Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-L Zpět na abecední vyhledávání N->

MACÚCH Rudolf - semitolog, íránista, jazykovědec, univerzitní profesor slovenského původu

* 16. 10. 1919 Dolné Bzince, nyní Bzince pod Javorinou (okr. Nové Mesto nad Váhom), + 23. 7. 1993 Berlín

V roce 1943 absolvoval Evangelickou bohosloveckou fakultu v Bratislavě a krátce vykonával pastorační činnost v Uhrovci (1943-45). Poté působil jako asistent v Semitském semináři na Filozofické fakultě Univerzity Komenského u svého učitele, prof. J. Bakoše (1945-49); studijní pobyt v Paříži (1945-47) využil ke studiu arabštiny, arabské geografické literatury a k přípravě doktorské disertace; PhDr. získal na Filozofické fakultě UKo v Bratislavě (1948).

Roku 1949 přesídlil do Teheránu; 1954 byl jmenován profesorem na Teheránské univerzitě. V letech 1956-58 absolvoval pracovní pobyt v Oxfordu, 1963 byl pověřen vedením Ústavu pro semitologii a arabistiku (Institut für Semitistik und Arabistik) při Freie Universität v Berlíně.

Po arabisticky zaměřené doktorské disertaci se intenzívně zabýval vztahem mezi náboženstvími a toto zaměření se projevuje i v některých pozdějších pracích. Profesura na Teheránské univerzitě mu umožnila studium jazyka, literatury a náboženských tradic Mandejců, příslušníků gnostické náboženské komunity dožívající v Chúzistánu na jihu Íránu. Terénní práce mezi chúzistánskými Mandejci (1954-56) mu umožnila shromáždit materiál pro rozsáhlou gramatiku klasické a moderní mandejštiny (rukopis 1956, vydání tiskem 1965), která obohatila dosavadní klasické práce (Th. Nöldeke, Mandäische Grammatik, Halle 1875) zejména o hláskosloví a přispěla k objasnění více sporných otázek historického hláskosloví (např. kritika Spitalerovy teze o neexistenci disimilace sykavek v aramejské jazykové oblasti).

Recenzí na studii Lady E. S. Drowerové začala jeho plodná spolupráce s významnou britskou mandejistkou, jejímž výsledkem byl rozsáhlý mandejský slovník. Obohatil slovník jak o jednotky získané z do té doby nevyhodnocených klasických textů, tak i o lexikální materiál hovorové mandejštiny, shromážděný pomocí informantů přímo v terénu. Na množství recenzí a kritických ohlasů k oběma těmto dílům mezníkového významu autor později reagoval v samostatné monografii.

Vydáním magických textů zachovaných na olověných svitcích významně obohatil soubor archaických mandejských textů a též zvelebil korpus textů novomandejských, a to jednak jednotlivě vydávanými textovými materiály, jednak dvěma obsáhlými novomandejskými chrestomatiemi. V Ústavu pro semitologii a arabistiku při Freie Universität v Berlíně se věnoval především samaritanistice, pro niž vytvořil speciální oddělení (Sonderforschungs-schwerpunkt für Samaritanistik), které se stalo nejlépe vybaveným samaritanistickým střediskem na světě. Zde vydal řadu závažných prací, především gramatiku samaritánské hebrejštiny a gramatiku samaritánské aramejštiny. Další stěžejní oblastí jeho vědeckého zájmu se stal novosyrský jazyk a myšlenkové bohatství novosyrské literatury. Macúchova vědecká práce představuje důležitý milník ve vývoji moderní semitologie.

Za své zásluhy byl poctěn členstvím ve více učených společnostech a patřil k prominentním přednášejícím na všech významnějších semitologických sympoziích.

D.-k.: Slovanské mená a výrazy u arabských geografov, Phil. Dissertatio, Universitas Comeniana, Bratislava 1948; Islám a kresťanstvo. Historické kultúrno-náboženské štúdie o isláme, Tranoscius, Liptovský Mikuláš 1950; (spoluaut. E. S. Drower), A Mandaic Dictionary, Oxford 1963; Handbook of Classical and Modern Mandaic, W. de Gruyter, Berlin 1965; Grammatik des samaritanischen Hebräisch (Studia Samaritana I), Berlin 1969; (spoluaut. E. Panoussi:), Neusyrische Chrestomathie (Porta Linguarum Orientalium, N. S. XIII), Wiesbaden 1974; Geschichte der spät-und neusyrischen Literatur, Berlin 1976; (spoluaut.), Zur Sprache und Literatur der Mandäer, mit Beitragen von K. Rudolph und E. Segelberg (Studia Mandaica I), Berlin 1976; Grammatik des samaritanischen Aramäisch (Studia Samaritana IV), Berlin 1982; (spoluaut. Klaus Boekels), Neumandäische Chrestomathie mit grammatischer Skizze, kommentierter Übersetzung und Glossar (Porta Linguarum Orientalium, N. S. XVIII), Wiesbaden 1989; (spoluaut. Guido Dankwarth), Neumandäische Texte im Dialekt von Ahwáz, Wiesbaden 1993.

D.-č./sb.: Nufúd-e Zardoš dar dín-e Yahúd wa-Masíh [Zarathuštrův vliv na judaismus a křesťanství), Núr-e jahán (Teherán) II (1950), 3; Sobbiyyún kístand? [Kdo jsou Sabejci?], Núr-e jahán III (1951), 12: 13-14; Alter und Heimat des Mandäismus nach neuerschlossenen Quellen, ThLZ 82 (1957): 401-408; The Bridge of Shushtar. A Legend in Vernacular Mandaic with Introduction, Translation and Notes, in: S. Segert (ed.), Studia semitica philologica necnon philosophica Ioanni Bakoš dicata, SAV, Bratislava 1965: 153-172; Anfänge der Mandäer, in: Franz Altheim und Ruth Stiehl, Die Araber in der alten Welt, Bd. II, Berlin 1965: 76-190; Zur Frühgeschichte der Mandäer, ThLZ 90 (1965): 650-660; Mandaic, in: Rosenthal (ed.), An Aramaic Handbook (Porta Linguarum Orientalium X), Wiesbaden 1967, Part II/1: 46-61 (Texts); Part II/2: 67-81 (Glossar); Altmandäische Bleirollen (I), in: Franz Altheim und Ruth Stiehl, Die Araber in der alten Welt, Bd. 14, Berlin 1967: 91-203, il.: 626-631; Der gegenwärtige Stand der Mandäerforschung und ihre Aufgaben, OLZ 63 (1968): 5-14; Altmandäischen Bleirollen (II), in: Franz Altheim und Ruth Stiehl, Die Araber in der alten Welt, Bd. V, Berlin 1968: 34-72, il.: 455-468; The Origin of the Mandaeans and their Script, JSS 16 (1971): 174-192; Gesprochenes Aramäisch und aramäische Schriftsprachen, in: F. Altheim und R. Stiehl, Christentum am Roten Meer, Bd. I, Berlin 1971: 537-557; Gnostische Ethik und die Anfänge der Mandäer, in: F. Altheim und R. Stiehl, Christentum am Roten Meer, Bd. II, Berlin 1973: 254-273; Zur Grammatik des samaritanischen Hebräisch, ArOr 41 (1973): 193-211; Ahammiyyat-e sámí-šenásí baráye írán-šenásí [Význam semitologie pro íránistiku], Mašhad: Majalle-ye adabiyyát wa-culúm-e ensání-ye danešgáh-e Ferdowsi XI. Teheran 1354/1975: 187-202; Zur altiranischen Onomastik in aramäischer Nebenüberlieferung, in: Miscellanea in honorem Ibráhím Púrdávud, Teheran 1354/1976: 80-88; Einige Probleme der Grammatik des samaritanischen Aramäisch, ZDMG, Supplement IV (XX. Deutscher Orientalistentag vom 3. bis 8. Oktober 1977 in Erlangen), Wiesbaden 1977: 293-296; Greek Technical Terms in Arabic Sciences, Graeco-Arabica (1982), 1: 11-34; Greek and Oriental Sources of Avicenna's and Sohrawardi's Theosophies, Graeco-Arabica (1983), 1: 10-22; Recent Studies in Palestinian Aramaic, BSOAS 50 (1987): 437-448; Der gegenwärtige Stand der Samaritanerforschung und ihre Aufgaben, ZDMG 138 (1988): 17-25; Les bases philologiques de l'herméneutique et les bases herméneutiques de la philologie chez les Samaritains, in: Études samaritaines, Louvain-Paris 1988: 149-158; Samaritan Languages: Samaritan Hebrew, Samaritan Aramaic, in: A. D. Crown (ed.), The Samaritans, Tübingen 1989: 531-584; Recent Studies in Neo-Aramaic Dialects, BSOAS 53 (1990), Part 2: 214-223.

L.: Studia semitica necnon iranica Rudolpho Macuch Septuagenario ab amicis et discipulis dedicata, ediderunt Maria Macuch, Christa Müller-Kessler, Bert G. Fragner, Otto Harrassowitz, Wiesbaden 1989; In memoriam Rudolf Macúch (1919-1993), ArOr 62 (1994), 3: Reiner Voigt: 333-334, Stanislav Segert: 334-340; Ján Komorovský (ed.): Pamätnica vedeckého seminára pri príležitosti nedožitých 75. narodenín profesora PhDr. Rudolfa Macúcha, Slovenská spoločnosť pre štúdium náboženstiev pri SAV, Bratislava 1995; L. Drozdík: In Memory of Rudolf Macuch, Graecolatina et orientalia XXIII-XXIV, Bratislava 1995: 159-166.

(dl)

MACÚCHOVÁ Klára - česká japanoložka

* 28. 10. 1959 Praha

V letech 1985-90 absolvovala obor orientalistika-japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studií byla přijata do Orientálního ústavu ČSAV, kde pracovala jako odborná asistentka. Od roku 1993 přednáší na Filozofické fakultě Palackého univerzity v Olomouci. Zabývá se především moderní japonskou literaturou.

D.-k.: (spoluaut.), Kruh prstenu: Láska v životě a literatuře světa srdcem a rukama českých malířů a sochařů [kap. Japonsko], Nadace Universitas Masarykiana, Brno - v tisku.

PŘEKLADY: Nacume Sóseki: Sanširó, Brody - Argo, Praha 1996; Jukio Mišima: Zlatý pavilón, Brody, Praha 1998.

(A)

MAHLER Eduard - maďarský egyptolog a asyriolog slovenského původu

* 28. 9. 1857 Cífer (okr. Trnava), + 29. 6. 1945 Budapešť

Roku 1880 dokončil filozofickou fakultu ve Vídni, obor matematika, astronomie a jazyky a dějiny starověkého Blízkého východu. PhDr. (1880, Budapešť), docent (1898), mimořádný docent (1905), člen-korespondent Uherské akademie věd (1909), řádný profesor (1914).

Působil jako pracovník astronomické observatoře ve Vídni, později jako inženýr Triangulačního úřadu a kustod Národního muzea v Budapešti. Roku 1898 se habilitoval jako soukromý docent pro jazyky a dějiny starověkého Blízkého východu, od 1898 přednášel externě. Roku 1905 přednášel interně egyptologii a asyriologii na filozofické fakultě v Budapešti, od 1928 byl v důchodu. Zabýval se hlavně řešením problémů chronologie, nakonec se věnoval zejména filologii a historii starověkého Blízkého východu. Zúčastňoval se mezinárodních orientalistických kongresů, vydal více než 300 časopiseckých studií (ZDMG, JRAS, Akadémiai Értesítő, Ethnografia).

D.-k.: Astronomische Untersuchungen, Wien 1885; Chronologie der Hebräer, Wien 1887; Chronologische Vergleichstabellen, Wien 1889; Der Pharao des Exodus, Wien 1896; Egyptológiai tanulmányok a chronológia köréből, Budapest 1898; Az egyiptominyelv alapelemei, Budapest 1900; Babylonia és Assyria, Budapest 1906; Az ókori Egyiptom, Budapest 1909; Ókori chronológiai kutatások, Budapest 1915; Az assuani és elephentinei arameeus papyrus, Budapest 1915.

L.: Ede Mahler Emlékkönyve, Budapest 1937; A Magyar Tudományos Akadémia tagjai 1825-1973, Budapest 1975: 179; Szinnyei, József: Magyar írók. Élete és munkái, Köt. VIII, Budapest 1903: 314-317; Slovenský biografický slovník, zv. 4, Martin 1990: 21.

(pd)

MACHATSCHEK Fritz - českoněmecký zeměpisec zabývající se Střední Asií

* 22. 9. 1876 Vyškov, + 25. 9. 1957 Mnichov

Původem z českého rodu, studoval ve Vyškově a v Přerově. S otcem se odstěhovali do Vídně, kde studoval dějepis a zeměpis, 1899 promoval. Nějakou dobu pracoval v Brně, 1906 byl jmenován docentem ve Vídni, 1915 profesorem v Praze. Roku 1924 odešel na univerzitu v Curychu, ale už 1928 se vrátil do Vídně jako profesor fyzikální geografie. Údajně pro kladný poměr k Čechům byl 1934 penzionován; poté byl povolán na univerzitu v Mnichově, kde vyučoval deset let. Pak ještě v letech 1949-51 přednášel na univerzitě v Tucumánu v Argentině. V letech 1911 a 1914 absolvoval studijní cesty v Turkestánu a v Tchien-šanu.

D.-k.: Der westliche Tienschan, Gotha 1912; Landeskunde von Russisch-Turkestan, 1920; Mitteleuropa, 1926; Landeskunde der Sudeten - Westkarpathenländer, 1927; Das Relief der Erde, 2 sv., Berlin 1938, 2. vyd. tamtéž 1955 aj.

L.: G. Fochler-Hanke: Fritz Machatschek +, Petermanns Geographische Mitteilungen 102 (1958): 1-5; úplná BIBLIOGRAFIE in: Jugo Schaefer: Mitteilungen der Geographischen Gesellschaft (München) 42 (1957).

(jb)

MALEČKOVÁ Jitka - česká historička, specialistka na osmanské dějiny

* 23. 5. 1960 Praha

Po studiu historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1979-83) získala na této fakultě doktorát (1983) a hodnost kandidáta věd v Orientálním ústavu ČSAV (1988). Po roce 1989 získala granty na Newnham College v Cambridgi (1991), na univerzitách v Tel Avivu a v Jeruzalémě (1990-91, 1992), na Středoevropské universitě v Praze (1993-94) a v Institutu Evropské univerzity ve Florencii (1994-95).

V letech 1983-93 pracovala v Orientálním ústavu ČSAV, od roku 1991 externě přednášela na FF UK, kde od 1993 pracuje jako vědecká asistentka v Ústavu Blízkého východu a Afriky a v Ústavu obecných dějin. Zúčastnila se mezinárodních konferencí ve Velké Británii, Německu, Itálii, Turecku, Rakousku, Maďarsku a dalších zemích. Jako hostující profesorka přednášela na École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži a na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Od roku 1983 je členkou nadační rady Centra pro Gender Studies v Praze.

Ve své vědecké práci o moderních tureckých dějinách, především o evropsko-tureckých vztazích a o problematice národa, se snaží začlenit dějiny osmanské říše do evropského kontextu.

D.-k.: (spoluat.), Josef Muzikář a kol., Zápas o novodobý stát v islámském světě: Od mešity k parlamentu, Praha 1989.

D.-č./sb.: Reformy Selima III. a počátky přechodu od feudalismu ke kapitalismu v osmanské říši, Historický časopis 34 (1986), 1: 64-82; Reformní hnutí počátku 19. století na osmanském Balkáně a zprávy evropských cestovatelů, in: Studia Balkanica Bohemoslovaca III, Brno 1987: 117-123; The Emergence of the Turkish National Consciousness in the Ottoman Empire, in: Rapports, Co-Rapports, Communications Tchécoslovaques pour le VIe Congrès de l' AIESEE, Praha 1989: 125-139; Western Works in Turkish Translation of the Late 19th and Early 20th Centuries, in: Jiří Prosecký (ed.), Ex Pede Pontis: Papers Presented on the Occasion of the 70th Anniversary of the Foundation of the Oriental Institute, Prague, Praha 1992: 147-154; European Travel Books About the Ottoman Empire In the Late Eighteenth and Early Nineteenth Centuries as Historical Sources, ArOr 60 (1992), 2: 147-156; Ludwig Büchner versus Nat Pinkerton: Turkish Translations from Western Languages, 1880-1914, Mediterranean Historical Review 9 (červen 1994), 1: 73-99; European Travel Books about the Ottoman Empire at the Turn of the Eighteenth and Nineteenth Centuries in Czech Libraries, in: XI. Türk Tarih Kongresi, Ankara 1994: 1607-1617; Women in Perceptions of Uneven Development, in: M. Hroch & L. Klusáková (ed.), Criteria and Indicators of Backwardness: Essays in Uneven Development in European History, Praha 1996: 143-156; Gender, Nation and Scholarship: Reflections on Gender/Women's Studies in the Czech Republic, in: M. Maynard & J. Purvis (ed.), New Frontiers in Women's Studies: Knowledge, Identity and Nationalism, London 1996: 96-112.

(A)

MALÝ Jaroslav Josef - český chemik, cestovatel a spisovatel

* 1. 10. 1890 Daruvar, + 12. 8. 1975 Karlovy Vary

Jeho rodiče původem z Křesína pracovali v chorvatském Daruvaru. Po návratu do Čech studoval na lounské reálce, spolu s J. Aulem. Maturoval 1910. Na filozofické fakultě pražské univerzity do 1914 poslouchal přednášky z přírodních věd. S podporou ruského ministra průmyslu a obchodu podnikl výpravu do Turkestánu; posílal odtud hmyz prof. Obenbergerovi, některé druhy byly pojmenovány po Malém. 1918 cestoval v poříčí Usuri a Amuru, 1921 v Mongolsku a Mandžurii, později v Číně. Navštívil Indočínu, Malajský poloostrov, Cejlon a severní Afriku. Asi 1928 se vrátil do vlasti, založil si vlastní chemickou továrnu v Praze, po roce 1948 pracoval v chemické výrobě v Karlových Varech. Od roku 1911 publikoval články v časopisech, později vydal několik cestopisných knih.

D.-k.: Přítmím džunglí a tajg, Praha 1935; Napříč říší Tamerlánovou, Praha 1939; V roklinách Darvázu, Praha 1941.

D.-č.: články v Právu lidu a Besedách Času 1914 na národopisná témata obyvatel Bucháry a Samarkandu, např. Středoasijští kuřáci opia (Právo lidu, č. 23), Buchara a Koran (Právo lidu, č. 154), Bucharská Alma mater (Besedy času, č. 3); 1926-1928 seriál článků ve Venkově (o Malajsku), Širým světem (např. Mezi lamy při posvátné bohoslužbě "Cam-chural", 1928), ve Světozoru (např. Džohor-Bahru, 1926/27); seriál středoasijských vyprávění a pohádek, in: Malý čtenář 1911-1919, jako Staré skazky říše Timurovy (1911/12), Tadžik chytřejší nežli Uzbek (1918/19) aj.

L.: Bečka, J.: Sajjoh Jaroslav Malyj, Maorif va madanijat (Dušanbe) 9. 8. 1975; týž: J. J. Malý (1890-1975) v ruském Turkestánu a Buchárském emírátu, Slovanský přehled 68 (1982): 171-176; týž: J. J. Malý v afghánském Vachánu roku 1914, NO 45 (1990): 245-247.

(jb)

MANDELLI (Mendeli, Mantelli) Dávid - francouzský filolog-orientalista slovenského původu

* 31. 5. 1783 Bratislava, + 22. 12. 1836 Paříž

Studoval na ješivě v Praze a na univerzitě v Berlíně. V Paříži vyučoval matematice a arabštině, žil asketickým životem až po tragickou smrt v Seině. Současníky je považován za lingvistu světového jména rovnocenného s tehdejším polyglotem kardinálem G. Mezzofantim. Roku 1822 byl pověřen francouzskou vládou zkatalogizováním fondu orientálních knih a rukopisů v Národní knihovně v Paříži. Jeho vlastní práce i poznámky zůstaly v rkp.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 4, Martin 1990: 57.

(ko)

MÁNEK Jindřich - český biblista a hebraista

* 18. 7. 1912 Raškovice u Frýdku, + 18. 11. 1977 Praha

Maturitní zkoušku složil v Místku, studium teologie dokončil na Husově čs. evangelické bohoslovecké fakultě 1937. V témže roce přijal kněžské svěcení.

Působil postupně jako duchovní církve československé a její farář v Pardubicích a Heřmanově Městci, od 1948 jako ředitel bohoslovecké koleje v Praze-Dejvicích. Od roku 1950 se stal řádným profesorem novozákonní vědy na nově vzniklé samostatné Husově čs. bohoslovecké fakultě a o něco později i vedoucím její katedry biblické teologie. Roku 1946 studoval teologii na univerzitě v anglickém Durhamu u prof. C. K. Barretta. V témže roce byl promován na doktora teologie na základě předložené dizertace Ježíš výrokových historií a příslušných rigorózních zkoušek. Před nástupem do funkce profesora se habilitoval na základě práce o významu stolního společenství v Orientě, Izraeli a v raném křesťanství, která byla v podstatných částech vydána knižně 1952 pod titulem Stolování s Ježíšem. Pro údobí 1956-58 byl zvolen děkanem fakulty a pak po několik období působil i jako její proděkan. Roku 1957 byl zvolen řádným členem světové vědecké organizace novozákonních badatelů (Studiorum Novi Testamenti Societas). V církvi po kratší čas zastával funkci přednosty 1. (věroučného) odboru, v ekumenickém hnutí pracoval zejména v mezikonfesní skupině pro nový překlad bible v letech 1962-77, v posledních pěti letech i jako její předseda v sekci novozákonní.

Začínal jako teolog, zaměřený na oblast Starého zákona a znalec hebrejštiny, později se intenzívněji a specifičtěji obírá Novým zákonem, řečtinou typu koiné, hebrejským a helénistickým pozadím Nového zákona, semasiologií, textovou kritikou, písemnictvím, exegesí a novozákonní teologií. Předchozí studium se projevilo v jeho práci akcentem na souvislosti mezi Novým a Starým zákonem a na hebrejské kořeny novozákonní eschatologie.

Typickým znakem Mánkovy teologie byla její spjatost s životem církve, po stránce odborné byl silně zaměřen na spojitost teologie, eschatologie a etiky včetně její sociální části. Jeho oblíbeným polem působnosti a zkoumání byly Lukášovy spisy a jejich teologie. Vychází z pozic teologického liberalismu a tzv. Formgeschichtliche Schule (Bultmann, Dibelius), ale dopracovává se k svérázné verzi školy dějin redakcí (Bornkamm, Käsemann, Conzelmann, Marxsen), ovlivněné u něho akcentací kontinuity s výklady teologů české reformace i modernismu.

D.-k.: Úvod do četby Bible, Blahoslav, Praha 1949, 16 s.; Stolování s Ježíšem, Blahoslav, Praha 1952, 110 s.; Setkání s Pánem (Postavy Nového zákona), Blahoslav, Praha 1954, 142 s.; Dům na skále (Výklad kázání na hoře Mt 5-7), Blahoslav, Praha 1967. 164 s.; Ježíšova podobenství, Blahoslav, Praha 1972, 204 s. (vyšlo též německy jako Und brachte Frucht, 1977); Kámen vyvolený a vzácný. Výklad 1. listu Petrova [k vydání z pozůstalosti připravil Z. Sázava], Blahoslav, Praha 1997, 159 s.; Zázraky a legendy v evangeliích, ÚR CČSH, Praha 1950, 45 s.; Apoštol Pavel, Blahoslav, Praha 1952, 45 s.; Výklad I. a II. listu Soluňským, Husova fakulta, Praha, 184 s.; Sedm listů z Apokalypsy, Husova fakulta, Praha 1957, 74 s.; Výklad evangelia Janova, Husova fakulta, Praha 1958, 318 s.; Výbor z novozákonních apokryfů, Husova fakulta, Praha 1959, 200 s.; Přístup k Písmu, Husova fakulta, Praha 1961, 144 s.; Pohled Bible na smrt a na život, Husova fakulta, Praha 1973, 178 s.; Bible v českých zemích, Husova fakulta, Praha 1975, 79 s.; Biblické poselství k významným dnům..., Husova fakulta, Praha 1976, 98 s.

D.-č./sb.: Povaha synoptických legend, Náboženská revue (1938): 264-269; Ježíš a Esséni, Svoboda svědomí (1938), seš. 3-4; O závěr Markova evangelia, Náboženská revue (1939): 201-204; Víra a biblická kritika, Svoboda svědomí (1940), č. 4; Janovo evangelium a Ježíšova poslední večeře, Svoboda svědomí (1941), č. 6; Ježíš výrokových historií (Disertace), Náboženská revue (1941-1943), 12 částí; Apokalyptická tvář Nového zákona, Náboženská revue (1948): 110-130; Místo kérygmatu a didaché v poselství, Náboženská revue (1948): 196-206; Dr. F. Kovář ve vědě o Novém zákoně, Náboženská revue (1950): 30-36; Církev a její budování v Novém zákoně, Náboženská revue (1950): 241-251; Misijní charakter novozákonní církve, Náboženská revue (1951): 289-299; Výklad 1. Janova listu (29 částí), Český zápas (1953 a 1954); Kristův kříž v jeruzalémském a Pavlově kérygmatu, Náboženská revue (1955): 153; Novější pohledy na evangelium, Náboženská revue (1956): 50; Svět novozákonních apokryfů, in: Blahoslav, Praha 1956; The New Exodus in the Books of Luke, Novum Testamentum, Vol. II, Fasc 1 (1957): 8-23; Nový exodus v Lukášových knihách, Náboženská revue (1957): 7-20; Současný stav v novozákonní textově kritické práci, Náboženská revue (1957): 161-166; The Biblical Concept of Time and our Gospels, Novum Testamentum, Fasc. 3-4 (1958): 276-281; Biblické pojetí času a naše evangelia, Náboženská revue (1958): 174-181; Naše evangelia a prvokřesťanský kalendář, Náboženská revue (1961): 200-205; Naše evangelia a historie, Náboženská revue (1961): 255-264; Bohoslužba novozákonní církve a její vztah k všednímu životu, Náboženská revue (1962): 28-34; Koinonia, in: Příloha Jednota (1962): 31-35; Práce na novém překladu Bible, in: Příloha Jednota (1962): 56-60; Poklad od Mrtvého moře, in: Blahoslav, Praha 1963; The Character of New Testament Eschatology as Norm, in: Communio viatorum, No. 3-4 (1964): 255-260; Překlad či revize? Náboženská revue (1964): 18-25; La novtestamento Kanono kai ekumeno, in: Biblia revuo, No. 3, Melbourne 1965: 1-10; Čísla v Bibli, Český zápas (1967); Mystérijní náboženství, in: Blahoslav, Praha 1968; Normativní charakter novozákonní eschatologie, Náboženská revue (1968): 37-43; Řády a teologie novozákonních obcí, Náboženská revue (1968): 56-58, 65-69; Nová koncepce překladu, Theologická revue (1969): 38-42; Composite Quotations in the New Testament and their Purpose, in: Communio viatorum (1971), 3-4: 181-188; Geschichte und Gericht in der Theologie des Lukas, in: Kairos, No. 3-4, Salzburg 1971: 243-251; Das Aposteldekret im Kontext der Lukastheologie, in: Communio viatorum (1972), No. 2-3; Palestina pod vládou Říma, in: Blahoslav, Praha 1973; Rabínská literatura, in: Blahoslav, Praha 1973; Hospodářské a sociální poměry v Palestině v čase Ježíšově, in: Blahoslav, Praha 1975; Duše v pojetí Bible, Theologická revue (1973): 10-13; Raný katolicismus a Nový zákon, Theologická revue (1973): 41; Oběť v Bibli, Český zápas (1973); Staré a nové pojetí překladu, Theologická revue (1973): 103-106; Žena v Novém zákoně, Český zápas (1975), č. 16-17: 20-21.

L.: Sázava, Z.: Portrét biblického teologa, Theologická revue (1972): 61-68; Horský, R.: Od Bible ke kázání, Theologická revue (1972); Kubáč, V.: In memoriam profesora ThDr. Jindřicha Mánka, Český zápas (1977), 44; týž: K nedožitým 70. narozeninám prof. dr. J. Mánka, Český zápas (1982), 28; týž: Deset let od úmrtí prof. Mánka, Český zápas (1987), 42; O svěřených hřivnách (Jindřich Mánek 1912-1977), Blahoslav, Praha 1989, separ. 42 s.

BIBLIOGRAFIE, in: J. Mánek: Ze smrti do života, Praha 1998.

(zs)

MAREK Jan - český indolog a íránista

* 31. 8. 1931 Praha

Studoval hindskou a urdskou filologii u doc. V. Pořízky a perštinu u prof. J. Rypky 1950-55 na Filozofické fakultě UK, vědeckou aspiranturu (urdská literatura) absolvoval 1955-58 u prof. O. Pertolda v Orientálním ústavu ČSAV, postgraduálně studoval v Indii na univerzitách v Dillí a Alígarhu (1959-60). V letech 1958-90 pracoval v odd. jižní a jihovýchodní Asie OÚ ČSAV. Externě vyučoval v kursech hindštiny a perštiny na Jazykové škole v Praze, na UK přednášel urdskou literaturu, perštinu a středověké indické dějiny. Od října 1990 působil na Indologickém ústavu UK, 1992 se habilitoval pro dějiny a kulturu muslimské Indie a Pákistánu.

Zabýval se urdskou a indoperskou literaturou, dějinami indoislámské kultury a moderní historií jihoasijského subkontinentu se zaměřením na Pákistán a Bangladéš. Při krátkodobých studijních cestách opakovaně pracoval na univerzitách v Indii, Pákistánu, Bangladéši a Afghánistánu. O kulturních dějinách těchto zemí uveřejnil dva cestopisy (také německy a rusky). Psal o poezii duchovního otce Pákistánu Muhammada Ikbála (disertace 1960, statě v zahraničních časopisech) a překládal jeho verše. Do češtiny přeložil ukázky z děl Míra Ammana, Abdurrahmána Džámího, Krišana Čandara, Faize Ahmada Faize aj. Je autorem hesel o urdské, balúčské a sindhské literatuře v různých literárních slovnících.

Od roku 1969 je členem Ghalib Academy, Dillí, od 1992 členem Iqbal Foundation Europe. Je nositelem medailí pákistánské vlády a Paňdžábské univerzity (1977), 1983 mu byla udělena medaile maďarské orientalistické společnosti Körösi Csomy. V letech 1965-81 byl předsedou pákistánského výboru Čs. společnosti pro mezinárodní styky, 1973-88 místopředsedou ČSO.

D.-k.: Perská cvičebnice, Praha 1955, 65 s.; (spoluaut., s H. Knížkovou a W. Formanem), The Jenghiz Khan Miniatures from the Court of Akbar the Great, Praha 1963, něm., Tschingis-Chan und sein Reich, Praha 1963, franc., L'empire de Gengis Khan dans la miniature mogole, Praha 1963; (s D. Zbavitelem), Dvakrát Pákistán, Praha 1964, něm., Zweimal Pakistan, Leipzig 1966, rusky Dva Pakistana, Moskva 1966; Po stopách sultánů a rádžů, Praha 1973, rusky Po sledam sultanov i radžej, Moskva 1987; Pákistán, Praha 1966; Bangladéšská lidová republika, Praha 1980; (spoluaut., s M. Krásou, M. Střídou, J. Filipským, C. Markovou), Indický subkontinent, Praha 1980; (s V. Benešem), Pákistán, Praha 1983; Islámská republika Pákistán, Praha 1983; (s R. Mrázkem a kol.), Armáda a moc v jižní a jihovýchodní Asii, Praha 1983; Afghánská demokratická republika, Praha 1986; (s J. Pantůčkovou), Afghánistán, Praha 1986.

PŘEKLADY: Abdurrahmán Džámí: Jarní zahrada, Praha 1957; Krišan Čandar: Úplňková noc a jiné povídky, Praha 1957; Mír Amman Dihlaví: Příběhy čtyř dervíšů, Praha 1963; Faiz Ahmad Faiz: Žalující obraz, Praha 1961; Muhammad Ikbál: Poselství z Východu, Praha 1960; Muhammad Ikbál: Hlas karavanního zvonku, Praha 1977; Mortimer Wheeler: Civilizace údolí Indu, Praha 1973; (spoluaut.), Francis Robinson: Svět islámu, Praha 1996: 22-71.

D.-č./sb.: Muhammad Ikbál, NO 10 (1955): 141-142; Amír Mucizzí. Einige Verse im Vergleich zweier Traditionen, ArOr 24 (1956): 252-271; Měnová reforma v Indii, NO 12 (1957): 48; The Date of Muhammad Iqbal's Birth, ArOr 26 (1958): 617-620; Povídka v nové urdské literatuře, NO 13 (1958): 135-137; Faiz a jeho poezie, Světová literatura (1958), 6: 245-248; Studies of Modern Indian Languages in Czechoslovakia, Delhi Times 5. 7. 1959; Indian Studies in Czechoslovakia, Czechoslovakia 6/2, New Delhi 1960: 11, 23; Čekoslovákijá mén urdú [Urdština v Československu], Hamárí zabán 19/5, Alígarh 1960, 1-2, 15; Ček zabán mén díván-e Ghálib ká tardžuma [Překlad Ghálibova dívánu do češtiny], Urdú'e mucallá 1/1, Dillí 1960, 156-160; (s Kamilem Bednářem), Muhammad Ikbál, NO 15 (1960): 17; Československý průmyslový závod v Indii, ibid.: 171-172; Urdské novinářství v Indii, NO 16 (1961): 27-28; Akbar Veliký - panovník reformátor, ibid.: 158-160; Čekoslovákijá mén bháratíj bhášáó ká adhjajan [Studium indických jazyků v Československu], Áváz Hindí Daily 23. 4. 1961; Islamic Studies in Czechoslovakia, Journal of the Pakistan Historical Society 10 (1962), 4: 303-311; Urdská literatura, in: Dějiny literatur Asie a Afriky IV, Praha 1962: 143-160; Perská literatura v Indii, in: Jan Rypka a kol., Dějiny perské a tádžické literatury, 2. vyd., Praha 1963: 519-538, 719-723, angl., Persian Literature in India, in: Jan Rypka a kol., History of Iranian Literature, Dordrecht 1968: 711-734, 832-838; Mughal Miniatures as a Source of History, Journal of the Pakistan Historical Society 11 (1963), 3: 195-207; (s T. Pokorou), Asian Studies in Czechoslovakia, Journal of Asian Studies (Berkeley) 22 (1963), 3: 357-366; Stav orientalistických hesel v Příručním slovníku naučném, in: Orientalistický sborník, Bratislava 1963: 28-31; (s H. Knížkovou), Indické miniatury k rukopisu Rašíduddínovy historie Džámicu't-tavárích v teheránské císařské knihovně, in: ibid.: 91-93; Mezi hindštinou a urdštinou není rozdíl? NO 19 (1964): 51-52; V pákistánské cementárně a textilce, ibid.: 56-57; Balúčské kárézy a hliněné domky, ibid.: 85-87; O pákistánské kuchyni, ibid.: 240-242; V horách Balúčistánu, Lidé a země 13 (1964): 58-61; Hinduismus a islám, in: Bozi, bráhmani, lidé, Praha 1964: 136-149; rusky Induizm i islam, in: Bogi, brachmany, ljudi, Moskva 1969: 213-234; Islámábád, hlavní město Pákistánu, Lidé a země 14 (1965): 214-220; Studies in Indian Languages and Literatures at Prague I.: Sanskrit, Hindi and Urdu, Mahfil (Chicago) 2 (1966), 4: 31-39; Obyvatelstvo, jazyky a náboženství Kašmíru, NO 21 (1966): 10-13; Notes on Some Social Ideas in Iqbal's Book of Eternity, in: Yadname Jan Rypka, Praha 1967, 237-244; Pákistán a Indie po taškentské konferenci, NO 22 (1967): 100-103; Islamabad - the Future Capital of Pakistan, NOB (1967), 3: 72-75; Shakir Ali, ibid., 4: 112-114; History of Islamic Studies in Czechoslovakia, Evening Star, Karachi 9. 5. 1967; O hradu královny Padminí, Pionýrské noviny 17/6, 1967: 5; U emíra z Bahávalpuru, Lidé a země 17 (1968): 352-357; Socialist Ideas in the Poetry of Muhammad Iqbal, Studies in Islam (Delhi) 5 (1968), 2-3: 167-179; Feudalismus v Indii, in: Dějiny středověku, Praha 1968: 33-50; Mirzá Ghálib kí fársí šácirí. Čand taasurát [Perská poezie Mírzy Gháliba. Několik dojmů], Urdú-e mucallá 10, Delhi 1969: 118-126; Nové pákistánské přístavy, Lidé a země 18 (1969): 138-140; Džantar Mantar, NO 24 (1969): 56 + příl.; Bará din pod girlandami, Lidová demokracie 24. 12. 1969; Pákistánská krize, NO 24 (1969): 314-317; Vztahy Indie a Pákistánu po taškentské konferenci, Zprávy ČSO 8 (1970), 1: 26-30; Tužka ráže 7. 65, Lidová demokracie 14. 3. 1970; Gandhi's Impact on Modern Urdu Literature, in: Gandhi in the Modern Context, Praha 1970: 70-79; Notes on Ghalib's Persian Poetry, in: International Ghalib Seminar, New Delhi 1970: 40-46; Setkání s učením Prorokovým, Ženy pod závojem, Za Velkých Mughalů, in: Moudrost a umění starých Indů, Praha 1971: 241-280; Perceptions of International Politics, in: Hafeez Malik (ed.), Iqbal, Poet-Philosopher of Pakistan, New York 1971: 159-173; Zabíječ milionů, Lidová demokracie 6. 1. 1971; Emírův hrad v poušti, Lidová demokracie 30. 1. 1971; Maso s medem, Lidová demokracie 14. 4. 1971; Pákistán 1971, NO 26 (1971): 185-188; Poslední představitel perské literární tradice v Indii (Ghálib), ibid.: 208-211; Katastrofa století, Lidé a země 20 (1971): 69-70; Spor o vodu z Gangy, ibid.: 262-265; Co se jí v Pákistánu, ibid.: 366; Bangladéš - Bengálská země, Lidé a země 21 (1972): 161-167; Kouzelné přístroje mahárádži Džajsinha, ibid.: 413-416; (spoluaut.), Subkontinent v pohybu, NO 27 (1972): 97-104; Setkání s Dhákou, ibid.: 136-137; Šíitské pašije, ibid.: 216-221; Džaisalmér - poklad pouště, Lidová demokracie 12. 8. 1972; Jak se vymítá ďábel Balísan a Talísan, NO 28 (1973): 6-11; Kluci a holky z Karáčí, ibid.: 56-57; Pavitr Gangádžal, ibid.: 88-89; Sultánská nádrž Hauz Chás, ibid.: 215-216; Pákistán bez Východního Bengálska, ibid.: 229-233; V nejstarším indickém národním parku, Věda a život 6, Brno 1973: 326-330; Profesor Achtar vdává dceru, Lidé a země 22 (1973): 562-565; Sadždžád Zahír a pokrokové hnutí indických spisovatelů, NO 29 (1974): 24-25; Sindhské národní hnutí v Pákistánu, ibid.: 37-41; Tajná válka Spojených států v Laosu, ibid.: 107-109; Pákistánský malíř Šákir Alí, ibid.: 119-120; Manilský pakt proti jihovýchodní Asii, ibid.: 292-295; Jawaharlal Nehru and the Principle of Secularism in Indian Politics, in: Jawaharlal Nehru, A Political Leader, Praha 1974: 4-25; Národnostní hnutí v Pákistánu, in: Kapitoly z dějin asijského nacionalismu, Praha 1974: 273-329; Septuagenarian Vincenc Pořízka, ArOr 43 (1975): 353-358; (s C. Markovou), Na pomoc pedagogické praxi. Jižní Asie, NO 30 (1975): 53-58; Džaváharlál Néhrú a zásada sekularismu v indické politice, ibid.: 82-86; Moderní malíři Bangladéše, ibid.: 141-142; Sádikain a Guldží, dva pákistánští malíři, ibid.: 243-246; Zahíruddín Muhammad Bábur, básník na trůně dillíských sultánů, NO 31 (1976): 4-7; Sádikain a dnešek, ibid.: 62 + obálka; Amír Chusrau z Dillí - symbol kulturní jednoty Indie, ibid.: 135-137; Čínská lidová republika a Bangladéš, ibid.: 161-166; Čínská lidová republika a Pákistán, ibid.: 193-197; Muhammad Alí Džinnáh (1876-1948), ibid.: 268-271; Muhammad Iqbál and Pablo Neruda, Pakistan Times, Lahore 4. 12. 1977; Thatta, metropole sindhské pouště, Lidé a země 26 (1977): 152-156; Bangladéš bez šejcha Mudžíba, NO 32 (1977): 74-80; Pakistán po volbách 1977, ibid.: 168-172; Muhammad Ikbál, básník revolučního romantismu (ke 100. výročí narození), ibid.: 272-276; A Note on Allama Muhammad Iqbal, Oriental College Magazine 53, Lahore 1977: 25-27; Pákistán - politicko-ekonomické poměry, Tvorba (1978), 10; Bangladéš - politicko-ekonomické poměry, Tvorba (1978), 11; Islamábád, hlavní město Pákistánu, Lidé a země 28 (1979): 320-321; Volby v Bangladéši, NO 34 (1979): 168-171; Islámské zákony v Pákistánu, ibid.: 232-235; Uznání čs. orientalistice, ibid.: 246-247; Vývoj pákistánské armády po dosažení nezávislosti (Armáda a politická moc v Pákistánu I.), ibid.: 292-295; Al-fikr al-idžtimácí 'ina Muhammad Iqbál [Sociální ideje M. Iqbála], Fikrun wa Fann 16/32, München, Bern 1979, 70-82; Social and Economic Changes in Pakistan in the 70s, in: Studies on Contemporary Problems of the Indian Subcontinent, Budapest 1979: 93-108; Muhammad Iqbal's Social Ideas, in: Iqbal and Europe, Bern 1980: 67-85; Muhammad Iqbal and Pablo Neruda, in: Iqbal Commemorative Volume, New Delhi 1980: 301-308; Concepts of Muslim Nationalism in Pakistan, in: Nationalism in the Countries of Asia and Africa, Praha 1980: 156-159; Vojenský režim v letech 1959-1962 (Armáda a politická moc v Pákistánu II.), NO 35 (1980): 13-16; Paštunové, Patháni, Pachtunistán, ibid.: 247-249; Karákóramská silnice z Číny do Pákistánu, ibid.: 264-268; Nehru's Concept of Secular Democracy, in: Nehru - His Work and Relevance, Praha 1981: 73-88; Aš-šicr al-urdú al-mucásir: tasvíru'l-wáqici fí šicri Faiz Ahmad Faiz [Soudobá urdská poezie: obraz skutečnosti ve verších F. A. Faize], Fikrun wa Fann 18/36, Bern 1981: 22-29; Charakteristika sociálně politického vývoje v jihoasijských zemích 1981, Zprávy ČSO 19/1, Praha 1981: 9-11; Dari Poetry in Czechoslovakia, New Kabul Times 4. 2. 1981; Obrazy indického malíře na zápalkách ze Sušice, NO 36 (1981): 80-83; Miján Fakírulláh z Džalálábádu, afghánský filozof a spisovatel, ibid.: 181-183; Dva soudobí malíři z Pákistánu, ibid.: 227; Tajemný svět mughalských zahrad, Květy 31, 1, 8. 1. 1981: 18-19; Ambér, NO 38 (1983): 135-137; Die Darstellung der Realität in der Urdu Dichtung von Faiz Ahmad Faiz, in: Die Vorstellung vom Schicksal und die Darstellung der Wirklichkeit in der zeitgenössischen Literatur islamischer Länder, Bern 1983: 153-167; Progressive Traditions in Contemporary Urdu Literature of Pakistan, in: Theoretical Problems of Asian and African Literatures, Bratislava 1983: 219-226; Politická úloha pákistánské armády, in: Armáda a moc v zemích jižní a jihovýchodní Asie, Praha 1983: 17-26, 46-55, 80-85, 116-127, 152-155, 175-182, 203-205; The Impact of Islamic Culture on Urdu Drama, Die Welt des Islams N. S. 23-24, Leiden 1984: 117-128; Czech Indologist Vincenc Pořízka, ArOr 52 (1984): 78-79; Neklid v Pákistánu, NO 39 (1984): 4-8; Oblastní spolupráce zemí jižní Asie, ibid.: 33-34; Malta - brána Orientu, ibid.: 40-43; Kábul není most ze slámy, ibid.: 168-171; Kaligrafie v Indii, ibid.: 308-311 + obálka; Faiz Ahmad Faiz (1911-1984), básník pákistánského lidu, NO 40 (1985): 273-276; Historické kořeny konfliktu mezi Afghánistánem a Pákistánem, Vědecká zasedání a zprávy z výzkumu 2, Praha 1985: 30-34; Indian Muslim Opposition Against Islamic Nationalism in South Asia, Studia Orientalia Pragensia 15, Praha 1985: 156-159; Bachčisaraj, sídlo krymských chánů, NO 41 (1986): 311-314; Přehled moderních dějin Afghánistánu, NO 42 (1987): 68-72, 103-106, 135-138; Dr. Vilém Gampert 1902-1987, ibid.: 183; Profesor Moriz Winternitz 1864-1937, ibid.: 309-312; Ideologické aspekty vzniku Pákistánu, Od islámského socialismu k vojenské diktatuře, in: J. Muzikář a kol.: Islám v politice, Praha 1987: 72-80, 138-143; Pákistán bez generála Haka, NO 43 (1988): 266-270; doslov ke knize J. Skřivánek: Za krásami Indie, 2. vyd., Praha 1988: 171-174; Bénazír Bhuttová, první premiérka muslimské země, NO 44 (1989): 168-170; Politika národního usmíření v Afghánistánu, ibid.: 195-199; Reakce indických muslimů na zesilování britské koloniální nadvlády a islámský modernismus, Chalífátské hnutí v Indii, Vývoj islámského myšlení v Indii, Cháksárské hnutí v Indii, in: J. Muzikář a kol.: Zápas o novodobý stát v islámském světě, Praha 1989: 114-120, 166-167, 215-224; Bidžápur - město Spravedlivých králů, NO 45 (1990): 183-186; Je-li kde na světě ráj. Spor o Kašmír, Svet 26, Bratislava 1990: 15-16; Movement for the Restoration of Democracy in Pakistan, in: Yadnama in memoria di Alessandro Bausani, Vol. I. Islamistica, Roma 1991: 259-265; Kupte si tank, NO 47 (1992): 152-154; Profesor Otto Stein, významný pražský indolog (1893-1942), ibid.: 193-195; Córdoba - Mekka Západu, NO 48 (1993): 167-170; Islámské fotomalby Amdžada Ahmada, ibid.: 312-314; Bénazír Bhuttová - premiérka s gazelíma očima, NO 49 (1994): 188-191; Slavík ze zahrady budoucnosti (Mirza Ghalib), Bulletin Sdružení přátel Indie 1, 5, Praha 1994: 1 a 3; Paláce a mešity indických sultánů, Bulletin Sdružení přátel Indie 1, 10, Praha 1994: 3-4; Islam in the Politics of Pakistan, North-South Relations: The Influence of Islam, Study Papers 4, Institute of International Relations, Praha 1994: 35-38; vysvětlivky ke knize Salman Rushdie: Děti půlnoci (přel. P. Dominik), Praha 1995: 686-697; Paláce, mešity a mauzolea indických sultánů, NO 50 (1995): 150-154; Tálebáni a ti druzí. Skončí boje pod afghánskými horami? ibid.: 163-167; Vlna násilí v pákistánském Karáčí, ibid.: 208-210; Indičtí fakíři a dervíši, ibid.: 372-376; The Teaching of Urdu in a Small European Country (Czech Republic), The Annual of Urdu Studies 10, Wisconsin 1995: 192-196; Social Change in Modern Urdu Drama, in: J. C. Bürgel and S. Guth (ed.), Gesellschaftlicher Umbruch und Historie im zeitgenossischen Drama der islamischen Welt, Beirut 1995, 191-203.

PŘEKLADY: Džóš Malíhábádí: Venkovský trh v létě, NO 8 (1953): 72; Krišan Čandar: Metař Kálú, NO 10 (1955): 37-40; (s V. Kubíčkovou), M. Ikbál: Zkouška NO 11 (1956): 9; (s Kamilem Bednářem), Hudá, píseň hidžázských velbloudářů NO 15 (1960): 128; (s K. Bednářem), Faiz Ahmad Faiz: Ráno ve vězení, Večer ve vězení, Ó zastav se, mé srdce neklidné! NO 14 (1959): 94; (s Kamilem Bednářem), Faiz Ahmad Faiz, Poslední dopis, Přišli, Nepustím pero, nenechám psaní, NO 16 (1961): 16; S. H. Manto: Tóba Ték Sinh. Černé kalhoty, NO 26 (1971), 9: příl.; Sadždžád Zahír: Příběh ze života, NO 29 (1974): 26-27; S. H. Manto: Nová ústava, NO 30 (1975), 5: příl.; Z. M. Bábur: Paměti Velkého Mughala, NO 31 (1976), 1-3: příl.; Amír Chusrau: Poklady vítězství, NO 31 (1976): 138-139; Z veršů M. Ikbála, NO 32 (1977): 27; Dva gazely M. Ikbála, ibid.: 52-53; M. Ikbál: Obraz bolesti, ibid.: 131; M. Ikbál: Čtyřverší, Vodotrysk, Přelétavý milenec, Gazel, Paprsek naděje, Zkouška, ibid.: 176, 182-183, 186, 189; Faiz Ahmad Faiz: Ten den, kdy přijde smrt, Zajatci lásky, NO 40 (1985): 272, 276; Zahíruddín Muhammad Bábur: Přednosti Hindustánu, Bulletin Sdružení přátel Indie 2 (1995), 6: 3-4; Kásimí, Ahmad Nadím: Divoška, NO 50 (1995), zvláštní číslo: Antologie z literatur jižní Asie: 2-4.

(A)

MARKOVÁ