu, NO 51 (1996), 3: 95-97; Paradoxes of Mahathirism, ArOr 64 (1996), 2: 281-282; Nová kapitola v dějinách Gurků? NO 52 (1997), 5: 186-188.

PŘEKLADY: Le-van-Nien: Vězeň č. 303 [z angl.], NO 16 (1961), 1: 10; (s Nam Ki-dokem), Pak Či-won: Vyprávění o Hosengovi [z korejštiny], NO 16 (1961), 4: 86-89; Nguyen-Trai: Dopis Wang Tchungovi, vrchnímu veliteli mingských vojsk [z vietnamštiny], NO 18 (1963), 8: 228-229.

(A)

VASILJEVOVÁ-SCHÄFFLEROVÁ Zdeňka - česká historička Dálného východu

* 2. 7. 1935 České Budějovice

Po absolvování Jirsíkova gymnázia v Českých Budějovicích (1950-53) vystudovala v letech 1953-58 obor japonština a dějiny Dálného východu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy. Od počátku vysokoškolského studia se zaměřovala na problematiku dějinného vývoje Dálného východu a souběžně navštěvovala přednášky a semináře z obecných dějin na FF UK, zejména semináře prof. J. Polišenského, v posledních ročnících studia pak rovněž přednášky z mezinárodních vztahů a mezinárodního práva na Právnické fakultě UK. V diskusích o koncepci a úkolech orientalistiky vždy zastávala stanovisko, že její integrální součást tvoří výzkum dějin mimoevropských zemí.

V letech 1958-61 byla zaměstnána jako odborná pracovnice v knihovně Orientálního ústavu ČSAV. Poté absolvovala interní vědeckou aspiranturu na Katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK (1961-65), v jejímž průběhu byla vyslána na studijní stáž v Ústavu společenských věd (Šakai kagaku kenkjúdžo) Tokijské univerzity, zaměřenou na studium japonského vnitropolitického vývoje 30. let (1964-66). Spolupracovala se Společností pro výzkum dějin dělnického hnutí (Ródó undóši kenkjúkai), s Óharovým ústavem při universitě Hósei, s Historickou společností (Rekišigaku kenkjúkai) a navštívila řadu dalších univerzit. V září-říjnu 1967 tam absolvovala další studijní pobyt spojený rovněž s účastí na mezinárodní konferenci pořádané Fukuoka UNESCO.

V letech 1966-90 pracovala jako odborná asistentka na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK, kde 1969 obhájila kandidátskou práci vycházející z pramenů Óharova ústavu na téma Hnutí služby vlasti v průmyslu jako prostředek fašistické diktatury. Na katedře přednášela dějiny Japonska a srovnávací dějiny Dálného východu ve starověku a středověku, vedla historické semináře a podílela se na výuce japonského jazyka. V letech 1981-82 absolvovala půlroční stáž opět v Ústavu společenských věd Tokijské univerzity na stipendium Japan Foundation. Během pobytu v Japonsku vedla kursy češtiny pro pokročilé pořádané Společností Japonsko-Československo v Tokiu a spolupracovala při organizování akcí této společnosti. Zúčastnila se řady diskusí v japonských televizních a rozhlasových stanicích. Podílela se také na překladech některých děl české literatury do japonštiny.

Ve vědecké práci kromě problematiky moderního japonského politického systému a novodobých ideologických proudů věnovala pozornost otázkám feudalismu a jeho forem v zemích Dálného východu. Dále se zabývá výzkumem česko-japonských vztahů, zejména v období 19. a počátku 20. stol., a v současnosti rovněž výzkumem česko-filipínských vztahů v témže období. Podílela se průběžně na přípravě hesel pro encyklopedie vydávané Encyklopedickým institutem ČSAV a na tvorbě učebnic dějepisu období středověku a novověku, dále v 70. letech na přehledech o Japonsku pro ročenky Svět vydávané nakladatelstvím Svoboda. Konzultovala a posuzovala rigorózní i kandidátské práce z dějin Dálného východu. Značně rozsáhlá je i její osvětově popularizační činnost, zejména reportáže a články v periodickém tisku.

V 60. letech byla členkou redakční rady Nového Orientu a Dějin a současnosti a pracovala v předsednictvu ČSO.

Pravidelně spolupracuje s dramatičkou a režisérkou Šimako Murai při inscenacích jejích her v České republice a spolupracovala při natáčení koprodukčního animovaného filmu režiséra K. Kawamota Šípková Růženka aneb Spící krasavice (1989). V letech 1991-93 se zúčastnila práce česko-japonského výzkumného týmu zabývajícího se problematikou etnických vztahů v transformující se společnosti.

D.-k.: (spoluaut.), M. Hájek a kol.: Přehled nejnovějších dějin, SNPL, Praha 1963; Novodobé dějiny Japonska (1868-1951), SPN, Praha 1964, 174 s.; (s V. Hilskou), Problems of Modern Japanese Society, UK, Praha 1971; Poválečné Japonsko. Politický vývoj a chronologie, UK, Praha 1972, 82 s.; Politický vývoj Japonska 1868-1945, UK, Praha 1976, 229 s.; Japonská historická věda a Čína, OÚ ČSAV, Praha 1982, 76 s.; Feudalismus v zemích Dálného východu I., UK, Praha 1983, 208 s.; (spoluaut.), V. Pucek a kol.: Ekonomický a politický přehled zemí Dálného východu, SNP, Praha 1984; Dějiny Japonska, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986, 603 s. [prémie ČLF 1987]; Japonci a válka, 1989, 300 s. rkp. [rukopis přijatý Nakladatelstvím Svoboda, nepublikováno]; (spoluaut. M. Macudaira, St. Brouček), M. Macudaira (ed.), Puraha no ukijo sakaba [Prchavý svět pražských hospod], Iwanami šoten, Tokio 1994; José Rizal [Život a ukázky z díla], Kontinenty a Prospektrum, Praha 1998, 123 s.

PŘEKLADY: L. N. Smirnov - A. P. Zajcev: Soud v Tokiu [z ruštiny], Naše vojsko, Praha 1979; A. Ivankin: Poslední kamikaze [z ruštiny], Naše vojsko, Praha 1981, 2. vyd., Naše vojsko, Praha 1984; W. Spear: Feng-šuej. Design života očima starověkého učení [z angličtiny], Ikar, Praha 1997; Š. Murai: Eviččiny housle [z japonštiny], rkp., Praha 1997; I. Bottomley - A. P. Hopson: Zbraně a zbroj samurajů [z angl.], Svojtka, Praha 1998, 193 s.

D.-č./sb.: O výchově mladých orientalistů historiků, Zprávy ČSO II (1960), 1-2: 53-54; Některé metodologické rozdíly ve studiu zemí Východu staré a nové doby, Zprávy ČSO III (1961), 2: 43-46; Skandální proces s japonskými odboráři, Dějiny a současnost (1961), 3: 34-37; Tokugawa Iejasu - sjednotitel Japonska, NO 16 (1961), 8: 180-181; New Soviet Works on Early Russo-Japanese Relations, ArOr 30 (1962): 645-653; Dvě cesty japonského fašismu, NO 18 (1963), 10: 292-295; Zrod moderního Japonska, NO 18 (1963), 1: 1-3; Město pro deset milionů, NO 19 (1964), 7: 215-217; Kolektiv a jednotlivec v japonské společnosti, NO 20 (1965), 2: 33-39;... bez ní život možný není? Plamen VIII (1966): 77-80; Japonsko a druhá světová válka, NO 21 (1966), 2: 42-47, ibid., 3: 74-77, ibid., 4: 108-111; Le nationalism japonais et la seconde guerre mondial, La Penseé (1966): 100-118; O politice politiky zbavené, NO 22 (1967), 6: 161-165; Influence and Immanence in Japanese History, in: Fukuoka UNESCO, Vol. 4, 1968: 75-77; Japonci tváří v tvář své minulosti, NO 23 (1968), 5: 146-149; Poslední den japonského císařství, NO 24 (1969), 9: 267-270; Císař bez císařství, NO 25 (1970), 6: 173-177; Japonsko rok 1970, Tvorba (1970), 9: 6; K interpretaci fašismu v Japonsku, ČSČH 18 (1970), 3-4: 441-453; Japanese Studies in Czechoslovakia, Bulletin, The International House of Japan (1972), 30: 14-18; Japonské století styků s Evropou, NO 28 (1973), 3: 8; Komu se otvírají brány japonských univerzit, NO 28 (1973), 7: 209-211; Japonsko 1918: Rýžové bouře, NO 32 (1977), 3: příl.; Po voprosu o roli japonskogo nacionalizma v agressii japonskogo imperializma protiv stran Vostočnoj i Jugovostočnoj Azii, in: Nacionalismus a třídní boj v zemích Asie, OÚ ČSAV, Praha 1977: 61-77; On the Nature of Ideological Mobilization in the War-time Japan: A Contribution to the Analysis of a Fascist Dictatorship, AUC - Philologica 5, Orientalia Pragensia X, 1977: 87-97; Japonsko a jižní Korea, NO 35 (1980), 2: 39-40; K voprosu o nacionalizme v poslevojennoj Japonii, in: Nacionalismus v zemích Asie a Afriky, OÚ ČSAV, Praha 1980: 179-195; Sovětské práce o japonsko-čínských vztazích, ČSČH XXIX (1981), 2: 267-271; Čekosurobakia Nihon bunka kórjú no rekiši to gendžó [Dějiny a současný stav kulturních styků mezi Československem a Japonskem], in: Nihon to Tóo šokoku no bunka kórjú ni kan suru kinhonteki kenkjú. Basic Studies on the Cultural relations between Japan and East-central European Countries, Tóoši kenkjúkai, Tokio 1982: 32-55; Historická věda v současném Japonsku, Zprávy ČSO XIX (1982), 2: 62-64; Japonský Státní archiv, Archivní časopis 32 (1982), 3: 160-166; The "Movement for the Development of Asia" - A Part of the Political Background to the Japanese Aggression in East and Southeast Asia (1938-1945), AAS (Bratislava) XVIII (1982): 89-99; Pokrokové tradice japonského lidu a současnost, NO 38 (1983), 3: 74-76; Zur Entstehung der japanischen Nation und den Anfängen des japanischen Nationalismus, Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin, Gesellschaftwissenschaftliche Reihe XXXII (1983), 6: 603-609; On the Problem of Nationalism in Present-day Japan, in: Man and Society in Japan Today, Warsaw UP, Warsaw 1984: 263-267; Operace Okinawa, NO 40 (1985), 6: 172-174; Verhältnis zwischen der äusseren und inneren Funktion des japanischen Nationalismus, Studia Orientalia Pragensia XV, UK, Praha 1986: 7-15; Japonsko: Historický přehled [do 1. světové války], in: V. Tisovský: Japonsko, Nakladatelství Svoboda, Praha 1986: 88-108; Česká sociální demokracie a Japonsko, NO 42 (1987), 1: 16-18; Widerhall der antimilitaristischen Aktionen der japanischen Sozialisten in der tschechischen sozialdemokratischem Presse (1904-1905), Far Eastern Studies I. Studia Orientalia Pragensia XVI, UK, Praha 1987: 7-27; Nejstarší české tisky o Japonsku, NO 43 (1988), 4: 117-119; Počátky japonského vystěhovalectví. (K souborné edici pramenů), in: Češi v cizině 3, ÚEF ČSAV, Praha 1988, 303-317; Rozvoj poznání Japonska v českých zemích na přelomu 19. a 20. století, AUC - Philologica, Orientalia 1989, 1: 15-80; An Unknown Sixteenth Century Czech Print on the Japanese Mission to Rome of 1585, AAS XXIV (1989): 125-135; Nejen Hirošima a Nagasaki, NO 50 (1995), 3: 104-107; (pseud. L. Schäfflerová), Co se skrývá za Učením pravdy AUM? NO 50 (1995), 6: 201-204; Totální nasazení po japonsku, ibid.: 216-219; Pátrání po architektovi Janu Letzelovi, NO 51 (1996), 1: 34-37; Japonské poválečné účtování s minulostí, ibid., 5: 173-176; Korejsko-japonská "tlustá čára" za minulostí, ibid., 6: 203-206; "Justiční vražda v celé ohavné nahotě své". Sto let od popravy José Rizala, ibid., 10: 380-383; Dr. Jose Rizal and European Intellectuals: A less Known Contact of Rizal to Bohemia, in: M. Rajaretnam (ed.), Jose Rizal and Asian Renaissance, Kuala Lumpur - Manila 1996: 244-247.

PŘEKLADY: F. Hajaši: Čvrť chudiny [z japonštiny], in: Deset novel z Asie a Afriky, Čs. spisovatel, Praha 1961; I. Sata: V továrně na karamely [z japonštiny], Světová literatura (1962), 4: 129-136; (do japonštiny, společně s Š. Murai), M. Kundera: Kagi no šojúša [Majitelé klíčů], in: Senro no ue ni iru neko. Gendai čeko gikjoku šú, Šičóša, Tokio 1969: 159-234; (do japonštiny, společně s Š. Murai), Jo. Toporu: Surabíku no júšoku [J. Topol: Slavík k večeři], ibid.: 7-50; T. Kobajaši: Pes, který zabíjí lidi [z japonšiny], NO 35 (1980), 5: 150.

(A)

VAVROUŠKOVÁ Stanislava - česká indoložka, historička

* 20. 8. 1949 Plzeň

Je absolventkou Filozofické fakulty UK v Praze (1972) v oborech indologie - historie; PhDr. (UK 1984), obor staroindická literatura, CSc. (1995) - kandidátská disertace Úloha náboženství v moderní indické společnosti. Hinduismus a hinduistický komunalismus (soubor studií).

Od roku 1973 působila jako odborná, později vědecká pracovnice Orientálního ústavu ČSAV (AV ČR), členka redakce časopisu Nový Orient (1993-95) a jeho výkonná redaktorka (1994-95), jako externí učitelka sanskrtu na Jazykové škole v Praze (1972-81) a externí lektorka vysokých škol - Pedagogické fakulty v Plzni (1984-85), DAMU Praha (1994-95).

Zabývá se výzkumem dějin Indie, starověkých i moderních. Zaměřuje se na problematiku vlivu náboženství (hinduismu) v indické společnosti, vývoje nábožensko-sociálních struktur a institucí. Věnuje se zejména problémům interakce náboženství a politických ideologií. Je autorkou vědeckých studií, odborných statí i populárně-vědeckých článků uveřejněných doma i v zahraničí. Překládá ze sanskrtu a publikovala řadu překladů staroindické literatury.

D.-k.: Indická politická pravice. Proces formování protikongresové opozice a její cesta k moci v 6. všeobecných volbách, Praha 1979, 102 s.; (spoluaut.), USA a jihovýchodní Asie po druhé světové válce, Praha 1978, 414 s.; Úloha náboženství v moderní indické společnosti. Hinduismus a hinduistický komunalismus (soubor prací). Autoreferát k získání hodnosti kandidáta historických věd, Praha 1994, 24 s.; (ed.), Religion and Society in India and Burma, Praha 1991, 123 s.; (spoluaut.), Historie. 1. Pravěk. Starověk, Praha 1995, 114 s.

PŘEKLADY: (spoluaut.), Lexikon východní moudrosti [z němčiny, hesla věnovaná hinduismu], Praha 1966, 565 s.

D.-č./sb.: Vybrané problémy přetrvávání kastovního systému v současné indické společnosti, in: Problémy společenského pokroku v Asii. Indie a Barma, Praha 1979: 159-194; Metody a formy extrémních pravicových skupin a jejich postavení v politickém životě soudobé Indie, in: ibid.: 195-254; Jawaharlal Nehru and the Indian Communal Problem, in: M. Krása (ed.), Nehru. His Work and Relevance, Prague 1981: 89-107; Hinduismus a ideologický boj v soudobé Indii, in: Jan Bečka a kol., Náboženství a politika v zemích Asie. Sborník statí, Praha 1988: 169-216; Hindu Revivalism and the Shiv Sena in Western India, in: Jiří Prosecký (ed.), Ex Pede Pontis, Oriental Institute, Prague 1992: 264-272; Communalism in Maharashtra. The Case of Shiv Sena, in: S. Vavroušková (ed.), Religion and Society in India and Burma, Praha 1991: 83-122; Tradice a moderní společnost: Hinduismus, in: Dagmar Marková (ed.), Náboženství v asijských společnostech: Tradice a současnost, Orientální ústav AV ČR, Praha 1996: 93-171; Nehru und das "Communal Problem", IndoAsia (Stuttgart) 31 (1989), Heft 1, S. 73-77; Shiv Sena (Regionalism and Communalism in Maharshtra), ArOr 58 (1990), 3: 219-237; Hindu Communalism: A Study in the Dynamics of Violence, ArOr 62 (1994), 2: 107-122.

PŘEKLADY: Z příběhů papouškových [ze sanskrtu], NO 29 (1974), č. 1: 14, č. 2: 45, č. 3: 79, č. 6: 184, č. 10: 309; Z Příběhů Vikramových [ze sanskrtu], NO 33 (1978), 1: 29-31; Vikramačarita. Vyprávění o nedůvěře a zradě, NO 34 (1979), 3: 1-4; Ménaká a Višvámitra [ze sanskrtu], NO 36 (1981), 5: 148-150; Duhšanta a Šakuntala [ze sanskrtu], NO 38 (1983), 7: 1-4; Vyprávění o zlatém lotosu [ze sanskrtu], NO 40 (1985), 2: 53-55; Únos krásné Subhadry [ze sanskrtu], NO 42 (1987), 1: 15-17.

(A)

VEBR Lubomír - český historik

* 2. 7. 1927 Mladá Boleslav

Středoškolská studia absolvoval v Kutné Hoře, studium historie a filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončil v roce 1950, roku 1953 získal doktorát, 1958 vědeckou hodnost kandidáta historických věd. V letech 1963-87 přednášel na katedře archivnictví a pomocných věd historických FF UK, kde se 1987 habilitoval. 1964 pobýval jako hostující profesor na Chilské universitě v Santiago de Chile.

Specializuje se na dějiny mezinárodního dělnického hnutí a hospodářské dějiny, zvláště v období mezi dvěma světovými válkami. V oblasti iberoamerikanistiky se zajímal o agrární otázku v Chile ve 30. letech 20. století. V letech 1967-92 pracoval jako výkonný redaktor ročenky Ibero-Americana Pragensia vydávané Střediskem ibero-amerických studií FF UK (sv. I-XXVI) a jejích Supplement, jakož i dalších publikací.

D.-č./sb.: Miguel Sabel y los orígenes del comercio americano con el vidrio de Bohemia, Ibero-Americana Pragensia V (1971): 93-116; Los supuestos históricos y los problemas actuales de la revolución chilena, Ibero-Americana Pragensia VII (1973): 203-205; Un poco de polémica sobre las actividades de Miguel Sabel, Ibero-Americana Pragensia VIII (1974): 194-197; Bartolomé de Las Casas: Nuestro contemporáneo de Honor, Ibero-Americana Pragensia IX (1975): 9-27 (vše s J. Polišenským); (s J. Polišenským a R. Fernándezem Retamarem), Historické předpoklady kubánské a chilské revoluce, Praha 1974, 135 s.; Josef V. Polišenský Sexagenario, Ibero-Americana Pragensia X (1976): 9-17.

L.: Polišenský, J. V.: El redactor ejecutivo de Ibero-Americana Pragensia sexagenario, Ibero-Americana Pragensia XXI (1987): 231-232.

(sb)

VENYŠ Ladislav - český afrikanista, politolog a podnikatel

* 19. 3. 1940 Praha

Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory afrikanistika a anglistika (studium ukončil roku 1966) a nejprve získal titul PhDr a poté i CSc. V letech 1966-68 absolvoval postgraduální studium politologie a mezinárodních vztahů v USA (Syracuse University, Syracuse, NY) se zaměřením na problematiku Afriky. Po návratu (20. 8. 1968) pracoval šest let jako odborný asistent na katedře věd o zemích Asie a Afriky na FF UK. Po vynuceném odchodu z UK byl zaměstnán jako projektant v Terplanu - Státním ústavu pro územní plánování (1975-90). V tomto období se účastnil různých urbanistických projektů v asijských a afrických zemích: Šrí Lanka, Liberie, Maroko a Irák. Od roku 1990 řídí vzdělávací nadaci Centrum pro demokracii a svobodné podnikání a je členem několika správních rad soukromých škol a jiných vzdělávacích institucí. Až do odchodu z fakulty v roce 1975 publikoval řadu článků a studií o politických problémech afrického kontinentu.

D.-k.: A History of the Mau Mau Movement in Kenya, Studia Orientalia Pragensia 2, UK, Praha 1970, 125 s.

D.-č./sb.: The Economic Elite. The Professional Elite. The Religious Elite, in: M. J. Chaput (ed.), Patterns of Elite Formation and Distribution in Kenya, Senegal, Tanzania and Zambia, Syracuse University (PEAS), Syracuse 1969: 52-104; Reporting Africa in the Soviet and Czechoslovak Press, in: O. Stokke (ed.), Reporting Africa, Africana Publishing Corporation, New York 1971: 78-96; (spoluaut. M. J. Chaput), The Kenya Political Elite: A Computer Analysis, in: New Methods of Analysis in Oriental and African Studies, Studia Orientalia Pragensia 5, UK, Praha 1972: 82-121, aj.

(A)

VERNER Miroslav - český egyptolog

* 31. 10. 1941 Brno

V letech 1958-60 byl zaměstnán jako dělník, 1960-65 absolvoval studium egyptologie a prehistorie na FF UK v Praze (Z. Žába, J. Filip), kde obhájil diplomní práci Veřejné sbírky staroegyptských památek v ČSSR; 1969 na téže fakultě získal titul PhDr.

Od roku 1964 se účastnil terénních výzkumů Čs. egyptologického ústavu v Egyptě (akce UNESCO v Núbii, vykopávky v Abúsíru), od 1966 byl v tomto ústavu zaměstnán jako odborný asistent. Od roku 1971 přednáší egyptologii na FF UK. 1975 byl pověřen dočasným vedením Čs. egyptologického ústavu a od 1981 je jeho ředitelem. Od roku 1976 vede české archeologické vykopávky v Egyptě. 1991 byl jmenován docentem a 1993 profesorem egyptologie a egyptské archeologie na FF UK. Je hostujícím profesorem na univerzitách ve Vídni a v Hamburku. Kromě 10 vědeckých monografií a sborníků je autorem kolem 80 vědeckých studií publikovaných v zahraničních egyptologických časopisech. Jeho popularizační činnost zahrnuje řadu článků, scénáře TV pořadů atd. Aktivně se účastnil několika desítek mezinárodních egyptologických konferencí.

Věnuje se zejména archeologickým výzkumům královské nekropole v Abúsíru (Egypt) a publikaci výsledků těchto výzkumů. Zabývá se problematikou egyptské archeologie a historie 3. tisíciletí př. Kr., zejména otázkou vývoje královské hrobky ve Staré říši. Jako první se začal systematicky zabývat stavebními značkami (Baugraffiti) egyptských stavitelů.

Je spoluzakládajícím členem Mezinárodní asociace egyptologů (1975) a v témže roce se stal jedním ze spoluzakladatelů mezinárodní egyptologické pracovní skupiny Corpus Antiquitatum Aegyptiacarum (CIPEC-ICOM). Zastupuje ČR v komisi UNESCO pro budování Muzea Núbie v Asuánu (od 1988). Je dopisujícím členem Německého archeologického ústavu (od 1982) a zahraničním členem Rakouského archeologického ústavu (od 1990).

D.-k.: Some Nubian Petroglyphs on Czechoslovak Concessions. Acta Universitatis Carolinae, Philologica, Monographia XLV, Praha 1973; (vedoucí aut. kol.), Preliminary Report on Czechoslovak Excavations in the Mastaba of Ptahshepses at Abusir, Univerzita Karlova, Praha 1979; Abusir I. The Mastaba of Ptahshepses. Reliefs, Prague 1986; Objevování starého Egypta - Unearthing of Ancient Egypt, UK, Praha 1991; Abusir II. Baugraffiti der Ptahschepses Mastaba, Prag 1992; Ztracené pyramidy, zapomenutí faraoni. Abúsír, Praha 1994; Abusir III. The Pyramid Complex of Khentkaus, Prague 1995; Pyramidy. Tajemství minulosti, Praha 1997; (s L. Barešem a B. Vachalou, ved. aut. kol.), Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta, Praha 1998.

D.-č./sb.: The Ancient Egypt. Confrontation of man and time, in: Aspects of Ancient Oriental Historiography. Studia Orientalia Pragensia VII, Charles University, Prague 1975: 40-55; Discovery of an Obelisk at Abusir, Revue d' Égyptologie 28 (1978): 111-118; Neue Papyrusfunde in Abusir, Revue d' Égyptologie 31 (1979): 97-100; Die Königsmutter Chentkaus von Abusir und einige Bemerkungen zur Geschichte der 5. Dynastie, Studien zur altägyptischen Kultur 8 (1980): 243-268; Altägyptische Särge in den Museen und Sammlungen der Tschechoslowakei, Corpus Antiquitatum Aegyptiacarum, Lieferung 1. Praha 1982; Eine zweite unvollendete Pyramide in Abusir; Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 109 (1982): 75-78; Les sculptures de Reneferef découvertes ą Abousir, Bulletin de l'Institut franćais d'archéologie orientale (Cairo) 85 (1985): 267-280; Les statuettes de prisonniers en bois d'Abousir; Revue d' Égyptologie 36 (1985): 145-152; Zu den "Baugraffiti mit Datumsangaben" aus dem Alten Reich, in: Mélanges Mokhtar, IFAO, Le Caire 1985: 339-346; Supplément aux sculptures de Reneferef découvertes ą Abousir, Bulletin de l'Institut franćais d'archéologie orientale 86 (1986): 361-366; A Slaughterhouse from the Old Kingdom, Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts (Mainz) 42 (1987): 181-189; Zur Organisierung der Arbeitskräfte auf den Großbauten des Alten Reiches, in: E. Endesfelder (ed.), Probleme der frühen Gesellschaftentwicklung im Alten Ägypten, Berlin 1991: 63-91; Remarques sur le temple solaire Htp-r' et la date de mastaba de Ti, Bulletin de l'Institut franćais d'archéologie orientale 87 (1987): 293-297; A Late Dyn. 5 Cemetery at Abusir, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 117 (1990): 72-78; The Remarks on the Pyramid of Neferirkare, in: Festschrift für Werner Kaiser, Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts 47 (1990): 312-320; Předmluva, in: František Lexa, zakladatel české egyptologie, UK, Praha 1989: 13-20; Funerary Boats of Neferirkare and Raneferef, in: Fs. Kákosy, Intellectual Heritage of Egypt, Budapest 1992: 587-602; The Tomb of Fetekta and a Late Dyn. 5 - Early Dyn. 6 Cemetery in South Abusir, MDIK 50 (1994): 295-305; An Early Old Kingdom Cemetery at Abusir, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 122 (1995): 78-90.

(kb)

VESELÁ-PŘENOSILOVÁ Zdeňka - česká turkoložka-historička

* 30. 9. 1930 Bratislava, + 4. 3. 1998 Praha

V letech 1950-55 vystudovala obory hungaristika a turkologie na FF UK v Praze, kde byla studentkou prof. J. Rypky. V roce 1955 nastoupila do knihovny Orientálního ústavu ČSAV; v OÚ rovněž absolvovala vědeckou aspiranturu, 1959 získala hodnost CSc. a stala se vědeckou pracovnicí. V letech 1959-60 a 1962 -64 působila v Káhiře na Vysoké jazykové škole Univerzity Ajn Šams, kde vyučovala českou kulturu a literaturu. Současně studovala v tamních archívech materiály z doby Osmanské říše. Další badatelské pobyty absolvovala v Baku, Tbilisi (1966) a Sofii (1967). V roce 1990 začala přednášet na FF UK v rámci obnoveného studia turkologie.

Badatelskou činnost soustřeďovala na historické studie založené na dosud nezpracovaných dokumentech a narativních pramenech z doby Osmanské říše, tematicky orientované zejména na politické a sociální dějiny jejích evropských a afrických území, vývoj a sociální strukturu osmanských měst a úlohu křesťanských církví v hospodářské a sociální sféře. V posledních letech věnovala více pozornosti osmanské literatuře jako historickému prameni. Publikovala překlady z moderní turecké a azerbajdžanské literatury.

Byla členkou bilaterálních historických komisí ČSAV, Association Internationale d'Études du Sud-est Européen (AIESEE), komise UNESCO pro historické dokumenty, od roku 1990 též členkou Middle East Studies of America (MESA).

D.-k.: Novověké dějiny Turecka. I. díl. Dějiny Osmanské říše od reforem Nizami Cedidu do rozkladu impéria (1918), Praha 1966.

PŘEKLADY: Üstüngel, S.: Cesta boje, Praha 1954.

D.-č./sb.: Zur Korrespondenz der Hohen Pforte mit Siebenbürgen (1676-1686), ArOr 26 (1958): 585-602; Quelques chartes turques concernant la correspondance de la Porte Sublime avec Imre Thököly, ArOr 29 (1961): 546-574; Un document turc affirmant la jouissance héréditaire d'un fief militaire en Hongrie au XVIIe siècle, Annals of the Náprstek Museum 1, Praha 1962: 159-171 + facs.; Contributions ą la question du combat du gouvernement ottoman contre Tepedelenli Ali Paša, ArOr 31 (1963): 401-422; Contributions aux rapports de la Sublime Porte avec la Transylvanie d'après les documents turcs, ArOr 33 (1965): 553-599; Quelques exemples de la résignation (ferČgat) de la solde et de la pension dans l'Egypte ottomane vers le milieu du XVIIIe siècle, ArOr 35 (1967): 183-196; Le décret impérial (nisŁani hümČyěn) délivré pour le consul général de l'Autriche-Hongrie ą Aléxandrie, ArOr 37 (1969): 12-18; A propos de la protection exercée par le gouvernement ottoman sur le monastère de Ste. Cathérine au Sinai, ArOr 37 (1969): 326-338 + facs.; Tureckij traktat ob osmanskich krepostjach severnogo Pričernomorja v načale XVIII v., in: Vostočnyje istočniki II, Moskva 1969: 98-139; Le rapport du gouvernement ottoman envers l'Eglise orthodoxe sinaique se reflétant dans les documents turcs, in: Studia Balkanica Bohemo-slovaca, Brno 1970: 104-109; Quelques remarques sur l'évolution de l'organisation urbaine en Empire Ottoman, ArOr 42 (1974): 200-224; Ke vztahu slovenského lidu k osmanské expanzi, ČSČH, 23 (1975): 687-705; A propos d' une falsification des documents ottomans de 1804, in: Prilozi na orijentalnu filologiju XXII-XXIII (1972-73), Sarajevo 1976: 149-162; Slovakia and the Ottoman Expansion in the 16th and 17th Centuries, in: Ottoman rule in Middle Europe and Balkan in the 16th and 17th Centuries. Dissertationes orientales, Vol. 40, Prague 1978: 5-44; Les capitulations et les villes ottomanes, AAS 16 (1980): 21-33; Sur les possessions du Monastère de Ste. Cathérine de Sinai en Bosnie, in: Prilozi na orijentalnu filologiju XXVIII-XXIX (1978-79), Sarajevo 1980: 257-267; La Tugˇra du Prince Selim b. Bayezid sur un document émis en Crimée, in: Bližněvostočnyj sbornik, Tbilisi 1983: 113-120; K voprosu o položeniji christijanskoj cerkvi v osmanskom gosudarstve, in: Osmanskaja imperija, Moskva 1990: 118-131; Das Leservegnügungen eines osmanischen Stadtbewohners, in: Armagan. Festschrift für Andreas Tietze, Praha 1994: 227-239; Les chrétiens et les musulmans le long des frontières ottomanes du Nord-ouest aux 16e et 17e siècles, in: Ex Oriente. Collected Papers in Honour of Jiří Bečka, Praha 1995: 173-180; Osmanská říše před rokem 1526, in: Dějiny střední, jihovýchodní a východní Evropy. I. Středověk, kap. 70, Brno 1996; Deux documents ottomans concernant l'église sinaite en Crimée, in: Zafername, Praha 1996: 261-269.

(pš)

VESELÝ Rudolf - český arabista a historik islámských zemí

* 28. 4. 1931 Hradec Králové

V letech 1950-55 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze arabštinu a perštinu, stal se žákem a nástupcem prof. F. Tauera. V letech 1955-81 působil jako asistent a odborný asistent na katedře věd o zemích Asie a Afriky téže fakulty. V letech 1958-60 a 1962-64 byl lektorem češtiny na Univerzitě Ajn Šams v Káhiře, 1980-82 pracoval v Libyi u firmy Strojexport. V letech 1982-90 vedl v Jazykové škole v Praze orientální oddělení. V roce 1990 se vrátil na Univerzitu Karlovu, 1990 byl jmenován docentem, 1992 profesorem dějin a kultury islámských zemí. 1991 se stal ředitelem Ústavu Blízkého východu a Afriky Univerzity Karlovy, od 1990 je členem redakční rady časopisu Archív orientální.

Základním polem jeho badatelského zájmu je oblast středověkých dějin islámských zemí. Nejprve se zabýval povstáním Arabů v Madíně v 7. století. Později se jeho zájem soustředil na dějiny mamlúckého a osmanského Egypta. Publikoval řadu studií, v nichž analyzoval archivní dokumenty z Káhiry, zejména listiny vztahující se k náboženským nadacím (waqfům), a hodnotil jejich význam pro hospodářské a sociální dějiny Egypta v 16. století. Přispěl do studia arabské diplomatiky kritickou edicí mamlúckého diplomatického manuálu Ibn Názira al-Džayš. Jeho arabistický zájem se soustředil na klasickou spisovnou arabštinu a na egyptskou hovorovou arabštinu. Věnoval se též překladatelské činnosti, zejména přeložil do češtiny významný pramen k období křížových výprav, Knihu zkušeností arabského bojovníka s křižáky.

D.-k.: (ed., s J. Blaskovicsem, K. Petráčkem), Arabische, türkische und persische Handschriften, Bratislava 1961 [aut., Die persische Handschriften: 375-429]; (s J. Oliveriusem), Egyptská hovorová arabština. Konverzační příručka, SPN, Praha 1965, 389 s. (celkem 7 vyd.); An Arabic Diplomatic Document from Egypt. The Endowment Deed of Mahmud Pasha. Studia Orientalia Pragensia IV, UK, Praha 1971, 124 s.; (přel.), Usáma ibn Munkiz: Kniha zkušeností arabského bojovníka s křižáky, Odeon, Praha 1971, 344 s.; Přehled politických a kulturních dějin islámských zemí, Praha, UK 1971, 146 s. (2. vyd. 1991); (ed.), Ibn Nazir al-Gayš: Kitab tatqif al-tacrif bi'l-mustalah al-šarif. Edition critique, IFAO, Caire 1987, 249 s., 8 pl.; Úvod do studia dějin zemí Předního východu. I. Pomocné vědy historické, SPN, Praha 1988, 135 s.; (koed. I. Baldauf, S. Faroqhi): Armagan. Festschrift für Andreas Tietze, Enigma Corporation, Praha 1994, 259 s. [aut., Ein Kapitel aus den osmanisch-mamlukischen Beziehungen Mehemmed aelebi und al-Mu'ayyad Shaykh: 241-259]; (ed.), Alois Musil - český vědec světového jména, Globe, Praha 1995, 48 s. [aut., Kdo byl Alois Musil?; Postavení knižní řady "Dnešní Orient" ve vědeckém odkazu profesora Aloise Musila: 5-6, 33-38]; (ed.), Alois Musil and the Arab World, ArOr 63 (1995), 4: 393-509 [aut., Die Reihe "Dnešní Orient" (Der heutige Orient) und ihre Stellung im Nachlaß Alois Musils: 419-425]; (koed., s E. Gombárem), Zafarname. Memorial Volume of Felix Tauer, Praha, Enigma Corporation, Praha 1996, 280 s. [Preface: v, Centième anniversaire de la naissance du Prof. Felix Tauer (1893-1981): 1-16, Eine verkannte Sultanbiographie As-Sira aš- -Šayhiya des Ibn Nahid: 271-280].

D.-č./sb.: Feudalismus v Syrii, NO 8 (1953): 34-36; Die Ansar im ersten Bürgerkriege, ArOr 25 (1958): 36-58; Vysoká škola jazyků v Káhiře, NO 15 (1960): 35-36; Syrská literatura, in: Petráček, K. a kol., Moderní arabská literatura I., SPN, Praha 1962: 45-63; Un document de construction émis pour Süleyman pacha en 946 de Hégire / 1539 n. e., ArOr 31 (1963): 423-441; De la situation des esclaves dans l'institution de waqf, ArOr 32 (1964): 345-353; La bataille d'Uhud chez al-Waqidi, in: Sborník J. Bakoše, Bratislava 1965: 251-259; Egypt od arabského do osmanského dobytí, in: Hrbek, I. a kol., Dějiny Afriky I., Praha 1966: 337-356; Egypt pod osmanskou nadvládou. Nezávislost a poroba Egypta. Egypt od Cromera k Násirovi, in: Hrbek, I. a kol., Dějiny Afriky II., Praha 1966: 27-30, 165-178, 379-400; Quelque aspects historiques de l'évolution du mouvement nationaliste arabe contemporain, in: Studia Orientalia Pragensia V, UK, Praha 1967: 9-21; Zu den Quelen al-Qalqašandi's Subh al-acša, Studia Orientalia Pragensia VI, UK, Praha 1968: 13-24; Trois certificats délivrés pour la fondation pieuse en Egypte au XVI siècle, Oriens 21-22 (1968): 248-299; Náboženské nadace založené v Egyptě osmanskými místodržícími balkánského původu během 16. století, Studia balcanica - bohemoslovaca, UJEP, Brno 1970: 110-115; Die richterlichen Beglaubigungsmittel. Ein Beitrag zur Diplomatik arabischer Gerichtsurkunden. 1. cAlama, Studia Orientalia Pragensia VIII, UK, Praha 1971: 1-23, 5 tab.; Die Hauptprobleme der Diplomatik arabischer Privatkunden aus dem spätmittelalterlichen Ägypten, ArOr 40 (1972): 312-343; Dějiny arabských zemí, in: Obecné dějiny, UK, Praha 1972; Prof. Dr. Felix Tauer zum 80. Geburtstag, ArOr 41 (1973): 305-307; Les reqźtes en Egypte au XVI siècle, REI 45 (1977): 183-246; Die richterlichen Beglaubigungsmittel. Ein Beitrag zur Diplomatik arabischer Gerichtsurkunden. 2. cUnwan, Studia Orientalia Pragensia X, UK, Praha 1977: 99-122, 4 tab.; Zur arabischen Kanzleiliteratur, in: Arabische Sprache und Literatur im Wandel. Kongress und Tagungsberichte der M. Luther Universität, Halle 1979, č. 42: 239-244; Feudální státy západní a střední Asie a severní Afriky. Křížové výpravy, in: Hroch, M. a kol., Politické dějiny světa v datech I., Svoboda, Praha 1980: 83-97; Slovo na závěr, in: F. Tauer, Svět islámu, Vyšehrad, Praha 1984: 297-301; The Ottoman Conquest of Egypt, in: General History of Africa V., UNESCO, London 1992: 137-169; Die arabische inša'-Literatur, in: Grundriß der arabischen Philologie III. (Supplementband), Wiesbaden 1992: 188-208; Neues zur Familie al-Qusuni. Ein Beitrag zur Genealogie einer ägyptischen Ärzte- und Gelehrtenfamilie, Oriens 33 (1992): 437-440; Eine Stilkunstschrift oder eine Urkundensammlung? Das Qahwat al-inša' des Abu Bakr Ibn Hidjdja al-Hamawi, in: Hulec, O., Mendel, M. (ed.): Threefold Wisdom. Islam, the Arab World and Africa, Oriental Institute, Praha 1993: 237-247; Eine neue Quelle zur Geschichte Ägyptens, in: Acta XXV DOT, München, 8.-13. 4. 1991. ZDMG, Supplement 10 (1994): 136-143; Novátor bez pokračovatelů, in: Ab immo pectore. K sedmdesátinám Petra Rákose, Slavica Pragensia XXXVII. AUC Philologica, 1, 1995: 114-116; Le procès de la production et rôle du waqf dans les relations ville-campagne, in: Le waqf dans l'espace islamique, outil de pouvoir socio-politique, IFEAD, Damas 1995: 229-241; Ein Skandal in Kairo, in: Křikavová, A., Hřebíček, L. (ed.), Ex Oriente. Collected Papers in Honour of Jiří Bečka, Oriental Institute, Prague 1995: 182-190; Bibliothek eines ägyptischen Artzes aus dem 16. Jhd. A. D. / 10. Jhd. A. H., in: Zemánek, P. (ed.), Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Oriental Institute, Prague 1996: 613-630.

L.: Asian and African Studies in Czechoslovakia, Nauka, Moscow 1967: 52-53; Gombár, E.: Úvod do dějin islámských zemí, Najáda, Praha 1994: 61-62; Gombár, E.: Arabic Studies in Prague: Tradition and the Present, in: Zemánek, P. (ed.), Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Oriental Institute, Prague 1996: 242.

(eg)

VILÍMKOVÁ Milada - česká historička umění, klasická archeoložka a egyptoložka

* 26. 12. 1921 Vizovice, + 5. 10. 1992 Praha

Po maturitě na Škole umění ve Zlíně absolvovala 1945-48 studium klasické archeologie a dějin umění (J. Čadík, R. Vacková) a 1950-53 egyptologie v egyptologickém semináři na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (F. Lexa).

V 50. letech byla zaměstnána jako asistentka v Ústavu pro klasickou archeologii, odtud byla propuštěna; od 1955 pracovala ve Státním ústavu pro rekonstrukce památkových měst a objektů (v oboru stavebně-historického průzkumu), od 1989 působila v Ústavu dějin umění AV ČR.

Spolupracovala při stavebně-historickém průzkumu Pražského hradu. Kromě prací o starověkém, zejména egyptském umění (jemuž se jako první v Čechách systematicky věnovala), napsala i několik knih a studií o pražských památkách a architektuře renesance, manýrismu a baroka (např. kniha o Dientzenhoferech či o Břevnovském klášteře). Publikovala mj. i v časopise Umění.

D.-k.: (s O. Munelesem), Starý židovský hřbitov, Praha 1955; Ägyptische Kunst aus dem Museum in Kairo, Praha 1962; Das Ägyptische Ornament, Praha 1963; Roman Art in Afrika, London 1963; Egyptské klenotnictví, Praha 1969; (s J. Heřmanem), Pražské synagogy, Praha 1970; Starověký Egypt, Praha 1977; Die Prager Judenstadt, Praha 1990.

D.-č./sb.: Úvod do studia starověkých šperků. I. Šperky staroegyptské. II. Šperky kulturní oblasti mesopotamské, in: Hlídka Archeologická, příl. k Listům Filologickým 74, 15 (1950): 290-296, 16 (1951): 73-88; Seven Hundred Years of Old-New Synagoge, Judaica Bohemica 5 (1969): 72-83;

L.: D. Líbal: Dílo Milady Vilímkové, Umění 40 (1992): 244-246; Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Praha 1995: 906.

(kb)

VOCHALA Jaromír - český sinolog

* 24. 9. 1927 Janovice-Bystré (okr. Frýdek-Místek)

Po ukončení studia na měšťanské škole ve Frýdlantě n. Ostravicí studoval v letech 1942-45 na učňovské škole (strojní zámečník) a 1949 maturoval na Obchodní akademii v Českém Těšíně. 1952 odjel na stipendium do ČLR studovat zahraniční obchod a po změně studijního oboru byl přijat na Fakultu čínského jazyka a literatury Pekingské univerzity, kterou absolvoval 1958. Během studia uzavřel manželství s čínskou studentkou Wang Ruzhen (Žu-čen Vochalová). Roku 1958 nostrifikací získal titul promovaný filolog; 1969 mu byl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy udělen titul PhDr. a vědecká hodnost CSc., 1990 byl jmenován docentem pro obor sinologie.

Po návratu z Číny pracoval v letech 1958-60 v kursu pro zahraniční studenty při VŠE v Praze jako učitel češtiny. 1960 byl přijat jako asistent čínštiny na katedru věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a 1962 byl jmenován odborným asistentem. Po roce 1970 mu byl z politických důvodů, zejména pro nesouhlas se "vstupem" vojsk Varšavské smlouvy do Československa, na dalších dvacet let znemožněn kvalifikační postup, i když měl požadovanou vědeckou hodnost a ve své vědecko-pedagogické činnosti plnil úkoly na úrovni docenta a profesora. Docentem byl jmenován až 1990 a krátce nato odešel do důchodu.

Ve své vědecké činnosti se zabývá zejména různými stránkami současného i klasického čínského jazyka a speciálně problémy čínského písma na rovině teoretické i aplikované. Usiluje o nové badatelské přístupy ke studiu čínštiny, dokládá nutnost analýzy různých jazykových jevů nejen na rovině lingvistické, ale i na rovině grafolingvistické, která vzhledem k ideografickému typu čínského písma má zejména pro zkoumání povahy čínského slova a čínského morfému zásadní význam. Aplikací systémového pohledu na předmět zkoumání a důrazem na analýzu syntagmaticko-paradigmatických vztahů jazykových jednotek čínštiny naznačuje nové možnosti explikace složitých problémů čínské gramatiky, lexikografie i frazeologie. Příspěvkem k systematickému popisu minimálních grafických jednotek čínského znakového písma, jejich kombinatorních zvláštností i funkčních aspektů je jeho monografie Chinese Writing System. Pokusem o nové přístupy v oblasti lexikografie je jeho Stručný čínsko-český a česko-čínský slovník (1997), kde ve zpracování a výstavbě slovníkových hesel systémově řeší závažný problém základních typologických a funkčních odlišností mezi oběma jazyky ve slovnědruhové charakteristice heslového slova.

Během svého působení na oboru sinologie na Filozofické fakultě UK se věnoval otázkám modernizace jazykové výuky. Na základě analýzy čínského grafemického systému vypracoval nové metodické postupy ve výuce čínskému znakovému písmu, jejichž teoretická východiska i praktické postupy popsal v mnoha článcích, publikovaných u nás i v zahraničí (mj. také v Číně, např. v jazykovědném časopise Yuyan Jiaoxue Yu Yanjiu [Jazyková výuka a zkoumání jazyka]). Moderní metodické postupy aplikoval v řadě vysokoškolských učebních textů, věnovaných výuce čínskému jazyku a znakovému písmu (audioorální kurzy, tlumočnická cvičení, Úvod do čínského, japonského a korejského písma ap.), a zejména pak připravované vysokoškolské učebnici Základy současné čínštiny, která zatím zůstává v rukopise. Věnoval se i klasické čínštině a jeho Úvod do gramatiky klasické čínštiny (spoluautor Ž. Vochalová) byl ve spolupráci s německým sinologem prof. K. Kadenem přepracován a přeložen do němčiny.

Vedle svého hlavního lingvistického zaměření se věnoval i překladatelské činnosti (od 1961 byl členem překladatelské sekce Svazu čs. spisovatelů). Do čínštiny přeložil Krále Lávru K. H. Borovského, do češtiny přeložil několik děl moderních čínských prozaiků (Mao Tun, Čang Tchien-i aj.) a výbor ze staré čínské lidové poezie pod názvem Zpěvy od Žluté řeky, který vyšel ve dvou vydáních (1986 a 1987) a 1987 získal cenu vydavatelství Práce.

D.-k.: (s Ž. Vochalovou), Čínská konverzace I, SPN, Praha 1965; (s Ž. Vochalovou), Čítanka čínských novinových textů, SPN, Praha 1966; (s Ž. Vochalovou), Čínská konverzace II, SPN, Praha 1967; Synchronní charakteristika čínského znakového písma [nepubl. kandidátská disertace], FF UK, Praha 1969; (s Ž. Vochalovou), Kurs současné čínštiny I - textová část, UK, Praha 1971; (s Ž. Vochalovou), Kurs současné čínštiny II - mluvnice, SPN, Praha 1972; (spoluaut.), Úvod do čínského, japonského a korejského písma I - Vznik a vývoj, 1. vyd., SPN, Praha 1975, 2. vyd. 1989; (spoluaut.), Úvod do čínského, japonského a korejského písma II - Praktický kurs, 1. vyd., SPN, Praha 1975, 2. vyd. 1989; (s Ž. Vochalovou), Úvod do gramatiky klasické čínštiny, SPN, Praha 1976; (s Ž. Vochalovou), Základní kurs současné čínštiny I-III, 1. vyd., SPN, Praha 1980, 2. vyd. 1988; Základní kurs současné čínštiny IV - Audioorální kurs, 1. vyd., SPN, Praha 1980, 2. vyd. 1988; (ed.), Asian and African Linguistic Studies II., Studia Orientalia Pragensia XIV, Univerzita Karlova, Praha 1985; Chinese Writing System, Minimal Graphic Units, Acta Universitatis Carolinae. Monographia LXX, Praha 1986; (s V. Hrdličkovou), Úvod do studia sinologie - filologická část, 1. vyd., SPN, Praha 1985, 2. vyd. 1989; (s Ž. Vochalovou), Einführung in die Grammatik des klassischen Chinesisch, Verlag Enzyklopädie, Leipzig 1990; (s Ž. Vochalovou), Verbo-nominal Phrasemes in Modern Chinese, Karolinum, Praha 1990; (spoluaut.), Audioorální a tlumočnická cvičení z čínského jazyka, Univerzita Karlova, Praha 1991; Stručný čínsko-český a česko-čínský slovník, SPN, Praha 1997.

PŘEKLADY: (do čínštiny), [K. H. Borovský: Král Lávra], Šanghaj 1959; (z čínštiny), Mao Tun: V tygří tlamě, Naše vojsko, Praha 1960; Mao Tun: Rozklad, Odeon, Praha 1967 (opr. vydání); (přel. a přebásnil), Zpěvy od Žluté řeky. Výbor ze staré čínské lidové poezie, Práce, Praha 1986, 2. vyd. 1987.

D.-č./sb.: A Contribution to the Problem of Delimiting Grammatical and Lexical Meaning of Elementary Linguistic Units in Chinese, ArOr 32 (1964); O modernizaci výuky orientálních jazyků, NO 20 (1965), 2:; Čínská osobní jména, NO 22 (1967), 2:; Some Remarks on the Analysis of Chinese Characters, in: Monumenta Serica, Journal of Oriental Studies XXVI, Los Angeles 1967; On the Nature of Chinese Characters, in: Charles University on Far Eastern Culture, Praha 1968; (s M. Novákem), The Problem of Effective Character-writing, in: ibid.; (s J. Kalouskovou), Čínština o sobě a čínština pro nás, NO 25 (1970), 5:; Formal Aspects of the Chinese Graphemic System, in: New Methods of Analysis in Oriental and African Studies. Studia Orientalia Pragensia V, Charles University, Praha 1972; Specificity of Monosyllabic Denominations in Chinese Semantic and Graphemic Systems, in: Asian and African Linguistic Studies, Studia Orientalia Pragensia IX, Univerzita Karlova, Praha 1979; Specific Features of Chinese Characters and Some of the Problems Involved in their Reform. ArOr 49 (1981); Metodické inovace v jazykové výuce na katedře věd o zemích Asie a Afriky, in: Modernizace výuky a didaktická technika. Bulletin FF UK 2/1981-82; (s Ž. Vochalovou), Some Remarks Towards New Phraseological Expressions in Modern Chinese, in: Asian and African Linguistic Studies II. Studia Orientalia Pragensia XIV, Univerzita Karlova, Praha 1985; A Few Notes to the Analysis of the Chinese Writing System, in: Problemy jazyków Azji i Afryki, Warszawa 1987; Mantan Hanyu Yusu De Tezheng [K zvláštnostem morfému v čínštině], Zhongguo Yuwen [Čínský jazyk], 2, Beijing 1987; A Note on Chinese Syntax, in: Asian and African Linguistic Studies III. Studia Orientalia Pragensia XVII, Univerzita Karlova 1988; Chinese Characters and the Problems of the Science of Script, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 3, Phonetica Pragensia VII, Univerzita Karlova, Praha 1985.

PŘEKLADY: (z čínštiny), Mao Tun: Před zastavárnou, in: Jarní hedvábníci, SNKL, Praha 1963; Čang Tchien-i: Pomsta, Světová literatura (1972), 6; Čang Tchien-i: Pan Chua Wej, Světová literatura (1972), 6; Čang Tchien-i: Buddhova moc, Světová literatura (1972), 6.

L.: Dr. Vochalovi k šedesátinám, NO 42 (1987), 7; Kdo je kdo 91/92, Praha 1991; Kdo je kdo 94/95, Praha 1994; Dong Ji: Jicke Hanxuejia [čeští sinologové], in: Zhongguo Wenhua Yanjiu [Zkoumání čínské kultury] 1995.

(A)

VOCHALOVÁ Žu-čen (roz. Wang Ruzhen) - čínská sinoložka působící v Čechách

* 19. 4. 1934 Peking (Čína), + 28. 10. 1998 Si-an (Čína)

Roku 1946 vychodila základní školu v Tchien-ťinu, poté studovala na střední škole v Pekingu (1946-52) a v letech 1952-57 absolvovala Fakultu východních jazyků na Pekingské univerzitě, obor hindština; poté, co prošla kursem češtiny pro cizince v Houštce u St. Boleslavi, vystudovala 1959-63 obor čeština pro cizince na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na oboru čínština složila diferenční zkoušky a nostrifikací získala titul promovaná filoložka (1963). Roku 1970 jí byl na základě rigorózního řízení udělen titul PhDr.

Po absolvování Pekingské univerzity byla krátce zaměstnána ve výzkumném oddělení ministerstva zahraničního obchodu ČLR. Sňatkem s J. Vochalou získala čs. státní občanství a od 1958 žila trvale v Československu (České republice). V letech 1960-61 byla externí učitelkou čínštiny na Jazykové škole v Praze a současně do 1964 pracovala nejdříve externě, později jako interní pracovnice v lexikografickém oddělení Orientálního ústavu ČSAV. 1964 byla přijata jako asistentka na obor čínština na katedru věd o zemích Asie a Afriky FF UK a 1970 byla jmenována odbornou asistentkou. Na Filozofické fakultě pracovala v tomto zařazení až do svého odchodu do důchodu 1990.

Ve své vědecké práci se zabývala vesměs problémy moderní čínštiny. Přispěla k řešení složitých otázek spojených s vymezením hranice slova v moderní čínštině, k detailnější specializaci některých strukturních typů kolokací v čínštině i k řešení některých problémů čínské syntaxe. Po řadu let spolupracovala s českou sinoložkou J. Kalouskovou na problémech gramatiky moderní čínštiny a s J. Vochalou na monografické studii o produktivním typu verbo-nominálních frazémů v publicistickém stylu moderní čínštiny. Dlouhodobě také spolupracovala s lexikografickým oddělením OÚ ČSAV na vydání devítidílného Česko-čínského slovníku a podílela se i na přípravě německo-čínského slovníku v Akademii věd NDR. Během dlouhodobého pedagogického působení na FF UK přispěla k modernizaci jazykové výuky na oboru čínština, podílela se na náročné přípravě a zpracování čínských učebních textů i různých didaktických pomůcek, zejména na nahrávkách pro audioorální kurzy čínštiny.

D.-k.: (s J. Vochalou), Čínská konverzace, I. díl, SPN, Praha 1965; (s J. Vochalou), Čítanka čínských novinových textů, SPN, Praha 1966; (s J. Vochalou), Čínská konverzace, II. díl, SPN, Praha 1967; (s J. Vochalou), Kurs současné čínštiny I - textová část, UK, Praha 1971; (s J. Vochalou), Kurs současné čínštiny II - mluvnice, SPN, Praha 1972; (spoluaut.), Česko-čínský slovník 3, Academia, Praha 1976; (s J. Vochalou), Úvod do gramatiky klasické čínštiny, SPN, Praha 1976; (s J. Vochalou), Základní kurs současné čínštiny I-III, 2. vyd., SPN, Praha 1988; (s J. Vochalou), Základní kurs současné čínštiny IV - Audioorální kurs, 2. vyd., SPN, Praha 1988; (s J. Vochalou), Einführung in die Grammatik des klassischen Chinesisch, VEB Enzyklopädie Verlag, Leipzig 1990.

D.-č./sb.: On the Nature of the Construction "YOUN-N" in the Contemporary Chinese, in: Charles University on Far Eastern Culture, Praha 1968; A Few Remarks on the Problem of Delimiting the Basic Linguistics Units in Chinese, Acta Univeristatis Carolinae - Philologica 5, Praha 1970; (s J. Kalouskovou), L'influence des Rapports Semantiques sur la Forme des Propositions Chinoises, Acta Universitatis Carolinae - Philologica 5, Praha 1970; (s J. Kalouskovou), Les Constructions "zai N" dans le chinois moderne, ArOr 42 (1974): 139-156; (s J. Kalouskovou), Les Types Syntaxiques des Verbes Chinois, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 5, Orientalia Pragensia IX, 1975; (s J. Vochalou), Some Remarks Towards New Phraseological Expressions in Modern Chinese, in: Asian and African Linguistic Studies II. Studia Orientalia Pragensia XIV, UK, Praha 1985.

(A)

VOTRUBEC Ctibor - český geograf, geolog, afrikanista

* 8. 6. 1925 Vodňany, + 3. 3. 1997 Praha

Studoval na reálném gymnáziu v Prachaticích, po okupaci pohraničí na reálném gymnáziu v Písku, kde 1943 maturoval. V roce 1945 zahájil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, obor geografie a přírodopis, do 1949 souběžně studoval na Právnické fakultě UK. Promoval 1950, roku 1961 získal vědeckou hodnost kandidáta geografických věd, 1966 se habilitoval.

V letech 1949-52 působil jako asistent u prof. V. J. Nováka na Přírodovědecké fakultě UK, v letech 1953-56 jako odborný asistent katedry ekonomické geografie VŠE. Do ČSAV přešel 1956, nejdříve do oddělení hospodářské geografie (prof. E. Hruška), z něhož 1962 vznikla pražská pobočka Geografického ústavu ČSAV. Jako vědecký pracovník a vedoucí odd. geografie rozvojových zemí se podílel na jeho vzniku a budování. V letech 1967-70 působil jako hostující profesor na Univerzitě Accra-Legon v Ghaně, kde zpracovával zejména Národní atlas Ghany. V letech 1965-76 externě přednášel na Univerzitě 17. listopadu v Praze. V letech 1967-79 byl tajemníkem sekce pro geologii, geografii a hornictví Komise prezídia ČSAV pro komplexní výzkum rozvojových zemí.

V roce 1973 byl z politických důvodů z ČSAV propuštěn. Poté v letech 1973-82 působil v Ústředním ústavu geologickém, kde pracoval zvláště v oboru geografie zdrojů nerostných surovin rozvojových zemí. 1983 přešel k prof. V. Šerému do Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů, kde vybudoval oddělení lékařské geografie a etnografie, připravoval semináře, sborníky atd. Byl členem Národního komitétu geografického, zastával četné funkce v Československé geografické společnosti, dal podnět k africkým sympoziím E. Holuba v jeho rodišti v Holicích aj.

K jeho hlavním odborným zájmům patřily geografická regionalizace doma i v zahraničí (např. cestovní ruch v Tunisku, rozvoj povodí Kagery), geografie měst (Praha, Košice), obyvatelstva a sídel (Populační mapa ČSR, monografie Lidská sídla aj.), geografická problematika rozvojových zemí a lékařská geografie. Vyvíjel rovněž širokou pedagogickou a didaktickou činnost, připravoval přednášky, učebnice, skripta a vyvíjel rozsáhlou vědecko-popularizační činnost.

D.-k.: O subtropech v Sovětském svazu, Orbis, Praha 1953, 14 s.; Jihoafrické cesty Emila Holuba, MF, Praha 1955, 157 s.; (s V. Havlíkem, J. Marešem, M. Střídou), K problému hospodářskogeografických středisek středních a severních Čech. Rozpravy ČSAV 7, 3, řada MPV, Academia, Praha 1963, 92 s.; Praha a Středočeský kraj, in: Střída, M. (ed.), Oblasti Československa, SPN, Praha 1963; Praha, zeměpis velkoměsta, SPN, Praha 1965, 241 s.; Développement du tourisme en Tunisie. Géographie économique et sociale, Terplan, Praha - Tunis 1966, 42 s.; Angola. Zeměmi světa, Svoboda, Praha 1966, 121 s.; Ghana, nástin geografické monografie, GÚ ČSAV, Brno 1966, 294 s.; Mosambik. Zeměmi světa, Svoboda, Praha 1969. 108 s.; (s M. Střídou, A. Obermannem), Zeměpis světa I. Učebnice pro gymnázia, 6. vyd., SPN, Praha 1978, 334 s.; Afrika, zeměpisný přehled kontinentu a jeho oblastně ekonomické problémy, SPN, Praha 1978, 593 s.; Lidská sídla, jejich typy a rozmístění ve světě, Academia, Praha 1980, 394 s.; Indonésie. Zeměmi světa, Svoboda, Praha 1985, 240 s.; (s V. Šerým), Lékařskogeografické problémy Alžírska. Rozpravy ČSAV 99, č. 7, řada MPV, Academia, Praha 1989, 112 s.

D.-č./sb.: Zanikání nouzových kolonií na území Československa Čs. etnografie 10 (1962), 2: 137-147; Košice, k zeměpisu města, Sborník ČSSZ 67 (1962), 1: 39-53; Der gegenwärtige Stand der tschechoslowakischen Städte, Geographische Berichte 19 (1963): 32-50; Nová sídliště Prahy, Věstník ČSAV (1963), 2: 203-213; Lékařská geografie z hlediska geografických věd, Lékařská geografie I (1977): 9-13; Obyvatelstvo, jazyky a kultura lidu východní Afriky, Zdroje nerostných surovin 10 (1984): 52-61.

L.: Hůrský, J.: RNDr. Ctibor Votrubec, CSc., šedesátiletý, in: Sborník ČGS 90 (1985), 2: 144-147; Střída, M.: Ctibor Votrubec už není mezi námi, in: Geografie. Sborník ČGS 102 (1997), 2: 155-156.

(ms)

VOTÝPKA Bedřich - český gymnaziální profesor a indolog

* 28. 2. 1865 Neveklov, + 28. 6. 1940 Mirotice u Písku

Vystudoval filozofickou fakultu české univerzity v Praze (1885-92), kde poslouchal mj. přednášky z filozofie (prof. T. G. Masaryk), klasické filologie a historie (prof. Kvíčala aj.) a ze sanskrtu a staroindické literatury (prof. J. Zubatý). Působil jako gymnaziální profesor v Benešově a dále se zabýval i sanskrtskou literaturou. Překlady ze sanskrtu a studie z oblasti staroindické kulturní historie publikoval zejména v Kvíčalově Českém muzeu filologickém.

D.-k.: Kálidás: Rtusamhára. Ze sanskrtu přeložil a některé části ukázkou podává prof. Bedřich Votýpka..., Benešov 1910, 13 s.

D.-č.: Rg-véda X 85. Překlad a výklad podává Bedřich Votýpka..., České museum filologické (Praha) I (1895): 416-428; Několik obrazů z kulturních dějin staroindických. České museum filologické III (1897): 175-189, 280-297, 419-432.

(mk)

VRÁZ Enrique Stanko - český cestovatel a publicista

* 18. 4. 1860 Trnovo (Bulharsko), + 20. 2. 1932 Praha

Příjmení i jméno jsou smyšlené. Vráz svoji pravou totožnost nikdy neprozradil. Usuzuje se, že byl vychován v české řeči, k českým zemím se vždy hlásil jako ke své vlasti. Neměl vysokoškolské vzdělání - své pozoruhodné vědomosti z přírodních věd, zeměpisu a etnologie nabyl jako samouk a rozšiřoval si je cestovatelskou praxí. 1880 odjel přes Španělsko do Maroka, po cestě Saharou se 1883 přepravil do Gambie, od jara 1885 do podzimu 1887 podnikal ze Zlatonosného pobřeží výpravy do vnitrozemí, přitom krátce navštívil Sierru Leone a Libérii a dvakrát se zotavoval na Tenerife. V letech 1892-93 uskutečnil cestu napříč rovníkovou Amerikou: od ústí řeky Orinoko na peruánské pobřeží. Předtím již navštívil ostrov sv. Tomáše, Guadaloupe, Martinique, Trinidad a Venezuelu. Již v roce 1895, po prvním přednáškovém turné v českých zemích, se z Ameriky znovu vydal na náročnou výpravu - cestoval po Japonsku, Číně, do Západní Indie, na Jávu, Bali, Lombok, Celebes, Halmahéru, Molukky, Novou Guineu, Sulu, Borneo, dále na Cejlon, Aden, přes Suez do Itálie a do Čech. Po sňatku s dcerou českého nakladatele v Chicagu Vlastou Geringerovou (prosinec 1897) podnikli společnou cestu do Mexika. V roce 1899 jej bouřlivými událostmi (povstání boxerů) opět zlákala Čína. Odjel 1900 do Pekingu, odkud pak pokračoval přes Mandžusko do Vladivostoku, plavil se po Amuru, projel sibiřskou dráhou do Evropy a z Německa se vrátil do Spojených států. Své cestovatelské putování uzavřel opakovanými cestami do Latinské Ameriky - v letech 1903-04 navštívil Brazílii, pobřeží Chile, Peru, Paraguay, Ecuador a památky předkolumbovských kultur v Mexiku a střední Americe. Domovem byl střídavě v Čechách a ve Spojených státech (měl americké občanství), 1921 definitivně přesídlil do Prahy. V posledních letech života se navzdory zdravotním problémům věnoval především přednáškové činnosti a sepisování svých cestovatelských pozorování (ne všechny zamýšlené spisy dokončil a publikoval). Byl osvětovým pracovníkem v pravém slova smyslu. O svých průkopnických cestách mnohdy ohrožujících jeho zdraví i život proslovil několik tisíc přednášek v českých zemích, Spojených státech, Holandsku i Vídni, promlouval do rozhlasu. Přednášky doplňoval ukázkami z několika tisíc vlastních fotografií. Fotografovat začal již v Africe a pořídil řadu unikátních záběrů, na Tenerife se fotografováním dokonce i živil. Naprosto unikátní byly též jeho snímky z císařských paláců v Číně. Z předmětů, které z cest přivezl, byly pořádány výstavy. Zajímal se o přírodu, společnost i každodenní život obyvatel, propagoval úctu k lidem odlišných ras. Přírodniny i etnografický materiál ze své sběratelské činnosti sice musel používat i k finančnímu krytí nákladů svých výprav, nicméně jeho ctižádostí bylo rozšiřování českých muzejních sbírek. Jeho dary pro Museum Království českého a pro muzeum V. Náprstka patří ke sbírkovým základům těchto institucí. Psal cestopisné črty do Vesmíru, Květů, Národních listů, Zlaté Prahy, Světozoru. Literární úroveň jeho cestopisných líčení oceňovali významní soudobí spisovatelé.

D.-k.: Z cest E. St. Vráze, Praha 1897, 424 s.; Napříč rovníkovou Amerikou, Praha 1900 (Cesty světem, sv. I.), 940 + 86 s.; V Siamu, zemi bílého slona (Cesty světem, sv. II.), Praha 1901, 220 s.; Čína. Cestopisné črty (Cesty světem, sv. III.), Praha 1904, 411 s.; Exotické povídky, Praha 1910, 300 s.; Z dalekých světů, díl I., Praha 1910, 323 s.; Za poklady Eldorada, Praha 1938; Taje amazonských pralesů, Praha 1939; V zemi zlata a Inků. Napříč rovníkovou Amerikou, Praha 1939, 376 s. Od 1941 vycházelo u nakladatelů Toužimský a Moravec nové, do devíti svazků rozvržené vydání Vrázových spisů.

D.-č./sb.: Apuntes de un viaje por Africa, Diaro de Tenerife (Santa Cruz de Tenerife), 1887, No. 276, 277, 279, 280, 284, 286, 291, 297; Mis viajes a los paises de los Otschi, Las Canarias (Santa Cruz de Tenerife), 1888, No. 48-52, 55; Jak sbírám ve Venezuele, Vesmír XIX (1890): 236-237, 242-243, 259-260; V západní Africe. Obrazy cestopisné a sběratelské, Vesmír XX (1891): 78-79, 86-87, 134-135, 147-148; Cesty jihoamerickou republikou Venezuelou, Zlatá Praha (1892): 262, 286, 295, 303; Jak jsem cestoval po Orinoku? Zlatá Praha (1894): 387, 339-402, 411-413, 427-428, 438-439; Španělské chrámy v Cajamarce v Peru, Světozor (1894): 622-623; V Nankingu, Světozor (1897): 10, 15, 17, 32-34, 43, 45; Mezi Daky a Orangutany, Zlatá Praha (1897): 238, 247, 259, 270-71; Ze Siamu, Zlatá Praha (1897): 435-438, 449-450; Město Paláců v Pekinu, Zlatá Praha (1902): 247, 297-8, 310, 322-323, 346-347, 381-382. Témata těchto i dalších Vrázových článků jsou následně zpracována v jeho knihách.

L: Bauše, Bohumil: Z cest E. St. Vráze, recenze od F. V. Vykoukala in: Časopis Musea Království českého LXXII (1898): 183-185; Vrázová, Vlasta: Život a cesty E. St. Vráze, Praha 1937; Jerman, Zdeněk: E. St. Vráz, Praha 1947; Korbel, Ladislav: E. St. Vráz, člověk a cestovatel, Lidé a země (1960), 9: 105-108; S. N.: E. St. Vráz na Nové Guineji. Prosinec 1987 v Náprstkově muzeu v Praze, Národní muzeum, Praha 1987, 7 s.; Halászová, Věra: Záhady v životě E. St. Vráze (Výstavka měsíce), Náprstkovo muzeum, Praha 1992, 8 s.; Štěpánek, Pavel: Enrique Stanko Vráz, viajero checo del siglo XIX en Venezuela (1899-1893), Ibero-Americana Pragensia XXVIII (1994): 111-124; XXIX (1995): 101-122; J. a M. Martínkovi: Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998, 458-464.

(bb)

VRHEL František - český etnolog-iberoamerikanista

* 28. 5. 1943 Klatovy

V letech 1962-67 studoval na Filozofické fakultě v Praze a v Havaně románskou filologii, zejména hispanistiku. Jeho doktorská práce (1970) se vztahuje ke španělskému básnictví doby rané renesance. Od roku 1968 působí na FF UK, do roku 1978 jako vědecký tajemník Střediska ibero-amerických studií, poté až dosud na katedře etnografie a folkloristiky, nejprve jako odborný asistent, později jako docent (habilitační práce Podoby etnolingvistiky, 1980); od prosince 1989 je vedoucím katedry. Roku 1994 se stal děkanem FFUK.

Těžiště jeho pedagogické činnosti tvoří přednášky z obecné etnologie, jádro vědecké činnosti etnolingvistika a teoretické orientace v etnologii, jež vycházejí z lingvistických postupů (strukturalismus, kognitivní antropologie). S etnolingvistickou orientací souvisí oba dlouhodobé studijní pobyty v zahraničí: Mexiko, Peru. Je rovněž činný jako překladatel.

D.-k: Úvod do studia nativních jazyků Iberoameriky, SPN, Praha 1976, 283 s.; (s O. Kašparem), Texty nativní Iberoameriky I-III, SPN, Praha, 1978-1984; Základy etnolingvistiky, SPN, Praha 1981, 174 s.; Apuntes tipológicos sobre las lenguas nativas del Paraguay, Supplementum Ibero-Americana Pragensia, Praha 1983; (s O. Kašparem), Etnografie mimoevropských oblastí: Amerika I-III, SPN, Praha 1985-1989; (spoluaut.), Slovník spisovatelů Latinské Ameriky [hesla a úvodní studie o nativní literatuře], Libri, Praha 1996.

D.-č./sb.: Popol Vuh y la Cosmología Maya, in Ibero-Americana Pragensia VIII (1974): 171-174; Aimará y Tipología, Ibero-Americana Pragensia XI (1977): 49-55; Etnografie a lingvistika. Několik poznámek ke kognitivní antropologii, Český lid 1985/2: 92-95; Victor W. Turner et l'anthropologie symbolique, Archivum Orientale 1987/3: 296-301; (spoluaut.), Průvodce po světové literární teorii [hesla C. Lévi-Strauss a V. Ja. Propp], Panorama, Praha 1988; (s J. Opatrným), Apuntes metodológicos sobre la formación de las naciones en América Latina, Ibero-Americana Pragensia XVII (1983, vyšlo 1989): 23-43. (A)

VYDROVÁ Hedvika - česká romanistka, hispanistka a iberoamerikanistka

* 6. 6. 1939 Praha

Studovala španělštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (promovaná filoložka 1962), chilskou a španělskou literaturu na Universidad de Chile v Santiagu de Chile (1964-65), kolumbijskou a hispanoamerickou literaturu v Instituto Caro y Cuervo v Bogotě (1985-86). PhDr. 1970.

Pracovala jako překladatelka a tlumočnice v Havaně (1961-62), od roku 1962 působila jako asistentka španělského jazyka a literatury na katedře romanistiky FF UK v Praze a na katedře románské a klasické filologie na FF Univerzity Komenského v Bratislavě (1962-63). Později byla odbornou asistentkou španělské a hispanoamerické literatury na katedře romanistiky (1966-89) a na katedře překladatelství a tlumočnictví (1974-81) FF UK. V roce 1990 se habilitovala a byla jmenována docentkou pro obor španělská a hispanoamerická literatura. Působí na FF UK, od 1996 též externě na katedře španělštiny Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Přednášela na univerzitách v Mexiku (Jalapa, 1983), Kolumbii (v Bogotě a v Cali, 1985-86) a Španělsku (1994 a 1995). Od prosince 1989 byla vedoucí katedry romanistiky FF UK, od 1993 je ředitelkou Ústavu románských studií tamtéž. Je členkou vědecké rady FF UK (od 1990) a předsedkyní oborové rady postgraduálního (doktorandského) studia pro románské literatury na FF UK (od roku 1992), v letech 1990-92 byla členkou vědecké rady Orientálního ústavu ČSAV (1990-92).

Zabývala se dějinami španělské kultury a literatury (zejména 19. a 20. století), od konce 60. let se její zájem soustředil na hispanoamerické písemnictví. Realizovala monografické přednášky zvláště o tématech hispanoamerického baroka, romantismu, modernismu, avantgardy a soudobé prózy. V kritických statích se věnovala otázkám básnického jazyka (Huidobro, Vallejo, P. Neruda, Guillén), zrodu a vývoje modernistické prózy (Blanco Fombona), motivické výstavby a narativních postupů tzv. nového románu (Carpentier, Onetti, Rulfo, Otero Silva, García Márquez, Vargas Llosa) a fantastické povídky (F. Hernández, Cortázar) a problematice tzv. prózy-svědectví (de la Torriente-Brau). Podílela se na týmových pracích encyklopedické povahy (Světová literatura I.-IV., Slovník světových literárních děl I.-II., Slovník spisovatelů Latinské Ameriky aj.). Je dlouholetou spolupracovnicí četných periodik, Čs. a Českého rozhlasu a nakladatelských domů (editorka, překladatelka, autorka průvodních studií).

Zasedala v porotě mezinárodní literární soutěže Casa de las Américas (1988), je členkou redakční rady časopisů Ibero-Americana Pragensia (od 1987) a Svět literatury (od 1993), členkou Obce překladatelů (od 1992) a Španělské asociace profesorů hispanoamerické literatury (od 1995), čestnou členkou Společnosti Nicoláse Guilléna v Havaně (od 1992).

D.-k.: (spoluaut.), Španělsko, Praha 1982: 268-282; (spoluaut.), Světová literatura I-IV, Praha 1985-87: II., 171-174, III., 51-63, IV., 80-83, 90-96; (ed., přel., s V. Uhlířem), J. C. Onetti: Bezejmenný hrob a jiné příběhy, Praha 1987; (spoluaut.), Slovník světových literárních děl I-II [19 hesel], Praha 1988-89; (spoluaut.), En torno a César Vallejo, Madrid 1988: 55-97; Autoři a díla, Praha 1989, 192 s.; (ed., přel., s K. Uhlířem a J. Límovou), J. Cortázar: Změna osvětlení, Praha 1990, 478 s.; (spoluaut.), Slovník spisovatelů Latinské Ameriky [190 hesel a úvodní kap. Hispanoamerická literatura: 18-52], Libri, Praha 1996, 589 s.

D.-č./sb.: Sobre la comicidad en la poesía de V. Huidobro, Ibero-Americana Pragensia II (1968): 41-50, El que fue descubriendo y nombrando las cosas, Ibero-Americana Pragensia VIII (1974): 9-17; El motivo de la revolución mexicana en la novela Pedro Páramo de J. Rulfo, Romanistica Pragensia IX (1975): 93-99; Příběh o síle přátelství, in: M. Rojas: Syn zloděje, Praha 1976: 313-318; Nerudovo sídlo na zemi, in: P. Neruda: Sídlo na zemi, Praha 1976: 249-261; Venezuelská Paní Bovaryová?, in: R. B. Fombona: Duše podniku, Praha 1977: 7-18; Zpěv o zemi a člověku, in: P. Neruda: Veliký zpěv, Praha 1978: 5-14; El hombre de hierro de R. B. Fombona, Ibero-Americana Pragensia XI (1978): 9-18; J. C. Onetti aneb neuskutečněný sen, Světová literatura (1979), 2: 78-120; El tema de la violencia en la novela Cuando quiero llorar no lloro de M. Otero Silva, Romanistica Pragensia XII (1979): 53-67; Las constantes y las variantes en la poesía de C. Vallejo: Los heraldos negros, Ibero-Americana Pragensia XIII (1979): 19-49; Smutní hrdinové, in: M. Otero Silva: Victorinové, Praha 1979: 261-268; Paměť lidského rodu, in: G. García Márquez: Sto roků samoty, Praha 1980: 367-372; Bibliographie choisie et commentée de l'oeuvre de PhDr. O. Bělič, DrSc., Prof. ą l' Université Charles de Prague, Philologica Pragensia (1980), No. 4; Román jako souhrnný obraz světa, in: M. Vargas Llosa: Zelený dům, Praha 1982: 447-454; En torno al valor de la obra narrativa de P. de la Torriente-Brau: Cuentos de Batey, Romanistica Pragensia XV (1983): 111-121, (1984): 7-13; Vyprávění přemáhající nicotu, in: C. Laforetová: Nic, Praha 1984: 273-278; doslov, in: M. Vargas Llosa: Tetička Julie a zneuznaný génius, Praha 1984: 229-335; El tiempo en la narrativa de A. Carpentier, Ibero-Americana Pragensia XIX (1985): 63-67; V magickém zrcadle slov, in: R. M. del Valle-Inclán: Tyran Banderas, Praha 1985: 9-36; Lyrik pozdního romantismu, in: G. A. Bécquer, Ztichlá harfa, Praha 1986: 103-111; Proměny a jednota poezie N. Guilléna, Literární měsíčník (1987), 10: 103-105; La burla en la poesía de N. Guillén, Revista de Literatura Cubana VI, Jul. -Dic., Habana 1988: 165-171; El testimonio literario: algunas aproximaciones a su definición, Romanistica Pragensia (1988): 55-64; V rytmu bolera, in: G. García Márquez: Láska za časů cholery, Praha 1988: 377-383; (s Š. Grauovou), Literaturas iberoamericanas en la traducción checa, Ibero-Americana Pragensia XXVI (1992): 243-256.

L.: Kdo je kdo, Praha 1995.

(A)

VYHLÍDAL Oldřich - český básník a překladatel

* 4. 1. 1921 Holešov, + 14. 5. 1989 Praha

Studium na reálném gymnáziu v Holešově zakončil maturitou 1941. Od roku 1945 studoval psychologii a sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale studia nedokončil.

Živil se jako zedník, figurant, kolportér a saldokontista. Dočasně pracoval v Holešově v továrně na nábytek. V letech 1951-57 zaměstnán jako nakladatelský úředník a korektor v Technickém nakladatelství v Praze, později v sekretariátu Svazu čs. spisovatelů. V letech 1959-81 působil jako redaktor nakladatelství Čs. spisovatel.

Vedle vlastní básnické tvorby se od poloviny 60. let věnoval překladům korejské, arménské a rumunské poezie. Zájem o starokorejskou poezii u něho vzbudil Nam Ki-dok (Nam Gi Dok), student z KLDR, který přijel do ČSR po korejské válce a studoval bohemistiku na Filologické fakultě UK. Vyhlídal podle jeho převodů do češtiny přebásnil trojverší sidžo. Tyto překlady patří k prvním překladům této literární formy do cizího jazyka. První sbírka vyšla ve stejném roce jako překlady sidžo v angličtině a ruštině. V 60. letech, před vydáním druhého výboru, navštívil KLDR.

D.-k.: PŘEKLADY: (ze starokorejštiny, s Nam Gi Dokem), Chrysantémy [poznámky], SNKLHU, Praha 1958, 190, 7 s.; (z arménštiny), J. Čarenc: Sladký ohnivý květ, Praha 1962; (z korejštiny, za jazykové spolupráce Nam Gi Doka), Věčná slova země zelených hor, Odeon, Praha 1967, 167, 13 s.; (za jazykové spolupráce Nam Gi Doka), Chryzantémy. Ze země zelených hor, Československý spisovatel - Klub přátel poesie, Praha 1976, 159, 5 s.

D.-č.: PŘEKLADY: (za jazykové spolupráce Nam Gi Doka), Chrysantémy. Starokorejská lyrika. Neznámý, Kim Čon-Thäk, Literární noviny 6 (1957), 32: 7; (za jazykové spolupráce Nam Gi Doka), Věčná slova zelených hor. Neznámý, Ri An-nul, Hwang Zin-i, Světová literatura 2 (1957), 4: 60-62; (za jazykové spolupráce Nam Gi Doka), Ze starokorejské lyriky. Han U, Rim Če, Kwon Ho Mun, Neznámý, Literární noviny 6 (1957), 33: 8.

(zk)

VYHNIS Čeněk (v mládí někdy uváděl Vincenc) - český gymnaziální profesor a indolog

* 8. 10. 1842 Kostelec nad Labem, + 23. 3. 1897 Praha

Vystudoval Filozofickou fakultu pražské univerzity (sanskrt poslouchal u prof. A. Ludwiga 1864-67); v šedesátých letech byl spolupracovníkem pražských Národních listů a působil jako profesor a ředitel na gymnáziích v Hradci Králové, Příbrami a nakonec v Praze. Přitom překládal ze sanskrtu a publikoval články o Indii. Byl prvním, kdo u nás přeložil a vydal ze sanskrtu celé slovesné dílo - Kálidásovu Šakuntalu, a v rukopisu měl údajně přeloženo i další jeho drama - O Vikramovi a Urvaší, z něhož publikoval jen část ve Výroční zprávě příbramského gymnázia (za rok 1877-78).

D.-k.: Šakuntala. Drama indické od Kalidásy, Praha 1873, 209 s.

D.-č.: Průpovědi Bhartrhariho, Květy - Česká včela, Praha 1865-1866: 117; O původu pohádky v Indii, Květy - Česká včela, Praha 1867-1868: 70; Kalidasa. Ukázky z překladu Šakuntaly, Květy 4 (1869), 40: 318, 41: 326, 42: 334, 43: 342, 44: 350, 45: 358.

L.: OSN, díl 27, Praha 1908: 24; B. K. MSN, 2. díl, Praha 1929: 2065; Rypka, J., Straka B.: Orientalistika, in: Československá vlastivěda, sv. 10, Praha 1931: 394-402.

(mk)


Zpět na abecední vyhledávání