Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-P Zpět na abecední vyhledávání Ř->

RÁCOVÁ Anna - slovenská indoložka a romistka, lingvistka a překladatelka

* 3. 10. 1946 Stupava

V roce 1970 dokončila na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze studium oborů angličtina a bengálština. CSc. (1975), PhDr. (1991).

Od roku 1971 byla vědeckou aspirantkou a později vědeckou pracovnicí v Kabinetu orientalistiky SAV v Bratislavě. Po zrušení Kabinetu orientalistiky 1982 přešla do Literárněvědného ústavu SAV a od 1990 znovu pracuje v obnoveném KO SAV. Externě přednáší na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V letech 1973, 1986 a 1991 byla na studijních pobytech v Indii, na univerzitách v Dillí, Váránasí, Kalkatě, Šántiniketanu a Bombaji.

Věnuje se hlavně výzkumu bengálské gramatiky, jazykové situaci v Indii a od 1994 i výzkumu slovenské romštiny. Aktivně se zúčastňuje vědeckých konferencí. Napsala více než tři desítky odborných vědeckých studií publikovaných hlavně v Asian and African Studies a v slovenských jazykovědných časopisech, desítky vědeckých recenzí, kolem 500 encyklopedických hesel, řadu vědecko-popularizačních článků o indické kultuře, náboženstvích a literatuře, připravila několik literárních pásem pro rozhlas. Je autorkou prvních překladů z bengálštiny do slovenštiny publikovaných knižně nebo časopisecky, za něž 1989 dostala prémii Slovenského literárního fondu. Kromě toho překládá z angličtiny. Je členkou Slovenské orientalistické společnosti, Spolku slovenských překladatelů umělecké literatury a India klubu.

D.-k.: (spoluaut. J. Horecký), Slovník jazykovedných termínov, SPN, Bratislava 1979, 201 s. PŘEKLADY: Rájčaudhurí, U.: Rozprávky z radžovej záhrady, Mladé letá, Bratislava 1976; Mazumdár, D. M.: Lotosová princezná, Mladé letá, Bratislava 1981; Bandjopádhjáj, B.: Člnkár na rieke Padme, Tatran, Bratislava 1979; Thákur, R.: Osamelý pútnik, Tatran, Bratislava 1981; Gándhí, M. K.: Môj experiment s pravdou, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1988, 2. vyd. 1989; Capra, F.: Tao fyziky, Gardenia, Bratislava 1992.

D.-č./sb.: System of Tenses in Bengali and Their Morphemic Structure, AAS 8 (1973): 27-32; On the Use of Progressive Participle with Synsemantic Verbs in Bengali, AAS 9 (1975): 139-145; The Compound Verb in Bengali, AAS 13 (1977): 29-46; Slovesná kategória osoby a honorifickosť v bengálčine, Jazykovedné štúdie XIII, Bratislava 1977: 231-236; On the Category of Definiteness in Bengali, AAS 16 (1980): 127-132; Názvy nositeľa deja v bengálčine, Jazykovedné štúdie XV. Horeckého zborník, Bratislava 1980: 221-225; The Conceptual Category of Space in the Surface Structure of Bengali, AAS 17 (1981): 179-186; Grammatical Categories of the Substantive in Bengali, AAS 18 (1982): 17-28; The Morphologic Type of Bengali, Recueil linguistique de Bratislava, 1982: 215-222; On Defining the Content and Form of Conjunctions in Bengali, AAS 19 (1983): 165-184; Bengali Particles, AAS 20 (1984): 31-38; Analogical Nomination in Bengali, AAS 24 (1989): 19-25; Adverbs as a Specific Part of Speech in Bengali, AAS 25 (1990): 109-115; Directive Speech Acts in Bengali, AAS 26 (1991): 37-42; (s J. Horeckým), On the Genetic Structure of Lexicon, in: Theoretical Problems of African and Asian Languages. Proceedings of the International Symposium (Liblice 22-26 January 1990), Part 1, Oriental Institute, Prague 1990: 194-201; The Glutination of Bengali Short Story, AAS (n. s.) 2 (1993), 1: 25-34; Indické jazyky v období boja za národnú nezávislosť, in: Premeny a návraty, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1989: 201-221; Indické pramene slovnej zásoby rómskeho jazyka, in: Rómsky jazyk v Slovenskej republike, Štúdio -dd-, Bratislava 1995: 14-18; Lexicon of "Slovak" Romany Language, AAS (n. s.) 4 (1995), 1: 8-14; Vývoj lexiky slovenskej rómčiny, Jazykovedný časopis 46 (1995): 100-106; Častice v rómčině, in: MEDACTA 1. Vzdelávanie v meniacom sa svete, Nitra 1997: 143-146; Romani in Contact with Slovak Language, in: Intercultural Contacts Between East and West, SAP, Bratislava 1997: 83-87.

(A)

RAPOPORT Šelomo Jehuda - haličský hebraista-judaista

* 1. 6. 1790 Lvov, + 16. 10. 1867 Praha

Jeden z hlavních představitelů židovských studií v 19. století. Působil jako rabín a učenec. Žil ve Lvově, od 1837 v Tarnopoli jako rabín. Roku 1840 odešel do Prahy, kde žil až do své smrti ve funkci vrchního pražského rabína. Měl úzké vztahy k hlavním židovským učencům své doby.

Jeho dílo obsahuje rabínské studie, biografické studie o jednotlivých židovských učencích aj. Publikoval hebrejsky a německy. V Praze uveřejnil 1. svazek talmudické encyklopedie Erech millin.

D.-k.: Erech millin, Prag 1825.

L.: Encyclopaedia Judaica, vol. 13, Jerusalem 1971: 1555-1556.

(vs)

RASMUSSENOVÁ (roz. Kopšová) Nelly - česká etnografka, cestovatelka a publicistka

* 12. 2. 1947 Praha

V letech 1965-66 pracovala v Zemědělských novinách, 1966-67 v Čs. armádním filmu. Vystudovala FAMU v Praze (1967-74) a etnografii na FF UK (1979-83). Její diplomová práce Emancipace současného laponského národního vědomí v Norsku (1983) vycházela z výsledků terénního výzkumu u Laponců. PhDr.

V roce 1974 žila několik měsíců v Tanzanii, v letech 1982, 1984, 1986 a 1988 prováděla opakované výzkumy u Laponců v Norsku, 1984 uskutečnila výzkum Eskymáků na Baffinově ostrově v Kanadě. Roku 1996 uskutečnila krátkou cestu do Peru, z níž připravila výstavu fotografií "Peru očima Nelly Rassmusenové" (Náprstkovo muzeum 1997). Za knihu Děti severských šamanů získala cenu E. E. Kische (1996). Publikuje články v časopisech Lidé a země, Nový Orient a Múzeum.

D.-k.: Tykvové děti, Panorama, Praha 1986, 251 s.; Lidé z Baffinova ostrova, tamtéž 1989, 276 s.; Děti severských šamanů, Fleur, Rudné u Prahy 1995, 222 s.

(ka)

REPICKÝ (Repiczky) Ján - uherský turkolog, historik slovenského původu

* 27. 4. 1817 Nový Tekov (okr. Levice), + 25. 3. 1855 Budapešť

Studoval orientalistiku na univerzitě v Tübingenu a ve Vídni. Od roku1843 pracoval jako knihovník dvorské knihovny ve Vídni. Věnoval se výzkumu turecko-uherských historických pramenů; od 1851 přednášel orientální jazyky na univerzitě v Pešti a na základě pověření Maďarské akademie věd systematicky zpracovával a překládal turecké prameny k dějinám Uherska. Je autorem praktické gramatiky arabštiny a turečtiny, sestavil sbírku orientálních přísloví a přeložil turecké listiny z Nagykőrösu.

D.-k.: Arab költészet fő vonásai, Budapest 1846; Keleti órák, Szeged 1848; Gyakorlati török nyelvtan, Budapest 1851; Nagy Kőrös város török levelei, Kecskemét 1859.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 5, Martin 1992: 68-69.

(ko)

ROEDL Bohumír - český historik a iberoamerikanista

* 23. 3. 1929 Libědice u Kadaně

Na Filozofické fakultě UK v Praze studoval v letech 1967-72 historii (u prof. J. Polišenského) a filozofii a na základě disertační práce Kronika Josefa Neumanna o povstání Tarahumarů získal titul PhDr. Působí jako středoškolský profesor na gymnáziu v Žatci, trvale spolupracuje se Střediskem ibero-amerických studií FF UK.

Zabývá se koloniálními dějinami Španělské Ameriky, zvláště obdobím 18. století v Peru a Bolívii. Studuje sociální aspekty projevující se v indiánských a rolnických hnutích, především v povstání José Gabriela Túpaka Amarua (1780-82). Píše také o působení českých misionářů v Mexiku, Peru a Bolívii.

Je členem Société des Américanistes v Paříži (od 1961).

D.-k.: (spoluaut.), J. Polišenský (ed.): Dějiny Latinské Ameriky [část Ozbrojená střetnutí Španělů s Indiány], Praha 1979; Ve jménu inky Túpaka Amarua, Praha 1990; 2. vyd. Praha 1998, 352 s.; (ed.), Joseph Neumann: Historia de las Sublevaciones Indias en la Tarahumara, Praga 1994.

D.-č./sb.: Povstání Túpaka Amarua II, Dějiny a současnost 3 (1961): 17-19; Indiánská povstání v andské oblasti Jižní Ameriky, Československá etnografie X (1962): 57-65; Quintana Roo 1847-1904, Dějiny a současnost 4 (1962): 8-9; Indiáni USA, Lidé a země XI (1962): 166-168; (spoluaut. J. Polišenský), Anexos para la biografía de la hacienda de San Nicolás de Ulapa, Ibero-Americana Pragensia V (1971): 221; José Neumann y su Historia de las rebeliones indias en la zona Tarahumara, Ibero-Americana Pragensia VII (1973): 175-177; La Historia de José Neumann sobre la sublevación de los Tarahumaras como fuente historiográfica, Ibero-Americana Pragensia X (1976): 197-209; La insurrección de José Gabriel Túpac Amaru vista desde la Praga del aEo 1781, Ibero-Americana Pragensia XVIII (1984): 177-179; El levantamiento de Túpac Amaru, 1780-1782, en el Perú: Historiografía y Apología, Ibero-Americana Pragensia XXIV (1990): 97-114; Misionář P. Wilhelm Illing ze Žatce, "conquistador druhé generace", in: Sborník Okresního archivu v Lounech V, Louny 1992: 41-47; El misionero P. Guillermo Illing de Žatec, Ibero-Americana Pragensia XXVIII (1994): 127-131; El barroco andino y su papel en el renacimiento Quechua y Aymara, Ibero-Americana Pragensia XXX (1996): 103-124.

(A)

ROSENZWEIG von Schwannau Vincenc - rakouský orientalista, specialista na perskou poezii, původem z Moravy

* 1791 Znojmo, + 8. 12. 1865 Vídeň

Studoval na vídeňské orientální akademii, školil se dále na císařské internunciatuře v Istanbulu, 1817-47 byl profesorem Orientální akademie ve Vídni.

D.-k.: Joseph und Suleicha... aus dem Persischen des Mewlana Abdurrahman Dschami, 1824; Funkelnde Wandelsterne zum Lobe des Besten der Geschöpfe, 1824; Auswahl aus den Diwanen des grössten mystischen Dichters Persiens Mewlana Dschelaleddin Rumi, 1835; Der Diwan des grossen lyrischen Dichters Hafiz, 3 sv., 1858-1864 aj.

L.: H. R. Roemer: Probleme der Hafizforschung und der Stand ihrer Lösung, Akademie der Wissenschaft und der Literatur, Abhandlungen der Klasse der Literatur (1951): 100; Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950, 43. Lieferung (1936): 155-156; C. Wurzbach: Biographisches Lexikon, d. 27, Wien 1874: 34-36.

(jb)

RŮŽIČKA Karel - český afrikanista-lingvista

* 3. 11. 1914 Praha, + 5. 6. 1972 Praha

Po maturitě na gymnáziu začal studovat medicínu, kterou nedokončil, a během války střídal různá zaměstnání, převážně ve zdravotnictví. V letech 1946-50 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor jazykověda (svahilština, arabština, angličtina) a filozofie. Věnoval se převážně svahilštině, kterou po dokončení studií a získání titulu PhDr. vyučoval ve Škole orientálních jazyků v Praze. Od roku 1952 se stal vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV. Nadále učil svahilštinu ve Škole orientálních jazyků a rovněž na FF UK. Do důchodu odešel začátkem roku 1972 a ještě téhož roku zemřel. Byl jedním z našich prvních afrikanistů-lingvistů.

D.-k.: Zpěvy černé Afriky, Praha 1960; Úvod do swahilštiny, Praha 1968;

D.-č.: Lehnwörter im Swahili. I. Arabische und Englische Lehnwörter, ArOr 21 (1953): 582-603; Infinitive in Swahili, ArOr 24 (1956): 57-116, 294-333; Locative formations in Bantu languages, ArOr 27 (1959): 208-250, 604-669, 28 (1960): 181-219.

(oh)

RŮŽIČKA Rudolf - český semitista a arabista

* 6. 11. 1878 Praha, + 23. 8. 1957 Praha

V letech 1898-1902 studoval orientální a klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde se stal žákem a pokračovatelem prof. R. Dvořáka v oblasti semitistiky a arabistiky. Roku 1904 získal doktorát, 1906-07 studoval ve Štrasburku arabistiku (Nöldeke), semitskou epigrafiku (Euting) a etiopistiku (Littmann) a v Berlíně syrštinu (Sachau), semitistiku (Barth), jihosemitskou epigrafiku (Hartmann) a amharštinu (Mittwoch). Roku 1909 se habilitoval a začal působit na Univerzitě Karlově jako soukromý docent, 1923 byl jmenován řádným profesorem semitské filologie, 1923-39 a 1945-50 byl ředitelem semináře pro semitskou filologii. Přednášel hebraistiku, aramejštinu, syrštinu, klasickou i hovorovou arabštinu, starou etiopštinu, semitskou epigrafiku a srovnávací semitistiku. Podílel se na založení Orientálního ústavu, 1927 byl jmenován jedním z jeho prvních 34 členů.

Jeho hlavním vědeckým zájmem byly fonetické problémy semitských jazyků. Roku 1909 publikoval v Lipsku studii o konsonantní disimilaci v semitských jazycích, která se stala základní prací srovnávací semitistiky. Zasvětil mnoho článků semitské souhlásce cajn a arabské souhlásce ghajn.

Druhou oblast jeho zájmů tvořily dějiny arabské literatury, a zvláště staré arabské poezie. Jeho nejvýznamnějším příspěvkem v této oblasti byla třídílná monografie Duraid ben as-Simma. Tato práce poskytuje detailní analýzu života a díla jednoho z nejvýznamnějších vůdců beduínské opozice proti proroku Muhammadovi a islámu. Obsahuje rovněž český překlad všech zachovaných básní Durajda ben as-Simmy a řady básní předislámských básníků. Přestože Růžičkovo dílo je srovnatelné s výzkumem německého badatele Georga Jacoba, zaměřeným na starou arabskou společnost, je ve světě téměř neznámé, neboť bylo publikováno pouze v češtině. Část jeho díla zůstala v rukopise a řadu Růžičkových podnětů rozpracovali později jeho žáci, zejména K. Petráček.

D.-k.: Beiträge zur Erklärung der Nomina segolata im Hebräischen, Praha 1904; Konsonantische Dissimilation in den semitistischen Sprachen, Leipzig 1909, IV, 268 s.; Duraid ben as-Simma. Obraz středního Hidžázu na úsvitě islámu. Díl první: Život Duraida ben as-Simma, Praha 1925, 6, 269 s.; Díl druhý a třetí: Sbírka básní Duraida ben as-Simma. Vysvětlivky, Praha 1930, 159 s.

D.-č./sb.: Die Wurzel rc in den semitistischen Sprachen, ZA XXV (1910): 114-138; Zur Frage der Existenz des ghain im Ursemitistischen, WZKM XXVI (1912): 96-106; Die Wiedergabe des nordsemitistischen cain durch h im Assyrischen als eine Paralelle der Transcription von cain durch g bei den LXX, Biblische Zeitschrift (1913), 4: 342-349; Nochmals zur Frage der Existenz des g im Ursemitistischen, WZKM XXVIII (1914): 21-45; Einige Fälle des Typus cafcal, cafccal, cufacil im Arabischen, WZKM XXIX (1915): 420-424; On the Etymology of calata - galata, Philologica, I, Praha 1921: 77-96; Ein Fall des kausativen s-Präfixes im Arabischen, OLZ (1921): Kol. 5-7; O kenských nápisech z dob Hyksů, nalezených na sinaiském poloostrově, Nové Atheneum III (1921): 423-431; L'alternance de cain-gain en arabe d'après les témoignages des grammairiens et lexicocraphes arabes, JA (1932): 67-115; David a Šalamoun. Hiram Tyrský. Jeremiáš, in: Tvůrcové dějin I., Praha 1934: 41-56, 67-73; Hamza als Erweiterungselement in der arabischen Stammbildung, OLZ (1935): Kol. 599 n.; Quelques cas du gain secondaire en arabe, JA (1950): 269-318; La question de l'existence du g dans les langues sémitiques en général et dans la langue ugaritienne en particulier, ArOr 22 (1954): 176-237.

L.: Petráček, K.: Les études arabes et islamiques et la sémitologie en Tchécoslovaquie, ArOr 19 (1951): 99-101; Petráček, K.: Prof. Dr. Rudolf Růžička, Zum 75 Geburtstag, ArOr 22 (1954): 23-28; Petráček, K.: In memoriam Prof. Dr. R. Růžička, ArOr 26 (1957): 177-178; Rypka, J.: U rakve prof. dr. Rudolfa Růžičky, NO 12 (1957): 124-125; Asian and African Studies in Czechoslovakia, Nauka, Moscow 1967: 49; al-cAqíqí, N.: Al-mustašriqún [Orientalisté], III, Dár al-macárif, Bajrút 1981: 239-240; Gombár, E.: Úvod do dějin islámských zemí, Najáda, Praha 1994: 57; Gombár, E.: Rudolf Růžička - mustacrib wa chabír fi-s-sámíját [Rudolf Růžička - český arabista a semitista], Al-haját at-tšíkíja - Český život, 1995, č. 4: 14; Gombár, E.: Arabic Studies in Prague: Tradition and the Present, in: Zemánek, P. (ed.): Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Oriental Institute, Praha 1996: 238.

(eg)

RŮŽOVÁ Jiřina - česká koreanistka a dokumentaristka

* 30. 1. 1950 Karlovy Vary

Vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory koreanistika a knihovnictví (1968-75) a roku 1983 získala titul PhDr. Ještě před ukončením studia působila v letech 1973-76 jako překladatelka na obchodním oddělení zastupitelského úřadu ČSSR v Pchjongjangu (KLDR) a služebně pobývala v Jihokorejské republice v letech 1992 a 1997. Od roku 1980 pracuje v Českém (dříve Československém) egyptologickém ústavu FF UK jako knihovnice a dokumentaristka. Mj. se účastnila i tří archeologických expedic ústavu v Egyptské arabské republice. Zároveň překládá a tlumočí z korejštiny a podílí se na aktivitách Čs.-korejské společnosti.

D.-k.: Informační systém v KLDR [nepublikovaná dipl. práce], Praha 1975; Teze k přednáškám ECM (Ekumenické církve metodistické z Korei), ECM, Praha 1994, 23 s.; PŘEKLADY: (s M. Buškovou, neuvedena), Kim U-džung: Každá ulice je dlážděna zlatem [překlad z angl. s přihlédnutím ke korejskému originálu], Olympia, Praha 1996; Orientální masáž [přel. z korejštiny], Temperance, Praha 1998, 26 s., il.

D.-č./sb.: Kopec tří let [z korejštiny přel. a převyprávěla], NO 45 (1990), 10; Napoleon a základy egyptologie, Dějiny a současnost 16 (1994), 6; Alexandrijská knihovna, Čtenář 46 (1994), 9; Historie založení Egyptologického semináře na Univerzitě Karlově, Čtenář 47 (1995), 9; Frauen in der tschechischen Ägyptologie, Göttinger Miszellen, Heft 152, 1996; Tripitaka Koreana v klasické formě a na CD ROM, NO 52 (1997), 2; Americká univerzita v Káhiře, Čtenář 49 (1997), 5; Příspěvek k poznání Koreje [recenze práce J. Janoš: Dokonale utajená Korea, Libri, Praha 1997, 187 s. a 16 s. barevné přílohy], NO 53 (1998), 1.

(fh)

RYBÁŘ Petr - český přírodovědec, pedagog, cestovatel, publicista a spisovatel

* 11. 9. 1944 Hradec Králové

Po maturitě na Střední průmyslové škole chemické v Hradci Králové a v Pardubicích (1962) vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1967), titul RNDr. získal 1972.

V letech 1967-90 pracoval ve Východočeském regionálním středisku státní ochrany přírody jako zoolog a vedoucí oddělení pro chráněná území a ohrožené druhy, poté byl čtyři roky ředitelem Muzea východních Čech v Hradci Králové, od 1994 působí v Pedagogickém centru v Hradci Králové jako zástupce ředitele. Pro období 1972-91 byl též přizván jako konzultant Komise pro přežití druhů Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN). Vzhledem k cestovatelským aktivitám a s nimi spojené popularizační činnosti byl 1993 jmenován čestným členem Klubu cestovatelů GLOBE; působí jako aktivní speleolog.

Expedičním způsobem, často formou sólových přechodů pustinami, procestoval asijské velehory: Expedice Hissár, 1972 (Tádžikistán, Uzbekistán), 1. východočeská himálajská expedice, 1976 (Rakousko, Maďarsko, Bulharsko, Jugoslávie, Řecko, Turecko, Írán, Afghánistán, Pákistán a Indie, včetně Kašmíru a Ladaku), Expedice Ararat, 1978 (Expedice Vozrožděnije - Arménie a Gruzie), Turkménie a Uzbekistán, 1978 (Kopet-Dagh, Kara-kum), K ledovcům Tchien-šanu, 1982 (Kazachstán, Kyrgyzstán), Zakavkazsko a Kavkaz, 1984 (mj. s prvním zahraničním vozidlem napříč Dagestánem) atd.

Velkou pozornost věnuje popularizaci získaných poznatků, ať již formou výstav, přednášek s diapozitivy (dosud asi tisíc repríz cestopisných pásem), přípravě odborných či populárních článků a knih o přírodě a cestování (jako autor textu i fotograf, spoluautor či editor). Fotografie z Orientu vystavoval v tuzemsku i v zahraničí (Berlín, Budapešť, Jakarta aj.). Podílel se na rozhlasových a televizních pořadech (Širým světem, Klub netopýr - cestovatelé atd.). K jeho poctě je nazvána "Rybářova jeskyně" v Moravském krasu.

D.-k.: Čelenka Matky Země. Expedice do Kašmírského Himaláje, Kruh, Hradec Králové 1980, 224 s.; Země živých legend, Kruh, Hradec Králové 1983, 148 s.; (spoluaut.), Stezky k pustinám, Kruh, Hradec Králové 1990, 264 s.; (spoluaut.), Himalájská horolezecká expedice Slavia Hradec Králové, TJ Slavia, Hradec Králové 1976, 16 s. aj. Publikoval též desítky statí a článků.

(A)

RYCHTEROVÁ-KREISOVÁ Eva - česká sinoložka

* 29. 1. 1930 Plzeň

Po dokončení technického gymnázia v Plzni v letech 1949-53 studovala na Filologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor čínština a dějiny Dálného východu. Po ukončení studií byla zaměstnána v Orientálním ústavu ČSAV a 1955 pobývala 9 měsíců v ČLR, převážně v Československo-čínské výzkumné stanici pro tropickou techniku v Šanghaji jako tlumočnice.

Od roku 1961 pracovala v Náprstkově muzeu v Praze. Připravila libreto a scénář pro stálou expozici čínských a vietnamských sbírek Náprstkova muzea na zámku v Liběchově. Na přelomu let 1968-69 zpracovala čínskou sbírku obrazů ve Vídni v Museum für Völkerkunde a vypracovala soubornou zprávu o datech a stavu tamních sbírkových předmětů. Roku 1973 získala vědeckou hodnost CSc.

V současné době se jednak zabývá tlumočením, jednak připravuje pro tisk již dříve dokončené texty a překlady (The Portrait of the Chinese Cult of Ancestor, Čínské anekdoty, Weekend s čínskou kuchyní).

D.-k.: (s A. Hoffmeisterem a L. Hájkem), Moderní čínské malířství, Nakladatelství čs. výtvarných umělců v součinnosti s Artií, Praha 1959 a 1960, 188 s., 123 vyobr.; Li Kche-žan - Současný čínský malíř [česky a cizojaz. mutace], Naklad. čs. výtvarných umělců v součinnosti s Artií, Praha 1960, 1962, 80 s., 56 vyobr.

KATALOGY: Li Kche-žan, 1960, 18 s.; Výstava vybraných čínských obrazů 13.-20. stol. ze sbírek Náprstkova muzea [česky a anglicky], Praha 1968, 18 s.; Čínské hedvábí, Praha 1970, 51 s.; Vietnamské obrázky k svátkům, Praha 1979, 8 s.; Asijské kultury ve sbírkách Náprstkova muzea, Vietnam a Čína, Praha 1981: 97-111.

D.-č./sb.: The Ching-Ming Shang-ho Scroll in the Collections of the Náprstek Museum, Annals of the Náprstek Museum 3 (1964): 89-111; The Likeness in the Chinese Portrait Painting, Annals of the Náprstek Museum 6 (1967): 75-93; Malerei, in: China Handbuch, Bertelsmann Universitätverlag, Düsseldorf 1974: 800-809; Die Werte der chinesischen darstellenden Symbolik, in: Abhandlungen und Berichte des Staatlichen Museums für Völkerkunde Dresden (Akademie Verlag, Berlin) 34 (1975): 489-496; Písně sbližují, Gramorevue 15 (1979): 5-7; Vnitřní výraz a sociální postavení jedince v čínském portrétním umění, in: Kulturní tradice Dálného východu, Odeon, Praha 1980: 211-222; A Carpet of Unusual Plasticity, Solidarity (1980), 1: 33; Paměti o počasí psané štětcem, Vesmír 67 (1988), 7: 404-405; Taoismus - čínské náboženství, NO 44 (1989), 3: 80-82; První čínské kompasy - pavéza cestovatelů a mořeplavců, NO 45 (1990), 3: 90-92; Přístroj osmi draků a žab - první seizmograf světa, Vesmír 69 (1990), 8: 453-454; Čínské obchody "sta zboží", NO 46 (1991), 9: 272-273; Čína v zrcadle anekdot, LD Před nedělí (1991): 10; Čínské anekdoty, Magazín Dikobrazu a Dikobraz XLIII (1987), 16: 8 [pokračování v několika dalších číslech a ročnících]; Pochoutky z Dálného východu, čínský receptář, NO 47 (1992), 7: 221, 8: 256, 9: 288, 10: 320, 48 (1993), 1: 32, 2: 64, 3: 96.

(A)

RYPKA Jan - český íránista a turkolog, zabývající se především klasickou poezií

* 28. 5. 1886 Kroměříž, + 29. 12. 1968 Praha

Pocházel z rodiny malého řemeslníka a živnostníka. Maturoval na kroměřížském gymnáziu a zaujat východními kulturami odešel 1905 na filozofickou fakultu vídeňské univerzity. Učil se u vynikajících učenců jako byl A. Wahrmund, D. H. Müller, J. Karabacek aj. a 1910 byl promován na základě disertační práce o starém tureckém překladu Sa'dího Golestánu. 1921 přišel do Prahy a brzy nato absolvoval studijní pobyt v Istanbulu. Habilitoval se na Karlově univerzitě a 1930 byl jmenován jejím řádným profesorem. 1934-35 strávil studijní rok v Íránu, v Teheránu navázal přátelský styk s předními literáty a vědci, také se S. Hedájatem, B. Alavím aj. Roku 1952 byl mezi prvními akademiky ČSAV. Roku 1962 mu byl udělen čestný doktorát varšavské a pak pařížské univerzity, 1963 od univerzity v Teheránu, v Praze pak 1956 řád republiky.

Publikoval řadu studií o perské a turecké klasické poezii, jako první upozornil na mladého prozaika Hedájata, se spolupracovníky vydal Dějiny perské literatury, jež byly přeloženy do šesti jazyků, a s předními básníky překládal Nezámího a Omara Chajjáma.

Byl zakládajícím členem Orientálního ústavu v Praze a od počátku mnoho let členem redakční rady Archivu orientálního.

D.-k.: Beiträge zur Biographie, Charakteristik und Interpretation des türkischen Dichters Sabit, Praha 1924; Báqí als Ghazeldichter, Praha 1926; (ed., s H. Ritterem), Heft peiker. Ein romantisches Epos des Nizámí Gange'í, Praha 1934; Íránský poutník, Praha 1947; (s V. Kubíčkovou), Po cestách Alláhových, Praha 1949; Türkisch, Berlin 1954; (s kol.), Dějiny perské a tádžické literatury, Praha 1956 (2 vyd. 1963, něm. Leipzig 1959, angl. Dordrecht 1968, polsky Warszawa 1970, rusky Moskva 1970, persky Teherán 1975).

PŘEKLADY: (s Vítězslavem Nezvalem), Nizámí: Příběh panice..., Praha 1939; Iljás bin Júsuf Nizámí Gandžaví: Sedm princezen, Praha 1952; Nizámí: Chvály (přebásnil P. Eisner), Praha 1953; Omar Chajjám, Čtyřverší (přebásnil V. Závada), Praha 1974.

D.-č./sb.: Aus der modernsten Belletristik Íráns, ArOr 7 (1935): 302-313;; (s M. Boreckým), Labíbí, ArOr 14 (1943): 261-307; Bábá Afdal, in: Encyclopaedia of Islam I., 1958: 838-839; Das Wort naward bei Nizami, in: Festschrift Taeschner. Der Islam 39 (1963): 201-209; Po třiceti letech v Íránu, Věstník ČSAV (1963): 503-509; Sochanráníje profesor Ripka dar báreje Cháqání, Revue de la Faculté des Letters Université de Teheran (1963): 385-396; Jádbúdháje man az Sádeqe Hedájat, Sochan 1344 (1965): 460-465; Qá'ánís Ramazáníjja, in: Festschrift Eilers (1968), aj.

PŘEKLADY: Abd-ur-rahmán Džámí: Povídka, Vídeňský Deník 5 (1911), č. 6.

L.: F. Tauer: La vie et l'oeuvre de Jan Rypka, Charisteria orientalia [sborník k sedmdesátinám J. Rypky], Praha 1956: 7-28 (s bibliografií); Yádnáme-ye Jan Rypka [sborník k osmdesátinám], Praha 1967 (s bibliografií); Z. Veselá: Sur l'oeuvre turcologique de Jan Rypka, ArOr 54 (1986): 205-211 (s dodatkem bibliografie); J. Bečka: Akademik Jan Rypka, Věstník ČSAV (1969), 3: 333-338 aj.

(jb)


Zpět na abecední vyhledávání