KDO BYL KDO Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

ŠAFÁŘ Karel - český středoškolský profesor, romanista, překladatel z francouzštiny, arabštiny a turečtiny

* 28. 1. 1889 České Budějovice, + 3. 6. 1970 České Budějovice

Studoval Jirsíkovo gymnázium v Českých Budějovicích a od 1908 francouzštinu, němčinu, arabštinu, perštinu a turečtinu na Filozofické fakultě pražské univerzity. Působil pak celý život jako středoškolský profesor francouzštiny a němčiny. Proslul jako člen "jihočeské Thelémy", která vydala nový překlad Rabelaisova Gargantuy a Pantagruela. Z francouzštiny překládal Rabelaisa, Bédiera a Montesquieua, vydal rovněž překlady z arabštiny a turečtiny.

D.-k.: PŘEKLADY: (z arabštiny), Povídka o králi, jeho synu, vezírech a otrokyni. 1000 nejkrásnějších novel, Praha [1911]; (z arabštiny), Sindbád. Vypravování Sindbáda námořníka z arabské sbírky "Tisíc a jedna noc", Praha 1914; (z turečtiny), Šprýmy hodži Nasr-ed-dína efendiho, Praha 1932; Příběh o jinochu a smutných starcích, Praha 1939.

L.: Jana Makovcová: Jihočeský Theléman (Karel Šafář - život a dílo). Diplomová práce na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, katedra historie 1995; A. Jakeš: Poklady Orientu, Jihočeská pravda 9. 6. 1970; J. Jelínek: Nad životním dílem orientalisty a významného českého překladatele, Svoboda 25. 1. 1969; rl (Renata Listíková): Jihočeská Theléma, Lexikon české literatury 2, Praha 1993: 530-531; J. Bečka: Žáci Rudolfa Dvořáka, NO 50 (1995): 73-77.

(jb)

ŠANDA Vojtěch - český teolog a orientalista

* 15. 10. 1873 Kvílice u Slaného, + 24. 12. 1953 Praha

Studoval na německém gymnáziu v Bohosudově a v Litoměřicích, potom teologii v Innsbrucku. Na další studium byl vyslán do Bejrútu a Jeruzaléma v letech 1897-1900. Roku 1897 byl vysvěcen na kněze. Roku 1902 se stal profesorem v bohosloveckém ústavě v Litoměřicích, 1918 profesorem Teologické fakulty pražské univerzity. Pro rozdíly v názorech s pražským nunciem přešel na Filozofickou fakultu UK, kde přednášel v letech 1934-38 semitské jazyky: arabštinu, hebrejštinu, aramejštinu a syrštinu. 1935 byl zvolen činným členem Orientálního ústavu v Praze. 1950 se na dva roky vrátil na Teologickou fakultu jako její děkan a profesor dogmatiky.

Publikoval překlady z koptštiny (Duchovní pastýř), připravil pro tisk Christoduli, Coptorum patriarchae, Liber confessionis Patrum (arab. a lat., o rozsahu asi 1 000 s.).

D.-k.: Untersuchungen zur Kunde des Alten Orients, Berlin 1902; Die Aramäer, Leipzig 1902; Die Bücher der Könige, übersetzt und erklärt, 2 sv., Münster 1911 a 1912; Starosemitské nápisy, Praha 1912; Salamo und seine Zeit, Müster 1913; Moses und der Pentateuch, Münster 1924.

L.: František Kotalík: In memoriam ThDr Vojtěch Šanda. ArOr 22 (1954): 497-500; F. Kotalík, in: M. Durychová a V. Petr, Orientalia z knihovny ThDr Vojtěcha Šandy, Praha 1955; OSNND, 6. díl, sv. 1: 692; J. Tumpach, A. Podlaha, Bibliografie české katolické literatury náboženské od roku1828 do 1913, 5 sv., Praha 1911-1923. (jb)

ŠEBESTA Pavel Jáchym - rakouský misionář, etnograf, lingvista a cestovatel českého původu

* 20. 3. 1887 Velké Petrovice u Ratiboře, + 17. 9. 1967 Vídeň

Po studiu na teologické fakultě (ThDr.) a vysvěcení na kněze (1911) byl vyslán do Mosambiku jako misionář. Za 1. světové války byl internován jako rakouský občan nejprve v Mosambiku a pak v Portugalsku. Pobyt zde využil ke studiu archivních materiálů k dějinám misijní činnosti v jihovýchodní Africe. K tématu se ale vrátil až 1966 knihou Portugals Konquistamission in Südost-Afrika. Missionsgeschichte Sambesiens und des Monomotapareiches (1560-1920). Po návratu z internace se znovu usadil v misijním klášteře školy v Mödlingu u Vídně, kde působil jako redaktor časopisu Anthropos a kde současně studoval etnografii a egyptologii. Ještě během studií uskutečnil studijní cestu k Semangům na Malajský poloostrov (1924). Tento výzkum předurčil jeho další vědeckou dráhu: po celý život zůstával věrný "nejmenším lidem na světě". Po obhájení doktorské práce (1926) uskutečnil dvě výzkumné cesty k Pygmejům v tehdejším Belgickém Kongu (Kongo). Při výzkumech ho zajímal nejen stav pygmejské kultury, ale i kultury s Pygmeji sousedících "míšeneckých" a bantuských kmenů. Pozornost věnoval především vzájemným kulturním impulsům a vlivům. Pobyty využil i ke sběru etnografik - jednu z jeho kolekcí vlastní Náprstkovo muzeum v Praze.

D.-k.: V přítmí pralesa. Výzkumná cesta k Semangům v Zadní Indii, edice Země a lidé č. 75 a 76, Praha 1927; Svítání nad pralesem, edice Země a lidé č. 83 a 84, Praha 1929; Antropologie středoafrických Pygmejů v Belgickém Kongu, Praha 1933; V tropických pralesích, edice Země a lidé č. 98, Praha 1935; Die Bambuti-Pygmäen vom Ituri, 4 vols., Brusel 1938-1950; (se Sínou Drahorádovou-Lvovou), Mezi trpaslíky a negry, Praha 1940; O chytrém černochu a hloupém trpaslíku, Praha 1940; (se Sínou Drahorádovou-Lvovou), Tajnosti afrického pralesa, Praha 1948; Die Negrito Asiens, 3 vols., Wien 1952-1957; Baba wa Bambuti, Wien 1957; (se Sínou Drahorádovou-Lvovou), Mezi nejmenšími lidmi světa, Praha 1959; Ursprung der Religion, Berlin 1961.

L.: Festschrift Paul Schebesta zum 75. Geburtstag (Studia Instituti Anthropos 18), Wien-Mödling 1963. Vorbichler, A: Professor Paul Schebesta SVD +, Anthropos 62 (1967): 665-685; JK (J. Kandert): Pavel Jáchym Šebesta 20. 3. 1887-17. 9. 1967. Březen 1987 v Náprstkově muzeu v Praze; nekrology v Duchovním pastýři (17/1967, 10, 198-199) a v Katolických novinách (19/1967, 44, 3) ; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998, 409-411.

(ka)

ŠEBKOVÁ Hana - česká romistka, překladatelka a tlumočnice

* 29. 11. 1952 Tanvald (okr. Jablonec nad Nisou)

V letech 1973-79 vystudovala na Filozofické fakultě UK obor čeština-francouzština; 1977-78 absolvovala studijní pobyt na Faculté des Lettres univerzity Aix-Marseille v Aix-en-Provence se zaměřením na dialektologii a srovnávací lingvistiku.

V období let 1979-83 byla zaměstnána jako redaktorka v Československém rozhlasu, při zaměstnání absolvovala rigorózní řízení na Filozofické fakultě UK - 1980 získala doktorát filozofie. O romský jazyk a kulturu se počala zajímat 1979, kdy zahájila studium romštiny u M. Hübschmannové na Jazykové škole v Praze; na ně pak navázala řada terénních výzkumů vedoucích k získání bohaté škály empirických poznatků. Od roku 1983 ve svobodném povolání jako překladatelka a tlumočnice. Od 1991 vyučuje romštinu na Pedagogické fakultě UK, od 1994 výkonná redaktorka časopisu romistických studí Romano Džaniben.

D.-k.: (spoluaut. M. Hübschmannová, A. Žigová), Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, SPN, Praha 1991; (spoluaut. M. Hübschmannová, E. Žlnayová), Fragments tsiganes, Lierre et Coudriere Editeur, Paris 1991; Jazyková situace Romů a její vývoj, Občanské sdružení MENT, Praha 1995.

D.-č./sb.: (spoluaut. M. Hübschmannová, A. Žigová), Bori, in: Occasional publications of the Romani Institute, No. 4, London 1981; Postavení snachy v tradiční romské komunitě, Český lid 71 (1984), 2; (s E. Žlnayovou), Une minorité méprisée, Monde gitan 79, Paris 1991; (s E. Žlnayovou), Les Roms de Tchécoslovaquie, in: Les familles Roms d'Europe de l'Est, IDEF, Paris 1991; Camarade Tsigane, in: Communications No. 55, Seuil, Paris 1992; Préjugés, lieux comuns en Tchécoslovaquie, Études Tsiganes 1 (1993); (s M. Hübschmannovou, A. Žigovou), Die Rolle des ältesten Sonnes in der traditionellen Romfamilie, in: Tsiganologische Studien, Justus-Liebig-Universität, Giessen 1992; (s M. Hübschmannovou, E. Žlnayovou), I Rom slovacchi durante la seconda guerra mondiale, Lacio drom 29/5, Roma 1993; Romská humorná vyprávění, Romano Džaniben I/2 (Praha) 1994; Úloha nejstaršího syna v tradiční romské rodině, Romano Džaniben 1-2, 1996.

(kr)

ŠERCL Čeněk (v Rusku psal pod jménem Šercl, Vikentij Ivanovič) - český lingvista a indolog působící v Rusku

* 28. 9. 1843 Beroun, + 4. 12. 1906 Ljubljana, Slovinsko

Po maturitě na malostranském gymnáziu vystudoval Právnickou fakultu pražské univerzity (1865), ale mimořádný talent na řeči (byl nazýván "českým Mezzofantim") ho vedl k soustavnému lingvistickému studiu. Od 1866 pobýval déle než rok v Londýně (v Britském muzeu sestavoval katalog spisů o jazycích a umění), kde studoval sanskrt a další indické jazyky a pod vedením prof. Jamese Summerse též čínštinu s japonštinou. Pak odjel do Ruska, kde z Petrohradu hodně cestoval (Finsko, severní oblasti obývané Enci, Něnci, Nganasany, Čukči, Laponci aj.); rok strávil na fakultě orientalistiky petrohradské univerzity studiem sanskrtu, avestštiny (u prof. K. A. Kossoviče) a perštiny (u prof. M. A. Kazem-Beka) a po složení zkoušek dosáhl akademické hodnosti magistra (1868); doktorát mu udělila Moskevská univerzita 1870.

Po habilitaci přednášel sanskrt a srovnávací jazykozpyt na univerzitě v Charkově jako docent, mimořádný (od 1880) a brzy nato jako řádný profesor až do roku 1885. Po celý zbytek akademické kariéry působil jako univerzitní profesor v Oděse (1885-96), kde ke svým jazykovědným přednáškám přibral též dějiny sanskrtské literatury. Ve svých česky a rusky publikovaných dílech vydávaných knižně i ve filologických vědeckých časopisech se zaměřoval zejména na sanskrt a obecné jazykovědné problémy, někdy s použitím podkladů z jazyků novoindických, i drávidských. I když těžiště jeho vědecké a pedagogické činnosti spočívalo v oblasti indologie, byl nepochybně prvním českým orientalistou, který na univerzitní úrovni studoval i perštinu, čínštinu a japonštinu.

D.-k.: Ličnyje mestoimenija v sanskritskom jazyke i srodnyje im formy, Petěrburg 1869, 117; Ob imennach čisliteľnych v indoevropejskoj otrasli, ich razvitii i otnošenii k čisliteľnym drugich otraslej, Charkov 1870, 183 s.; Sanskritskaja grammatika, Charkov 1873, 123 s.; Razbor mestnogo i datěľnogo v klassičeskich jazykach sravnitěl'no s sanskritskim, Charkov 1880, 126 s. [jako autor uveden Šercl, R. I.]; Z oboru jazykozpytu, Praha 1881-1883, 573 s.; Sintaksis drevně-indijskogo jazyka, Charkov 1883, 392 s.; Mluvnice jazyka ruského, 2 sv. Praha 1883-84; O slovach s protivopoložnymi značenijami (ili o tak nazyvajemoj znantiosemii), Voroněž 1884, 83 s.; Nazvanie cvetov i simvoličeskoe značenie ich, Voroněž 1884, 70 s.; Konkretnosti v jazykach. I. Konkretnosť leksikaľnoj storony jazyka. II. Konkretnosť grammatičeskoj storony jazyka, Voroněž 1885, 96 s.; Ze života dřevních Indů, Praha 1889.

L.: Český Mezzofanti, Lumír (1866): 121-122; Šercľ, V. I., in: Istoriko-filologičeskij fakuľtet Char'kovskogo universiteta za pervyja 100 let ego suščestvovanija (1805-1905), Charkov 1908: 223-224; OSN 24, Praha 1906: 588; MSN 7, Praha 1930: 24; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 415.

(mk)

ŠÍMA Jiří - český mongolista a sinolog

* 7. 1. 1943 Praha

Po studiu na střední jazykové škole absolvoval v letech 1959-65 obor sinologie a etnografie s folkloristikou na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; současně byl vyslán jako první čs. student ke studiu mongolistiky a sinologie na Státní univerzitu v Ulánbátaru, kde 1964 obhájil diplomovou práci. 1971 získal na UK v Praze titul PhDr., 1988 mu byla v Akademii věd Mongolska udělena vědecká hodnost DrSc.

V letech 1966-69 pracoval jako překladatel na čs. velvyslanectví v Číně a v letech 1990-92 byl čs. velvyslancem v Mongolsku. V letech 1969-1990 a znovu 1992-95 pracoval v Orientálním ústavu ČSAV, externě vyučoval na Filozofické fakultě UK na katedrách českého jazyka pro cizince, etnografie a folkloristiky a věd o zemích Asie a Afriky. Do 1995 byl vedoucím oddělení Východní Asie Orientálního ústavu. Po odchodu z Orientálního ústavu založil klub přátel Asie Pražská jurta, v němž rozvíjí kulturní, vědecké a cestovatelské aktivity, vyučuje češtinu, mongolštinu a čínštinu. Je soudním překladatelem a tlumočníkem mongolštiny a čínštiny.

Ve své odborné a vědecké práci se zaměřil především na otázky vzájemného poznávání Mongolů, Čechů a Číňanů od nejstarších dob do současnosti, zasloužil se o vydávání základních jazykových příruček mongolštiny a překládá moderní a lidovou literaturu z mongolského originálu. Je členem pracovní skupiny Orientalia Bohemica v Orientálním ústavu. Zabýval se i editorskou prací, inicioval a vydával v letech 1977-95 Bibliografickou edici OÚ, do 1995 byl členem redakční rady Nového Orientu, 1990 založil Informační bulletin Společnosti přátel Mongolska a od 1993 spoluvydává Zpravodaj České orientalistické společnosti. Absolvoval několik stáží v Mongolsku, účastnil se světových mongolistických kongresů. Mongolsko navštívil více než 100krát i jako překladatel delegací a poradce filmů, 1996 jako vedoucí Mise dobré vůle. Značnou pozornost věnuje přednáškové a popularizační činnosti.

Od 1998 pracuje v Mongolsku jako ředitel česko-mongolské CK. Téhož roku byl zvolen členem Čingischánovy akademie a mongolský prezident jej vyznamenal Řádem přátelství.

Přestože byl jedním ze zakladatelů Společnosti československo-mongolského přátelství 1968, v letech "normalizace" nesměl být ani jejím členem. Roku 1990 inicioval a stal se prvním předsedou Společnosti přátel Mongolska, pomáhal zakládat i Česko-čínskou a Česko-vietnamskou společnost.

D.-k.: (s J. Kolmašem), Bibliography of Pavel Josef Poucha's Works, Oriental Institute, Prague 1970, 57 s.; PhDr. Jaroslav Cesar CSc. Bibliografie 1953-1977. Bibliografická edice Orientálního ústavu ČSAV, sv. 1, Praha 1977, 129 s.; (se Z. Heřmanovou), Danuška Heroldová, CSc. Bibliografie 1951-1976. Bibliografická edice Orientálního ústavu ČSAV, sv. 2, Praha 1977, 83 s.; (s J. Janešovou a L. Prokopovou), Česko-mongolská konverzace, 1. vyd., Praha 1978, 368 s.; Postavení státních orgánů Čínské lidové republiky. Část I. 1949-1969, Problémy soudobého vývoje Číny, sv. 12, OÚ ČSAV, Praha 1979, 59 s.; Postavení státních orgánů ČLR. Část II. 1969-1979, Problémy soudobého vývoje Číny, sv. 23, OÚ ČSAV, Praha 1980, 173 s.; (s F. Doskočilem a A. Sudákem), Česko-mongolský slovník k učebnicím češtiny pro Mongoly I-VI, Praha 1980, 158 s.; (spoluaut.), Politika a ekonomika Číny po Mao Ce-tungově smrti 1976-80, Problémy soudobého vývoje Číny 25/1-2, Praha 1981, 291 s.; Burjati a Kalmyci v SSSR (výstavka měsíce). Náprstkovo muzeum, Praha 1982, 7 s.; (ed.), Vnitromongolská autonomní oblast. Mongolské národnosti ČLR, sv. 1., OÚ ČSAV, Praha 1983, vi, 210 s.; (spoluaut.), Proletarskij internacionalizm i razvitije socialističeskich stran Azii, Moskva 1983, 527 s.; (spoluaut.), Vnitropolitický a ekonomický vývoj v ČLR, OÚ ČSAV, Praha 1985, 130 s.; (s Č. Dalajem), Otnošenija meždu MNR i KNR (1949-1985) I, OÚ ČSAV, Praha 1986, 275 s.; (spoluaut.), Mongolskije narody KNR. Bibliografičeskij obzor (1947-1985). Mongolské národnosti ČLR, sv. 2., Praha - Ulánbátar 1986, 270 s.; (s Čoj Luvsandžavem), Mongolsko-český a česko-mongolský kapesní slovník, Praha 1987, 850 s.; (s J. Janešovou a L. Prokopovou), Česko-mongolská konverzace, 2. opr. vyd., Praha 1987, 368 s.; (spoluaut.), Mongolovedčeskije issledovanija. Ukazatěľ litěratury, Ulánbátar 1987, 251 s.; Čechoslovacko-mongoľskije otnošenija v 1945-1985 gg. i perspektivy ich razvitija. Avtoreferat dissertacii, Ulánbátar 1988, 42 s.; (s M. Rackem), Monggol-un amaraltu subilal, Praha 1990; Jaroslav Průšek. Bibliografie 1931-1991. Bibliografická edice OÚ, sv. 7, Praha 1994, 56 s.; (s J. Fassem a V. Liščákem), Timoteus Pokora. Bibliografie 1952-1987. Bibliografická edice OÚ, sv. 8, Praha 1994, 60 s.; (spolupráci s X. Dvorskou), Jarmila Kalousková. Bibliografie 1938-1978. Bibliografická edice OÚ, sv. 9, Praha 1995, 1, 27 s; (ed., předmluva), L. Jisl, The Orkhon Türks and Problems of the Archaeology of the Second Eastern Türk Kaghanate, Annals of the Náprstek Museum 18 (1997), 160 s.; (s J. Hladíkem a J. Polákem), Mongolsko - Jurta. Edice Svět, sv. 2, Prosiměřice 1997, 63 s.; (s M. Krauterem), Velbloud v Mongolsku, ve světě a v Plzni, SPM, Praha 1998, 80 s.

PŘEKLADY z mongolštiny: (ve spolupráci s V. Daňkem), B. Javúchulan: Hvězdy v poušti, Praha 1974, 96 s.; Čaj ve stepi. Deset mongolských básníků, Praha, 150 s.; Č. Ojdov: Pohádka o nalezeném štěstí, Praha 1979, 104 s.; (s R. Čižmárikem), B. Javúchulan: Túlske lesy, Bratislava 1981, 80 s.; D. Cevegmid: Ryzák Vítr, Praha 1986, 157 s.; XIX. sjezd Mongolské lidové revoluční strany, Praha 1987, 146 s.

D.-č./sb.: (pseud. J. Turek), Mongolové v Evropě, Dějiny a současnost 11 (1969), 8: 22-27; Deset let Akademie věd MoLR, Věstník ČSAV 81 (1972), 1: 53-56; K voprosu o kritičeskom podchode k istočnikam kasajuščimsja perechoda mongolov čerez těrritoriju nyněšněj ČSSR v 13 veke, in: Olon ulsyn mongolč erdemtnijn chojordugaar ich chural. 2-r devter, Ulánbátar 1973: 300-306; International Position of Mongolian People's Republic, Pacific Community 4, Tokyo 1973: 562-587; A propos de la colonie kalmouke de Tchéchoslovaquie, in: Études mongoles, Paris 1973: 181-189; K charakteru tzv. panmongolského hnutí v letech 1911-1919, in: Kapitoly z dějin asijského nacionalismu 1, Orientální ústav, Praha 1974: 53-103; On the Character of the So-Called Pan-Mongol Movement After 1911, ArOr 42 (1974): 97-119; Hledání vymyšlené říše a naše země, in: L. N. Gumiljov: Hledání vymyšlené říše, Praha 1974: 359-375; Půlstoletí mongolské literatury, Literární měsíčník 3 (1974), 10: 95-96; Mongolsko-čínské vztahy, in: Problémy soudobého vývoje Číny, sv. 3, OÚ ČSAV, Praha 1976: 1-93, 247-249; Politika Čínské lidové republiky vůči zemím Latinské Ameriky, in: Problémy soudobého vývoje Číny, sv. 11, OÚ ČSAV, Praha 1976: 1-166, 182-188; Mongolská próza a Čadrábalyn Lodojdamba, in: Č. Lodojdamba: Průzračný Tamir, Praha 1976: 5-13; (s J. Kolmašem), The Septuagenary of Pavel Poucha, ArOr 44 (1976): 54-62; (se Z. Heřmanovou-Novotnou), Danuška Heroldová-Šťovíčková, 19. 2. 1929 - 30. 10. 1976. Selected bibliography, ArOr 45 (1977): 157-160; Zur Rolle der Komintern bei der Verteieigung der Generallinie der MRVP Ende der zwanzigen und Anfang der dreissigen Jahre, in: Der revolutionäre Weg der Mongolischen Volksrepublik zum Sozialismus, Berlin 1978: 241-262; K sedmdesátinám Cendína Damdinsürena, Literární měsíčník (1978), 7: 119-120; Slovník k lekcím, in: F. Doskočil, Učebnice češtiny pro Mongoly VI, Praha 1979: 87-122; Vojennaja ugroza Mongolii v 30-je gody po otklikam čechoslovackoj obščestvennosti, in: Olon ulsyn mongolč erdemtnij 3-r ich chural. 3-r devter, Ulánbátar 1979: 291-300; K činnosti Bohumíra Šmerala v mezinárodním komunistickém a dělnickém hnutí, ČSČH 27 (1979), 5: 660-680; (s B. Pürevsürenem), Mongolští lidoví léčitelé a jejich prostředky, in: Tradiční medicína a současnost, Praha 1980: 52-54; Česká s slovenská literatura v mongolštině, Literární měsíčník (1980), 9: 118-119; The Czech Revolutionary Bohumír Šmeral and the Communist Movement of the East, ArOr 49 (1981): 322-343; Významné výročí Rudolfa Dvořáka (1860-1920), Zprávy ČSO 18 (1981), 1: 52-60; O dějatělnosti B. Šmeralja v meždunarodnom kommunističeskom i rabočem dviženii, Studia Mongolica, Tom 7, fasc. 4, Ulánbátar 1982: 39-79; Mongolská lidová republika, in: V. Melichar, Světová socialistická soustava v 50. letech, sv. 3., Praha 1982: 49-64; Velké ztráty mongolské literatury, Literární měsíčník 11 (1982), 8: 122-123; Poválečný odkaz Zdeňka Nejedlého čs. orientalistice, Zprávy ČSO 20 (1983): 51-56; O prepise z mongolčiny, Revue svetovej literatúry 20 (1984), 4: 174-176; Maloizvestnyj istočnik o Kalmykach načala 18 v., in: Olon ulsyn mongolč erdemtnij 4-r ich chural, 3-r devter, Ulánbátar 1986: 144-151; Pavel Poucha 1905-1986, ArOr 54 (1986): 362-368; K osmdesátinám dr. Pavla Pouchy, Zprávy ČSO 25 (1986), 2: 37-40; Mongolsko, in: Divadelné kultúry Východu, Bratislava 1987: 299-334; Z dějin mongolských praporů a vlajek do roku 1921, Vexilologie 69 (1988): 1339-1354; Mongolsko a jeho budúcnosť, in: L. Tüdev: Posledné kočovanije, Bratislava 1988: 280-289; Memory of 30 years remoteness, Bulletin AMS, Vol. 2, Ulánbátar 1989: 21-24; Putěšestvije Džovanni Marin'olli k mongol'skomu chanu Togon-Temuru, in: Olon ulsyn mongolč érdémtnij V ich chural, 1-r devter, Ulánbátar 1992, 1-2 (9-10): 24-29; Ukrytá tajemství mongolských jmen, Informační bulletin Společnosti přátel Mongolska 4 (1993), 2: 9-20; První zprávy o Číňanech a jméno Číny u nás a ve světě, Bulletin Čs.-čínské společnosti (1993), 1: 9-16; Zpráva o cestě Mise dobré vůle, Informační bulletin Společnosti přátel Mongolska 7 (1996), 3-4: 5-41; Severní kočovníci, hedvábí a hedvábné cesty, in: Hedvábná cesta, ČOS - Dar ibn Rushd, Praha 1998: 73-79; Třikrát In memoriam, Informační bulletin Společnosti přátel Mongolska 9 (1998), 3-4: 36-42; (pseud. Štěpán Luzniura), Demokratizační proměny Mongolska, NO 53 (1998), 1: 1-4.

PŘEKLADY: (z mongolštiny, s V. Daňkem), B. Javúchulan: Pod changajským nebem, Světová literatura 19, 4: 66-76; (s J. Múčkou), Č. Lodojdamba: Krásná Solongo, in: Slnečný vejár, Bratislava 1979: 263-283; (s M. Hamadou), S. Erdene: Červený padák, in: Slnečné hodiny. Výbor súčasných ázijských poviedok, Bratislava 1984: 10-15; S. Udval: Zlatý člověk, in: ibid.: 16-52.

L.: C. Dašdondov: Mongolč Šíma, Utga zochiol urlag, 1. 5. 1985; Čoj. Luvsandžav: Čech po nacional'nosti, mongol po priznaniju, in: Novosti Mongolii, 3. 7. 1987; G. Bjambadžal - C. Dašdondov: Sudlaač, surtačlagč, orčuulagč, Ünen, 6. 9. 1987; C. Dašdondov: Tod mörtéj, chos mortoj erdemten, Ünen, 4. 12. 1988; Život zasvěcený Mongolsku, in: Osočení. Dopisy lidí ze seznamu, Toronto 1993: 169-175.

(A)

ŠMÍD Emanuel - český malíř, ilustrátor a cestovatel

* 26. 10. 1951 Týnec nad Labem

V letech 1970-72 studoval obor scénografie a jevištní výtvarnictví na pražské konzervatoři.

V letech 1972-76 pracoval v Obchodních tiskárnách Kolín, 1977-89 v Čs. plavbě labsko-oderské. Od 1970 studuje, maluje a kreslí africkou a orientální tématiku. V období 1970-75 působil jako výtvarník African Clubu v Týnci nad Labem, ilustroval časopis TAM-TAM, klubové publikace, byl autorem propagačních materiálů - plakátů, odznaků, expedičních letáků, pohlednic. V rámci klubu připravil řadu výstav v Kolíně, Kutné Hoře a dalších místech (např. Africká safari ing. J. Vágnera, Cestovatel dr. E. Holub aj.). Po zákazu činnosti klubu se v roce 1977 stal výtvarníkem neoficiálního Africa-Orient Clubu, od 1990 Orient Clubu v Přelouči. Kreslí portréty do seriálu Naši v Africe a v Orientu, který vychází od 1980 a připomíná slavné i zapomenuté osobnosti, jež působily v zahraničí. Jeho kresby a ilustrace znají čtenáři novin a časopisů v Evropě, Africe, Asii a Americe.

V rámci studijních pobytů a expedic maloval a kreslil staré orientální památky ve Střední Asii (Taškent, Samarkand, Buchara, Chíva, Ašchabád, pouště Karakum, Kyzylkum, pohoří Ťan-šan, Kopet Dag), v Zakavkazsku (Baku a pobřeží Kaspického moře), na Balkáně (Dalmácie), v Pobaltí (ostrov Hiddensee) atd. Uspořádal samostatné i kolektivní výstavy po celé ČR, jeho tvorba je zastoupena v soukromých sbírkách v Evropě a Americe. Část jeho díla je uložena v expozici Cestovatelé z Přeloučska v Městském muzeu v Přelouči a v archivu v Týnci nad Labem. Od roku 1990 je zaměstnán ve státní správě jako tajemník v Týnci nad Labem.

D.-k. (ilustrace): Historie Afriky v kostce, African Club, Týnec nad Labem 1972; Etiopie, African Club, Týnec nad Labem 1972; Mali dneška, African Club, Týnec nad Labem 1972; Hmyz v Africe, African Club, Týnec nad Labem 1973; Plastika černé Afriky, African Club, Týnec nad Labem 1973.

D.-č./sb./B>. (ilustrace): An Asian Exposition in Liběchov Castle, Solidarity (1980), 5: 23; African Collections at Opočno, Solidarity (1981), 2: 22; Bedřich Machulka - African Explorer, Solidarity (1982), 3: 26; A Brave Woman Růžena Holubová, Solidarity (1984), 3: 21; Neuskutečněný sen - Čeněk Paclt, Bulharsko (1982), 3: 22; Komenského potomci, Príroda a spoločnosť, 39 (1990), 4: 38-39; Poslední potomek J. A. Komenského - cestovatel J. V. Figulus, Magazín Haló sobota 15. 6. 1990: 4; Námořní důstojník Jan Vozáb, Zprávy Klubu přátel Pardubicka XXIV (1990), 1-2: 8-10; Náhorní Karabach, Magazín Pochodně 73 (1984), 185 (11. 8.): 5; Nachičevan, Magazín Pochodně 73 (1984), 195 (18. 8.): 5; Brioni - perla Jadranu, Magazín Pochodně 77 (1988), 214 (10. 9.): 12.

L.: Jediný v ČSSR, Ahoj na sobotu 3 (1971), 48 (3. 12.): 3; Šmíd, K.: Chorézm - bílý květ pouště, MF - příloha Víkend (38), 35 (1979), č. 224 (22. 9.): 8; red.: Emanuel Šmíd. Z cest..., in: Africa-Orient Club, Přelouč 1983: 8-9; Šmíd, K.: Z cest E. Šmída, Socialistický směr 39 (1987), 16: 13; Fechtner, M.: Emanuel Šmíd. Katalog k výstavě Salon výtvarníků, Společnost Petra Jana Brandla, Kolín 1993.

(kš)

ŠMÍD Karel - český publicista, orientalista, cestovatel

* 12. 10. 1948 Abertamy

Absolvoval Střední průmyslovou školu strojírenskou v Kolíně (1969). V letech 1970-76 pracoval v elektroprůmyslu, 1977-91 u Čs. plavby labsko-oderské a od 1992 působí jako nezávislý publicista, poradce a expert na Afriku a Orient. Od roku 1967 se jako soukromý badatel zabývá studiem celkové problematiky a popularizací zemí Balkánského poloostrova, severní Afriky, ostrovů Středomoří, Blízkého východu, Kavkazu, Zakavkazska, Střední Asie a vzájemnými vztahy ČR - Orient a jejich historií. V letech 1967-98 navštívil 97 zemí Evropy, Afriky, Asie. Založil a jako předseda nebo sekretář řídil African Club v Týnci nad Labem (1970-75) a po jeho zákazu neoficiální Africa-Orient Club Týnec nad Labem/Přelouč (1975-89) a Orient Club Přelouč (1990-), ve kterých připravil a vedl 15 studijních expedic do oblastí od Maroka po Mongolsko; přednesl po celé republice a na mezinárodních sympoziích 200 přednášek, publikoval přes 500 populárně-naučných, cestopisných a vlastivědných článků, reportáží a příspěvků v asi 85 periodikách, rozhlasových a televizních stanicích v tuzemsku a v zahraničí.

Od roku 1980 připomíná slavné i zapomenuté osobnosti ve volně publikovaném seriálu Naši v Africe a v Orientu, který portréty doplňuje jeho bratr, malíř a ilustrátor E. Šmíd. Jeho univerzální sbírka z Afriky a Orientu (mince, hudební nástroje, zbraně, lovecké trofeje, řezbářské, kovotepecké a keramické umění aj.), archiv a dílo jsou uloženy v expozici Cestovatelé z Přeloučska v Městském muzeu v Přelouči.

Za propagaci Afriky mu byly uděleny Cena dr. Emila Holuba (1983) a Pamětní medaile dr. E. Holuba (1997).

D.-k: Křídla Afriky, AFC-ČSA, Praha 1980; (spoluaut.), Ostrovní země Afriky, IZO/ČTK Pressfoto, Praha 1988; Naši v Portugalsku, Orient Club, Přelouč 1998; Naši v Maghrebu. Orient Club, Přelouč 1998; Naši na Kavkaze a v Zakavkazsku, Orient Club, Přelouč 1998.

D.-č./sb.: Sokotra - ostrov blaženosti. Lidé a země 26 (1977), 2: 81-82; Africa and Holice, Solidarity (1979), 5: 24-25; Jan Neruda and the Suez canal, Solidarity (1982), 6: 27; Svědkové pravěku v Ulánbátaru, Lidé a země 32 (1983), 5: 229-230; Afrika sběratelsky, in: Sběratelské čtení, Klub sběratelů kuriozit/ÚKDŽ, Praha 1983: 66-72;; Ethiopia and Karel Ludvík, Solidarity (1983), 4: 23; Explorer Richard Štorch, Solidarity (1984), 4: 29; Priéné, Lidé a země 35 (1986), 5: 201-202; Gruzínský slavín, Lidé a země 35 (1986), 6: 245-246; Klášter Bellapais, Lidé a země 35 (1986), 10: 458-459; Památky severní Arménie, Lidé a země 36 (1987), 4: 169-170; Batumi - perla Černého moře, Lidé a země 36 (1987), 6: 284-286; Východní Kavkaz, Cesty 1, Klub cestovatelů Globe, Prosiměřice 1988: 39-42; Istanbul - brána Asie. Sborník Cesty 2, Klub cestovatelů Globe, Prosiměřice 1989: 87-90; Levantské tolary Marie Terezie, Sběratelské zprávy, č. 61, Hradec Králové 1989: 10-12; Kamenná poselství kočovníků, Lidé a země 38 (1989), 1: 36-37; Vojenská suchumská cesta, Lidé a země 38 (1989), 9: 422-424; Cesta do Chevsuretie, Príroda a spoločnosť 38 (1989), 11: 32-36; Cestami Tušetie, Príroda a spoločnosť 38 (1989), 23: 32-35; Mayotte, Lidé a země 39 (1990), 1: 34-38.

L.: Germeková, L.: Znalec Afriky, Práca 31 (1976), č. 265: 10; Kdo byl kdo a Kdo je kdo, Přeloučský rošt (1977), 6: 13; Trochtová, V.: Čech, jehož koníčkem je Afrika, Zápisník 21 (1977), 3: 46-47; Kotyk, J.: Karel Šmíd - Okénko pro hosta, Zprávy Klubu přátel Pardubicka 18 (1983), č. 5-6: 113-116; Hladík, J.: Karel Šmíd. Čestní členové KC GLOBE, Cesty 7, Klub cestovatelů Globe, Prosiměřice 1995: 53; Horáčková, Z.: Přeloučák připravil publikaci o Portugalsku, MF Dnes, Východočeské vydání, IX, 17. 2. 1998, č. 40: 2.

(A)

ŠOLC Václav - český etnograf-amerikanista a muzeolog

* 27. 9. 1919 Sobotka, + 16. 7. 1995 Praha

Od roku 1941 se věnoval bakalářským studiím etnografie a filozofie u prof. P Schuliena na Lateránské univerzitě ve Vatikánu, která ukončil s titulem bakaláře filozofie. V letech 1945-49 studoval etnografii u prof. K. Chotka a prof. O. Pertolda na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul PhDr. získal 1949, kdy obhájil dizertační práci Chipewyané a jejich postavení na kanadském severu ve srovnání s tzv. Sobími Eskymáky. Hodnost CSc. mu byla udělena 1964 na základě kandidátské disertační práce Kultura Chiriquí a její pozice v rámci panamských a sousedních kultur. V letech 1970-79 vedl ve funkci ředitele Náprstkovo muzum v Praze.

Zabýval se indiánskými kulturami obou amerických subkontinentů, tak jak to vyžadovala obecná orientace muzejního etnografa, který odborně zpracovává, publikuje a expozičně prezentuje sbírkové soubory. Jako muzejník byl vyslán 1957 ministerstvem školství do Číny a Koreje, aby pomáhal při reorganizaci muzejní sítě a realizoval etnografickou expozici v hlavním městě KLDR. 1961 odjel s týmž posláním do Vietnamu a Mongolska.

V roce 1963 ve spolupráci s drážďanským muzeem uskutečnil v Náprstkově muzeu velkou výstavu věnovanou Indiánům Severní Ameriky a 1965 autorsky připravil první stálou expozici amerických kultur v NpM, a tedy i v Československu. Výrazně se zasloužil o popularizaci oboru.

Hlavním předmětem jeho vědecko-výzkumné činnosti byly recentní nativní kultury především Aymarů a Mapučů v Bolívii a Chile, kterým věnoval několikaměsíční terénní výzkumy i publikační činnost. 1963 studoval v Bolívii komunity Aymarů na jezeře Titicaca a Kaljavájů. V letech 1966-67 působil jako vedoucí etnografické expedice do Chile složené z pracovníků pražského Náprstkova muzea a drážďanského Museum für Völkerkunde, která kromě povrchových sběrů archeologických pramenů v poušti Atacama provedla výzkum u Indiánů Mapučů na jezeře Budi. Jazykové poznatky v 60. letech uplatnil při spolupráci s dr. Roudným na slovníku moderní aymarštiny, který nakonec zůstal v lístkové podobě. V letech 1969, 1971 a 1973 následovaly další krátkodobé výzkumné pobyty v Chile orientované především na Indiány Ayamara ve vsi Enquelga v provincii Tarapaca, dále na Mapuče a navíc na Alakalufy v Ohňové zemi. Jeho pobyt v Chile předčasně ukončil vojenský puč. Další pracovní pobyt uskutečnil 1975 v Peru (Aymarové, Kečuové) a v Mexiku, poslední pak 1977 znovu v Mexiku, kde pracoval mezi Indiány Tzeltaly a Tzotzily ve státě Chiapas a na Yucatánu.

Při těchto výzkumných pobytech shromáždil velký počet etnografických i archeologických sbírek, které obohatily české sbírkové fondy uložené v Náprstkově muzeu; výrazný výsledek dále představovala přednášková a především rozsáhlá publikační činnost v oblasti odborné i populárně naučné (hlavně cestopisy). Zhruba od poloviny 80. let se také intenzivně věnoval psaní románů pro mládež na náměty z dějin Latinské Ameriky.

D.-k.: (přel. s J. Hornátem), L. H. Morgan: Pravěká společnost, Praha 1954, 522 s.; Indiáni na jezeře Titicaca, Praha 1966, 140 s.; Bei den Indianern am Titicacasee, Leipzig 1967, 212 s.; (s P. Hořejšem), Nejstarší Američané, Praha 1968, 299 s., 2. vyd., Praha 1978, 326 s.; Pod chilskými sopkami, Praha 1969, 174 s.; Los Aymaras de las Islas del Titicaca, Mexico 1969, 194 s.; Chiriqui Culture, NpM, Praha 1970, 218 s.; K Alakalufům na konec světa, Praha 1974, 187 s.; (přel.), G. C. Vaillant: Aztékové, Praha 1974, 254 s.; Indiánské historie, Praha 1977, 326 s., 2. vyd., Praha 1989, 428 s.; Indiánským Mexikem, Praha 1983, 246 s.; Tíwanaku - klenot And, Praha 1986, 198 s.; Sny a zlato Indiánů. Indiánské báje a pověsti, Praha 1989, 213 s.

D.-č./sb.: Aztécké kamenné masky v Náprstkově muzeu, Časopis Národního muzea CXXII (1953), odd. věd spol.: 113-118; Oberländerovy sbírky v Náprstkově muzeu, Čs. etnografie 5 (1957): 159-175; Keramika andské oblasti, Čs. etnografie 9 (1961): 257-279; Los botes yampu de totora en el Lago Titicaca, Annals of the NpM 6 (1967): 95-110; Sbírky pro Náprstkovo muzeum, Srpen 1976 v NpM, Praha 1976: 1-7.

L.: Anonym: Václav Šolc šedesátiletý, Pochodeň 1979; Kdo je kdo 91/92, 2. díl:, Praha 1991: 961; Kunz, L.: Václavu Šolcovi k 70. narozeninám, Národopisný věstník čs. 1989/6: 46-48; Malinovi, R. & J.: Václav Šolc - Mou velikou láskou jsou Indiáni, in: Obdivuhodný člověk, Brno 1991: 93-101; Kandert, J.: PhDr. Václav Šolc, CSc. Ve třetí čtvrtině stovky, Český lid (1994): 33; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998, 416-418.

(ka)

ŠOUŠA Jiří - český archivář, historik a pedagog

* 10. 2. 1952 Praha

Studoval pomocné vědy historické, české i světové dějiny a archivnictví v letech 1972-77 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; 1978 PhDr., 1981 kandidát historických věd, 1988 docent.

Přednáší na katedře pomocných věd historických a archivního studia FF UK.

Zabývá se hospodářskými vazbami českých zemí a Československa k zemím Latinské Ameriky, a to zejména v oblasti importu a exportu zboží, financí a podnikatelských aktivit v 19. a 20. století.

D.-č./sb.: (s J. Novotným), Los Bancos Checos y América Latina (Ia, IIa parte), IAP XX (1986): 107-140, XXI (1989): 35-54; (s J. Novotným), El sistema bancario checo anterior a 1948, IAP XXII (1988): 173-183; (s J. Novotným), Máquinas Agrícolas Checas para América del Sur, IAP XXIII (1989): 79-98; La Participación Checa en el Establicimiento de la Primera Cervecería en Bogotá, ibid.: 205-211; (s J. Novotným), Los Géneros Textilos Checos en América Latina durante la Entreguerra, IAP XXVI (1992): 87-105; (s J. Novotným), La Malta de Bohemia en América Latina en la Primera Mitad del Siglo XX (Ia, IIa parte), IAP XXVII (1993): 63-78, XXVIII (1994): 89-101; (s J. Novotným), Úsilí českých výrobců zemědělských strojů o proniknutí na brazilský trh ve dvacátých letech, Latinská Amerika - dějiny a současnost, 1989: 181-201; (s J. Novotným), Vztah českých bank ke státům Jižní Ameriky, Sborník historický 36 (1989): 133-170; (s J. Novotným), Zemědělské stroje pro Latinskou Ameriku mezi dvěma světovými válkami, in: Vědecké práce Národního zemědělského muzea 29 (1991-92): 253-264; (s J. Novotným), Moravský slad v Jižní a Střední Americe (do roku 1938), Časopis Matice Moravské CXII (1993): 255-277; (s J. Novotným), El intercambio comercial entre Checoslovaquia y la Argentina y el Brasil en el periodo de entreguerras (Análisis de los índices estadísticos checoslovacos), Ibero-Americana Pragensia XXXI (1997): 243-257.

(A)

ŠRÁM Josef - český koreanista a khmerista

* 5. 1. 1933 Náchod, + 8. 11. 1992 Praha

Po maturitě na Jiráskově gymnáziu v Náchodě absolvoval v letech 1952-58 studium na Filologické fakultě UK, obor korejština-dějiny Dálného východu a získal titul promovaný filolog.

Během studia korejštiny působil rok jako tlumočník v čs. nemocnici v severokorejském Čchongdžinu (květen 1955 - duben 1956). Účast na přípravě korejské etnografické výstavy, pořádané Náprstkovým muzeem v červnu 1958, způsobila opoždění studia o jeden semestr. Po promoci působil od listopadu 1958 do dubna 1959 jako tlumočník a překladatel vojenského přidělence na velvyslanectví KLDR. Od května 1960 do srpna 1960 pracoval jako likvidátor cestovních účtů v Čs. obchodní komoře Rapid, v říjnu 1960 nastoupil na částečný úvazek v knihovně Orientálního ústavu ČSAV. V letech 1962-65 absolvoval v OÚ interní aspiranturu v oboru moderních dějin jihovýchodní Asie se zaměřením na Kambodžu. V rámci vědecké přípravy byl na podzim 1963 vyslán na dvouměsíční stáž do Moskvy a Leningradu. Vzhledem k nedostatku badatelských míst nastoupil v OÚ opět v knihovně, navíc jen na poloviční úvazek, a proto z existenčních důvodů přešel od 1. 2. 1966 do ČTK. Tam pracoval jako redaktor-překladatel, od září 1968 působil v dokumentační redakci. V březnu 1969 byl přijat jako externí spolupracovník Encyklopedického institutu ČSAV, 1971 byl přeřazen mezi interní pracovníky. Po reorganizaci EI nastoupil 1. 7. 1983 znovu do ČTK, 2. 9. 1985 odešel do plného invalidního důchodu.

Už během studia na gymnáziu měl vyhraněný zájem o sanskrt, staroindickou filozofii a poezii, ve čtrnácti letech uveřejnil parafráze védských hymnů. Jako koreanista se zaměřil na korejskou historii a etnografii. Významná je jeho studie s četnými ukázkami překladu z nejstaršího cestopisu z 8. století, založená na původních pramenech. Překládal rovněž z klasické korejské literatury. Pro Studijní středisko jazykové a odborné přípravy zahraničních studentů v Mariánských lázních připravoval česko-korejský biologický slovník a slovník korejských termínů, který nebyl dokončen z nedostatku financí. Věnoval rovněž velké úsilí sbírání materiálu pro korejsko-český slovník, který je nyní uložen v Ústavu Dálného východu FF UK. Tomu také odkázal svou korejskou knihovnu.

Svůj původní obor, koreanistiku, v němž nemohl najít pracovní uplatnění, si rozšířil v době vědecké aspirantury o studium dějin a jazyka Kambodže. Je zakladatelem khmeristiky u nás, khmerštině se naučil z vlastní iniciativy. I tomuto oboru se po ukončení aspirantury věnoval převážně ve volném čase, což při celoživotním vážném onemocnění bylo velmi náročné. Zaměřil se hlavně na jazyk, pro zájemce na FF uspořádal 1966 kurs "Úvod do studia kambodžského jazyka", spolupracoval rovněž s ministerstvem zdravotnictví a ČTK. Psal lektorské posudky a recenze na publikace o Kambodži pro různá nakladatelství. Díky širokým znalostem jižní, jihovýchodní a východní Asie zpracovával v EI encyklopedická hesla věnovaná písemnictví těchto oblastí, recenzoval rovněž názvosloví z regionu jihovýchodní Asie aj. V khmeristice u nás dosud nemá pokračovatele. Jeho Malý česko-khmerský slovník, který byl v roce 1990 připraven k vydání, zůstal v rukopise a je uložen v Ústavu Dálného východu FF UK.

D.-č.: Po stopách kultury říše Kogurjo, NO 15 (1960), 10: 230-232; Korejské hry v maskách, NO 16 (1961), 3: 226-227; Tracing Koguryo Culture, NOB 2 (1961), 2: 14-16, též in: Eastern Horizon (Hong Kong) 1 (1961), 11: 41-45; Hye-ch'o's Pilgrimage to India, NOB 2 (1961), 4: 120-123; Korejský básník Pak Il-lo, Lidová demokracie 17 (1961), 191: 3; Chinese Acrobatics of the Han Period, Eastern Horizon 3 (1964), 5: 28-31; Úvodní poznámka k překladu Čou Ta-kuanových Zápisků o zvycích Kambodže, NO 20 (1965), 5: příl.

PŘEKLADY: Z Amarua, Z Bhartrihariho. Z Rgvédu: Jitřenka, NO 2 (1947), 7: 37; Pak Či-won: Vyprávění o jangbanovi, NO 11 (1956), 3: 35-36.

D.-rkp.: Malý česko-khmerský slovník, 134 s.; (přel.), Pak Či-won: Můj soused Min Ong, 10 s.

L.: Lesný, Vincenc: Náš nejmladší orientalista Josef Šrám, NO 2 (1947), 7: 36-37; Dne 8. listopadu 1992 zemřel český orientalista Josef Šrám, NO 48 (1993), 2: 4.

(zk)

ŠTAMPACH František - český antropolog, etnolog a pedagog

* 7. 7. 1895 Plzeň, + 21. 3. 1969 Praha

Po maturitě (1915) učil na obecných a měšťanských školách, po absolvování Univerzity Karlovy, kde 1927 dosáhl doktorátu přírodních věd (antropologie) a filozofie, působil letech 1929-30 jako asistent v Antropologickém ústavu Karlovy univerzity; poté vyučoval na středních školách, stal se zemským školním inspektorem a odborné vzdělání si doplňoval na univerzitách v Lipsku, Hamburku a v ženevském institutu J. J. Rousseaua. Po roce 1945 se habilitoval a působil jako docent Karlovy univerzity a vědecký pracovník Československé akademie věd.

Byl první, kdo se jako antropolog a pedagog začal zabývat školní mládeží, zvláště problematickou. Značnou pozornost věnoval Romům, jejich způsobu života, etnologii a vzdělávání. Zaměřil se na Romy žijící v Čechách a na Slovensku (Košice a okolí, Smižany). Ve Smižanech u Spišské Nové Vsi pobýval u romského primáše Štefana Pechy. Ten mu byl zdrojem mnohých informací. V publikacích užívá sice zastaralou terminologii, ale jeho názory a činnost byly na svou dobu progresivní a zasluhují obdiv.

D.-k.: Cikáni v Československé republice, Praha 1929; Dítě nad propastí. Spisy společnosti pro výzkum a řešení cikánské otázky, I. sv. Vědecké nakladatelství Marie Lábkové, Košice, Plzeň 1933.

D.-č.: Základy národopisu cikánů v ČSR, Národopisný věstník Československý XXIII (1930), č. 4.

L.: Padesát let doktora Štampacha, Pedagogické rozhledy 1 (1945): 129-130; nekrolog, Učitelské noviny XIX (10. dubna 1969), č. 15; Kunc, Jaroslav: Kdy zemřeli...? Státní knihovna, Praha 1970.

(pk)

ŠTĚPÁNEK Pavel - český historik umění

* 8. 1. 1942 Kladno

V letech 1964-73 externě vystudoval dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (diplomová práce o španělském umění ve Sbírce starého umění Národní galerie v Praze); 1968-89 se zúčastňoval semináře prof. J. Polišenského ve Středisku iberoamerických studií při FF UK.

Pracoval mj. jako redaktor ČTK (španělská sekce, 1964-69), v Národní galerii v Praze jako odborný asistent (1969-76), samostatný odborný pracovník Středočeské galerie (roudnická lobkovická sbírka se souborem španělských obrazů), redaktor Ateliéru (1989), mimořádný profesor Mexické národní autonomní univerzity (UNAM, 1982), hostující profesor Univerzity v Zaragoze (1990), profesor Katolické univerzity v Caracasu (UCAB, 1993-94), vědeckopedagogický pracovník na Technické univerzitě v Liberci (1995-96) a odborný asistent na Univerzitě Palackého v Olomouci (od 1996); externě vyučuje na FF UK v Praze (od 1997). V letech 1991-94 působil jako velvyslanecký rada a chargé d'affaires ČSFR a pak České republiky v Caracasu (Venezuela).

Zabývá se dějinami umění, výtvarnou kritikou španělsky a portugalsky mluvících zemí, je autorem řady výstav španělského a latinskoamerického umění z českých sbírek, spolupracovníkem časopisů Umění, Ibero-Americana Pragensia, Goya (Madrid, od 1969), Archivo Español de Arte (Madrid, od 1973), Colóquio (Lisabon, 1990-96) a řady dalších odborných periodik. Účastnil se mezinárodních kongresů a jury ve Španělsku, Mexiku a na Kubě; přednášel v Argentině, Portugalsku, Rakousku, Španělsku, Venezuele, USA.

Je členem korespondentem Španělské královské akademie sv. Ferdinanda (Madrid), Katalánské královské akademie sv. Jiří (Barcelona), Královské akademie sv. Karla (Valencie), Královské akademie sv. Isabely (Sevilla) a Národní akademie výtvarného umění v Lisabonu (Portugalsko). Je členem American Society for Hispanic Art Historical Studies a Associazione Italiana di Studi Americanistici.

D.-k.: Současné umění Bolívie (Plastiky - obrazy - grafika), Třinec, 14.-31. V. 1967 (katalog); Dva brazilští grafici - José Assumpćčo de Souza, Zorávia Betiol, Knihovna hl. m. Prahy, Praha, prosinec 1968 (katalog); Argentinští konstruktivisté, GBR, Louny, leden 1971 (katalog); Současná kubánská grafika a plakát, Praha, Jihlava, Liberec, Louny 1972, Jičín 1976 (katalog); Baskické malířství, Art Centrum, Praha 1978 (katalog); (s M. Stinglem), Die Indianischen Kulturen Mexiko's, Artia, Praha 1979; (s M. Stinglem), Les civilizations Indiennes du Mexique, Paris 1980; Cesty k porozumění. Brazílie ve sbírkách českých muzeí a galerií, Památník národního písemnictví, Praha 1986; Miranda en Praga, Caracas 1994; Argentinská konstruktivní serigrafie, Plzeň 1996 (katalog); Venezuelské naivní umění, Plzeň 1996 (katalog); Umění mexických indiánských civilizací, Praha 1997 (skripta); Umění Mayů, Praha 1997 (skripta).

D.-č./sb.: Pinturas de José María Velasco y Santiago Rebull en el Museo Nacional de Praga, Anales del Instituto de Investigaciones Estéticas (México), 1971: 113-117, il.; Un retablo hispanoamericano en Checoslovaquia, Arte y Arqueología (La Paz), 1975, č. 3-4: 131-133; La inspiració tcheca de Gaspar Homar, Serra d'Or 1977, č. 6: 560-562; El retrato de García Hurtado de Mendoza, Virrey del Perú, en la collección Lobkowicz, Arte y Arqueología (La Paz), 1978, Número extraordinario; Kultura a myšlení Latinské Ameriky, in: J. Polišenský a kol., Dějiny Latinské Ameriky, Praha 1979; Arquitectos de Bohemia Activos en América Latina: el caso de Jun Kraus, de Pilsen/Plzeň, in: Atti, I. Simposio Internazionale del Barocco Latino-Americano, Roma 1982; José María Velasco y el Tesoro Kaska, México en el arte (México), 1985, č. 9: 2-10; Simón de Castro - Šimon Boruhradský, un arquitecto checo del siglo XVII en México, Cuadernos de Arte Colonial, Madrid 1987, č. 2: 19-36; Tijeras mejicanas de Gregorio Carrillo de Puebla, del aEo 1677, en Praga, ibid., č. 3: 121-122; Iconografía de América Hispánica en el arte Checo y en colecciones de Bohemia, Cuadernos de Arte Colonial (Madrid) 1989, č. 5: 81-87; San Juan Nepomuceno en el arte mexicano, Cuadernos de Arte Colonial 1990, č. 6: 89-100; č. 7: 45-74; č. 8: 105-142; San Jan Nepomuceno en el Arte Español y Novohispano, Cuadernos de Arte e Iconografía (Madrid) 1990, č. 6: 11-53; El jesuita Miguel (Schabel) Sabel, misionero en Venezuela, y la iconografía del Cristal de Bohemia. El comerco con cristal de Bohemia en América Latina en el s. XVIII, Mantalbán (Caracas), č. 25, 1993: 75-98.

(A)

ŠTĚPANOVSKÝ Jiří - vědecký pracovník a publicista

* 11. 3. 1925 Praha

Vystudoval Právnickou (JUDr. 1950) a Filozofickou fakultu UK (CSc. 1957). Působil v oboru nejnovějších dějin mezinárodních vztahů, zejména v Evropě a Asii, na Vysoké škole politických a hospodářských věd (1950-55), na ministerstvu zahraničních věcí (1955-57), v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii (1957-69) a byl též předsedou Čs. výboru obránců míru (1968-69); 1969-89 pracoval ve stavebnictví, 1990-91 v Ústavu mezinárodních vztahů. Jako vedoucí úseku Asie, Afriky a Latinské Ameriky v ÚMPE se zabýval zejména rozvojovými zeměmi, především asijskými, v poválečných mezinárodních vztazích; účastnil se Mezinárodního kongresu orientalistů v Moskvě (1960) a v Novém Dillí (1964); byl v předsednictvu Čs. společnosti orientalistické při ČSAV, podílel se na jejích vědeckých konferencích (1962-69) a byl členem tří odborných komisí prezídia ČSAV (pro mezinárodní právo, mezinárodní vztahy a pro rozvojové země). Jako hostující profesor přednášel na univerzitách v Novém Dillí, Nágpuru a Haidarábádu (1960), v Teheránu (1964) a na Severozápadní univerzitě (NWU) v Chicagu (1968). V současné době se věnuje otázkám bezpečnostní politiky v Evropě a ve světě, přednáší externě na Vysoké škole ekonomické a na Právnické fakultě UK. Byl též spoluzakladatelem Sdružení pro evropský dům (1987) a České atlantické komise (1993).

D.-k.: (spoluaut.), Národně osvobozenecké hnutí v koloniálních a závislých zemích, Praha 1953; (spoluaut.), Boj národů proti koloniálnímu otroctví, Praha 1953 (katalog výstavy); Mezinárodní postavení Číny po druhé světové válce, Praha 1958, 310 s.; (spoluaut.), Soumrak kolonialismu, Praha 1959.

D.-č./sb.: Rozpad koloniální soustavy imperialismu, in: Otázky mezinárodní politiky, Praha 1960: 179-257; Zum Problem des Neokolonialismus in der gegenwärtigen Entwicklung der internationalen Beziehungen, in: Nationaler Befreiungskampf und Neokolonialismus, Berlin 1962: 468-478; Conditions of Origin and Development and the Content of the Policy of Non-Alignment, in: Foreign Policy of Non-Alignment, Praha 1964: 1-25; Origin and Development of Non-Alignment, Peace Herald (New Delhi), 1964/4: 3-11; Non-Alignment and the Contemporary World, Information (Praha), říjen 1966: 4-11; Non-Alignment as a Foreign Policy - a Regional or a Universal Phenomenon? International Relations (Praha) 1968/3: 17-25; Nezúčastněnost - dimense minulosti či budoucnosti? Mezinárodní vztahy (1969), 2: 35-42, aj.

(mk)

ŠTĚPKOVÁ Jarmila - česká arabistka, islamistka a numismatička

* 7. 1. 1926 Praha, + 12. 10. 1997 Praha

Od roku 1945 studovala spolu s H. Turkovou, V. Kubíčkovou-Stivínovou, K. Petráčkem, I. Hrbkem, R. Machem a S. Segertem arabistiku a islamistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1952 získala doktorát v oboru semitské filologie (arabistiky) a orientální historie obhájením disertační práce Sukajna bint Husajn. V letech 1953-57 působila jako vědecká aspirantka v numismatickém oddělení Národního muzea. V roce 1958 obhájila kandidátskou práci s názvem Vznik islámského mincovnictví a jeho vývoj v době umajjovské.

V letech 1957-62 pracovala v numismatickém oddělení Národního muzea v oboru orientálních mincí. V období let 1962-89 pak byla kurátorkou numismatické sbírky Náprstkova muzea. Je autorkou významných výstav "Mincovnictví Předního východu" (Praha 1959, Brno 1960) a "2500 let íránského mincovnictví" (Praha 1971, Bratislava 1972). Byla členkou České numismatické společnosti, Čs. společnosti orientalistické při ČSAV a Royal Numismatic Society (Londýn).

D.-k.: (přel.), Ibn Síná: Kniha definic, SNPL, Praha 1954, 134 s.; 2 500 let íránského mincovnictví. Katalog výstavy, Praha 1971, 58 s.

D.-č./sb.: Denár-kinšár Ibráhíma b. Jakúba a jeho kupní síla v Praze roku 965 n. l., Numismatické listy X (1955): 137-139; Ibráhím b. Jakúb a směnné prostředky v Praze, Časopis Národního musea CXXV (1956): 17-23; Über das Wesen und die Funktion der Dirhamenbruchstücke, in: Charisteria Orientalia Ioanni Rypka, Praha 1956: 329-337; Dínáry a dirhamy v předislámské Arábii, Numismatický sborník III (1956): 65-71; Das Wort Kinšár im Reisebericht des Ibráhím b. Jackúb, ArOr 25 (1957): 38-44; Islámské stříbro v nálezu v Kelči na Moravě, Numismatický sborník IV (1957): 73-96; Nález arsakovských bronzů z Lomu u Mostu, ibid.: 197-199; Nález z Chalkovic (okr. Jaroměř). Altun sultána Sulajmána I. ražený v Sidre Kaisú, ibid: 213-215; The Islamic Silver Coin-Hoard from Wischendorf (Wismar), Annals of the Náprstek Museum I (1962): 131-158; Coins of the Osmanli Sultans in the Coin-Hoards found on Czechoslovak Territory, Annals of the Náprstek Museum II (1963): 141-192; The Structure of the Finds of the Islamic Silver Coins in the Territory of Czechoslovakia, Annals of the Náprstek Museum III (1964): 113-128; Aggio stříbra v obchodních stycích islámského Východu a zemí severovýchodní Evropy, in: Acta, I. Międzynarodowy kongres Archeologii Slowianskiej, Warszawa 1968, vol. III: 154-159; Příspěvek k dějinám mincovny Srebrenice za sultána Selíma II., Časopis Národního musea CXXXVIII (1969): 195-199; Al-Kindal - a New Umayyad Mint-Town, in: Actes du VIIe Congrès International des Sciences Prehistoriques et Protohistoriques, Prague 1966, Vol. I (1970): 135; A Contribution to the Minting Techniques of the Umayyad Coinage, Annals of the Náprstek Museum VIII (1975): 147-156.

L.: Novák, V.: K pětašedesátinám dr. Jarmily Štěpkové, Únor 1991 v Náprstkově muzeu v Praze, 7 s.; týž: Dr. Jarmila Štěpková sedmdesátiletá, Numismatické listy LI (1996), 1: 23-26; Z. Petráň - P. Radoměrský: Encyklopedie české numismatiky, Libri, Praha 1996: 305.

(vn)

ŠTOLBA Josef - český právník, spisovatel a cestovatel

* 3. 5. 1846 Hradec Králové, + 12. 5. 1930 Praha

V letech 1865-69 studoval v Praze práva. Do roku 1872 byl vychovatelem v rodině Kouniců v Praze a pak krátce řídil humoristický list Paleček. V roce 1873 vykonal na pozvání Artura Desfours-Walderode cestu do Ameriky, během níž navštívil Haiti, Portoriko, ostrov Sv. Tomáše, Mexiko a Spojené státy. Po návratu v témže roce získal titul doktora práv a živil se jako advokát a posléze notář. Věnoval se s úspěchem dramatické tvorbě a jeho četné veselohry tvořily stálý repertoár Národního divadla; napsal desítky povídek, jejichž dobrodružný děj se často odehrával v cizině včetně Ameriky. Jeho cestopisy představují kombinaci zážitků z cest, přesných postřehů, historických exkurzů, úvah a statistických údajů. V poslední čtvrtině 19. a v prvních desetiletích 20. století, kdy byly vydávány ve stále nových edicích, patřily k významným zdrojům informací české veřejnosti o oblasti Střední Ameriky a karibské oblasti.

D.-k.: Klepy z cest, Praha 1873; Americké povídky, Praha 1882; Za oceánem (V Západní Indii. V Mexiku. V severní Americe), Praha 1874-76.

L.: OSN XXIV, P. 1906, s. 806-7; OSNND VI, 2: 877; J. a M. Martínkovi: Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 425-427.

(jo)

ŠTOLBOVÁ Eva - česká íránistka a překladatelka z perštiny a tádžičtiny

* 18. 2. 1935 Ústí nad Labem, + 29. 10. 1993 Praha

Po maturitní zkoušce (1953) studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy perskou a tureckou filologii. Studia ukončila diplomovou prací Systém novoperské morfologie ve slovníku Burhán-i káti s doplňky z tureckého překladu tohoto díla. Po dokončení studií pracovala od 1960 v Orientálním ústavu ČSAV, kde ji však po nějaké době normalizační vedení přeřadilo na zcela jiný obor. Odešla 1977 z ústavu a přes deset let působila na pracovištích odlišného charakteru. K íránistické práci se na nedlouhou dobu vrátila po roce 1989. Zajímala se především o perskou poezii (Rúdakí, Omar Chajjám, Háfez, Sa'dí, Ebne Jamín aj.), kterou mistrně překládala do češtiny. Měla i vlastní vyzrálou lyriku.

D.-k.: Íránské císařství, Praha 1971; Snad, paní má, tě dar můj neurazí..., Praha 1994; Básnické dílo, Praha 1995.

D.-č./sb.: Nezámolmolk a "řád říše" Saldžúkovců, NO 17 (1962): 132-133; Some Characteristic Features of Older Persian Linguistic Literature, in: Yádnáme-ye Jan Rypka, Praha 1967: 149-159; Problematika agrárních reforem v Íránu, Zprávy Československé společnosti orientalistické (1965); Optimistický pesimismus Omara Chajjáma, NO 26 (1971): 196-199; (Eva Sadková): Kulturní politika v Íránu, NO 28 (1973): 97-100; Zrcadlo přírody v perské lyrice, ibid.: 134-135; Ještě k překládání ghazalu, NO 47 (1992): 26-28;

"Muž boží" v perské mystice a jeho vzdálení (?) příbuzní, ibid.: 302-307.

L.: J. Bečka: Za Evou Štolbovou, NO 49 (1994): 35-36; týž: Snad, paní má, tě dar můj neurazí..., Literární noviny 5 (1994), č. 27: 7 a NO 49 (1994): 245.

(jb)

ŠTÝBR Josef - český lékař a překladatel poezie, také perských čtyřverší

* 29. 4. 1864 Hýskov, + 20. 6. 1938 Praha

Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, medicínu na pražské univerzitě dokončil 1889. Roku 1891 odešel do USA, kde v Pittsburghu dosáhl jako lékař značný úspěch. Překládal českou poezii do angličtiny (Erben, Hálek, Neruda, Vrchlický, Zeyer) a anglické povídky do češtiny. Český překlad Fitzgeraldovy varianty čtyřverší Omara Chajjáma vydal po návratu do vlasti v Praze. Ve věku 60 let se dal do studia perštiny a přeložil čtyřverší znovu, tentokrát z originálu.

D.-k.: Evening Songs by Vítězslav Hálek, Boston 1920; Rubáiját Omara Chajjáma hvězdáře - básníka perského, Praha 1922; Čtyřverší Omara Chajjáma, Praha 1931, 2. vyd., Brno 1938, 3. vyd., Praha 1947; Pláč Bábá Táhirův, Brno 1938; aj.

L.: M. Navrátil: Almanach českých lékařů, Praha 1913: 324-325; ne (Arne Novák): Za Josefem Štýbrem, Lidové noviny 46 (1938), č. 315: 5; Jan Rypka, Moudrost Omara Chajjáma, Národní listy 1939, č. 54: 3; M. Spurná: Eduard Fitzgerald a české překlady Omara Chajjáma, diplomová práce na FF UK, Praha 1969; J. Bečka: Lékař Josef Štýbr a Omar Chajjám, NO 39 (1984): 217-219.

(jb)

ŠVARCOVÁ Zdenka - česká japanoložka, učitelka japonského jazyka a literatury, překladatelka

* 3. 2. 1942 Kroměříž

Roku 1973 vystudovala obory japanologie, anglistika na Filozofické fakultě UK a získala titul promovaný filolog. Roku 1986 absolvovala letní kurs pro učitele japonštiny na Tokijské univerzitě (The Japan Foundation). V roce 1993 obhájila na FF UK doktorskou disertační práci a složila rigorózní zkoušku (titul PhDr.). 1993-94 absolvovala tříměsíční stáž na Kjótské univerzitě.

V letech 1960-67 pracovala ve Filmovém studiu Barrandov (asistentka režie, script), 1972-76 působila v pražská pobočce japonské obchodní společnosti C. Itoh jako tlumočnce, překladatellka, referentka pro zahraniční obchod. V letech 1976-90 vedla na Jazykové škole v Praze kursy japonského a anglického jazyka, 1990 přešla do Ústavu Dálného východu FF UK jako odborná asistentka pro obor japonský jazyk a literatura.

Odborně se zaměřuje na sémantiku a sémiotiku v aplikaci na texty japonské literatury. V doktorské disertační práci, v odborném tisku i na konferencích doma i v zahraničí publikovala sémiotický model "základního kontextu lidství" spolu s definicí "mluvu" jako "šestého smyslu" v řádné struktuře smyslového vnímání tvořící trojrozměrný komplex s komplementárními dvojicemi zrak/hmat, čich/chuť, sluch/mluv.

Je členkou Obce překladatelů, Česko-japonské společnosti, European Association for Japanese Studies a Pražského lingvistického kroužku.

D.-k.: (s kol.), The Making of Public Opinion, PCentrum, Rožnov 1992; (spoluaut. Macumija Hiroko), Česko-japonská konverzace. Sešit 1-3, PCentrum, Rožnov 1993, 129 s.; Výklad původního semiotického modelu a ukázky jeho použití na vzorku veršů z klasické japonské poezie [ doktorská disertační práce], Ústav Dálného východu, FF UK, Praha 1993;

PŘEKLADY: Cudži Kunio: Letní pevnost, Vyšehrad, Praha 1985; (spoluaut. K. Fiala, P. Geisler, H. Honcoopová, L. Lucká, M. Vačkář), Bledý měsíc k ránu (Milostná poezie starého Japonska), Mladá fronta, Praha 1994; (překlad a fonetický přepis), Iwazawa Kazuhiro: Učebnice japonštiny pro samouky. Díl I.-III., PCentrum, Rožnov 1996, 234 s.

D.-č./sb.: (spoluaut.), Encyklopédia literárnych diel [cca 40 hesel z klasické a moderní japonské literatury], Obzor, Bratislava 1989; A Comprehensive Approach to Texts' Evaluation from the Viewpoints of Objective Dimensions, Adjective Senses, and Subjective Motivations, in: Theoretical Problems of African and Asian Languages. Proceedings of the 5th International Symposium (Liblice 22-26 January 1990), Part 3, Oriental Institute, Prague 1990: 467-488; Souborný přístup k hodnocení textu vymezený hledisky objektivních dimenzí, smyslového vnímání a bytostného ladění, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 4-5, Translatologica pragensia V, Karolinum, Praha 1992: 105-116; Aware and Mono no Aware. The Master and his Disciples, in: Traditional and Modern in Japanese Literature and Language, Praha 1994: 20-24; Japonská poezie na přelomu 12. a 13. století, císařská sbírka Šinkokinwakašú [doslov], in: Bledý měsíc k ránu, Mladá fronta, Praha 1994: 201-212; Od výkladu k překladu poetického textu, in: Milan Hrdlička (ed.), 9 x o překladu, Jednota tlumočníků a překladatelů, Praha 1995: 52-56; Vlajkonoš dvacátého století [doslov], in: Člověk ve stínu, Mladá fronta, Praha 1996: 323-334; Japonská literatura u nás, Lidové noviny, 26. 10. 1996: v.

PŘEKLADY: Umezaki, Haruo: Třešňový ostrov, Bláznivý drak, in: Bláznivý drak, Vyšehrad, Praha 1982; Óe Kenzaburó: Japonsko, mnohoznačné, a já, Literární noviny VI, č. 9: 1 a 12; Dazai, Osamu: Vzpomínky, Cugaru, Selhání, in: Člověk ve stínu, Mladá fronta, Praha 1996.

(A)

ŠVARNÝ Oldřich - český sinolog, lingvista-fonetik

* 1. 5. 1920 Velké Němčice

Po absolvování klasického gymnázia začal v roce 1939 studovat latinu a řečtinu. Po uzavření vysokých škol nacisty byl totálně nasazen. Během válečných let se věnoval studiu cizích jazyků: již tehdy jej zaujala čínština. Po válce vystudoval na brněnské Masarykově univerzitě angličtinu a ruštinu. Poté učil tři roky tyto jazyky na brněnských středních školách. Zájem o čínštinu jej neopouštěl, přihlásil se tedy k postgraduálnímu studiu sinologie a fonetiky na Karlově univerzitě. Prof. J. Průšek jej brzy pověřil zpracováním standardní české transkripce čínštiny.

V roce 1951 byl Švarný přijat do Orientálního ústavu, 1952 obhájil doktorskou disertaci na téma Prozodické vlastnosti slabiky v čínštině a jejich modifikace v řeči souvislé. Téměř celá 50. léta a počátkem 60. let vyučoval fonetiku moderní čínštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1963 obhájil kandidátskou disertaci K otázce morfému a slova v moderní čínštině.

Školní rok 1969/70 strávil v USA na univerzitách v Princetonu a v Berkeley, kde prováděl akustickou analýzu nahrávek plynulé čínské řeči. Zkoumal zejména různé stupně přízvukové prominence čínské slabiky v toku řeči a její souvislost s tónem. Výzkum prozodie moderní čínštiny dovršil ucelenou podobou prozodického přepisu mluvené čínštiny a vypracováním statisticky podloženého systému akcentuačních typů dvojslabičných slov.

V roce 1976 byl donucen z politických důvodů odejít z OÚ, avšak podařilo se mu získat smlouvu o externí pracovní činnosti na poloviční úvazek. Začal vyučovat čínštinu v jazykových kursech OKD Prahy 6. Celá 80. léta se věnoval analýze rytmického členění vět mluvené čínštiny. Věnoval se též studiu dalších orientálních jazyků: sanskrtu, hebrejštiny, arabštiny, tibetštiny, vietnamštiny. Pro potřeby výuky čínštiny na FF Univerzity Komenského v Bratislavě, kde začal 1989 přednášet, zpracoval Gramatiku hovorové čínštiny v příkladech, doplněnou šesti kazetami. Po listopadu 1989 byl mimosoudně rehabilitován. Posléze začal učit na katedře Dálného východu FF UK v Praze a 1994 i na Palackého Univerzitě v Olomouci.

Od konce 50. let prakticky nepřetržitě pracoval na rozsáhlém slovníku jednoslabičných sémémů moderní čínštiny, který byl původně plánován jako 3. díl Úvodu do hovorové čínštiny. O vydání slovníku usiloval od konce 70. let, neustále jej doplňoval a zdokonaloval. První díl pod názvem Učební slovník jazyka čínského vyšel 1998. Toto obsáhlé dílo je ztělesněním výsledků Švarného celoživotní práce. Teoretická východiska byla stanovena již v jeho doktorské a kandidátské disertaci. Slovník zahrnuje vedle obsažného teoretického úvodu a vlastního slovníku téměř 2 000 sémémů s podrobnými gramatickými informacemi i šestnáct tisíc cenných exemplifikačních vět.

D.-k.: Prosodické vlastnosti slabiky v čínštině a jejich modifikace v řeči souvislé [PhDr. disertace], Charles University, Prague 1952, 131 s., 99 s. příl. [diagramy melodií]; (s K. Ohnesorgem), Études experimentales des articulations chinoises. Rozpravy ČSAV 65 (1955), řada Společenské vědy, sešit 5, NČSAV, Praha 1955, 75 s., 127 s. příl. [rentgenogramy a palatogramy]; K otázce morfému a slova v moderní hovorové čínštině [CSc. disertace], Orientální ústav, Praha 1963, 198 s.; (s J. Bartůškem, J. Kalouskovou a Ťing-jü Rotterovou), Úvod do hovorové čínštiny, SPN, Praha 1967, sv. I., 458 s., sv. II., 606 s.; (s O. Lomovou a Tchang Jün-ling Ruskovou), Gramatika hovorové čínštiny v příkladech [skriptum], Vydavateľstvo Univerzity Komenského, Bratislava, díl I., 1991, 307 s., díl II., 1993, 567 s.; Rok 2000, jazyk jako most i propast. "Edice Prameny" sv. 46, Mladá fronta, Praha 1992; Učební slovník jazyka čínského I., Univerzita Palackého, Olomouc 1998, 289 s.

D.-č./sb.: (s K. Zvelebilem), Some remarks on the articulation of the "cerebral" consonants in Indian languages, especially in Tamil, ArOr 23 (1955): 374-434; Reforma písma v Číně, NO 20 (1965), 7: 214-215; Je čínština těžká? NO 21 (1966), 4: 116; The reform of script in China, NOB 5 (1966), 2: 44-47; (s Kuan Ming-če), Zum Problem der Differenzierung der unbetonten Silben in Peking Dialect, ArOr 34 (1966): 165-211; (s Kuan Ming-če), Zur Frage der Reduktion der Vokalelemente in den atonischen Silben im Pekinger Dialekt, Wissenschaftliche Zeitschrift des Karl-Marx-Universität, Gesellschafts- und Sprachwissenschaftliche Reihe 16 (1967), Heft 1/2: 249-250; (s B. Kronesem a R. Hansonem), Prosodic features and their functioning in modern Chinese, in: Papers of the CIC Far Eastern Language Institute, Ann Arbor 1968: 77-80; Grammatikalische und phonetische Anzeigen im Chinesischen Wörterbuch, in: Probleme der Lexikografie, Akademie-Verlag, Berlin 1970: 53-58; Pekinese tones - proposal of a new approach, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 1, Phonetica Pragensia III, UK, Praha 1972: 257-260; Variability of tone prominence in Chinese (Pekinese), in: L. Hřebíček (ed.), Asian and African languages in social context, Academia, Praha 1974: 127-186; Vývoj a možnosti znakového písma, in: Kulturní tradice Dálného východu, Odeon, Praha 1980: 139-182; The functioning of the prosodic features in Chinese (Pekinese), ArOr 59 (1991), 2: 208-216; (s Tchang Jün-ling Ruskovou), Prosodic features in Chinese (Pekinese): prosodic transcription and statistical tables, ArOr 59 (1991), 3: 234-254; Rhythmical features of spoken Chinese: quantitative and grammatical analysis methodology, Rocznik Orientalistyczny 47 (1991), 2: 131-137.

L.: Hana Třísková (sest.), Oldřich Švarný. Bibliografie 1952-1993. Bibliografická edice OÚ AV ČR, sv. 9/2, Praha 1995, 17 s.; Hana Třísková: Jubilant Oldřich Švarný, NO (1995), 6: 239.

(ht)

	Zpět na abecední vyhledávání