Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-M Zpět na abecední vyhledávání O->

NÁLEVKA Vladimír - český historik, vysokoškolský učitel

* 21. 2. 1941 Pardubice

V letech 1958-63 studoval historii na Filozofické fakultě UK, 1968 získal titul PhDr., 1990 mu byla udělena hodnost kandidáta historických věd, 1991 se habilitoval v oboru obecných dějin. Na FF UK působil od 1963, nejprve jako asistent a od 1965 jako odborný asistent, habilitovat se mohl až po roce 1989. V roce 1993 byl jmenován ředitelem Ústavu světových dějin Filozofické fakulty UK.

Na FF UK přednáší nejnovější světové dějiny, dějiny Španělska a dějiny Latinské Ameriky. K této problematice také vede odborné semináře. Od roku 1994 přednáší novodobé světové dějiny i na FAMU. V badatelské a publicistické aktivitě se zaměřil na dějiny Latinské Ameriky a na problematiku čs. -latinskoamerických vztahů, novodobé dějiny Španělska, dějiny druhé světové války a na dějiny poválečné.

Je členem Masarykovy společnosti, Společnosti Dr. E. Beneše, Napoleonské společnosti, Asociace evropských historiků latinoamerikanistů (AHILA) a Klubu autorů literatury faktu.

D.-k.: Československo a Latinská Amerika v letech druhé světové války, Praha 1972; (spoluaut.), Dějiny novověku III.-IV., Praha 1973; (spoluaut.), Dějiny Latinské Ameriky, Praha 1979; Poslední týden míru, Praha 1979; První týdny míru, Praha 1985; (spoluaut.), Dějiny novověku, Praha 1988; Dějiny moderní doby 1945-1991, Praha 1997; Fidel Castro. Podzim diktátora, Praha 1997; Kapitoly z dějin studené války I, Praha 1997.

D.-č./sb.: Ke vztahu mezi Lidovou socialistickou stranou Kuby a Hnutím 26. července v průběhu partyzánské války, AUC, Praha 1966; Tratado antibélico argentino, Ibero-Americana Pragensia (1967); Slovanský kongres v Montevideu, Revue dějin socialismu (1968); Restablecimiento de relaciones diplomaticas entre el gobierno checoslovaco en el exilio y los países de América Latina, Ibero-Americana Pragensia (1968); Spojené státy a Latinská Amerika v letech 1933-1942, AUC, Praha 1970; La Colonia checoslovaca en Cuba durante la segunda guerra mundial, Ibero-Americana Pragensia (1970); Spojené státy a Argentina v letech druhé světové války, ČSČH (1972); El Acuerdo de Munich y la America Latina, Ibero-Americana Pragensia (1972); Odraz světové hospodářské krize v Argentině, AUC, Praha 1974; K charakteru latinskoamerické koloniální společnosti, ČSČH (1975); Los Congresos eslavos de Buenos Aires y Montevideo en la segunda guerra mundial, Ibero-Americana Pragensia (1975); Nacistický zájem o Brazílii, Sborník k problematice dějin imperialismu (1984); Checoslovaquia y América Latina en los aEos 1945-1948, Ibero-Americana Pragensia (1984); Latinská Amerika a druhá světová válka, NO 40 (1985); Klementina Kalas: Uma cantatriz checa no Brasil do século XIX, Ibero-Americana Pragensia (1987); Europa Central y la cuestión checa, Investigaciones Históricas (Valladolid) 1993; Krajanská hnutí v Latinské Americe v letech druhé světové války, Češi v cizině (1995); Karibská krize, Historický obzor (1996); Guevarova epizoda v Belgickém Kongu, Historický obzor (1997).

L: Slovník Klubu autorů literatury faktu, Praha 1996.

(A)

NÁPRSTEK (do roku 1880 Fingerhut) Vojtěch - český mecenáš, zakladatel Českého průmyslového muzea

* 17. 4. 1826 Praha, + 2. 9. 1894 Praha

Již v době dospívání měl zájem o asijské kultury a chtěl studovat orientalistiku. Po absolvování klasického gymnázia se však na popud své matky přihlásil ke studiu práv ve Vídni. Zde v té době působil známý orientalista prof. A. Pfitzmaier, jehož přednášky Náprstek navštěvoval. Studia předčasně ukončil v roce 1848, kdy byl pro účast v revolučním hnutí nucen emigrovat do Spojených států amerických. Zde vlastnil knihkupectví a půjčovnu knih, vydával humoristický časopis Milwaukie Flugblaetter, stal se veřejným notářem, účastnil se mírových jednání s dakotskými indiány, angažoval se v politice a pomáhal českým přistěhovalcům.

V roce 1858 se vrátil do Prahy a ze svého domu U Halánků na Betlémském náměstí vybudoval centrum, kde se scházeli přední mužové politiky (F. Palacký, F. L. Rieger), vědy (J. E. Purkyně, T. G. Masaryk, O. Hostinský), literatury (V. Hálek, J. Vrchlický, J. Neruda) i cestovatelé (E. Holub, E. S. Vráz, P. Durdík, O. Feistmantel, J. Kořenský), kteří v Náprstkovi nacházeli velkorysého příznivce a mecenáše. Inicioval vznik prvního ženského vzdělávacího spolku, tzv. Amerického klubu dam, jako pražský radní ovlivnil mnohá rozhodnutí a jako zastánce pokroku a vzdělanosti v mnohém předběhl svou dobu. Veřejnosti zpřístupnil svou rozsáhlou knihovnu, kterou od návratu systematicky budoval; její základ tvořily knihy přivezené z Ameriky, jež doplňoval nákupy soudobé české produkce, publikací získávaných v antikvariátech i objednávaných z ciziny. I zde se projevila jeho dávná láska k Orientu, protože knihy v orientálních jazycích tvořily v knihovně samostatný fond.

V roce 1863 založil první České průmyslové muzeum, které ještě před jeho smrtí změnilo svůj charakter na muzeum národopisné; ve větší míře zde byly zastoupeny i sbírky asijské, především pak japonské a čínské. Náprstkova knihovna a jeho muzeum se staly jedinečným místem, kde bylo možné získat jinde nedostupnou literaturu, poučení o životě pražské společnosti minulého století, o krajanském světě, a především o mimoevropských kulturách.

Náprstek měl nechuť k písemnému projevu; kromě článku o arménštině vydaném v Havlíčkově České Wčele (1847) se dochovaly pouze rukopisné poznámky k asijským jazykům a kulturám. Uloženy jsou v Archivu Vojty Náprstka, který je součástí knihovny Náprstkova muzea.

L.: Kodym, Stanislav: Dům U Halánků, Praha 1955; Šolle, Zdeněk: Vojta Náprstek a jeho doba, Praha 1994; J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998, 305-307.

(se)

NEBESKY-WOJKOWITZ René Mario von (de) - rakouský etnolog a tibetolog českého původu

* 29. 6. 1923 Velké Hoštice, + 9. 7. 1959 Vídeň

Byl potomkem moravské větve starobylého českého rytířského rodu Nebeských z Vojkovic (Vojkovice na Mělnicku), usazené na Hlučínsku.

Po gymnazijních studiích v Litoměřicích a Praze se na univerzitách v Berlíně a ve Vídni zabýval středoasijskou etnologií, tibetským a mongolským jazykem. Doktorát filozofie (PhDr.) mu byl udělen za práci Schriftwesen, Papierherstellung und Buchdruck bei den Tibetern (Wien 1949). Další průpravu získal u G. Tucciho (Řím), C. von Fürrer-Haimendorfa (Londýn) a v Leidenu (Rijksmuseum voor Volkenkunde, 1953-54). Roku 1955 byl jmenován docentem vídeňské univerzity. Absolvoval dlouhodobé studijní pobyty mezi Tibeťany, Lepči a Šarpy: 1950-53 (Kašmír, Sikkim, Nepál; studium původního tibetského náboženství bön), 1956-57 (Sikkim, Nepál), 1958-59 (Nepál). Během nich pořídil bohaté sběry etnograficky cenných předmětů a tibetských rukopisů a dřevotisků pro Wiener Museum für Völkerkunde.

D.-k.: Wo Berge Götter Sind, Stuttgart 1955 (holandsky 1956, anglicky 1956, 1957, francouzsky 1957); Oracles and Demons of Tibet. The Cult and Iconography of the Tibetan Protective Deities, Haag 1956, Graz 1975.

D.-č./sb./B>: Neuerwerbungen aus Sikkim und Tibet, Archiv für Völkerkunde 8 (1953): 269-272; Tibetan Blockprints and Manuscripts in possession of the Museum of Ethnology in Vienna, Archiv für Völkerkunde 13 (1958): 174-209.

L.: Etta Becker-Donner, Archiv für Völkerkunde 14 (1959): 1-3 (bibliografie, foto); Die Schriftleitung, Wiener Völkerkundliche Mitteilungen 7, N. F. 2 (1959): 1-2 (portrét); J. W. de Jong, Indo-Iranian Journal 3/1959: 306-309 (bibliografie); Toni Schmid, Ethnos (Stockholm) 24 (1959): 222.

(jk)

NEČAS Ctibor - český historik, romista

* 26. 7. 1933 Rakvice (okr. Břeclav)

Po maturitě na klasickém gymnáziu absolvoval v letech 1952-57 učitelské studium dějepisu a češtiny na Filozofické fakultě brněnské univerzity (J. Macůrek, J. Kabrda), kde promoval. Roku 1964 dosáhl titulu CSc., 1966 PhDr. V letech 1988-89 absolvoval postgraduální studium na FF Jagellonské univerzity v Krakově (M. Pulanski, H. Madurowitz-Urbańska). Roku 1992 získal hodnost DrSc.

Vyrůstal ve stísněných poměrech, v nichž se rodina ocitla po předčasné smrti otce, který zahynul při výkonu strojvůdcovského povolání. Po ukončení vysoké školy působil jako učitel na osmileté střední škole v Ostravě-Přívoze a na jedenáctileté střední škole v Ostravě-Porubě a dále jako odborný asistent obecných dějin na pedagogických institutech v Ostravě a Brně. Posledním jeho pracovištěm byla FF MU v Brně, kde se stal roku 1990 docentem a 1992 profesorem; přechodně byl též vedoucím katedry dějin střední, jihovýchodní a východní Evropy a členem vědecké rady a akademického senátu.

Badatelsky se orientoval na soubor témat z nových a nejnovějších dějin (politické poměry Ostravy a OKR, kapitálové styky českých zemí se střední a jihovýchodní Evropou, historie Romů se zvláštním zřetelem k holocaustu). Ke zvolené tematice se vztahuje i jeho publikační činnost (vedle knižních monografií i články v domácích i zahraničních odborných periodikách a více příspěvků v populárně-naučných časopisech a v periodickém tisku, rozhlasu a televizi).

D.-k.: Nad osudem českých a slovenských Cikánů v letech 1939-1945, UJEP, Brno 1981; Andr'oda taboris. Vězňové protektorátních cikánských táborů 1942-1943, Čs. svaz protifašistických bojovníků, Brno 1987; Společenská problematika Romů v minulosti a přítomnosti, MU, Brno 1991 (dotisk 1992); Aušvicate hi kher baro. Čeští vězňové cikánského tábora v Osvětimi II - Brzezince, MU, Brno 1992; (spoluaut. Dušan Holý), Žalující píseň, Ústav lidové kultury ve Strážnici, Brno 1993; Romové v České republice včera a dnes, 2. vyd., UP, Olomouc 1993; 3. vyd., UP, Olomouc 1995; Českoslovenští Romové v letech 1938-1945, MU, Brno 1994; Nemůžeme zapomenout - Našti bisteras, UP, Olomouc 1994; Andr'oda taboris. Tragédie cikánských táborů v Letech a Hodoníně, MU, Brno 1995; Historický kalendář, UP, Olomouc 1997.

L.: Dvacet let Pedagogické fakulty UJEP, Brno 1966; Pedagogická fakulta Ostrava - 15 let, Ostrava 1968; Čs. práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od roku 1760, Praha 1972; Tyrnauer, G.: Gypsies and the Holocaust, Montreal 1991; Slovenský národopis 41 (1993), č. 2; Alinčová, M. a kol.: Bibliografie romistické literatury, Olomouc 1994.

(mo)

NESPITAL Helmut - německý indolog a jazykozpytec

* 4. 8. 1936 Berlín

Vystudoval indologii a íránistiku na Humboldtově univerzitě v Berlíně (1955-60) a v letech 1960-63 studoval postgraduálně na Karlově univerzitě v Praze novoindickou filologii (u doc. V. Pořízky), srovnávací jazykozpyt (prof. Vladimír Skalička) a slovanské jazyky. Současně psal disertaci kandidáta filologických věd, kterou obhájil v březnu 1965 na FF UK. V letech 1965-78 působil v oboru novoindické filologie na Humboldtově univerzitě v Berlíně, z počátku ve funkci asistenta a odborného asistenta a později po obhájení habilitační práce (1977) jako docent. Roku 1978 odešel do Spolkové republiky Německa. Tam pracoval nejprve v rámci výzkumné profesury v oblasti novoindické filologie (1979-82) a zároveň jako docent na Freie Universität v Berlíně a jako hostující docent na univerzitě v Kielu. V letech 1982-90 byl profesorem všeobecného a srovnávacího jazykozpytu a němčiny jako cizího jazyka na univerzitě v Bambergu. Od roku 1990 působí jako profesor indologie - současných jazyků a literatur jižní Asie na Freie Universität v Berlíně.

Publikoval několik knih a více než čtyři desítky vědeckých článků k lingvistickým a literárním tématům různých jazyků jižní Asie, hlavně hindštiny, urdštiny a bengálštiny, částečně také gudžarátštiny, maráthštiny, paňdžábštiny a tamilštiny. Řada publikací je věnována slovesnému systému, skladbě, struktuře textů a lexikologii těchto jazyků, dále jejich vývoji, literárním dějinám a významným autorům. Mimoto přeložil literární díla a filmová libreta z několika indických jazyků do němčiny. Dále psal články a jiné příspěvky k otázkám všeobecného a srovnávacího jazykozpytu a srovnání němčiny s jinými jazyky.

Kromě odborné práce zastával rozmanité funkce organizační povahy v rámci univerzity i v mezinárodním měřítku (člen výboru Filozofické fakulty a její promoční komise na univerzitě v Bambergu v letech 1984-90, ředitel Ústavu pro indickou filologii a dějiny umění na Freie Universität v Berlíně 1995-97, vedoucí sekce pro lingvistiku jižní Asie v rámci Evropských konferencí moderních jihoasijských studií v letech 1986-98). Konal odborné přednášky na univerzitách mnoha evropských zemí, jakož i Indie, Pákistánu, Spojených států amerických a Afriky.

D.-k.: Lexikon fremdsprachiger Schriftsteller, Vol. I., Leipzig 1977; II., Leipzig 1979 [cca 100 hesel o spisovatelích píšících v hindštině, urdštině, gudžarátštině, maráthštině, nepálštině, apabhranše a částečně v bengálštině]; Das Futursystem im Hindi und Urdu. Schriftenreihe des Südasien-Instituts der Universität Heidelberg, Franz Steiner Verlag, Wiesbaden 1981; Dictionary of Hindi Verbs / Hindi Kriya-Koś (containing all Simple and Compound Verbs, their Lexical Equivalents in English, and Illustrations of their Usage), Lokbharati Prakaśan, Ilahabad 1997.

D.-č./sb.: Zur syntaktischen Verwendung der Verbalaspekte im Hindi und Urdu, in: Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung, Vol. 28, No. 3/4, Akademie-Verlag, Berlin 1975: 398-431; Einige Hauptmerkmale der Entwicklung des Verbsystems im Alt-, Mittel- und Neuindoarischen, Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin. Gesellschafts- und Sprachwissenschaftliche Reihe XXV (1976), Heft 3: 393-398; Zur Aufstellung eines Seminventars der Tempuskategorie im Hindi und Urdu und zu seiner Characteristik, in: ZDMG, Band 130, Heft 3, 1980: 490-521; Zur sprachlichen Wiedergabe, Semantik und Differenzierung von Zuständen als Inhaltsvariante des prädikativen Merkmals - primär dargelegt anhand des Neuindoarischen und des Deutschen, Studien zur Indologie und Iranistik, Heft 10, Reinbek 1985: 49-78; Zum Verhältnis von Genus verbi, Nominativ- und Ergativ-Konstruktionen im Indo-Arischen aus synchroner und diachroner Sicht, Münchener Studien zur Sprachwissenschaft 47, München 1986: 127-158; Verbal Aspect and Lexical Semantics in Indo-Aryan Languages: The Typology of Verbal Expressions ("Compound Verbs") and their Relation to Simple Verbs, in: Studien zur Indologie und Iranistik 15, Reinbek 1989: 159-196; On the Relation of Hindi to its Regional Dialects: The Impact of Dialects on the Standard Language in the Speech of Hindi Speakers (with Regard to Lexical, Morphological and Syntactic Features), in: Mariola Offredi (ed.), Language Versus Dialect (Linguistic and Literary Essays on Hindi, Tamil and Sarnami), Manohar 1990, New Delhi: 3-23; The Development of Literary Urdu in Delhi in the 17th and 18th Centuries with regard to Changes of its Language Structure, in: Tender Ironies, A Tribute to Lothar Lutze, Manohar, Delhi 1994: 302-325; Fragesätze im Hindi und Urdu, in: 'Festschrift Georg Buddruss'. Studien zur Indologie und Iranistik, Band 19, Reinbek 1994: 173-198; Zur Bezeichnung der Determiniertheit von Substantiv-Denotaten und zur Existenz von Artikeln im Neuindischen - dargelegt anhand des Hindi und Bengali und unter Vergleich mit dem Deutschen, in: 'Festschrift Klaus Bruhn', Studien zur Indologie und Iranistik, Reinbek 1994: 437-453; The Use of Non-Perfective Simple Verbs and of Perfective Verbal Expressions ("Compound Verbs") in New Indo-Aryan Languages: Grammatical, Lexical and Pragmatic Criteria for their Selection, in: Dieter B. Kapp (ed.), Nana Vidhaikata. Festschrift für Hermann Berger. Beiträge zur Kenntnis südasiatischer Sprachen und Literaturen 3, Harrassowitz, Wiesbaden 1996: 145-163; Verbal Aspect in Indo-Aryan and Dravidian Languages. The Relation of Simple Verbs to Verbal Expressions ("Compound Verbs"), in: Berliner Indologische Studien, Band 9, Berlin 1996: 247-258; Les verbes composés dans les langues d'Asie méridionale, in: Faits de Langues: Les langues d'Asie du sud, Ophrys, Paris 1997: 37-50; Compound (Periphrastic or Analytic) Tenses in Indo-Aryan and Dravidian Languages: Correspondences and Differences in their Structure and Meanings, in: Berliner Indologische Studien, Band 11/12, Berlin 1998: 173-194; The Linguistic Structure of Hindavi, Dakkhini, Early Urdu and Early Khari Boli Hindi, in: ibid.: 195-217. (A)

NEUMANN Josef (Joseph) - českoněmecký misionář v Mexiku

* 5. 8. 1648 Brusel, + 1. 5. 1732 misie Carichí (Mexiko)

Nižší studia, tzv. humaniora, absolvoval ve Vídni, ale 1663 vstoupil do České provincie Tovaryšstva Ježíšova. Noviciát (1663-65) spolu se studiem rétoriky prodělal na jezuitské koleji v Brně. V letech 1665-6 vyučoval latinu v pražské jezuitské koleji, 1666-69 studoval filozofii a matematiku v pražské klementinské koleji, potom vyučoval na jezuitských kolejích v Chomutově a v Brně. V letech 1672-76 absolvoval studium teologie v Olomouci, byl vysvěcen na kněze, 1676-7 vyučoval opět v brněnské koleji. Po dosažení terciátu v Telči 1678 požádal generála jezuitského řádu v Římě o vyslání do zámořských misií a jeho žádosti bylo vyhověno. V témže roce odcestoval přes Janov do Španělska, odkud 1680 odplul do Nového Španělska (Mexika), kde více než 50 let, od 1681 až do své smrti, působil v oblasti dnešního mexického státu Chihuahua mezi Indiány kmene Tarahumara. Čtyřikrát zastával tříletou funkci superiora tarahumarských misií, třikrát tříletou funkci visitátora, během nichž důkladně poznal kraj a jeho obyvatele.

Kromě španělsky a latinsky psaných zpráv, relací a korespondence řádovým nadřízeným a přátelům je autorem prvního spisu věnovaného na základě vlastní zkušenosti Latinské Americe, který vydala pražská univerzita (v té době jezuitská Karlo-Ferdinadova univerzita). Dílo je dodnes významným zdrojem pro poznání historické, politické a společenské situace koloniálního Mexika a důležitým etnografickým pramenem pro oblast mexického středozápadu.

D.-k.: Historia seditionum quas adversus Societatis Jesu missionarios, eorumque auxiliares moverunt nationes Indicae, ac potissimum Tarahumara in America Septemtrionali, Regnoque Novae Cantabriae, Praha 1730, 151 s.; latinsko-franc. edice Révoltes des Indiens Tarahumars (1626-1724), Paris 1969; překlad do češtiny in: Roedl, Bohumír: Kronika Josefa Neumanna o povstání Tarahumarů [diplomová práce], FF UK, Praha 1972; špan. překlady González Rodríguez, L. (ed.), Histora de las rebeliones en la sierra tarahumara (1624-1724), Chihuahua 1991, a Roedl, B. (ed.), Historia de las sublevaciones indias en la Tarahumara, Praha 1994, 189 s. Edice jednoho z dopisů (1682) in: S. Binková a J. Polišenský (ed.), Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století, Praha 1989: 407-421.

L.: Peter Masten Dunne: Early Jesuit Missions in Tarahumara, Berkeley 1948 (též špan., Las antiguas misiones de la Tarahumara, México 1958); Allan Christelow: Father Joseph Neumann, Jesuit Missionary to the Tarahumares, The Hispanic American Historical Review XIX (1939), 4: 423-442; Bohumír Roedl: José Neumann y su Historia de las rebeliones indias en la zona tarahumara, Ibero-Americana Pragensia VII (1973): 175-177; týž: La Historia de José Neumann sobre la sublevación de los tarahumaras como fuente historiográfica, ibid. X (1976): 197-209; L. González Rodríguez: Joseph Neumann, 1648-1732: Historiador y Etnógrafo de la Tarahumara, ibid. XX (1986): 141-158.

(sb)

NEUSTUPNÝ Jiří V. - česko-australský japanolog

* 31. 10. 1933 Praha

V letech 1944-50 studoval na Jiráskově gymnáziu v Praze, po jeho zrušení dokončil studia a maturoval v roce 1952 na gymnáziu v Kubelíkově ulici na Žižkově. Od primy studoval latinu, od kvarty klasickou řečtinu a poslední dva roky gymnazijních studií docházel na kursy hindštiny a urdštiny do Školy orientálních jazyků (učitel V. Pořízka). Zájem o indické jazyky a Indii si zachoval (napsal studii o vztahu japonštiny a indických jazyků, od 90. let píše i o romštině; v Indii krátce i vyučoval teorii jazykového plánování). Na Karlově univerzitě (1952-57) byla jeho hlavním oborem japonština (učitelé V. Hilská a M. Novák). Jako vedlejší obor si zapsal dějiny Dálného východu, ve skutečnosti se však intenzivně věnoval studiu lingvistiky pod vedením Vladimíra Skaličky. Jeho diplomová práce se zabývala morfonologií japonského přízvuku.

V roce 1957 se stal aspirantem v oboru japanologie v Orientálním ústavu ČSAV. Během aspirantury studoval v letech 1960-62 na Tokijské universitě. Kandidátskou práci o fonologii japonského přízvuku obhájil v roce 1964 a vzápětí se stal vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu. V tomto období byl aktivním členem výboru Čs. společnosti orientalistické a později jejím vědeckým tajemníkem. Roku 1966 odjel do Melbourne, aby na Monash University založil japanologická studia. Když po roce 1968 jeho pobyt nebyl akademií prodloužen, rozhodl se v Austrálii trvale usídlit a přijal australské státní občanství. Po 27 letech působení na Monashově univerzitě, kde vybudoval největší katedru japanologie na kontinentu (25 učitelů), odešel do Japonska, nejprve na Ósackou univerzitu, poté na univerzitu v Čibě. Od roku 1999 působí na Univerzitě Óbirin v Tokiu.

Manželka Reiko Neustupná (* 1931 v Jokohamě) je specialistkou v oboru japonské ekonomie. Dcera Marika (* 1966) vyučuje v Melbourne asijskou architekturu a syn Petr (* 1970) se zabývá japonským právem.

J. V. Neustupný je proslulý jako jeden ze zakladatelů moderní sociolingvistiky (hlavně teorie jazykového plánování) a zároveň jako jeden ze zakladatelů moderního, teoreticky fundovaného vyučování japonštiny. Působil jako hostující profesor na řadě zahraničních univerzit, vystupoval na mnoha mezinárodních konferencích a je členem redakční rady řady mezinárodních časopisů. V roce 1981 byl zvolen členem Australské akademie humanitních věd. Od roku 1993 je emeritním profesorem Monashovy university.

D.-k.: (text L. Hájek), The Osaka Woodcuts, Spring Books, London 1958 [též franc., něm.]; K fonologii japonského přízvuku. Pokus o analysu vágnosti [kandidátská disertační práce], Orientální ústav ČSAV, Praha 1963; (koed. H. M. Rowe), Proceedings, First Australian Seminar on Japanese Language Teaching (Linguistic Communications 17), Monash University, Melbourne 1976; A Classified List of Basic Japanese Vocabulary, Monash University, Melbourne 1977, 52 s.; Post-Structural Approaches to Language: Language Theory In a Japanese Context, University of Tokyo Press, Tokyo 1978, 307 s.; Gaikokujin to no komyunikeeshon [Komunikace s cizinci], Iwanami shoten, Tokyo 1982, 195 s. [30 vyd.]; Introduction to Japanese Writing, Japanese Studies Centre, Melbourne: 1984, 78 s.; Basic Japanese Vocabulary, Japanese Studies Centre, Melbourne 1985, 100 s.; Japanese: A Brief Introduction, Japanese Studies Centre, Melbourne 1985, 60 s.; Foreigners and the Japanese, The Hokuseido Press, Tokyo 1986, 73 s.; Communicating with the Japanese, The Japan Times, Tokyo 1987, též čín., Ruhe yu rinbenren jiaoji, Beijing Languages Institute Publishing House, Beijing 1991, 272 s.; Strategies for Asia and Japan Literacy, Japanese Studies Centre, Melbourne 1989; On Romanizing Japanese, Japanese Studies Centre, Melbourne 1991, 23 s.; (koed. H. Muraoka & R. Spence-Brown), Interacting with the Japanese: A Comprehensive Communication Course, Japanese Studies Centre, Melbourne 1992, Book 1, 219 s.; Book 2, 225 s.; (ed.), The Relevance of Japanese Language Teaching. Papers of the Japanese Studies Centre 18. Japanese Studies Centre, Melbourne 1992, 62 s.; The Romani Language and Language Management (CTS Research Reports 92-09). Centre for Theoretical Study, Prague 1992, 34 s.; The Use of Japanese: Communication and Interaction (Japanese Correspondence Course for JET Participants 4.), Bonjinsha, Tokyo 1993, 141 s., 2. rev. vyd., Council of Local Authorities for International Relations, Tokyo 1994, 198 s.; (spoluaut. Helen Marriott - Robin Spence-Brown), Unlocking Australia's Language Potential. Vol. 7: Japanese, The National Languages and Literacy Institute of Australia, Canberra 1994, 168 s.; Atarashii nihongo kyooiku no tame ni [Nové perspektivy ve výuce japonštiny], Taishuukan, Tokyo 1995, 285 s.

D.-č./sb.: Prehistory and linguistics, in: Epitymbion Roman Haken, Societas Archaelogica Bohemoslovenica, Prague 1958: 12-14; Accent in Japanese and Russian. A typological study, ArOr 27 (1959): 122-142; The asymmetry of phonological opposition, The Bulletin of the Phonetic Society of Japan 106 (1961): 1-6; First steps towards the conception of "Oriental languages". A contribution to the sociology of language, ArOr 33 (1965): 83-92; On the analysis of linguistic vagueness, Travaux linguistiques de Prague 2 (1966): 39-51; Dialects, a social problem in Japan, NOB 5 (1966), 1: 6-7; Inojazyčnyje fonologičeskije elementy v sovremennom japonskom jazyke, in: I. F. Vardul', L. B. Nikol'skij a V. A. Černyšev (ed.), Jazykovaja situacija v stranach Azii i Afriki, Nauka, Moskva 1967: 147-173; Some general aspects of "language" problems and "language" policy in developing societies, in: J. A. Fishman, C. A. Ferguson & J. Das Gupta (ed.), Language Problems of Developing Nations, J. Wiley, New York 1968: 285-294; Politeness patterns in the system of communication, Proceedings, VIIIth International Congress of Anthropological and Ethnological Sciences, Tokyo-Kyoto, Vol. III, Science Council of Japan, Tokyo 1968: 412-418; On "Interprétation des systèmes linguistiques" by E. Petrovici, in: Actes du Xe Congrès International des linguistes, Vol. I, Editions del' Académie, Bucharest 1969: 57; On teaching Japanese communicative competence, in: AULLA. Proceedings and Papers of the Thirteenth Congress, Monash University, 12-18 August 1970, Monash University, Melbourne 1970: 52-54; Toward a model of linguistic distance, Linguistic Communications 5 (1971): 115-32; Remarks on Japanese honorifics, Linguistic Communications 7 (1972): 78-117; The modernization of the Japanese system of communication, Linguistic Communications 9 (1973): 32-63, reprint in: Language in Society 3 (1974): 33-50; Preliminary remarks on language problems in Australia, Linguistic Communications 10 (1973): 67-72; E. Haugen and the history of sociolinguistics, Linguistic Communications 11 (1973): 83-87, reprint in: Language 51 (1975): 236-42; Sociolinguistics and the language teacher, Linguistic Communications 12 (1974): 1-24; (spoluaut. L. O'Dea), Towards an introductory course on language communication, Babel 11 (1975), 3: 15-19; Language correction in contemporary Japan, Language Planning Newsletter 2/3 (1976): 1-5; Language planning for migrant languages in Australia: a theoretical framework, in: Migrants, Migration and the National Population Inquiry - Conference Proceedings, Monash University Centre for Migrant Studies, Melbourne 1976: 40-51; Understanding Japan. Where do we stand? Japanese Language Teaching Newsletter 1 (1977): 1-2; Language planning for Australia, Language Sciences 45 (1977): 28-31; The variability of Japanese honorifics, in: Proceedings of the Symposium on Japanese Sociolinguistics, Trinity University, San Antonio 1978: 125-150; Some strategies for teaching Japanese honorifics, Journal of the Association of Teachers of Japanese 12 (1978): 135-47; Japanese honorifics: An outline for the teacher, Japanese Language Teaching Newsletter 2 (1978): 1-10; On paradigms in the study of Japan, in: Y. Sugimoto a R. Mouer (ed.), Japanese Society: Reappraisals and New Directions (Social Analysis 5/6 - Special Issue), University of Adelaide, Adelaide 1980: 20-28; Japanese language reforms, in: Kodansha Encyclopedia of Japan, Vol. 4, 1983: 29-30; Towards a paradigm of language planning, Language Planning Newsletter 9/4 (1983): 1-4; Language planning and human rights, in: A. Gonzales (ed.), Panagani, Essays in Honour of B. P. Sibayan on his 67th Birthday, Linguistic Society of the Philippines, Manila 1984: 66-74; Literacy and minorities: divergent perceptions, in: F. Coulmas (ed.), Linguistic Minorities and Literacy, Mouton, The Hague 1984: 115-128; Vowels and consonants in Japanese morphology, in: A. Rix & R. Mouer (ed.), Japan's Impact on the World, Japanese Studies Association of Australia, 1985: 56-62; Problems in Australian-Japanese contact situations, in: J. B. Pride (ed.), Cross-Cultural Encounters: Communication and Mis-Communication, River Seine Publications, Melbourne 1985: 44-84; Language norms in Australian-Japanese contact situations, in: G. M. Clyne (ed.), Australia, Meeting Place of Languages, Pacific Linguistics, Canberra 1985: 161-170; Language and society: the case of Japanese honorifics, in: J. A. Fishman a kol. (ed.), The Fergusonian Impact, Mouton, de Gruyter, Berlin 1986: 59-71; A review of Japanese kana spelling, New Language Planning Newsletter 1 (1986), No. 1: 2-3; Japanese - Toward 2000, in: J. Baldwin (ed.), Towards 2000, Monash University Careers and Appointments Service, Melbourne 1987: 31-32; Towards a paradigm in language planning in: U. N. Singh & R. N. Srivastava (ed.), Perspectives in Language Planning, Mithila Darshan, Calcutta 1987: 1-10; (spoluaut. B. H. Jernudd), Language planning: for whom?, in: L. Laforge (ed.), Proceedings of the International Symposium on Language Planning, Les Presses de l'Université Laval, Ottawa 1987: 69-84; Two faces of kokusaika, Japanese Studies Association of Australia Newsletter 8/2 (1988):19-22; Australia and Japan: cross-cultural communication problems, Vox 1 (1988): 28-32; Language purism as a type of language correction, in: B. H. Jernudd - M. J. Shapiro (ed.), The politics of language purism, Mouton, de Gruyter, Berlin - New York 1989: 211-223; The role of typologies in understanding Japanese culture and society: from linguistics to social science, in: Y. Sugimoto - R. Mouer (ed.), Constructs for Understanding Japan, Kegan Paul International, London - New York 1989: 344-380; Czech diglossia and language management, New Language Planning Newsletter 3/4 (1989): 1-2; The Ingleson Report and Japanese studies, Japanese Studies Association of Australia Newsletter, 9/3 (1989): 32-37; Japanese language teaching in Australia: teaching for interactive competence, in: Proceedings of the sixth biennial conference of Japanese Studies Association of Australia, Sydney 1989, Sydney 1990; The Multifunction Polis and the responsibility of Japanese Studies, in: R. E. Mouer - Y. Sugimoto (ed.), The MFP debate: A background reader, LaTrobe University Press, Melbourne 1990: 160-164, reprint in: Japanese Studies Association of Australia Newsletter, 10/1 (1990): 36-39; Notes on Japanese pronominalization, Rocznik Orientalistyczny, 46/2 (1990): 107-111; (spoluaut. B. H. Jernudd), Multi-disciplined language planning, in: D. F. Marshall (ed.), Language Planning - Focusschrift in Honor of Joshua A. Fishman, John Benjamins, Amsterdam 1991: 29-36; Australian linguistics: reality mirage? - a postscript, in: M. Clyne (ed.), Linguistics in Australia: Trends in Research, Academy of the Social Sciences in Australia, Canberra 1991: 195-201; Post-modernisation of the Japanese system of communication, in: Japan and the World, Vol. 1, Australia-Japan Research Centre, Canberra 1992: 185-189; (spoluaut. H. Mizokuchi), Acquisition of the Japanese Accent at the beginning level of instruction, Japanese Studies 12/1 (1992): 74-83; Functions of Japanese language teaching : a framework, in: J. V. Neustupny (ed.), The Relevance of Japanese Language Teaching, Japanese Studies Centre, Melbourne 1992: 1-10; Standardizace romštiny, Romano l'il 44, 22.-28. 6. 1992: 4; Mezikulturní lingvistika v československém kontextu, Vesmír 71 (1992), 9: 491-492; Postmodernost v jazyce a jazykovědě, Jazykovědné aktuality 29 (1993), 3-4: 145-151; Poststrukturalismus a Pražská škola, Slovo a slovesnost 54 (1993): 1-7; Language management for Romani in Central and Eastern Europe, New Language Planning Newsletter 7/4 (1993): 1-6; Japanology and beyond, The Japan Foundation Newsletter XXI (1993), 1: 9-12; Miroslav Novák and Japanese Studies in Prague: The first seventeen years, in: Traditional and Modern in Japanese Literature and Language, Japan Center, Prague 1994: 9-13; Problems of English contact discourse and language planning, in: Thiru Kandiah - John Kwan-Terry (ed.), English and Language Planning: A Southeast Asian Contribution, Academic Press, Singapore 1994: 50-69; A note on the areal relationship between Japanese and Indian languages, in: N. H. Itagi (ed.), Spacial Aspects of Language, Central Institute of Indian Languages, Mysore 1994: 23-31; Some issues of ordering in interactive competence, in: B. Palek (ed.), Proceedings of LP '94: Item Order in Natural Languages, Prague 16-18 August 1994, Charles University Press, Prague 1995: 10-26; Modernisation and postmodernisation of the Japanese system of communication, in: Y. Sugimoto - Johann Arnason (ed.), Japanese Encounters with Postmodernity, London 1996: 176-193.

(A)

NOËL François (Franciscus Natalis, čínským jménem Wej Fang-ťi) - valonský jezuita, misionář v Číně, filozof a astronom působící a publikující v Praze

* 18. 8. 1651 Hestrud, + 17. 9. 1729 Lille

Do jezuitského řádu vstoupil 1. 10. 1670 v Tournay a v roce 1684 byl vypraven do Indie a Číny, kde působil v letech 1687-1702. Dvakrát byl vyslán do Říma svědčit v záležitosti tzv. čínských ritů. Jistý čas pobýval v pražském Klementinu a zbytek života strávil v Lille.

Vedle četných spisů teologických, o čínských ritech ad., napsal či přeložil a v Praze vydal jednu práci o čínské astronomii a dvě knihy věnované čínské filozofii, jež jsou dodnes hojně citovaným pramenem.

D.-k.: Observationes mathematicae et physicae in India et China factae... ab anno 1684. usque ad annum 1708., Pragae 1710, 133 s. [se seznamem čínských názvů hvězd a souhvězdí]; Sinensis Imperii libri classici sex, Pragae 1711, 608 s. (franc. překlad, Les livres classiques de l'Empire de la Chine, Paris 1783-6, 7 sv.); Philosophia Sinica, Pragae 1711, 179 s.; Historica notitia rituum ac ceremoniarum Sinicarum in colendis parentibus ac benefactoribus defunctis, Pragae 1711, 91 s.

L.: C. Sommervogel: Bibliothèque de la Compagnie de Jésus, Louvain 1960 (reprint), sv. 5, sl. 1791-1794.

(jk)

NOSEK Bedřich - český hebraista, judaista

* 13. 5. 1942 Praha

Po maturitě na jedenáctileté střední škole v Praze studoval v letech 1959-64 archivnictví a české dějiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze; na ně navázal 1965-71 studiem oboru hebraistika-judaistika na téže fakultě. Roku 1971 obhájil doktorskou disertační práci zaměřenou na hebrejské prameny v díle "Pugio fidei" Raimunda Martiniho.

Po ukončení studia oboru archivnictví-české dějiny pracoval krátce v Muzeu hl. města Prahy, v období let 1968 až 1991 pracoval ve Státním židovském muzeu v Praze, nejprve ve vědeckém oddělení, později jako vedoucí oddělení sbírek. V letech 1982-85 přednášel externě judaistiku a hebraistiku na FF UK v Praze. Od roku 1969 až do 1982, kdy byla výuka hebrejštiny zakázána, působil jako externí učitel tohoto jazyka na Státní jazykové škole v Praze.

Roku 1991 obhájil kandidátskou disertační práce věnovanou problematice židovské gramatické literatury vznikající v českých zemích od 18. do 19. století, získal vědeckou hodnost CSc. a byl na základě konkursu přijat jako odborný asistent na Husitskou teologickou fakultu UK v Praze. Roku 1994 byl na základě habilitační publikované práce Pirkej avot - Výroky otců jmenován docentem. Je členem katedry biblistiky a judaistiky, přednáší rabínskou literaturu, synagogální liturgii a židovské tradice a zvyky, rabínskou hebrejštinu a aramejštinu babylonského Talmudu.

V době svého působení ve Státním židovském muzeu se soustřeďoval zejména na zpracování sbírky starých hebrejských tisků a na dějiny hebrejského jazyka v českých zemích.

Je členem společnosti na podporu hebrejského jazyka a literatury "Brit Ivrit Olamit", zúčastňuje se jejích kongresů a jeho příspěvky jsou hebrejsky publikovány ve sbornících kongresů. Roku 1995 absolvoval kratší studijní pobyt v Izraeli, kde se zúčastnil seminářů na Hartmannově institutu při Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě.

D.-k.: Pirkej avot. Výroky otců. Traktát babylónského Talmudu s úvodem a komentářem, Sefer, Praha 1994; Židé v českých zemích. Dodatek Atlasu universálních dějin židovského národa, Victoria Publishing, Praha 1995.

D.-č./sb.: Katalog mit der Auswahl hebräischer Drucke Prager Provenienz. I. Teil: Drucke der Gersoniden im 16. und 17. Jahrhundert, Judaica Bohemiae X (1974), 1; Katalog ausgewählter hebräischer Drucke Prager Provenienz. II. Teil: Die Buchdruckerei der Familie Bak. Die Buchdruckerei des Abraham ben Schimon Heida genannt Lemberger, Judaica Bohemiae XI (1975), 1; (s Milenou Flodrovou), Auswahlkatalog hebräischer Drucke Brünner Provenienz, Judaica Bohemiae XI (1975), 2; Auswahlkatalog hebräischer Drucke Prager Provenienz aus dem 18. Jahrhundert in den Sammlungen des Staatlichen jüdischen Museums in Prag. III. Teil: 1700-1799, Judaica Bohemiae XIII (1977), 2; Auswahlkatalog hebräischen Drucke Prager Provenienz (Druckerei M. I. Landau, 1824-1853), Judaica Bohemiae XV (1979), 2; Les imprimés hebraiques les plus anciens de Prague provenant des fonds du Musée Juif d'Etat, Judaica Bohemiae XVI (1980), 1; Synagogical Tablets from the Collections of the State Jewish Museum (Textual Analysis), Judaica Bohemiae XVIII (1982), 2; Legenda a skutečnost o životě Šemuela Šmelkeho Horovice z Mikulova, Židovská ročenka 1987/88; Počátky synagogy ve světle Talmudu, Židovská ročenka 1988/89; Jewish Hebrew Studies in the Czech Lands in the Pre-Enlightenment and Enlightenment Periods. Part I. Hayyim ben Moshe Shaq - a Prague Jewish Grammarian of the Pre-Enlightenment Period and his Book "Sefer Yad hayyim", Judaica Bohemiae XXV (1989), 1; Hospodina stále před oči si stavím (O mystice modlitby v judaismu), Židovská ročenka 1989/90; Jewish Hebrew Studies in the Czech Lands in the Pre-Enlightenment and Enlightenment Periods. Part II. Avigdor ben Simha from Glogau (Hlohov), the Grammarin of the Early Haskala Period.; Jewish Hebrew Studies in the Czech Lands in the Pre-Enlinghtenment and Enlightenment Periods. Part III. Beginnings of Modern Teaching of Hebrew at the Main Jewish School in Prague, Judaica Bohemiae XXVII, 1-2; Jewish Hebrew Studies in the Czech Lands in the Pre-Enlightenment Periods. Part IV. Moshe Shemuel Neumann and his Efforts to Revive Hebrew, Judaica Bohemiae XXX-XXXI (1996); Ha-šimuš bi-mkrot sifrutiim ha-oskim be-todot Jehudej Bohemija u-Moravia be-hora'at ha-safa ha-ivrit. [Použití literárních pramenů k dějinám Židů v Čechách a na Moravě při výuce hebrejštiny], in: Brit Ivrit Olamit, Varszawa 1980; Hitpatchut limudej ha-Ivrit be-Bohemia u-Moravia mi-sof ha-me'a ha-16 ad machacit ha-me'a ha-19. [Vývoj studia hebrejštiny v Čechách a na Moravě od konce 16. stol. do pol. 19. století], in: Brit ivrit olamit, Praha 1992; Ha-medakdek Jicchak Eizak Mahler mi-Prag ve-šitato be-hora'at neti'at ha-šemot [Gramatik Jicchak Eizak Mahler z Prahy a jeho metoda výuky flexe jmen], in: Brit Ivrit Olamit, Helsinki 1994; Kol nidrej - příspěvek k liturgii Dne smíření, Židovská ročenka 1994/95; doslov, in: Nová pražská pesachová haggada, Sefer, Praha 1996.

(A)

NOVÁK Miroslav - japanolog, literární teoretik a filolog, překladatel umělecké literatury

* 17. 6. 1924, + 24. 2. 1982 Praha

Ve válečném období navštěvoval semináře prof. J. Průška ve škole Orientálních jazyků, tehdy při Orientálním ústavu v Praze. Kursy, do nichž docházel i po válce, mu byly uznány jako součást vysokoškolského studia. Od roku 1946 studoval na Filozofické fakultě UK sinologii a v roce 1947 se zde zapsal i na nově založenou japanologii. Na jeho odborný vývoj měl značný vliv i prof. Džunjú Kitajama, který se do Československa dostal původně nedobrovolně - jako válečný zajatec - ale s českým prostředím se záhy sžil a významně přispěl k poznání japonštiny a japonské kultury u nás, jež obohatil o syntézu buddhistických myšlenek a německé existencialistické filozofie svých učitelů Husserla a Heideggera. Značnou část Novákových unikátních znalostí a metodologie je však nutno připsat samostatnému studiu, jež lze sledovat zpět až do doby manuální práce za totálního nasazení. Studium ukončil obhájením doktorské práce Eufonie v haiku a r. 1952 mu byl udělen titul PhDr.

V l. 1947-48 pomáhal ještě jako student L. Hájkovi při zakládání časopisu Nový Orient. Po r. 1947 působil krátce na ministerstvu informací a na ministerstvu zahraničních věcí. V letech 1952-82 přednášel japonský jazyk a literaturu jako odborný asistent na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK. V l. 1968-74, po smrti prof. Hilské, byl vedoucím oddělení a oboru. Vychoval celé generace japanologů působících dnes v různých zemích. Habilitaci spojenou s politickými podmínkami odmítal. Nástup "normalizace" po srpnu 1968 byl pro něj spojen s hrozbou ztráty zaměstnání. Přesto nepřijal nabídky k emigraci. Vzniklý stav často charakterizoval jako šanci dokázat, že vnitřní integritu si lze udržet bez ohledu na vnější podmínky. Mimo fakultu vyučoval do 60. let též v Jazykové škole v Praze.

V létě 1968 patřil s J. Jelínkem k hlavním iniciátorům založení Československo-japonské společnosti, jež byla - až do vynuceného rozpuštění - chápána i jako občanské sdružení proti nedemokratickým zásahům. V 70. a 80. letech organizoval na soukromé bázi semináře o japonské poezii a kultuře.

Ve vědecké i odborné práci se zaměřoval na zkoumání funkčních zvláštností kulturní a jazykové formy. Kladl si otázku, do jaké míry je odlišnost formy nahodilým výrazem univerzálních kategorií a do jaké míry obráží specifičnost kultur.

V podnětné práci Haiku. Japonská přírodní lyrika (1952, německá verze Euphonie im Haiku, 1962) uplatnil Mukařovského strukturalistický přístup k analýze fonologické stránky Bašóových haiku z druhé poloviny sedmnáctého století. Následovaly studie o románech v ich-formě, specifické deskriptivní formě vlastní zejména japonskému naturalismu, a studie o zenovém buddhismu. Spolu s O. Králem připravil základní studii k průkopnické sérii raně poststrukturalistických komparatistických studií o společných rysech moderních asijských literatur, s J. Jelínkem spolupracoval na projektu automatické analýzy japonské syntaxe. V samostatných studiích zkoumal problematiku literárních témat, žánrů a titulů.

Ve své překladatelské činnosti vytvořil nový styl uměleckého překladu, který mistrně vystihuje základní vlastnosti všech funkčních vrstev originálu. Zvlášť jsou ceněny překlady Bašóových haiku, divadelních her žánru nó a překlady dlouhých vět v literatuře Ihary Saikakua.

Vynikal nejen ojedinělou schopností interpretace japonské kultury, nezměrnou sečtělostí a odbornou poctivostí, ale i charismatickou osobností, díky níž se kolem něj soustředil kruh oddaných žáků. Jeho přístup se stal základem literárněvědní a filologické tradice pražské japanologie.

D.-k.: Haiku. Japonská přírodní lyrika [doktorská disertace], FF UK, Praha 1952; (s J. Vochalou a V. Puckem), Úvod do čínského, japonského a korejského písma I-II, SPN, Praha 1975, 133 s., 1978, 219 s.; Gramatika japonštiny I., SPN, Praha 1978, 1988, 1989, 212 s.; II., Praha 1982; (s V. Winkelhöferovou), Japonská literatura I., SPN, Praha 1977, 1989, 146 s.; II., 1987, 1989, 219 s.; Úvod do japanologie, SPN, Praha 1982.

PŘEKLADY: (s V. Hilskou), S. Tokunaga: Čtvrť bez slunce, Práce, Praha 1950; M. Bašó: Pouť do vnitrozemí, ČSAV, Praha 1959; M. Bašó: Měsíce květy, SNKLU, Praha 1962; (s J. Vladislavem), Š. Cuboi: Ulice plná plášťů do deště, SNKLU, Praha 1963; K. Abe: Písečná žena, SNKLU, Praha 1965; Ihara Saikaku: Největší rozkošnice. Pět rozkošnic, Odeon, Praha 1967; (s Z. Černou), Prodaný sen (japonské pohádky), Albatros, Praha 1973; (s D. Kalvodovou), Vítr v piniích [překlad jedenácti her], Odeon, Praha 1975; (s P. Geislerem), Zápisky z volných chvil, Odeon, Praha 1984; (vedoucí kol. překladatelů, spoluaut. K. Fiala, P. Geisler, H. Honcoopová, L. Lucká, Z. Švarcová, M. Vačkář), Bledý měsíc po ránu [překlady milostné poezie z 5. sv. Šin Kokin Waka šú), Odeon, Praha 1994.

D.-č./sb.: Euphonie im Haiku, ArOr 30 (1962), 1: 192-210; Watakushi Shoosetsu. The Appeal of Authenticity, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 2/62: 27-43; Common Features in the Developement of Modern Asian Literatures. A Methodological Attempt, in: O. Král, M. Novák, K. Petráček, O. Smékal, Contributions to the Study of the Rise and Developement of Modern Literatures in Asia I, Dissertationes orientales 4, Praha 1965: 6-41; Každý sám svým pánembohem, Světová literatura 10 (1965), 4: 165-194; Typology of Titles in Relation to Modern Japanese Literature, in: K. Petráček (ed.), New Methods of Analysis in Oriental and African Studies. Studia Orientalia Pragensia V, Praha 1972: 73-75; Tradiční japonská literatura. Proměny v japonské literatuře, in: Setkání a proměny, Odeon, Praha 1976: 60-75, 135-150 [spoluúčast na kolektivních kapitolách sborníku, spoluaut. Z. Černá, V. Kubíčková, L. Motalová, D. Zbavitel]; (s J. Jelínkem), The Sentence-per-sentence Component of an Automatic Analyzer of Japanese, Prague Bulletin of Mathematical Linguistics 2/9 (1968): 3-46, 28-63, 68.

PŘEKLADY: Poznámky z dlouhé chvíle mnicha Kenkó [výňatky], NO 5 (1950), 5: 124; Macuo Bašó: Pouť do vnitrozemí [výňatky], NO 7 (1952), 8: 126-127; Juriko Mijamoto: Rovina Banšú [výňatek], NO 9 (1954), 5: 70-71; Šigeharu Nakano: Tančící muž, NO 14 (1959), 3: 46-48; Šigedži Cuboi: Je příliš mnoho zpívajících [básně], Světová literatura 5 (1960), 6: 38-59; Haruo Umezaki: Falešná násada, Světová literatura 7 (1962), 4: 108-114; Hiroši Noma: Noc automobilů, ibid.: 136-143; Osamu Dazai: Villonova žena, ibid.: 144-155; Jasunari Kawabata: Město Jumiura, ibid.: 156-160; Jukio Mišima: Pozdrav lodi. (Monodrama), ibid.: 190-193; Šiniičiró Nakamura: To mi vyprávěla zeď. (Monodrama), ibid.: 194-197; Hiroši Koši: Haiku z pražského pobytu, NO 18 (1963), 8: 243; Fujuhiko Kitagawa: Půlnoční probuzení a poloha stolu. Uprostřed květů květ, básně, NO 19 (1964), 1: 10; Rin Išigaki: Bašta, básně, ibid.; Hiroši Iwata: Poetika, Světová literatura 10 (1965), 6: 48-49; Osamu Dazai: Třešně, Světová literatura, ročenky 56-65, Praha 1966: 142-166; H. Iwano: Žena, která si vzala jed, in: Pět japonských novel, Odeon, Praha 1969: 37-148; Fujuhiko Kitagawa: Vítr, NO 25 (1970), 1: 17; Bončó, Bašó, Kjórai: Letní kasen, NO 25 (1970), 2: 49-50.

L.: K. F. [Karel Fiala]: Za PhDr. Miroslavem Novákem, NO 37 (1982), 5: 148-149; Karel Fiala: Vzpomínka na PhDr. Miroslava Nováka (1924-1982), Zprávy Čs. společnosti orientalistické při ČSAV 20 (1982): 53-58; Dr. Miroslav Novák (Work and Bibliography), ArOr 50 (1982), 2: 343-346; Karel Fiala (ed.), Traditional and Modern in Japanese Literature and Language. To Commemorate PhDr. M. Novák, Japan Centre in Prague & FF UK, Praha 1993.

(kf)

NOVÁK Ondřej - český indolog

* 10. 10. 1946 Praha, + 19. 4. 1977 Vysoké Tatry

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (1965-69, PhDr. 1975). Již v průběhu studia indologie, filozofie a historie se vyhraňoval jeho zájem o novodobé dějiny Indie i o její historický vývoj v asijském kontextu. Své badatelské zaměření neopouštěl ani po dobu několikaleté praxe v zaměstnání mimo obor, ale plně je rozvinul až jako řádný vědecký aspirant Orientálního ústavu ČSAV, jímž se stal v roce 1975. Jeho postgraduální výzkum se soustředil na monografickou práci o vnitřním vývoji Indického národního kongresu ve 30. letech; současně zpracoval i první podrobný popisný seznam bezmála stovky sanskrtských rukopisů uchovávaných v knihovně indologického semináře na FF UK. Jeho slibnou vědeckou kariéru předčasně ukončila tragická smrt při horolezeckém výstupu v Tatrách.

D.-č./sb.: Anquetilova indická cesta, NO 32 (1977), 7: 209-212; The Role of Tradition in Nehru's Thought, in: Krása, M. (ed.): Jawaharlal Nehru. A Political Leader, Praha 1974: 40-62.

L.: Krása, M.: Rozloučení s dr. Ondřejem Novákem, NO 32 (1977), 7: 209.

(mk)

NOVÁK Vlastimil - český arabista, numismatik, kurátor numismatické sbírky Náprstkova muzea v Praze

* 9. 9. 1964 Frýdek

V roce 1988 obhájil diplomovou práci Vnitropolitický vývoj Libanonu v letech 1976-1982 a absolvoval studium oboru arabistika-orientalistika na Filozofické fakultě UK v Praze;

1990 na téže fakultě získal akademický titul PhDr. v oboru historie islámských zemí a v letech 1993-98 zde absolvoval doktorandské postgraduální studium v oboru islámské numismatiky (disertační práce na téma Fátimovské a postfátimovské skleněné žetony).

Od roku 1989 pracuje v Národním muzeu - Náprstkově muzeu jako kurátor mimoevropské numismatické sbírky. Odborně se zaměřuje hlavně na islámskou numismatiku.

D.-č./sb.: Od Muhammada k islámu v postmoderním světě, Tvar (1992), 32: 8-9; (spoluaut. L. Nemeškal), Sbírka mincí (Sásánovci), in: Hana J. Hlaváčková (ed.), Ze sbírek bývalého Kondakovova institutu. Ikony, koptské textilie [katalog výstavy], ÚDU AV ČR, Praha 1995: 105-108; Mince íránských Sásánovců, Starožitnosti a užité umění (1995), č. 7-8: 16-17;

(s kol.), Zbraně Orientu. Weapons of Orient [Katalog výstavy], Historický ústav armády České republiky 1996. 173 s.; Počátky islámského mincovnictví, Starožitnosti a užité umění (1996), č. 2: 18-20; Sámánovské mince a Evropa, NO 51 (1996), 7: 264-266; Some notes to the dating of Hephthalite coins, in: R. Veselý, E. Gombár (ed.), Zafar náme. Memorial volume of Felix Tauer, Enigma, Praha 1996: 225-230; Evidence of the Islamic coins in early medieval Middle and North Eastern Europe, in: P. Charvát, J. Prosecký (ed.), Ibrahim ibn Yaqub al-Turtushi: Christianity, Islam and Judaism Meet in East-Central Europe. Proceedings of the International Colloquy 25-29 April 1994, Orientální ústav AV ČR, Praha 1996: 74-77; Find of a Piaster of the Ottoman Sultan Mustafa II in Prague - Suchdol Quarter, ArOr 64 (1996): 395-398; The Fatimid and post-Fatimid Glass Jetons at the National Museum, Prague, Numismatic Chronicle 157 (1997): 89-132; Kreditní mince v raně středověké střední Asii, NO 53 (1998), 2: 54-57; Political Oscillation under Pressure: A Kakuyid Billon Dirham of Faramurz acknowledging the Buyid Ruler Abu Kalijar, Numismatic Chronicle 158 (1998): 165-172; A Unique Samanid Fractional Dirham, in: Proceedings of XIIth International Numismatic Congress, Berlin (v tisku).

(A)

NOVÁKOVÁ (roz. Kopecká) Nea - česká orientalistika, specialistka na starověký Přední východ

* 22. 7. 1938 Praha

Na Filozofické fakultě UK v letech 1956-61 vystudovala obory arabština a klínopis a získala titul promovaný filolog. Po promoci nastoupila jako interní aspirantka na oboru klínopis na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK, kde obhájila kandidátskou práci Terakoty z Tell Erfádu; byla jí udělena vědecká hodnost CSc. a na základě toho i titul PhDr. (1966). Od října 1965 působí jako odborná asistentka na téže katedře, z níž po 1989 reorganizací vznikl Ústav starého Předního východu.

Práce o terakotách (figurkách z pálené hlíny) pocházejících z Tell Erfádu (také nazýván Tell Rifa'at) zpracovávala část sbírky, která vznikla z předmětů vykopaných prof. B. Hrozným v letech 1924 a 1925 v severní Sýrii. Zaměřuje se na studium a výuku akkadštiny, zabývá se přípravou studijních materiálů z oblasti archeologických výzkumů a kulturní historie starověkého Předního východu.

D.-k.: Terakoty z Tellu Erfádu [disertační práce], Filozofická fakulta UK, Praha 1965, 229 s.; Předislámští Arabové [skripta], SPN, Praha 1969, 48 s.; Terres Cuites de Tell Erfad I.-II. Anthropological Papers of the Náprstek Museum, No. 2, Praha 1971, 163 + 166 s. + 38 obr. příl.; (spoluaut. Vladimír Souček), Úvod do klínového písma a babylónštiny I., II. [skripta], SPN a UK, Praha 1980, 1984, 350 + 218 s.; (spoluaut.), Encyklopedie starověkého Předního východu, Libri, Praha 1999, 447 s.

D.-č./sb.: Terakota podle Alkámenova Herma, Zprávy Jednoty klasických filologů (1966): 130-131; La Statuette en Bronze de Tell Erfad, ArOr 47 (1979): 100-102; (spoluaut. Vladimír Souček), Zur Graphik der Gesetze Hammurabis, Acta Universitatis Carolinae - Philologica 4, Orientalia Pragensia XI, Univerzita Karlova, Praha 1984: 7-49; Die akkadische Verbalwurzeln und das akkadische Verbum vom statistischen Gesichtspunkt, in: Šulmu. Papers on the Ancient Near East presented at International Conference of Socialist Countries, Charles University, Prague 1988: 235-239; Die Graphik der Gesetze Hammurabis in einer statistischen Analyse, in: Petr Zemánek (ed.), Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Academy of Sciences of the Czech Republic, Oriental Institute, Praha 1996: 415-465.

POČÍTAČOVÉ APLIKACE: Pahorky mezopotamské, hypertextový učební text na CD ROM v programu STG s ilustracemi, 5D Software, Praha 1995; Syrské pahorky (1996), in: Scripta Electronica, http://enlil.ff.cuni.cz; Slabiky /kvk/ v Chammurabiho zákonech (1996), in: Scripta Electronica, ibid.

(A)

NOVOTNÝ Jiří - český archivář

* 22. 12. 1941 Černý Les (okr. Benešov)

Studoval obor archivnictví na Filozofické fakultě UK v Praze v letech 1959-64, v roce 1979 získal vědeckou hodnost CSc. Pracuje jako hlavní archivář České národní banky v Praze. Zabývá se především finančními a ekonomickými vazbami českých zemí a Československa ke státům Latinské Ameriky v první polovině 20. století.

D.-č./sb.: (s J. Šoušou), Los Bancos Checos y América Latina, 1918-38 (Ia, IIa parte), Ibero-Americana Pragensia XX (1986): 107-140, XXI (1987): 35-54; (s J. Šoušou), Máquinas Agrícolas Checas para América del Sul, Ibero-Americana Pragensia XXIII (1989): 78-98; (s J. Šoušou), El Exportador Checo más Importante de Máquinas Agrícolas a América Latina (1918-38), Ibero-Americana Pragensia XXIV (1990): 261-277; (s J. Šoušou), Los Géneros Textiles Checos en América Latina durante la Enterguerra, Ibero-Americana Pragensia XXVI (1992): 87-105; (s J. Šoušou), La Malta de Bohemia en la Primera Mitad del Siglo XX (Ia, IIa parte), Ibero-Americana Pragensia XXVII (1993): 63-78, XXVIII (1994): 89-101; (s J. Šoušou), K obchodu textilním zbožím a surovinami se státy Jižní Ameriky v meziválečném období, Dissertationes Historicae 1 (1993): 133-139; (s J. Šoušou), Vztah českých bank ke státům Jižní Ameriky 1918-38, Sborník historický 36 (1989): 133-170; (s J. Šoušou), Moravský slad v Jižní a Střední Americe (do roku 1938), Časopis Matice Moravské CXII, (1993): 255-277; (s J. Šoušou), El intercambio comercial entre Checoslovaquia y la Argentina y el Brasil en el periodo de entreguerras (Análisis de los índices estadísticos checoslovacos), Ibero-Americana Pragensia XXXI (1997): 243-257.

(A)

NYKL Alois Richard - arabista a romanista českého původu

* 13. 12. 1885 Radlice u Kouřimi, + 5. 12. 1958 Evanston, Illinois, USA

Jako romanista, hispanista a arabista, dlouhodobě působící v zahraničí, zaujal zvláštní místo v dějinách české arabistiky. V Čechách proslul zejména prvním vědeckým překladem koránu do češtiny. V letech 1905-09 podnikl první cestu do Spojených států a Mexika, léta 1910-11 strávil v Egyptě, pak žil v Japonsku a v Mexiku. V letech 1932-38 bydlel v Praze. Posléze se usadil ve Spojených státech, kde působil v Cambridge, Mass. Svou pozůstalost odkázal Náprstkovu muzeu v Praze. Jeho hlavní arabistický zájem se soustředil na arabskou poezii v muslimském Španělsku a její vliv na Evropu. Pořídil kritické edice děl arabské literatury a andaluské poezie, vydal díván od Ibn Quzmána. Nejvýznamnější Nyklovou vědeckou monografií o hispanoarabské poezii a jejím vztahu k poezii troubadourské je Hispano-Arabic Poetry and Its Relations with the Old Provenćal Troubadours. Jeho dílo patří k základním pilířům bádání o poezii Arabů na Pyrenejském poloostrově. Měl velmi široké intelektuální zájmy, psal o Japonsku, recenzoval české knihy z oboru perské jazykovědy a románské filologie, věnoval se také etice.

D.-k.: A Compendium of Aljamiado Literature, New York 1929; Věčné Japonsko, 1929; (ed.), Kitab al-zahrah. Composed by Abu Bakr Muhammad ibn Ali Sulaiman Dawud al-Isfahani. Edited from the Unique Manuscript at the Egyptian Library, Chicago 1932, 8, 406 s.; (ed.), El Cancionero del Šeih, Nobilísimo Visir, Maravilla del Tiempo Abu Bakr ibn cAbd-al-Malik Aben Guzmán, Madrid 1933, 52, 14, 464 s.; (přel.), Korán, 1. vyd., Praha 1934, 351 s., 2. vyd., Praha 1938, 360 s.; Historia de los amores de Bayad y Riyad, New York 1941, 10, 52 s.; Hispano-Arabic Poetry and Its Relations with the Old Provenćal Troubadours, Baltimore 1946, 27, 416 s.; Argote y Molina's Discurso and Bartholomeus Georgiewitz, Baltimore 1948, 26 s.; (ed.), Muchtárát min aš-šicr al-andalusí [výběr z andaluské poezie], Bajrút 1949, 228 s.; KRS. The Death of a Myth, 1955; Universal Ethics Based on a New Revision of the Problem of Good and Evil, 1956.

D.-č./sb.: Notes on Palmer's Translation of the Qur'an, JAOS LVI (1936): 77-84; Nuevos datos sobre el-Kitab az-Zahra, Al-Andalus IV (1936): 147-154; Las inscripciones árabes de la Alhambra y del Generalife, ibid.: 174-194; Bibliographishe Fragmente über Ibn Quzman, Der Islam XXV (1938): 101-133; L'influence arabe-andalouse sur les troubadours, Bulletin Hispanique XLI (1939): 305-315; La elegía árabe de Valencia, Hispanic Review VIII (1940): 9-17; Algunas inscripciones árabes de Portugal, Al-Andalus V (1940): 399-411; Die Aftasiden von Badajos, Der Islam XXVI (1940): 16-48; Arabic Phrases in El Conde Lucanor, Hispanic Review X (1942): 12-17; Arabic Inscriptions in Portugal, Ars Islamica XI (1946): 167-183; A Shepherd's Amulet, JAOS LXXIX (1949): 3-35.

L.: Petráček, K.: Les études arabes et islamiques et la sémitologie en Tchécoslovaquie, ArOr 19 (1951): 103-104; Petráček, K.: Za A. R. Nyklem (1885-1958), NO 14 (1959): 60; al-cAqíqí, N.: Al-mustašriqún [Orientalisté]. III, Bajrút, Dár al-macárif 1981: 157-158; Gombár, E.: Úvod do dějin islámských zemí, Najáda, Praha 1994: 57-58; Gombár, E.: Alois Nykl - awwal mutardžim li-l-qur'án ila-l-lugha at-tšíkíja [Alois Nykl - první překladatel Koránu do češtiny], Al-haját at-tšíkíja [Český život], 1996, č. 1: 23.

(eg)


Zpět na abecední vyhledávání