Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-Ř Zpět na abecední vyhledávání Š->

SADEK Vladimír - český hebraista-judaista

* 22. 9. 1932 Praha

V letech 1951-56 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Pak působil v pražském Židovském muzeu na úseku knihovny, dále jako vědecký pracovník. Roku 1963 získal hodnost kandidáta věd, 1968 se habilitoval jako externí docent hebraistiky. Na FF UK (Ústav Blízkého východu a Afriky) přešel až v roce 1991, kdy zde byla plně obnovena pravidelná výuka hebraistiky-judaistiky. Roku 1996 byl jmenován profesorem filozofie se zaměřením na hebraistiku-judaistiku.

Jeho studie se zabývají židovskými kulturními dějinami, hebrejskými rukopisy, židovskou filozofií a mystikou, především ve vztahu k židovské kultuře v českých zemích období středověku, renesance a osvícenství. V souvislosti se židovskou filozofií se také částečně zabýval středověkou filozofií islámu.

Publikoval zejména v periodikách Judaica Bohemiae, Review for the History of Czechoslovak Jews, Židovská ročenka, Roš chodeš, Nový Orient.

D.-k.: Židovská mystika v Praze, Praha 1992.

D.-č./sb.: Grabsteine mit Figurmotiven auf dem Alten jüdischen Friedhof in Prag, Judaica Bohemiae (1978): 75-88; Yom Tov Mülhausen and his rationalistic Way of Thinking, Judaica Bohemiae (1988): 98-113; The Spiritual World of Rabbi Judah Loew ben Bezalel, Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews 2 (1991): 101-119; Medieval Jewish Scholars in Prague, Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews 3 (1992): 135-149; The Kabbalists in Prague during the Renaissance, Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews 4 (1993): 27-39; Židovské dějiny a myšlení od biblických dob po současnost, in: Židé, dějiny a kultura, Praha 1997: 5-34. (A)

SADÍLEK Tomáš - český amatérský orientalista, vexilolog a cestovatel

* 5. 7. 1946 Praha

Po absolvování střední průmyslové školy strojnické pracoval několik let v továrně jako zkušební technik, později jako defektoskopický technik na výstavbě několika elektráren doma i v zahraničí. Čtyři roky působil ve Spojených arabských emirátech a od roku 1994 je zaměstnán ve zkušební laboratoři.

Zajímá se o kulturu a historii arabských zemí a aktivně pracuje v mnoha klubech. Hodně cestoval po Evropě i po arabských zemích. Je pravidelným účastníkem setkání klubu cestovatelů Globe, kde přednáší o svých cestách. Roku 1993 uspořádal pod patronací Náprstkova muzea Expedici Amra, jež vedla po stopách českého orientalisty A. Musila do Sýrie a Jordánska. Před cestou i po návratu se zúčastnil besedy o cestě v televizním pořadu Studio 6. Další expedice v roce 1995 vedla do Izraele a Jordánska. Obě výpravy sám zorganizoval a také vedl. Má bohatý archiv fotografií, publikací, map a materiálů ze svých cest. Jako ocenění jeho činnosti mu Klub cestovatelů Globe Prosiměřice 1996 udělil čestné členství.

Je členem následujících spolků, společností a zájmových organizací: Vexilologický klub (Praha), Orient klub (Přelouč), Klub cestovatelů Globe (Prosiměřice), Sdružení Kontinenty (Praha), Opus Arabicum (Praha), Česká orientalistická společnost (Praha), Zeměpisné sdružení (Brno), Společnost česko-arabská (Praha), Česko-íránská společnost (Praha), Česká společnost přátel Izraele (Praha).

D.-č./sb.: Spojené arabské emiráty, Cesty 4, Prosiměřice 1991: 38-44; Zajímavosti o vlajkách světa, Cesty 5, Prosiměřice 1992: 24-28; Expedice Amra, Cesty 7, Prosiměřice 1995: 27-34; Český kněz protivníkem T. E. Lawrence, ibid.: 58-61; Efes, ibid.: 98-103; Kultura a náboženství, Cesty 8, Prosiměřice 1996: 41-46; Zákazy v islámu, ibid.: 99-104; Palác Dolmabahce v Istanbulu, Koktejl (1994), 4: 144; Expedice Amra 1993, Bulletin Společnosti česko-arabské (1995), 2; Ummajovská mešita v Damašku, Občasník klubu Opus Arabicum 1997; Ummajovská mešita v Damašku, Orien Bulletin - Zpravodaj Orient klubu 1991, 1; Po stopách Eduarda Glasera v Jemenu, NO 54 (1999), 1: 36-38.

L.: Zeptali jsme se Tomáše Sadílka, Orien Bulletin - Zpravodaj Orient klubu (1993), 2; Expedice Amra, Perštejn 4 (1993), č. 103, 13. 9.; Přes Přelouč do Jordánska, Pardubické noviny, 23. 9. 1993; Expedice Amra, Občasník klubu Opus Arabicum (1993); Jiří Vaněk: S expedicí Amra dolů Sýrií a Jordánskem [série článků 1-12], Expres 5 (1994), č. 81, 87, 93, 99, 105, 111, 117, 123, 129, 135, 141, 147; Expedice Amra úspěšně po stopách Aloise Musila, Vyškovské noviny V (4. 3. 1994); Informace o besedě "Expedice Amra 1993" ve Vyškově, ibid., 18. 3. 1994; Vlastimil Novák: Letohrádek Amra, skvost v jordánské poušti - expedice po stopách českého orientalisty a cestovatele profesora Aloise Musila v Sýrii a Jordánsku, Příloha Lidových novin, 26. 4. 1994; Expedice Amra, Měsíční bulletin Náprstkova muzea v Praze, duben 1994; Luboš Kropáček: Alois Musil a arabský svět, NO 49 (1994), 10; Vlastimil Novák: Expedice Amra 1993, NO 49 (1994), 10; J. Hladík: Čestní členové - Tomáš Sadílek, Cesty 8, Prosiměřice 1996: 47-48; Po stopách Aloise Musila, Vyškovské noviny IX (12. 6. 1998); Znovu moravský Lawrence z Arábie, Slovo, 22. 8. 1998.

(A)

SACHS Michael - hebraista-judaista, orientalista

* 3. 9. 1808 Gross-Glogau, + 31. 1. 1864 Berlín

Působil v Německu, v letech 1836-44 v Praze, kde byl kazatelem - rabínem v reformní židovské kongregaci. Roku 1844 odešel z Prahy do Berlína.

Překládal do němčiny biblické texty Starého zákona, židovské modlitby, talmudické aj. texty. Nejzávažnější část jeho díla je věnována středověké hebrejské poezii ze Španělska - Andalusie. Rovněž se zabýval jazykovědnými otázkami a patřil mezi hlavní představitele vědy o židovství 19. století.

D.-k.: Die Religiöse Poesie der Juden in Spanien, Berlin 1845; Beiträge zur Sprach- und Alterthumsforschung, Berlin 1852-4; Stimmen vom Jordan und Euphrat, Berlin 1853; Predigten, Berlin 1867-9.

L.: Jewish Encyclopedia, vol. X, London 1905: 613.

(vs)

SÁZAVA Zdeněk - český biblista a hebraista

* 28. 6. 1931 Brno

V letech 1942-50 studoval na reálném gymnáziu v Brně-Husovicích, 1950-1954 na Husově čs. bohoslovecké fakultě v Praze, 1951-52 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory hebraistika, aramejština a řečtina, 1981-82 obor Nový zákon na Evangelické teologické fakultě Univerzity Eberharda Karla v Tübingen. Roku 1954 obhájil magisterskou práci Užití Starého zákona v Janově evangeliu a získal titul magistr. 1968-69 ukončil doktorandské studium na Husově fakultě obhájením disertace Termín ho Apostolos v Lukášových spisech (1968) a byl mu udělen doktorát teologie (1969).

V roce 1973 byl Husově bohoslovecké fakultě přijat jeho habilitační spis Lukáš - historik sui generis, 1974 mu byla udělena venia docendi v oboru novozákonní věda, 1994 rozšířena o obor starozákonní věda (včetně hebrejštiny). Řádným profesorem byl jmenován 1977, 1981-90 zastával funkci proděkana fakulty.

V letech 1954-78 působil jako duchovní, farář a předseda okrsku Církve čs. husitské v Hradci Králové. 1981 byl zvolen řádným členem Světové organizace novozákonních badatelů (Studiorum Novi Testamenti Societas), 1990-94 působil jako člen akademického senátu Husitské teologické fakulty UK, 1994-98 jako člen akademického senátu UK. Od roku 1984 je vedoucím ekumenicko-zahraničního oddělení CČsH, 1994-98 byl jako zástupce HTF členem ústřední rady této církve. Od roku 1996 je pověřen vedením katedry biblistiky a judaistiky.

Odborně se zaměřuje na otázky textově kritické, dějiny doby starozákonní a novozákonní (včetně jejich judaistického a helénistického pozadí), na vztahy mezi Starým a Novým zákonem, problematikou mesiologickou a christologickou, zvláště se zajímá o Lukášovy spisy a hebrejské pojetí času. Od roku 1976 působí v překladatelské a vykladačské komisi Ekumenické rady církví pro Nový zákon, přispěl řadou hesel do Biblického slovníku, zpracováním různých starozákonních a novozákonních dokumentací, provádí editorské práce. Podílí se na projektech restrukturalizace novozákonní vědy a účastní se práce v mezinárodních komisích Církev a Izrael a Zákon a evangelium při Sdružení církví Leuenbegské konkordie od 1995. V letech 1991-92 a 1995-97 připravoval pravidelné týdenní odborné relace pro Český rozhlas (Vltava, Regina). Konal přednášky na řadě zahraničních univerzit a mezinárodních ekumenických akcích.

D.-k.: Vstaň a choď. Obrázky z počátku křesťanství, Blahoslav, Praha 1974, 131 s.; Než otevřeme Bibli, Blahoslav, Praha 1981, 10 s.; Padesát novozákonních záhad, Blahoslav, Praha 1981, 256 s.; Metodika práce s biblickým textem, HTF-Blahoslav, Praha 1985, 192 s.; Mistr a Pán (novozákonní christologie), Blahoslav, Praha 1980, 231 s.; O svěřených hřivnách (Jindřich Mánek 1912-1977), Blahoslav, Praha 1989, separ. 42 s.; (spoluaut.), Nový zákon s výkladovými poznámkami, Česká biblická společnost, Praha 1991 [přispěl několika exegeticko-písemnickými oddíly]; Otče náš (výklad v kontextu), Blahoslav, Praha 1994, 35 s.; V hlavní roli Nový zákon (Šedesát biblických úvah), Blahoslav, Praha 1997, 160 s.; Biblická mozaika, Karolinum, Praha 1998, 90 s.

D.-č./sb.: Poselství Písma a my (desetidílný seriál), Český zápas (1958); O termínu sóma, Náboženská revue (1964), č. 3-4; Jesulogie a kristologie, Náboženská revue (1966), č. 3; Téma a variace (Starý a Nový zákon), Náboženská revue (1966), č. 6; Kde začíná křesťanská teologie, Blahoslav, Praha 1973; O překladatelích, tentokrát od pramene, Blahoslav, Praha 1974; Evangelium versus epištola, Theologická revue (1974), č. 2; Co víme o rouchu a stravě Jana Křtitele, Blahoslav, Praha 1975; O původu slova apoštol, ibid.; Z Nového zákona čteme knihu... (17dílný seriál), Český zápas (1978); Kniha otevřená (seriál biblických exegezí a srovnávacích překladů, 47 částí), Český zápas (1978-1980); 400. Jahrestag der Kralitzer Bibel, in: Tschechische ökumenische Nachrichten, sv. IX., Praha 1979; Profesor Mánek, Kraličtí a nový překlad, Blahoslav, Praha 1979; Der Kommentar als Hilfsmittel... in: Communio viatorum, Praha 1980; K otázce závaznosti biblického překladu, Theologická revue (1980), č. 3; Bible v kameni a ve skle, Blahoslav, Praha 1981; Slovo a čin v Novém zákoně, Theologická revue (1981), č. 5; Po stopách apoštola Pavla, Blahoslav, Praha 1983; V mém Novém zákoně to nemohu najít (Malá srovnávací studie), Blahoslav, Praha 1986; Co víme o řeckém originálu novozákonních spisů, Theologická revue (1986), č. 2; Jesulogie a christologie znovu po 25 letech, Theologická revue (1990), č. 4; Novozákonní teologie aneb o jednotě v rozmanitostech, Theologická revue (1991), č. 1; K sociálnímu rozvrstvení v prvních křesťanských dobách, Theologická revue (1991), č. 3; Interpretace Písma pro dnešek, ibid.; Okno a zrcadlo aneb nové trendy v interpretaci biblického textu, Theologická revue (1996), č. 3.

L.: V. Kubáč: K padesátinám prof. dr. Z. Sázavy, Český zápas (1981), 25; Who is who in Archeology and Biblical Studies, 1986-87; Čs. biografický slovník, Academia, Praha 1992; J. Mojžíšová: Jubileum biblického teologa, Theologická revue (1996), č. 3; Prof. Dr. Zdeněk Sázava, Český zápas (1997), č. 6, příloha.

(A)

SEALSFIELD Charles (vl. jm. Karl Anton Postl) - českoněmecký literát, romanopisec, publicista a amerikanista

* 3. 3. 1793 Popice u Znojma, + 26. 5. 1864 Solothurn (Švýcarsko)

Po maturitě na gymnáziu ve Znojmě absolvoval od roku 1809 filozofická a posléze teologická studia na Univerzitě Karlově. Rychlou kariéru završil sedmiletým působením v úřadu sekretáře velmistra řádu Křižovníků s červenou hvězdou v Praze. Měl přístup do vlivných kruhů české šlechtické a podnikatelské společnosti. 1823 zmizel beze stopy během léčebného pobytu v Karlových Varech. Jméno K. A. Postl se za jeho života již neobjevilo.

Na podzim 1823 přistál u břehů Louisiany v Novém světě. Do Evropy se vrátil 1826, ale již následujícího roku do Ameriky odjel podruhé (1827-30), třetí americký pobyt absolvoval v polovině 30. let, naposledy v USA pobýval 1853-58. Zemřel ve Švýcarsku, kde se již dříve usadil, jako Charles Sealsfield. Podle závěti byl identifikován se zmizelým K. A. Postlem.

Byl žákem Bernarda Bolzana, stoupencem bonapartistických sil v Evropě a Americe, kritikem ponapoleonského metternichovského systému (pamflet Austria as it is, 1828; česky Rakousko jaké je, 1992). Náleží mu významné místo mezi kronikáři jižních oblastí řeky Mississippi, USA a Mexika. Po T. Haenkeovi představuje druhou nejvýraznější osobnost z českých zemí v dějinách vzájemných kontaktů Starého a Nového světa první poloviny 19. století. Proslul jako výjimečný reprezentant německé literatury z českých zemí čtený jak v Americe, tak v Evropě; byl označován za největší literární záhadu 19. století (der große Unbekannte). Úspěch a obliba jeho povídek a románů, jakož i publicistiky, započatých v Americe ve druhé polovině 20. let, byly dány atraktivitou tématu, vyprávěčským uměním a především věrohodností sdělovaného; spolu s J. F. Cooperem je řazen k představitelům etnografického románu. Stal se zprostředkovatelem obecně kulturních, hospodářských, společenských, politických a etnografických informací o Novém světě - Spojených státech amerických a Mexiku - v Evropě. Stál u počátků odborně profilovaného zájmu o anglosaskou a hispánskou Ameriku.

D.-k.: K. J. R. Arndt a kol. (ed.), Sämtliche Werke in 28 Bänden, Hildesheim - New York 1972 a n. (např. Die Vereinigten Staaten von Nordamerika nach ihren politischen, religiösen gesellschaftlichen Verhältnissen, 2 sv., Stuttgart 1827; Tokeah or the White Rose, 1828, něm. jako Der Legitime und die Republikaner, 1833; Das Kajütenbuch oder Nationale Charakteristiken, 1841; Der Virey und Aristokraten oder Mexiko im Jahre 1812, 1834). Část díla přeložena do češtiny.

L.: Faust, A. B.: Charles Sealsfield (Carl Postl), der Dichter beider Hemisphären. Sein Leben und seine Werke, Weimar 1897; Heller, O. - Leon, T. H.: Charles Sealsfield. Bibliography of his Writings Together with a Classified and Annotated Catalogue of Literature Relating to his Works and his Life, St. Louis 1939; Castle, E.: Der große Unbekannte. Das Leben von Charles Sealsfield (Karl Postl), Wien - München 1952; Castle, E.: Der große Unbekannte. Das Leben von Charles Sealsfield (Karl Postl). Briefe und Aktenstücke, Wien 1955; Bornemann, F. - Freising, H.: Sealsfield-Bibliographie 1945-1965, in: Jahresgabe der Charles Sealsfield Gesellschaft 1976, Stuttgart 1976; Ritter, A.: Sealsfield Bibliographie 1966-1975, in: ibid.; Ritter, A.: Sealsfield Bibliographie, in: Sämtliche Werke in 28 Bänden, cit. dílo, sv. 27; Spiess, R. F.: Charles Sealsfield im Spiegel der literarischen Kritik. Eine Sammlung zeitgenössischer Rezensionen mit einer Einleitung, in: Jahresgabe der Charles Sealsfield Gesellschaft 1977, Stuttgart 1977; Ritter, A.: Charles Sealsfield (Karl Postl), in: B. von Wiese (ed.), Deutsche Dichter des 19. Jahrhunderts. Ihr Leben und Werk, Berlin (West) 1978: 98-127; Castle, R.: Die Sealsfield-Sammlung in der Bibliothek von univ. Professor Dr. Eduard Castle in Wien, in: Jahresgabe der Charles Sealsfield Gesellschaft 1979, Stuttgart 1979; Barteček, I.: Charles Sealsfield. Europa y el Nuevo Mundo en la Primera Mitad del Siglo XIX, Ibero-Americana Pragensia XXVII (1993): 201-208; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 372-373.

(ib)

SEDLÁČEK Jaroslav - český teolog, znalec v oblasti biblického studia Starého zákona a semitských jazyků

* 4. 2. 1860 Hostomice, + 3. 1. 1923 Praha

Studoval na akademickém gynmnáziu v Praze, teologii ve Vídni a v Praze - dokončil ji 1881, vysvěcen byl 1882. Krátce působil jako katecheta v Kladně, pak učil na teologické fakultě, od 1900 jako řádný profesor. Cestoval v Palestině, Sýrii a Egyptě, účastnil se patriarchálního semináře v Libanonu. V letech 1906-09 vydal dílem samostatně, dílem s J. B. Chabotem 4 svazky spisů syrského autora Dionysia bar Salibi. Byl členem Deutsche Morgenländische Gesellschaft a od 1907 též Královské české společnosti nauk.

D.-k.: Z cesty Palestinou, Praha 1888; Al Kitábu. Mluvnice arabského jazyka, Praha 1898; Výklad posvátných žalmů, 2 díly, Praha 1900 a 1901; Výklad z jazyka aramejského a syrského, Praha 1901-1902; Pouť do posvátných míst svaté země a Egypta. Průvodce po svatých místech, Praha 1902; Lešon hassefarim. Základové hebrejského jazyka biblického, Praha 1902; Biblické zprávy v různém světle. Kniha východu Hebreů z Egypta, Praha 1909.

D.-č./sb.: Z cesty Kavkazem, Vlast 8, 1891/2; Z krajů zakavkazských, Vlast 9, 1892/3: 349-355 a 3 pokračování; Chaldejské báje o původu veškerenstva, Rádce duchovní 1895; Aramejština v Novém Zákoně, Časopis katolického duchovenstva 1899: 273-279, 372-376; V ruském Turkestanu, Vlast 20, 1903/4; Biblické děje a biblické osoby v pověstech Židů a Mohamedánů, Vychovatel 1904-1909; Syrský výklad bible Jakuba Bar-Saliby a některé ukázky z něho, Věstník Královské české společnosti nauk 1907; Příběhy moudrého Halkára, vezíra krále Sinhariba, Hlas (St. Louis) 1908; Vysoká škola arabská v Kahýře, Katolík (Chicago) 1909.

L.: A. Podlaha: Th. Dr. Jaroslav Sedláček, Časopis katolického duchovenstva 66 (91), 1925: 74-76; J. Tumpach - A. Podlaha: Bibliografie české katolické literatury náboženské, Praha 1912-1922.

(jb)

SEDLÁČEK Kamil - český tibetolog, lingvista

* 7. 7. 1926 Třebíč

Po absolvování třebíčské Obchodní akademie dr. Albína Bráfa se od roku 1945 zapsal jako posluchač Vysoké školy obchodní v Praze se zájmy o východní jazyky (arabština, perština, čínština, japonština). Komerční Ing. (1952), CSc. (ČSAV, 1969).

Jeho celoživotním zaměřením je studium čínsko-tibetských jazyků, zejména fonetické stavby v počátečním stadiu jejich vývoje. V letech 1953-55 pracoval jako soustružník u firmy Sigma Lutín, poté jako soukromý badatel. Vědecké práce, uveřejňované výlučně v zahraničí, jsou věnovány rekonstrukci čínsko-tibetských fonémů, jejich vztahu k tónogenezi jazyků čínsko-tibetské jazykové rodiny. Jeho stěžejním dílem je Tibetan Newspaper Reader (1972), zachycující soudobý jazyk tibetského tisku, a to včetně namluvení tibetských textů lhaskou výslovností na magnetofonovou pásku.

Je zahraničním členem francouzské Société de Linguistique de Paris (1966), American Oriental Society (1966) a The Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland (1967).

D.-k.: Učebnice dnešní tibetštiny, I-III (1956, rkp. uložen v SOAS, University of London, MS No. 119. 873); Das Gemein-Sino-Tibetische, Wiesbaden 1970; Tibetan Newspaper Reader (I. Tibetan Texts transliterated and translated into English; II. Short Grammatical Notes; III. A Tibetan-English Dictionary; IV. Tibetan Written Texts), Leipzig 1972.

D.-č./sb.: On Tibetan Transcription of Chinese Characters, Mitteilungen des Instituts für Orientforschung 5 (1957): 91-112; On Some Problems of Using the Auxiliary Verbs in Tibetan, Mitteilungen des Instituts für Orientforschung 7 (1959): 79-122; The Numerical System of Classification of Catchwords in Tibetan Lexicography, ZDMG 109 (1959): 74-82; The Tonal System of Tibetan (Lhasa Dialect), T'oung Pao 47 (1959): 181-250; Tibetische Übersetzungsweise von Zeitwörtern des Ergebnisses und der Richtung aus dem Chinesischen, JAOS 82 (1962): 170-189; Zur Frage der Nota Temporis - MJONG im Tibetischen, Mitteilungen des Instituts für Orientforschung 10 (1964): 351-384; New Light on the Name of the Tangut People of the Hsi-Hsia Dynasty, ZDMG 114 (1964): 180-185; Existierte ein Lautgesetz in zusammengesetzten Anlauten des Proto-Sinotibetischen? CAJ 7 (1962): 270-311; Signs of Partial Phonetic Reversion in Tibetan, CAJ 9 (1964): 60-75; On Some Tibetan s-, d- Initial Clusters and Their Metathetical Forms in Sino-Tibetan Lexemes, Orbis (Louvain) 13 (1964): 556-567; On the Use of Plural Markers in Modern Tibetan, CAJ 12 (1969): 309-321; The Law of Phonetic Change in Initial Clusters in Common Sino-Tibetan, Monumenta Serica 26 (1967): 6-34. The Chinese Tax Term cha'i-fa - a Tibetan Loan-Word? Monumenta Serica 28 (1969): 215-229.

L.: J. Kolmaš: K pětašedesátinám Kamila Sedláčka, NO 46 (1991): 181-182 (portrét).

(jk)

SEGERT Stanislav - český orientalista, semitista a biblista

* 4. 5. 1921 Praha

V letech 1939 a 1945-47 studoval na Univerzitě Karlově v Praze semitskou a klasickou filologii, v roce 1947 získal titul doktora filozofie (PhDr.). V letech 1950-52 vyučoval řečtinu a latinu na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Od roku 1952 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV v oboru semitské filologie a 1958 získal hodnost kandidáta věd (CSc.). V letech 1951-58 též vyučoval biblickou hebrejštinu a židovské dějiny a literaturu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Roku 1966 byl pozván ke spolupráci na amorejském projektu Orientálního ústavu Chicagské univerzity v USA. Poté působil jako hostující profesor Univerzity Johna Hopkinse v Baltimoru v USA (1968-69) a od 1969 až do odchodu do důchodu 1991 byl nejprve hostujícím a posléze (1970) řádným profesorem biblických studií a severozápadních semitských jazyků na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. Vyučoval jako host na Vestfálské Wilhelmově univerzitě v Münsteru ve Spolkové republice Německo (1983), na Ben-Gurionově univerzitě v Beerševe v Izraeli (1985), na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1990). Proslovil přednášky na mnoha dalších vysokých školách i vědeckých zasedáních v Evropě, Asii i Spojených státech. Je nositelem několika československých, německých i amerických vědeckých cen.

Zabývá se severozápadními semitskými jazyky, aramejštinou, foiničtinou, hebrejštinou, syrštinou, ugaritštinou, hebrejskou poezií, dějinami hláskového písma, srovnávací semitskou jazykovědou, studiem svitků od Mrtvého moře. Působí nebo působil v redakčních radách mnoha vědeckých časopisů (Archiv orientální, Dialog, Praha; Asian and African Studies, Bratislava; Journal for the Study of Judaism, Leiden; Afroasiatic Dialects, Malibu, California; Afroasiatic Linguistics, tamtéž; Zeitschrift für Althebraistik, Stuttgart). O širokém záběru Segertovy vědecké činnosti svědčí jeho osobní bibliografie, která zahrnuje více než 500 položek a zachycuje řadu monografií, velké množství příspěvků a článků do různých kolektivních prací, sborníků a časopisů a téměř nepřehledný počet zasvěcených recenzí.

D.-k.: (s O. Klímou), Mluvnice hebrejštiny a aramejštiny, Nakladatelství ČSAV, Praha 1956; (přel., za básnické spolupráce V. Klubíčkové, J. Seiferta a V. Závady), Pět svátečních svitků. Píseň písní - Rút - Žalozpěvy - Kóhelet - Ester, SNKLHU, Praha 1958; Ugaritskij jazyk, Izdatěl'stvo Nauka, Moskva 1965; Severní Afrika. Starověké znalosti o Africe, in: I. Hrbek a kol., Dějiny Afriky, Nakladatelství Svoboda, Praha 1966: 282-321; (s K. Beránkem), Orientalistik an der Prager Universität. Erster Teil. 1348-1848, Universita Karlova, Praha 1967; (přel., s V. Závadou), Kniha Jóbova, Československý spisovatel, Praha 1968; Synové světla a synové tmy. Svědectví nejstarších biblických rukopisů, Orbis, Praha 1970; Altaramäische Grammatik mit Bibliographie, Chrestomathie und Glossar, Enzyklopädie Verlag, Leipzig 1975; A Grammar of Phoenician and Punic, C. H. Beck, München 1976; A Basic Grammar of the Ugaritic Language with Selected Texts and Glossary, University of California, Berkeley, Los Angeles, London, 1984; Starověké dějiny Židů, Svoboda, Praha 1995.

D.-č./sb.: Zur Habakuk-Rolle aus dem Funde vom Toten Meer I-VI, ArOr 21 (1953): 218-239; 22 (1954): 99-113, 444-459; 23 (1955): 178-183, 364-373, 575-619; Vorarbeiten zur hebräischen Metrik, I-III. ArOr 21 (1953): 481-542; 25 (1957): 190-200; Aramäische Studien, I-V. ArOr 24 (1956): 383-403; 25 (1957): 21-37; 26 (1958): 561-584; Die Schreibfehler in den ugaritischen literarischen Keilschrifttexten, in: Von Ugarit nach Qumran. Beiträge... O. Eissfeldt. Beihefte zur Zeitschrift für die alttestamentliche Wissenschaft 77, de Gruyter, Berlin 1958: 223-241; Die Schreibfehler in den ugaritischen nichtliterarischen Keilschrifttexten, Zeitschrift für die alttestamentliche Wissenschaft 71 (1959): 23-32; Considerations on Semitic Comparative Lexicography, ArOr 28 (1960): 470-487; Die Sprache der moabitischen Königsinschrift, ArOr 29 (1961): 197-267; Zur Orthographie und Sprache der aramäischen Texte von Wadi Murabba'at, ArOr 31 (1963): 122-137; Zur Schrift und Orthographie der altaramäischen Stelen von Sfire, ArOr 32 (1964): 110-126; Sprachliche Bemerkungen zu einigen aramäischen Texten von Qumran, ArOr 33 (1965): 190-206; Some Trends in Qumran Research, ArOr 35 (1967): 128-144; Deutungen des Namens Qumran, ArOr 37 (1969): 189-193; Le rôle de l'ougaritique dans la linguistique sémitique comparée, in: Ugaritica VI, Geuthner, Paris 1969: 461-477; Versbau und Sprachbau in der althebräischen Poesie, Mitteilungen des Instituts für Orientforschung 15 (1969): 312-321; (s J. R. Hallem), A Computer Program for Analysis of Words according to Their Meaning (Conceptual Analysis of Latin Equivalents for the Comparative Dictionary of Semitic Languages), Orientalia 42 (1973): 149-157; Verbal Categories of Some Northwest Semitic Languages: A Didactic Approach, Afroasiatic Linguistics 2 (1975), 5: 83-94. Rendering of Ugaritic Phonemes by Cuneiform Syllabic Signs in the Quadrilingual Vocabularies from Ras Shamra, in: B. Hruška - G. Komoróczy (ed.), Festschrift Lubor Matouš, sv. II., Eötvös Loránd Tudományegyetem, Ókori Történeti tanszék, Budapest 1978: 257-268; Ugaritic Poetry and Poetics: Some Preliminary Observations, Ugarit Forschungen 11 (1979): 729-738; Syntax and Style in the Book of Jonah: Six Simple Approaches to Their Analysis, in: J. A. Emerton, (ed.), Prophecy: Essays presented to G. Fohrer. Beihefte zur Zeitschrift für die alttestamentliche Wissenschaft 150, de Gruyter, Berlin 1980: 121-130; Ethiopian and Hebrew Prosody: Some Preliminary Observations, in: S. Segert - A. J. E. Bodrogligeti (ed.), Ethiopian Studies Dedicated to Wolf Leslau on the Occasion of his Seventy-Fifth Birthday, Harrassowitz, Wiesbaden 1983: 337-350; Decipherment of Forgotten Writing Systems: Two Different Approaches, in: K. Ehlich - F. Coulmas (ed.), Writing in Focus. Trends in Linguistics: Studies and Monographs 24, de Gruyter, Berlin 1983: 131-156; Prague Structuralism in American Biblical Scholarship: Performance and Potential, in: C. L. Meyers - M. O'Connor (ed.), The Word of the Lord Shall Go Forth: Essays in Honor of David Noel Freedman, American Schools of Oriental Research, Eisenbrauns, Philadelphia, Winona Lake 1983: 697-708; Parallelism in Ugaritic Poetry, JAOS 103 (1983): 295-306; Semitic Poetic Forms in the New Testament, in: W. Haase (ed.), Aufstieg und Niedergang der römischen Welt II 25. 2, de Gruyter, Berlin 1984: 1433-1462; Paronomasia in the Samson Narrative in Judges XIII-XVI, Vetus Testamentum 34 (1984): 454-461; Hebrew Poetic Parallelism as Reflected in the Septuagint, in: N. Fernandez Marcos (ed.), La Septuaginta en la investigación contemporanea. (V Congreso de la IOSCS). Textos y estudios "Cardinal Cisneros", 34. Instituto Arias Montano, Madrid 1985: 133-148; Rendering of Parallelistic Structures in the Targum Neofiti: The Song of Moses (Deuteronomy 32: 1-43), in: D. MuEoz-Leon (ed.), Salvación en la Palabra: Targum-Derash-Berith. En memoria del Profesor Alejandro Díez Macho, Cristianidad, Madrid 1986: 515-532; Jan Hus's Reform of Czech Orthography: A Hebraist's Contribution, Byzantine Studies 8, 11, 12 (1982, 1984, 1985): 343-350; An Ugaritic Text Related to the Fertility Cult (KTU 1. 23), in: A. Bonanno (ed.), Archaeology and Fertility Cult in the Ancient Mediterranean, University of Malta, Msida 1986: 217-224; Phonological and Syntactic Structuring Principles in Northwest Semitic Verse Systems, in: H. Jungraithmayr - W. W. Müller (ed.), Proceedings of the Fourth International Hamito-Semitic Congress, Marburg, 20-22 September, 1983, Bejamins, Amsterdam - Philadelphia 1987: 543-557; Writing, in: G. W. Bromiley a kol. (ed.), The International Standard Bible Encyclopedia, Revised, Vol. IV. Eerdmans, Grand Rapids 1988: 1136-1160; Die Orthographie der alphabetischen Keilschrifttafeln in akkadischer Sprache aus Ugarit, in: P. Xella (ed.), Cananea Selecta: Festschrift für O. Loretz (Studi epigrafici e linguistici 5), Essedue, Verona 1988: 189-205; Two Whales of Petr Chelčický, Communio viatorum 31 (1988): 127-134.

L.: Edward M. Cook (ed.), Sopher Mahir. Northwest Semitic Studies Presented to Stanislav Segert, Eisenbrauns, Winona Lake, Indiana 1990 [úplná BIBLIOGRAFIE S. Segerta do roku 1989: 345-384].

(jp)

SCHLECHTA-WSSEHRD Ottokar Maria von - rakouský orientalista v oboru islámského Východu, hlavně perské poezie

* 20. 7. 1825 Vídeň, + 18. 12. 1894 Vídeň

Po ukončení akademického gymnázia získal orientalistické vzdělání ve vídeňské Orientální akademii, potom v letech 1848-60 působil jako tlumočník na císařské internunciatuře v Istanbulu, načež pak do roku 1886 pracoval v diplomatických službách.

D.-k.: Der Fruchtgarten von Saadi, Wien 1852; Kitáb silah-šor náme li-Firdúsí, Becs 1862; Osmanische Sprichwörter. Proverbes ottomans, Wien 1865; Manuel terminologique franćais-ottomane, Wien 1870; Neue Bruchstücke orientalischer Poesie, Wien 1888; Moral-Philosophie des Morgenlandes, Leipzig 1892.

D.-č./sb.: Die Kämpfe zwischen Persien und Russland in Transkaukasien seit 1804-1813, Sitzungsberichte der philosophisch - historischen Classe der königlichen Akademie der Wissenschaften 46 (1864), Heft I-III: 4-67; Ibn Jemin's Bruchstücke, Wien 1879 aj.

L.: V. v. Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich, Wien 1875, díl 30: 65-66; A. P. Ritter: v. Schlechta-Wssehrdsky zu Wssehrd, in: Die Entwickelung des bömischen Adels, Wien 1891; týž: Traditionen eines alten Geschlechtes, Prag 1908; Österreichisches biographisches Lexikon, 47. Lieferung, Wien 1991: 175.

(jb)

SCHLEICHER August - německý sanskrtista a srovnávací jazykovědec působící rovněž v Praze

* 19. 2. 1821 Meiningen, + 6. 12. 1868 Jena

Studoval původně teologii v Lipsku a Tübingen, poté filologii v Bonnu, kde se také habilitoval 1946. Do Prahy přijel poprvé 1848. Působil na německé filozofické fakultě UK v Praze (1850-57, mimořádný profesor 1850, řádný prof. 1853), odkud byl povolán do Jeny. Ačkoli sanskrtem a staroindickou filologií se zabývali už čeští obrozenci, Schleicher byl prvním učitelem sanskrtu na akademické půdě v Čechách.

Do indoevropské srovnávací jazykovědy přinesl pojem genealogického uspořádání jednotlivých jazykových větví (Stammbaumtheorie), v čemž byl patrně částečně inspirován i Darwinovou teorií o vývoji druhů. Rekonstruoval indoevropský prajazyk převážně na základě sanskrtu a využíval i slovanských a baltských jazyků. Ačkoli jeho teorie byla později překonána, ve své době znamenala velký přínos k oboru a byla velice populární. Pořídil také první český překlad epizody o Nalovi a Damajantí z Mahábháraty (ČČM 25, 1851, sv. 1, 121 n.; sv. 2, 85 n.; sv. 3, 62 n.; sv. 4, 62 n.). Vyjadřoval se i k otázkám spisovné češtiny (považoval moravský dialekt za správnější).

Protože uměl výborně česky, přednášel česky i ve filologické sekci Královské české vědecké společnosti a chodil do české společnosti, byl podezřelý rakouským úřadům, policejně šikanován a tajná policie nad ním držela trvalý dozor. To byl zřejmě hlavní důvod jeho rozčarování a následného odchodu do Jeny.

D.-k.: Compendium der vergleichenden Grammatik der indogermanischen Sprachen, Weimar 1861-1862 (2. vyd. 1866, 3. vyd. 1870).

L.: Fischer, R.: August Schleicher zur Erinnerung, Berlin 1962.

(jv)

SCHNEIDER Jan Edmund - český orientalista

asi mezi 1820 - 1900, žil v Praze

Je o něm známo jen to, že se zajímal o orientální jazyky a literatury, publikoval několik překladů z perštiny, korespondoval o nich s K. Havlíčkem Borovským, v roce 1881 byl členem English Society při České besedě v Praze a podle dochovaných poznámkových sešitů žil ještě 12. března 1894. Z roku 1847 je rukopis Přehled Literatury a Slovesnosti arabské a Ketábe šakarestán dar sarf va nahve fársí - A Grammar of the Persian Language of Sir William Jones, London 1829 - obojí vlastní rukopisné oddělení knihovny Národního muzea v Praze. Ve sbírce B. Duška v Archivu Národního muzea je rukopis A Grammar of the Mahratta Language..., J. R. Ballantyne, Edinburg 1839, a sešity obsahující drobné překlady z mongolštiny, amharštiny, Sententiae arabicae, Maloruskije dumki aj.

D.-č.: Orientálské kwěty. Powídky perské, Česká wčela 1846, č. 57, 62, 76, 78; Powídky perské, ibid. 1847: 45, 122, 140, 100-201; Zahradník a Slawík. Bajka z perského "Anwári sohaili" od Husaina Va'iza, ibid. 1847: 254-255.

L.: Archív Národního muzea v Praze, sešity Notizenschatz a Poikila ve Sbírce B. Duška; J. Bečka: Z počátků české orientalistiky - Jan Edmund Schneider, NO 43 (1988): 281-282; týž: Doklad o studiu perštiny v Praze z roku 1844, NO 45 (1990): 97-101.

(jb)

SCHREIER Norbert - slovenský hebraista a teolog českého původu

* 29. 4. 1744 Bělotín (okr. Přerov), + 26. 10. 1811 Nýrovce (okr. Levice)

Studoval filozofii a teologii v Nitře, v letech 1794-96 a 1803-09 byl profesorem orientálních jazyků a biblistiky na teologické fakultě v Nitře. Je autorem metodické gramatiky hebrejštiny, překládal ze semitských jazyků (jeho překlady zůstaly v rkp.).

D.-k.: Methodica grammaticae hebraeae institutio, Budapest 1804.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 5, Martin 1992: 238.

(ko)

SKALNÍK Petr Josef Karel - český afrikanista-sociální antropolog

* 5. 7. 1945 Praha

Po maturitě na SVVŠ v Praze-Vinohradech byl v roce 1962 přijat na obor afrikanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; v letech 1963-67 pak pokračoval ve studiu afrikanistiky a hauské filologie na Leningradské státní univerzitě, které ukončil s kvalifikací "orientalista-historik". V roce 1968 složil na FF UK rigorózní zkoušku z antropologie, sociologie a dějin filozofie a získal titul PhDr. V letech 1967-71 na téže fakultě absolvoval (s ročním přerušením k výkonu základní vojenské služby) interní aspiranturu a 1973 předložil k obhajobě kandidátskou disertační práci; z politických důvodů ji však mohl obhájit teprve 1990, kdy mu byla udělena vědecká hodnost CSc. Mezitím 1986 na University of Cape Town získal vyšší bakalářský titul (B. A. Honours) v oboru politických věd.

V letech 1972-76 přednášel etnologii a sociální antropologii na Institutu etnologie Komenského univerzity v Bratislavě, 1977-81 působil jako hostující profesor kulturní antropologie na Leidenské univerzitě, 1983-92 vyučoval sociální antropologii na University of Cape Town a po krátkém působení na Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK (1990-92) se stal velvyslancem České republiky v Libanonu (1993-96). Od roku 1997 se vrátil k pedagogické činnosti na FF UK.

K okruhům jeho odborných zájmů patří politická antropologie (teorie státu, politická kultura, moc a autorita), antropologická metodologie a etika, dějiny antropologické teorie a otázky identity, etnicity, občanské společnosti a národa.

Je členem Slovenské orientalistické společnosti (1971-), Slovenské národopisné společnosti (1971-), Netherlands African Studies Association (1979-), International Union of Anthropological and Ethnological Sciences (1986-), Association for Anthropology in Southern Africa (1988-), European Association of Social Anthropologists (1989-), Panafrican Association of Africanists (1996-) a řady dalších učených společností. Působí či působil v redakčních radách časopisů Ethnologia Slavica (1972-76), Political Anthropology (1975-77), Dialectical Anthropology (1981-), Social Dynamics (1983-86) aj.

D.-k.: (spoluaut., koed., s H. J. M. Claessenem), The Early State, Mouton, The Hague 1978; (spoluaut., koed., s H. J. M. Claessenem), The Study of the State, Mouton, The Hague 1981; (spoluaut., koed.), Outwitting the State, Transaction, New Brunswick 1989; (spoluaut., koed., s R. J. Thorntonem), The Early Writings of Bronislaw Malinowski, Cambridge University Press, Cambridge 1993.

D.-č./sb.: (s T. Pokorou), The beginning of the discussion about the Asiatic mode of production in the U. S. S. R. and the People's Republic of China, Eirene 5 (1966): 179-187; (s J. Muzikářem), Afrikanistika v Čechoslovakii, Narody Azii i Afriki 1967/1: 229-231; African Studies in Czechoslovakia: achievements and perspectives, African Studies Bulletin 12 (1969), 2: 213-222; Monarchies within republics: early Voltaic states in the twentieth century, AAS 11 (1975): 177-193; Can the traditional become modern? (Early Voltaic states since the colonial conquest), in: J. Ortová (ed.), Problems of Culture Change in Africa, University of 17th November, Prague 1975: 111-130; The dynamics of early state development in the Voltaic area, in: S. L. Seaton, H. J. M. Claessen (ed.), Political Anthropology. The State of the Art, Mouton, The Hague, Paris, New York 1979: 197-213; The role of the state in the dismantling of Ghanaian rural economy, Journal of Legal Pluralism and Unofficial Law 19 (1981): 177-188; Questioning the concept of the state in indigenous Africa, Social Dynamics (Cape Town) 9 (1983), 2: 11-28; Chieftaincy and the state. The dragging history of the Nanumba-Konkomba conflict, Ghana Newsletter (Nijmegen) 1985/17: 4-22, též v holandské verzi, Ghana Nieuwsbrief; Nanumba chieftaincy facing the Ghanaian state and Konkomba "tribesmen": an interpretation of the Nanumba-Konkomba war, in: W. van Binsbergen, F. Reyntjens, G. Hesseling (ed.), State and Local Community in Africa, CEDAF/ASDOC, Brussels 1986: 89-109; On the inadequacy of the concept of "traditional state" (illustrated by ethnographic material on Nanun, Ghana), Journal of Legal Pluralism and Unofficial Law 25 & 26 (1987): 301-325; Tribe as colonial category, in: E. Boonzaiere, J. Sharp (ed.), South African Keywords. The Uses and Abuses of Political Concepts, David Philip, Cape Town 1988: 68-78; URSS - Afrique du Sud: les 'théories' de l'etnos, Cahiers d'Etudes Africaines 110 (1988): 157-176; Soviet etnografija and the national(ities) question, Cahiers du monde russe et soviétique (Paris) 31 (1990), 2-3: 183-191; (spoluaut. Pierre Hugo, Emile Boonzaier, Robert Thornton, Martin West, Robert Gordon, Michael Whisson), Waiting: The Whites of South Africa, in: P. Hugo (ed.), Truth be in the Field. Social Science Research in Southern Africa, UNISA, Pretoria 1990: 328-353; Lihir society on the eve of gold mine operations. A long term project for urgent anthropological research in Papua New Guinea, Bulletin of the International Committee on Urgent Anthropological and Ethnological Research (Vienna), No. 32-33 (1991): 9-36; Sovietská etnografia a národnostná otázka, Slovenský národopis 39 (1991), 1: 26-31; Malinowski on war, nationalism and the state, in: S. Bonk (ed.), Ideen zu einer Integralen Anthropologie (Festschrift for K. Mácha), BB Verlag, Munich 1991: 545-569; Some remarks on current developments in Southern Africa, in: International Symposium on Non-Military Solution of Conflicts in Africa, Oriental Institute, Prague 1991: 27-29; Economic parameters of an archaic polity: Nanun, Northern Ghana, in: Hermine de Soto (ed.), Culture and Contradiction. Dialectics of Wealth, Power, and Symbol (Festschrift for Aidan Southall), Mellen Research University Press, San Francisco 1992: 193-199; Rawlings' "revolution" in Ghana: countrywide and district levels, AAS (n. s.) 1 (1992), 2: 66-72; Malinowski, la guerre, le nationalisme et l'état, Gradhiva. Revue d'histoire et d'archives de l'anthropologie (Paris), 1993, No. 13: 3-19; On the impossibility of doing fieldwork (an anthropologist's experience from South Africa), in: O. Hulec, M. Mendel (ed.), Threefold Wisdom. Islam, the Arab World and Africa. Papers in Honour of Ivan Hrbek, Oriental Institute, Praha 1993: 217-229; Controlled authority versus undisguised power: in Africa indigenous institutions counterbalance the modern state, in: M. A. van Bakel, J. G. Oosten (ed.), The Dynamics of the Early State Paradigm, ISOR, Utrecht 1995: 53-67; Ideological and symbolic authority: political culture in Nanun, Northern Ghana, in: Henri J. M. Claessen, Jarich Oosten (ed.) Ideology in the Formation of the Early States, Brill, Leiden 1996: 64-74; Power symbolism and political culture in Nanun, Northern Ghana, in: P. Zemánek (ed.), Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Oriental Institute, Prague 1996: 545-555; Authority versus power: democracy in Africa must include original African institutions, Journal of Legal Pluralism and Unofficial Law 37-38 (1996): 109-121; Sociálna antropológia a etnológia v Južnej Afrike, Etnologické rozpravy 5 (1998): 129-143.

(A)

SKALNÍKOVÁ Olga - česká etnografka

* 11. 5. 1922 Praha

Vystudovala reálné gymnázium v Praze 8, maturovala 1941. Za války byla zaměstnaná u firmy Siemens (do 1945). Roku 1947 od letního semestru zahájila studium estetiky a etnografie, později čs. dějin a etnografie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Doktorskou disertaci obhájila 1952. V témže roce nastoupila do Kabinetu pro národopis ČSAV, 1954 přešla do Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, kde se věnovala hlavně studiu města a průmyslových oblastí. Roku 1961 získala vědeckou hodnost CSc. V témže roce několik měsíců pracovala v Guinejské republice na etnografickém výzkumu kmene Baga a studiu změn v hlavním městě Conakry, 1967 byla vyslána na dvouměsíční výzkum v Tunisu. V letech 1951-62 byla vedoucí redaktorkou časopisu Český lid. V letech 1960-70 zastupovala Československo jako tajemnice národního komitétu v Mezinárodní unii antropologických a etnologických věd (UISAE). 1976 byla nucena ústav opustit a odejít do důchodu.

Je členkou International Society for Ethnology and Folklore. Je držitelkou Mezinárodní ceny Guissepe Pitre za spoluautorství 3. sv. Čs. vlastivědy (Lidová kultura, 1969) a Ceny hl. města Prahy za kolektivní dílo Stará dělnická Praha (1982).

D.-č./sb.: Umění belgického Konga, Československá etnografie 7 (1959): 106; Guinejské batiky a modrotisky, Umělecká řemesla (1961): 232-236, vyobr.; Průvodce curyšským muzeem mimoevropského umění (O katalogu Elzy Leuzingerové), Československá etnografie 9 (1961): 419-420; Minulost a dnešek Guineje, Věda a život (1962): 220-228, vyobr.; Etnografické poznámky z Guineje, Československá etnografie 10 (1962): 281-298, vyobr.; Recherches africaines, ibid.: 415; Člověk s člověkem... (Etnograf v Africe), Tvorba 27 (1962): 100-101; Ethnography of Guinea today, Solidarity (1963): 11-12; Etnografičeskoje izučenije peremen v bytu afrikanskogo goroda (Po materialam iz Konakri, Respublica Gvineja), Sovetskaja etnografija (1963): 60-68; Ethnographical research into the present changes in the mode of life of urban population in Africa, in: The Proceedings of the First International Congress of Africanists. Accra 11th-18th December 1962, Longman, London 1964: 286-297; Grioti - kronikáři západní Afriky, NO 19 (1964): 12-14; Griots - West African Chroniclers. NOB 4 (1965): 25-26; Social stratification of the Agni, in: Social Stratification in Tribal Africa, Academia, Praha 1968: 131-151; Africké ženy se probudily, Žena a móda (1981), 9: 4-5; Czech Women in the Lebanon (Mixed Marriages Between Czech Women and Lebanese Men), in: Ethnic Studies and the Urbanized Space in Social Anthropological Reflections. Prague Occasional Papers in Ethnology 5, Praha 1998: 97-105.

(A)

SKŘIVAN Aleš - český historik

* 11. 11. 1944 Uhříněves

Po studiu na gymnáziu v Říčnanech (1958-62) absolvoval v letech 1962-67 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory historie a čeština a zároveň mimořádné studium na sinologii. Po ukončení studia byl od roku 1967 aspirantem na FF UK, kde obhájil 1969 disertaci (PhDr.) a stal se odborným asistentem (1971); v roce 1991 docent a 1997 profesor. V letech 1990-98 byl na řadě studijních pobytů, resp. přednášel v Bayreuthu, Mnichově, Hamburku, Berlíně, Vídni, Kostnici a řadě dalších, především německých univerzitách. Specializuje se na dějiny mezinárodních vztahů v 19. a 20. století, zahraniční politiku Německa, Rakousko-Uherska a Japonska, politiku velmocí na Dálném východě a na dějiny geografických objevů. Je vedoucím Semináře dějin mezinárodních vztahů Ústavu světových dějin na FF UK, šéfredaktorem Historického obzoru (od 1990), editorem Prague Papers on History of International Relations, členem Komise pro obhajobu doktorských disertačních prací a členem vědecké rady FF UK. Vedle knižních publikací napsal řadu statí, článků, recenzí, učebnic a skript a je i autorem řady překladů. Je rovněž člen Klubu autorů literatury faktu (KALF).

D.-k.: Čína a Spojené státy 1941-1948, AUC, Philosophica et Historica, Monographia LIII, Praha 1974, 156 s.; (s P. Křivským), Opožděná expanze. Koloniální výboje Německa a Itálie v letech 1870-1918, Mladá fronta, Praha 1977, 295 s.; (s P. Křivským), Moře, objevy, století. Dějiny geografických objevů I., Mladá fronta, Praha 1980, 302 s.; Cestou samurajů. Japonská politika v letech 1931-1942, Mladá fronta, Praha 1984, 284 s.; (s P. Křivským), Do nitra kontinetů. Dějiny geografických objevů II., Mladá fronta, Praha 1988, 255 s.; Pád Nipponu. Japonská politika v letech 1942-1945, Mladá fronta, Praha 1990, 263 s.; Německé koloniální výboje v Africe v letech 1884-1885, AUC, Philosophica et Historica, Monographia CXXIX, Praha 1991; Japonská válka 1931-1945, Libri, Praha 1997, 553 s. ad.

L.: Kdo je kdo 91/92, Praha 1991; Kdo je kdo v ČR 94/95, Praha 1994; Slovník KALF, Praha 1996, Kdo je kdo v ČR na přelomu 20. století, Praha 1999: 537.

(fh)

SKŘIVÁNEK Jaromír - český malíř, grafik, básník, překladatel, ilustrátor a cestovatel

* 10. 10. 1923 Praha

V letech 1939-42 absolvoval Uměleckoprůmyslovou a grafickou školu v Praze, v letech 1947-50 navštěvoval kursy hindštiny doc. V. Pořízky v Orientálním ústavu.

Za okupace byl totálně nasazen v pražské Avii. Po válce a vykonání základní vojenské služby pracoval jako malíř, grafik a propagační pracovník ve výtvarném ateliéru nakladatelství Melantrich (1946-51), výtvarně-propagačním oddělení n. p. Sběrné suroviny (1951-59) a výtvarně-propagačním oddělení n. p. Obchod oděvy (1960-83) a současně se věnoval malířské, literární, překladatelské a publikační činnosti.

V roce 1973 obdržel od vlády Indické republiky tříměsíční malířské stipendium do Indie, 1982 získal od Britské rady půlroční stipendium na West Surrey College of Art.

Měl čtyřicet pět samostatných malířských výstav doma i v zahraničí; vystavoval v Indii (1967, 1974, 1980) a na Šrí Lance (1974, 1980), ve Švédsku (1977) a ve Velké Británii (1982), svými obrazy je zastoupen v Národní galerii v Praze, v Galerii hlavního města Prahy, Středočeské galerii, v Oblastní galerii v Karlových Varech, v Památníku národního písemnictví, ze zahraničních galerií v Easter Institute v Londýně, na Šrí Lance v Národní galerii v Kolombu, v Indii v Birla International Gallery v Kalkatě a v Pandul Art Gallery v Bombaji, v USA v Theosophical Society v kalifornské Pasadeně a v Jain International Meditation Center v New Yorku. Stálá výstava jeho obrazů je instalována v Galerii "Cesty ke světlu" v Praze 4 - Chodově a v Obřadní síni Obecního úřadu Prahy 9 v Čakovicích.

V roce 1970 získal čestné uznání v umělecké soutěži Středočeské galerie za soubor obrazů z Indie.

Byl aktivně činný ve výtvarných spolcích Marold (od 1951), Svazu výtvarných umělců (od 1958), od 1990 působí ve Sdružení pražských výtvarných umělců - malířů a v Asociaci volných grafiků.

V jeho malířské tvorbě dominují orientální motivy, vycházející z inspirace přírodními scenériemi, kulturními památkami a duchovním dědictvím Indie (návštěvy v letech 1967, 1974, 1980, 1991, 1997), Šrí Lanky (1974, 1981) a Egypta (1981). V roce 1977 obdržel za portrét básníka Muhammada Ikbála zlatou medaili pákistánské vlády; obraz je umístěn v muzeu v Láhauru. Rozvíjí rovněž bohatou publikační činnost: jeho články, kresby a reprodukce obrazů vycházejí v novinách a časopisech (např. Květy, Nový Orient, Lidé a země, Svobodné slovo, Literární noviny ad.).

D.-k.: Za krásami Indie [cestopisná kniha s autorovými ilustracemi], Orbis, Praha 1977, 217 s. (oceněna jako Nejlepší kniha roku), 2. vyd., Albatros, Praha 1988; Strom života [bibliofilské vydání vlastní poezie], Lyra pragensis, Praha 1992; Kouzelný hadí kámen [pohádky z kraje pod Himálajem s autorovými ilustracemi], Knižní klub, Praha 1998, 110 s.

PŘEKLADY: Šrí Pataňdžali: Aforismy o józe. Metapoesie lidského ducha [s autorovými ilustracemi], Unitaria, Praha 1993, 56 s.; [z angl.], Pietro Tarallo: Asie - poklady Dálného východu, Slovart, Praha 1998, 176 s.

ILUSTRACE: Vladimír Miltner (přel.), Nala a Damajantí, Lyra pragensis, Praha 1977; Vladimír Miltner: Mahábhárata, Albatros, Praha 1988; Rudolf Janíček (přel.), Bhagavadgíta, Lyra pragensis, Praha 1989; A. David-Neelová: Mipam, lama s paterou moudrostí, Odeon, Praha 1990; Vladimír Miltner: Mahábhárata, Aventinum 1992 (též něm., franc. a angl. mutace); Josef Kolmaš (přel.), Nangsa Öbum: Mystérium o životě a zmrtvýchvstání krásné paní Nangsy, Unitaria, Praha 1993.

L.: Filipský, Jan - Kudrna, Miloslav: V bludišti tajemné krásy, NO 30 (1975), 6: 184-186; Hlaváček, Jaroslav: Za krásami Indie, Květy 26 (1976), 49: 18-19; Křížková, Lída: V zemi vzdálené a tajemné, Vlasta 2. 6. 1976: 8-9; Randhawa, M. S.: Jaromír Skřivánek, In Search of the Sublime, Roopa Lekha (1977); Filipský, Jan: Šrí Lanka v díle Jaromíra Skřivánka, NO 33 (1978), 2: 47; týž: Nová malířská žeň Jaromíra Skřivánka, NO 37 (1982), 1: 29; týž: Exotická paleta Jaromíra Skřivánka, NO 38 (1983), 2: 41 (rovněž angl. a franc., Solidarity / Solidarité 1984/1: 24-25); týž: Indický sen českého malíře, NO 42 (1987), 6: 184-185 (rovněž angl. a franc., Solidarity/Solidarité 1987/6: 23-24); Stehlíková, B.: Skřivánkovy ilustrace k indické poezii, Ateliér (1988), 10; Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1998: 135.

(A)

SLABÝ Josef - český duchovní se zájmem o egyptologii a asyriologii

26. 3. 1869 Havlíčkův (Německý) Brod, + 29. 12. 1930

Studoval na gymnáziu v rodném městě, potom bohoslovectví v Římě, kde získal doktorát teologie. Roku 1898 byl povolán jako zástupce ředitele domu poutníků v Jeruzalémě. Cestoval do Súdánu a na Cejlon. Stal se vojenským knězem v Tridentu a v Innsbrucku. Roku 1911 byl jmenován profesorem starozákonního studia v Hradci Králové, po první světové válce na teologické fakultě v Bratislavě, pak 1922 v Olomouci, roku 1928 v Praze. Roku 1929 byl zvolen členem Orientálního ústavu v Praze.

D.-k.: La creazione della letteratura babilonese e nella Biblia, Trento 1910; Sion a město Davidovo ve světle nejnovějších objevův, Praha 1915.

D.-č.: Nejnovější objevy v Palestině, Časopis katolického duchovenstva 1914; Vykopávky v Samaří, ibid.; O životě a smrti starých Egypťanů, Časopis katolického duchovenstva 1915; Nové výzkumy egyptologické, ibid. 1915; Kultura babylonsko-asyrská, Časopis katolického duchovenstva 1917; Genesis 50, 2-10 im Lichte der altägyptischen Denkmäler und Urkunden, Tübinger Quartalschrift 1919; Zur Geschichte des ägyptichen Josef, Theologie und Glaube 17, 1925; Gen. 41, 41-42 und die altägyptischen Denkmäler, Biblische Zeitschrift 16, 1922 aj.

L.: Václav Hazuka: + Josef Slabý, ArOr 3 (1931): 189-190; J. Tumpach - A. Podlaha: Bibliografie české katolické literatury náboženské I-V, Praha 1912-1922.

(jb)

SLAVÍČEK Karel - český misionář, matematik, astronom, hudebník a první český sinolog

* 24. 12. 1678 Jimramov, + 24. 8. 1735 Peking

Byl odchovancem jezuitských škol v Brně (vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova 9. 10. 1694), Olomouci, Praze (na kněze vysvěcen 1706) a Jičíně. PhDr. (1712). Působil jako profesor hebrejštiny a matematiky na jezuitských učilištích v Olomouci (1710-13) a Brně (1714-15). V letech 1716-35 pobýval jako misionář v Říši čínské.

Jako typický reprezentant barokní jezuitské vzdělanosti v Čechách byl všestranným učencem, svou matematickou a hudební kvalifikací dobře disponovaný pro práci u dvora prvních mandžuských císařů Číny. Nechyběl mu ani pozorovatelský talent cestovatele a bystrého sledovatele politického dění v Číně. Jeho vědecké zájmy v této zemi se týkaly topografických a astronomických měření, studia čínské hudby a filologie. Jeho bohatá korespondence - to jediné, co se z jeho literárního díla zachovalo - se spolubratry a učenci v jezuitském řádu i mimo něj má obrovskou cenu pro sinology, misiology i pro historiky přírodních věd.

D.: Josef Vraštil (ed.), P. Karla Slavíčka, misionáře T. J., Listy z Číny do vlasti (1716-1727), Přerov - Pardubice 1935; Josef Kolmaš (ed.), Karel Slavíček SJ, Listy z Číny do vlasti a jiná korespondence s evropskými hvězdáři (1716-1735), Praha 1995.

L.: J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 384-385.

(jk)

SLAVÍKOVÁ Zdenka - česká pedagožka se zaměřením na umění subsaharské Afriky

* 1. 2. 1923 Šumperk

Po maturitě na reálném gymnáziu Elišky Krásnohorské v Praze (1941) absolvovala studium na Právnické fakultě Univerzity Karlovy (JUDr. 1948) a na Filozofické fakultě UK (externí studium, promoce 1966).

V letech 1945-47 pracovala na Úřadu předsednictva vlády, 1949-48 na Ústředí lidové a umělecké výroby a 1958-62 na Ústředí uměleckých řemesel, odkud přešla na katedru mimoevropských kultur Univerzity 17. listopadu (1962-74); později působila na katedře teorie kultury FF UK (1974-83).

Postupně se přeorientovala z práv na obor dějiny umění, zejména užitého umění, později v souvislosti s působením na Univerzitě 17. listopadu na umění subsaharské Afriky a na jeho vliv na moderní západní umění. Po přechodu na Filozofickou fakultu se její odborný zájem rozšířil na mezinárodní kulturní vztahy, především mezinárodní organizace (např. Komise pro duševní spolupráci při Společnosti národů, UNESCO, OSN apod), a to zejména z hlediska vztahu kultur a lidských práv.

D.-k.: Materiály k mezinárodním kulturním vztahům [skripta], SPN, Praha 1983, 215 s.; Umění subsaharské Afriky, AUC, Praha 1987, 150 s.; Svatovítská mozaika Poslední soud (rkp. 1966, rozmnoženo), Getty Institute, Los Angeles 1996.

D.-č./sb.: Nubie a její lid, Umění a řemesla (1970), 1: 56-57; (spoluaut.), K problematice formování osobnosti v různých kulturách, Acta Universitatis XVII. Novembris Pragensis, Praha 1972; Život a dílo Antonína Barvitia, Umění 2 (1973): 144-153; K problematice současného umění v Africe na jih od Sahary, in: Studie a dokumenty o rozvojových zemích, Univerzita 17. listopadu 2 (1973): 87-108; K problematice tvůrčí práce umělce v africké tradiční společnosti na jih od Sahary, in: Sborník příspěvků z vědecké konference pořádané k 10. výročí založení USL, Praha 1973: 147-160; Bibliografie publikací k problematice kultury v rozvojových zemích, Bibliografický zpravodaj ke společenskovědní problematice zemí Asie, Afriky, Latinské Ameriky USL 4 (1974), 105 s. (A)

SŁUPSKI Zbigniew - polský sinolog působící v Čechách

* 3. 6. 1934 Ostrava

Po maturitě na gymnáziu v Cieszyně (Polsko) absolvoval v letech 1952-57 obor čínština a dějiny Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, CSc. (1965); ve Varšavě habilitace (1978), profesura (1992).

Ještě před ukončením studia na FF UK byl v červenci 1956 přijat do Orientálního ústavu ČSAV, kde pracoval v čínské knihovně, později jako vědecký pracovník. V roce 1973 byl nucen opustit Orientální ústav a ČSSR. Od července 1973 se stal pracovníkem Orientálního ústavu Varšavské univerzity, kde od 1979 působí jako docent a od 1992 jako profesor. Zabývá se především otázkami čínské narativní prózy, vznikem čínského písemnictví a čínské historiografie.

V letech 1967-69 byl členem redakční rady Nového Orientu, od 1994 je zahraničním členem redakční rady Archivu orientálního.

D.-k.: (s T. Pokorou a W. Stambergerem), Na přelomu staré a nové Číny. Hnutí 4. května 1919, Orbis, Praha 1959, 121 s.; The Evolution of a Modern Chinese Writer. An Analysis of Lao She's Fiction with Biographical and Bibliographical Appendices, Dissertationes orientales, vol. 9, Academia, Prague 1966, 169 s.; Ju-lin wai-shis. Próba analizy literackiej, Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego 1979, 205 s.; Szkice z literatury chińskiej, Uniwersytet Warszawski, Instytut Orientalistyczny, Warszawa 1989, 142 s.; Literatura chińska - autorzy, tytuly, daty, Kalendarium (v tisku).

PŘEKLADY: (s J. Häringovou), Konec slavného kopiníka (přel. z čínštiny), SNKLHU, Praha 1962, 218 s., (z čínštiny do polštiny, část přel. I. Kaluzyńska a J. Dabrowska-Markiewicz), Wspolczesne opowiadania chińskie, 2 sv., Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, Warszawa 1995; (z angl. do polštiny, s T. Lechowskou), Fairbank, John: Historia Chin. Nowe spojrzenie, Marabut, Gdańsk 1996.

D.-č./sb.: Some Remarks on the First History of Modern Chinese Fiction, ArOr 32 (1964): 77-95; Dlouhá cesta čínského spisovatele, NO 23 (1968), 5: 148-151, 6: 180-182; Klikaté stezky císařských osudů, NO 23 (1968), 7: 220-224; Kulturní revoluce v jedné karikatuře, ibid., 10: 284-288; Mandaryni, pisarze, amatorzy, Polityka XII (1968), 10 (575): 8-9; Půl století naděje, NO 24 (1969), 7: 196-198; The World of Shih T'o, AAS IX (1973): 11-28. Some Points of Contact between Rulin waishi and Modern Chinese Fiction, in: Malmqvist, Goran (ed.), Modern Chinese Literature and its Social Context, Nobel Symposium 32, Stockholm 1977: 123-137; (s J. Kalouskovou), Some Problems of Typological Analysis in Modern Chinese Fiction in: Études d'Histoire et de littérature Chinoises. Bibliothèque de l'Institut des Hautes Études Chinoises, vol. XXIV, Paris 1976: 143-153; On Qian Zhongshu's Fiction and its Critics: Some Remarks on Qian Zhongshu by Theodore Huters, Modern Chinese Literature (San Francisco), Vol. 1, No. 2, Spring 1985: 261-267; Three Levels of Composition of the Rulin waishih, HJAS 49 (1989), No. 1: 5-53; The New and the Traditional in Modern Chinese Literature - Reflections on the Short Story "When I was in Xiacun Village" by Ding Ling, Rocznik Orientalistyczny XLVII, 2 (1991): 125-130; On the Authenticity of the Text of Rulin Waishi, ArOr 59 (1991): 194-207.

(A)

SMÉKAL Odolen - český indolog, básník a překladatel

* 18. 8. 1928 Olomouc, + 13. 6. 1998 Praha

Vystudoval reálné gymnázium v Kroměříži (maturoval 1948) a oborovou kombinaci hindština a španělština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (studium absolvoval 1952 na základě obhajoby diplomové práce Rámánand Ságar: A člověk zemřel. Literární rozbor románu). Po dvouleté prezenční vojenské službě se vrátil na FF UK (1954) a věnoval se zde indologii, zprvu jako asistent, od 1957 jako odborný asistent (CSc. na základě disertační práce Hindská vyprávěcí literatura lidová, 1957). V roce 1990 se habilitoval prací Slovesné vazby v hindštině. Od roku 1991 působil jako lektor češtiny na Dillíské univerzitě, 1992 pak vstoupil do služeb ministerstva zahraničních věcí a 1993-96 působil v Novém Dillí jako první velvyslanec České republiky s akreditací pro Indii, Nepál, Šrí Lanku, Bangladéš a Maledivy.

Roku 1979 byl vyznamenán indickou vládou za zásluhy o rozvoj a propagaci hindštiny (cena Višva hindí puraskár), jako velvyslanec obdržel vyznamenání od nepálského krále (1996) a získal čestný doktorát (Vidjá mártand kí upádhi) na univerzitě v Kángrí (1996).

V Indii publikoval v řadě předních hindských literárních časopisů: Dharmjug, Amar udžálá, Gaganáňčal, Sáptahik Hindustán, Bhášá, Kádambarí, Rádžbhášá (Nové Dillí) aj. Vystupoval v indické televizi, kde recitoval v řadě literárních pořadů své verše a pro niž připravil několik pořadů o České republice.

V domácím prostředí se prezentoval především lingvistickými pracemi věnovanými hindštině a studiemi o literatuře psané hindsky i v některých dalších indických jazycích. Z hindštiny rovněž překládal a ve svých vědecko-popularizačních příspěvcích se snažil přiblížit Indii českému čtenáři.

Významná část Smékalovy literární činnosti se realizovala přímo v hindštině a byla adresována indickým čtenářům. Z češtiny pro ně přeložil mj. poezii J. Seiferta (výbor z celého díla) a výbor z lidových pohádek K. J. Erbena a B. Němcové. Především se však věnoval psaní básní přímo v hindštině a s převážně indickou tematikou. Ve všech jeho sbírkách je patrná láska ke všemu, co je indické, a především k jazyku, který si jako básník dobrovolně zvolil. Jeho reflexivní poezie není pohledem návštěvníka, ale člověka, který Indii zná a vidí její světlé a tmavé stránky, zachycuje ji v širokém rozpětí od slavných postav (Pánini, Buddha, Ašóka, Čánakja, Tilak, Gándhí) až po atmosféru dnešních dillíských uliček. Jeho verše jsou tak chvalozpěvem na indickou tradici, ale i záznamem současného života a jeho rozporů, v pozdější tvorbě se objevuje i středověká náboženská lyrika a motiv věčné lásky. Indická kritika hodnotí Smékala jako prvního zahraničního hindského básníka, jehož jazyk "opravdu voní indickou zemi" a který nepůsobí dojmem cizince. Smékal stojí mimo moderní proudy v hindské poezii, má svůj vlastní jazyk a styl a jako formu nejčastěji volí volný verš.

D.-k.: Hindština I, II [skripta], Praha 1956; Hindí Reader I, II [skripta], Praha 1968; Hindí Verbal Bases I, II [skripta], Praha 1970; Hindi Verbal Constructions I, II [skripta], Praha 1971, 259 + 259 s.; Hindí Glossary I, II [skripta], Praha 1971; Indické proměny. Knižnice Odpovědi, sv. 5, Pressfoto - nakladatelství ČTK, Praha 1973, 245 s., 64 s. obr. příl.; Hindská konverzace - Hindí Conversation - Hindí vártáláp, SPN, Praha 1984, 806 s.; Aplikovaná mluvnice hindštiny [skripta], SPN, Praha: I. Tabularizace, tvarosloví, slovotvorba, písmo, 1986, 298 s., II. Sloveso (A). Slovesná morfologie a syntagmatika, 1987, 312 s., III. Sloveso (B). Slovesná syntagmatika a idiomatika, 1988, 302 s.; English Hindi Conversation - Hindí-angrézí vártáláp, New Delhi 1997.

PŘEKLADY (z hindštiny): Prémčand: Gódán, Praha 1957; Nejkrásnější zahrada, Praha 1967; Země se sněžnou čelenkou. Moderní hindská poezie [verše vybral, svazek uspořádal, úvodní esej, dokumentární pásmo, medailony o autorech a ediční poznámku napsal O. Smékal, podle doslovných překl. z hindských orig. přebásnili Pavel Šrut, Alena Vrbová a Jiří Žáček ], Klub přátel poezie, ČS, Praha 1975, 117 s.; Rádžéndra Avasthí: Květy džungle, Praha 1987; Nejkrásnější pohádky o strašidlech. Dvě pohádky z Indie, 1997; (do hindštiny): Čekoslovákijá kí bárah lók katháén [Dvanáct lidových vyprávění z Československa], Naí Dillí 1982; Jarósláv Sáifart, čék Nobél puraskár vidžétá kavi: Kavijón kí prémiká [J. Seifert, český nositel Nobelovy ceny: Milenka básníků], Naí Dillí 1994.

REDAKCE: Čánd ká sitárá, čék lók katháén [Měsíční hvězda. Česká lidová vyprávění], Naí Dillí 1994; Čék ganarádžja [Česká republika], Naí Dillí 1995; Vátsláv Hávél, satjaništhatá [V. Havel: Oddanost pravdě], Naí Dillí 1993; Práhá [Praha], Naí Dillí 1996; Vátsláv Hávél, satja kí khódž [V. Havel: Hledání pravdy], Naí Dillí 1996.

BÁSNICKÁ TVORBA (v hindštině): Téré dán kié gít va anja kavitáén [Tebou darované písně a jiné básně], Samkálín prakášan, Naí Dillí 1982, 54 s.; Mérí prít téré gít [Moje láska - tvoje písně], Šrí šánti kuňdž prakášan, Dillí 1982, 148 s.; Namó namó Bhárat mátá [Pozdrav Tobě, matko Indie], Bháratíj džňánpíth prakášan, Naí Dillí 1983, 72 s.; Sváti-búnd [Posvátná kapka deště], Rádžpál end sanz, Dillí 1983, 80 s.; Kamal kó lékar čal [Kráčej s lotosem], Stár buk sentar, Naí Dillí 1983, 84 s.; Téré digdigantar abhirám [Tvé líbezné obzory], Naí Dillí 1983; Smékal kí pratinidhi kavitáén [Smékalovy ukázkové básně], Šrí šánti kuňdž prakášan, Dillí 1983, 64 s.; Avirám [Bez ustání], Samkálín prakášan, Naí Dillí 1986, iv, 46 s.; Madhumilan sétu [Most medového setkání], Samkálín prakášan, Naí Dillí 1988, 72 s.; Hamárá harit ním, šréšth kavitáén [Náš zelený nímový strom, nejlepší básně], Naí Dillí 1994; Dípakón ké déš mén [V zemi kahánků], Naí Dillí 1996.

D.-č./sb.: Hindská literatura, in: Z dějin literatur Asie a Afriky IV. (Indické literatury). Učební texty vysokých škol, SPN, Praha 1962: 117-142; (spoluaut.), O. Král (ed.), Z dějin literatur Asie a Afriky V. (Literatury jihovýchodní Asie a Indie). Učební texty vysokých škol, SPN, Praha 1964: 9-71; A Contribution to the Study of the Hindi Village Novel, Acta Universitatis Carolinae, Praha 1965; Classification of Hindi Onomatopoeic Verbal Bases, Acta Universitatis Carolinae, Praha 1971; On the Question of Periodisation of Modern Hindi Literature, in: O. Král a kol., Rise and Development of Modern Literatures in Asia I., Dissertationes orientales, vol. 4, ČSAV, Praha 1965; Notes on the Conception of Tradition in Hindi Poetry, in: Literaturen Asiens und Africas, Berlin 1981; Reduplicative Formations and Semantic Pairs in Hindí, Studia Orientalia Pragensia, Praha 1979.

L.: Džít, Dž. (ed.): Smékalank, trtíj višv hindí sammélan, Aparánt (Naí Dillí) 1983; Turčičová, Z.: Jenom pět lidí na světě. Blízká země vzdálená, Z' 85 (Zápisník) 1985, č. 14; Hrabica, Z.: Objevování Indie, Setkání s PhDr. Odolenem Smékalem, CSc., Svět v obrazech 1984, č. 37; Filipský, J.: Odolen Smékal. Život srostlý s hindštinou, NO 43 (1988), 7: 213-215; Kaur, N.: Dr. Smekal. More Indian than Indians, Byword (New Delhi) 1994, č. 5.; D. Marková: Indie v hindské poezii českého autora, NO 45 (1990), 9: 274-276; Kostić, S.: Dá. Ódólén Smékal, Šántidút (Naí Dillí) 2, No. 5; Pant, N.: Hindí prémí, Svágat (Naí Dillí) 1993, č. 5; Sinh, B.: Ódólén Smékal, in: Višv hindí ke bhagírath, Naí Dillí 1994; Pant, N.: Dr. Odolen Smekal - An inveterate Indophile, India Perspectives (New Delhi), 1995, č. 12; Suresh, N.: The Eternal Can Never Exploit, The Weekend Observer (New Delhi), 1995, č. 14; Čék rádždút Smékal vidjá mártand sé sammánit, Amar udžálá (Lakhnaú) 1996, č. 4; S. Džain, Mahávír: Vidéšón mén hindí bhášá, Rádžbhášá pušpamálá (Naí Dillí), 1997, č. 108.

(sk)

SOMOSI (pův. Ködöböcz) Ján - uherský hebraista, biblista slovenského původu

* 20. 5. 1783 Novosad (okr. Trebišov), + 21. 8. 1855 Sárospatak (Maďarsko)

Studoval na reformované akademii v Sárospataku (Blatný Potok) a na univerzitě v Göttingen. Od roku 1818 působil jako profesor hebrejštiny, biblistiky a církevních dějin na reformované teologické akademii v Sárospataku. Je autorem hebrejské gramatiky, 1835 vydal překlad bible, v rkp. zůstal jeho hebrejsko-maďarský slovník.

D.-k.: Zsidó gramatika, Budapest 1832.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 5. Martin 1992: 490.

(ko)

SORBY Karol - slovenský arabista, historik, učitel, překladatel a diplomat

* 3. 11. 1939 Vídeň

V roce 1962 ukončil studium na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, obory arabština a slovenština. CSc. (1981), PhDr. (1983).

Od roku 1962 působil jako vysokoškolský učitel na Univerzitě 17. listopadu, od 1980 na Zahraniční fakultě Vojenské akademie v Brně. Od 1984 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu historických věd SAV a od 1990 v obnoveném Kabinetu orientalistiky SAV. Externě přednášel novověké arabské dějiny a arabštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského a na Ústavu mezinárodních vztahů Právnické fakulty UKo v Bratislavě a Filologické fakultě Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. V letech 1969-70 a 1986-87 byl na studijních pobytech v Egyptě, na Káhirské univerzitě. Věnoval se teorii výuky arabského jazyka a studiu novověkých arabských dějin. Vedle řady vysokoškolských učebních textů, vědeckých studií, recenzí a encyklopedických hesel publikoval větší počet vědecko-popularizačních a publicistických článků o historii a kultuře arabských zemí. Věnoval se i uměleckému překladu z arabštiny. Je členem Slovenské orientalistické společnosti a byl předsedou Společnosti slovensko-arabského přátelství. Pět let (1993-97) působil v diplomatických službách jako velvyslanec SR v Bagdádu.

D.-k.: Česko-arabský slovník, 1. vyd., SPN, Praha 1977, 2. vyd., SPN, Praha 1982; Moderná spisovná arabčina I., Karlova univerzita, Praha, 1989, X + 473 s.; 2. vyd., Univerzita Mateja Bela, Banská Bystrica 1998, 393 s.; Moderná spisovná arabčina II., VAAZ, Brno 1986, VI + 340 s.; Egyptská revolúcia 1952, Veda, Bratislava 1998, 136 s.

PŘEKLADY: (spoluaut.), Slnečný vejár. (Výber povojnových ázijských poviedok), Slovenský spisovateľ, Bratislava 1979: 95-146; (spoluaut.), Slnečné hodiny. (Výber súčasných ázijských poviedok), Slovenský spisovateľ, Bratislava 1984: 326-360.

D.-č./sb.: The Struggle between Great Britain and France to Influence the Character of Government in Egypt, 1801-1803, AAS XXII (1986):161-189; Národnooslobodzovacie hnutia po II. svetovej vojne v Ázii a Afrike, Historický časopis (1986), 1: 217-231; Decline of Mamluk's Power in Egypt, 1803-1804, AAS XXIII (1988): 171-199; Národnooslobodzovacie hnutie v egyptskej spoločnosti medzi dvoma revolúciami, 1919-1952, Historický časopis (1988), 2: 219-240; Egypt - The Last Phase of Political Anarchy, 1804-1805, AAS XXIV (1989): 151-177; Egyptská revolúcia roku 1952 a armáda, Historický časopis (1989), 1: 120-139; Muhammad Ali's Ascendancy to the Egyptian Throne, AAS XXV (1990): 167-191; The Egyptian Revolution of 1952 and the Army (Some Questions of the Universal and the Particular in the Egyptian Revolution), AAS XXV (1990): 193-215; The Internal Struggle for Power in Egypt, 1952-1953, AAS XXVI (1991): 137-155; Egypt: The Political Crisis in March 1954, AAS (n. s.) 1 (1992), 1: 42-65; Egypt 1954-1955: The Search for Orientation, AAS (n. s.) 4 (1995), 2: 199-221.

(A)

SOUČEK Vladimír - český asyriolog a chetitolog, historik starověkého práva

* 1. 6. 1928 Praha, + 9. 6. 1990 Praha

Již během studia Státního reálného gymnázia v Praze (maturita 1947) se v Jazykové škole Orientálního ústavu věnoval perštině. Orientalistiku neopustil ani během studia Právnické fakulty UK (1947-51) a ještě před ukončením studií na Filozofické fakultě UK se 1952 stal asistentem katedry filologie a dějin Předního východu a Indie. Tam též nastoupil 1955 vědeckou aspiranturu. Postgraduální studium završil ročním studijním pobytem na Humboldtově univerzitě v Berlíně. 1958 se stal odborným asistentem FF UK. V letech 1960-62 vedl projekt chetitského thesauru v Orientálním ústavu Akademie věd NDR v Berlíně, zpracovával chetitské texty Předoasijského muzea v Berlíně a zároveň přednášel na Humboldtově univerzitě. 1962 obhájil kandidátskou disertační práci Kritické poznámky k chetitským zákonům a dalším právním textům; v červnu 1963 se spisem Příspěvky k chetitskému chrámovému hospodářství habilitoval a v únoru 1964 byl jmenován a ustaven docentem klínopisného bádání a chetitologie. V průběhu téměř čtyřicetiletého působení na Filozofické fakultě UK vedl kursy sumerštiny, akkadštiny a chetitštiny a předal své znalosti několika generacím českých klínopisců. Přednášel rovněž starověké dějiny Asie a Afriky a úvod do mezinárodního práva. V listopadu 1989 byl jmenován profesorem pro obor klínopis. Byl členem vědecké rady FF UK a UK, po jedno funkční období proděkanem FF UK pro zahraniční záležitosti, členem kolegia rektora UK, dlouholetým členem výboru Čs. společnosti orientalistické a členem Německé orientální společnosti.

V letech 1964, 1967 a 1968 působil v Akademii věd a literatury v Mohuči s pracovištěm na Philippově univerzitě v Marburgu. Zúčastnil se řady mezinárodních vědeckých kongresů, koncem 50. a v 60. letech podnikl studijní cesty do Libanonu, Sýrie, Íránu, Afghánistánu, Egypta, Arménie, Gruzie, Ázerbájdžánu.

Prvotní zájem o živé světové a orientální jazyky ustoupil soustředěnému bádání v oborech zabývajících se starověkou Malou Asií a Mezopotámií se zvláštním zaměřením na chetitologii. Zpracoval řadu nevydaných primárních dokumentů v edicích, jež dosud nebyly překonány: Chetitské katastrální texty (1959); Votivní dokumenty královny Puduchepy (1965); především pak Starochetitský rituál pro královský pár (1969), v němž měl rozhodující podíl na prvním nástinu starochetitské gramatiky. Monografie otevřela cestu ke studiu vývojových fází chetitštiny a ukázala nová kritéria pro datování chetitských textů. Následně z ní vycházely všechny další práce věnované chetitskému jazyku.

Jeho právnická erudice se nezapřela při práci na dokumentech z oboru starověkého práva (Kritické poznámky k chetitským zákonům, 1962), ale i publikacích širšího záběru.

V posledních letech se intenzivně věnoval i problematice klínového písma a jeho struktury a konečně dějinám maloasijské a mezopotamské literatury. Komplexní Encyklopedii starověkého Předního východu, kterou koncipoval a po dlouhá léta připravoval, musela dovést k vydání až generace jeho žáků (J. Prosecký a kol., Libri, Praha 1999).

D.-k.: Beiträge zur hethitischen Tempelwirtschaft, FF UK, Praha 1962, 240 s.; (s H. Ottenem), Das Gelübde der Königin Puduhepa an die Göttin Lelwani, Studien zu den Bogazköy-Texten, 1, Harrassowitz, Wiesbaden 1965, X, 55 s., 10 tab.; (s H. Ottenem), Ein althethitisches Ritual für das Königspaar, Studien zu den Bogazköy-Texten, 8, Harrassowitz, Wiesbaden 1969, VI, 138 s., 6 tab.; Úvod do klínového písma a babylónštiny, Academia, Praha 1972, 71 s.; Aspects of Ancient Oriental Historiography. Contributions to the Symposium on Ancient History, Charles University, 1973, Studia Orientalia Pragensia, Karlova universita, Prague 1975, VI, 87 s.; (spoluaut. a koed.), Pečírka, Jan a kol., Dějiny pravěku a starověku I-II, SPN, Praha 1979, 2. vyd. 1982, 3. vyd. 1989 [celková red. dějin starověkého Orientu: I, s. 145-332, 391-447; autorský podíl: kap. V/1, 4, 5; VI/1, 2, 7]; Bedřich Hrozný 1879-1952. K stému výročí narození akademika Bedřicha Hrozného, Městské kulturní středisko, Lysá nad Labem 1979, 22 s., 1 portrét, 12 fot.; (s N. Novákovou), Úvod do klínového písma a babylónštiny I-II, Univerzita Karlova, Praha 1980, 1984, 350 + 218 s.; (s Janou Siegelovou), Systematische Bibliographie der Hethitologie 1915-1995, I-III, Národní muzeum, Praha 1996, 343 + 330 + 448 s.

D.-č./sb.: Die Korrelation der Stimmhaftigkeit und Stimmlosigkeit in den kleinasiatischen Sprachen, ArOr 24 (1956): 625-626; Einige Bemerkungen über status libertatis und status servitutis im hethitischen Recht, in: Charisteria Orientalia - Festschrift J. Rypka, Praha 1956: 316-320; Die hethitischen Feldertexte I-II, ArOr 27 (1959): 5-43, 379-395; Einige Bemerkungen zum hethitischen Strafrecht, in: AUC, Philologica 1, Orientalia Pragensia I (1960): 3-9; Bemerkungen zur Schlussformel der hethitischen Gesetze, ArOr 29 (1961): 1-29; Einige Bemerkungen zur kritischen Bearbeitung der hethitischen Gesetze, OLZ 56 (1961): 453-468; Randnotizen zu den hethitischen Feldertexten, MIO 8 (1963): 368-382; Ein neues hethitisches Ritual gegen die Pest, MIO 9 (1963): 164-174; Mezopotámie; Chetité, in: Tureček, J. a kol., Světové dějiny státu a práva ve starověku, Orbis, Praha 1963: 55-83, 84-96; (s O. Carrubou, R. Sternemannem), Kleine Bemerkungen zur jüngsten Fassung der hethitischen Gesetze, ArOr 33 (1965), 1-18; Chetitská literatura, in: Z dějin literatur Asie a Afriky I. Literatury starého Předního východu, SPN, Praha 1965: 4-5, 157-167; (s H. Ottenem), Neue hethitische Gesetzesfragmente aus dem Grossen Tempel, Archiv für Orientforschung 21 (1966): 1-12; Am Rande der neuen Edition der hethitischen Gesetze, ArOr 35 (1967): 271-274; Zur Sprache der hethitischen Gesetze, ArOr 38 (1970): 269-276; (s J. Siegelovou), Der Kult des Wettergottes von Halap in Hatti, ArOr 42 (1974): 39-52; Soziale Klassen und Schichten in der hethitischen Tempelwirtschaft, ArOr 47 (1979): 78-82; Literatury starověkého Orientu; Literatury starověké Mezopotámie; Chetitská literatura, in: Fischer, J. O. a kol.: Světová literatura I-IV, SPN, Praha 1984, 1987, 9-31 [dále redakce partií věnovaných literaturám Asie a Afriky: I, s. 9-60, IV, s. 127-200]; Zur Struktur der hethitischen Gesellschaft, in: ŠULMU III, Universita Karlova, Praha 1988: 329-336;

L.: Vavroušek, Petr: Zikvaza dalugajaz vittaza chuišvanza chadduleššanza eš. Vladimíru Součkovi k šedesátinám, NO 43 (1988), 5: 150-151.

(js)

SOUČKOVÁ-SIEGELOVÁ Jana - česká badatelka v oboru chetitologie a kulturních dějin starého Předního východu

* 11. 9. 1944 Tábor

Po ukončení Střední všeobecně vzdělávací školy v Táboře 1962 absolvovala studium na Filozofické fakultě UK, obor klínopis-prehistorie (1962-67), od července 1967 byla zaměstnána v Náprstkově muzeu a Orientálním ústavu ČSAV jako dokumentátorka. V listopadu 1968 složila státní rigorózní zkoušku v oboru klínopis. V letech 1968-71 absolvovala vědeckou aspiranturu spojenou s výzkumnými pobyty na Philippově univerzitě v Marburgu. Po obhájení kandidátské disertace 1971 nastoupila jako vědecká pracovnice v Národním muzeu, kurátorka starověké předoasijské sbírky Náprstkova muzea, zároveň pověřená agendou práce muzea s veřejností. Od listopadu 1979 je ředitelkou Náprstkova muzea. Roku 1988 obhájila doktorskou disertační práci Chetitský správní systém ve světle hospodářských a inventárních dokumentů. Od 1990 působí jako prezidentka Československého/Českého výboru Mezinárodní rady muzeí (ICOM) a od 1993 jako členka výboru její Evropské regionální skupiny.

Původní studijní orientace na problematiku literární historie (diplomová práce Kritické vydání mýtu o Etanovi, 1967; kandidátská disertace Pohádka o Appuovi a Mýtus o Chedammovi, 1971; studie o chetitském překladu Atrachasíse) se během působení v Náprstkově muzeu přenesla do oblasti materiální kultury a hospodářských dějin. Vedle chetitologických publikací, vycházejících ze zpracování primárních dokumentů v Akademii věd a literatur v Mohuči (1981, 1982, 1984) se věnovala i přípravě populárně-naučných přehledů pro širší zainteresovanou čtenářskou obec a připravila několik autorských výstav (Koptské textilie, 1976; Typologie klínopisných dokumentů, 1978; Život a dílo B. Hrozného, 1979; Denní život v Babylónii, 1986; společně s týmem kurátorů Náprstkova muzea pak Šperky z mimoevropského světa, 1990 a jako komisařka výstavu Davidovo město 1995 v Národním muzeu).

D.-k.: Appu-Märchen und Hedammu-Mythus, Studien zu den Bogazköy-Texten, 14, Harrassowitz, Wiesbaden 1971, x, 128 s.; Starověký Přední východ, Mladá fronta, Praha 1979, 315 s.; Bedřich Hrozný - život a dílo. Katalog k výstavě u příležitosti 100. výročí narození (jubileum UNESCO), Národní muzeum, Praha 1979, 28 s.; Hethitische Verwaltungspraxis im Lichte der Wirtschafts- und Inventardokumente I-III, Národní muzeum, Praha 1986, XII, 748 s., 6 tab.; (s Vladimírem Součkem), Systematische Bibliographie der Hethitologie 1915-1995, I-III, Národní muzeum, Praha 1996, 343 + 330 + 448 s; (spoluaut.), Encyklopedie starověkého Předního východu, Libri, Praha 1999, 447 s.

D.-č./sb.: (s H. Ottenem), Die hethitischen Gulš-Gottheiten und die Erschaffung der Menschen, Archiv für Orientforschung 23 (1970): 32-38; Ein hethitisches Fragment des Atra-hasís Epos, ArOr 38 (1970): 135-139; (s Vladimírem Součkem), Der Kult des Wettergottes von Halap in Hatti, ArOr 42 (1974): 39-52; Gewinnung und Verarbeitung von Eisen im Hethitischen Reich, Annals of the Náprstek Museum 12 (1984), 71-168; Ein Adlergewicht in den Sammlungen des Britischen Museums, in: Festschrift Heinrich Otten, Harrassowitz, Wiesbaden 1988: 317-326; Metalle in hethitischen Texten, in: Reallexikon der Assyriologie VIII/1-2, München-New York 1992: 112-119; Möbel in hethitischen Dokumenten, ibid., VIII/5-6, 1995, 330-334; Anwendung von Kupfer und Bronze anhand hethitischer Texte, in: Handwerk und Technologie im Alten Orient. Internationale Tagung Berlin, 12.-15. März 1991, von Zabern, Mainz 1994: 119-124.

PŘEKLADY: Chetitské mýty, in: Mýty staré Mezopotámie, Odeon, Praha 1977: 218-228, 277-321, 347-348, 354-356; Chetitská říše, in: Prameny života. Obraz člověka a světa ve starých kulturách, Vyšehrad, Praha 1982: 70-96, 2. vyd., Duchovní prameny života. Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích, Vyšehrad, Praha 1997: 106-132.

(A)

SOUDSKÝ Bohumil - český prehistorický a orientální archeolog působící rovněž ve Francii

* 19. 1. 1922 Plzeň, + 15. 1. 1976 Paříž

Studia na Akademickém gymnáziu v Praze ukončil 1941, kdy maturoval z českého jazyka, latiny, řečtiny a matematiky. Vzhledem k uzavření českých vysokých škol nacisty se stal seminaristou premonstrátské kanonie strahovské a v Arcibiskupském teologickém ústavu studoval v letech 1941-45 teologii, hebrejštinu, orientální archeologii a akkadštinu (poslední u prof. B. Hrozného). V roce 1945 se zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval prehistorii, asyriologii, dějiny starého Orientu a srovnávací vědy náboženské. Léta 1946-48 strávil v Paříži, kde studoval na dvou školách: École pratique des Hautes Études (Section des sciences religieuses et historiques) a École du Louvre. Některé kursy absolvoval i na École des langues orientales de l'Institut Catholique a podle nepotvrzených zpráv též na École Nationale d'Administration. Zabýval se sumerštinou, akkadštinou, elamštinou, chetitštinou, orientální archeologií a dějinami umění u profesorů R. Jestina, R. Labata, A. Parrota, E. Cavaignaca a dalších. Univerzitní studia zakončil po návratu z Paříže na FF UK v Praze roku 1950 diplomovou prací Nejstarší zemědělské civilizace v Přední Asii, první prací svého druhu v českém jazyce. Z Paříže si rovněž přivezl Diplôme d'études semitiques (1948).

V letech 1948-52 působil jako smluvní asistent Prehistorického ústavu UK. Denuncován svými studenty odešel do Muzea města Prahy, kde pracoval v letech 1952-56 v pravěkém oddělení J. A. Jíry jako jeho vedoucí. Od roku 1955 přednášel o pravěkých kulturách Přední Asie a Egeidy na Prehistorickém ústavu UK. V letech 1957-71 byl pracovníkem Archeologického ústavu ČSAV, kde 1965 získal vědeckou hodnost kandidáta historických věd (Studie o neolitickém domu). Od roku 1970 působil jako hostující profesor na univerzitě v Saarbrückenu, od 1971 se pak stal hostujícím profesorem univerzity Paříž I - Sorbonne. V letech 1971-76 zde přednášel o evropské protohistorii (prakticky poprvé ve Francii). V roce 1973 založil Centre des Recherches Protohistoriques univerzity Paříž I - Sorbonne (knihovna a dokumentační středisko) a Unité de recherche archéologique No. 12 (ústav terénního výzkumu). V červnu 1975 získal na své nové alma mater titul Docteur ès Lettres et Sciences Humaines. Zemřel náhle v pařížské nemocnici, kam se krátce předtím odebral na doporučenou operaci srdce.

Do světového archeologického vývoje zasáhl především svými výzkumy a jejich interpretacemi. Na počátku 50. let vedl řadu záchranných výzkumů, jako Praha-Čakovice (knovízská kultura), Praha-Hloubětín (pozdní halštatská kultura), Praha-Kobylisy (eneolit, únětická kultura), Libenice, okr. Kutná Hora (vypíchaná keramika, latén) či Postoloprty (neolit, únětická kultura). Jeho jméno však zůstane spojeno zejména s velkoplošným výzkumem neolitických sídlišť v Bylanech, okr. Kutná Hora (1953-67). Tento výzkum mu vynesl dvě světová prvenství: šlo o první vykopávky ve velkém měřítku, které přinesly do té doby netušené výsledky (prokopaná plocha 7 ha, 200 neolitických domů, přibližně 200 000 artefaktů) a vůbec poprvé v dějinách archeologie bylo při dokumentaci výzkumu i jeho následné interpretaci užito matematických výpočetních metod.

Přestože svůj bylanský výzkum nemohl dokončit, na základě získaných zkušeností významně zasáhl do výzkumu francouzského neolitu, když od roku 1971 otevřel ve spolupráci s Département de l'Aisne podobně koncipovaný a prováděný výzkum v údolí řeky Aisne, a to od 1971 na lokalitě Chassemy a v letech 1972-75 v Cuiry-lès-Chaudardes.

Mimořádný byl jeho metodický přínos k provádění archeologických výzkumů i k bádání o neolitu Předního východu a nejstarších zemědělcích Evropy. Poprvé jasně a zřetelně formuloval požadavek na co největší přesnost a konkrétnost archeologických soudů, aby vždy bylo možno odlišit pramenné údaje a interpretaci.

Jako málokdo z oboru vstoupil i do krásné literatury přičiněním detektivních příběhů V. Erbena s kapitánem Exnerem jako dr. Soudek(Poklad byzantského kupce, Vražda pro zlatého muže, Denár v dívčí dlani, Praha 1963-75).

D.-k.: Nejstarší zemědělské civilisace v Přední Asii a jihovýchodní Evropě [nepubl. doktorská disertační práce], 3 sv., Katedra prehistorie a protohistorie FF UK, Praha 1950, 830 s. rkp.; Principles of Automatic Data Treatment applied on Neolithic Pottery, Prague - Stockholm 1967, 41 s.; Bylany, osada nejstarších zemědělců z mladší doby kamenné, Academia, Praha 1966, 84 s., 19 il., 10 obr. příl.; (spoluaut. M. Zápotocká, I. Pavlů), Bylany I., Paris 1973 [preprint, 18 fasc.].

D.-č./sb.: Nejstarší zemědělské civilisace v Přední Asii, Obzor prehistorický 14 (1950): 5-162; Otázka Indoevropanů v neolitu, in: Acta Universitatis Carolinae - Philosophica et Historica 3 (1959): 21-30; Application de méthodes du calcul dans l'étude d'un site néolithique, in: Calcul et formalisation dand les Sciences de l'Homme, CNRS, Paris 1968: 131-142; viz též Richard, P., Jaulin, R. (ed.), Anthropologie et calcul, Paris 1971: 217-238; Higher level archaeological entities: models and reality, in: Colin Renfrew (ed.), The explanation of culture change: Models in prehistory, London 1973: 195-207.

L.: J. -P. Demoule: Bohumil Soudsky, in: Bulletin de la Société Préhistorique Franćaise, CRSM 73/1 (1976): 7-10; J. -P. Demoule: Vingt ans après: Bohumil Soudsky et la protohistoire franćaise, in: A. Duval (ed.), La préhistoire en France - Musées, Ecoles de fouille, associations... du XIXème siècle ą nos jours. Actes du 114e Congrès national des sociétés savantes, Paris 3-9 avril 1989. Paris 1992: 49-59.

(ch, jd)

SRB Vladimír - český demograf, statistik a publicista

* 15. 9. 1917 Praha

Středoškolské vzdělání získal na Masarykově I. státním čs. reálném gymnáziu v Praze, maturoval 1937. Poté studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, kde 1946 získal titul JUDr.

V letech 1946-82 pracoval v různých funkcích na Státním úřadě statistickém, od 1986 na Federálním statistickém úřadě v oboru demografie a demografické statistiky. Přednášel na vysokých školách demografii, byl členem vědeckých a odborných společností, spoluzakladatelem Československé sociologické společnosti při ČSAV a Československé demografické společnosti při ČSAV. V letech 1959-82 byl členem redakční rady revue Demografie a v letech 1968-71 mezinárodní revue Demosta.

Byl členem odborných komisí pro oblast obyvatelstva, v letech 1957-71 členem Státní populační komise, 1969-73 pracoval ve Svazu Cikánů-Romů. Byl aktivním členem společenskovědní komise, na základě odborných analýz vystupoval proti politice asimilace a prosazoval pro Romy status národnostní menšiny. Když byl svaz násilně rozpuštěn, prosazoval spolu s některými romskými aktivisty, aby se Romové mohli sdružovat v kulturní organizaci "Matice romská". Její ustavující schůze však byla rozehnána pracovníky tehdejšího ministerstva vnitra a ke zřízení samostatné romské kulturní skupiny nedošlo. Ani poté se nevzdal svého zájmu o Romy, ale soustředil se na odborné demografické studie, v nichž nadále zastával stanovisko, že Romové jsou samostatná národnostní skupina a nikoliv marginální sociální populace předurčená k programové etnické asimilaci.

D.-k.: Cikánské obyvatelstvo v roce 1967. Odbor statistik nevýrobních odvětví - Institut demografie, čj. 37244/68. Státní statistický úřad, Zprávy a rozbory, č. 16, řada Dem, č. 12, 19 s., 38 tab., Praha 1968; Cikánské obyvatelstvo v roce 1968. Odbor nevýrobních odvětví - Institut demografie, čj. 20941/69. Státní statistický úřad, Zprávy a rozbory, č. 11, řada Dem, č. 2, 28 s., 21 tab.; Romské obyvatelstvo podle sčítání lidu, domů a bytů. Odbor statistik nevýrobních odvětví - Institut demografie, čj. 22631/71. Federální statistický úřad, Zprávy a rozbory, č. 23, řada Dem, č. 5, Praha 1971, 26 s., 13 tab.

D.-č./sb.: (spoluaut. Ziegenfus, Vladimír), Cikánské obyvatelstvo v ČSSR, Demografie 9 (1967), 3: 276-279, tab., graf; (spoluaut. Pražáková, Irena), Cikánské obyvatelstvo v roce 1967, Demografie 10 (1968), 3: 264-272, 14 tab., graf; Cikánské obyvatelstvo v Československu, Sociologický časopis 5 (1969), 4: 453-454; Cikáni v Československé republice, Demografie 11 (1969), 3: 193-195, 1 tab.; (spoluaut. Vomáčková, Olga), Cikáni v Československu v roce 1968, ibid.: 221-230, 1 mapa, 15 tab.; (spoluaut. Job, J.), Některé demografické, ekonomické a kulturní charakteristiky romského obyvatelstva v ČSSR 1970, Demografie 16 (1974), 2: 172-183; Cikánské (romské) děti v základních devítiletých školách 1969-1976, Demografie 19 (1977), 3: 276-278; Kolik je Cikánů-Romů v Československu? Demografie 21 (1979), 4: 323-324; Některé demografické, ekonomické a kulturní charakteristiky cikánského obyvatelstva v ČSSR 1980, Demografie 26 (1984), 2: 161-172; Demografický profil československých Romů, Český lid 72 (1985), 3: 139-148; Územní rozptyl československých Romů v letech 1968-1988, Demografie 32 (1990), 2: 169-174; Kolik Romů bude při sčítání lidu, domů a bytů 1991? ibid.: 174-175; Soupisy a sčítání Cikánů-Romů v Československu v letech 1947-1980 a odhady jejich počtu do roku 2000 respektive 2020, Zpravodaj koordinované sítě vědeckých informací pro etnografii a folkloristiku (1986), 7: 72-87; Romové v Československu podle sčítání lidu 1991, Demografie 35 (1993), 3: 558-559; Romové v České republice 1991, Slovenský národopis 41 (1993), 3: 331-337; Demografické charakteristiky obyvatelstva České republiky podle národnosti k 3. III. 1991, Slezský sborník 92 (1994), 1: 48-58; Národnostní homogamie v České republice podle sčítání lidu 1991, ibid., 2-3: 227-284; Národnost dětí v národnostně smíšených manželstvích 1991, Český lid 82 (1995), 1: 33-41; Plodnost vdaných žen podle národnosti a věku v Československu podle sčítání lidu 1991, Slezský sborník 93 (1995), 4: 333-339; Národnostní homogamie a heterogamie romských manželství v České republice 1991, Demografie 37 (1995), 1: 162-171; Demografické charakteristiky Romů v České republice podle sčítání lidu 1991, Bulletin Muzea romské kultury (1995) 3;

Asimilace a překlánění národnosti obyvatelstva v Československu ve světle sčítání lidu 1950-1991, Demografie 38 (1996), 3: 158-164.

(iv)

STANISLAIDES Daniel - slovenský pedagog, filolog

* 1762 Prešov, + 6. 12. 1823 Bratislava

Studoval na evangelickém kolegiu v Prešově a filologii, právo a teologii na univerzitě v Jeně. V letech 1786-88 byl rektorem gymnázia v Modré, 1788-94 učitelem teologie v Sopronu, 1794-96 rektorem gymnázia v Sopronu, 1796-1823 působil jako profesor klasické filologie, teologie a hebrejštiny na evangelickém lyceu v Bratislavě.

Patří k spoluzakladatelům první biblické společnosti na Slovensku (Institutum Philo-Biblicum). Je autorem filologické příručky latiny a řečtiny, oslavných básní a rukopisné hebrejské gramatiky a hebrejsko-latinského slovníku (jsou uloženy v Kabinetu starých tisků a rukopisů SAV v Bratislavě).

D.-k.: Encyclopaedia Philologiae Graecorum et Romanorum, Posonii 1803; Inferiae supremis honoribus Dni Danieli Crudi..., Posonii 1815.

D.-rkp.: Grammatica Ebraea, 1797; Syntaxis Ebraea; Elementa Linguae Hebraicae; Praecepta linguae Hebraicae; Index vocum Ebraicorum cum primitivis a derivatis.

L.: Szinnyei, József: Magyar írók, Köt. XII, Budapest 1908: 1396-1397; Polakovič, Daniel: K dejinám orientalistiky v školstve na Slovensku v 15.-18. storočí, in: Acta Judaica Slovaca I (1993), č. 1: 95-96.

(ko)

STEFFEL Matěj (též Mathias, Matthäus, Mateo) - českoněmecký misionář v Mexiku

* 20. 9. 1734 Jihlava, + 1806 Brno.

Po absolvování studia filozofie vstoupil 1754 do Tovaryšstva Ježíšova, 1755 odjel jako budoucí misionář do Nového Španělska (dnešního Mexika), kde 1756 v Tepotzotlánu ukončil noviciát. Po studiu teologie působil asi od 1762 mezi Indiány kmene Tarahumarů. Je autorem slovníku jejich jazyka a zpracoval i jeho gramatiku, v níž navazoval na svého předchůdce Tomáse de Guadalajara (zůstala v rukopise, který je uložen v Archivu města Brna). Zažil vypuzení jezuitů ze španělských kolonií, vrátil se 1768 do vlasti a působil v Brně, Praze a po zrušení řádu (1773) až do smrti v Brně.

D.: Tarahumarisches Wörterbuch nebst einigen Nachrichten von den Sitten und Gebräuchen der Tarahumaren..., in: Murr, Christoph Gottlieb: Nachrichten von verschiedenen Ländern des Spanischen Amerika, I. Theil, Halle 1808: 293-375.

L.: Simona Binková: El vocabulario tarahumar de Mateo Steffel como reflejo de su experiencia novohispana, Ibero-Americana Pragensia XXVI (1992): 263-272.

(sb)

STEIN Otto - českoněmecký indolog

* 21. 10. 1893 Žatec, + umučen nacisty neznámo kdy a kde, snad na jaře 1942 při transportu z ghetta v Lodži (Litzmannstadt) do koncentračního tábora

Studoval dějiny a kulturu starověkého Řecka a indologii u prof. M. Winternitze (1912-16) na německé univerzitě v Praze, v letech 1916-17 v rakouské armádě absolvoval vojenskou službu v poli, 1918 po superarbitraci dokončil studia. Od roku 1919 byl asistentem prof. Winternitze, 1925 se habilitoval pro staroindickou filologii, 1930 byl jmenován mimořádným a 1935 řádným profesorem německé univerzity v Praze.

Od roku 1929 byl členem vedení Orientálního ústavu, od 1928 spoluvydavatelem Bibliographie Bouddhique v Paříži, od 1929 členem redakční rady Archivu orientálního a Indologica Pragensia, od 1932 byl členem redakční rady Journal of Indian History. Dne 21. 10. 1941 byl jako neárijec pod č. 652 nacisty deportován do ghetta v polské Lodži.

Zabýval se staroindickou naukou o státu a sociálními dějinami starověké Indie ve vztahu k antickému Řecku. Srovnávací analýzou indických a řeckých pramenů určil dobu vzniku Kautiljova díla Arthašástra. Věnoval se též indické epigrafice, významu čísel pro život starých Indů, psal o stavbě pevností a plánování staroindických měst. V Indii 1931-32 přednášel o vůdčí myšlence indických dějin, o významu místních dějin pro indický historický výzkum a o postavení indického písemnictví ve světové literatuře.

D.-k.: Kautilya und Megasthenes, Wien 1921.

D.-č./sb.: Friedrich Wilhelm (ed.), Otto Stein: Kleine Schriften. Glasenapp-Stiftung, Band 25, Franz Steiner Verlag, Stuttgart 1985, 663 s. (BIBLIOGRAFIE).

L.: J. Marek: Otto Stein (1893-1942), významný pražský indolog, NO 47 (1992): 193-95, obr.

(jm)

STEINHÖFFER (též Steineffer, Esteyneffer ap.) Jan (Johannes, Juan) - českoněmecký misionář v Mexiku

* 7. 3. 1664 Jihlava, + 2. 4. 1716 misie San Ildefonso de Yécora (Mexiko)

V letech 1672-82 absolvoval jezuitské gymnázium v Jihlavě, pak studium medicíny a farmacie. Roku 1686 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova jako laický bratr, noviciát strávil v Brně. Působil jako ošetřovatel a lékárník v jezuitských kolejích ve Znojmě a Brně. 1692 byl určen jako misionář do zámořských misií v Mexiku. V letech 1693-96 pracoval jako ošetřovatel v koleji sv. Petra a Pavla v Mexiku, odtud doprovázel mexického místokrále do Španělska. 1698 složil v Madridu poslední sliby a žádal opět o vyslání do misií. V letech 1699-1716 působil jako bratr lékárník, ošetřovatel a lékař na severozápadě Mexika (Sonora, Sinaloa, Tarahumara, snad i Dolní Kalifornie), s výjimkou let 1704-06, kdy spravoval hospodářské záležitosti (procurador general) mexické jezuitské provincie v hlavním městě.

Je autorem nezvěstné mapy části Sinaloy, a především příručky určené k rozeznání a aplikaci místních léčivých rostlin na nejrůznější neduhy.

D.-k.: Florilegio medicinal de todas las enfermedades, sacado de varios y clássicos authores, para bien de los pobres y de los que tienen falta de médico, en particular para las provincias remotas en donde administran los RR. PP. Missioneros de la CompaEía de Jesús..., México 1712, 522 s., další vyd. Amsterdam 1719, Madrid 1729 a 1755, México 1887 a 1947 (obě neúplná); krit. vyd., María del Carmen Anzures y BolaEos (ed.), Juan de Esteyneffer: Florilegio Medicinal, 2 sv., México 1978, 973 s.

L.: María del Carmen Anzures y BolaEos: El Florilegio medicinal de Johannes Steinhöffer: Una contribución a la etnobotánica mexicana, Ibero-Americana Pragensia XXI (1987): 103-123.

(sb)

STEJSKAL Václav - český mykolog, cestovatel a sběratel

* 28. 9. 1851 Liberk, + 12. 7. 1934 Hostomice pod Brdy

Po gymnazijních studiích byl přijat k c. k. válečnému námořnictvu, kde zastával funkci lodního hospodáře (komisař); 1875 byl jmenován adjunktem III. třídy (1881 II. třídy, 1888 I. třídy), 1884 nastoupil jako vyšší úředník u říšského rakouského námořního ministerstva války ve Vídni. V roce 1891 vystoupil ze služeb válečného námořnictva a působil jako odborný účetní a účetní rada, resp. vrchní účetní ředitel, 1912 byl penzionován. Zajímal se o spolkovou činnost ve Vídni a v Dolních Rakousích (aktivně se zapojil do činnosti českých vlasteneckých spolků - Slovanský zpěvácký spolek, Slovanská Beseda, spolek Komenský, Český akademický spolek ad.). Stal se zakladatelem řady českých záložen a knihoven v Dolních Rakousích. Byl členem mykologické společnosti (je znám jako objevitel nového druhu hřibu - Boletus Stejskalii).

Roku 1881 podnikl na jachtě Miramare cestu na Blízký východ (Řecko, Palestina, Egypt, Sýrie), 1886-88 navštívil na korvetě Aurora jihovýchodní Asii a Dálný východ (Indie, Čína, Japonsko). Ještě před 1. světovou válkou uspořádal v Rychnově nad Kněžnou reprezentativní výstavku ze sbírek, jež při svých cestách nashromáždil. Ve dvacátých letech vytvořil ve své vile v Hostomicích pod Brdy expozici mimoevropského umění, zejména umění a předmětů z Japonska.

V roce 1925 daroval svou vilu Národnímu muzeu a po smrti odkázal i své sbírky převážně etnografického charakteru z Dálného východu Náprstkovu muzeu v Praze.

D.-č.: Publikoval řadu časopiseckých a novinových článků ve vídeňském periodickém tisku a v časopisech regionálního charakteru (např. rychnovský Posel z Podhoří). Dále spíše drobné příspěvky do mykologických časopisů. Osobní pozůstalost je uložena v Archivu Národního muzea.

L.: F. A. Soukup: České menšiny v Rakousku, 1928; Album representantů všech oborů veřejného života československého, 1927.

(sm)

STOLICZKA (Stolička) Ferdinand - český přírodovědec, geolog a paleontolog působící v Indii a himálajské oblasti

* 7. 7. 1838 Bilany (okr. Kroměříž), + 19. 6. 1874 Murghí, Ladak (Indie)

Po studiích na německém gymnáziu v Kroměříži (1850-57) si zvolil studium geologie na přírodovědecké fakultě Vídeňské univerzity (prof. E. Suess). PhDr. (Tübingen 1861).

Po dvou letech práce v Geologische Reichsanstalt, věnované geologickému průzkumu východních Alp, jihozápadního Uherska a Dalmácie, přijal zaměstnání v Indii, a sice v Geological Survey of India (od 1863) a v letech 1868-73 také v Asiatic Society of Bengal jako sekretář její přírodovědné sekce. Uskutečnil dvě geologické expedice do Himálaje (1864 a 1865) a přírodovědeckou výpravu do Barmy, na Malajský poloostrov, Nikobary a Andamany (1869), na Kaččhský poloostrov (1871-72), do Dardžilingu (1872) a druhou cestu na Nikobary a Andamany (1873). V letech 1873-74 se jako přírodovědec účastnil T. D. Forsythovy politicko-obchodní mise do Čínského Turkestánu, při níž zkoumal geologii, faunu a flóru podél trasy cesty z ladackého Le do Kášgaru a v jeho okolí až po jezero Čatyrkul v předhůří Tchien-šanu. Na zpáteční cestě prošel Vachánským údolím v Afghánistánu a překročil Pamír. Vyčerpán útrapami cesty skonal v ladackém Murghí. Je pohřben v Le, kde má také vztyčen památník.

D.-k.: Cretaceous Fauna of Southern India I-IV, Calcutta 1863-73, 1 453 s., 201 obr. příl.; Scientific Results of the Second Yarkand Mission; based upon the collections and notes of the late Ferdinand Stoliczka, PhD., Calcutta - London 1878-91.

D.-č./sb.: Geological Sections across the Himalayan Mountains, from Wangtu-Bridge on the River Sutlej to Sungdo on the Indus, Memoirs of the Geological Survey of India 5 (1866): 1-154; Ornithological Observations in the Sutlej valley, N. W. Himalaya, JASB 37 (1868), Pt II: 1-70; Contribution towards the knowledge of Indian Arachnoidea, JASB 38 (1869), Pt II: 201-251; Observations on some Indian and Malayan Amphibia and Reptilia, JASB 39 (1870), Pt II: 134-158, 159-228; A contribution to Malayan Ornithology, ibid.: 277-334; Note on the Kjökkenmöddings of the Andaman Islands, Proceedings of the Asiatic Society of Bengal (1870): 13-23; Notes on terrestrial Mollusca from the neighbourhood of Moulmein, JASB 40 (1871), Pt II: 143-177; Notes on some Indian and Burmese Ophidians, ibid.: 421-445; Notes on various new or little known Indian Lizards, JASB 41 (1872), Pt II: 86-116, 117-135; Notice of the Mammals and Birds inhabiting Kachh, ibid.: 211-258.

L.: C. von Wurzbach: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich 39, Wien 1879: 152-156; V. Ball: Memoir of the Life and Work of Ferdinand Stoliczka, Ph. D., Palaeontologist to the Geological Survey of India from 1862 to 1874, London 1886; F. Koláček - J. Woldřich: Ferdinand Stoliczka (1838-1874), Sborník československé společnosti zeměpisné 30 (1924): 105-118 (2 fot.); J. Kolmaš: Ferdinand Stoliczka (1838-1874): The Life and Work of the Czech Explorer in India and High Asia, Wien 1982 (bibliografie, portrét); totéž ArOr 51 (1983): 139-170; J. Kolmaš: Stoliczkův hrob v Ladaku, NO 48 (1993): 285-286 (4 fot.); J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 394-396.

(jk)

STRNAD Jaroslav - český indolog

*20. 12. 1954 Praha

Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval v letech 1974-79 obor hindština a historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy; 1987 získal titul PhDr.

Po dokončení studia na FF UK se zapojil do práce na projektu hindsko-českého slovníku a v druhé polovině 1979 působil 6 měsíců jako jazykový konzultant na Ústředním hindském ředitelství v Dillí. V letech 1980-85 byl zaměstnán jako odborný asistent v Orientálním ústavu ČSAV, kde se zabýval problematikou moderních indických dějin, zejména koloniálního období; od 1981 působil jako externí učitel hindštiny a od 1985 i sanskrtu na Jazykové škole v Praze (externě zde vyučuje dosud). Od roku 1985, kdy po svém přeřazení do oddělení Latinské Ameriky odešel z Orientálního ústavu, vyučoval těmto jazykům na Jazykové škole v plném úvazku jako interní učitel. Roku 1990 byl přijat zpět do OÚ, kde pracuje jako vědecký pracovník a vedoucí odd. Jižní Asie. Od 1990 po dohodě s vedením Indologického ústavu FF UK se podle potřeby podílí na výuce jako externí učitel (prosemináře, dějiny Indie, interpretace textů).

Zabývá se dějinami Indie moderního a pozdně středověkého období (mughalská Indie), jež je i námětem jeho disertační práce (Mughal Silver Coin Hoards of Uttar Pradesh, 1560-1760. A Contribution to Monetary History of Mughal India, 186 s.). Byl též vedoucím grantového projektu Hindsko-český slovník zpracovaného jako elektronická lexikografická databáze i jako textový výstup, jenž 1998 vyšel tiskem.

D.-k.: (ed. a spoluaut., s D. Markovou, S. Kostićem a R. Svobodovou), Hindsko-český slovník, Dar ibn Rushd, Praha 1998, 640 s.

D.-č./sb.: Nehru's Attitude toward the Palestinian Problem, in: Miloslav Krása (ed.), Nehru. His Work and Relevance, ČSMS - OÚ ČSAV, Praha 1981: 173-190; Quit India Movement - Some Problems of Interpretation, in: Jan Filipský (ed.), Vincenc Lesný and Indian Studies. Centenary Commemoration Volume, Oriental Institute, Praha 1982: 79-89; Problems of Interpretation of Coin Finds in Indian Economic History, in: Jiří Prosecký (ed.), Ex Pede Pontis. Papers presented on the occassion of the 70th anniversary of the foundation of the Oriental Institute, Prague, Czechoslovak Academy of Sciences, Oriental Institute, Prague 1992: 243-252; Some Remarks on the Relation of Money and Political Power in Medieval Islamic India, ArOr 62 (1994): 263-277; Mughal Coins of Uttar Pradesh: A Note on the Methodology of their Statistical Evaluation, ArOr 63 (1995): 187-203; Uneven Development, Innovations and Consumption: the Case of Premodern India, in: M. Hroch - L. Klusáková (ed.), Criteria and Indicators of Backwardness. Essays of Uneven Development in European History, Seminar of General History of the Institute of World History, FF UK, Praha 1996: 171-186; Nerovnoměrnost, dynamika inovací a spotřeby v pozdně středověké Indii, in: L. Klusáková (ed.), Kritéria a ukazatele nerovnoměrného vývoje v evropských dějinách, Seminář obecných dějin při Ústavu světových dějin FF UK, Praha 1997: 133-152.

(A)

STROBACH Augustin - českoněmecký misionář na Mariánských ostrovech

* 12. 3. 1646 Jihlava, + 1684 ostrov Rota (Mariánské ostrovy)

V Jihlavě studoval na jezuitské koleji, poté filozofii a dva roky teologie v Olomouci; 1667 vstoupil v Brně do České provincie Tovaryšstva Ježíšova, vyučoval na jezuitských kolejích ve Znojmě a slezském Hlohově, pak v Olomouci pokračoval ve studiu teologie a byl 1674 vysvěcen na kněze. 1675 získal terciát v Telči, 1676 vyučoval v Litoměřicích, od 1677 v Uherském Hradišti. Roku 1678 požádal generála jezuitského řádu v Římě o vyslání do zámořských misií a jeho žádosti bylo vyhověno: již v témže roce odcestoval přes Itálii do Španělska, 1680 pak přes Atlantický oceán do Mexika a dále přes Tichý oceán na Filipíny (1681) a Mariánské ostrovy. Tam byl zabit při povstání domorodců proti španělským kolonizátorům.

Do Čech zasílal relace ze své cesty i z nového působiště v Mikronésii s všestranným popisem přírodních podmínek i života domorodého obyvatelstva a jeho proměn ve styku s evropskou civilizací.

D.: tři dopisy otištěny in: Josef Stöcklein, Allerhand so lehr- als geistreiche Briefschriften und Reisebeschreibungen..., Augsburg - Graz 1726, Nr. 4-6; ed. jednoho z dopisů (1682) in: S. Binková, J. Polišenský (ed.), Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století, Praha 1989: 422-435.

L.: Emmanuel de Boye: Vita et obitus Venerabilis P. Augustini Strobach..., Olomouc 1691 a 1709; Matěj Procházka, Misie jesuitská vůbec a P. Augustina Strobacha T. J. zvlášť, Brno 1886; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998, 398-400.

(sb)

STROUHAL Eugen [u cizojazyčných publikací], Evžen [u českých publikací] - český archeolog, antropolog a paleopatolog starověkého Egypta a Núbie

* 24. 1. 1931 Praha

V roce 1956 absolvoval Fakultu všeobecného lékařství UK jako promovaný lékař a 1959 Filozoficko-historickou fakultu UK jako promovaný historik. 1967 obdržel titul MUDr. 1968 ukončil externí aspiranturu v oboru antropologie na Přírodovědecké fakultě Komenského univerzity v Bratislavě a dosáhl vědecké hodnosti CSc. 1982 mu byl udělen titul PhDr. 1991 získal na Filozofické fakultě UK doktorát historických věd, ve stejném roce titul habilitovaný doktor na fakultě historie Varšavské univerzity, 1992 byl jmenován docentem antropologie na Přírodovědecké fakultě UK, 1995 profesorem dějin lékařství na 1. lékařské fakultě UK.

V letech 1956-57 působil jako lékař ve Státních lázních Františkovy Lázně, 1957-60 se stal odborným asistentem Biologického ústavu lékařské fakulty UK v Plzni. Lékařskou profesi vykonával v roce 1960 na lůžkovém oddělení Výzkumného ústavu endokrinologického v Praze-Motole.

Jeho výzkumné zaměření na archeologii, antropologii a paleopatologii starověkého Egypta a Núbie se datuje od dob zaměstnání ve funkci odborného, od 1968 vědeckého pracovníka v Čs. egyptologickém ústavu. Zúčastnil se 3 expedic do Núbie (v rámci akce UNESCO) a další 2 expedice (Čs.-egyptské antropologické expedice do Nové Núbie) zorganizoval v letech 1965-66 a 1967 (byl jejich vědeckým sekretářem). V letech 1961, 1966 a 1968 se zúčastnil výkopových sezón v Abusíru. V letech 1969-92 byl vedoucím oddělení pravěku a starověku Náprstkova muzea v Praze. Toto oddělení založil spolu s ředitelem E. Heroldem k péči o stále narůstající sbírkové fondy z oblasti Egypta, severní Afriky a Předního východu. Celý sbírkový fond zkatalogizoval, organizoval jeho restaurování a použil jej v řadě větších i menších výstav. Dále se externě zúčastňoval egyptologických expedic do Abusíru a Sakkáry (1999 po čtyřiadvacáté), zpracoval rakouské antropologické nálezy z Núbie v Přírodovědném muzeu ve Vídni a Hrdličkovy a další série z Egypta ve Smithsonian Institution a jiných institucích USA.

Od 1990 na poloviční úvazek a 1993-98 na plný úvazek vykonával funkci přednosty Ústavu dějin lékařství 1. lékařské fakulty UK, nyní jako odborný pracovník. Zaměřuje se na paleopatologii a historii staroegyptského lékařství. Přednáší pro mediky, pro posluchače antropologie na Přírodovědecké fakultě UK, egyptologie na Filozofické fakultě UK, antropologie a archeologie na Západočeské univerzitě v Plzni a Univerzity III. věku na 1. LF UK.

Zabývá se na vyhodnocováním materiálů získaných v egyptském terénu výkopy našich, rakouských, francouzských, německých, anglicko-nizozemských a dalších expedic, jež zpracovává po antropologické, demografické a paleopatologické stránce. V posledním desetiletí měl možnost vyšetřit a identifikovat řadu pozůstatků historických osobností starého Egypta (králů, královen, princezen, vezírů apod). V paleopatologii položil největší důraz na studium dokladů zhoubných nádorů. Ke srovnání použil jejich výskyt ve střední Evropě a Anglii. Z celkového množství téměř 220 odborných a vědeckých článků, 6 vědeckých a 4 populárně vědeckých knih dosáhla největšího úspěchu publikace Život starých Egypťanů (1. vyd., Praha 1989 a od té doby 16 dalších vydání v 8 jazycích včetně japonštiny) a dílo Egyptské mumie v čs. sbírkách napsané ve spolupráci s L. Vyhnánkem (Praha 1979), výsledek multidisciplinárního výzkumu v letech 1972-75.

Je čestným členem Švédské společnosti historie medicíny (1985), Španělské antropologické společnosti (1980) a Antropologické společnosti ve Vídni (1969), členem-korespondentem Rakouského archeologického ústavu, Vídeň (1991), zakládajícím členem Paleopatologické asociace, Detroit (1972), atd. Je nositelem Hrdličkovy pamětní medaile (1981), Michalowského pamětní medaile (1987), Rothbaumovy ceny za nejlepší knihu roku, Norman, Oklahoma (1992) a tří medailí k 650. výročí UK (1998).

D.-k.: Do srdce mauretánské Sahary, Vyšehrad, Praha 1974; (s L. Vyhnánkem), Egyptian Mummies in Czechoslovak Collections, Sborník Národního muzea - přírodní vědy 35B, NM, Praha 1979, s. 1-212; Setkání s Aljaškou, Vyšehrad, Praha 1981; (s J. Jungwirthem), Die anthropologische Untersuchungen der C-Gruppen- und Pan-Gräber-Skelette aus Sayala, Ägyptisch-Nubien, Österreichische Akademie der Wissenschaften, philologisch-historische Klasse, Denkschriften 176, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1984, 198 s., 68 tab., 27 obr., 33 obr. příl.; Wadi Qitna and Kalabsha South. Late Roman - Early Byzantine Tumuli Cemeteries in Egyptian Nubia, Vol. I. Archaeology, Czechoslovak Institute of Egyptology, Charles University, Prague 1984, 317 s., 55 tab., 160 obr., 3 mapy, 88 obr. příl.; (s L. Barešem), Secondary Cemetery in the Mastaba of Ptahshepses, Czechoslovak Institute of Egyptology, Charles University, Prague 1993.

D.-č./sb.: A Contribution to the Anthropology of Recent Egyptian Population. I. Anthropology of Abusir and Qift, Anthropologie I (1963), 3: 1-33; A Contribution to the Anthropology of Recent Egyptian Population. II. Regional Variability of Some Morphological Features, Anthropologie II (1964), 2: 1-32; (s M. Fiedlerem), K výživě a potravě egyptských feláhů, Výživa lidu 19 (1964): 51-54; Vývoj pravěkých kultur, in: I. Hrbek a kol., Dějiny Afriky, díl I., Svoboda, Praha 1966: 79-149; Regionální variabilita morfologických znaků recentního obyvatelstva Egypta, in: Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Comenianae X (1966), 8, Anthropologia XI: 353-360; Contribution ą la question du caractère de la population préhistorique de la Haute-Egypte, in: Congrès panafricain de préhistoire, Dakar 1967, Actes de 6e session, Les Imprimeries réunies de Chambéry 1967: 510-512; viz též Anthropologie VI (1968), 1: 19-22; Antropologie skalních hrobek v Naga el-Farík v Núbii, Zprávy Čs. společnosti anthropologické při ČSAV XXII (1969), 3: 51-53; (s J. A. Valšíkem, F. H. Hussienovou a A. el-Nofelym), Biology of Man in Nubia, Materiały i Prace Antropologiczne 78 (1970): 93-98; Doklady raného průniku negroidů do předhistorického Egypta, Zprávy Čs. společnosti orientalistické při ČSAV VIII (1970), 1: 48-56; Nové poznatky z historické antropologie Núbie na základě materiálů z rakouských a čs. výzkumů, Zprávy Čs. společnosti anthropologické při ČSAV XXIII (1970), 1-2: 3-5; A Remark on the Palaeodemography according to the Czechoslovak Research at Wadi Qitna, in: Actes du VIIe Congrès International des Sciences Préhistoriques et Protohistoriques, Prague 1966, tome 2, Academia, Praha 1971: 1272-1275; Morphological Variability of Nubian Men, in: Anthropological Congress dedicated to Aleš Hrdlička, Academia, Praha 1971: 465-471; (s M. Fiedlerem a K. Petráčkem), Contribution to the Research on Egyptian Nubian Descent Groups, ArOr 39 (1971), 4: 434-472; Evidence of the Early Penetration of Negroes into the Prehistoric Egypt, Journal of African History XII (1971), 1: 1-9; Die menschliche Skelettreste der nachmeroitischen Zeit aus dem Nordfriedhof in Musawwarat es Sufra, Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin (Gesellschafts- und Sprachwissenschftliche Reihe) XX (1971), 3: 257-266; Some Remarks on Medical Findings and Popular Medical Treatment in Egyptian Nubians, in: Collection of Papers on Medical Tropicology, Part A, Charles University, Prague 1972: 220-225; Anthropological Analysis of Skeletal Remains from Rock Tombs at Naga El-Farik in Egyptian Nubia, Anthropologie X (1972), 2-3: 97-121; Marriage Pattern in Egyptian Nubia, Annals of the Náprstek Museum 5 (1973): 81-109; Temporal and Spatial Analysis of Some Craniometric Features in Ancient Egyptians and Nubians, in: D. Brothwell, B. Chiarelli (ed.), Population Biology of the Ancient Egyptians, Academic Press, London 1973: 121-142; Die Todesumstände des Pharaons Seqenenre' (17. Dynastie), Annalen des Naturhistorischen Museums (Wien) 78 (1974): 29-52; Památky z antického období Egypta a Přední Asie ve sbírkách Náprstkova muzea v Praze, Listy filologické 97 (1974): 133-136; Somatic Distinctions between the Ethnic Groups of Egyptian Nubian Men, in: Sborník Národního muzea v Praze - přírodní vědy 30B/3 (1974): 83-89; Rassengeschichte Ägyptens, in: K. Saller, I. Schwidetzky (ed.), Rassengeschichte der Menschheit, 3. Lieferung, Oldenbourg Verlag, München-Wien 1975: 9-89; (s L. Vyhnánkem), Arteriosclerosis in Egyptian Mummies, Anthropologie XIII (1975), 3: 219-221; (s L. Vyhnánkem), X-Ray Examination of Ancient Egyptian Mummies from Czechoslovak Collections, Acta Facultatis rerum naturalium Universitatis Comenianae (1975), Anthropologia XXII: 301-306; (s L. Vyhnánkem), Survey of Egyptian Mummies in Czechoslovak Collections, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 103 (1976), 2: 114-118; (s L. Vyhnánkem), Radiography of Egyptian Mummies, ibid.: 118-128; (s L. Vyhnánkem), Spondylosis and Arthrosis in Ancient Egyptian Mummies from the Czechoslovak Collections, Anthropologia 23 (1976): 319-324; Tumors in the Remains of Ancient Egyptians, American Journal of Physical Anthropology 45 (1976): 613-620; Secondary Burials in the Area of the Mastaba of Ptahshepses at Abusir, in: Preliminary Report on Czechoslovak Excavations in the Mastaba of Ptahshepses at Abusir, Charles University, Prague 1976: 85-89; Maternity in Ancient Egypt, in: A. Doležal, J. Gutwirth (ed.), Anthropology of the Maternity, Universitas Carolina, Praha 1977: 287-292; Ancient Egyptian Case of Carcinoma, Bulletin of the New York Academy of Medicine 54 (1978), 3: 290-302; Geschichte der anthropologischen Erforschung Ägyptens, Homo 29 (1978), 2: 108-121; (s J. Čejkou, E. Kaprálovou, Z. Urbancem), Contribution to the Physico-Chemical Research on Ancient Egyptian Material, in: ICOM Committee for Conservation, 5th Triennial Meeting, Zagreb 1978: 1-10; (s J. Čejkou, E. Kaprálovou, Z. Urbancem), The Investigation of Ancient Egyptian Pottery by Physico-Chemical Methods, Bulletin de Liaison du Groupe International d'Étude de la Céramique Egyptienne 4/1978: 34-35; Contribution to Archaeology and Anthropology of Egyptian Nubia in 4th-6th cent. A. D., in: Acts of the First International Congress of Egyptology, Cairo 1976. Schriften zur Geschichte und Kultur des alten Orients 14, Akademie Verlag, Berlin 1979: 609-613; Research on Egyptian Mummies in Czechoslovakia, in: ibid.: 615-619; Anthropologische Funde aus dem Areal der Pyramide des Königs Amenemhet III in Dahshur (Ägypten), Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts Kairo 35/1979: 323-333; (s J. Jungwirthem), Palaeogenetics of the Late Roman - Early Byzantine Cemeteries at Sayala, Egyptian Nubia, Journal of Human Evolution 8 (1979): 699-703; (s J. Jungwirthem), Palaeopathology of the Late Roman - Early Byzantine Cemeteries at Sayala, Egyptian Nubia, Journal of Human Evolution 9 (1980): 61-70; Doklady lidového léčitelství u historických populací Núbie, in: Tradiční medicina a současnost. Sborník referátů I. sympozia o tradičním léčitelství, Komise presidia ČSAV pro komplexní výzkum rozvojových zemí, Praha 1980: 26; Anthropometry of Egyptian Nubians, in: I. Schwidetzky, B. Chiarelli, O. Necrasov (ed.), Physical Anthropology of European Populations, Mouton, The Hague, Paris, New York 1980: 197-212; (s J. G. Jeffreysem), North Saqqara 1978-9: The Coptic Cemetery at the Sacred Animal Necropolis, Journal of Egyptian Archaeology 66 (1980): 28-35; Folk Medical Treatment in Egyptian Nubians, Acta II Symposium de Antropolgia biologica de EspaEa, Oviedo 1980: 363-376; Künstliche Eingriffe an den Schädeln aus den spätrömisch - frühbyzantinischen Gräberfelder in Sayala (Ägyptisch-Nubien), Anthropologie XIX (1981), 2: 149-160; Příspěvek k antropologické interpretaci archeologických nálezů, in: M. Buchvaldek, J. Sláma (ed.), Sborník k 80. narozeninám akademika Filipa. Praehistorica VIII - Varia archaeologica 2, Universitas Carolina, Praha 1981: 249-253; Current State of Anthropological Studies on Ancient Egypt and Nubia, Bulletin et Mémoires de la Société d'Anthropologie (Paris), tome 8, série XIII (1981): 231-249; Folk Medical Treatment in Egyptian Nubians, Annals of the Náprstek Museum 10 (1981): 183-193; Paleopathology of the Coptic Cemetery at Saqqara-North (4th-5th cent. A. D.), Paleopathology Association 3rd European Meeting, Caen 1980, Ch. Corlet, Condé-sur-Noireau 1981: 211-217; (s L. Vyhnánkem), New Cases of Malign Tumours from Late Period Cemeteries at Abusir and Saqqara, Ossa 8 (1981): 165-189; (s J. Jungwirthem), Anthropometric Analysis of the Late Roman - Early Byzantine Burial Complexes at Sayala, Egyptian Nubia, in: V. V. Novotný (ed.), IInd Anthropological Congress of Aleš Hrdlička, Universitas Carolina, Praha 1982: 387-389; (s J. Jungwirthem), Traumatism in the Late Roman - Early Byzantine Cemeteries at Sayala, Egyptian Nubia, in: ibid.: 459-462; The Physical Anthropology of the Meroitic Area, Meroitica (Berlin) 6 (1982): 237-264; Hand-Made Pottery of the IVth to VIth Century A. D. Dodekaschoinos, in: J. M. Plumley (ed.), Nubian Studies, Cambridge 1978, Aris & Phillips, Warminster 1982: 215-222; Queen Mutnodjemet at Memphis: Anthropological and Paleopathological Evidence, in: L'Égyptologie en 1979. Axes prioritaires de recherche, tome II, Éditions du CNRS, Paris 1982: 317-322; Anthropological Analysis of the Pan-Grave Culture of Nubia and Egypt, in: J. Jelínek (ed.), Man and his Origins. Anthropos 21, Brno 1982: 321-326; Paleopathology of the Late Period Population of Abusir (Egypt), in: Proceedings. Paleopathology Association 4th European Meeting, Middelburg/Antwerpen 1982: 151-159; Paleopatologie koptské komunity v Sakáře, Časopis Národního muzea v Praze, řada přírodovědná 107 (1983), 3: 139-142; Social Stratification at the Wadi Qitna Cemetery, in: Meroitic Studies 1980, Meroitica 7 (1984): 522-542; Princess Khekeretnebty and Tisethor: Anthropological Analysis, Anthropologie 22 (1984), 2: 171-183; Princess Khekeretnebty and Tisethor: Anthropological Results, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 111 (1984), 1: 41-44; Chrup starých Egypťanů z Abusíru v 1. tisíciletí př. n. l., Sborník Čs. společnosti antropologické při ČSAV za rok 1983, Brno 1984: 4-9; Anthropology of the Late Period Cemetery in the Tomb of King Horemheb at Saqqara (Egypt), International Journal of Anthropology 1/3 (1986): 215-224; Adaptation of the Late Period Population of Abusir (Egypt), Anthropos (Athinai) 11 (1986): 94-103; (spoluaut. Z. Urbanec, J. Čejka), Cluster Analysis of the X-Group Pottery from Wadi Qitna and Kalabsha South (Egyptian Nubia), in: Die Anwendung numerischen Methoden in Sudanarchäologie. Wissenschaftliche Zeitung der Humboldt-Universität zu Berlin 35 (1986), 1: 88-94; (spoluaut. V. Kvíčala, L. Vyhnánek), Computed Tomography of a Series of Egyptian Mummified Heads, in: A. R. David (ed.), Science in Egyptology. Proceedings of the Science in Egyptology Symposia, Manchester University Press, Manchester 1986: 123-140; Demographic Analysis of Multiple and Clustered Burials at Wadi Qitna, Egyptian Nubia, Anthropologie 24 (1986), 2-3: 249-256; Demografie populace Pozdní doby z Abusíru (Egypt), in: Zborník XVI. kongresu čs. antropológov, Banská Bystrica 1982, Bratislava 1986: 186-189; Paleodemography of the Coptic Cemetery at Saqqara North (5th -6th cent. A. D.), Sborník Národního muzea, řada B, 43 (1987), 2-4: 178-185; (spoluaut. G. Lubec, G. Nauer, K. Seifert a kol.), Structural Stability of Hair over Three Thousand Years, Journal of Archaeological Science 14 (1987): 113-120; Three Figured Ostraka from the Ancient Egyptian Collection of the Náprstek Museum, Annals of the Náprstek Museum 15 (1987): 47-68; Ethnic Aspects of the X-Group Period in the Dodekaschoinos, in: S. Donanoni, S. Wenig (ed.), Studia Meroitica 1984, Meroitica 10 (1989): 757-762; Paleopathology of the Christian Population at Sayala (Egyptian Nubia, 5th-11th cent. A. D.), in: L. Capasso (ed.), Advances in Paleopathology, Solfaneri, Chieti 1989: 191-196; Family Structure of the Wadi Qitna Population (Egyptian Nubia, 3rd-5th cent. A. D.), Nubica I-II, 1987-88, Köln 1990: 611-629; Life of Egyptian Children according to Archaeological Sources, in: G. Beunen (ed.), Children and Exercise, Enke, Stuttgart 1990: 184-196; Poznámky k rostlinným drogám ve staroegyptském lékařství, in: Proceedings of the Conference on Medical Geography and Ethnography, Postgraduate Medical and Pharmaceutical Institute, Prague 1992: 127-131; Anthropological and archaeological identification of an ancient Egyptian royal family (5th dynasty), International Journal of Anthropology 7 (1992): 43-63; Syphilis in Ancient Egypt, in: O. Dutour, G. Pálfi, J. Bérato, J-P. Brun (ed.), L'Origine de la Syphilis en Europe avant ou après 1493? Centre archéologique du Var - Editions Errance, Toulon 1994: 148-153; (spoluaut. S. Balabánová, M. Teschler-Nicola), Nachweis von Nicotin im Kopfhaar von natürlich mumifizierten Körpern aus dem christlichen Sayala (Ägyptisch-Nubien), Anthropologischer Anzeiger 52 (1994): 167-173; Tod und Mummifikation der alten Ägypter, Zeitschrift der Berliner Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte 15 (1994): 15-23 a mnoho dalších.

L.: Milan Dokládal: Životní jubileum MUDr. PhDr. Evžena Strouhala, CSc., Zprávy Čs. společnosti antropologické při ČSAV 35 (1982), 1: 25-30.

(A)

STŘÍDA Miroslav - český geograf a geolog

* 11. 9. 1923 Jihlava

Roku 1948 ukončil studium geografie na Přírodovědecké fakultě UK v Praze; 1948/49 studoval na Institut de Géographie Pařížské univerzity. 1950 získal titul RNDr., 1960 se stal kandidátem geografických věd, 1969 předložil doktorskou práci Hospodářské oblasti. Úvahy k ekonomicko-geografické regionalizaci, kterou však již se nepodařilo obhájit.

V letech 1949-52 šéfredaktor v Přírodovědeckém vydavatelství v Praze (nyní nakl. Academia); 1952-55 odborný asistent katedry ekonomické geografie VŠE, 1955 přešel do ČSAV. Po vzniku GÚ ČSAV se stal jeho vědeckým pracovníkem, vedoucím pobočky Praha, ale 1972 byl z politických důvodů propuštěn. V letech 1972-73 působil v Geologickém ústavu ČSAV, 1973-80 v Ústředním ústavu geologickém; 1981-86 znovu GÚ ČSAV. Do roku 1991 byl vědeckým pracovníkem-konzultantem ČSAV.

Odborně se zabýval zejména problémy geografické regionalizace, problémy geografie průmyslu a otázkami sídelní geografie, zvláště studiem aglomerace sídel. Podílel se rovněž na kartografických pracích, zvláště na přípravě ekonomicko-geografických map a na činnosti v redakčních radách řady atlasů (Čs. vojenský atlas 1965, Čs. národní atlas 1966, Atlas obyvatelstva 1984 aj.). Spolupracoval s různými spoluautory na školních učebnicích (1951-82), s Encyklopedickým institutem ČSAV, při vydávání slovníků (např. Geografický místopisný slovník), přednášel na Přírodovědecké fakultě UK i na jiných domácích i zahraničních univerzitách (např. jako hostující profesor na Université Louvain v Belgii 1990-91).

Ještě v Přírodovědeckém vydavatelství založil spolu s V. Häuflerem 1951 časopis Lidé a země a řadu let byl členem jeho redakční rady. Působil rovněž jako člen redakční rady Sborníku České geografické společnosti (1952-70). Byl členem Komise prezídia ČSAV pro komplexní výzkum rozvojových zemí (1964-70) za obor geografie, členem mezinárodní redakční rady za ČSR v Bibliographie Géographique Internationale v Paříži (1958-99), zabýval se geografií cestovního ruchu, připravoval turistické průvodce aj.

D.-k.: (s O. Čepkem), Hospodářský zeměpis světa, 1. vyd., SPN, Praha 1954, 288 s.; (s kol.), Geography of Czechoslovakia, Academia, Praha 1971, 348 s.; (spoluaut.) Indický subkontinent. Zeměpisné a historické panorama, SPN, Praha 1980, 517 s. a desítky odborných článků, např. Progress of Applied Geography in Czechoslovakia, in: Proceedings IGU Commission, Kingston 1967: 21-24; Indie a její zeměpisné oblasti, Zeměpis ve škole 8 (1970): 126-128, aj.

(A)

SUCHOMEL Filip - český orientalista-japanolog a historik umění

* 9. 2. 1966 Praha

V roce 1991 absolvoval studium na katedře Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde se specializoval na kulturní dějiny a dějiny japonského umění. Zároveň od 1989 studoval na katedře dějin umění FF UK u prof. Wittlicha; studium dokončil 1998 obhajobou diplomové práce Mistrovská díla japonského porcelánu z českých a moravských sbírek.

Od roku 1989 pracoval jako pomocný kurátor, od 1991 jako kurátor japonského umění v Náprstkově muzeu v Praze. V letech 1994-95 absolvoval desetiměsíční stipendijní pobyt v Japonsku, od 1996 byl jmenován ředitelem Sbírky asijského umění Národní galerie v Praze.

D.-č./sb.: Japonská čajová keramika, in: Čtení k čaji, Okresní galerie, Rychnov n/Kněžnou 1992: 21 n.; Japonské svitkové malby, Ateliér 18/1992: 1; Umezaki Unrei, Bonsai 3/1993: 6-8; Cesty samurajov, Pamiatky a múzeá 6/1993; Prchavý svět japonského dřevořezu, GVU Cheb, Karlovy Vary, Jihlava 1994; Umělecká specifikace japonského vývozního porcelánu Imari se zvláštním zřetelem k českým a moravským sbírkám, Velvyslanectví Japonska v České republice [publikovaná přednáška], Praha 1996; Makuzu Kózan, jeho keramické studio v Jokohamě a dva neznámé předměty v českých sbírkách, Starožitnosti a umění 10/1996: 4-7; Specific Artistic Elements of Imported Japanese Imari Porcelan, with the Special Reference to Czech Collection, Japan Foundation Newsletter 4/1996: 5-8; Umění barvy, kovu a ohně - emailérství Dálného východu, Památkový ústav v Ústí nad Labem, zámek Benešov nad Ploučnicí 1996; Emailérství v Japonsku, Velvyslanectví Japonska v České republice [publikovaná přednáška], Praha 1997; Two objects in Czech collections from the Makuzu Kozan studio, Andon 56/1997: 12-17; Krása a elegance - laky Dálného východu, Památkový ústav v Ústí nad Labem, zámek Benešov nad Ploučnicí 1997; Mistrovská díla japonského porcelánu, 1600 - 1900, Národní galerie, Praha 1997.

(sm)

SUCHÝ Jaroslav - český antropolog

* 30. 6. 1926 Slaný, + 28. 8. 1975

Po maturitě v Praze (1945) vystudoval na Přírodovědecké fakultě UK antropologii a v roce 1949 získal titul RNDr. Antropologii vyučoval na Pedagogické fakultě UK v Praze v rámci katedry biologie. 1962 získal docenturu a 1972 profesuru. V letech 1970-73 působil na Pedagogické fakultě UK jako proděkan pro vědu a výzkum. Založil laboratoř vývojové antropologie, kterou vedl až do své smrti. Tragicky zahynul při autonehodě.

Jeho první výzkumy a vědecká díla spadají do oboru fyzické antropologie. Při antropometrických měřeních školní mládeže se setkal i s romskými dětmi a jejich antropologické zvláštnosti ho zaujaly natolik, že se na ně soustředil. Spolu s RNDr. Helenou Malou provedl řadu měření a společně publikovali jejich výsledky. Kontakt s Romy, humanitní povahové založení a interiorizace jógové filozofie jej postupně vedly od deskriptivní antropometrie k antropologii. Ve své práci Vývojová antropologie obyvatelstva ČSR (1972) definoval teoretické a zároveň i metodologické východisko, z něhož lze přistupovat k poznání jak člověka jednotlivého, tak širší lidské skupiny. Nazval je vektorový model: představuje interakci sil externích (prostředí) a interních (dědičnost), jejíž charakter a průběh určuje vlastnosti organismu, jejich variabilitu, tendence a vývoj.

V roce 1974 začal připravovat interdisciplinární výzkum etnokulturní, antropologické a socio-historické svébytnosti Romů v rámci katedry biologie na Pedagogické fakultě UK. Jeho humánně i odborně podložený respekt vůči svébytnosti každého jedince i každé lidské pospolitosti provázela i praktická snaha upozorňovat na romskou kulturu a propagovat právo na její existenci: a tak v době, kdy se přiostřovala asimilační politika, uspořádal na půdě Pedagogické fakulty UK spolu s M. Hübschmannovou výstavu romského umění a literatury pod názvem Naši spoluobčané (1974). Podařilo se mu též získat krajská stipendia pro několik studentů, kteří měli v budoucnosti vyučovat romské děti, a prosadit pro ně zvláštní pedagogický plán s výukou romštiny, romské historie a kultury. Bohužel zemřel, než se plán stačil uskutečnit.

D.-č./sb.: Untersuchungen an Zigeunerkindern in West und Nord Böhmen, Ärztliche Jugendkunde 55 (1964), 3-4: 152-158; Antropologische Unter Suchungen eigenartiger Populationen Mitteleuropas, Mitteilungen Sektion Schulbiologie (1965): 105-114; Jak hodnotit tělesný vývoj cikánských dětí, Československá pediatrie 22, (1967), 9: 858-859; Die Zigeneuner, in: Rassengeschichte der Menschheit, R. Oldenbourg Verlag, 1968: 185-221; Bodily Development of Gypsy Children in Czechoslovakia, Antropologie, 6 (1968): 73-78; (s Helenou Malou), The physical features of gypsy youth, in: Estratto della rivista di Antropologia 56 (1969): 31-43; (s Helenou Malou), The Antropological Research of Gypsy-children and Youth in Czechoslovakia, in: Glaznik Antropoložkoj Družstva Jugoslavie (1970): 39-63; Cikáni - naši spoluobčané, Lidé a země (1970), 1: 27; (s Helenou Malou), Antropologický výzkum cikánských dětí a mládeže v Československu, Československá pediatrie 27 (1971-72), 9: 430-431; (s Helenou Malou), Antropological research of Romany (Gypsy) school-children in south Bohemia, Anthropologie X (1972), 2-3: 65-75; (s Helenou Malou), Postawowa charakterystyka antropologiczna ciganskiej mlodziezy szkolnej ze wschodniej Slowacji, Przegląd antropologiczny 39 (1973): 51-60; (s Helenou Malou), Tělesný vývoj cikánských dětí v podmínkách ústavní péče, Československá defektologie, somatologie (1973): 91-108; (s M. Hübschmannovou a S. Komendou), Problematika výchovy romských dětí, Zprávy Čs. společnosti antropologické 27 (1974): 19-20; (s Helenou Malou), The physical development of Rom (Gypsy) school children, Folia morphologica 22 (1974): 403-404; Tělesný vývoj romských dětí v Čechách, Zprávy Čs. společnosti antropologické při ČSAV XXVII (1974), 1, 2: 13; Teoretické základy vývojové antropologie Romů (Cikánů), in: Sborník pedagogické fakulty UK. Biologie III (1975): 27-35; (s I. Bernasovským a K. Bernasovskou), Krevní skupiny Romů (Cikánů) jako příspěvek k otázce jejich původu, in: ibid.: 135-139; (s Helenou Malou), Sekundární trend v tělesném vývoji romských dětí, in: Sborník pedagogické fakulty UK. Biologie IV (1975): 25-30.

(mb)


Zpět na abecední vyhledávání