Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-K Zpět na abecední vyhledávání M->

LAJČIAK Ján - slovenský orientalista

* 25. 7. 1875 Pribylina (okr. Liptovský Mikuláš), + 28. 10. 1918 Vyšná Boca (okr. Liptovský Mikuláš)

Teologii studoval v Prešově, absolvoval v Erlangenu 1899 (ThDr.). V letech 1900-02 pak studoval orientální filologii v Lipsku, 1904-05 v Paříži a získal doktorát filozofie (PhDr.). V letech 1899-1900, 1902-04 byl kaplanem v Budapešti, od 1905 působil jako evangelický farář ve Vyšné Boci. Pro slovenské národní povědomí a liberalismus v teologických otázkách byl perzekvován státní mocí i církevními orgány. Je autorem orientalistických studií uveřejňovaných v zahraničních časopisech a překladů biblických textů do slovenštiny.

D.-k.: Die Plural-und Dualendungen am semitischen Nomen, Leipzig 1902; Kniha žalmov, Budapešť 1904; Ézéchiel, sa personne et son enseignement, Paris-Cahors 1905; Slovensko a kultúra, Myjava 1921, Bratislava 1957.

(ko)

LANDAU Moses Israel - židovský osvícenec, hebraista a judaista

* 26. 12. 1788 Praha, + 4. 5. 1852 Praha

Představitel pražské vědy o židovství doby osvícenství. Syn Israele Landaua. Zabýval se hebrejsko-aramejskou lexikografií, dějinami hebrejského jazyka a literatury, exegesí aj. Živě se též zajímal o světovou literaturu a sám byl literárně činný. Působil jako představený pražské židovské obce, městský rada a inspektor pražské osvícenské židovské školy. Jako majitel pražské hebrejské tiskárny se soustřeďoval na edice hlavních textů (Mišna, Talmud, Starý zákon). Vedle Š. J. Rapoporta patří v Praze k největším judaistům prvé poloviny 19. století.

D.-k.: Rabbinisch aramäisch-deutsches Wörterbuch zur Kenntnis des Talmuds, der Targumim und Midraschim, Prag 1819-1824; Geist und Sprache der Hebräer nach dem zweiten Tempelbau, Prag 1822; Pitron ha-millot [vysvětlivky k Pentateuchu], Prag 1827; Gebete der Israeliten, Prag 1834.

L.: Encyclopaedia Judaica, vol. 10, Jerusalem 1971: 1397; Kestenberg-Gladstein, Ruth: Neuere Geschichte der Juden in den böhmischen Ländern. Das Zeitalter der Aufklärung 1780-1830, Tübingen 1969; Sadek, Vladimír: Pražský židovský osvícenec Moše Israel Landau, 1788-1852, Roš Chodeš, duben 1993: 6-8.

(vs)

LANĚ Tomáš - český turkolog

* 29. 12. 1944 Praha

V letech 1961-66 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze oborovou kombinaci turkologie-rusistika, 1966-70 následovala vědecká aspirantura na FF UK a na Azerbajdžanské státní univerzitě v Baku, 1988 získal titul PhDr.

Po skončení studia na FF UK v Praze pracoval v letech 1971-77, 1980-82 a 1987-90 jako odborný referent, překladatel a posléze jako vedoucí útvaru zahraničních vztahů v Českém hydrometeorologickém ústavu. Současně publikoval články a překlady z turecké literatury. V letech 1975-77 vyučoval rovněž externě turečtinu na Jazykové škole v Praze. V letech 1978-80 a 1982-86 působil jako tlumočník turečtiny na výstavbě elektrárny Soma v Turecku. V období let 1990-95 byl odborným asistentem pro obor turkologie na FF UK v Praze a pokračoval v externím působení jako učitel turečtiny na Státní jazykové škole v Praze. Od roku 1980 působil jako soudní tlumočník turečtiny, později tlumočil turečtinu i v rámci česko-tureckých vládních styků. Od roku 1995 je velvyslancem ČR v Turecku.

Odborně se zaměřoval na moderní tureckou a azerbajdžanskou literaturu, o níž publikoval články a překlady, připravoval turecko-český slovník.

D.-k.: (s R. Christovou), Česko-turecká konverzace a slovník, 1993; (spoluaut.), Parolek, R. a kol., Nástin literatur Střední Asie a Sibiře, 1995.

D.-č./sb.: Concept of Irony in Haldun Taner Short Stories, in: A. Křikavová, L. Hřebíček (ed.), Ex Oriente. Collected Papers in Honour of Jiří Bečka, Oriental Institute, Prague 1995: 81-87.

PŘEKLADY: Ömer Seyfettin: Krvavé výkupné, NO 31 (1976): 180-182; Muzaffar Abayhan: Jak jsme si podobní, NO 41 (1986): 91-92; Sulhi Dölek: Telecí zápasy, NO 42 (1987): 187-188; Ferit Edgü: Výkřik, NO 44 (1989): 125-126; Nazli Eray: Monte Christo, NO 45 (1990): 93-95; Fakir Baykurt: Porodím v horách, ibid.: 125-127; Bekir Yildiz: Otec a syn, NO 46 (1991): 219-220; Muzaffar Izgü: Nejlepší při výprasku, NO 47 (1992): 58-59; aj.

(A)

LANGER Jiří (Mordechaj Dov) - pražský židovský spisovatel, znalec kabaly a chasidismu, judaista a hebrejský básník

* 19. 3. 1894 Praha, + 12. 3. 1943 Tel Aviv

Pocházel z česko-židovské asimilované rodiny (jeho bratrem byl spisovatel František Langer). Již v mládí se začal intenzivně zabývat židovským náboženstvím a kulturou. V letech 1913 a 1914 navštívil chasídskou obec v Belsu ve východní Haliči a stal se jejím členem. Po návratu do Prahy se kromě studia kabaly, chasidismu aj. zabýval také psychoanalýzou. Je autorem knihy Erotika kabaly (1923) a přispíval do psychoanalytického časopisu Imago. Udržoval přátelské vztahy s M. Brodem a F. Kafkou, kterého v mnohém inspiroval a seznamoval s myšlenkovými hodnotami judaismu. Vrcholné Langerovo dílo tvoří kniha Devět bran (1937), která patří mezi nejpůvabnější vylíčení životních příběhů a učení hlavních představitelů chasidismu (cadíků - spravedlivých). Dílo si získalo světovou proslulost. Rovněž překládal středověkou i další hebrejskou poezii a sám jako jediný v Čechách psal vlastní hebrejské básně, které vydal v Praze 1929 a v Tel Avivu 1943. Po okupaci Československa nacistickým Německem opustil na podzim 1939 Prahu a po značných útrapách se mu podařilo dospět do tehdejší Palestiny - dnešního Izraele. Zde publikoval hebrejsky.

D.-k.: Die Erotik der Kabbala, Prag 1923; Pijjutim ve-širej jedidut [vlastní hebrejské básně], Praha 1928-29; Zpěvy zavržených [překlady hebrejské poezie], Praha 1938; Devět Bran Chasídů tajemství, Praha 1937; Talmud: Ukázky a dějiny, Praha 1939; Me'at cori [druhá vlastní básnická sbírka], Tel Aviv 1942-43; Studie, recenze, články, dopisy, Praha 1995.

L.: Langer, G. M.: Me'at cori [edice hebrejských básní a dalších textů J. Langera s doprovodnými studiemi], red. Mirjam Dor, Israel 1984; Carmel, Hermann: Mordechai Jiří Langer: Cabbalist, Writer and Poet, Review of the Society for the History of Czechoslovak Jews (1992-93): 93-126; Langer, František: Můj bratr Jiří, in: Byli a bylo, Praha 1963; Pěkný, Tomáš: Trojí řeč Mordechaje Langra, in: Langer, Jiří: Devět bran Chasídů tajemství [předmluva], Praha 1990: 9-47.

(vs)

LESNÝ Vincenc - zakladatel moderní české indologie

* 3. 4. 1882 Komárovice, + 9. 4. 1953 Praha

Studoval klasickou filologii, sanskrt a staroindickou kulturu na Filozofické fakultě UK a indologické vzdělání si doplnil 1910-11 v Bonnu a Oxfordu. Působil jako středoškolský profesor, od 1917 byl docentem na UK, od 1924 prvním mimořádným profesorem indologie na UK a 1930 byl jmenován řádným profesorem. V letech 1937-39 byl děkanem Filozofické fakulty UK. Přednášel tam až do své smrti a jeho zásluhou zde byla zahájena vedle výuky sanskrtu i výuka moderních indických jazyků, nejprve bengálštiny.

Zprvu byl zaměřen na sanskrt a staroindickou kulturu, habilitoval se spisem Vývojový stupeň nářečí prákrtských v dramatech Bhásových a určení Bhásovy doby. Věnoval hluboký zájem buddhismu a na módní západní neobuddhistické trendy reagoval 1921 obšírnou objektivní monografií o buddhismu. Zároveň však byl v Čechách první, kdo si všímal soudobé Indie, jejích jazyků, kultury a literatury, jak o tom svědčí jeho překlad hindské novely z 1911, dále výbor z díla R. Thákura, který byl 1914 v Evropě prvním převodem Thákurovy tvorby přímo z bengálského originálu, ale i jeho studie o maráthské pádové syntaxi již z 1910. Postupně se těžiště jeho zájmu přesunulo na soudobou Indii. Jeho další činnost významně ovlivnilo osobní přátelství s R. Thákurem, s nímž se poprvé setkal 1921 při Thákurově návštěvě Prahy. Na Thákurovo pozvání přednášel opakovaně na univerzitě v Šántiniketanu. Udržoval živé styky i s dalšími významnými osobnostmi indického politického a kulturního života a vedle vědecké práce konal maximum pro popularizaci Indie v ČSR a pro sblížení a vzájemné pochopení národů ČSR a Indie, bez idealizace a romantizace. Zejména v této popularizační činnosti byl prvořadým průkopníkem.

Byl zakladatelem Školy orientálních jazyků, zakladatelem a prvním předsedou Indického sdružení (1934) a indické sekce Společnosti pro kulturu a hospodářské styky s Orientem, spoluzakládal časopis Nový Orient (1945), v poválečných letech uvedl indologii na olomouckou univerzitu, kde byl děkanem, a v letech 1945-53 byl ředitelem Orientálního ústavu v Praze. 1952 se stal jedním z prvních akademiků ČSAV.

D.-k.: Maráthská syntax pádová, Nakladatelství Františka Šimáčka, Praha 1910; Pověst o Kršnovi v puránech, Věstník České akademie věd císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 22, Praha 1913; Vývojový stupeň nářečí prákrtských a dramatech Bhásových a určení Bhásovy doby, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, Praha 1917; Buddhismus. Buddha a buddhismus pálijského kánonu, Šnajdr, Kladno 1921, 273 s., 2. opr. a rozšíř. vyd., Buddhismus, Jaroslav Samec, Praha 1948, 447 s., reprint DharmaGaia, Praha 1997; Dnešní Indie, Nakladatelské družstvo "Máje" české akciové společnosti v Praze, Praha 1924; Duch Indie, Státní nakladatelství v Praze, Praha 1927; Indie a Indové. Pouť staletími, Orientální ústav - v komisi a. s. Orbis, Praha 1931; Rabíndranáth Thákur, Šnajdr, Kladno 1937; Rabindranáth Tagore: His Personality and Work, London 1939.

PŘEKLADY: Singh, Ajódhjá: Déobálá, Laichter, Praha 1911, 70 s.; Bengálské a kašmírské pohádky, Laichter, Praha 1912; Tagore, R.: Ukázky poezie a prózy, Praha 1914, 32 s., 2. vyd., 1916; Thákur, R.: Črty, Šnajdr, Kladno 1920; Thákur, R.: Volný tok, Šnajdr, Kladno 1924; Thákur, R.: Poslední noc, Praha 1938, 163 s.; Dhammapadam, Symposion, Praha 1947.

D.-č./sb.: Rabíndranáth Thákur, Stručný nástin myšlenkového prostředí a literární tvorby. Květy 36 (1910): 167-173, 306-315, 462-469; Further Notes on the Genitive-Accusative Construction in Marathi, Journal of the Royal Asiatic Society of Great Britain and Ireland (1911): 179-182; Über das puranartige Gepräge des Balakanda, ZDMG 67 (1913): 497-500; Indická hudba, in: Topičův sborník literární a umělecký 2 (1914): 231-232; Saródžiní Naidu, Topičův sborník literární a umělecký 3 (1916): 235-237; Indické motivy u Svatopluka Čecha, Věstník Jednoty Svatopluka Čecha na povznesení jazyka a písemnictví českého 1916-1917, Praha 1917: 10-12; Rádžá Rámmóhan Rój, indický reformátor, in: Topičův sborník literární a umělecký 4 (1917): 129-232; Indie, ibid.: 524-526; Počátky anglického panství a obchodu v Indii, in: Sborník české společnosti zeměvědné (Praha), 24 (1918): 37-42; Rabíndranáth Thákur a jeho "Dům pokoje", Studentský věstník (Praha), 1 (1921): 1-3; Otázka vlivu buddhismu na křesťanství, Zvon (Praha) 21 (1921): 454-456, 468-470; Rabíndranáth Thákur o nacionalismu, Lidové noviny (Brno) 30 (1922): 7; Sanskrit Studies and Czechoslovakia, The Modern Review (Calcutta) 1923: 727-732; Směry nacionalismu v indické politice, Naše doba (Praha) 31 (1923): 143-148; Eine indische Reise. (Die Gasse von Bombay. Das Reisen in Indien), Prager Presse (Praha) 3 (1923), 25. 2.: i-iii; Das Leben einer indischen Familie in der Stadt, Prager Presse 3 (1923), 18. 3.: 3; Weihnachtsabend auf einer indischen Station, Prager Presse 3 (1923), 13. 4.: 4; In den Spuren des Toten Ruhmes. 1. Taj Mahal. 2. Die Anfänge der Herrschaft der Grossmogulen in Indien, Prager Presse 3 (1923), 13. 5.: 5-6; In den Spuren des toten Ruhmes. 3. Akbar (1556-1605), Fateh-pur Sikri, ibid., 24. 5.: 4-5; In den Spuren des toten Ruhmes. 4. Jahangir (1605-1627), Shah Jahan (1628-1658), Agra und Delhi, Aurangzeb 1658-1707, Verfall der Baukunst, ibid., 5. 6.: 4-5; Indische Hochzeiten, ibid., 15. 8.: 4-6; Shántinikétan, ibid., 8. 9.: i-iii, 9. 9.: 3; Darjeeling und Himalaya, ibid., 16. 12.: 7-9; Aus dem alten Persien, Prager Presse 4 (1924), 1. 7.: 7; Spor o Berar v Indii. Příklad spletitých poměrů indických, Lidové noviny 32 (1924), 10. 9.: 3-4; Panasiatismus, ibid., 11. 9.: 7; Spalování vdov v Indii, ibid., 12. 9.: 3; Z opuštěných krajů v Indii, ibid., 15. 9.: 3; Reforma státní správy v Indii, ibid., 16. 9.: 4; Indické státy, ibid., 29. 9.: 3; Hinduismus a kasty, ibid., 30. 9.: 1-2; Mahantové v Indii, ibid., 1. 10.: 1; Staré indické chrámy, ibid., 4. 12.: 7; Vydávání cestovních pasů v staré Indii, ibid., 9. 12.: 2; Buddhistické paralely k evangelickým vyprávěním, ibid., 17. 12.: 3; Z indického umění, Lidové noviny 33 (1925), 19. 2.: 7; Čestní doktoři university paňdžábské, ibid., 20. 2.: 7; Všeindická konference orientalistická v Madráse, ibid.; První Indka členem zákonodárného shromáždění, ibid., 26. 2.: 2; Sufisamagam, ibid., 27. 2.: 1; Proč se indičtí asketové také podrobují askezi, ibid., 2. 3.: 1; Sbírka listů Rabíndranátha Thákura, ibid., 22. 3.: 7; Árjasamádž a Svámí Dajánand, jeho zakladatel. ibid., 15. 6.: 1; Potlačované kasty v Indii, ibid., 25. 6.: 2; Vliv Gándhího na indickou politiku, ibid., 4. 8.: 3; Eine neue Phase der indischen Politik, Prager Presse 6 (1926), 6. 5.: 3; A New Reading of Dhammapada 207, Journal of the Pali Text Society (London), 1927: 235-236; Divadlo a tanečnice. Z indických dojmů, Lidové noviny 36 (1928), 22. 3.: 1-2; Reise nach Kaschmir, Prager Presse 8 (1928), 10. 6.: 9; Reise ins "Glückliche Tal". Eindrücke von der Reise nach Kaschmir, ibid., 24. 6.: 4; Im Herzen von Kaschmir, ibid., 11. 9.: 7; Auf dem Wege nach Tibet, ibid., 7. 10.: 1-3; O staroindických rukopisech, Národní listy 68 (Praha), 1928, 30. 11.: 9; Problém v Indii, Demokratický střed (Praha) 6 (1929), 25. 2.: 1-2; O sporech Hindů a mohamedánů v Indii, Pražský illustrovaný zpravodaj (1929), 9: 2; O domnělém a skutečném styku buddhismu s křesťanstvím, Národní listy 69 (1929), 22. 9.: 9; Slavnost díválí - indické vánoce, Pražský illustrovaný zpravodaj (1929), č. 52 (474): 23; Bengálská literatura, in: OSNND, Dodatky, sv. 1., díl 1., Praha 1930: 545; Gándhí a jeho obnovený boj za svobodu Indie, Demokratický střed 7 (1930), 28. 3.: 1-2; Gándhí a indický boj za osvobození, Přítomnost (Praha) 7 (1930), č. 13, 2. 4.: 196-198, č. 14: 210-213; Život indické ženy, Škola a rodina (Praha) 4 (1930-31): 18-21; Buddha, Buddhismus, in: OSNND, sv. 1, díl 2, Praha 1931: 776-778; Rabíndranáth Thákur, Národní listy (1931), 10. 5.: 9; Dr. Annie Besantová, Národní politika (Praha) 49 (1931), 19. 11.: 1; Gándhí, Móhandás Karamčand, in: OSNND, Dodatky, sv. 2., díl 1., Praha 1932: 787-789; Oči Západu jsou upřeny na Východ. Z Indie, země, která bojuje za svou svobodu, České slovo (Praha), 1932, 24. 1.: 11-12; Gudžarátský jazyk, in: OSNND, Dodatky, sv. 2., díl 2., Praha 1933: 959-960; Indická literatura, in: OSNND, sv. 2., díl 2., Praha 1933: 1437; Politické dějiny. (Indie Britská), in: OSNND, Dodatky, sv. 2., díl 2., Praha 1933: 1448-9; Influence of Ancient Indian Philosophy on Czech Poet Otakar Březina, India and the World (Calcutta) 2 (1933), 4: 86-90;, The Episode of Naciketas in the Novel of the Czech Poet Julius Zeyer, ibid., 11: 289-293; Jazyk cikánů v ČSR, in: Československá vlastivěda, sv. 3., Praha 1934: 605-612; Akbar a Velcí Mughalové, in: Karel Stloukal (ed.), Tvůrcové dějin, sv. 3., Praha 1935: 230-239; Clive a Hastings, in: ibid.: 499-507; K jubileu "Všeindického národního kongresu", Venkov (Praha) 30 (1935), 24. 12.: 3; Tilak a Gókhalé, in: Tvůrcové dějin, sv. 5., díl 2., Praha 1936: 428-437; Oldenberg, Hermann, in: OSNND, Dodatky, sv. 4., díl 2., Praha 1937: 736-737; Rabindra Nath Tagore, Amrita Bazar Patrika (Calcutta) 1937, 2. 5.; Sanskrt, in: OSNND, Dodatky, sv. 5., díl 2., Praha 1939: 1008; Jaro v Kašmíru, Venkov 34 (1939), 9. 4.: 5; Indie od nejstarších dob do doby mohamedánské nadvlády, in: J. Šusta (ed.), Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, sv. 1.: Světla Východu a Hellady, Praha 1940: 169-206; Západ a Východ, Věda a život (Praha) 6 (1940), 7: 253-256; Etymologisches Wörterbuch der Mundart der böhmischen, mährischen und slowakischen Zigeuner, ArOr 12 (1941): 189-191; Západ a Východ, Výběr (Zlín) 8 (1941), 1: 61-64; Thákur, Rabíndranáth, in: OSNND, Dodatky, sv. 6., díl 2., Praha 1943: 1103-1104; Gándhí proti Manchesteru, Přítomnost 17 (1943), 1. 3.: 9; O lécích a léčení v staré Indii, in: J. Štefl (ed.), Jak se rodí lék, Praha 1944: 31-42; Nehru žádal sociálně-hospodářskou revizi, NO 1 (1945-46), 8-9: 49; Indie podle zpráv britské delegace, ibid.: 50; Baulové zpívají bohu, NO 2(1946-7), 2-3: 41-42; Náš nejmladší orientalista [Josef Šrám], ibid., 6-7: 5-13; Nejstarší pramen Buddhova učení, NO 3 (1947-8), 1: 1-2; Samostatná Indie, ibid.: 25; Mahátmá Gándhí, člověk a učitel, ibid., 7-8: 148; Gándhí, otec národa, ibid.: 182-184; Filosofie, poezie i politika, ibid., 9: 219-220; Způsob dochování písemných památek v Indii, NO 4 (1948-9), 1: 5-7; Ostatky buddhistických světců vráceny Indii, ibid., 6: 140; Mohendžo-dáro, ibid.: 175; Dhammapada in the Light of Turkestan Discoveries, ArOr 17 (1949): 24-27; První Indka doktorem Karlovy univerzity, NO 5 (1949-50), 4-5: 112; Bílí a černí židé v Indii, ibid., 9-10: 224; Certain Programmatic Questions on Old Indian Writings, ArOr 19 (1951): 177-181; Putování ruského kupce Afanasije Nikitina do Indie, NO 6 (1951): 40-43; Odna iz problem v putěšestvii Afanasija Nikitina "Choženije za tri morja", ArOr 20 (1952): 226-227; Do the Third and Fourth Rock Inscriptions of Asoka Represent One or Two Inscriptions? ArOr 21 (1953): 140-142; Zlatý chrám v Amritsaru NO 10 (1955): 105-106.

PŘEKLADY: Naidu, S.: Básně. Nosiči palankýnu, Smrti, Topičův sborník literární a umělecký 3 (1916): 231-232; Tagore, R.: Zpěv, Ženské listy (Praha) 45 (1917): 9; Tagore, R.: Subhá, Topičův sborník literární a umělecký 5 (1918): 404-408; Z buddhistických textů: Kiságótami a Buddha oráčem, Topičův sborník literární a umělecký 6 (1919): 421-422; Dva filozofické hymny védské, Pramen. Měsíčník pro literaturu, umění a práci kulturní (Plzeň) 4 (1923): 97-99; Mazumdar, S., Šantálská píseň, ibid.: 203; Thákur, R.: Milovaná, NO 1 (1945-6): 6; Thákur, R.: Jaro, ibid.: 14-15; Jak opice svědčily u soudu, NO 2 (1946-47), 1: 19; Ganguli, Mohanlál: Jak se Ind naučil jíst hříbky, ibid., 2-3: 28-29; Thákur, R.: Hra, ibid., 4: 21; Pradlákova dcera, ibid., 5: 5-13; Naidu, S.: Smrti a Nosiči palankýnu, NO 4 (1948-49): 145; Naidu, S.: Volání k večerním modlitbám, NO 5 (1949-50): 59; Thákur, R.: Gítáňdžali 84, ibid.: 99; Thákur, R.: Vyjdi z chrámu ven! NO 6 (1951): 142.

L.: Novák, J. V., Novák, A.: Přehledné dějiny literatury české, Olomouc 1922: 710; Prof. Dr. Vincenc Lesný padesátníkem, Demokratický střed 9 (1932): 6; Mágr, A. S.: Prof. V. Lesný - 50 Jahre, Prager Presse 12 (1932), 3. 4.: 5; Haltmar, K.: The Czechoslovak Oriental Institute, India and the World (Calcutta) 2 (1933): 97; Poucha, P.: Vincenc Lesný, in: OSSND, Dodatky, sv. 3., díl 2., Praha 1935: 1158; Prof. Dr. Lesný děkanem filosofické fakulty Karlovy univerzity, České slovo 29 (1937), 6. 5.: 3; Dr. V. Lesný, Czechoslovak scholar for Santiniketan, The Statesman (Calcutta), 1937, 11. 10.; Šedesát let dr. V. Lesného, České slovo 34 (1942), 3. 4.: 5; Poucha, P.: Prof. Dr. Vincenc Lesný šedesátníkem, Lidové noviny 50 (1942), 3. 4.: 6; Profesor Dr. Lesný, Bosův přítel, Večerní České slovo (1942), 3. 4.; Pertold, O.: Vzpomínám... NO 2 (1946-47), 5: 1-2; Bareš, B.: Svému učiteli, ibid.: 2; Friš, O.: Česká díla prof. Lesného, ibid.: 3-4; Poucha, P.: Vincenc Lesný. K 65. narozeninám profesora indologie na Karlově univerzitě v Praze Ph. Dra Vincence Lesného dne 3. dubna 1947, ArOr 16 (1948): 149-163; jf: Akademik Vincenc Lesný. Výstavka měsíce. Duben 1982 v Náprstkově muzeu v Praze, Národní muzeum, Praha 1982, 7 s.; Filipský, Jan (ed.): Vincenc Lesný and Indian Studies, Oriental Institute, Praha 1982, 142 s.; Smékal, Odolen (red.): Vincenc Lesný a česká indologie. Velké osobnosti filozofické fakulty Univerzity Karlovy 5. Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 4 - 1990, Univerzita Karlova, Praha 1991, 152 s., 33 obr. příl.; Zbavitel, D.: Z galerie českých indologů. I. Akademik Vincenc Lesný, Bulletin Sdružení přátel Indie III (1996), 5: 1-2. (jf)

LEXA František - zakladatel české egyptologie

* 5. 4. 1876 Pardubice, + 13. 2. 1960 Praha

V letech 1895-99 studoval matematiku a fyziku na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze; zároveň se aktivně účastnil filozofického semináře prof. Masaryka. Roku 1903 obhájil dizertaci O zjevech magneto-a elektrostrikce po stránce theoretické a experimentální. Roku 1907 pobýval na stipendium na univerzitě v Berlíně (A. Erman), 1908 na studijním pobytu ve Štrasburku (W. Spiegelberg).

V letech 1899-1922 byl středoškolským profesorem matematiky, fyziky a filozofické propedeutiky, od 1919 soukromým docentem a od 1922 mimořádným profesorem egyptologie na Karlově univerzitě, 1927 byl jmenován řádným profesorem egyptologie (od 1925 existoval samostatný egyptologický seminář). V letech 1934-35 byl děkanem FF UK, 1940-48 penzionován (s krátkou přestávkou 1945). Roku 1952 byl jmenován řádným členem Československé akademie věd. Roku 1958 založil Český egyptologický ústav UK v Praze a Káhiře.

Zabýval se nejprve zejména staroegyptským náboženstvím a magií, později se věnoval hlavně filologické tématice - démotistice a koptologii. Největší ohlas vzbudila jeho kniha La magie dans l'Égypte ancienne (48 recenzí), nejvýznamnějším dílem je patrně několikasvazková Gramatika démotštiny. Kromě mnoha vědeckých monografií a odborných studií napsal i řadu populárních článků.

D.-k.: (s W. Spiegelbergem), Das demotische Totenbuch der Pariser Nationalbibliothek (Papyrus des Pamonthes), Hinrichs, Leipzig 1910; Náboženská literatura staroegyptská, 2 sv., Kladno 1920-1921; Egyptské povídky o čarodějnících, Knihovna Veraikonu 22, Praha 1921; Belletristická literatura staroegyptská, Kladno 1923; Staroegyptské čarodějnictví, 2 sv., Praha 1923; La magie dans l'Égypte antique de l'ancien empire jusqu'ą l'époque copte, 3 sv., rev. vyd., Paris 1925; Papyrus Insinger. Les enseignements moraux d'un scribe égyptien du premier siècle après J.-C., 2 sv., Paris 1926; Obecné mravní nauky staroegyptské - Enseignements moraux généraux des anciens Egyptiens, 3 sv., Praha 1926-1929; Grammaire démotique. Vols. I-VII, Praha 1938-1951; Výbor ze starší literatury egyptské, Praha 1947; Výbor z mladší literatury egyptské, Praha 1947; Veřejný život ve starověkém Egyptě, 2 sv., Praha 1955.

D.-č./sb.: O poměru ducha, duše a těla u Egypťanů staré říše, in: Věstník České Akademie 26 (1917): 228-260; Comment se revèlent les rapports entre les langues hamitiques, sémitiques et la langue égyptienne dans la grammaire des pronoms, personnels, des verbes et dans les numéraux cardinaux 1-9. Philologica 1 (1922): 151-177; L'origine vraisemblable de la forme verbale de l'égyptien ancien sám-f et des formes qui s'y rattachent, Philologica 2 (1923-1924): 25-53; Dieu et les dieux dans l' enseignement d'Amenhotep, ArOr 1 (1929): 263-270; Les dialects dans la langue démotique, ArOr 6 (1934): 161-172; Le genre des substantifs démotiques, in: Mélanges Maspero. Vol. 1. Orient Ancien, Fasc. 2, IFAO, Le Caire 1935-38: 401-411; Les participes indéclinables dans la langue ancienne égyptienne, ArOr 8 (1936): 98-125, 210-272; 9 (1937): 1-77; Les formes relatives dans la langue ancienne égyptienne, ibid.: 311-335; Développement de la langue ancienne égyptienne, ArOr 10 (1938): 215-272; Le développement de la langue égyptienne aux temps préhistoriques, ibid.: 390-426; Deux notes sur l'astronomie des anciens Égyptiens, ArOr 18 (1950): 442-450; Beiträge zu den Relativformen aus dem Gebiete der Personnenamen, ArOr 24 (1956): 241-251; Les participes indéclinables dans la langue ancienne égyptienne, ArOr 25 (1957): 1-20; La société égyptienne ą l'époque préhistorique, ArOr 25 (1957): 525-530.

L.: Žába, Zbyněk: Bibliographie des oeuvres de František Lexa, ArOr 20 (1952): 7-14; František Lexa. Zakladatel české egyptologie. Velké osobnosti filozofické fakulty Univerzity Karlovy 2. AUC, Philosophica et Historica 4 - 1984. UK, Praha 1989, 201 s., 14 obr. příl.; M. L. Bierbrier (ed.), Who was Who in Egyptology (3rd ed.), London 1995: 253.

(kb)

LIDMILOVÁ Pavla - česká literární historička a překladatelka v oboru portugalistiky

* 2. 2. 1932 Zlín

Vystudovala španělštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde 1972 získala doktorát.

Po absolutoriu nastoupila do Kabinetu pro moderní filologii ČSAV, později Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Zabývá se zvláště portugalsky psanou literaturou v Portugalsku, Brazílii a afrických zemích portugalského jazyka. Je autorkou mnoha doslovů k překladům z těchto literatur, editorkou děl portugalských a brazilských autorů.

Je dopisující členkou Instituto de Coimbra (Portugalsko), nositelkou řádu Comendadora da Ordem do Infante D. Henrique (Portugalsko).

D.-k.: Antologie brazilské literatury - I. koloniální období, Praha 1968, 132 s.; (spoluaut.), Slovník spisovatelů - Španělsko, Portugalsko, Praha 1968; (spoluaut.), Slovník světových dramatiků - portugalsky píšících autorů, Praha 1981; Alguns Temas da Literatura Brasileira, Rio de Janeiro 1984, 120 s.; (spoluaut.), Encyklopédia literárnych diel, Bratislava 1989; (spoluaut.), Slovník spisovatelů Latinské Ameriky, Libri, Praha 1996; (spoluat.), Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska, Libri, Praha (v tisku).

PŘEKLADY: Jočo Guimarčes Rosa: Velká divočina, Praha 1971, 512 s.; José Cardoso Pires: Zámek u jezera, Praha 1974, 216 s.; Erico Verissimo: Incident v Antaresu, Praha 1977, 460 s.; Graciliano Ramos: Statek Sčo Bernardo, Praha 1983, 186 s.; Fernando Pessoa: Kniha neklidu, 2 sv., Praha 1992, 1995, 145 + 154 s.; Murilo Rubičo: Nevěsta z Modrého domu, Praha 1994, 176 s.; Clarice Lispectorová: Tajné štěstí, Praha 1996, 183 s.; Paulo Coelho: Pátá hora, Praha 1998, 174 s.; týž: Alchymista, Praha 1998, 137 s.

D.-č./sb.: Tři postavy současné portugalské prózy, Philologica Pragensia 1/1965: 71-80; Nové cesty brazilského románu, Časopis pro moderní filologii 4/1967, 213-222; Indianismo - Aspecto do Navitismo na Literatura Brasileira de Época Colonial, Ibero-Americana Pragensia II (1968): 23-24, přetištěno španělsky, in: Boletín de la Universidad de Chile, 113/1971: 44-51; Ich-forma u několika současných prozaiků románské jazykové oblasti, Časopis pro moderní filologii (1970), 1: 31-35; A problemática atual no romance portuguźs mais novo, Philologica Pragensia (1974), 3: 140-146; Transformaćoes da ficćčo regionalista brasileira, Philologica Pragensia (1975), 3: 147-158; O conto brasileirou: a crítica e o sonho, Ibero-Americana Pragensia IX (1975): 29-39; Sociedade, terra e homem no romance brasileiro contemporČneo, Ibero-Americana Pragensia XII (1978): 19-38; A interpretaćčo da mensagem pelo tradutor e a sua retransmissčo ao leitor da tradućčo, in: Luandino - José Luandino Viera e a sua obra, Lisabon 1980: 213-217; Několik pohledů na současnou portugalskou prózu, Světová literatura (1982), 1: 206-217; Aspectos do realismo na ficćčo portuguesa contemporČnea, Ibero-Americana Pragensia XVI (1982): 11-21; Kontrasty a konflikty (Poznámky k dnešní brazilské próze), Literární měsíčník (1983), 4: 114-119; A projecćčo de Camoes na cultura e literatura checa, in: Os Lusíadas, vol. III, Lisabon 1984: 507-516; Afrika bojů a naděje (K současné angolské a mosambické próze), Literární měsíčník (1984), 4: 108-112; Social'nyj konflikt v brazilskom romaně 70-ch godov, in: Revolucionnoje dviženije i sovremennaja realističeskaja litěratura Latinskoj Ameriki, Moskva 1988: 264-281; A moderna ficćčo cabo-verdiana, Philologica Pragensia 3/1989: 127-132; A "Confissčo de Lúcio" e o "Livro do Desassosego", in: Encontro Internacional do Centenário de Fernando Pessoa, Lisabon 1990: 77-78; O século XX na novela portuguesa, Revista da Universidade de Coimbra 37 (1992): 401-407; O fantástico e os Contos de Murilo Rubičo, Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin, 39/1990: 482-483; Utopias na literatura brasileira, Litteraria Pragensia (1992), 3: 40-44; O testemunho na literatura brasileira, in: Estudos universitários de língua e literatura, Rio de Janeiro 1993: 631-637; Clarice Lispector: Felicidade Clandestina, in: Clarice Lispector - A Bio-Bibligraphy, Westport, Connecticut - London 1993: 33-34; Tvůrce mýtů, in: Gil Vicente - Fernando Pessoa: Vzhůru do pekla, Brno 1995: 83-85.

DOSLOVY: Čtyři a jedna, in: Pět brazilských novel, Praha 1981: 321-330; Duhové vize Murila Rubiča, in: Murilo Rubičo: Dům U červené slunečnice, Praha 1986: 155-162; Fikce intermezza abdikací, in: Fernando Pessoa: Kniha neklidu - druhá, Praha 1995: 150-154; Prózy banality a nadreálna, in: Mário de Sá-Carneiro: Šílenství, Praha 1996: 198-210; Literární vtělování Clarice Lispectorové, in: Clarice Lispectorová: Tajné štěstí, Praha 1996: 177-183; O cestě za pokladem, in: Paulo Coelho: Alchymista, Praha 1998: 135-137.

(A)

LIEBEN Koppelmann (Kallmann) - pražský judaista, bibliofil, hebrejský epigrafik

* 28. 3. 1811 Praha, + 11. 3. 1892 Praha

Působil v Pohřebním bratrstvu pražské židovské obce. Spolu se S. Hockem uveřejnil výběr hebrejských náhrobních nápisů ze Starého židovského hřbitova v Praze. Dále zpracoval životopisy některých osob, pohřbených na židovském hřbitově v Praze-Olšanech.

D.-k.: Gal - Ed, Prag 1856; Die Eröffnung des zweiten Israelitischen Wolschaner Friedhofes, Prag 1890.

Encyclopaedia Judaica, vol. 2, Jerusalem 1971: 215.

(vs)

LIEBEN Salomon Hugo - pražský hebraista, judaista, odborník na židovské kulturní dějiny

* 28. 4. 1881, + 20. 11. 1942 Praha

Absolvoval vysokoškolská studia v letech 1899-1905, zprvu v Německu a pak na pražské německé univerzitě. Stál u zrodu pražského Židovského muzea, jež bylo založeno na počátku tohoto století v souvislosti s asanací pražského Židovského města. Před svou smrtí pracoval také ve válečném Ústředním židovském muzeu v Praze a měl mimořádné zásluhy o zachování židovských kulturních hodnot. Je hlavním představitelem předválečných pražských židovských studií, které se staly obětí nacistické genocidy.

Ve vědecké práci se soustřeďoval zejména na kulturní dějiny Židů v českých zemích a v Praze. Významné jsou jeho edice hebrejských pramenů (pražské hebrejské kroniky z 18. stol. aj.). Další studie se vztahují k jednotlivým dějinným událostem, židovským učencům (např. David Oppenheim) a kulturněhistorickým tématům. Spolupracoval také na projektech předválečných židovských encyklopedií. Většina jeho studií je publikována ve vědeckých judaistických časopisech a sbornících.

D.-č./sb.: Handschriftliches zur Geschichte der Juden in Prag in den Jahren 1744-1754, in: Jahrbuch der Jüdisch-Literarischen Gesellschaft (1904): 267-330, (1905): 241-276; Die Prager Brandkatastrophen von 1689 und 1754, ibid. (1927): 175-193; Der hebräische Buchdruck in Prag im 16. Jahrhundert, in: Die Juden in Prag, Prag 1927: 88-106; David Oppenheim, in: Jahrbuch der Jüdisch-Literarischen Gesellschaft (1928): 1-38; Briefe von 1744-1748 über die Austreibung der Juden aus Prag, in: Ročenka Společnosti pro dějiny Židů v Československu (1932): 343-469; Oppenheimiana, in: ibid. (1935): 409-455.

L.: Encyclopaedia Judaica, vol. 11, Jerusalem 1971: 216.; Sadek, Vladimír: Salomon Hugo Lieben - Founder of the Prague Jewish Museum, Judaica Bohemiae (1986): 3-8; Volavková, Hana: Story of the Jewish Museum in Prague, Prague 1968.

(vs)

LÍMAN Antonín Václav - český japanolog, emeritní profesor japonské literatury na Torontské univerzitě

* 7. 4. 1932 Praha

V roce 1965-66 absolvoval obory anglistika a japanologie na Filozofické fakultě UK a byl mu udělen titul promovaný filolog. Roku 1966 zahájil aspiranturu v ČSAV, na niž navázal postgraduálním studiem na Universitě Waseda (Waseda daigaku) v Tokiu (do 1967). Na základě rigorózní zkoušky a obhajoby disertační práce z moderní japonské literatury na katedře věd o zemích Asie a Afriky získal 1968 doktorát filozofie (PhDr.).

V roce 1967 nastoupil jako hostující odborný asistent na Torontské univerzitě (Department of East Asian Studies) a 1968 zde získal pedagogický úvazek, od 1972 trvale. V témže roce se stal docentem, 1989 byl jmenován řádným profesorem a 1997 emeritním profesorem.

V letech 1968-89 obdržel celkem dvanáct grantů na vědecké projekty týkající se především života a díla spisovatele Ibuse Masudžiho a koncepce "člověka" a "místa" v japonské kultuře.

Od roku 1993 působí jako hostující profesor na FF UK (Ústav Dálného východu), od 1994 v Mezinárodním středisku pro japonská studia v Kjótu (Kokusai nihon bunka kenkjú sentá) a od 1997 na Univerzitě Otemae (Otemae daigaku), Nišinomija, Hjógo, Japonsko.

Roku 1992 vydal obsáhlé dílo A Critical Study of the Literary Style of Ibuse Masuji završující čtvrt století badatelské i překladatelské práce s uměleckými texty jednoho z největších japonských spisovatelů tohoto století. Ibuseho dílo je zde zasazeno jednak do širokého kontextu literatury světové, v němž vyniká jeho přirozená hlubinná lidskost, jednak do širokého kontextu literatury domácí, v němž vyniká vzácnou proporcí mezi bohatstvím jazyka a přiměřeností výrazu.

I další Límanovy literárně-kritické studie obsahují textově detailní a kontextově téměř globální analýzy důležitých děl významných japonských spisovatelů (Kawabata Jasunari, Tanizaki Džuničiró, Šiga Naoja, Mijazawa Kendži, a další). Připravované souborné literárněkritické dílo ponese název Krajiny japonské duše: kritické studie moderní japonské literatury.

Je členem vědeckých společností CASA (Canadian Asian Studies Association), AAS (Association for Asian Studies), IAJS (International Association for Japanese Studies) a ICLA (International Comparative Literature Association).

D.-k.: (koed. F. Thompson), Fudo: An Introduction, University of Waterloo Press, Waterloo, 1985, 112 s.; (spoluaut. D. Aylward), Waves (Two short historical novels by Ibuse Masuji), with notes and introduction, Kodansha International, Tokyo, Fall 1986, 171 s.; (spoluaut. D. Aylward), Castaways (Two short historical novels by Ibuse Masuji), with notes and introduction, Kodansha International, Tokyo, Spring 1987, 159 s.; As Sensitive as Waters: A Critical Study of the Literary Style of Ibuse Masuji, The Edwin Mellen Press, Lewiston, N. Y. 1992, 622 s.; Ibuse bungaku no honšicu: rócuriši to nihon no kokoro [Ibuse Masudži: starý rybář a japonské založení], 2 sv., Meidži šoin, Tókjó 1994, 444 s.; Kingfisher's Tales, An Anthology of Ibuse Masuji's Fishing Stories and Essays, Kodansha International, Tokyo (v tisku).

PŘEKLADY: Pár much a já [překlad a výklad k výběru haiku: Bašó, Buson, Issa, Santóka], Dharma Gaia, Praha 1996, 132 s.; D. Tanizaki: Deník bláznivého starce, Mladá fronta, Praha (v tisku).

D.-č./sb.: Kawabata's Lyrical Mode in Snow Country, Monumenta Nipponica XXVI (1971), 3-4: 267-285; Nihon bungaku no kindaisei [Modernost japonské literatury], přel. K. Takeda, Šinčó 69 (1972), 3: 253-265; The Comic and the Cosmic in Ibuse's Style, Studies on Japanese Culture, Vol. I, The Japanese P. E. N. Club, Tokyo 1973: 293-301; Inaka no ido - Ibuse bungaku no nidžú no šiten [Venkovské studny - dvojí vidění v Ibuseho literárním díle], Tenbó 3 (1974), 9: 126-131; Ibuse's Black Rain, in: K. Tsuruta a T. Swann (ed.), Approaches to the Modern Japanese Novel, Sophia University Press, March 1976: 45-72; The River - Ibuse's Poetic Cosmology, in: K. Takeda (ed.), Essays on Modern Japanese Literature, Waseda University Press, Tokyo 1977: 129-145; The Old Man and the Bomb, in: R. Tsukimura (ed.), Life, Death and Age in Modern Japanese Fiction, University of Toronto-York University, JCMEA, Vol. 1, No. 3: 35-44; Ibuse Masuji: Carp & Ibuse Masuji: Pilgrim's Inn, in: T. Swann and K. Tsuruta (ed.), Approaches to the Modern Japanese Short Story, Waseda University Press, Tokyo 1982: 83-101; Ibuse Masuji, in: Kodansha Encyclopedia, Kodansha, Tokyo 1983; The True Mark of the Saint - Tanizaki's Portrait of Shunkin and R. Davies's Fifth Business, in: K. Tsuruta and T. Goossen (ed.), Canadian and Japanese Literature, Comparative Perspectives, JCMEA, Toronto 1988; Furusato: Place in Modern Japanese Literature, in: F. Thompson (koed.), Fudo: An Introduction, University of Waterloo Press, Waterloo 1985: 81-97; Ibuse Masudži, in: Bungaku denki džiten [Slovník literárních životopisů], Kódanša, Tókjó 1994; Miyazawa Kenji's Singing Landsacape: The Wind Child Matasaburo, Japan Review (1995/6): 51-69; Tanizakiho estetika slepoty a temnot, Literární noviny, 6. 3. 1996: 9-10.

(zš)

LINK (též Linck) Václav (Wenceslaus) - českoněmecký misionář v Dolní Kalifornii

* 29. 3. 1736 Nejdek, + 8. 2. 1797 Olomouc

V roce 1754 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova a absolvoval dvouletý noviciát v Brně. Vzápětí byl určen jako misionář do Mexika (1756). Tam nejprve dokončil studia a byl vysvěcen na kněze, 1761 odešel do kalifornských misií. Po několika letech působení zažil vypuzení jezuitů ze španělských kolonií, deportaci (1768) a návrat do vlasti (1769). Působil pak převážně v Olomouci, kde jej zastihlo rozpuštění jezuitského řádu (1773) a kde i zemřel.

Je autorem řady špan. psaných relací a deníků z výzkumných výprav v severních oblastech Kalifornského poloostrova, kde mj. hledal spojení poloostrova s pevninou ve snaze definitivně vyvrátit mylné chápání Kalifornie jako ostrova. Úsilím zpřístupnit a kolonizovat nová území na severu této oblasti otevíral cestu ke kolonizaci Horní Kalifornie, tak jak to žádala španělská koruna v obraně svých amerických území proti hrozící ruské expanzi. K vědeckému poznání přispěl i vytvořením několika map.

D.: listy, relace a deníky in: Ernest J. Burrus, S. J. (ed.), Wenceslaus Linck's Diary of his 1766 Expedition to Northern Baja California, Los Angeles 1966; týž, Wenceslaus Linck's Reports & Letters 1762-1778, Los Angeles 1967.

L.: Josef Polišenský - Josef Opatrný: Wenceslao Link y su Diario del Viaje hacia el Norte de la Península de California, Ibero-Americana Pragensia VI (1972): 173-183; Simona Binková: Wenceslao Link y su actividad en Baja California en 1763, Ibero-Americana Pragensia XXIV (1990): 243-253; táž, Los jesuitas y los franciscanos en la Baja California (El caso del P. Wenceslao Link y Fray Junípero Serra), Ibero-Americana Pragensia XXX (1996): 125-138.

(sb)

LIŠČÁK Vladimír - český sinolog

* 9. 2. 1954 Praha

Po ukončení studií na gymnáziu v Praze-Vysočanech byl v letech 1973-79 zaměstnán v PZO Centrotex, a. s. v Praze (dovoz bavlny). V letech 1979-84 studoval na katedře věd o zemích Asie a Afriky (dnes Ústav Dálného východu) Filozofické fakulty UK v Praze orientalistiku-sinologii; studium ukončil obhájením diplomové práce na téma povstání i-che-tchuanů. Roku 1985 získal titul PhDr. Od září 1984 do března 1987 pracoval na katedře věd o zemích Asie a Afriky, nejdříve na studijním pobytu, později (od 1986) jako odborný pracovník. Ve školním roce 1985/86 byl vyslán na studijní pobyt na univerzitu Fu-tan do Šanghaje, kde se zaměřoval na studium starých čínských dějin. V dubnu 1987 nastoupil do interní aspirantury v Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, kde se zaměřil na studium etnik jižní Číny. Vědeckou výchovu ukončil 1990 odevzdáním kandidátské disertační práce Miaoská alba jako etnografický pramen a od července do konce roku pracoval v tomto ústavu jako odborný pracovník. V lednu 1991 nastoupil jako vědecký pracovník do Orientálního ústavu AV ČR, kde dále pokračoval ve své práci na studiu etnik jižní Číny. Roku 1992 dosáhl vědecké hodnosti CSc. V dubnu 1993 musel vzhledem k reorganizaci ústav opustit. Od května do prosince 1993 přednášel jako odborný pracovník Ústavu Dálného východu FF UK úvod do geografie a etnografie Číny. V lednu 1994 znovu nastoupil do OÚ AV ČR, kde se začal zabývat dějinami buddhismu v Číně. V květnu 1995 byl jmenován vedoucím oddělení Východní Asie.

V současné době se zaměřuje zejména na nejstarší dějiny buddhismu v Číně a na kontakty po Hedvábné cestě (je členem mezioborové skupiny Orientalia Bohemica). Roku 1993 vedl tým překladatelů publikace Lexikon der östlichen Weisheitslehren, jejíž překlad vyšel v nakl. Votobia (1996). V témže roce publikoval v nakladatelství LibriStáty a území světa, první komplexní příručku svého druhu, zahrnující 386 států a území současného světa.

Od roku 1988 je členem člen Evropské asociace čínských studií (EACS), od 1991 členem předsednictva Česko-čínské společnosti (původně Československo-čínská společnost).

D.-k.: Čína v pravěku a starověku, in: Dějiny pravěku a starověku II, 3. rozšíř. vyd., SPN, Praha 1989: 933-985; (spoluaut. P. Fojtík), Státy a území světa, Libri, Praha 1996, 935 s., 2. rozšíř. a opr. vyd., Libri, Praha 1998, 1 095 s.

REDAKCE: O čínské filosofii, literatuře a umění. Sborník statí a esejů věnovaných památce PhDr. et JUDr. Timotea Pokory, CSc. (1928-1985), Česko-čínská společnost, Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová, Praha 1995, 150 s.

D.-č./sb.: Příběh jednoho života (Epizoda ze života historika S'-ma Čchiena), NO 37 (1982), 5: 144-146; Zeměpisné objevy Číňanů ve starověku, NO 39 (1984), 8: 237-241; Benátčan Marco Polo, Čína a středověké Čechy, NO 40 (1985), 5: 149-153; Astronomie ve starověké Číně, NO 41 (1986), 10: 302-304; Lidová slovesnost a její studium v Číně (na materiálech časopisu Min-ťien wen-süe), Český lid 74 (1987), 4: 230-232; Excavations at the Yongcheng site, 1959-1986, Early China (Berkeley) 13 (1988): 274-287; Tradiční kalendář v Číně, NO 44 (1989): 1: 14-15; Čínská etnografie a teorie etnika, in: Přípravné materiály k Slovníku etnických procesů, sv. 3. Porada o pojetí klíčové problematiky etnických procesů, ÚEF ČSAV, Praha 1989: 98-108; Kapitoly z dějin čínské etnografie I. Počátky etnografické vědy v Číně, in: Studie z obecné etnografie I, ÚEF ČSAV, Praha 1990: 86-121; Taxonomie etnických společenství v sovětské a čínské etnografii, in: Přípravné materiály k Slovníku etnických procesů, sv. 5. Materiály z konference "Vývojové tendence etnicity v sociálních strukturách", ÚEF ČSAV, Praha 1990: 132-144; The Khammu people and their study, The Thai-Yunnan Project Newsletter (Canberra), 1991, 14: 18-24; "Miao albums": their importance and study, Český lid 78 (1991), 2: 92-97; Na počátku byla potopa, NO 46 (1991), 10: 298-299; Domorodé kmeny na Taiwanu (retrospektiva a perspektivy), Český lid 79 (1992): 385-402; Symbolika nejstarších praporů a vlajek na území Číny, Vexilologie (1992), č. 84: 1643-1651; Marco Polo and Yunnan, The Thai-Yunnan Project Newsletter (1992), 17: 20-25; Po stopách admirála Čeng Chea, NO 47 (1992), 6: 164-166; Etnická situace v Číně (statistický přehled se zaměřením na jižní Čínu), in: Východní Asie: Studie a dokumenty 2. Vybrané problémy současné Číny (sborník statí), OÚ ČSAV, Praha 1992: 77-130; Some theoretical problems in classification of small ethnic groups in Chinese ethnography (with special respect to south China), in: J. Prosecký (ed.), Ex pede Pontis. Papers presented on the occassion of the 70th anniversary of the foundation of the Oriental Institute, Prague, OÚ ČSAV, Prague 1992: 131-137; The origins of ethnology in China: a survey (from the mid-1890s till the mid-1940s), ArOr 61 (1993), 1: 41-62; Some approaches to the classification of small ethnic groups in South China, The Thai-Yunnan Project Newsletter (1993), 20: 12-16; Marco Polo v jižní Číně, Bulletin Česko-čínské společnosti (1993), 1: 7-8; Domorodé kmeny na Taiwanu, ibid., 2: 13-16; Antonio Pigafetta, cesta kolem světa a Čína, NO 49 (1994), 9: 296-299; Pchu tchuo šan, poutní místo a čínská Pótalaka (z historie buddhismu v Číně), NO 50 (1995), 1: 13-16; Hedvábná cesta a počátky pronikání buddhismu do Číny, ibid., 7: 260-263; The Early Penetration of Buddhism to China and the First Translators of Sutras into Chinese, ArOr 63 (1995), 3: 341-351; Náboženství a moderní čínská společnost na Tchaj-wanu I-II, NO 51 (1996), 2, 3: 60-63, 98-99.

PŘEKLADY: Čínske tradičné lekárstvo a lekári Pien-čchüe a Cchang-kung, in: Komorovský, Ján (ed.), Po cestách Asklépiových. Od mýtov a mágie k medicíne, Tatran, Bratislava 1994: 111-113; Príbehy o lekárovi Pien-čchüeovi (S'-ma Čchien: Historikove zápisky), in: ibid.: 113-117; Iné príbehy o Pien-čchüeovi, in: ibid.: 117-118; O lekárovi Cchang-kungovi (S'-ma Čchien: Historikove zápisky), in: ibid.: 118-125.

(A)

LOMOVÁ Olga - česká sinoložka

* 31. 5. 1957 Podbořany

V letech 1976-81 studovala na Filozofické fakuktě UK v Praze, obor sinologie-orientalistika a absolvovala obhajobou diplomové práce Politika KS Číny v oblasti zemědělství a její realizace, 1978-1980. Postgraduální studium absolvovala tamtéž v letech 1986-90. Vedle studia na fakultě navštěvovala od konce 70. let kursy moderní čínštiny při OKD Praha 6 (učitel O. Švarný) a kursy klasické čínštiny v Jazykové škole (Z. Černá). Kandidátskou hodnost získala na základě disertační práce Pět pohledů na čínský venkov. Současná kratší próza z ČLR s venkovskou tematikou (1990). Od 1988 působí na FF UK, od 1990 se systematicky věnuje dějinám čínské literatury a klasické čínské poezii. 1998 obhájila habilitační práci Poselství krajiny. Přírodní dvojverší tangského básníka Wang Weie a získala titul docent. Externě spolupracuje s FF UP v Olomouci.

D.-k.: (spoluaut.), Oldřich Švarný a kol.: Gramatika hovorovej čínštiny v príkladoch I a, b. Univerzita Komenského, Bratislava 1991, 75 + 232 s.; (spoluaut.), Oldřich Švarný a kol.: Gramatika hovorovej čínštiny v príkladoch, II a, b. Univerzita Komenského, Bratislava 1993, 263 + 304 s.; Čítanka tangské poezie, Karolinum, Praha 1995, 179 s.; Poselství krajiny. Obraz přírody v díle tangského básníka Wang Weie, Dharma Gaia, Praha 1999, 238 s.

PŘEKLADY: Š' Jü-kchun: Příběhy soudce Paoa, aneb záhada císařského paláce [překlad a doslov o detektivních příbězích ve staré Číně], Vyšehrad, Praha 1989, 189 s.; (s A. Bláhovou), Chan-šan: Básně z Ledové hory [překlad, poznámky a životopisná studie], DharmaGaia, Praha 1996, 191 s.; Š' Jü-kchun: Další příběhy soudce Paoa, Hrnčířství a nakladatelství M. Jůza a E. Jůzová, Praha 1996, 116 s.; (se Z. Heřmanovou a D. Andršem), Čínská povídka dvacátého století, Zvláštní číslo NO 1/97, Orientální ústav AV ČR, Praha 1997, 40 s.

D.-č./sb.: Liou Caj-fuova teorie 'subjektivního charakteru literatury', Zprávy Společnosti orientalistické za rok 1989, Praha 1990: 12-20; San sia wu i jü Ťie-kche-s'-luo fa-kche tu-če [Paralely mezi románem San sia wu i a zbojnickými příběhy na Moravě a Slovensku], in: Sia jü Čung-kuo wen-chua [Spravedliví mstitelé v čínské kultuře], Tan-ťiang Ta-süe, Tchaj-pej 1992, 215-227; Překlad? Parafráze? Poznámky ke Stočesovým překladům čínských básní, Svět literatury 8 (1994): 80-85; Searching for Roots, in: Viviane Alleton, Alexei Volkov (ed.), Notions et Perceptions du Changement en Chine, Collège de France, Paris 1994: 213-226; Krajina skutečná a krajina básnická, in: O čínské filozofii, literatuře a umění. Sborník věnovaný památce Timotea Pokory, Česko-čínská společnost, Praha 1995: 133-143; Min-cu sing-š' jü sien-taj i-š' [Tzv. 'národní formy' versus moderní vědomí], in: Ťin, sien-taj Čung-kuo wen-süe jü wen-chua pien-čchien, Tan-ťiang Ta-süe, Tchaj-pej 1997: 193-208; Čí tváře a jaká těla? (K výstavě Tváře a těla Říše středu v Rudolfinu), Kritická příloha Revolver revue 8 (1997): 7-21.

PŘEKLADY (z čínštiny): (s Vladimírem Křivánkem), Přivykání světlu. Mladá čínská poezie [překlad a komentář], Světová literatura 35 (1990), 2: 7-18; Jang Lien: Básně, Revolver revue 17 (1991): 288-290; Lu Sün: Umění a revoluce. Neuspořádané myšlenky, ibid. 21 (1993): 277-282; Cchao Č': Bohyně řeky Luo, NO 50 (1995), 5: 192-195; Anonym: Volám zpět muže z hor! NO 51 (1996), 1: 24-25; Čchü Jüan: Bohyně řeky Siang. Říční bůh Che-po, NO 52 (1997), 8: 309-310; Čchü Jüan: Rybář, NO 53 (1998), 3: 109.

(A)

LOUKOTKA Čestmír - český amerikanista-lingvista

* 12. 11. 1895 Chřášťany u Českého Brodu, + 13. 4. 1966 Praha

Po absolvování obchodní akademie zahájil 1913 studium americké etnologie a lingvistiky u prof. P. Riveta na Sorbonně v Paříži. 1914 musel studia přerušit. Do Paříže se pak vracel na studijní pobyty. Roku 1953 obhájil kandidátskou práci na téma Klasifikace jihoamerické keramiky a získal titul CSc.

Teprve od 1950 se mohl plně věnovat vědeckému bádání (předtím pracoval jako účetní úředník). Nejprve působil v Náprstkově muzeu všeobecného národopisu v Praze a od 1954 jako pracovník Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV. Roku 1957 byl pozván k ročnímu studijnímu pobytu v Brazílii, kde se zúčastnil výzkumné expedice univerzity v Curitiba do Serra dos Dourados k posledním zbytkům kmene Šetá.

Těžiště jeho vědecké práce spočívalo ve studiu indiánských jazyků a na tomto poli se zabýval především klasifikací jazyků jihoamerických domorodců (vedle toho i jazyky australskými, papuánskými a formózskými). Jeho zájem zároveň patřil kultuře a historii původních obyvatel Ameriky. Působil také jako kulturněhistorický publicista. Jeho rozsáhlá bibliografie zahrnuje kromě knih na tři sta vědeckých studií, recenzí a publicistických prací otištěných v českých i zahraničních časopisech.

Roku 1947 byl jmenován čestným členem Societé des Americanistes, na 32. mezinárodním kongresu amerikanistů v Kodani, v roce 1958 byl jako první Evropan vybrán za dopisujícího člena Brazilské antropologické společnosti. V neposlední řadě dosáhl také jmenování Důstojníkem Francouzské akademie.

D.-k.: Náboženství Indiánů, Praha 1927, 184 s.; Indiáni severoameričtí, Praha 1931, 251 s.; Roztřídění jihoamerických jazyků, Praha 1935; Clasificación de las lenguas sudamericanas, Praha 1935; Vývoj písma, Praha 1946, 226 s.; Do Brazílie za Indiány, Praha 1962, 210 s.; Classiffication of South American Indian Languages, Berkeley 1968.

D.-č./sb.: Le Šetá, un nouveau dialecte Tupi, Journal de la société des américanistes (n. s.) XXI, Paris 1930: 373-398; Stručný přehled jihoamerického národopisu, Sborník čs. společnosti zeměpisné XXXVI, Praha 1930: 26-38, 118 -128; Die Sprache der Zamuco und die Verwandtschaftsverhältnisse de Chaco-Stäme, Anthropos XXVI, Wien 1931: 843-861; La familia lingüistica Kamakan del Brasil, Revista del instituto del etnología II, Tucumán 1932: 493-524; Slovníky indiánských řečí z rukopisné pozůstalosti cestovatele E. St. Vráze, Věstník královské české společnosti nauk, třída pro filosofii, historii a filologii 43, č. III, Praha 1943; Klassifikation der südamerikanischen Sprachen, Zeitschrift für Ethnologie (Berlin) LXXIV (1945): 1-69; Sur la classification des langues indigènes de l'Amérique du Sud, Actes du XXVIIIe congrès international des américanistes Paris 1947, Paris 1948: 193-199; Sur quelques langues inconnues de l'Amérique du Sud, Lingua Posnaniensis I, Poznaň 1949: 53-82; Sobre la clasificación de las lenguas indígenas de América del Sur, Actas del XXVIo congreso internacional de americanistas (n. s.) XXXVIII, Sevilla 1935, I, Madrid 1949; Les langues de la famille Tupi Guarani, Etnografia e lingua Tupi Guarani, Boletin 16, Sčo Paulo 1950; Indiánské kmeny v severovýchodní Brazílii, Československá etnografie I (1953): 183-199; (s P. Rivetem a Streser-Péanem), Langues de l' Amerique du Nord, Langues du Mexique et de l'Amerique Central, Langues de l'Amérique du Sud et des Antilles, in: Les langues du monde, Paris 1953: 959-1160; Jihoamerická keramika, Československá etnografie II (1954): 245-281, 366-390; Les indiens Botocudo et leur langue, Lingua Posnaniensis V (1955): 112-135; Les langues non-Tupí du Brésil du Nord-est, Anais do XXXI congreso internacional de americanistas, Sčo Paulo 1955, II, Sčo Paulo 1956: 1029-1054; Documents et vocabulaires inédits des langues et dialectes sudaméricaines, Journal de la société des américanistes LII, Paris 1963: 7-60; Material'naja kultura maloizvestnogo indějskogo plemeni stata Parana, Sovetskaja etnografia (1964), 3: 134-138; Alguns suplementos ao trabalho "Culturas e línguas indígenas do Brasil", Völkerkundliche Abhandlungen I, Hannover 1964: 177-184.

L.: Čestmír Loukotka, CSc., 1895-1966, Český lid 53 (1966), 6: 355-357.

(ib)

LÖWENSTEINOVÁ Miriam - česká koreanistka

* 25. 5. 1958 v Praha

V letech 1977-82 vystudovala obor koreanistika-rusistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

V letech 1982-93 pracovala jako odborná pracovnice v Orientálním ústavu ČSAV, v letech 1992-93 byla šéfredaktorkou časopisu Nový Orient. 1992 a 1998 na základě grantu Korea Foundation pobývala v Korejské republice. Od roku 1993 působí jako odborná asistentka v Ústavu Dálného východu FF UK (seminář koreanistiky). Publikovala řadu článků a esejů o staré a moderní korejské literatuře v časopisech Nový Orient, Archív orientální, Světová literatura. Věnuje se překladům a interpretaci korejské literatury.

D.-k.: Dějiny moderní korejské literatury, Karolinum, Praha 1998, 115 s.

PŘEKLADY: Kim Man-džung: Sen devíti z oblaků, Nakl. Reflex v edici X, Praha 1992, 137 s.; Hvězda Blesku. Hrdinské příběhy ze staré Koreje, Edice Ex Oriente, Orientální ústav ČSAV, Praha 1992, 144 s.; Královna In-hjon. Vyprávění z dlouhé chvíle, Brody, Praha 1997, 197 s.; Han Mal-suk: Písně z druhého břehu, Dar Ibn Rushd, Praha 1997, 347 s.

(A)

LUDWIG Alfred - českoněmecký sanskrtista a srovnávací jazykovědec

* 9. 10. 1832 Vídeň, + 12. 6. 1912 Praha

Studoval sanskrt a srovnávací jazykozpyt ve Vídni, kde se 1858 habilitoval. Roku 1860 byl jmenován mimořádným profesorem klasické filologie a srovnávací jazykovědy na německé filozofické fakultě UK v Praze, řádným profesorem se stal 1871.

Zabýval se především interpretací nejstarší indické literatury (monumentální překlad a výklad Rgvédy, který znamenal mezník ve védských studiích). Rgvéda je podle Ludwiga již plně indickou památkou. V mnohém se vymykal tehdy převládajícímu názoru a musel dlouho čekat na uznání. Byl velice všestranný a vedle védské literatury se zabýval také Mahábháratou a Rámájanou a platil za suverénního znalce pramenů. Zajímaly jej rovněž drávidské jazyky.

Měl dobrý vztah k české společnosti, uměl dobře česky a sympatizoval s národními snahami Čechů. Při rozdělení filozofické fakulty 1882 na českou a německou fakultu dostal nabídku vyučovat na české fakultě. Podle indologické ústní tradice (prof. V. Lesný) tuto nabídku nepřijal, aby umožnil zaměstnání svému žáku J. Zubatému.

D.-k.: Der Rigveda oder die heiligen Hymnen der Brahmana, 6 dílů, Praha 1876-88.

L.: Grünert, Max: Nachruf auf Alfred Ludwig, b. m., b. r., 12 s.; Winternitz, M.: Verzeichnis der Werke und kleineren Schriften Alfred Ludwigs, in: XX. Jahresbericht des Deutschen Vereins für Volkskunde und Sprachwissenschafte in Prag, Prag 1912, Beilage, 5-12; Zvelebil, K.: Collectanea zur Tamil-Grammatik von der Hand des A. Ludwig, ArOr 21 (1953):427-429.

(jv)


Zpět na abecední vyhledávání