Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-J Zpět na abecední vyhledávání L->

KABELÁČOVÁ Káťa - česká japanoložka

* 18. 3. 1946 Praha, + 22. 8. 2001 Praha

Po maturitě na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze vystudovala v letech 1963-68 obor anglistika - japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Již během studia na FF UK pracovala v Orientálním ústavu ČSAV, kde po absolvování fakulty působila do roku 1991. Roku 1992 pracovala krátce v zahraničním odboru Federálního výboru pro životní prostředí a koncem téhož roku se stala výkonnou ředitelkou soukromé kulturní a informační instituce Japonského centra v Praze, kde působí dosud. Od roku 1996 působí jako pedagog v Ústavu Dálného východu Filozofické fakulty UK v Praze. Pedagogicky byla činná i v dřívějších letech v jiných institucích (Jazyková škola apod.). Pracuje též jako tlumočnice a překladatelka a japonskou kulturu šíří rovněž formou vědecko-popularizační činnosti (veřejné přenášky, rozhlasové pořady atd.).

Je členkou Evropské asociace japonských studií (EAJS) a spoluzakladatelkou Česko-japonské společnosti (1994-98 byla její předsedkyní).

Zabývá se zejména japonskou klasickou kulturou, především klasickým divadlem a klasickou hudbou (např. otázkami vokálního projevu v divadle Nó atd.), ale k předmětům jejího zájmu patří např. i postavení Japonska ve východní Asii, japonská společnost, jevy v japonském soudobém náboženství.

D.-č./sb.: Bibliografie českých překladů z japonštiny, Bulletin Československo-japonské společnosti (1970), 2: 19-23; Bibliography of Prof. Dr. Vlasta Hilská, in: Hilská, Vlasta - Vasiljevová, Zdeňka: Problems of Modern Japanese Society, Univerzita Karlova, Praha 1971: 53-64; "Kotoba" in the Noh Drama, in: Studies on Japanese Culture, Vol. I, The Japan P. E. N. Club, Tokyo 1973: 512-527; (spoluaut.), Slovník světových dramatiků. Autoři národů Asie a Afriky, Divadelní ústav, Praha 1974, 149 s.; Japonsko, in: Svět 1983 [-1987]. Ročenka, Svoboda, Praha 1985-1989: 263-269; 271-276; 285-291; 287-294; 267-272; Mírové hnutí v Japonsku, in: Pecen, J. (ed.), Mírové hnutí v kapitalistických zemích, Praha 1987: 221-233; Náboženský život v moderním Japonsku in: Bečka, Jan a kol., Náboženství a politika v zemích Asie. (Sborník statí), Orientální ústav, Praha 1988: 111-167; Divadlo nó, kabuki a bunraku v představení hry Šunkan v Praze, Harmonie (1994); Nó, kabuki a bunraku v jednom večeru, Kokoro, podzim 1994: 3-5; S profesorem Tošio Kawatake o evropském turné japonského divadla (rozhovor), Kokoro, podzim 1994: 5-7; (přel.), Brána Rašó, in: Kalhoty pro dva. Antologie japonského divadla [též spoluaut. předmluvy a části hesláře], Brody, Praha 1997: 107-110, 247-286.

(A)

KABRDA Josef - český historik, turkolog a osmanista

* 3. 2. 1906 Frýdlant nad Ostravicí, + 27. 5. 1968 Ankara

V letech 1925-30 studoval na Filozofické fakultě v Praze dějepis a zeměpis, jeho učiteli byli akademik J. Rypka a prof. J. Bidlo. V letech 1934-37 pobýval v Bulharsku, 1937-39 a 1945-46 si své vzdělání doplňoval v Paříži a profiloval se jako historik-turkolog. Mezitím vyučoval na reálném gymnáziu v Havlíčkově Brodě. Roku 1947 obhájil habilitační spis Studie z dějin balkánských zemí v turecké době na Brněnské univerzitě, kde od té doby působil. V roce 1953 byl jmenován docentem a 1965 profesorem dějin jihovýchodní Evropy a Blízkého východu. V letech 1962 a 1968 pobýval v Turecku.

Základním polem jeho vědeckého zájmu byla oblast osmanských dějin, která se odrazila v jeho publikační činnosti. Od počátku věnoval velkou pozornost turecké diplomatice. Zabýval se nejprve tureckými prameny k bulharským dějinám (Berát vidinského metropolity Josefa), studiem francouzsko-tureckých vztahů v době Napoleonově (Quelques firmans concernants les relations franco-turques), edicí a výkladem tureckých pramenů (kánúnnáme) k hospodářským a správním dějinám a systematickým výzkumem feudální renty v balkánských provinciích osmanské říše; výsledky svých bádání shrnul v rozsáhlých historických studiích. Podílel se rovněž na tvorbě učebnic a vysokoškolských skript. Jeho životní dílo náhle skončilo ve chvíli, kdy pracoval na třech syntetizujících monografiích, z nichž jedna vyšla (Le système fiscal de l'Eglise orthodoxe dans l'Empire ottomane) a dvě zůstaly v rukopise (Feudální poměry v Bulharsku v 15.-17. století ve světle osmansko-tureckých kodifikací, Přínos bulharské turkologie ke studiu národních dějin).

D.-k.: Berát vidinského metropolity Josefa z roku 1763 (Příspěvek k dějinám pravoslavné církve v říši osmanské). Facsimile, turecký text, překlad a výklad, Praha 1937, 76 s.; Quelques firmans concernant les relations franco-turques lors de l'expédition de Bonaparte en Egypt, 1798-1799, Paris 1947, 90 s.; (spoluaut.): Dějiny národů střední a jihovýchodní Evropy v období od francouzské revoluce do roku 1918. Část I., 1790-1878, SPN, Praha 1963, 174 s.; Část II., 70. léta 19. století - 1918, SPN, Praha 1966; Le système fiscal de l'Eglise orthodoxe dans l'Empire ottomane. (Sous le jour des documents turcs), Brno 1969, 321 s.

D.-č./sb.: Raja, in: Izvestija na Balgarsko istoričesko družestvo v Sofija XIV-XV, Sofija 1937: 172-185; Sur les bérats des métropolites dans l'ancien Empire ottoman au XVIIIe siècle, in: Izvestija na Balgarsko istoričesko družestvo v Sofija XVI-XVII, Sofija 1939: 259-268; Turecké prameny k bulharským dějinám a jejich zpracováním v Bulharsku, Časopis Archivní školy XV-XVI (1939): 200-231; Bibliografické pomůcky k dějinám jihovýchodní Evropy a Blízkého východu, ČČH 50 (1947-1949), II: 103-128; Les anciens registres turcs des cadis de Sofia et de Vidin et leur importance pour l'histoire de la Bulgarie, ArOr 14 (1951): 329-392, 642-643; Nové úkoly bulharské historické vědy, Časopis Matice moravské 71 (1952): 130-140; Úspěchy bulharské historické vědy, Časopis Matice moravské 71 (1952): 391-413; Nový zdroj pramenů k ruským dějinám (Turecké kadijské registry), in: Sborník prací FFBU, 1953: 237-260; Les problèmes de l'étude de l'histoire de la Bulgarie ą l'époque de la domination turque, Byzantoslavica XV (1954): 173-208; Prameny k hospodářským dějinám Bulharska v době rozkladu tureckého feudalismu, in: Sborník prací FFBU, 1954, C 1: 79-91; Otázka jižních Slovanů v pojetí Marxe a Engelse, in: Sborník prací FFBU, 1954, C 1: 92-100; Les documents turcs relatifs aux impôts ecclésiastiques prélevés sur la population bulgare au XVIIe siècle, ArOr 23 (1955): 136-177; Turecké pramene vzťahujúce sa na dejiny tureckého panstva na Slovensku, Historický časopis IV (1956): 156-169; Úspechy macedónskej historiografie, ibid.: 557-562; Les sources turques relatives ą l'histoire de la domination ottomane en Slovaquie, ArOr 24 (1956): 568-580; Orientalistika bulgarska, Przegląd Orientalistyczny (1956): 369-378; Les études orientales en Yougoslavie. L'activité de l'Institut Oriental ą Sarajevo, ArOr 25 (1957): 146-155; Dva berata na sofijskija i vidinskija mitropolit ot parvata polovina na XVIII v., in: Izvestija na Instituta za balgarska istorija VII, Sofija 1957: 377-404; Les documents turcs relatifs aux droits fiscaux des métropolites orthodoxes en Bulgarie au XVIIIe siècle, ArOr 26 (1958): 59-80; Nové edice tureckých pramenů k bulharským dějinám, in: Sborník prací FFBU, 1958, C 5: 136-147; Les codes (kanunname) ottomans et leur importance pour l'histoire économique et sociale de la Bulgarie, in: Sbornik v čest na akademik Nikola V. Michov, Sofia 1959: 183-190; Les codes turcs (kanunname) relatifs ą Albanie et leur importance pour l'histoire nationale, in: Sborník prací FFBU, 1959, C 6: 153-177; K problematice studia feudalismu v Bulharsku v 16. století. Kanunname nikopolského sandžaku, Slovanské historické studie 3 (1960): 215-262; Une nouvelle contribution ą l'étude de la paléographie et de la diplomatique turque-ottomane, in: Sborník prací FFBU, 1960, C 7: 161-169; Le code ottomane (kanunname) de Lamia. Contribution ą l'étude des sources historiques relatives ą l'histoire de la Grèce, in: Sborník prací FFBU, 1961, C 8: 174-190; L'étude du féodalisme turc-ottoman dans l'historiographie bulgare, in: Sborník prací FFBU, 1962, C 9: 129-144; Quelques problèmes de l'étude de l'histoire des peuples balkaniques et danubiens ą l'époque de la domination ottomane, in: Trudy XXV meždunarodnogo kongressa vostokovedov, II. Moskva 1960: 490-493; K problematice tureckého feudalismu na Balkáně a v uherském Podunají, in: Orientalistický sborník I. Bratislava 1963: 86-91; Contribution ą l'étude de la rente féodale dans l'Empire Ottoman I. Redevances féodales perćues sur le vin et le miel, in: Sborník prací FFBU, 1963, C 10: 33-53; II. Redevances féodales perćues sur le menu bétail et les pČturages et sur les moulins, in: ibid., 1965, C 12: 103-122; III. La dEme sur les produits agricoles, in: ibid., 1966, C 13: 55-81; Zakonopoloženije ob Amfisse, in: Vostočnyje istočniki po istorii narodov jugovostočnoj i central'noj Jevropy, Moskva 1964: 222-230; Kánúnnáme novozámeckého elájetu, Historický časopis XII (1964): 186-214; Další edice tureckých pramenů k bulharským dějinám, in: Sborník prací FFBU, 1964, C 11: 219-225; Quelques problèmes relatifs ą l'étude de l'histoire de l'Albanie ą l'époque de la domination ottomane, Studia Albanica (Tirana), 1965: 83-86; Nové příspěvky maďarské turkologie k dějinám tureckého panství v Uhrách, in: Sborník prací FFBU, 1965, C 12: 182-186; Hlavní rysy tímársko-sipáhíského zřízení v osmanské říši, ČSČH XIV (1966): 293-311; Edice tureckých pramenů k dějinám Makedonie I-II., in: Sborník prací FFBU, 1966, C 13: 176-182; ibid., 1967, C 14: 164-167; Kánúnnáme szécsényských rájů, Slovenská archivistika II (1967): 48-62; Le kánúnnáme du sandjak de Nikopol, in: Sborník prací FFBU, 1967, C 14: 43-67 + 8 faksimilí; Tureckije istočniki dlja istorii pravoslavnoj cerkvi v Osmanskoj imperii, in: Vostočnyje istočniki po istorii narodov jugovostočnoj i central'noj Jevropy II., Moskva 1969: 179-191; Charakter turecké nadvlády a pokusy vymanit se z ní, in: Dějiny Jugoslávie, Praha 1970: 125-163; Poids et mesures employés dans les sandjaks balkaniques aux XVIe et XVIIe siècles (Contribution ą la métrologie ottomane), in: Sborník prací FFBU, 1971, C 18.

L.: Asian and African Studies in Czechoslovakia, Nauka, Moscow 1967: 61, 114; Pražák, R: Josef Kabrda (3. II. 1906 - 27. V. 1968). Život a dílo, in: Sborník prací FFBU, 1969, C 16: 7-30; Veselá-Přenosilová, Z.: Prof. Dr. Josef Kabrda (1906-1968), ArOr 37 (1969): 149-155; Gombár, E.: Úvod do dějin islámských zemí, Najáda, Praha 1994: 68-69.

(eg)

KALISTA Zdeněk - český historik, uměnovědec, literát a překladatel

* 22. 7. 1900 Benátky nad Jizerou, + 17. 6. 1982 Praha

Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi studoval od 1919 na Filozofické fakultě UK u prof. Josefa Pekaře historii a dějiny výtvarných umění. Roku 1924 byl promován doktorem filozofie. Roku 1932 byl jmenován docentem československých dějin. Jmenování profesorem, připravené 1938, bylo zmařeno Mnichovem a ani roku 1945 neprošlo pro odpor komunistů. Roku 1948 musel opustit UK, 1951 byl zatčen a o rok později odsouzen za velezradu a podvracení republiky k patnácti letům vězení. Propuštěn byl roku 1960. Roku 1966 byl plně rehabilitován, ale nebyl mu umožněn plnohodnotný návrat do vědeckého a pedagogického života. Roku 1968 byl jmenován mimořádným profesorem československých dějin, avšak přednášet na FF UK nezačal; po 21. 8. 1968 to ani nebylo možné. V letech 1948-66 nemohl publikovat. V 70. letech opět zmizel z literární a oficiální historické práce. Vydání některých z jeho historických textů se ujala Křesťanská akademie v Římě. Ke znovuoživení zájmu o jeho dílo došlo až po 1989.

Ve své výzkumné práci se soustřeďoval zejména na fenomén baroka a propojil subjektivní pociťování doby s mimořádnou kvalitou umělecké - jazykové a stylistické - výpovědi. Věnoval mj. pozornost studiu korespondence misionářů z českých zemí v Americe a Asii v 17. a 18. století. Volba tématu sledovala dvojí cíl: jednak zážitek z prostoru, ze vzdálených a nepoznaných míst, je příznačným rysem barokní mentality, jednak líčení nelehkých osudů misionářů v neznámých podmínkách mělo posloužit jako apel k charakterové pevnosti národa v neblahých letech okupace. Publikoval medailony výrazných osobností českých dějin (1939), výbor z korespondence jezuitských misionářů (1941), jakož i výsledky svého poznání misijní práce české provincie Tovaryšstva Ježíšova (1968). Společně s V. Kybalem a O. Odložilíkem spoluvytvářel základy odborného kulturně historického zájmu o misijní odkaz v Novém světě a o Latinskou Ameriku.

D.-k.: Čechové, kteří tvořili dějiny světa, Praha 1939; Cesty ve znamení kříže. Dopisy a zprávy českých misionářů 17. a 18. věku ze zámořských krajů, Praha 1941, 2. vyd. 1947; Cesty historikovy, Praha 1947; Stručné dějiny Československé, Praha 1947; Karel IV. Jeho duchovní tvář, Vyšehrad, Praha 1971, atd.

D.-č./sb.: Los Misioneros de los Países Checos en los Siglos XVII y XVIII que Actuaban en América Latina, Ibero-Americana Pragensia II (1968): 117-161.

L.: Kutnar, F.: Myšlenkový profil historika Zdeňka Kalisty, Benátky nad Jizerou 1970; Kutnar, F.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II, Praha 1977: 319-322; Kalista Zdeněk, in: Brabec, J. a kol.: Slovník zakázaných autorů 1948-1980, Praha 1991: 186-189; Opat, J.: Zdeněk Kalista 22. července 1900 - 17. června 1982, in: Kalista, Z.: Tvář baroka, Praha 1992: 155-164; Beneš, Z.: Zdeněk Kalista. Pokus o duchovní portrét, Historický obzor (1992), 9: 270-272; Vlnas, V.: Čas andělů a ďáblů v díle Zdeňka Kalisty, in: Kalista, Z.: Století andělů a ďáblů. Jihočeský barok, Jinočany 1994: 292-304. Kalistova pozůstalost je uložena v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově.

(ib)

KALOUSKOVÁ Jarmila - česká sinoložka-lingvistka

* 31. 12. 1908 Rostov na Donu, + 27. 4. 1989 Praha

V roce 1932 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor český jazyk a francouzština, 1934 získala titul PhDr. v oboru slovanských literatur. Po promoci vyučovala francouzštině na středních školách a věnovala se ruské literatuře, zejména poezii. Za protektorátu byla v důsledku nervového zhroucení nucena odejít do invalidního důchodu. Po 1945 se zotavila a začala se zajímat o čínštinu. Navštěvovala kursy čínštiny prof. J. Průška při Orientálním ústavu i jeho přednášky na FF UK. Již 1952 začala na FF UK jako externistka přednášet čínskou gramatiku.

Roku 1953 nastoupila do Orientálního ústavu. V roce 1955 poprvé navštívila Čínu jako členka kulturní delegace. V letech 1956-57 byla na základě meziakademické dohody vyslána do Pekingu studovat teorii gramatiky čínštiny u profesorů Lü Šu-sianga a Lu Č'-weje. 1960 obhájila kandidátskou disertaci. V letech 1967 a 1968 absolvovala dva pobyty v Paříži - během druhého přednášela na Sorbonně tři měsíce čínskou gramatiku.

Svá stěžejní gramatická díla vydala ve francouzštině v letech 1964 a 1966. Podílela se na zpracování mluvnických výkladů v učebnici Úvod do hovorové čínštiny, byla členkou redakční rady devítidílného Česko-čínského slovníku. Psala i populární stati o současné Číně, zejména pro Nový Orient, překládala a recenzovala, věnovala se přednáškové činnosti. V práci pokračovala i po odchodu do důchodu počátkem 70. let. Zemřela tragicky 1989.

Patřila k nejvýznamnějším žákům prof. Průška. Přestože jsou její práce o gramatice v některých ohledech již dnes překonány, ve své době pomáhaly položit základy čínské lingvisitky u nás.

D.-k.: Příspěvky ke studiu slovesných vidů v čínštině [nepubl. kandidátská disertační práce], Praha 1959, 185 s. rkp.; (s O. Švarným, J. Bartůškem a Ť. Rotterovou), Úvod do hovorové čínštiny, SPN, Praha 1967. Sv. I, 458 s., sv. II, 606 s.; Vybrané kapitoly z gramatiky moderní čínštiny [skripta], SPN, Praha 1954, 143 s.; Études sur les aspects des verbes dans la langue chinoise moderne, Dissertationes orientales 1, Nakladatelství ČSAV, Praha 1964, 155 s.; La phrase et les constructions de phrases dans le chinois moderne, Dissertationes orientales 8, Nakladatelství ČSAV, Praha 1966, 160 s.; (spoluaut.), Zgusta, L. a kol.: Manual of lexicography, Academia, Praha 1971, 360 s.; (s V. Krupou a P. Zimou), Jazyky národů Asie a Afriky a jejich vztah ke společnosti [skripta pro Lidovou univerzitu], Socialistická akademie, Praha 1977.

PŘEKLADY: (s D. Khestlovou a D. Šťovíčkovou), Čao Šu-li: Na horských stráních, Naše vojsko, Praha 1951, 85 s.; (s D. Khestlovou a D. Šťovíčkovou), Emi Siao (= Siao San): Mládí Mao Ce-tunga, Praha 1952, 79 s.; Sü Kuang-jao: Požár na rovině [Pching-jüan lie-chuo], Knihovna Štít sv. 96, Naše vojsko, Praha 1953, 222 s.

D.-č./sb.: Lidé nové Číny, NO 9 (1954), 9: 131; La contribution de A. A. Dragunov ą la rédaction d'une grammaire scientifique de la langue chinoise moderne, ArOr 24 (1956): 444-453; Des catégories de mots dans la langue chinoise, ArOr 25 (1957): 287-294; (s P. Kratochvílem), Jiekesiluofake de hanxue gongzuo [Sinologické práce v Československu], přel. Wu I, Zhongguo yuwen 8 (1958), 8: 382-383, 395; O čínské domácnosti, NO 13 (1958), 4: 68-69; Čínské sloveso. Koreferát na konferenci VIII. sekce ČSAV 1956, in: O vědeckém poznání soudobých jazyků, Nakladatelství ČSAV, Praha 1958: 133-136; Ta c'-pao. Zamyšlení nad čínskými nástěnkami, NO 14 (1959), 7: 136-137; De l'autonomies de certaines unités linguistiques dans la langue chinoise moderne, ArOr 29 (1961): 626-651; Les constructions verbales contenant les morphemes "shih" et "ti" dans la langue chinoise moderne, ArOr 30 (1962): 1-26; Quelques remarques au sujet du morpheme "pa" dans le chinois moderne, ArOr 31 (1963): 364-377; Les morphemes "kang" et "i" dans les prepositions temporeles, Monumenta Serica 26 (1967): 213-223; (spoluaut. A. a M. Cartier), Les aspects linguistiques du mouvement du 4 mai, in: The May Fourth Movement in China. Sborník referátů připravených pro nekonanou 20. mezinárodní konferenci čínských studií v Praze. Academia, Praha 1968, sv. 2: 165-188; (s Ť. Rotterovou), Čínština všední i nevšední, NO 24 (1969), 2: 43-48; 3: 75-80; (s Ž. Vochalovou), L'influence des rapports sémantiques sur la forme des propositions chinoises, in: Acta Universitatis Carolinae. Philologica 5 (1970): 11-22; O slovech - zejména čínských, NO 28 (1973), 3: 90-94; (s Ž. Vochalovou), Les constructions "Zai N" dans le chinois moderne, ArOr 42 (1974): 139-156; K otázkám ekvivalence, Jazykovědné aktuality 12 (1975), 11: 10-14; (se Z. Słupskim), Some problems of typological analysis in modern Chinese fiction, in: Études d'historie et de literature chinoises offertes a Professeur Jaroslav Průšek. Bibliothéque de l'Institut des Hautes Études Chinoises, Vol. 24, Paris 1976: 143-153; Společenské příčiny vzniku moderní spisovné čínštiny, in: Jazyky národů Asie, Afrika a Oceánie a jejich vztah ke společnosti, politice a kultuře [skripta Lidové univerzity], Socialistická akademie ČSR, Praha, 1977: 158-174; (s Ž. Vochalovou), Les types syntaxiques des verbes chinois, in: Orientalia Pragensia IX, Praha 1977: 69-81;

PŘEKLADY: Sü Sung-lin: Vzpomínky na Mao Ce-tunga, NO 8 (1953), 10: 167-168; Čchin Čao-jang: Náš předseda Mao si ve všem ví rady. (Lidové vyprávění o Mao Ce-tungovi), ibid.: 169-170.

(ht)

KALVODOVÁ Dana (Danuše) - česká sinoložka a teatroložka asijských zemí

* 10. 3. 1928 Brno

Po maturitě 1947 zahájila studium na katedře Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, obor sinologie a orientalistika, kde 1952 získala titul PhDr.

V letech 1954-60 působila jako odborná asistentka téže katedry; v té době se počala specializovat na tradiční divadlo v Číně a po studijním pobytu v ČLR také na divadelní kultury regionů, zvláště S'-čchuanu. Během kádrové výměny byla jako nestraník vyloučena z dalšího působení na tomto pracovišti. Využila možnosti pracovat na katedře divadelní a filmové vědy FF UK, kde však bylo nutno rozšířit výuku o divadelní kulturu Japonska, později také Indie a o další přednášky nesouvisející již s orientalistikou. Roku 1964 získala vědeckou hodnost CSc.

V 60. letech dokončila překlad rozsáhlého dramatu z konce 17. století (šlo o první převod z čínštiny do evropského jazyka) a jeho strukturální analýzu v komparaci s jinými díly téže formy, čchuan-čchi doby Mingů. Tuto práci 1969 obhájila jako habilitační s titulem Vějíř s broskvovými květy - Kapitoly ke studiu mingského dramatu (oponenti prof. J. Průšek a prof. Götz), avšak k jmenování docentkou došlo až 1990.

V období normalizace jí byl zastaven akademický postup z důvodů politické diskriminace a pro údajný nulový společenský dopad specializace na orientální divadlo. Roku 1985 následoval vynucený odchod do důchodu. Na FF UK se vrátila na částečný úvazek ve školním roce 1992/93, v následujících letech občas externě vyučuje na FF UK, DAMU a Masarykově univerzitě.

O budování oboru teatrologie asijských zemí, kterému se dosud v našich zemích nikdo systematicky nevěnoval, se zasloužila zejména v publikační oblasti. Je autorkou, editorkou a spoluautorkou pěti knižních publikací o divadle v Číně, Japonsku, Indii a v dalších zemích Východu. Zasloužila se o vydání prvních překladů deseti tradičních her z čínského originálu, připravila vědecké studie o dramatu doby Mingů, o čínském regionálním divadle, sémiotické rozbory hereckého umění v Číně a Japonsku. V zahraničních materiálech často citovaná studie o s'-čchuanském regionálním divadle (1966) byla první svého druhu vydaná mimo Čínu. Její kniha Čínské divadlo získala cenu rektora UK za nejlepší publikaci 1992 v oboru společenských věd. V Japonsku jí byla 1999 udělena cena Nadace herečky Jasue Jamamoto jako uznání za "celoživotní studia a šíření znalostí o asijském divadle".

Je členkou Sdružení překladatelů (od 1982), Obce překladatelů (1990), Obce spisovatelů (1991), Asociace evropských sinologů (1991), Teatrologické společnosti Praha (1997); 1970 jí bylo uděleno čestné členství v American Theatre Association - Asian Theatre Program.

D.-k.: (spoluaut.), Chinese Theatre [úvod], Spring Books, London - Artia, Prague 1956, reedice 1962 [též v německé mutaci Schüler des Birngartens]; (spoluaut.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika I-II, Odeon, Praha 1967 [14 hesel]; (spoluaut.) Slovník světových dramatiků, Divadelní ústav, Praha 1974 [64 hesel]; (spoluaut., ed.), Vítr v piniích - Japonské divadlo, Odeon, Praha 1976, 333 s.; Divadelní kultura Číny I., SPN, Praha 1979, 180 s.; Divadelní kultura Číny II., SPN, Praha 1982, 200 s.; (spoluaut., ed.), Pod praporem krále nebes - divadlo v Indii, Odeon, Praha 1987, 317 s.; (spoluaut., ed.), Divadelné kultúry Východu, Tatran, Bratislava 1987, 431 s.; (spoluaut.), B. Eberstein (ed.), A Selective Guide to the Chinese Literature 1900-1949, Vol. 4. Drama, Leiden, New York, KNbenhavn, Köln 1990 [5 hesel]; Čínské divadlo, Panorama, Praha 1992, 315 s.; Kchung Šang-ženův Vějíř s broskvovými květy - Kapitoly ke studiu mingského dramatu [habilitační práce 1969], Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica, Monographia CXL, Praha 1991, 154 s.; (spoluaut., ed.), The Bamboo-leaf Boat. The Magic of the Chinese Theatre, Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 5 (1994). Theatralia X., Karolinum, Praha 1996, 225 s. [BIBLIOGRAFIE 1951-1995].

PŘEKLADY: Ting Ling: Deník slečny Suo-fej a jiné prózy [úvod překladatelky], Praha 1955, 226 s.; Kuan Chan-čching: Letní sníh a jiné hry [předmluva, verše přebásnili Jana Štroblová a Jindřich Černý], SNLKHU, Praha 1960, 307 s.; Kchung Šang-žen: Vějíř s broskvovými květy [verše přebásnil Jindřich Černý, předmluva překladatelky], Odeon, Praha 1968, 373 s.; Kuan Chan-čching: Pavilón nad riekou. Násilník. Zvodkyňa. Letný sneh, Tatran, Bratislava 1990, 136 s.

D.-č./sb.: Clowns in the Szechwan Theatre, BSOAS XXVIII, Part 2 (1965): 356-362; The Origin and Character of the Szechwan Theatre, ArOr 34 (1966): 505-523; Two Studies in the Art of the Theatre in the Far East, in: Charles University on Far Eastern Culture, Universita Karlova, Praha 1968: 59-80; On the Chinese Ch'uan-ch'i Drama, in: Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 1969: 51-71; The Baroque Spirit of the Chinese Traditional Stage, in: Literature East/West 14, Austin, New York 1970: 511-518; Life of K'ung Shang-jen, ArOr 43 (1971): 53-63; The Prologue of the Drama The Peach Blossom Fan, Maske und Kothrun 18 (1972), 3: 234-245; Theatre in Szechwan, in: Interscaena '72, Acta Scaenographica č. 1-4 (1972): 92 s.; The Village Theatre of Shao-hsing in Lu Hsün's Work, Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 3 (1976), Theatralia IV: 123-132; Konvence a metody mingského dramatu, in: Mnohotvárnosť dramatického umenia, Obzor, Bratislava 1976: 227-249; Znakové systémy na jevišti Dálného východu - Symbolizace estetického výrazu, in: Kulturní tradice Dálného východu, Odeon, Praha 1980: 103-121. Znakovost v divadle Východu - Poznámky k českým sémiotickým statím, Svět a divadlo (1996), 3; K transkulturní budoucností divadla: Tadaši Suzuki a protagonisté hnutí malých divadel v Japonsku, Svět a divadlo (1998), 1.

(A)

KAMEL (též Camell, Kammel) Georg Josef (G. Joseph) - českoněmecký botanik a misionář na Filipínách

* 21. 4. 1661 Brno, + 2. 5. 1706 Manila (Filipíny)

Studoval na gymnáziu v Brně, kde roku 1682 vstoupil též do Tovaryšstva Ježíšova. Po ukončení noviciátu působil jako "Socius infirmarii" v Jindřichově Hradci. Roku 1686 vedl lékárnu koleje v Českém Krumlově, o rok později byl určen do zámořských misií. Přes Španělsko a Mexiko doplul 1689 do Manily na Filipínských ostrovech. Tam působil postupně jako ošetřovatel, lékárník a botanik. Roku 1696 složil řádové sliby.

V manilské koleji zřídil lékárnu, která sloužila charitativním účelům pro široké vrstvy obyvatelstva, a založil snad i první filipínskou botanickou zahradu, v níž pěstoval domorodé léčivé rostliny a zkoumal jejich účinky. Byl uznáván pro své léčitelské schopnosti, založené na důkladné znalosti dobové medicíny a přírodních věd. Od roku 1690 byl v kontaktu s anglickými přírodovědci Johnem Rayem a Jamesem Petiverem, kterým zasílal herbáře s popisy rostlin a několik set vyobrazení filipínské flóry a fauny, jež oba učenci otiskovali ve Philosophical Transactions. Ray otiskl některé Kamelovy texty také ve své Historia Plantarum, některé kresby vyšly později v Petiverových Opera omnia ad Historiam Naturalem spectantia (London 1767). Carl von Linné po něm pojmenoval kamélii (Camellia japonica).

D.: Herbarium aliarumque stirpium in insula Luzone, Philippinarum primaria, nascentium, observatarum et descriptarum Syllabus..., 42 s.; Descriptiones fructicum et arborum Luzonis..., 53 s. (obojí in: J. Ray, Historia Plantarum, díl 3., příloha, London 1686-87, 1704).

L.: nekrolog in: Pedro Murillo Velarde, Historia de la Provincia de Philipinas de la CompaEía de Jesús, Manila 1749; Joseph und Renée Gicklhorn: Georg Josef Kamel S. J. (1661-1706). Apotheker, Botaniker, Arzt und Naturforscher der Philipineninseln, Eutin 1954 [obsahuje též příspěvky zveřejněné ve Philosophical Transactions, Kamelovu korespondenci a několik vyobrazení]; Renée Gicklhorn: Missionsapotheker. Deutsche Pharmazeuten im Lateinamerika des 17. und 18. Jahrhunderts, Stuttgart 1973: 57-64; J. a M. Martínkovi: Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 229.

(sb)

Z KAMÉNKA (Kamenek) Mikuláš Albert (též Albrecht, Nicolaus Albert) - českobratrský učenec, semitista

* pol. 15. stol., + prosinec 1517 Praha

Studoval ve Vittemberku, tam byl "na magistra pozdvižen" 1571. Účastnil se na přípravě Kralické bible. Učil na ivančické bratrské škole hebrejštinu, pak byl správcem rozličných slezských a moravských škol, posléze v Praze. Vysvěcen byl ve Slavkově 1581. Prahu musel opustit, odešel do Vittemberku, ale vrátil se a 1611 začal vyučovat hebrejštině na pražské univerzitě. Roku 1613 se stal děkanem filozofické fakulty, pak rektorem univerzity. S Danielem Adamem z Veleslavína pracoval na čtyřjazyčném latinsko-česko-řecko-německém slovníku Silva quadrilinguis.

D.: Intimatio paedagogii acad. trilinguis trivii, 1612.

L.: Dvorský, F.: Paměti o školách českých, 1886; Winter, Z.: Mikuláš Albert z Kaménka, Časopis musea království českého 70 (1896): 126-128; RSN, 4. díl, Praha 1865: 514; Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, Libri, 3. vyd., Praha 1997: 13.

(jb)

KÁMORY Samuel (pův. Krump) - uherský semitolog slovenského původu

* 7. 2. 1830 Pukanec, + 3. 2. 1903 Bratislava.

Studoval teologii a orientalistiku v Halle a Göttingenu (1853-58). Později působil jako profesor evangelického lycea a evangelické teologické akademie v Bratislavě. Věnoval se překladům ze semitských jazyků, připravil nový překlad bible do maďarštiny, přeložil apokryfy, publikoval hebraistické a arabistické studie. V rukopise zůstal maďarský překlad koránu.

D.-k.: Arab gyémántok, Budapest 1874; Arab gyöngyök, Budapest 1874; Ó testámentomi apokrifus könyvek, Budapest 1877.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 3, Martin 1989: 31.

(ko)

KÄMPF (též Kaempf) Saul Isaak (Isidor) - českoněmecký hebraista, judaista, semitista

* 6. 5. 1813 Lysá n. L., + 16. 10. 1892 Praha

Studoval na univerzitě v Halle, od r. 1845 působil v pražské židovské reformní obci jako rabín - kazatel. R. 1850 se habilitoval na německé univerzitě v Praze pro obor semitských jazyků a literatur, v r. 1858 byl jmenován profesorem. Jeho největší přínos spočívá v edicích a německých překladech středověké hebrejské poezie, vzniklé v muslimském Španělsku - Andalusii. Byl členem orientalistické společnosti v Lipsku - Halle a České královské společnosti věd.

D.-k.: Die ersten Makamen aus dem Tachkemoni oder Divan des Charisi, Berlin 1845; Über die Bedeutung des Studiums der semitischen Sprachen, Prag 1850; Zehn Makamen aus dem Taschkemoni oder Diwan des Charisi, Prag 1858; Nichtandalusische Poesie andalusischer Dichter aus dem 11., 12., und 13. Jahrhundert, Prag 1858/9; Die Rühmen Moabs, die Inschrift auf dem Denkmal Mesa's Königs von Moab, Prag 1870; Geschichte der hebräischen Sprache, 1872; Phönizische Epigraphik. Die Grabinschrift Eschmunazar's, Königs der Sidonier, Prag 1874; Das Hohelied ins Dt. übertragen, 1877.

L.: Östrerreichisches biographisches Lexikon 1815 - 1950, Graz - Köln 1961, 11. Lieferung: 168; Encyclopaedia Judaica, Vol. 10, Jerusalem 1971: 670.

(jb, vs)

KANDERT Josef - český afrikanista-etnograf a muzeolog

* 22. 7. 1943 Praha

V letech 1961 až 1966 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze etnografii, folkloristiku a afrikanistiku. Ještě jako student byl zaměstnán v Náprstkově muzeu (1964-66). Po ukončení studií získal 1967 titul PhDr. a nastoupil do vědecké výchovy v ÚEF ČSAV v Praze (1966-69), kde 1970 získal hodnost CSc. za práci Členství v totálních skupinách a chování jednotlivce.

Po ukončení aspirantury se vrátil do Náprstkova muzea, kde pracuje dodnes jako afrikanista. Uskutečnil několik výzkumných a studijních cest do Afriky (Nigérie a Pobřeží slonoviny 1973-74, Etiopie 1988, Zimbabwe 1989, Maroko 1997). Od roku 1992 přednáší sociální antropologii na FSV UK v Praze, kde se 1996 habilitoval. Od 60. let se zabývá též studiem společenské stratifikace a politických systémů.

D.-k.: Afrika, Mladá fronta, Praha 1984, 374 s.; (ed.), Z. Štolovský: Malířovy toulky západní Afrikou, Panorama, Praha 1989; The World of Toys, Hamlyn, London 1992, 240 s.; (přel.), F. Drimmer: Lupiči mrtvol, nebožtíci a další duchařské lahůdky, 1994; The Culture and Society in South Africa of 1870s and 1880s - Views and Considerations of Dr. Emil Holub, NM, Praha 1997, 132 s.

D.-č./sb.: Social Stratification of the Zande, in: L. Holý, M. Stuchlík (ed.), Social Stratification in Tribal Africa, Academia, Praha 1968: 97-130; Hrnčířství v Nigérii, NO 28 (1973): 111-114; Folk Pottery of Nigeria, Annals of the Náprstek Museum 7 (1974), 194 s.; Zande, in: H. Claessen, P. Skalník (ed.), The Early State, Mouton, The Hague 1978: 511-529; (s O. Kandertovou), Lidová výtvarná kultura: Amerika, Afrika a Oceánie, Panorama. Zvláštní číslo členského věstníku KPVU (1979): 97-128; Přehled afrických zemědělských nástrojů k obdělávání půdy, zhotovených z organických materiálů, Archeologické rozhledy 33 (1981): 189-198; Holubovy sbírky v Náprstkově muzeu, in: Afrika - Holice, Památník dr. E. Holuba v Holicích, Holice 1981: 28-31; Exotické slonovinové řezby 16. a 17. století, Časopis Národního musea, Řada historická 154 (1985), 2: 82-91; Kupolovité chaty z Jižní Afriky, in J. Jelínek (ed.), Střecha nad hlavou, Brno 1986: 30-38; Tradition of metal-casting in Eastern Nigeria and Western Cameroon between 1840 and 1940, Annals of the Náprstek Museum 17 (1990): 7-110; Příběhy doby snění... Západní Afrika, Světová literatura 38 (1993), 3: 62-80, Recentní skupiny lovců a sběračů, in: A. Křikavová, Ľ. Obuchová (ed.), Krajina v dějinách člověka. Zvl. číslo Zpravodaje České orientalistické společnosti, ČOS - Dar Ibn Rushd, Praha 1997: 19-28.

VÝSTAVY: Nigérijská keramika (1971); Argonauti čtyř světových stran (1977); Expozice Afriky (1980); (s E. Heroldem), Africké umění v Československu (1983); Kultura a umění Západní Nigérie (1985); Frank Diaz Escalet (1991); (se S. Novotným), Podoby mytických hrdinů (1992); Africký ornament a tvar (1993); Žena v domácnosti a muž na lovu či naopak (1994); Moderní nigérijské umění (1994); Islám a jeho svět (1995); Minulost afrických válečníků (1997).

L.: Švecová, S.: PhDr. Josef Kandert, CSc. päťdesiatnikom, Slovenský národopis 41/1993, 1: 84-85.

(A)

KANDERTOVÁ (roz. Píchová) Olga - česká etnografka-amerikanistka

* 23. 3. 1944 Praha

V letech 1961-68 studovala etnografii a folkloristiku na FF UK v Praze. Ještě během studií se účastnila expedice do Chile (1966-67), kde prováděla výzkum u Mapučů. Výsledky výzkumu zpracovala v diplomové práci Akulturace u Araukánů Mapuche na ostrově Huapi (1968). V letech 1968-81 pracovala v Náprstkově muzeu jako amerikanistka, od roku 1990 pracuje v Kanceláři AV ČR. Specializuje se na kultury Latinské Ameriky. Je spoluautorkou dokumentárního filmu o českém cestovateli A. V. Fričovi (1982) a od 1968 až do likvidace podniku (1991) byla členkou lektorské rady nakladatelství Orbis/Panorama.

D.-k.: Ze stříbrnických dílen Nového světa, 1972; Hrobové nálezy z Pacifického pobřeží, 1975; (ed.), H. Prescott: Dobytí Peru, 1980; Peruánské kovy, 1981; (ed.), E. St. Vráz: Napříč rovníkovou Amerikou, 1984; Čáry a kouzla bolivijských Ajmarů, 1985; Africké dědictví, 1988; Vánoce v Latinské Americe, 1991; (s K. Klápšťovou), Indiánské kultury severní a jižní Ameriky [výstava a katalog NpM], 1983; (s V. Halászovou a K. Klápšťovou), Amerika země Indiánů [výstava a katalog MZM v Brně], 1992.

D.-č./sb.: Amerika, in: Lidová výtvarná kultura Ameriky, Afrika a Oceánie. Věstník KPVU 1979: 97-128; Le continent américain, in: L. Boháčková (ed.), Les Masques, Gründ, Paris 1992: 71-115 [vyšlo v několika jazykových mutacích].

(ka)

KAPOSI Samuel - uherský polyhistor a hebraista slovenského původu

* 1660 Rimavská Sobota, + 27. 7. 1713 Alba Iulia (Rumunsko)

Studoval na univerzitách v Německu, Velké Británii a v Holandsku. Působil jako učitel v Rimavské Sobotě, od 1689 na evangelickém reformním kolegiu v Alba Iulii. Přednášel klasické a orientální jazyky, teologii a přírodní vědy, je autorem hebrejské gramatiky a náboženských prací.

D.-k.: Memoriale hebraicum, Cluj 1698; Breviarum biblicum, Cluj 1699.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 3, Martin 1989: 33.

(ko)

KARABAČEK Joseph von - rakouský znalec islámské epigrafiky českého původu

* 20. 9. 1845 Graz, + 9. 10. 1918 Vídeň

Byl synem českého vojenského úředníka, studoval ve Vídni práva, pak orientalistiku a roku 1868 dosáhl doktorátu filozofie. Roku 1869 se stal soukromým docentem pro obor islámské paleografie a numismatiky. V letech 1885-1915 působil jako profesor vídeňské univerzity pro obor dějin Orientu a jejich pomocných věd. V letech 1899-1917 byl ředitelem dvorní knihovny. Založil ve Vídni numismatickou společnost. V letech 1905-10 byl učitelem J. Rypky. V článcích z osmdesátých let uváděl jméno Karabáček, později Karabacek.

D.-k.: Merkmale zur Bestimmung sarazenischen Kunst- und Industriedenkmäler, 1871; Beitrag zur Geschichte der Mazjaditen, 1874; Das angebliche Bilderverbot des Islam, Nürnberg 1876; Die Bedeutung der arabischen Schrift für Kunst und Gewerbe des Orients, 1877; Die persische Nadelmalerei, 1881; Über einige Benennungen mittelalterlicher Gewerbe, 1882.

D.-č./sb.: Über einen frühmittelalterlichen Zeugwerk mit angeblicher Ganymed - Musterung, Anzeiger Wien, phil. -hist. Klasse 53, 1916; Italienische Künstler am Hofe Muhammad II., des Erobers 1451-1481, Denkschriften Wien, phil. -hist. Klasse 62, 1918; aj.

L.: Der Islam 19 (1919): 233-238; Östereichisches biographisches Lexikon 1815 - 1950, 11. Lieferung, Graz 1961: 228-229.

(jb)

KASANICKÝ (Kaszaniczky) Adam - slovenský hebraista, biblista a teolog

* 15. 7. 1748 Liptovský Mikuláš, + 8. 10. 1804 Trnava

Studoval na univerzitě v Trnavě. Působil jako profesor hebrejštiny, biblistiky a řečtiny na univerzitě v Trnavě a Budíně, 1791 se stal kanonikem, 1797 ředitelem arcibiskupského semináře v Bratislavě, 1801 ostřihomským kanonikem. Je autorem hebrejské gramatiky.

D.-k.: Diqduq lešon haqqadoš... Grammatica linguae sanctae, Wien 1791.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 3, Martin 1989: 47.

(ko)

KAŠPAR Oldřich - český amerikanista, etnolog, historik, překladatel

* 6. 1. 1952 Jestřebí (okr. Šumperk)

Studoval historii a bohemistiku na Pedagogické a Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v letech 1970-74. Již během studií se specializoval na dějiny a kulturu předkolumbovských civilizací Latinské Ameriky, zejména Aztéků. V letech 1974-78 byl interním aspirantem Střediska ibero- -amerických studií u prof. J. Polišenského. V roce 1975 dosáhl titulu doktora filozofie, 1980 hodnosti kandidáta věd. Od roku 1978 trvale působil na katedře etnografie a folkloristiky FF UK, nejprve jako odborný asistent, od 1996 jako docent. V letech 1984-97 absolvoval několik pobytů jako hostující profesor na Universidad de la Habana (Kuba), Universidad Complutense (Madrid), Universidad Ibero-Americana (Mexiko), Universidad de San Nicolás de Hidalgo (Mexiko).

V letech 1975-82 byl sekretářem a do 1996 členem redakční rady ročenky Ibero-Americana Pragensia, členem Národopisné společnosti československé, Vlastivědné společnosti muzejní v Brně a Olomouci, České orientalistické společnosti, Asociación Española de los Nahuatlatos.

Zabývá se zvláště dějinami a kulturou předkolumbovské Ameriky, dějinami česko-španělsko-hispanoamerických vztahů, působením českých jezuitů 17. a 18. století v Novém světě, zvláště v Mexiku. Z hispanoamerické literatury, zejména poezie a folkloru také pochází většina jeho překladů.

D.-k: (s Františkem Vrhelem), Texty nativní Iberoameriky I. Předkolumbovské literatury, Praha 1978, 250 s.; Texty nativní Iberoameriky II. Slovesnost Indiánů Jižní Ameriky, Praha 1983, 96 s.; Počátky české cizokrajné etnografie. Antologie textů, Praha 1983, 137 s.; Nový svět v české a evropské literatuře 16.-19. století, Praha 1983, 120 s.; (s Františkem Vrhelem), Texty nativní Iberoameriky III. Folklór Mezoameriky, Praha 1984, 175 s.; (s Františkem Vrhelem), Etnografie mimoevropských oblastí I. Jižní Amerika, Praha 1985, 166 s.; (s Františkem Vrhelem), Etnografie mimoevropských oblastí II. Mezoamerika, Praha 1986, 131 s.; (s Františkem Vrhelem), Etnografie mimoevropských oblastí III. Severní Amerika, Praha 1989, 173 s.; Tam za mořem je Amerika. Dopisy a vzpomínky českých vystěhovalců do Ameriky v 19. století, Praha 1986, 240 s.; Zlato v rouše smrti. Antologie z evropských a amerických kronik o dobývání Tenochtitlánu a Tahuantinsuyu, Praha 1990, 208 s.; Los Jesuitas Checos en la Nueva EspaEa, 1678-1766, México 1991, 129 s.; Zámořské objevy 15. a 16. století a jejich ohlas v českých zemích, Praha 1992, 150 s.; Légendes et contes de Azteques, Paris 1995, 192 s.; Märchen der Azteken, Hanau 1995, 195 s.; Neuvadnou mé květy, neumlknou mé písně. Výbor z aztécké, kečuánské a mexické poezie, Praha 1996, 110 s.; Děti Opeřeného hada. Mýty, legendy a pohádky mexických Indiánů, Praha 1996, 160 s.; Ninigo a stvoření světa. Mýty, legendy a pohádky Indiánů Jižní Ameriky, Praha 1996, 123 s.

D.-č./sb.: La Imagen de la civilización azteca en la literatura europea de los siglos XVI y XVIII conservada en las Bibliotecas checoslovacas, Ibero-Americana Pragensia X (1976): 179-185; La Cosmografía Checa en el contexto de los Trabajos cosmográficos europeos del siglo XVI, Ibero-Americana Pragensia XI (1977): 179-184; O Interesse dos Tchecos pelo Brasil na Época da Renascenća Nacional, Ibero-Americana Pragensia XII (1978): 107-117; Fuentes para el estudio del descubrimiento y conquista de América conservadas en las bibliotecas checoslovacas, Santiago (Santiago de Cuba) 48, 1982: 9-23; Actividades francesas en Brasil a mediados del siglo XVI y su repercusión en Bohemia, Caravelle (Toulouse) 43, 1984: 23-34; Tradición y actualidad de la iberoamericanística checoslovaca, Historia y Bibliografía Americanistas (Sevilla) XXVIII (1984): 65-71; La imagen de Brasil en Bohemia de los siglos XVI-XIX, Estudos Ibero-Americanos 1 (Porto Alegre), 1985: 55-61; Literatura española e hispanoamericana de los siglos XVI-XVIII conservada en los fondos históricos de las bibliotecas checoslovacas, Varia Bibliographica. Homenaje a José Simon Díaz, Kassel 1988: 397-403; Fonti italiane a proposito della Storia delle Grandi Scoperte geografiche e dei Paesi d'Oltremare e della Conquista conservate nei fondi di Biblioteche Cecoslovacche, in: Atti del IV Congresso Internazionale di studi storici, Gènova 1990: 291-301 ad.

(A)

KELLER Ignác Xaver - český misionář v Mexiku

* 11. 11. 1702 Olomouc, + snad 1759 Horní Pimeríe (Mexiko)

V roce 1717 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, v letech 1718-19 absolvoval noviciát v Brně, v letech 1720-23 studoval filozofii a matematiku v pražské klementinské koleji. Poté vyučoval na kolejích v Litoměřicích a slezském Hlohově. V letech 1727-29 započal studium teologie v Olomouci, ale byl vyslán do zámořských misií; terciát získal ve Španělsku, 1730 složil řádové sliby a odjel do Mexika. Působil na severozápadě tehdejšího Nového Španělska, v oblasti Horní Pimeríe, a podnikal průzkumné výpravy na sever (dnešní Arizona, USA). Zažil velké povstání Pimů 1751.

Část informací o jeho zeměpisném průzkumu se dochovala ve zprávách jeho současníků; je autorem mapy Horní Pimeríe a informací o nepokojích z roku 1751.

L.: Simona Binková: Výzkumné cesty a činnost Adama Gilga a Ignáce Xavera Kellera v Sonoře a Horní Pimeríi, Český lid 82 (1995), 4: 273-292 [tam též odkazy na další literaturu a dobové zprávy]; Markéta Hanáková: Otázky kolem života a smrti českého misionáře Ignáce Xavera Kellera, ibid.: 293-306; Russell Charles Ewing: Investigations into Causes of Pima Uprising, Mid-America XXIII (1941): 138-151 aj.

(sb)

KELLER Karel - český arabista-lingvista

* 8. 4. 1944 Praha

Po maturitě vystudoval Filozofickou fakultu UK (1961-66), studijní kombinaci arabistika (arabský jazyk, dějiny a kultura islámských zemí) a hispanistika (španělský jazyk, dějiny a kultura Španělska a Latinské Ameriky). Roku 1967 byl přijat do Orientálního ústavu ČSAV jako odborný pracovník v oboru arabské lingvistiky a lexikografie; zároveň v letech 1967-69 absolvoval na FF UK doktorské studium a na základě obhajoby disertační práce Sémantická analysa arabského slovesného systému získal titul PhDr.

V letech 1971-74 byl v OÚ ČSAV zařazen do vědecké výchovy v oboru lexikografie arabského jazyka; od 1. 5. 1974 byl protiprávně vyloučen ze studia pro údajné poškozování socialistického zřízení v zahraničí, bylo mu znemožněno zaměstnání v oboru a vysloven zákaz výjezdů do zahraničí.

V letech 1974-80 byl zaměstnán v podniku Jídelní a lůžkové vozy ČSD, nejprve jako referent organizace a techniky řízení, později jako vedoucí odboru podnikové kontroly. Roku 1981 přešel na Státní jazykovou školu v Praze jako profesor arabského a španělského jazyka, od 1988 působí jako odborný asistent Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK a souběžně vyučuje dějinám a kultuře muslimského Španělska v Ústavu románských studií. V letech 1989-90 vykonával funkci zástupce vedoucího katedry věd o zemích Asie a Afriky, od 1995 je tajemníkem Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK.

Absolvoval postgraduální kurs arabského jazyka na Institut de Habib Bourgiba v Tunisu (1982), odbornou stáž se zaměřením na arabskou lingvistiku na Université de Tunis (1985-86) a studijní stáž se zaměřením na egyptskou dialektologii na Káhirské univerzitě (1989-90), kde 1992-93 jako hostující profesor přednášel o arabské sémantice a morfologii.

Odborně se zaměřuje na arabskou lingvistiku, zejména sémantiku, morfologii a lexikologii, na dějiny a kulturu muslimského Španělska a na islámské reálie.

Externě spolupracuje se Státní jazykovou školou v Praze (od 1988), je předsedou sekce pro Alžírsko v rámci Česko-arabské společnosti, rozvíjí vědeckou spolupráci s univerzitami Alcalá de Henares (Španělsko) a 'Ain Šams (Egypt) a akademií Euskaltzaindia (Španělsko).

D.-k.: Slovník a gramatika libyjské hovorové arabštiny se zaměřením pro geologii, Geoindustria, Praha 1972; (s Felixem Tauerem), Svět islámu, Vyšehrad, Praha 1984; Der X. Verbalstamm und seine Funktion im Lexikon der modernen arabischen Schriftsprache, Praha 1990.

(A)

KESNER Ladislav - český historik umění, sinolog

* 27. 3. 1961 Praha

Po maturitě na gymnáziu studoval v letech 1979-84 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor sinologie - orientalistika a (neúplně) dějiny umění; 1986 získal titul PhDr., 1989-90 postdoktorální stipendium na University of California v Berkeley a 1993-94 ve Smithsonian Institution (Freer Gallery of Art, Washington).

Od roku 1986 působí jako kurátor čínského umění v Národní galerii v Praze, v letech 1991-93 a 1996-97 zastával funkci náměstka ředitele NG pro vědeckou činnost.

Pořádal přednášky z dějin čínského umění na Ústavu dějin umění FF UK v Praze (periodicky), VŠUMPRUM (1991), University of Chicago (1995). Účastnil se řady mezinárodních konferencí. Jednotlivé přednášky přednesl mj. na University of California v Berkeley a Los Angeles, Stanford University, Princeton University, School of Oriental and African Studies v Londýně, Min Chiu Society v Hong-kongu aj. Zabývá se především starověkým čínským uměním, otázkami zobrazování v rituálním kontextu a teoretickými problémy interpretace čínského umění. Věnuje se také problémům vystavování výtvarných děl a muzeologie. Je autorem čínské části stálé expozice asijského umění NG na zámku Zbraslav (1998).

D.-k.: (s Luborem Hájkem), Čínské hrobové figury ve sbírkách Národní galerie, NG, Praha 1985; (s Luborem Hájkem), Nejstarší čínské umění ve sbírkách Národní galerie v Praze, NG, Praha 1990; (ed.), Tváře a těla Říše středu [katalog výstavy], Galerie Rudolfinum, Praha 1997; Vizuální teorie. Současné angloamerické myšlení o výtvarných dílech, H & H, Praha 1997; (ed.), Mistrovská díla asijského umění ze sbírek NG v Praze [katalog NG], Praha 1998.

D.-č./sb.: Chinese Tomb Ceramic Sculpture in the Collection of the National Gallery in Prague, Oriental Art 32 (1986), 4: 388-97; Čínská hrobová keramická skulptura. Poznámky k významovým souvislostem a stylovému vývoji, Umění 35 (1987), 5: 385-400; Čínská hrobová keramická skulptura. Technologie a pracovní postupy, Umění a řemesla (1987), 1: 35-40; Chinese Archaeology in the Last Two Decades: A Review Article, ArOr 56 (1988): 69-76; Ancient Chinese Bronzes and Jades in the National Gallery, Prague, Orientations 19 (1988), 12: 28-38; Osobnost tvůrce v starověkém čínském umění. K počátkům individuálního tvůrčího výrazu a genezi autorské osobnosti v starověké Číně, in: Sborník památce Olega Suse, Praha - Brno 1988: 133-146; Problém chuejsienských figur. Úvaha o hodnotě falza, Umění 37 (1989), 4: 360-363; Nejstarší umění Číny (nové objevy a výzkumy), Výtvarná kultura (1990), 2: 21-26; The Taotie Reconsidered: Meanings and Functions of Shang Theriomorphic Imagery, Artibus Asiae 51 (1991): 29-53; The Chinese and Tibetan Collections in the National Gallery, Prague, Orientations 22 (1991), 8: 24-25; Portrait Aspects and Social Functions of Chinese Ceramic Tomb Sculpture, ibid.: 33-42; Biografie nádoby ting. Dynamika funkcí a hodnot v starověkém čínském umění, Umění 39 (1991), 6: 457-480; Tisíce vrcholků a desetitisíce srázů. Politická symbolika a protest v čínském umění, Revolver Revue (1991) 17: 245-266; A Newly Acquired Ding Vessel in the National Gallery, Prague, Bulletin of the National Gallery 1 (1991): 114-115; Tváře z hrobů. O tváři a identitě, Revolver Revue (1992), 18: 293-308; Kultury Východu a my, Přítomnost (1992), 2: 28-29; Politický pop-art a cynický realismus. Umění v Číně po Tchien-an-menu, Ateliér (1994), 2: 8-9; Fenomén čínské archeologie, Dějiny a současnost (1994), 2: 6-9; On experiencing art fully. Gombrich-Kesner correspondence, Umění 42 (1994), 2: 107-115; Moderní čínské umění a jeho vztah k tradici, in: O čínském výtvarném umění a vzdělanosti, Praha 1994: 51-60; Memory, Likeness, and Identity in Chinese Ancestor Portraits, Bulletin of the National Gallery 3 (1993-95): 4-15; Originál, kopie a falzum v čínském umění, Umění a řemesla (1995), 1: 7-11; Mao: příběh tváře, Revolver Revue (1995), 28: 155-168; Likeness of No One: (Re)Presenting the First Emperor's Army, Art Bulletin 77 (1995), 1: 115-132; Dílo a kontext. Poznámky k prezentaci výtvarného objektu v stálé expozici, Ateliér (1995), 14-15: 2, 6; Objekt a text: K problémům interpretace čínské materiální kultury, in: Sborník památce Timotea Pokory, Praha 1995; (spoluaut.), Slovník moderního umění [hesla Orientální umění, Vojtěch Chytil, Josef Martínek], Praha 1995: 588-590; Obraz Buddhy v čínském umění, in: Obraz Buddhy Šákjamuniho v asijském umění [katalog NG], Národní galerie, Praha 1996: 24-27; Obraz krajiny a mikrokosmu přírody v čínském umění, in: Ladislav Kesner (ed.), Hory a řeky bez konce. Krajina, zátiší a mikrosvět přírody v umění Asie i Evropy, NG, Praha 1996: 62-99.

VÝSTAVY: Čínské hrobové figury, Národní galerie, Praha 1986; Nejstarší čínské umění, Národní galerie, Praha 1991; Hory a řeky bez konce. Krajina a mikrosvět přírody v umění Asie i Evropy, Národní galerie, Praha 1996; Tváře a těla Říše středu. Čínské umění 90. let, Galerie Rudolfinum, Praha, Helsinky 1997-98 aj. (A)

KIRIPOLSKÁ Marta - česká mongolistka slovenského původu

* 27. 4. 1952 Liptovský Mikuláš

V roce 1976 ukončila studium bengálštiny a angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Z důvodů politické diskriminace se nemohla profesionálně uplatnit. V letech 1978-92 četla tibetské texty u dr. J. Kolmaše na Státní jazykové škole v Praze, 1981-85 byla mimořádnou studentkou mongolistiky na FF UK. Roku 1983 studovala tibetštinu v klášteře Gandan v Ulánbátaru. V letech 1983, 1984-1985 a 1988-89 absolvovala dlouhodobé stipendijní pobyty na Mongolské státní univerzitě v Ulánbátaru. Získala akademický titul Mgr.

V letech 1976-77 pracovala v nemocnici a v pohostinství, od 1978 působila jako překladatelka z angličtiny, francouzštiny a maďarštiny v Mezinárodní redakci ČTK v Praze, od 1991 jako odborná pracovnice Orientálního ústavu ČSAV v Praze. Roku 1991 absolvovala dva pobyty v Orientální sbírce Maďarské akademie věd. Roku 1992 získala grant "Open Society Fund" a stáž ve Skupině pro altaistická studia Maďarské akademie věd a na katedře Vnitřní Asie Univerzity L. Eötvöse v Budapešti. Roku 1993 byla na studijním pobytu v Ústavu pro jazyk a literaturu Mongolské akademie věd, 1995 získala grant dánského ministerstva kultury, 1998 grant "Research Council of Norway".

Zabývá se mongolskou literaturou, folklorem a indo-tibeto-mongolskými kulturními a literárními vztahy. Zpracovala a popsala pražské sbírky mongolských a mandžuských rukopisů a dřevotisků. Je autorkou prvních přímých překladů z tibetštiny a z mongolštiny do slovenštiny, které publikovala knižně i v časopisech. Kromě toho časopisecky vydala přes 30 odborných studií a vědecko-popularizačních a publicistických prací. Spolupracovala s Národní knihovnou v Praze. Je členkou Obce překladatelů. Od roku 1993 má nezávislé povolání, překládá z angličtiny a z maďarštiny a píše pro rozhlas.

D.-k.: (přel. z mongolštiny, úvod, poznámky), Chán Geser, vládca desiatich svetových strán. (Príbehy zo starého Tibetu, ako si ich rozprávali Mongoli), DharmaGaia, Praha 1994; (přel. z mongolštiny, doslov, poznámky), Ako tengerovia zostúpili na zem, Knižná dielňa Timotej, Košice 1998.

D.-č./sb.: Towards Interpretation of Some Words in the Geser Epic, ArOr 59 (1991), 4: 370-373; Six Mongolica of the Náprstek Museum, in: Jiří Prosecký (ed.), Ex pede pontis. Papers presented on the occassion of the 70th anniversary of the foundation of the Oriental Institute, Prague, Praha 1992: 94-101; Z histórie rozšírenia lamaizmu v Mongolsku, NO 47 (1992), 1: 1-4; Mongolský misionár Nejdž-tojn, NO 47 (1992), 3: 84-85; Dzanabadzar - svätec a sochár, ibid., 4: 106-108; A Preliminary Report on the Prague Collections of Mongol Manuscripts and Blockprints, ArOr 61 (1993), 1: 81-84; A Forgotten Book of Rabjai's Poems in Copenhagen, Zentralasiatische Studien 26 (1996): 139-152; A Tale of Chinese Origin in the "Mongolian Stories from PaEcatantra", Acta Orientalia Academiae Scientiarum Hungaricae XLIX (1996), 1-2: 161-170; A Description of the Mongolian Manuscripts and Blockprints in Prague Collections, Acta Orientalia Academiae Scientiarum Hungaricae XLIX (1996), 3: 277-334; Keüken Qutugtu, a Robber or a Poet? (A Poem of Erdeni Keüken Qutugtu), Zentralasiatische Studien 27 (1997): 99-120.

(A)

KISCH Egon Erwin - českoněmecký novinář, literát-publicista a cestovatel

* 29. 4. 1885 Praha, + 31. 3. 1948 Praha

Kischovo dílo náleží první polovině 20. století, kdy na sebe upozornil jako výrazný reprezentant německé literatury v českých zemích. Tematicky vychází jednak ze zázemí pražských měst, habsburské monarchie a Československa, jednak z poznání asijského, australského a amerického kontinentu s důrazem na sociální otázku.

V letech 2. světové války si zvolil za místo svého exilového pobytu Mexiko (1940-46). Přestože těžiště jeho společenské, politické a kulturní aktivity spočívalo v práci pro mnohem početnější antifašistickou kolonii německého jazyka, podílel se úspěšně na oživení činnosti Československo-mexické asociace (Asociación Checoslovaco-Mexicana) a posilování československé prestiže v mexické společnosti.

Pro středoevropského čtenáře zůstává Kischův mexický pobyt spjat především se souborem reportáží Objevy v Mexiku, jediným původním literárním dílem vytěženým z latinskoamerického pobytu. Reportáže byly dříve průběžně publikovány na stránkách exilového periodika Freies Deutschland (México). Věnuje v nich pozornost kultuře předkolumbovských civilizací, latinskoamerickému osvobozeneckému zápasu proti španělskému panství počátku 19. století a hospodářským a společenským proměnám Mexika první poloviny 20. století. Reportáže byly pro samotné Mexičany natolik objevné, že je roku 1945 nacházíme na mexickém knižním trhu ve španělském překladu. Vedle historie a současnosti mexické společnosti věnoval Kisch pozornost novověkým dějinám středoevropsko-mexických vztahů. Jeho stať Čechy a Mexiko (Mexiko und Böhmen) předjímala budoucí badatelský program české latinoamerikanistiky druhé poloviny 20. století.

D.-k.: Entdeckungen in Mexiko, México 1945; Descubrimientos en Mexico, México 1945; Objevy v Mexiku, Praha 1947; nejucelenější soubor reportáží přináší vydání autorových sebraných spisů - Entdeckungen in Mexiko, Berlin und Weimar 1979; nepublikované latinskoamerické reportáže, poznámky či fragmenty, in: Mein Leben für die Zeitung, 1926-1947. Journalistische Texte 2, Berlin 1983; Läuse auf dem Markt. Vermischte Prosa. Texte aus dem Nachlass, Berlin 1985 [reportáž Čechy a Mexiko: 270-273, v české verzi in: Zuřivý reportér a poslední reportáže, Praha 1955: 213-218]. Doposud nezveřejněné texty se nacházejí v Kischově pozůstalosti uložené v Literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově.

L.: Kiessling, W.: Alemania Libre in Mexiko. Bd. 1. Ein Beitrag zur Geschichte des antifaschistischen Exils (1941-1946), Berlin 1974; Kiessling, W.: Exil in Lateinamerika, Leipzig 1980; Kiessling, W.: Egon Erwin Kisch, Berlin 1985; Barteček, I.: Los Antifascistas Checoslovacos de la Izquierda Exiliados durante la II Guerra Mundial en México (Conmemoración del Centenario de Natalicio de Egon Erwin Kisch), Ibero-Americana Pragensia XIX (1985), Praha 1988: 147-158; Barteček, I.: En torno a los Reportajes Latinoamericanos de Egon Erwin Kisch: México y Bohemia, Ibero-Americana Pragensia XXIX (1995): 183-190.

(ib)

KLÁPŠŤOVÁ Kateřina - česká etnoložka-amerikanistka

* 21. 10. 1948 Plzeň

V letech 1968-73 studovala národopis a prehistorii u prof. K. Dvořáka, J. Filipa a A. Robka na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studium ukončila diplomovou prací na téma Středověká keramická plastika. Roku 1988 získala titul PhDr.

Od roku 1973 pracuje v etnografickém oddělení Náprstkova muzea jako kurátorka sbírek amerických domorodých kultur a věnuje se odbornému zpracování sbírkových předmětů, jakož i publikační, výstavní a přednáškové činnosti. Roku 1985 absolvovala studijní pobyt v Mexiku, během něhož se zaměřila na lidové umění ve státech Oaxaca a Michoacán. Roku 1991 pobývala krátkodobě v Kanadě, kde studovala materiální kulturu Indiánů Severozápadu v etnologickém Museum UBC ve Vancouveru a v Royal British Columbia Museum ve Victorii.

Od roku 1991 pracuje ve výboru Latinskoamerické společnosti; je členkou Národopisné společnosti a členkou Helsinského občanského shromáždění.

Roku 1983 se v Náprstkově muzeu podílela na vytvoření stálé expozice indiánských kultur jako autorka části "Indiánské kultury Severní a Střední Ameriky" a zároveň vytvořila řadu krátkodobých a monotematických výstav.

Odborně se zabývá etnickými procesy Střední Ameriky a zároveň se zaměřuje na systematické zpracování archeologických pramenů starověké Mezoameriky a etnografických fondů současné Střední Ameriky. Od roku 1993 se věnuje též vysokoškolské pedagogické činnosti v oboru etnologie na FF UK, Středisku iberoamerických studií a na IZV UK.

D.-k.: (spoluaut.), Všeobecná encyklopedie ve čtyřech svazcích. Encyklopedie Diderot [hesla z oblasti předkolumbovské Ameriky], Nakladatelský dům OP, Praha 1996.

D.-č./sb.: Bibliography of the Scientific and Popularizing Literature concerning American Indians, published in Czech in the Period of 1945-1974, Annals of the Náprstek Museum 10 (1980): 21-71; Barevný svět mexických Vičolů, Září 1986 v NpM; Pohled do mexické indiánské kuchyně, Červen 1988 v NpM: 1-7; Společnost starých Aztéků v 1. pol. 16. století, Červenec 1989 v NpM: 1-7; Indiánské panenky nejen na hraní, Květen 1993 v NpM: 1-7.

KATALOGY: (s O. Kandertovou), Severní Amerika, Střední Amerika, in: Indiánské kultury Severní a Jižní Ameriky, Náprstkovo muzeum, Praha 1983: 3-38; Setkání dvou světů [katalog výstavy k 500. výročí objevení Ameriky], Náprstkovo muzeum, Praha 1992: 1-8; (spoluaut. J. Opatrný, V. Halászová, O. Kandertová), Mezoamerika starověká a současná, in: Amerika země Indiánů, Moravské zemské muzeum, Brno 1992: 16-20, 34-39; Indiánské hračky in: Hračky z Afriky, Asie a Ameriky, Náprstkovo muzeum, Praha 1995.

VÝSTAVY: Současná lidová tvorba Mexika (1991); Hračky z domorodé Ameriky (1992); Setkání dvou světů, výstava k 500. výročí objevení Ameriky, Náprstkovo muzeum (1992); (s V. Halászovou), Amerika - země Indiánů, Moravské zemské muzeum v Brně (1992); Mexické lidové umění (1993); Svět indiánských rodičů a dětí. Všednodenní život původních obyvatel Amerického kontinentu, Muzeum Plzeň-jih (1997).

(A)

KLEIN (též Klain, Clain) Pavel (Paul, Paulus, Pablo) - českoněmecký misionář na Filipínách

* 25. 1. 1652 Cheb, + 30. 8. 1717 Filipíny

V roce 1669 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova; následoval noviciát v Brně a studia na jezuitské koleji v Praze. Roku 1678 bylo vyhověno jeho žádosti odejet do zámořských misií - putoval přes Janov, Španělsko a Mexiko (1681) na Filipíny (1682). Působil v Manile jako farmaceut, profesor na jezuitské koleji a v letech 1708-12 jako provinciál.

Popsal zatmění Měsíce 1686 v Manile (vyšlo v Mémoires de l'Académie des Sciences, 7. sv., Paříž), ovládal filipínský jazyk tagalštinu (autor slovníku) a několik dalších domorodých jazyků. Díky svému předchozímu studiu farmacie sepsal léčivé byliny (názvy v lat., špan., tagalštině, bisaya a pampanga), jakož i jejich využití v léčbě tamních nemocí. Je i autorem dalších, většinou náboženských děl, která vyšla v 18. stol. tiskem v Manile španělsky i tagalsky.

D.-k.: Remedios fáciles para diferentes enfermedades apuntados por el Padre Pablo Clain de la CompaEía de Jesús para el alivio y socorro de los s. Ministros evangélicos de las doctrinas de los naturales..., Manila 1712, 2. vyd., Madrid 1852; Vocabulario tagala, Manila 1754.

L.: Renée Gicklhorn: Missionsapotheker. Deutsche Pharmazeuten im Lateinamerika des 17. und 18. Jahrhunderts, Stuttgart 1973: 65-70; J. a M. Martínkovi: Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 236.

BIBLIOGRAFIE in: Rudolf Grulich, Der Beitrag der böhmischen Länder zur Weltmission des 17. und 18. Jahrhunderts, Königstein/Ts. 1981.

(sb)

KLÍMA Jan - český historik a politolog

* 8. 12. 1943 Vysoké Mýto

Po studiích na Pedagogickém institutu v Pardubicích (1960-64) studoval historii a český jazyk na Filozofické fakultě UK Praha (1967-72) se specializací na dějiny Latinské Ameriky (prof. J. Polišenský, doc. V. Nálevka). Zde vykonal roku 1973 také rigorózní zkoušku v oboru obecných dějin. Působil jako učitel gymnázia ve Vysokém Mýtě, jazykový a pedagogický expert v Mosambiku (1985-88), ředitel gymnázia ve Vysokém Mýtě (1990-91), první tajemník a chargé d'affaires velvyslanectví ČSFR v angolské Luandě (1992), od 1993 vyučuje na Pedagogické fakultě Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové (Ústav historických věd).

Předmětem jeho odborného zájmu je historie i současnost zemí portugalské a španělské oblasti, politické a kulturní procesy spojené s kolonizací a dekolonizací těchto teritorií.

D.-k.: Simón Bolívar, Praha 1983, 283 s.; polsky, Katowice 1988, 267 s.; Kam dohlédnu z Vumby [cestopis z Mosambiku a Zimbabwe], Praha 1990, 177 s; Přehled dějin Portugalska, Hradec Králové 1995, 173 s.; Portugalská koloniální říše. Vznik a zánik prvního a posledního impéria, Hradec Králové 1996, 117 s.; Přehled dějin Latinské Ameriky, Hradec Králové 1996, 130 s.; Dějiny Portugalska, Praha 1996, 307 s.; Dějiny Brazílie, Praha 1998, 458 s.

D.-č./sb.: La asociación bonaerense Vorwärts en los aEos ochenta del siglo pasado, Ibero-Americana Pragensia VIII (1974): 111-134; Počátky dělnického hnutí v Latinské Americe, Společenské vědy ve škole (1974-75), 10: 295-299; Živá tradice (Ke vzniku uruguayského státu), Společenské vědy ve škole (1978-79), 2: 40-43; Dědictví kompromisu. (Vytvoření Brazilské republiky), Společenské vědy ve škole (1979-80), 10: 290-293; Pedagog Simón Rodríguez, Pedagogika (1983), 5: 595-602; Lidové hudební nástroje Mosambiku, Hudební nástroje (Hradec Králové), 5/1987: 175-177; Přelom. Sto let od zrušení otroctví v Brazílii, Společenské vědy ve škole (1987-88), 9: 261-264; Mosambický historický archiv, Archivní časopis (1991), 4: 213-216; Nová Angola v novém světě, Mezinárodní politika (1992), 10: 25-28; Východní Timor - dějiny zapomenuté rezistence, Historický obzor (1994), 9: 205-209; Břemeno nezávislosti. Dvacet let od pádu posledního koloniálního impéria, Mezinárodní vztahy (1995), 4: 58-64; Angola na nové cestě, Mezinárodní politika (1995), 12: 28-29; Poeta culturae lupus aneb Angolská kultura po dvaceti letech nezávislosti, Literární noviny č. 8, 21. 2. 1996: 9; Rodí se transatlantická osa Brazílie - Portugalsko, Mezinárodní politika (1996), 5: 18-19; Angola: Ztráta, nebo nabytí identity, in: Prolínání kultur: konec kulturní identity? Hradec Králové 1996: 27-29; Česko-portugalské vztahy. Dějiny - intenzita - tendence, Mezinárodní vztahy (1996), 3: 73-83; Historie česko-portugalských styků, Listy katedry historie č. 10, Hradec Králové 1996: 102-125; Lusofonní commonwealth startuje aneb vznik Společenství lusofonních zemí v roce 1996, Mezinárodní vztahy (1996), 4: 112-114; Východní Timor - špatné svědomí mezinárodního společenství, Mezinárodní vztahy (1997), 1: 47-58.

(A)

KLÍMA Josef - český historik klínopisného práva starého Předního východu

* 16. 11. 1909 Vídeň, + 30. 11. 1989 Praha

V roce 1928 maturoval na Akademickém gymnáziu v Praze s rozšířenými zkouškami z latiny, řečtiny a francouzštiny. V letech 1928-32 studoval na Právnické fakultě UK v Praze a od 1931 i na Filozofické fakultě UK, kde poslouchal přednášky B. Hrozného. Na německé univerzitě v Praze od 1930 studoval babylonské, asyrské a chetitské právní texty u M. San Nicoloa a P. Koschakera. V letech 1932-39 byl asistentem u O. Sommera, přičemž dále studoval klasickou filologii a dějiny antických zemí (1932-36). V cizině pobýval v Paříži u V. Scheila a v Lipsku u B. Landsbergera (1934-35 společně s L. Matoušem).

V roce 1935 se stal neplaceným členem Orientálního ústavu v Praze, jinak byl 1935-50 s přestávkami zaměstnán jako úředník pražské finanční prokuratury. Jeho habilitační práce o starobabylonském dědickém právu byla přijata až roku 1947. Na Právnické fakultě UK mohl vyučovat jenom do čistek po převratu 1948. Po smrti B. Hrozného byl roku 1953 vedoucím oddělení Předního východu v Orientálním ústavu ČSAV, kde působil až do odchodu do důchodu (1975).

Přednášel ve Varšavě (1954, 1958), Krakově (1964) a v Leningradu (St. Petersburgu). V roce 1970 byl jmenován stálým členem-korespondentem Academie des Inscriptions et Belles lettres (Institut de France) v Paříži.

Soustavně se zabýval otázkami právních dějin a společnosti starověké Mezopotámie. Byl též členem redakční rady Archívu orientálního, Nového Orientu a New Orient Bimonthly. Kromě vědecké práce se věnoval i popularizaci výsledků výzkumu starého Předního východu a překladatelské činnosti. Spolupracoval také s bibliografickými středisky pro výzkum antického práva v Římě a v Paříži a napsal řadu hesel do Reallexikon der Assyriologie und der vorderasiatischen Archäologie (Berlin).

D.-k.: Untersuchungen zum altbabylonischen Erbrecht, Monographien des Archiv orientální, sv. 8, Praha 1940; Querella inofficiosi testamenti. Příspěvek k vývoji nepominutelných práv dědických, Praha 1947; Odkazy v římském právu, Praha 1948; Zákony Chammurapiho, Praha 1954; Prawa Hammurabiego, Warszawa 1957; Společnost a kultura starověké Mezopotámie, Praha 1962, 2. vyd. 1963, německy Praha 1964, rusky Praha 1967, španělsky Madrid 1980, maďarsky Budapešť - Bratislava 1983; (s G. Cardasciou), Introduction bibliographique ą l'histoire du droit et ą l'ethnologie juridique. A/2: Droits cunéiformes, Bruxelles 1966; (s J. Cvetlem), Stát a právo předřímských společností. (Egypt, Klínopisná práva, Řecké státy), Brno 1971; Lidé Mezopotámie. Cestami dávné civilizace při Eufratu a Tigridu, Praha 1976; Nejstarší zákony lidstva. Chammurapi a jeho předchůdci, Praha 1979; Zákony Asýrie a Chaldeje. Pokračovatelé Chammurabiho, Praha 1985.

PŘEKLADY: Kramer, S. N.: Historie začíná v Sumeru. Z nejstarších záznamů o projevech lidské kultury, Praha 1961, 2. vyd. 1966.

D.-č./sb.: Zur Entziehung des Erbrechtes im altbabylonischen Recht, in: Festschrift Paul Koschaker, Bd. 3, Weimar 1939: 80-93; La base religieuse et éthique de l'ordre social dans l'Orient ancien, ArOr 16 (1948): 334-356; Über neuere Studien auf dem Gebiete des Keilschriftrechtes I-II, ArOr 18 (1950): 525-538, 651-666; Einige Bemerkungen zur Bedeutung der "nicht-juristischen" Bestandteile der altbabylonischen Gesetzeswerke, Journal of Juristic Papyrology (Warszawa) 5 (1951): 161-186; Einige Bemerkungen zum Sklavenrecht nach den vorhammurapischen Gesetzesfragmenten, ArOr 21 (1953): 143-152; Über neuere Studien auf dem Gebiete des Keilschriftrechtes IV, ibid.: 604-640; Bibliographisches zum Keilschriftrecht III, Journal of Juristic Papyrology 9-10 (1955-56): 431-475; Přínos české vědy, in: Lipin, L. - Belov, A., Hliněné knihy, Mladá fronta, Praha 1956; Untersuchungen zum ugaritischen Erbrecht, ArOr 24 (1956): 356-374; Die Stellung der ugaritischen Frau, ArOr 25 (1957): 313-333; Donationes mortis causa nach den akkadischen Rechtsurkunden aus Susa, in: Festschrift Johannes Friedrich, Heidelberg 1959: 229-259; Untersuchungen zum elamischen Erbrecht, ArOr 28 (1960): 5-54; Neuere Forschungen über die materielle Kultur Mesopotamiens, ArOr 35 (1967): 275-282; L'ordalie par le fleuve en Élam, Revue d'assyriologie et d'archéologie orientale (Paris) 66 (1972): 39-59; Im ewigen Banne der muškenu-Problematik? Acta antiqua Academiae Scientiarum Hungaricae (Budapest) 22 (1974): 267-274; La communauté rurale dans la Babylonie Ancienne, in: Les communautés rurales. Deuxième partie: Antiquité, Recueils de la Société Jean Bodin 41, Paris 1983: 107-132.

L.: V. Kubáč: Úmrtí vynikajícího badatele (Doc. JUDr. Josef Klíma), Český zápas (1989), 52.

(bh)

KLÍMA Otakar - český íránista

* 15. 11. 1908 Praha, + 29. 12. 1988 Praha

Po maturitě na gymnáziu v Praze studoval na Filozofické fakultě UK slovanské, germánské a orientální jazyky; 1931 získal doktorát filozofie a pak až do 1952 učil češtinu a němčinu na různých středních školách. V letech 1953-73 působil jako vědecký pracovník v Orientálním ústavu ČSAV a jako vedoucí předovýchodního oddělení. Především v posledním období vydal několik závažných publikací a řadu článků z oboru středoperské a staroperské filologie a historie.

D.-k.: Hebräische Grammatik, Praha 1956; Mazdak. Geschichte einer socialen Bewegung im sassanidischen Persien, Praha 1957; Dějiny avestské, staroperské a středoperské literatury, in: Jan Rypka, Dějiny perské a tádžické literatury, Praha 1956 (2. čes. vyd., Praha 1963, něm. Lipsko 1959, angl. Dordrecht 1968, polsky Varšava 1970, rusky Moskva 1970, persky Teherán 1975); Mani's Zeit und Leben, Praha 1962; Zarathuštra, Praha 1964; Sláva a pád starého Íránu, Praha 1977 (něm. Lipsko 1988); (přel.), Oběti ohňům. Výběr z památek staroíránské a středoíránské literatury, Praha 1985; Írán, in: Prameny života. Obraz člověka a světa ve starých kulturách, Praha 1982: 113-181.

D.-č./sb.: Zarathuštra, Věda a život 11 (1945): 102-106; Zur Chronologie von Manis Leben, ArOr 19 (1951): 393-403; Měsíc v životě staroperského člověka, NO 8 (1953): 151-152; Mazdak und die Juden, ArOr 24 (1956): 420-431; Iranische Miszellen I-IV, ArOr 26 (1958): 603-616; 28 (1960): 457-466; 30 (1962): 487-493; 35 (1967): 52-63; The Date of Zoroaster, ArOr 27 (1959): 556-564, Wie sah die persische Geschichtsschreibung in der vorislamischen Periode aus? ArOr 36 (1968): 213-232; Beiträge zum mittelpersischen Lexikon, ArOr 37 (1969): 545-561; O významu a způsobu poznávání jazyků dávných kultur, in: Jazyky národů Asie, Afriky a Oceánie a jejich vztah ke společnosti, politice a kultuře, Praha 1977: 7-32; Die mittelalterliche böhmische Geschichte im Jami'u't-tavarich von Rašid ad-dín Fazlullah, in: Trudy Tbilisskogo gosudarstvennogo Universitěta 241, 1983: 251-253; Das Datum Zarathustra's, Iranische Mitteilungen 17 (1987), 2: 49-67 aj.

L.: Otakar Klíma, in: Acta iranica 20, Bio-bibliographies de 134 savants, Leiden 1979, 303-304; Bečka, J.: Otakar Klíma Turns Seventy, ArOr 47 (1979): 169-181; týž: Otakar Klíma (1908), ArOr 56 (1988): 334-336 (oba články s BIBLIOGRAFIÍ); týž: Rozloučení s Otakarem Klímou, NO 44 (1989): 115-116; Petr Vavroušek (ed.), Iranian and Indo-European Studies. Memorial Volume of Otakar Klíma, Praha 1994.

(jb)

KLÍMA Vladimír - český afrikanista a diplomat

* 11. 2. 1936 Praha

V letech 1954-59 vystudoval kombinaci angličtina - francouzština na Filozofické fakultě UK, kde mu byl udělen titul promovaný filolog. Po vykonání prezenční vojenské služby byl krátce zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Orbis; poté 1966-69 absolvoval řádnou aspiranturu v oboru africká literatura v evropských jazycích v Orientálním ústavu ČSAV a získal hodnost kandidáta věd o umění (CSc., 1969). PhDr. (1968).

Po ukončení vědecké výchovy byl zaměstnán v OÚ jako vědecký pracovník odd. Afriky (1969-93), 1993-94 působil v Ústavu mezinárodních vztahů a od 1994 pracuje v diplomatických službách (od 1995 jako velvyslanec v Ghaně).

D.-k.: (spoluaut. J. Ortová), Modern Literatures of Subsaharan Countries, SPN, Praha 1969, 238 s.; Modern Nigerian Novels, Academia, Praha 1969, 205 s.; (spoluaut. J. Ortová), Literatury zemí subsaharské Afriky, SPN, Praha 1970, 150 s.; (spoluaut. J. Ortová), Modern Literatures of Subsaharan Countries, Univerzita 17. listopadu, Praha 1971, 229 s.; South African Prose Writing in English, Academia, Praha 1971, 202 s.; (spoluaut. K. F. Růžička, P. Zima), Literatura černé Afriky, Orbis, Praha 1972, 495 s.; (spoluaut. K. Legère, P. Zima), African Culture and Integration, Academia, Praha 1976, 172 s.; (spoluaut. K. F. Růžička, P. Zima), Black Africa. Literature and Language, Academia, Praha 1976, 310 s.; (spoluaut., s kol.), K. Lacina (ed.), Integrační a desintegrační tendence v subsaharské Africe, Orientální ústav ČSAV, Praha 1979, 213 s.; (spoluaut., s kol.), Subsaharská Afrika po druhé světové válce, Orientální ústav ČSAV, Praha 1980, 599 s.; (spoluaut. V. Kubica, A. Wokoun), Safari za africkou kulturou, Práce, Praha 1983, 442 s., 142 příl., 2 mp.; Nigerijská federativní republika, Svoboda, Praha 1983, 243 s.

D.-č./sb.: Nespoután poddanstvím, NO 18 (1963): 299-301; Čtvrtstoletí négritude, NO 19 (1964): 114-116; Senghorův postoj k básnictví, NO 20 (1965): 138-141; Africká osobnost v literatuře Sierry Leone, NO 21 (1966): 13-15; Ghanské hlasy, ibid.: 181-185; Největší malgašský básník, ibid.: 306-307; Trojhvězdí kamerunského románu, NO 22 (1967): 181-183; Protest jako program, ibid.: 278-282; Tutuola's Inspiration, ArOr 35 (1967): 556-562; Moderní drama v Nigérii, NO 23 (1968): 11-14; Nová nigerijská poezie, ibid.: 26-28; Federace v ohni, ibid.: 201-204; Jomo Kenyatta, ibid.: 207-209; Mobutuova éra - Konžská demokratická republika v šedesátých letech, ibid.: 254-255; První senegalští romanopisci, ibid.: 277-279; O konžské lyrice, ibid.: 307-308; Abrahamsovy abrahamoviny, ibid.: 316-319; Pováleční malgašští básníci, NO 24 (1969): 260-262; Chinua Achebe's Novels, Philologica Pragensia 12 (1969), 1: 32-34; Tutuola's Inspiration, in: The East Under Western Impact, Academia, Praha 1969: 121-128; Vztah dvou literárních center v černé Africe, Zprávy ČSO při ČSAV 8 (1970), 1: 72-75; Autorky a hrdinky jihoafrických próz, NO 25 (1970): 102-103; Négritude dnes, ibid.: 178-181; Some Notes on East African Plays in English, ArOr 38 (1970): 481-485; The Grasp of Négritude, ArOr 39 (1971): 200-210; Perspektivy africké kultury, NO 26 (1971): 37-39; 50 let Cypriana Ekwensiho, ibid.: 123-125; O africkém a evropském divadle, NO 27 (1972): 105-106; Keňská próza v šedesátých letech, Svět literatury 17 (1972), 4: 223-248; Poselství panafrikanismu, NO 28 (1973): 101-102; Africký spisovatel mezi včerejškem a zítřkem, NO 29 (1974): 46-48; Dvě interpretace africké osobnosti, ibid.: 92-94; Tropická Afrika: jediná strana ve státě? ibid.: 171-174; The Changing Function of the African Author, in: Ortová, J. (ed.), Problems of Culture Change in Africa, SPN, Praha 1974: 37-56; The South African Writer's Political Commitment, ArOr 42 (1974): 193-199; Senghorův postoj k socialismu, NO 30 (1975): 21-23; Černý Mojžíš aneb jak Marcus A. Garvey chtěl vyvést americké černochy do Afriky, ibid.: 101-103; Nigerijské drama, Svět literatury 20 (1975), 5: 229-256; Towards a Comprehensive Analysis of the African One-Party System, ArOr 44 (1976): 195-212; Africké školství a kvalifikace, NO 31 (1976): 230-232; Africké sjednocovací snahy, ibid.: 274-276; Sierra Leone - hledání krásné prózy, Světová literatura 21 (1976), 2: 216-253; Kritické období panafrikanismu, NO 32 (1977): 28-30; Nyerere o vývoji Tanzanie, ibid.: 180-182; Základní rysy négritude, in: Nacionalismus v národně osvobozeneckém hnutí afrických a arabských zemí, Orientální ústav ČSAV, Praha 1977: 131-197; Kritické poznámky k doktríně tanzanského prezidenta Nyerereho, in: Teorie nemarxistického socialismu v afrických a arabských zemích, Orientální ústav ČSAV, Praha 1977: 505-525; The Progress of Sub-Saharan Poetry, ArOr 45 (1977): 193-200; Nová keňská próza (psaná anglicky), Výběr (1977), 2: 61; Moderní literatura Mali (Západní Afrika), ibid., 3: 62; Nyerere's Conception of Non-Capitalist Development, ArOr 46 (1978): 18-22; African Political Parties: A Case for Classification, ibid: 193-200; Keňa: kudy a kam? NO 33 (1978): 4-6; Vojenská vláda a budoucnost Nigérie, NO 34 (1979): 6-7; Kulturní determinismus a poznávání Afriky, ibid.: 43-44; Nkrumahismus - africká revoluční ideologie, ibid.: 68-70; In Battle for Peace: William E. B. Du Bois, ArOr 47 (1979): 312-316; Nyerere's Conception of "African Socialism", in: Muzikář, J. (ed.), The Most Recent Tendencies in the Socialist Orientation of Various African and Arab Countries, Dissertationes orientales 41, Academia, Praha 1979: 155-162; Mudrosloví černé Afriky, NO 35 (1980): 117-119; První vavříny západoafrickým filmům, ibid.: 146-149; Počátky divadla v tropické Africe, ibid.: 240-242; První rok Zimbabwe, ibid.: 278-279; Hlas větru, hlas trávy. Poezie anglicky píšících černých básníků z Keni, Světová literatura 25 (1980), 1: 118-119; "Ne" apartheidu, ibid., 2: 245-246; Policejní pronásledování afrických básníků, ibid., 4: 244-246; Tři etapy v ghanské próze, Světová literatura 26 (1981), 3: 151-176; Na řadě je Namibie, NO 36 (1981): 1-4; Muhammadových dvě stě dní, ibid.: 100-101; Afrika: soumrak idealismu, ibid.: 167-168; Ghanské čtvrtstoletí, ibid.: 267-268; A Note on Soviet Research in Sub-Saharan Literatures, ArOr 49 (1981): 170-172; Soviet Essays on Modern African Literatures, ibid.: 354-356; Rhodeská cesta k osvobození, NO 37 (1982): 68-71; (s J. Černým), První český příspěvek o Zimbabwe, ibid.: 268-271; The Present-day Criticism of African Creative Writing, ArOr 51 (1983): 109-115; The Relationship of Culture and Language in Swahili, ibid.: 205-210; Zambie a její měď, NO 38 (1983): 113-115; Dvacet pět let nezávislosti lidové Guineje, ibid.: 193-196; Složitá cesta Horní Volty, ibid.: 304-306; Školství v Nigérii, in: Výchova, vzdělání, školství v rozvojových zemích, Ústav školských informací, Praha 1983: 41-45; Achebovy variace na černobílých klávesách, Světová literatura 28 (1983), 2: 253-255; Vývoj nigerijské literární kritiky, ibid., 6: 250-251; On a ona v keňských románech, Světová literatura 29 (1984), 1: 214-235; Sarkastický novelista ze Zimbabwe, ibid., 3: 231-232; Osvobozenecký boj v Nigérii mezi světovými válkami, NO 39 (1984): 35-36; Proč vládnou v Nigérii opět vojáci? ibid: 97-99; Libérie - země kaučuku a železa, ibid.: 291-293; Kamerunské křižovatky, NO 40 (1985): 65-66; Krize zairského autentismu, ibid.: 134-135; Socialistický směr vývoje na Madagaskaru, ibid.: 261-262; Etnické poměry v Rwandě a Burundi, ibid.: 292-294; Internacionalizace čadského konfliktu, NO 41 (1986): 74; Revoluční proměny Beninu, ibid.: 150; Svahilština v keňské kulturní politice, ibid.: 295-296; Gambijský nálezce životních nejistot, Svět literatury 31 (1986): 240-241; Rozmach nigerijského písemnictví, Světová literatura 31 (1986), 3: 253-255; Politický zápas senegalské levice, NO 42 (1987): 36-37; V popředí zájmu - Afrika, ibid.: 174-175; Patrice Lumumba - symbol osvobození, NO 43 (1988): 74-76; Začalo to v Akkře, ibid.: 97-98; Císařův vzestup a pád, ibid.: 165; Kulturní dědictví a víra v Africe, ibid.: 300-301. (A)

KLIMTOVÁ Zdenka - česká indoložka a historička umění

* 21. 9. 1956 Pardubice

Vystudovala indologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1977-82, PhDr. 1986), kde též pokračovala v postgraduálním studiu dějin umění (1986-89). Je zaměstnána ve sbírce asijského umění v Národní galerii v Praze (od 1982), v současné době jako kurátorka souborů umění jižní a jihovýchodní Asie a islámské oblasti.

D.-k.: (spoluaut.), Hory a řeky bez konce... Krajina, zátiší a mikrosvět přírody v umění Asie i Evropy [katalog výstavy], Praha 1996; (spoluaut.), Buddha. Obraz Buddhy Šákjamuniho v asijském umění [katalog výstavy], Praha 1996.

D.-č.: Kavkazské koberce I. -V: Sumachy, Starožitnosti a užité umění, 1995/12, (2-3); Skupina kuba, Starožitnosti a užité umění 1996/2: 6-7; Šírvánská skupina, Starožitnosti a užité umění 1996/6: 4-5; Skupina karabach, Starožitnosti a užité umění 1997/1: 2-3; Skupiny kazach a gjandža, Starožitnosti a užité umění (1997): 5.

(mk)

KLINDEROVÁ (roz. Zbořilová) Iva - česká vietnamistka se zájmem o nejnovější dějiny Indočíny a čínskou zahraniční politiku

* 14. 6. 1942 Hradec Králové

V roce 1966 dokončila studium vietnamistiky na Filozofické fakultě UK v Praze, 1981 získala doktorát (PhDr.) a vědeckou hodnost kandidátky historických věd (CSc.). V letech 1966-88 pracovala v Orientálním ústavu ČSAV, poté krátce (1989-91) v Československo-sovětském institutu a v Politologickém kabinetu při Ústavu státu a práva ČSAV (1991-93); po jeho zrušení od 1993 působí v masmédiích.

Zaměřila se na výzkum nejnovějších dějin Indočíny a problematiku čínské zahraniční politiky; překládá a tlumočí z vietnamštiny.

D.-k.: (spoluaut.), Spojené státy a jihovýchodní Asie. Sborník materiálových studií, Orientální ústav ČSAV, Praha 1974, 373 s.; (spoluaut.), USA a jihovýchodní Asie po druhé světové válce, Academia, Praha 1978, 414 s.; (spoluaut.), La politique de l'imperialisme et du maoisme en Asie du Sud-Est 1945-1979, Institut Oriental, Prague 1980, 177 s.; Vietnam 1945-1956, Orientální ústav ČSAV, Praha 1981, 228 s.; (spoluaut.), Armáda a moc v rozvojových zemích jižní a jihovýchodní Asie, Naše vojsko, Praha 1983, 221 s.; Vietnamská socialistická republika, edice Zeměmi světa, Svoboda, Praha 1987, 205 s.; (spoluaut.), Revoluční proces v rozvojových zemích 1945-1985, Academia, Praha 1987, 263 s.; (spoluaut.), Divadelné kultury Východu, Tatran, Bratislava 1987, 429 s.

PŘEKLADY: (z vietnamštiny): Vietnamské povídky, Čs. spisovatel, Praha 1972, 186 s.; (s Odolenem Klinderou), Vietnamské pohádky, Odeon, Praha 1974, 370 s.; (s Odolenem Klinderou), Pohádky rýžových polí, Albatros, Praha 1975, 142 s.; Tvé srdce bdí a bije. Výbor z vietnamské moderní poezie (přebásnil Luděk Kubišta), Odeon, Praha 1980, 106 s. (oceněno čestným uznáním nakladatelství Odeon za rok 1980); Nguyen Dinh Thi: Rozbité břehy, Svoboda, Praha 1989, 337 s.

D.-č.: Politické proudy ve Vietnamu mezi světovými válkami, ČČH 36 (1988), 6: 823-842.

(A)

KLÖSLOVÁ Zdenka - česká koreanistka

[pseud. Klimentová, Zdenka]

* 11. 4. 1935 Radslavice

Po maturitě na gymnáziu v Jeseníku absolvovala v letech 1953-58 studium korejštiny a dějin Dálného východu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy.

Před ukončením studia byla v březnu 1958 přijata do Orientálního ústavu ČSAV do nově založené korejské knihovny. Od září 1959 do srpna 1960 byla na studijním pobytu na Kim Ir Senově universitě v Pchjongjangu, od srpna do prosince 1960 v AV KLDR. Po návratu pracovala v korejské a všeobecné knihovně Orientálního ústavu a částí úvazku, později na celý úvazek v oddělení Dálného východu. V souvislosti s novou orientací výzkumné práce od počátku normalizace a s ní souvisejícími reorganizacemi byla přeřazena do oddělení dokumentace, později znovu do odd. Dálného východu, kde pracovala jako odborný pracovník do odchodu do důchodu v březnu 1991. V září 1990 jí korejská strana umožnila studijní pobyt v Soulu.

Původní zaměření na výzkum korejské klasické literatury vystřídala od počátku 70. let účast na nových úkolech, jako byly zejména mezinárodní vztahy na Dálném východě v rámci výzkumu soudobé ČLR a politický a ekonomický vývoj severní a jižní Koreje. Pořizovala také různé chronologie, rešerše a analýzy, které s koreanistikou nijak nesouvisely, a byla pověřena redakcí interních publikací oddělení Dálného východu. Vedle ústavních úkolů se od poloviny 70. let zabývala moderní korejskou literaturou a divadlem. V rámci vědecko-popularizační činnosti napsala řadu článků, hesel pro slovníky a encyklopedie (korejská literatura, historie, divadlo), recenzí, pořídila časopisecké překlady korejských povídek a poezie. Podílela se na vypracování české transkripce korejských geografických názvů a součástí činnosti bylo tlumočení, titulkování a překlady korejských filmů i občasné pedagogické působení na katedře Dálného východu. Od roku 1983 se zúčastnila s referáty několika mezinárodních koreanistických konferencí, které pořádala jak Association for Korean Studies in Europe (AKSE), tak jiné zahraniční a jihokorejské instituce. Po odchodu do důchodu se zaměřila na zpracování u nás neznámých a v Koreji neprozkoumaných pramenů o přijetí díla K. Čapka v Koreji.

D.-k.: (sest. a red.), Doc. PhDr. Alois Pultr. Bibliografie 1946-1977. Bibliografická edice Orientálního ústavu ČSAV, sv. 3. OÚ ČSAV, Praha 1991, 53 s.; (sest.), Korea in Czechoslovakia (Czech Republic). Bibliography. Korea v Československu (České republice), enigma corporation, Praha 1995, 85 s.

D.-č./sb.: Staré korejské zvyky v prvním měsíci roku, NO 14 (1959), 2: 32; Jižní Korea po roce 1960, NO 20 (1965), 7: 216-217; Korejsko-čínské vztahy, in: Vztahy Čínské lidové republiky k asijským socialistickým zemím, Orientální ústav ČSAV, Praha 1976: 95-199; Korejsko-čínské vztahy od ukončení "velké kulturní proletářské revoluce" v Číně do současnosti, in: Problémy soudobého vývoje Číny 18, Orientální ústav ČSAV, Praha 1979: 1-101; Vývoj korejské nezúčastněnosti, in: ibid.: 103-151; KLDR a spolupráce se socialistickými zeměmi při výstavbě socialismu, NO 34 (1979), 4: 97-99; Dvacet let po pádu Li Syn Manovy diktatury, NO 35 (1980), 4: 115-116; Čon Tu-hwan na místo Paka, ibid., 10: 292-294; Jižní Korea: nastolení "páté republiky", NO 37 (1982), 3: 65-67; Dojde ke sjednocení Koreje? NO 38 (1983), 4: 100-102; Vznik a vývoj korejského divadla, NO 38 (1983), 8: 242-246; Vznik a vývoj divadla v Koreji, NO 39 (1984), 7: 212-216; Dělnická třída jižní Koreje, in: Vědecká zasedání a zprávy z výzkumu I. Orientální ústav ČSAV, Praha 1984: 84-91; Jak dál v jižní Koreji? NO 40 (1985), 8: 233-235; The Beginnings of Modern Theatre in Korea, in: Actes de la 9e conférence annuelle, 10-15 Avril 1985. Chantilly, France: 159-167; Nástěnné malby v hrobkách království Kogurjo, NO 42 (1987), 5: 141-142; Poslové korejského císaře v Haagu, ibid., 6: 176-179; Kórea, in: Divadelné kultúry Východu, Tatran, Bratislava 1987: 263-297; Jižní Korea: hledání kompromisu, NO 43 (1988), 2: 41-43; The Beginnings of Modern Theatre in Korea, ArOr 57 (1989): 47-56; Korejská lidově demokratická republika, in: Světová socialistická soustava v 60. a 70. letech 3, Praha 1989: 74-98; Kim U-jin on Karel Čapek, Korea Journal (Korean National Commission for UNESCO) 32 (1992), 1: 84-92; Chrysantémy: The Czech Translation of Shijo, Korea Journal 33 (1993), 2: 37-41; Kim Ujingwa Kkarel Ch'appek [Kim U-jin a Karel Čapek], Minjok munhaksa yon'gu (Seoul) 1993, 4: 154-165; V Koreji o Karlu Čapkovi, Zprávy Společnosti bratří Čapků 39 (1995): 4-5, 40 (1996): 4-5; Karel Čapek's Work in Korea, ArOr 64 (1996): 85-94.

PŘEKLADY: Na To-hjang: Chlapec z domku u brány, NO 20 (1960): 6; Jak vypudit úředníka. Vyprávění o manželce, která se nechovala tak, jak se sluší na snachu, NO 26 (1971), 10: 302-303, 317; Ju In-mong: O vojákovi, který nastupoval do služby v hlavním městě, ibid., 10: 303; Když kvetla pohanka. Z tradic korejské povídky 20. století, Světová literatura 19 (1974), 6: 156-176; Moderní korejští básníci, NO 38 (1983), 5: 149-150, 137; Kim So-wol: Lyrika, NO 40 (1985), 8: 245; Kim Ju-džong: Kamélie, NO 42 (1987), 9: 285-286; Kim So-wol: Básně, NO 45 (1990), 8: 254. (A)

KMINEK-SZEDLO Giovanni (Jan) - český egyptolog

* 12. 4. 1828 Praha, + 24. 11. 1896 Bologna (Itálie)

V letech 1841-46 absolvoval gymnázium v Plzni, 1847-48 studoval na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy (dnes Karlovy) univerzity v Praze. Roku 1878 byl jmenován soukromým docentem egyptologie v Bologni. Od roku 1882 působil jako inspektor Městského muzea v Bologni.

Po potlačení studentského hnutí 1848 vstoupil do rakouské armády a později byl převelen do dnešní severní Itálie. Po odchodu z armády zůstal v Itálii, kde pokračoval ve studiu. Pečoval o egyptskou sbírku Městského muzea v Bologni, založeného 1871, zprvu jako demonstrátor, později jako správce sbírky. Od roku 1878 přednášel egyptologii na univerzitě v Bologni. Po založení Mickiewiczovy akademie 1879 působil také jako její archivář a knihovník. Rozsáhle publikoval egyptské památky ze sbírek Městského muzea v Bologni, v menší míře se věnoval i egyptské filologii.

D.-k.: Il grande sarcofago del Museo di Bologna, Bologna 1876; Saggio filologico per l'apprendimento della lingua e scrittura egiziana, e la interpretazione della inscrizioni geroglifiche che si leggono sui monumenti del Museo Civico di Bologna, Bologna 1877; L'Egitto moderno e l'Egitto dei Faraoni. Cenni di Confronto, Bologna 1880; Museo Civico di Bologna. Catalogo di Antichita Egizie, Torino 1895 (reprint Wiesbaden 1981).

D.-č./sb.: The Papyrus of Bek-en-Amen (written in Hieratic Script) in the Municipal Museum of Bologna, No. 1086 (Read 1st June, 1880), Transactions of the Society of Biblical Archaeology 7, part 3 (May, 1882): 411-428.

L.: Annuario dell'Universita di Bologna 1897-1898: 229 n.; OSN, sv. 14, Praha 1899: 422; Curto, S., in: Atti del Convegno su la Lombardia e l'Oriente, Milano 1963: 120-126; Vachala, B.: První český egyptolog, NO 40 (1985): 246-248; Vachala, B.: Giovanni Kminek-Szedlo, der erste tschechische Aegyptologe, ArOr 54 (1986): 89-91; Dawson, W. R. - Uphill, E. T.: Who was who in Egyptology, 3. revid. vydání, ed. by M. L. Bierbrier, London 1995: 230; Hostovská, O.: Der tschechische Ägyptologe Giovanni Kminek-Szedlo (1828-1896), ArOr 66 (1998): 351-368.

(lb)

KMOŠKO (Kmoskó) Michal - uherský a maďarský semitolog, religionista, patrista a historik slovenského původu

* 29. 8. 1876 Ilava, + 8. 4. 1931 Pusztazámor (Maďarsko)

V letech 1893-97 studoval orientalistiku na vídeňské univerzitě, v letech 1899-1900 studoval v Bejrútu a Jeruzalémě, 1900-02 pokračoval ve studiích v Oxfordu, Londýně a v Paříži, kde zkoumal syrské rukopisné materiály.

Získal doktorát Teologické fakulty Univerzity Petra Pázmánye a 1907 se na této univerzitě habilitoval jako soukromý docent prací o politickém a náboženském životě Židů od Alexandra Velkého po Pompeje. Později působil jako profesor starozákonních studií na Teologické fakultě budapešťské univerzity (1909), jako profesor na katedře orientálních jazyků téže fakulty (1914-23) a jako profesor semitské filologie na Filozofické fakultě univerzity v Budapešti (1923). Roku 1922 byl jmenován členem Maďarské akademie věd.

V letech 1899-1900 a 1916 během svých cest do Bejrútu a Palestiny spolupracoval s odbornými syrskými kruhy. Roku 1919 se pokoušel získat místo na teologické fakultě, která se měla vytvořit v Bratislavě. Jeho plán neuspěl, a proto se vrátil do Budapešti.

Zabýval se více odvětvími hebrejské a aramejské filologie, asyriologie, sumerologie, islamistiky, všeobecných dějin náboženství, patristiky a maďarské historie. Specializoval se na málo pěstovaný obor syrské filologie. Články a studiemi přispíval do odborných zahraničních, především maďarských časopisů. Jeho rukopisná pozůstalost se skládá ze tří rozsáhlých prací. Jedna je úplně dokončena, zbylé dvě jsou téměř připraveny k publikování. Všechny rukopisy souvisejí se syrskou filologií, která byla hlavním předmětem Kmoškových výzkumů. Věnoval se studiu starých syrských rukopisů, zúčastnil se editorské přípravy spisů syrských křesťanských autorů (Patrologia Syriaca) a středověké arabské literatury, přeložil Chammurapiho zákoník do maďarštiny.

D.-k.: A zsidók politikai története a hellenizmus kezdetén [Politické dějiny Židů na počátku helénismu], Budapest 1906; Unu Amon papyrusa [Papyrus Unu Amona], Budapest 1909; Hammurabi törvényei [Chammurapiho zákony], Kolosvár 1911; A Bábeli harmonia praestabilita eszméje a panbabylonisták felfogása szerint [Babylonská harmonia praestabilita podle chápání panbabylonistů], Budapest 1911; Az emberiség első írott szabadságlevele [První psaný propouštěcí list lidstva], Budapest 1913; Beiträge zur Erklärung der Inschriften Gudeas, Strasbourg 1916; Araber und Chasaren, Hannover 1925; Az iszlám keletkezése [Vznik islámu], Budapest 1929.

L.: Czeglédy, K.: Monographs on Syriac and Muhammadan Sources in the Literary Remains of M. Kmoskó, Acta Orientalia (Budapest) 4 (1955): 19-91; Genzor, J.: Michal Kmoško (1876-1931), Vlastivedný časopis 20 (1971), 4: 188; Slovenský biografický slovník, zv. 3, Martin 1989: 118.

(gj)

KNÍŽKOVÁ Hana - česká indoložka se zaměřením na dějiny indického umění

* 28. 3. 1930 Praha

Po ukončení středoškolského vzdělání 1950 byla přijata na Filozofickou fakultu UK, obor indologie - hindština. Studium s titulem promovaná filoložka dokončila 1955 a umístěnkou byla přidělena do knihovny Orientálního ústavu ČSAV jako knihovnice-dokumentátorka s možností věnovat čtvrtinu pracovního úvazku studiu a výzkumu indické hmotné kultury. Roku 1968 dokončila externí aspiranturu kandidátskou prací nazvanou Příspěvek ke studiu kreseb kalighatského stylu se zvláštním přihlédnutím ke světským námětům a byla přeřazena do funkce vědeckého pracovníka oddělení jižní a jihovýchodní Asie OÚ. Roku 1970 složila rigorózní zkoušku z kulturních dějin Asie a obdržela titul PhDr.

Od února 1963 do ledna 1964 pracovala jako učitelka češtiny v Indii a využila pobytu i ke studiu indického umění. Její pracovní poměr v OÚ byl ředitelstvím ukončen k 31. 9. 1972. V lednu 1973 nastoupila do Národního muzea - Náprstkova muzea v Praze jako kurátorka indické sbírky a posléze i sbírky jihovýchodní Asie a Předního východu. Roku 1991 byla jmenována vedoucí oddělení asijských sbírek NpM. Roku 1996 odešla do důchodu a stala se externí spolupracovnicí muzea.

V letech 1976, 1980 a 1985 podnikla studijní cesty do Indie, věnovala se výzkumu a sběru dokladů současného lidového umění a obohatila náprstkovské sbírky o 600 plně dokumentovaných předmětů. Je autorkou scénářů ke čtrnácti velkým výstavám o indickém umění, členkou vědecké rady Národního muzea a Národní galerie, nákupní komise NpM a NG a dlouholetým externím pedagogem FF UK v oboru dějin indického umění. Zúčastnila se mezinárodních orientalistických konferencí a sympozií v Indii, bývalém SSSR, Anglii a Německu a přednesla referáty o dílčích otázkách indického malířství.

Publikovala řadu populárně-vědních článků o dějinách indického umění a jeho specifických rysech a typech v časopisech (např. Nový Orient, New Orient Bimonthly, Umění a řemesla, Um, Země a lidé) a přednesla větší počet přednášek pro různé organizace (např. Lidová univerzita, Klub přátel výtvarného umění, školy, rozhlas, televize).

D.-k: (spoluaut., s kol.), Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu, Odeon, Praha 1962; (spoluaut., s J. Markem), The Jengiz Khan Miniatures From the Court of Akbar the Great, Spring Books, London 1963; (spoluaut., s J. Markem), Tschingis-Chan und sein Reich, Artia, Prag 1963; (spoluaut., s kol.), Moudrost a umění starých Indů, Odeon, Praha 1971; The Drawings of the Kalighat Style. Secular Themes. Anthropological Papers of the Náprstek Museum, no. 4, Prague 1975; (s kol.), Asijské kultury ve sbírkách Náprstkova muzea. Stálá expozice na zámku v Liběchově, Národní muzeum, Praha 1981; (spoluaut., s kol.), Bohové s lotosovýma očima, Vyšehrad, Praha 1986, 2. vyd. 1997; (s kol.), Les masques, Grund, Paris - Aventinum, Prague 1992; (s kol.), The World of Masks, Hamlyn, London - Aventinum, Prague 1992; (ed. a spoluaut.), Indie. Bohové a lidé, SVAN - Moravské zemské muzeum, Brno 1997.

KATALOGY: Indická keramika 19. a začátku 20. století, Městské muzeum v Moravské Třebové a Náprstkovo muzeum, složka Národního muzea v Praze 1976; Indické lidové malby z Mithily, Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, Praha 1981; (spoluaut.), Vzory, střihy, nápady. Odívání z Asie, Afriky a Ameriky ve sbírkách Náprstkova muzea v Praze, Národní muzeum, Praha 1983; Indické obrázky z poutí a trhů, Galerie výtvarného umění, Cheb 1986; Kouzelná Indie, Ministerstvo kultury, Praha 1987; Ze zlatého fondu Náprstkova muzea. Indická sbírka Dr. O. Feistmantela. Výstava k 100. výročí úmrtí, Náprstkovo muzeum, Praha 1991; (spoluaut.), Podmalby na skle z Evropy, Asie a Afriky ze sbírek Udo Dammerta, Weiler a Národního muzea v Praze, Goethe Institut, Praha 1991; (spoluaut.), Rudolf II. a Praha. Císařský dvůr a rezidenční město jako kulturní a duchovní centrum Střední Evropy. Katalog vystavených exponátů, Správa pražského hradu, Praha 1997; (text s Dagmar Pospíšilovou), Proměny kovu - Metamorphoses of Metal, Národní muzeum - Náprstkovo muzeum u příležitosti 50. výročí nezávislosti Indie v roce 1997, Praha 1997.

D.-č./sb.: Some Notes on Hindu Artists' Role in the Imperial Atelier of Mughal Emperor Akbar, Annals of the Náprstek Museum 1(1962): 85-90; The Folk-Coloured Drawings of the Kalighat Style (From the Náprstek Museum Collection), Annals of the Náprstek Museum 3 (1964): 43-63; Indian Glazed Ceramics of the 19th and Early 20th Centuries (From the Collection of the Náprstek Museum, Prague, and the City Museum, Moravská Třebová), Annals of the Náprstek Museum 10 (1981): 73-128; Notes on the Portrait of Ibrahim Adil Shah II of Bijapur in the Náprstek Museum, Prague, in: Facets of Indian Art, Victoria and Albert Museum, London 1982: 116-123.

PŘEKLADY: Umění východu v nové době, in: Umění nové doby. Umění a lidstvo, Larousse - Odeon, Praha, 1974: 92-155; (z ruštiny), Venedikov, Ivan - Gerasimov, Todor: Thrácké umění, Odeon, Praha 1976; (z franc., Bernard Philippe Groslier: Indické umění, in: Světové dějiny umění, Larousse - Agentura Cesty, Praha 1996: 577-585, 593-616.

(A)

KNOTKOVÁ Blanka (Knotková-Čapková) - česká indoložka-bengalistka, pedagožka a překladatelka

* 18. 8. 1958 Praha

Po maturitě na gymnáziu (1977) absolvovala v roce 1982 Filozofickou fakultu UK v Praze, obor orientalistika - bengalistika a získala titul PhDr. v oboru asijských a afrických literatur. Roku 1982 nastoupila studijní pobyt v Orientálním ústavu ČSAV, kde pak 1984-93 působila jako odborná pracovnice (z toho 1985-87 a 1988-91 byla na mateřské dovolené). Roku 1996 zahájila tříleté interní postgraduální studium v Indologickém ústavu FF UK. V letech 1993-96 přednášela jako externí asistentka na katedře politologie FSV UK (politické systémy a komparativní politika jižní Asie), od 1996 zde vyučuje interně. Přednáší rovněž na Indologickém ústavu FF UK, 1991-92 jako externí spolupracovnice, 1996-98 v rámci doktorandského studia, od 1998 jako odborná asistentka.

Vyvíjí vědecko-popularizační činnost v rámci České orientalistické společnosti a Sdružení přátel Indie, v Obci překladatelů (členkou od 1993), na středních školách a ve skautských organizacích. Publikuje články a reportáže v denících a populárních časopisech, překladové a naučně-populární pořady v Českém rozhlase.

Ve své odborné činnosti se zaměřuje jednak na politologické otázky, se zvláštním zřetelem k vývoji Bangladéše (je členkou mezinárodní organizace European Network of Bangladesh Studies), jednak se zabývá literární tematikou, se zaměřením na moderní pothákurovskou bengálskou poezii. Někteří z těchto básníků jsou do češtiny překládáni vůbec poprvé a jejich dílo je vesměs i poprvé v češtině kriticky zpracováváno.

D.-k.: Bangladéšské hledání smysluplné demokracie, Dharma Gaia, Praha 1995, 117 s. PŘEKLADY: (přel. z angl.), John Steinbeck: Plameny zářivé, Svoboda, Praha 1994; Na prahu štěstí. Výbor z bengálské poesie 20. století, H & H, Praha 1997, 193 s.;

D.-č./sb.: Oldřich Friš a jeho dílo, Zprávy ČSO při ČSAV XVII (1980), 1: 38-45; Technické vzdělání v Bangladéši a jeho vztah k ekonomickému rozvoji, Pedagogika XXXII (1982), 6: 707-712; Indie na cestě k odstranění negramotnosti, NO 38 (1982), 8: 230-232; Peaceful Revolution - Another Attempt to Combat Illiteracy in Bangladesh, ArOr 52 (1984), 2: 142-149; Problematické pokusy o politickou stabilizaci v Bangladéši od jeho vzniku do dnešní doby, Zprávy ČSO XXV (1984), 1: 18-34; Kontinuita a současnost československé indologie v pedagogické práci Dr. Krásy, Zprávy ČSO XXV (1984), 2: 47-51; Bangladéš: Cesta k vojenské diktatuře? NO 39 (1984), 10: 294-296; Ziaur Rahman's Attempt to Stabilize the Political Power in Bangladesh. A Comparative Study, ArOr 54 (1986), 4: 323-335; Tribes in the Chittagong Hill Tracts: A Dilemma Between Political Integration and Their Requirements of Autonomy, in: Krása, M. (ed.), Otakar Pertold and South Asian Studies. Centenary Commemoration Volume, Czechoslovak Society for International Relations, Oriental Institute of the Czechoslovak Academy of Sciences, Prague 1986: 149-156; Nesplněné naděje bangladéšského osvoboditele, NO 41 (1986), 2: 49-52; Ádhunik ček sáhityer samkšipta ruprekha [předmluva k vydání bengálských překladů Miroslava Holuba od A. G. Hazry], in: Miroslav Holub o tár kabitá [Miroslav Holub a jeho básně], Debkumár Basu, Kalkata 1987: 4-6; Technical Education in Bangladesh and its Realation to Socio-Economic Development, in: Problémy vědeckotechnického pokroku v rozvojových zemích, ČSO, Praha 1987: 299-306; Jak překládat orientální poesii? NO 46 (1991), 5: 151-152; Skončí období diktatury i v Bangladéši? NO 47 (1992), 3: 77-78; Otazníky nad překladatelskou poctivostí, NO 47 (1992), 8: 243-245; Search For Modernity In Post-Tagore Bengali Poetry (A Case Study of Purnendu Patri's Poems), ArOr 61 (1993): 395-400; O nacionalismu nejen bangladéšském, Mezinárodní politika XVII (1993), 8: 24-25; Parlamentní volby a parlamentarismus v Bangladéši, Mezinárodní politika XXI (1997), 6: 11; "Modernismus" a "modernost" v kontextu vývoje bengálské poesie, NO 52 (1997), 5: 189-191; Rozdělený národ a hledání identity, Dějiny a současnost 19 (1997), 6: 27-31; Hana Preinhaelterová celebrates her 60th birthday, ArOr 66 (1998): 345-350.

PŘEKLADY: Největší finský bohém Eino Leino [z finštiny s Violou Čapkovou, úvod V. Čapková], Světová literatura 37 (1992), 4: 47-50; (z bengálštiny), Bengálská poesie evropskýma očima (devět bengálských básníků), Světová literatura 38 (1993), 4: 102-116; časopisecké překlady v Novém Orientu, Literárních novinách, Mladé frontě a pořady v Čs. (Českém) rozhlase, průběžně od 1984. Překládaní bengálští básníci: Bišnu De, Subháš Mukhopádhjáj, Suníl Gangopádhjáj, Šakti Čattopádhjáj, Šankha Ghoš, Púrnendu Patrí, Šámsur Ráhmán, Uttam Dás, Ratnešvar Hazra, Ánanda Ghoš Hazra, Rafik Ázád, Džaja Gošvámí.

(A)

KOHOUT Václav - český teolog-romista působící na Slovensku

* kolem 1802 Kolín, + 6. 11. 1867 Jasov

Byl příslušníkem premonstrátské řehole a působil jako farář v Popradu (1849-65). Věnoval se výzkumu romského jazyka na Slovensku, jeho práce zůstaly v rukopisu.

D.-rkp.: Tentamen condiscendae lingue zingaricae; Exercitatio lingue zingaricae.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 3, Martin 1989: 133.

(ko)

KOLLÁR Ján - slovenský básník, filolog, jeden z prvních česko-slovenských překladatelů poezie z perštiny, sanskrtu a arabštiny

* 29. 7. 1793 Mošovce, + 24. 1. 1852 Vídeň (1904 byly jeho pozůstatky převezeny na Olšanský hřbitov do Prahy)

Po studiu na evangelickém lyceu v Bratislavě studoval v letech 1817-19 evangelickou teologii na univerzitě v Jeně. Od roku 1819 byl farářem slovenské evangelické církve v Pešti, v letech 1849-52 profesorem slovanské archeologie na univerzitě ve Vídni, kde též zemřel. Rozvíjel a utužoval vzájemné kontakty slovanských učenců a aktivně se zapojoval do organizačních a vzdělávacích činností v zájmu kvalitativního pozvednutí slovanské kultury na úroveň ostatních vyspělých evropských kultur. Za jednu z důležitých činností tohoto druhu považoval rovněž překladatelskou práci z literatur vyspělých mimoevropských světových civilizací a přeložil několik básní z arabštiny, perštiny i sanskrtu. Ačkoli počet těchto prací je v poměru k jeho ostatnímu literárnímu dílu minimální, myšlenka nutnosti otevírání se kulturním a literárním vlivům důležitých mimoevropských civilizací byla v jeho době průkopnická. Konečně i myšlenku všeslovanské vzájemnosti, které zasvětil celý život, v některých náznacích ve svých teoretických pracích, v publikovaných kázáních, pamětech, i ve dvou cestopisech z cest do severní Itálie rozšířil též o myšlenku celosvětové kulturní vzájemnosti.

D.-k.: Slávy dcéra, Dodatok k Slávy dcére, Staroitália slavjanska, O literárnej vzájomnosti.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 3, Martin 1989: 145-146.

(mč)

KOLMAŠ Josef - český sinolog, tibetolog, kulturní antropolog a překladatel

* 6. 8. 1933 Těmice (okr. Hodonín)

Absolvoval Filologickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1957), obor čínština - dějiny Dálného východu (prof. J. Průšek), a Ústřední národnostní ústav v Pekingu (1959), obor tibetský jazyk a literatura (prof. Jü Tao-čchüan). CSc. (ČSAV, 1965), PhDr. (UK, 1966), DrSc. (ČSAV, 1991), docent (MU, 1997).

Od roku 1959 je pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV (AV ČR) a tvůrcem jeho Tibetské knihovny. V letech 1961-64 zde absolvoval interní vědeckou aspiranturu v oboru tibetanistiky (školitelé A. Palát, I. Fišer; kandidátská disertace Simelská konference, 1913-1914, oponována J. Polišenským a T. Pokorou). Roku 1966 pobýval jako hostující lektor na katedře čínštiny na Australian National University, Canberra; 1971-73 zastával funkci vedoucího odd. Východní Asie OÚ, 1979-90 byl zařazen jako překladatel ve Středisku vědeckých informací OÚ. V období let 1975-94 působil jako externí učitel tibetštiny na Státní jazykové škole v Praze. Od roku 1994 je ředitelem Orientálního ústavu AV ČR.

Zabývá se kulturní antropologií a politickými dějinami národů Číny a Tibetu, tibetskou historiografií, dějinami čínsko-tibetských vztahů, tibetskou a čínskou literaturou, tibetským buddhismem a bibliografií tibetského a tibetologického písemnictví. Překládá z čínštiny, tibetštiny, ruštiny, angličtiny a dalších jazyků. Je autorem vědeckých monografií a katalogových prací, knižních překladů a četných vědeckých a populárně-vědeckých statí v domácích a zahraničních sbornících a časopisech.

Je členem International Association for Tibetan Studies (od 1979), European Association of Chinese Studies (od 1990). Pracuje jako člen redakční rady Archívu orientálního (od 1990) a Nového Orientu (od 1998), člen Vědecké rady AV ČR (od 1993), byl členem Vědeckého kolegia historie ČSAV (1991-92), členem (1990-91) a předsedou (1992-94) Vědecké rady OÚ atd.

Je držitelem medaile Körösi Csoma Sándora "Za mimořádné zásluhy v oblasti orientalistiky" (Budapešť, 1984), zlaté čestné oborové plakety F. Palackého AV ČR (1993) a několika nakladatelských cen.

D.-k: (spoluaut.), Bibliography of Sino-Tibetan Languages II, Wiesbaden 1963, 141 s.; Tibet and Imperial China, Canberra 1967, 81 s.; A Genealogy of the Kings of Derge, Prague 1968, 181 s.; Tibetan Manuscripts and Blockprints in the Library of the Oriental Institute Prague, Prague 1969, 112 s.; Prague Collection of Tibetan Prints from Derge I-II, Wiesbaden - Prague 1971, 517 + 681 s., III, Prague 1996, 509 s.; Mezinárodní konference o otázkách statutu a hranic Tibetu, Praha 1975, 261 s.; The Iconography of the Derge Kanjur and Tanjur, New Delhi 1978, 286 s.; Tibetan Books and Newspapers (Chinese Collection) with Bibliographical Notes, Wiesbaden - Prague 1978, 133 s.; (s I. Hrbkem), ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů, Praha 1979, 285 s.; Ferdinand Stoliczka: The Life and Work of the Czech Explorer in India and High Asia, Wien 1982, 58 s. [totéž ArOr 51 (1983): 139-170]; Chinese Studies on Tibetan Culture, New Delhi 1983, 40 + 912 s.; The Ambans and Assistant Ambans of Tibet: A Chronological Study, Prague 1994, 86 s.; Buddhistická svatá písma, Praha 1995, 92 s. [ruský překlad, Svjaščennyje teksty buddizma, Moskva - v tisku]; (spoluaut.), Svět tibetského buddhismu, Praha 1996, 143 s.; (spoluaut.), Vzpomínka na Tibet, Praha 1997, 160 s. [totéž anglicky, Recalling Tibet, Prague 1997, 160 s.] ad.

PŘEKLADY: (s T. Pokorou), Čína. Čínský jazyk, Praha 1957, 383 s.; (s Janou Štroblovou), Po Ťü-i: Drak z černé tůně, Praha 1958, 61 s.; 2., rozšířené vyd., Praha 1964, 110 s.; (s Janou Štroblovou), Datlovník v meruňkovém sadu, Praha 1996, 256 s.; Bajka o ptácích a opicích, Praha 1965, 66 s.; Fa-sien: Zápisky o buddhistických zemích, Praha 1972, 208 s.; 2. vyd., Praha 1995, 211 s.; (s Janou Štroblovou), Černý mrak v bílém: Tibetská lidová poezie, Praha 1976, 192 s.; 2. vyd., Ostrava - v tisku; (s Janou Štroblovou), Sakja-pandita: Pokladnice moudrých rčení, Praha 1984, 220 s.; 2. vyd., Praha 1988, 220 s.; G. C. Cybikov: Cesta k posvátným místům Tibetu, Praha 1987, 376 s.; Tibetská kniha mrtvých, 1. a 2. vyd., Praha 1991, 165 s.; 3., rozšířené a opravené vyd., Praha 1995, 192 s.; 4. vyd., Praha 1998, reprint 3. vyd., 203 s.; totéž slovensky, Tibetská kniha mtvych, Praha 1998, 183 s.; 14. dalajlama: Svoboda v exilu, Praha 1992, 279 s.; Jádro transcendentální moudrosti, Praha 1992, 51 s.; Nangsa Öbum: Mystérium o životě a zmrtvýchvstání krásné paní Nangsy, Praha 1993, 89 s.; K. Slavíček: Listy z Číny do vlasti a jiná korespondence s evropskými hvězdáři, Praha 1995, 269 s.; Sönam Gjalcchän: Zrcadlo králů. Tibetská kronika 14. století, Praha 1998, 341 s. ad.

EDICE: A. David-Néelová - Lama Jongdän: Mipam, lama s Paterou moudrostí, 3. vyd., Praha 1969, 310 s.; 4. vyd., Praha 1990, 318 s.; E.-R. Huc - J. Gabet: Cesta do Lhasy, Praha 1971, 420 s.; H. Harrer: Sedm let v Tibetu, Praha 1972, 379 s.; 2. vyd., Praha 1998, 294 s.; I. Desideri: Cesta do Tibetu, Praha 1976, 470 s.; W. Y. Evans-Wentz: Milaräpa, velký tibetský jógin, Praha 1996, 400 s.

REDAKCE: Problémy soudobého vývoje Číny, Praha 1974-76, 11 sv., 92 + 2 175 s.; Dokumenty k vývoji Čínské lidové republiky, Praha 1980-90, 25 sv., 245 + 4945 s. ad.

D.-č./sb.: Cesty do Tibetu, Lidé a země 5 (1956): 402-407; Diagnosis of the "Wild Man" according to Buddhist Literary Sources from Tibet, Mongolia and China, Man 60 (1960): 153-155; Tibet v mezinárodní politice na počátku 20. stol., ČSČH 9 (1961): 832-854; Notes on the Kanjur and Tanjur in Prague, ArOr 30 (1962): 314-317; Tibetan Literature in China, ibid.: 638-644; Čínsko-indický pohraniční spor (Rekapitulace dosavadního vývoje), NO 18 (1963): 113-117; Ch'ing shih kao on Modern History of Tibet (1903-1912), ArOr 32 (1964): 77-99; Simelská konference o Tibetu, NO 20 (1965): 132-135; The Minority Nationalities, in: Contemporary China, New York 1966: 51-61; Four Letters of Po Chü-i to the Tibetan Authorities (808-810 A. D.), ArOr 34 (1966): 375-410; totéž The Tibet Journal (Dharamsala) 10 (1985), 4: 57-94; totéž čínsky, in: Kuo-waj cang-süe jen-ťiou i-wen ťi [Soubor překladů zahraničních tibetologických studií], Lhasa 1985: 139-165; China - the Land of Many Nationalities (Facts and Open Questions), The Journal of the Oriental Society of Australia 4 (1966): 12-19; Země v klínu Himálaje, Lidé a země 19 (1970): 113-118; První ústava v dějinách Tibetu, NO 25 (1970): 112-116; Bhútán - stoosmadvacátý člen OSN, NO 26 (1971): 289-294; Kőrösi Csoma Sándor, NO 27 (1972): 69-72; Měření času u Tibeťanů, ibid.: 269-271; Tibetan Sources, in: Essays on the Sources for Chinese History, Canberra 1973: 129-140 (reprint, University of South Carolina, Columbia 1975); List císaře Kchang-si a Čechy, NO 28 (1973): 15-19; Cangpo - Brahmaputra, nebo Iravadi? ibid.: 136-140; Tibet, in: China-Handbuch, Düsseldorf 1974, sl. 1403-1411; Buddhist Studies in Czechoslovakia, Bulletin of Tibetology (Gangtok, Sikkim) 11 (1974): 5-10; Mongolská lidová republika, NO 30 (1975): 233-237; (s J. Šímou), The Septuagenary of Pavel Poucha, ArOr 44 (1976): 54-62; K někotorym voprosam teorii i praktiki nacional'noj politiki v Kitaje do 1949 goda, ArOr 46 (1978): 201-216; The Aphorisms (legs-bshad) of Sa-skya Pandita, in: Proceedings of the Csoma de Kőrös Memorial Symposium, Budapest 1978: 189-203; A Tibetan Manuscript Fragment in the Possession of the State Library in Prague, in: Asienwissenschaftliche Beiträge, Berlin 1978: 75-79; O "hvězdě-hostu" spatřené v Číně roku 1054, NO 33 (1978): 312-315; Palladij Kafarov (1817-1878): Sto let od smrti velkého ruského sinologa, Hlas pravoslaví (Praha) 34 (1978), 10: 227-229; (pseud. Josef Závodský), Iakinf Bičurin 1777-1853 (Z letopisů ruské duchovní mise v Pekingu), Hlas pravoslaví 35 (1979), 7-8: 169-172; The McMahon Line: The Further Development of the Disputed Frontier, in: Tibetan Studies in Honour of Hugh Richardson, Proceedings of the International Seminar on Tibetan Studies, Oxford 1979, Warminster 1980: 177-184; China's Minority Nationalities: Some Statistical Observations, ArOr 48 (1980): 1-21; Nechanské národy a národnosti ČLR, I-VII, NO 35 (1980): 78-82, 171-174; 36 (1981): 15-17, 206-209; 37 (1982): 43-46, 169-172, 260-263; Index to Articles in the K'ang-Tsang Yen-Chiu Yüeh-K'an, The Journal of the Tibet Society (Bloomington) 1 (1981): 15-38; Dge-'dun Chos-'phel (1905-1951): Artist, Scholar and Nationalistic Intellectual, in: J. Filipský (ed.), Vincenc Lesný and Indian Studies, Praha 1982: 121-135; (spoluaut. G. S. Šron), Works on Tibet by Members of the Leningrad Department of the Oriental Institute of the Academy of Sciences of the Soviet Union, 1968-1980, ArOr 50 (1982): 174-184; Heinrich August Jäschke, NO 38 (1983): 214-216; totéž Jednota bratrská (Praha), 61 (1984), 8-9: 127-133; Indexing the Prague Collection of Tibetan Prints from Derge, ArOr 53 (1985): 339-346; Po stopách objevovatelů Tibetu, NO 40 (1985): 301-303; The Symbolum Fidei in Tibetan, in: Tibetan Studies, Proceedings of the 4th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Schloss Hohenkammer - München 1985, München 1988: 223-229; Dezhung Rinpoche's Summary and Continuation of the Sde-dge'i rgyal-rabs, AOHung. 42 (1988): 119-152; (s M. Procházkou), Tradiční medicína Tibetu, NO 43 (1988): 81-83; Dalajlamové a pančhenlamové, NO 44 (1989): 174-177; Hedvábná cesta, ibid.: 212-215; (s C. P. Vančikovou), Tibetologica Buryatica, ArOr 58 (1990): 60-75; Dalajlama v Československu, NO 45 (1990): 132-135; Some Formal Problems of Negotiations and Results of the Simla Conference, The Tibet Journal 16 (1991), 1: 108-114; Was Tibet of 1913-1914 Fully sui juris to Enter into Treaty Relations with Another State?, in: China Tibetology, Peking 1992: 352-360; totéž ArOr 60 (1992): 72-78; A Chronology of the Ambans of Tibet, Part I: The Ambans and Assistant Ambans in the Yongzheng and the Qianlong Period (1727-1795), in: Tibetan Studies, Proceedings of the 5th Seminar of the International Association of Tibetan Studies, Narita Shinshoji 1989, Narita 1992: 541-557; The First Europeans in Lhasa, in: J. Prosecký (ed.), Ex pede pontis. Papers presented on the occasion of the 70th anniversary of the foundation of the Oriental Institute Prague, Prague 1992: 101-110; Jäschkeana (A Contribution to the Bibliography of Tibetan and Bible Studies), ArOr 60 (1992): 113-127; Komu patří Tibet? I-III, NO 47 (1992): 232-236, 266-272, 291-296; Počátky christianizace Tibetu, NO 48 (1993): 134-138; The Ambans and Assistant Ambans of Tibet (1727-1912): Some Statistical Observations, in: Tibetan Studies. Proceedings of the 6th Seminar of the International Association for Tibetan Studies, Fagernes 1992, Oslo 1994, sv. 1: 454-467; Karel Slavíček, Čína a evropští hvězdáři, Vesmír 73 (1994): 337-343; From the Correspondence of T. S. Bayer of St. Petersburg and Father Carolus Slavíček, S. J., of Peking: The Letter of January 6, 1735, containing the "Cryptic" Text of an Indian Song, ArOr 62 (1994): 54-65; John King Fairbank Library Opens in Prague, ArOr 63 (1995): 112-117; Krásná Kateřina z televizního seriálu "Marco Polo": Fikce, nebo skutečnost? Univerzitní noviny (Brno) 3 (1996), 2: 13-15; též in: NO 51 (1996): 249-252; Akomodace - předchůdce aggiornamenta? (Na příkladu katolických misií v Číně v 16.-18. století), Univerzitní noviny 3 (1996), 10-11: 28-33; též in: Raoul D. Findeisen u. Robert H. Gassmann (ed.), Autumn Floods. Essays in Honour of Marián Gálik, Bern 1998: 505-513; Pančhenlama vs. pančhenlama, NO 51 (1996): 161-164; Milaräpův testament, ibid.: 177-179; Süan-cangova cesta do Svaté země buddhismu, ibid.: 210-214; Překládání buddhistických súter: Fenomén sociokulturního přenosu, NO 52 (1997): 64-67; Mumifikování po tibetsku, Univerzitní noviny 4 (1997), 12: 32-34; Tibetští encyklopedisté, NO 53 (1998): 289-291.

L.: Bulletin of the Csoma de Kőrös Symposium (Budapest) 1-2 (1984-88): 124-130; Kdo je kdo v České republice, Praha 1994, 1998; Prosecký, Jiří: Jubileum znalce Tibetu, Lidové noviny, 5. 8. 1998: 11.

(A)

KOPČAN Vojtech - slovenský turkolog, historik a překladatel

* 1. 5. 1940 Horná Ždáň (okr. Žiar nad Hronom), + 2. 9. 2000 Bratislava

V letech 1957-62 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, obor archivnictví. Od 1960 paralelně studoval turkologii na FF UK v Praze, kde promoval 1964. PhDr. 1969, CSc. 1977.

Ještě během studií nastoupil 1963 studijní pobyt v Kabinetu orientalistiky SAV, kde působil do 1981, kdy odešel do Historického ústavu SAV. Od roku 1990 působil znovu v KO SAV jako vedoucí vědecký pracovník až do odchodu do invalidního důchodu v dubnu 1996. Zúčastnil se mnoha kongresů, sympozií a konferencí doma i v zahraničí, zvláště mezinárodních kongresů Turecké historické společnosti (TTK) v Ankaře. Byl členem více redakčních rad a vědeckých společností.

Zaměřoval se na studium osmanských dějin. Jeho přínos spočívá hlavně ve zpracování dokumentů týkajících se osmanské okupace slovenských území. Publikoval řadu fundovaných překladů a analýz do té doby nezpracovaných tureckých pramenných materiálů. Své poznatky shrnul v monografiích určených pro širší veřejnost. Aktualizoval práce starších představitelů slovenské historiografie, zejména @ M. Matunáka. Jeho překladatelské aktivity reprezentuje překlad části díla tureckého cestovatele ze 17. stol. Evliyi Čelebiho, jakož i dosud nepublikované pasáže z prací významných osmanských historiků.

D.-k.: (s P. Horváthem), Turci na Slovensku, Bratislava 1971, 210 s.; (s K. Krajčovičovou), Slovensko v tieni polmesiaca, Martin 1983, 216 s.; Turecké nebezpečenstvo a Slovensko, Bratislava 1986, 222 s.; (spoluaut.), Dejiny Slovenska II. (1526-1848), Bratislava 1987: 21-42, 165-182; (s V. Danglem), Vojenské dejiny Slovenska II, Bratislava 1995, 224 s.;

PŘEKLADY: Orhan Kemal: Vinník, Mladé letá, Bratislava, 1965, 255 s.; Príbehy Hodžu Nasreddína, Mladé letá, Bratislava 1968, 145 s.; Evliya Čelebi: Kniha ciest. Cesty po Slovensku, Tatran, Bratislava, 1978, 328 s.; Aziz Nesin: Blázon na streche, Slovenský spisovateľ, Bratislava, 1989, 181 s.

D.-č./sb.: Osmanské naračné pramene k dejinám Slovenska, Historický časopis 13 (1965), 1: 113-121; Turecké listy a listiny k slovenským dejinám, Historické štúdie XIII (1967): 105-122; Pramene hospodárskej správy Osmanskej ríše k dejinám Slovenska, Slovenská archivistika II (1967), 1: 133-149; Martalovci na turecko-slovenskom pohraničí v 16. a 17. storočí, Historické štúdie XV (1970): 245-252; Ottoman narrative sources to the Uyvar expedition 1663, AAS 7 (1971): 89-100; Tri turecké listiny zo slovenských archívov, Historické štúdie XVIII (1973): 247-263; Eine Quelle der Geschichte Silahdars, AAS 9 (1973): 129-139; Vznik a vývoj osmanského dejepisectva, Historický časopis (1974) 4: 575-606; Vojenský charakter osmanskej expanzie na Slovensku, in: Osmanská moc v střední a jihovýchodní Evropě v 16.-17. století. Sborník prací z vědeckého zasedání Čs.-jugoslávské historické komise v Brně 3.-5. 11. 1975, Praha 1977: 235-265; Die osmanische Expansion und die Slowakei (Ergebnisse und Perspektiven), AAS 16 (1980): 35-52; Osmanische Kriegsgefangene auf dem Gebiet der heutigen Slowakei im 16.-18. Jahrhundert, AAS 19 (1983): 197-211; Obliehanie Viedne roku 1683 a Slovensko, Historický časopis (1983), 4: 498-522; Dobytie Nových Zámkov a koniec osmanskej moci na Slovensku, Historický časopis (1985), 5: 664-688; Sociálne premeny v Osmanskej ríši v 17.-18. st., in: Sondy z dejín v strednej a východnej Európe, Bratislava 1991: 50-80; Osmanská výprava na Slovensko v rokoch 1663-1664, Historický časopis (1992), 3: 297-314.

L.: Veselá - L. Hřebíček, Turkologie in der ČSSR, in: Materialia Turcica 9 (1983): 104-106; . X. Celnarová, Obituary. Vojtech Kopčan, in: AAS 9, (2000): 145-147. (cx)

KOPEČNÁ Regina - česká japanoložka

* 24. 3. 1964 Most

Absolvovala Institut mezinárodních vztahů v Moskvě, obor mezinárodní vztahy se zaměřením na Japonsko v roce 1988 a v témže roce obhájila diplomovou práci na téma Japonsko a Jižní Korea v 80. letech 20. století. Věnuje se problematice moderní japonské společnosti. Je spoluautorkou publikací určených pro návštěvníky z Japonska (průvodce Prahou, průvodce po památkách středních Čech v japonském jazyce), vydaných v nakladatelství Olympia.

D.-k.: (spoluaut.), Japonsko [průvodce], Olympia, Praha 1998.

(A)

KORABINSKÝ (Korabinszky) Ján Matej - slovenský geograf, lexikograf, redaktor a pedagog

*23. 2. 1740 Prešov, + 23. 6. 1811 Bratislava

Svým malým vícejazyčným slovníkem se zasloužil o podnícení zájmu o turecký jazyk na Slovensku. V letech 1770-72 studoval teologii, filozofii, historii a přírodní vědy na univerzitě v Rintelnu. Studiu pedagogiky se věnoval na svých dvou cestách po Německu. Názory a metody německých pedagogů uplatňoval ve výchovném ústavu (1763-68) a konviktu (1768-69) v Bratislavě. Od roku 1772 byl pracovníkem Landererova vydavatelství a knihkupectví v Bratislavě, v letech 1773-84 působil jako redaktor a přispěvatel Pressburger Zeitung. Byl spolumajitelem vydavatelství Weber-Korabinszky v Bratislavě.

Vydal učebnici maďarštiny pro Němce, návod k poznávání biblických textů a čísel, slovník turečtiny s maďarskými, německými a českými ekvivalenty. Jeho nejvýznamnější dílo Geograficko-historický a tovarový lexikon Uhorska si zachovalo pramennou hodnotu dodnes.

D.-k.: Geographisch-historisches und Produkten Lexikon von Ungarn, Bratislava 1786; Versuch eines kleinen türkischen Wörterbuchs mit beigesetzten deutschungarisch und böhmischen Bedeutung und einen kurzgefassten türkischen Sprachlehre, Bratislava 1788, 78 s.

(cx)

KOŘENSKÝ Josef - český přírodovědec, pedagog, cestovatel

* 26. 7. 1847 Sušno u Benátek nad Jizerou, + 8. 10. 1938 Praha

Střední vzdělání získal na reálce v Mladé Boleslavi, 1867 ukončil studium na pražském učitelském ústavu Budeč. Poté vyučoval na různých školách přírodopis, fyziku, kreslení a měřičství, němčinu a zpěv. Učitelskou dráhu dovršil funkcí ředitele školy na Smíchově, odkud 1908 odešel do výslužby. Jeho největším zájmem byly přírodní vědy, zejména geologie, mineralogie, paleontologie, botanika a entomologie. Za celoživotní práci v tomto oboru a za zásluhy o popularizaci přírodních věd mu byl 1927 udělen čestný doktorát na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity.

Jeho celoživotní zálibou bylo cestování. Po procestování českých zemí podnikal pravidelné cesty po Evropě. V letech 1893-94 podnikl s přítelem K. Řezníčkem cestu kolem světa. Po trase Severní Amerika, Havajské ostrovy, Japonsko, Čína, Malajsie, Jáva, Cejlon, Indie, Egypt sbíral přírodniny i předměty uměleckého a etnografického rázu. Druhou rozsáhlou cestu podnikl v letech 1900-01 (Austrálie, Tasmánie, Nový Zéland, Tonga, Samoa, Fidži, Indonésie, Malajsie, Japonsko, Korea, Sibiř). Výsledky svých cest popularizoval v přednáškách (např. pro Americký klub dam) a v cestopisech.

D.-k.: Cesta kolem světa, 2 díly, 1896-1897; V cizině. Evropa, Asie, Afrika, Amerika severní, Amerika střední a jižní, 1890-1913; Cesty po světě [upravená kniha Cesta kolem světa], 3 díly: Amerika, 1898; Žaponsko, 1899; Z Číny oklikami do vlasti, 1899; K protinožcům, 2 díly, 1901-1903; Nové cesty po světě [upravená kniha K protinožcům], 12 dílů, 1906-1910; Světem a přírodou. Sebrané články cestopisné a přírodovědné, J. Otto, Praha 1918, 596 s.; Z dalekých krajin. Kulturní obrázky z celého světa, Štorch a syn, Praha 1919, 285 s.; Afrika. Kulturní obrázky z celého zemědílu, Štorch a syn, Praha 1924, 328 s.

L.: S. V.: Josef Kořenský. Červen 1987 v Náprstkově muzeu v Praze, Národní muzeum, Praha 1987, 7 s; J. a M. Martínkovi: Kdo byl kdo - naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 243-248.

(jt, sm)

KOŘÍNEK Jan - český afrikanista, publicista, cestovatel

* 7. 12. 1904 Praha, + 25. 2. 1984 Praha

Po studiích na nižší reálce v Praze na Vinohradech odjel studovat do Francie, kde na gymnáziu v Poitiers 1923 maturoval. V červenci téhož roku poprvé navštívil Maroko, jež se stalo jeho celoživotním zájmem. Od roku 1930 pracoval pro Národohospodářský ústav při České akademii věd a umění, Orientální ústav, Ministerstvo zahraničního obchodu a další instituce a pomáhal navazovat a rozvíjet styky se severní Afrikou. Poznatky a dojmy ze svých pobytů v Maroku (1926, 1930-38, 1947, 1956) soustředil do řady odborných i populárně naučných knih a příspěvků v časopisech. Stal se průkopníkem našich styků s Marockým královstvím a zasvěceným znalcem jeho historie, kulturního bohatství i hospodářského a politického vývoje. Zaměřil se rovněž na studium dějin čs. -marockých vztahů, při němž spolupracoval s archívy ve Vídni, Mnichově aj. Shromáždil bohatou knihovnu o Maroku včetně starých foliantů a rytin. Byl dlouholetým členem Československé společnosti orientalistické. Přednášel v pražském Náprstkově muzeu a patřil k účastníkům mezinárodních sympozií v Africkém muzeu dr. E. Holuba v Holicích.

D.-k.: Maroko, nakl. Karel Voleský, Praha 1928, 112 s.; Francouzské Maroko z hlediska hospodářského a náš obchod, Praha 1932, 36 s.; Zdravotní příručka československého turisty a kolonisty v severní Francouzské Africe, Praha 1939; Maghreb El Aksa, nejzápadnější Orient, Unie, Praha 1941, 184 s.; Evropan mezi Mohamedány, Praha 1941, 35 s.; Mladým do světa, Praha 1945, 136 s.; Fez, klenot islámu, Unie, Praha 1946, 64 s., 75 celostránkových fot.; V zajetí Maurů, Praha 1947, 191 s.; Maroko, křížem krážem, Orbis, Praha 1959, 180 s. (vyšlo též v slovenském, něm. a maď. překladu); L'historique des relations Tchécoslovaques avec le Maroc, Rabat 1975, 59 s.

D.-č.: Marocké lidové umění, NO 14 (1959), 6: 112; Tizi N'Test, Lidé a země 8 (1959), 5: 213; Malta, kamenná výspa Středomoří, Lidé a země 8 (1959), 7: 308; Agadir včera, dnes a zítra, Lidé a země 9 (1960), 7: 304; Tandža, Lidé a země 10 (1961), 5: 216.

L.: Domin, K.: V říši marockého sultána, Matice česká, Praha 1940: 64-72; Šimek, J.: Průkopník našich styků s Marokem, Lidé a země 24 (1975), 11: 493; Vaniš, J.: Afrika-Holice 1985. Sborník sympozií 1981 a 1983, Muzeum dr. E. Holuba, Holice 1985: 1-5; Šmíd, K.: Naši v Maghrebu, Orient Club, Přelouč 1998.

(šj, kš)

KOSTIĆ Svetislav - srbský indolog působící v Praze

* 1. 11. 1951 Prisjan (okr. Pirot, Srbsko)

Základní školu a gymnázium humanitního zaměření absolvoval v Pirotu a v Jugoslávii též vykonal základní vojenskou službu. Uzavřel sňatek s českou občankou a přestěhoval se do Prahy, kde na Filozofické fakultě UK 1981-85 vystudoval indologii: hindštinu (O. Smékal), sanskrt a bengálštinu (D. Zbavitel). Po promoci pracoval 1981-89 ve Státní knihovně ČSR a 1989 nastoupil jako odborný asistent na katedru věd o zemích Asie a Afriky FF UK. V témže roce získal titul PhDr., 1996 obhájil disertační práci Verb Syntagmata in Hindi a 1997 mu byl udělen titul Dr. Od 1998 je zástupcem ředitele Indologického ústavu FF UK.

Vyučuje hindštinu, historickou gramatiku hindštiny a sanskrt pro klasické filology, přednáší hindskou literaturu, vede kursy sanskrtu, četbu sanskrtu pro indology (Mahábhárata, rituální texty, grhjasútry), úvod do studia. Překládá z hindštiny, sanskrtu, paňdžábštiny a romštiny do češtiny a srbštiny a z češtiny do srbštiny.

D.-k.: (spoluaut. J. Strnad, D. Marková, R. Svobodová), Hindsko-český slovník, Dar Ibn Rushd, Praha 1998; Verb Syntagmata in Hindi, Karolinum (v tisku).

PŘEKLADY: (z češtiny do srbštiny), J. Seifert: Dovidjenja [10 básní], Polja, Novi Sad 1986; Hindska kratka priča [hindské povidky přel. do srbštiny, s úvodem a poznámkami o autorech], Gradina, Niš 1988, 92 s.; Bhagavadgíta aneb Zpěvy o Vznešeném, Santóš, Praha 1998, 173 s.

D.-č./sb.: Mani Kaul, Film a doba (1988), 6: 535-536; Satjadžit Ráj, ibid., 11: 651-652; Ritvik Ghátak, ibid. (1989), 4: 137-138; Aravindan, ibid. 8: 473-474; Panorama indické filmové tvorby, ibid., 10: 588; Adúr Gópálakrišnan, ibid.: 593-594; Towards a Typology of Indian languages, ArOr 59 (1991): 410-413; Odolen Smékal [hindsky], Šántidút (Delhi, Oslo) 2/1991: 26-27; Aspect and Meaning in Slavic and Indic, Slavia 2 (1993): 203-207; Védské upanišady, Posel poznání, leden 1993: 2-3; Íša upanišada, Posel poznání, únor 1993: 2-3; Romani čhib a jazykový kontakt, Romano džaniben (1994), 1: 42-54; Participium necessitatis (participium futuri passivi) neboli gerundivum v hindštině a výrazy nutnosti v romani čhib, ibid., 3: 36-40; Etymologická esej: Jak je starý bůh Romů, ibid. (1995), 4: 39-42; Původ romských příbuzenských termínů, ibid. (1996), 1-2: 83-87; Indické cerebrální hlásky a jejich vývoj v romštině, ibid. (1997), 3-4: 28-33; Structure and Origin of the kinship terminology in Roma's language, AAS (n. s.) 6 (1997), 1: 9-20; O dvou indických pojmenováních jiných etnik, Romano džaniben (1998), 4: 23-27; Odolen Smékal [biogr. heslo], in: Slovník české literatury, ÚČL, Praha 1998; In memoriam Odolen Smékal, NO 53 (1998), 8: 312-314.

PŘEKLADY: (z chorachanské romštiny), Kjučukov, Christo: E godjaver phuri (Chytrá stařena), Romano džaniben (1994), 4: 54-57; (z arlijské romštiny), týž: Můj život (Mo životo), ibid.: 57-61; (z paňdžábštiny), Kusum Ansalová: Dům samoty, NO 50 (1995), zvláštní číslo (Antologie z literatur jižní Asie): 14-16; (z bosenské gurbetské romštiny), Pes zetěm (O džućel džamutro), Romano džaniben (1996), 4: 48-52.

(A)

KOŠUT Jaromír Břetislav - první český docent orientalistiky na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze

* 18. 1. 1854 Borová, + 6. 12. 1880 Praha

Pocházel z rodiny evangelického kněze. Studoval na akademickém gymnáziu v Praze, pak na teologické fakultě v Basileji; po roce však odešel studovat orientalistiku do Lipska. Věnoval se islámským studiím, perštině, turečtině, arabštině, hindštině - jeho hlavním učitelem byl H. L. Fleischer. Roku 1878 obhájil doktorskou disertační práci Fünf Streitfragen der Basrenser und Kufenser über die Abwandlung des Nomen aus Ibn el-Anbari's. Odešel do Prahy, byl jmenován docentem pražské univerzity, kde do 1880 držel přednášky z oboru předovýchodní filologie a islamistiky. Mezi jeho žáky patřil R. Dvořák, který po Košutově předčasné smrti vydal jeho překlad Háfezovy poezie přebásněný J. Vrchlickým.

D.-k.: Háfiz. Jeho život a jeho básně, Praha 1881; Z dívánu Háfize, přel. s Jaroslavem Vrchlickým, doslov a vysvětlivky Rudolf Dvořák, Praha 1881.

D.-č.: Muslimské legendy (Adam, Ibrahim, Jusuf, Musa a Harun, Samuel a David, Sulejmán a královna Bilkis), Květy 1 (1879): 174-184; 2 (1880): 612-621; 3 (1881): 87-96, 144-151; Ze života pěvců a básníků na dvoře chalífa Hárúna ar-Rašída, Lumír 8 (1880): 149-152 a 3 pokrač.; Abu Nowas, arabský Enšpigl, Národní listy 20 (1880), č. 296: 1, č. 297: 1 aj.

L.: Sládek, J. V.: Nekrolog, Lumír 1880: 544; Dk (Rudolf Dvořák): Jaromír Břetislav Košut, OSN 14, Praha 1899: 971; Novák, Arne: Muž, jehož jméno do vln psáno..., Lidové noviny 42 (1934), 30: 1-2; Bečka, J.: Z počátků české orientalistiky - J. B. Košut, NO 46 (1991): 99-101; týž: Jaromír Břetislav Košut, Lexikon české literatury II/2, Praha 1993: 879.

(jb)

KOUDELKA Alois - český kněz a překladatel

* 18. 11. 1861 Kyjov, + 8. 12. 1942 Staré Brno

Působil jako katolický farář v různých místech na Moravě a celý život se zabýval studiem různých jazyků. Překládal do češtiny asi ze třiceti z nich; z jeho pera jsou i první přímé překlady z arménštiny, gruzínštiny a turečtiny. Publikoval rovněž články o dějinách a současném stavu těchto literatur. Překlady publikoval nejčastěji pod pseudonymem O. S. Vetti (od slova "osvěta"), ale i řadou jiných, mj. Fokr Chdzudz (arménsky "malá koudel"). Serióznost jeho překladatelské práce dokládají poznámky v zachovalém exempláři díla gruzínského básníka Važa Pšavely.

D.-k.: PŘEKLADY: (z arménštiny), Raffi: Chent, Praha 1903; A. Aharonjan: Obrázky z tureckého Arménska, Praha 1903; M. Sevadžjan: Sázka, č. 30, in: 1000 nejkrásnějších novel; (z gruzínštiny), Akaki Cereteli: Baši-Ačuk, ibid.; (z turečtiny) Ahmad Hikmet: Ali Bey, č. 22; J. Polad, Komoří, č. 29, ibid.

D.-č.: Tisk arménský, Hlídka 1 (13), 1896; Mechitaristé, ibid. 18 (1901); Z novoarménské literatury, ibid., 1902; O nové literatuře gruzínské, ibid. 19 a 20 (1902 a 1903); Z literatury v Armenii a Gruzii, ibid., 1903; Z novoarménského písemnictví, ibid., 1904; Něco o moderním tureckém písemnictví, ibid. 28 (1911); Z novější turecké literatury, ibid. 31 (1914); Turecké písemnictví ibid. 35 (1918) aj.

L.: Krčmář, J.: Český Mezzofanti, Duchovní pastýř 4 (1954): 181-182; Fejtuša, R.: Za O. S. Vettim, Lidové noviny 50 (1942), č. 610: 4; O. S. Vetti zemřel, Lidové noviny 10. 12. 1942; Zapomenutý překladatel, Rovnost 85 (1970), č. 251: 5; g.: vm [Vladimír Macura]: Alois Koudelka, Lexikon české literatury II/2, Praha 1993: 894-98; J. Tumpach, J. a Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské, 5 sv., Praha 1911-1923.

(jb)

KOVÁČ Milan - slovenský amerikanista, religionista a kulturní antropolog

* 10. 9. 1967 Ilava

V roce 1995 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě obory historie a filozofie a získal titul Mgr. Současně na téže fakultě vystudoval obor religionistika, který 1996 ukončil rovněž magisterskými zkouškami. Část doktorandského studia v roce 1997 absolvoval na univerzitě v Uppsale. Roku 1998 získal PhD. v oboru religionistika na základě disertační práce Binárne opozície v náboženských štruktúrach starej Mezoameriky.

Od roku 1996 pracuje jako odborný asistent na Oddělení religionistiky Katedry etnologie FF UKo v Bratislavě. V letech 1994-95 vedl výzkumy předkolumbovských náboženství na území Mexika, Guatemaly a Belize. V letech 1996-98 uspořádal na Slovensku pět výstav s tematikou předkolumbovských kultur, které představovaly první domácí prezentaci v této oblasti.

Zabývá se především náboženstvím a kulturou předkolumbovské Mezoameriky. Zvláštní pozornost věnuje kulturám Olméků, Mayů a Aztéků, v centru jeho zájmu jsou zejména Mayové (speciálně Lacandonci). Klade důraz na etnofilozofii a kombinaci historicko-archeologických a etnologických metod. Zajímá se též o teorii a metodologii, zvláště v oblasti komparatistiky. Studium náboženských fenoménů mu slouží jako klíč k pochopení kultury a dějin staré Mezoameriky.

D.-k.: (spoluaut.), Ján Komorovský (ed.), Religionistika a náboženská výchova [terminologický a výkladový slovník - 55 hesel z oblasti náboženství Střední Ameriky], F. R. a G., Bratislava 1997; Predkolumbovské náboženstvá Strednej Ameriky, Chronos, Bratislava 1998, 180 s.

D.-č./sb.: Predkolumbovské umenie a Slovensko, Pamiatky a múzeá 3/1996: 54-57; Baby Face, Hľadanie olméckeho slnečného boha, in: Hieron. Religionistická ročenka (Bratislava) I (1996): 32-41; Štruktúra opozícií v súčasnej ľudovej viere mexických Indiánov, Slovenský národopis 46 (1998), 2: 163-178; Dvojdomé univerzum Popol Vuh, Hieron III (1998): 51-73.

(A)

KOVÁŘ Jindřich - český politolog, specialista na mezinárodní vztahy

* 24. 5. 1935 Raková (okr. Prostějov)

Po maturitě na gymnáziu v Prostějově studoval v letech 1954-59 Filozoficko-historickou fakultu UK se zaměřením na novodobou historii a absolvoval jako promovaný historik. V roce 1969 získal hodnost kandidáta historických věd (CSc.).

V letech 1963-97 pracoval v Ústavu mezinárodních vztahů (dříve Ústav mezinárodní politiky a ekonomie), v poslední době jako samostatný vědecký pracovník.

Zabývá se problematikou rozvojového světa, zejména jeho asijské části se zvláštním zaměřením na jižní a jihovýchodní Asii. Tematicky jeho zájem zahrnuje některé obecnější otázky rozvojového světa (bezpečnost, regionální konflikty i spolupráce, politický vliv náboženství, politika nezúčastněnosti, demokratizace, lidská práva ap.) a jejich promítání do uvedených regionů.

Pracuje též ve Sdružení Kontinenty, ve Sdružení přátel Indie a účastní se Evropských konferencí o moderních jihoasijských studiích.

D.-k.: Socialistické hnutí v Barmě a realizace jeho idejí, Prameny a studie k mezinárodním vztahům, ÚMPE, Praha 1968, 312 s.; Indické názory na úlohu Indie v Asii a její asijská politika do počátku 50. let, Studijní materiály ÚMV, sv. 56, Praha 1971, 75 s.; Vzájemné vztahy zemí jižní Asie vzhledem k otázkám bezpečnosti a spolupráce na kontinentu, Studijní materiály ÚMV, Praha 1973, 68 s.; Postavení Íránu v současných mezinárodních vztazích, Studijní materiály ÚMV, Praha 1977, 49 s.; Islám a muslimské země, Svoboda, Praha 1984, 370 s.

D.-č./sb.: Hlavní rysy indické zahraniční politiky a boj o pojetí a uplatňování zásady nezúčastněnosti, in: O zahraniční politice nezúčastněnosti, ÚMV, Praha 1965: 55-65; Gandhi's Conception of Indian Independence, in: M. Krása (ed.), Gandhi in the Modern Context, Prague 1970: 39-51; Nehru's Foreign Policy - Face to Face with Reality, in: Jawaharlal Nehru. A Political Leader, Praha 1974: 105-122; Úsilí muslimských států o spolupráci a společný postup, NO 31 (1976), 4: 107-109; Hnutí nezúčastněných zemí od kolombského summitu k bělehradské konferenci ministrů zahraničí, Mezinárodní vztahy (1979), 1: 59-70; Renesance politického vlivu islámu, ibid., 5: 33-44; Složitý vývoj Indické republiky, Mezinárodní vztahy (1985), 3: 39-53; Asijská bezpečnost - závažná a aktuální problematika, ibid., 10: 53-64; Problémy bezpečnosti a spolupráce v jižní Asii, Mezinárodní vztahy (1986), 4: 37-48; Otázky bezpečnosti a spolupráce v Tichomoří, Mezinárodní vztahy (1988), 8: 45-57; Československo a rozvojové země: styky v oblasti politické, Mezinárodní vztahy (1989), 5: 9-18; Přístupy rozvojových zemí k regionálním konfliktům a dalším problémům bezpečnosti v asijsko-tichomořské oblasti, ibid.: 61-65; Regionální spolupráce a myšlenky integrace v asijsko-tichomořské oblasti, Mezinárodní vztahy (1991), 1: 25-34; Principy a politika ČSFR v rozvojovém světě, in: J. Valenta a kol., Máme národní zájmy? ÚMV, Praha 1992: 175-179; Afghánistán - Kambodža: mírové řešení dvou konfliktů, Mezinárodní politika (1992), 1: 14-16; Budou v Asii další nově industrializované země? Mezinárodní vztahy (1992), 2: 44-50; Hospodářské styky s rozvojovým světem: tradice a co dál? Ekonom (1993), 34: 42-43; Otevře se nová kapitola ve vývoji Pákistánu? Mezinárodní politika (1993), 11/12:18-20; Islam in the Foreign Policy of Muslim Countries, in: North-South Relations: The Influence of Islam, Study Paper 4, Institute of International Relations, Prague 1994: 47-48; Pomoc v minulosti a perspektivě. Případ Československa a Jihovýchodní Asie, in: Rozvojová pomoc ve vztazích průmyslově vyspělých a rozvojových zemí, ÚMV, Studijní sešity 1/1995, Praha 1995: 68-70; Volby v Indii, Mezinárodní politika (1996), 6: 42-43; Otázky bezpečnosti ve vztazích Severu a Jihu, Mezinárodní politika (1996), 10: 12-14; Postavení a perspektivy vývoje Indonésie, ibid.: 23-26; Cesty východoasijských zemí k nejdynamičtěji se rozvíjející části světové ekonomiky, in: Současné tendence v asijsko-tichomořské oblasti, ÚMV, Studijní sešity 3/1996, Praha 1996: 14-22; Regionální a transregionální spolupráce v ATO, ibid.: 22-36; Problémy jihoasijské bezpečnosti, Mezinárodní politika (1997), 6: 9-11; Nad asijskými "tygry" zamračeno, Mezinárodní politika (1997), 12: 19-22.

(A)

KRAEMEROVÁ Alice - česká japanoložka

* 2. 10. 1950

V roce 1973 absolvovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor japonština a angličtina, 1986 získala titul PhDr.

V letech 1973-79 pracovala jako odborná tlumočnice a překladatelka v obchodní firmě. V letech 1982-85 vyučovala japonštině a angličtině na Jazykové škole v Praze a v letech 1985-91 působila jako učitelka japonštiny a japonské literatury na FF UK v Praze. Od roku 1991 má svobodné povolání a externě vyučuje na FF UP v Olomouci.

Zaměřuje se na praktickou stránku výuky jazyka, překlady beletrie a popularizaci japanologie.

D.-k.: Základní kurs japonštiny [skriptum FF UK], Praha 1988; (ed.), Asian and African Linguistic Studies III, Studia Orientalia Pragensia XVII, Univerzita Karlova, Praha 1988, 157 s.; Minimum z Japonska, Nakl. Olympia (v tisku).

D.-č./sb.: Proverbs as a Syntactic Scheme in Japanese, in: Far Eastern Studies I. Studia Orientalia Pragensia XVI, Univerzita Karlova, Praha 1987: 113-123; Mudrosloví tentokrát japonské, NO 42 (1987), 2: 42; A Correlation between Particle Usage and Verb Meaning, in: Asian and African Linguistic Studies III, Studia Orientalia Pragensia XVII, Univerzita Karlova, Praha 1988: 71-86; Tradice překladů z japonštiny, in: AUC - Orientalia Pragensia XII. Philologica 1.: 81-98.

PŘEKLADY: Ango Sakaguči: Idiotka, Světová literatura XL (1995): 14-32; Sičiró Fukazawa: Chlapci od vody, NO 40 (1985): 250-251; Kenzaburó Óe: Náhlá ztráta řeči, NO 41 (1986), 3, příl.; James McClure: Zpěvavý pes, Nakl. Beta, Praha 1995, 246 s.; (s P. Müllerovou), Encyklopedie paranormálních jevů, I.-II. díl, Nakl. Beta-Dobrovský, 703 s.; Objevování Japonska, Nakl. INA, Bratislava 1996; Objevování Číny, Nakl. INA, Bratislava (v tisku); Objevování Indie, Nakl. INA, Bratislava (v tisku); Banana Jošimoto: Úplněk a jiné povídky, Nakl. Brody (v tisku); Rychlá cesta ke kráse a skvělé kondici, Nakl. INA, Bratislava (v tisku).

(A)

KRAJČÍR (Kraitsir, Kraytschir) Carl - americko-slovenský filolog

* 28. 1. 1804 Smolník, + 7. 5. 1860 Morrisonia (USA)

Studoval medicínu v Pešti, působil jako praktický lékař v Prešově, 1833 emigroval do USA, kde se uplatnil jako profesor jazyků na univerzitách ve Virginii, Washingtonu a Bostonu. Už v Pešti se vedle studia medicíny věnoval i studiu přírodních věd a jazyků. Ovládal kromě evropských jazyků i některé semitské a mongolské jazyky, studoval havajský jazyk a indiánský jazyk nootka z tichomořského pobřeží Kanady. V pracích věnovaných jazykovědné problematice využil i své lékařské poznatky o hlasových orgánech, zpracoval jazykovědná a orientalistická hesla do New American Encyclopaedia.

D.-k.: Glossology, being a Treatise on the Nature of Language and the Language of Nature, New York 1852; Vocabulary of Nootka Sounds, New York 1852.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 3. Martin 1989: 227-228.

(ko)

KRÁL Oldřich - český sinolog, literární vědec a překladatel

* 13. 9. 1930 Praha

V letech 1944-48 absolvoval učitelský ústav v Praze, 1949-53 vystudoval obor sinologie a dějiny Dálného východu na Filozofické fakultě UK obhajobou monografie o moderním prozaikovi Pa Ťinovi, 1960 získal hodnost CSc. v Orientálním ústavu ČSAV obhajobou monografie Umělecké postupy klasického čínského románu: Žu-lin waj-š'.

Již před dokončením studia vedl kursy dějin čínské literatury a interpretace čínského literárního textu jako asistent na oboru sinologie na katedře filologie a dějin Dálného východu na FF UK. Dějiny čínské literatury přednášel i během vědecké aspirantury u J. Průška v Orientálním ústavu 1954-57. Ve školním roce 1956-57 absolvoval studijní stáž na Pekingské univerzitě u prof. Wu Cu-sianga. Vědecká aspirantura i stáž byly zaměřeny na studium a překlad klasického čínského románu Žu-lin waj-š' (Literáti a mandaríni. Neoficiální historie konfuciánů). V roce 1982 se vrátil na plný úvazek na FF UK jako odborný asistent pro obor čínské literatury. V šedesátých letech se podílel na organizaci a vedení nově zřízené katedry věd o zemích Asie a Afriky spolu s V. Hilskou a K. Petráčkem. V roce 1962 vydal svůj první velký překlad Literáti a madaríni. Neoficiální kronika konfuciánů a 1965 monografii Umění čínského románu. S M. Novákem založil teoretický projekt Common Features in the Development of Modern Asian Literatures 1964-65. S prof. Felixem Vodičkou a dalšími spolupracovníky se podílel na přípravě knihy Svět literatury v roce 1967 (1995 připravil její opravené a doplněné vydání). 1968 dokončil habilitační spis Wen sin tiao lung. Příspěvek k popisu estetického myšlení v Číně a 1969 dokončil český překlad téhož díla, Duch básnictví řezaný do draků, pro nakladatelství Odeon. Na příkaz politických míst nesměl být habilitační spis přijat (současně se zákazem pedagogického působení) a vydání překladu bylo zmařeno zákazem publikační činnosti. Nadlouho posledním publikovaným dílem byla antologie Kniha mlčení, vydaná ještě roku 1971 pod zcenzurovaným titulem Tao - texty staré Číny. Od roku 1972 byl zaměstnán jako kurátor ve Sbírce orientálního umění Národní galerie na Zbraslavi. Tam pracoval až do konce 1989. Během této doby se podílel na četných výstavách čínského umění, zvláště malířství a kaligrafie, byl autorem a spoluautorem řady katalogů a připravil rozsáhlou antologii čínských teorií poezie, malířství a kaligrafie. Některé vyšly v samizdatu, například Š' tchao, Malířské rozpravy Mnicha Okurky (1977). V téže době pokračoval v intenzivní práci na překladu dalšího velkého klasického románu Sen v červeném domě, pod propůjčeným jménem vydal výbor tchangských novel Starožitné zrcadlo, samizdatově vydal Platformovou sútru Šestého patriarchy, první výbor z Mistra Čuanga, první verzi Shánění krávy. Deseti obrazů hledajícího ducha. Zákaz publikování byl zásadně prolomen vydáním prvního svazku českého Snu v červeném domě (1986). Po vyjití dvou dalších svazků získal překladatel cenu nakladatelství Odeon za nejlepší překlad roku 1988. Téhož roku mohla vyjít tiskem i Tribunová sútra Šestého patriarchy.

V roce 1990 se vrátil na Filozofickou fakultu UK a v obnoveném habilitačním řízení byl jmenován docentem čínské a srovnávací literatury. Po založení samostatného Ústavu Dálného východu se stal jeho prvním ředitelem a v této funkci působil až do roku 1998. Kromě toho založil 1993 Centrum komparatistiky FF UK, v jehož čele stojí dodnes. 1993 byl jmenován profesorem sinologie a srovnávací literatury Univerzity Karlovy. 1997 založil při Univerzitě Karlově "Chiang Ching-kuo International Sinological Center" (CCK-ISC), sponzorované tchajwanskou Chiang Ching-kuo Foundation for Scholarly Exchange, jehož úkolem je rozvoj čínských studií v evropském a zvláště středoevropském regionu. 1994 zorganizoval v Praze pravidelný kongres Evropské asociace čínských studií (EACS), jejíhož komitétu je členem. Po roce 1990 působil na řadě zahraničních univerzit, účastnil se mezinárodních konferencí.

Jeho přednášková, vědecká a překladatelská činnost je zaměřena na teorii a dějiny klasické čínské literatury, umění, estetiky a filozofie v kontextu soudobých srovnávacích, kulturních a estetických studií. Jeho dílo představuje vnitřně souvislý pokus o trvalé zapojení čínského myšlení do domácího českého rozhovoru. Mnohé jeho knihy inspirované pokusem o prezentaci těch nejvýznamnějších hodnot čínské kultury, literatury, filozofie a umění překladem chtějí být komplexním a zároveň autorsky zaujatým pohledem na téma, autora, text. 1999 vyšla poslední verze jeho překladu staročínské literární estetiky Liu Xie (Liou Sie), Duch básnictví řezaný do draků (Teoretická báseň v próze).

D.-k.: Mao Tun: Obchod rodiny Lin, Čs. spisovatel, Praha 1961, 90 s.; Wu Ťing-c': Literáti a mandaríni. Neoficiální kronika konfuciánů, SNKLHU, Praha 1962, 786 s.; Umění čínského románu, UK, Praha 1965, 88 s.; (s M. Novákem, K. Petráčkem, O. Smékalem), Contributions to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia I., Academia, Praha 1965, 104 s.; (s V. Hilskou), Charles University on Far Eastern Culture, UK, Praha 1968, 171 s.; Tao - texty staré Číny, Klub přátel poezie, Praha 1971, 142 s.; (s J. Střelečkem), Úvod do čínské filosofie. Historie a texty I. (Čínská filosofie do příchodu buddhismu), UK, Praha 1971, 174 s.; (s H. Honcoopovou), Síň deseti bambusů. Východní grafika malířských alb a manuálů, NG, Praha 1978, 90 s.; Znak a výraz. Dálněvýchodní kaligrafie, Dům umění, Brno 1979, 25 s.; (s kol.), Kulturní tradice Dálného východu, Odeon, Praha 1980, 323 s.; Távol-keleti Féstmenyek és kalligráfiák a Prágai Nemzeti galéria Gyűjteményéböl, Iparmüvészeti múzeum, Budapest 1987, 55 s.; Sen v červeném domě, 3 sv., Odeon, Praha 1986-1988, 645, 761, 650 s.; Chuej-neng: Tribunová sútra Šestého patriarchy, Odeon, Praha 1988, 108 s.; Čchan: Sútra Šestého patriarchy, Sútra srdce, Sútra důvěřivého srdce, Inspirace, Praha 1990, 80 s.; Znaky. Čínská kaligrafie, NG, Praha 1992, 42 s.; Mistr Čuang: Vnitřní kapitoly, Odeon, Praha 1992, 116 s.; Kniha mlčení. Texty staré Číny, Mladá fronta, Praha 1994, 238 s.; I-ťing. Kniha proměn, Maxima, Praha 1995, 2. oprav. vyd., 1996, 3. vyd. 1998, 227 s.; Mistr Sun: O válečném umění, Votobia, Olomouc 1995, 105 s.; Malířské rozpravy Mnicha Okurky, Votobia, Olomouc 1996, 106 s.; Shánění krávy (Deset obrazů hledajícího ducha), Brody, Praha 1999, 15 s.; Liu Xie: Duch básnictví řezaný do draků (Teoretická báseň v próze), Brody, Praha 1999.

D.-č./sb.: O problémech překladu čínské prózy, Dialog 1 (1957): 70-81; Mao Tunův zápas o vědecký realismus, AUC - Philologica, UK, Praha 1960: 95-106; Hodnoty a kritéria překladové literatury, Dialog 2 (1962); K problematice dějin orientálních literatur, in: Sborník orientalistické konference IV, Praha 1962; Čínska literatúra, in: Dejiny svetovej literatúry I., Osveta, Bratislava 1963: 115-139; Pa Chin's Novel: The Family, in: J. Průšek (ed.), Studien zur Modernen Chinesischen Literatur, Akademie-Verlag, Berlin 1964: 97-102; Some Artistic Methods in the Classic Chinese Novel Ju-lin wai-shih, AUC - Philologica 3, UK, Praha 1964: 79-102; Several Artistic Methods in the Classic Chinese Novel Ju-lin wai-shih, ArOr 32 (1964):16-34; Researches into Mao Tun's Aesthetics, AUC - Philologica 2: 75-90; The History of One Hero of Ju-lin wai-shih, in: Transactions of the International Conference of Orientalists in Japan, No. X (1965): 61-70 ; (s M. Novákem), Common Features in the Development of Modern Literatures in Asia, Vol. 1, Academia, Praha 1965: 6-41; Wu Cu-siang: Léky pro pána, NO 20 (1965), 3: příl.; Wu Cu-siang: Poustevna Zelených bambusů, NO 21 (1966), 2: příl.; Metamorfózy hodnot (Nápady k úvaze), Orientace I (1966), 3: 17-22; (pseud. Jan Vladyka), Mandaríni, Plamen 11 (1966): 7-16; (pseud. Miloslav Váňa), Čínská kultura v revoluci? Literární noviny 30 (1966): 1, 8-9; J. Průšek (ed.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika, 2 sv., Odeon, Praha 1967 [12 hesel]; Básnický překlad, kategorie rozpjatosti a klasická čínská báseň, Orientace III (1967), 3: 74-84, 4: 75-82; Temné světlo nejsvobodnější nejistoty, ibid., 6: 59-62; Miscellaneous Writings on Chinese Aesthetics, in: Charles University on Far Eastern Culture, UK, Praha 1968: 13-42; Počátky básnické ideje v Číně, Sešity 20 (1968): 23-26; Die Übersetzung als Träger der Bedeutung, Der Übersetzer (Stuttgart), Nr. 5: 1; Malířský znak a míra světa, Orientace V (1970), 1: 36-38; Sono mama, Tvorba 21 (1988): 9-10; Cesta zůstala sjízdná. Příspěvek k dějinám vlivu čínské kultury v Čechách, in: O čem bych psal, kdybych měl kam [samizdatový sborník k 60. narozeninám B. Hrabala], Praha 1974: 73-79; Zrod a vývoj básnické ideje v Číně, in: Kulturní tradice Dálného východu, Odeon, Praha 1980: 53-66; Kaligrafický princip v písmu a na obraze, in: ibid.: 223-248; Zpěvy staré Číny, in: J. Franěk (ed.), Šedý vlk [samizdatový sborník k 100. výročí B. Mathesia], Praha 1988: 50-57; Umělecké kultury Číny a Indie, in: M. Jůzl (ed.), Dějiny umělecké kultury I, SPN, Praha 1989: 86-114; Čínská báseň a její překlad, in: Kruh přátel českého jazyka. Sborník přednášek, Melantrich, Praha 1990: 30-39; Hodnota (čínské) kultury, Literární noviny (1990), 2: 12; Orient v Národní galerii. (Účast mimoevropského díla v galerii obecných dějin umění), Ateliér 18 (1990): 8; doslov, in: Vladimír Holan: Melancholie, Odeon, Praha 1990: 169-179, 2. opr. vyd., Mladá fronta, Praha 1998: 157-162; Torzo života: Vojtěch Chytil, NO 41 (1991), 5: 141-142, 147; Trojnožka čínského myšlení, Tvar (1991), Úvod č. 12: 16, Učitel Kchung č. 13: 16, Lao-Čuang č. 14: 16, Velký vůz č.15: 16, Čínská kosmologie č. 16: 16; Tradition and Change (The Nature of Classicism in Wen Hsin Tiao Lung), ArOr 59 (1991): 181-189; Vojtěch Chytil - A Czech Painter in Beijing, Orientations (Hong Kong) 22 (1991), 8: 26-32; Twenty Years with (a Czech) Dream of a Red Chamber, An Interview with the Sinologist..., Sinorama (Taipei), April 1991: 133-138; Samotář pod borovicí, NO 46 (1991), 7: 211-212; Sinologie - taoismus, konfucianismus, buddhismus. Pokus o vymezení pojmů a určení systému, Vhled 4 (1991): 73-76; Překládání čínského románu a jeho hlubší smysl, Kritický sborník 3 (1991): 23-25; Symbol a symbolizace v klasickém čínském myšlení, in: Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování, Filosofický ústav ČSAV, Praha 1992: 102-108; Paraboly Mistra Čuanga I-II, NO 47 (1992), 4: 93-94, 5: 111-114; Brána bez dveří, Deset čínských koanů, in: Světová literatura 37 (1992), 3: 49-55; (s K. Šiktancem), Básnictví-Malířství-Kaligrafie, 3 x 24 starých čínských básní o umění, ibid.: 74-76; Durch Übersetzen ans sinnliche Ufer übersetzen, Litteraria Pragensia 3 (1992): 21-29; Rozumět jiné (čínské) filosofii, Literární noviny (1992); Stav literární vědy na FF UK a potřeba komparatistiky, Svět literatury 3 (1992): 60-63; Člověk v Pekingu, Literární noviny 51-52 (1992): 24; Sinologie na filosofické fakultě, in: Problémy a perspektivy naší sinologie, Česko-čínská společnost, Praha 1992; Current Oxymoron of Chinese Literature in Bohemia and Moravia, in: Chinese Literature and European Context, Smolenice-Bratislava 1993-1994: 36-42; Trojí paradigma symbolu a symbolizace v čínském estetickém myšlení, in: Estetika XXX (1993), 1: 23-37; Time and Temporality in Chinese Perspective, in: Time and Space [sborník sympozia], UK, Praha 1994: 34-39; Komparatistika na Karlově universitě a Václav Černý, in: Václav Černý, sborník z konference na Dobříši 4. 11. 1993, Obec spisovatelů, Praha 1994: 67-72; Oxymóron mlčení aneb čínská báseň v Čechách, in: O čínské filosofii, literatuře a umění, Praha 1995: 89-96; Wu Zuxiang de fengke yu jiegou, in: Zhongguo xiandai wenxue, Guoji yantaohui lunwen ji, Academia Sinica, Taipei 1995: 229-238; Co je komparatistika, co není a k čemu je na světě, in: Václav Černý, život a dílo. Materiály z mezioborové konference, Náchod 23.-25. března 1995, ÚČL, Praha 1995: 197 -207; Milan Kundera, Octavio Paz a čínský román, in: Hranice - Kontakt - Překlad. Studie z komparatistiky, Centrum komparatistiky UK, Praha 1997: 37-50; Yi Jing, in: Paul Bouissac (ed.), Encyclopedia of Semiotics, Oxford University Press, Oxford-London 1998: 647-650; Jak se řekne, jak se myslí čínsky vzduch, in: Vzduch jako jeden z živlů, Agentura Koniklec, Praha 1998: 23-27; Třetí břeh. Pár poznámek k expozici asijského umění na Zbraslavi, LN, 28. 1. 1999: 17; Význam srovnávací poetiky, in: Mezi okrajem a centrem. Studie z komparatistiky II, Centrum komparatistiky UK, Praha 1999. (A)

KRÁSA Miloslav - český indolog-historik

* 6. 1. 1920 Libočany

Studoval hindštinu u doc. V. Pořízky na Škole orientálních jazyků (1943-47) a indické dějiny u prof. O. P. Bhatnágara, Táry Čanda, Bišéšvara Prasáda a Íšvara Prasáda na Iláhábádské univerzitě (1947-48). Graduoval na politologické fakultě VŠPS (1953) a na FF UK (1965). Řídil orientální oddělení ministerstva kultury, kde mj. inicioval čs. účast na projektu UNESCO Vzájemné oceňování kulturních hodnot Východu a Západu (1953-59). V letech 1954-97 byl externím učitelem dějin novodobé Indie na orientalistických a historických katedrách a v Indologickém ústavu UK. V letech 1959-89 pracoval v Orientálním ústavu ČSAV a krátkodobě působil na výzkumných stážích hlavně v Novém Dillí, Kalkatě, Bombaji, Londýně, Moskvě, Berlíně a Bruselu. Zabýval se zvláště národně osvobozeneckým hnutím, ale i kulturou Indie, jejím ohlasem v jv. Asii i na Západě včetně dějin čs.-indických vztahů. Přednášel na různých indických univerzitách a na některých byl ustanoven externím examinátorem. Organizoval a podílel se na četných vědeckých konferencích a sympoziích doma i v zahraničí. Byl zakládajícím členem Československé společnosti orientalistické při ČSAV, je voleným členem Historického ústavu v Kalkatě (od 1964), 1969 byl jmenován dopisujícím členem Indické komise pro historické prameny; pracoval jako redaktor Archívu orientálního, Nového Orientu a New Orient Bimonthly. 1987 mu univerzita Višvabháratí v Šántiniketanu udělila čestný doktorát Déšikóttama (D. Litt. h. c.).

D.-k.: The Temples of Angkor. Monuments to a Vanished Empire, London 1963, 272 s.; (spoluaut.), Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu, Praha 1964; (koed.), Unending Discoveries of Eastern Cultures, Praha 1966, 208 s.; Indické lidové obrázky z Purí [katalog], Praha 1967, 24 s.; Looking Towards India. A Study of East-West Contacts, Praha 1969, 158 s.; (ed.), Gandhi in the Modern Context, Praha 1970, 109 s.; Indie v díle Jaroslava Hněvkovského [katalog], Praha 1970, 40 s.; (spoluaut.), Moudrost a umění starých Indů, Praha 1971; (ed.), Kapitoly z dějin asijského nacionalismu, Praha 1974, 431 s.; (ed.), Jawaharlal Nehru. A Political Leader, Praha 1974, 150 s.; (spoluaut., ed.), Indický subkontinent. Zeměpisné a historické panoráma, SPN, Praha 1980, 518 s.; Novodobá Indie a Pákistán. Předmětová bibliografie knih zahraničních autorů v československých knihovnách, OÚ ČSAV, Praha 1981, 626 s.; (ed.), Nehru, His Work and Relevance, Praha 1981, 238 s.; (ed.), Nepál, Bhútán, Praha 1984, 229 s.; (hl. aut.), Angkor. Umění staré Kambodže, Praha 1985, 367 s.; Indická republika, Svoboda, Praha 1986, 381 s.; (koed.), European Expansion 1494-1519. The Voyages of Discovery in the Bratislava Manuscript Lyc. 515/8 (Codex Bratislavensis), UK, Praha 1986, 166 s.; (ed.), Otakar Pertold and South Asian Studies, ČSMS - OÚ ČSAV, Praha 1986, 309 s.; (ed.), Indian National Congress. Problems of the Liberation Movement and Independent Development of India, Praha 1986, 333 s.; (ed.), Problémy vědeckotechnického pokroku v rozvojových zemích, Praha 1987, 361 s.; (ed.), Jawaharlal Nehru and the Foreign Policy of India, Praha 1990, 204 s.; (spoluaut.), Vincenc Lesný a česká indologie, Praha 1991; (spoluaut., ed.), Indie a Indové od dávnověku k dnešku, Vyšehrad, Praha 1997, 472 s.; atd.

D.-č./sb.: Politické ideje v Indii 19.-20. století, in: Dějiny politických a právních ideologií, 2. díl, Praha 1965: 257-265; Džaváharlál Néhrú a Československo v období evropské krize r. 1938, ČSČH XIV (1966): 358-373; viz též ArOr 34 (1966): 330-349; First Czech Scholar in India, ArOr 36 (1968): 609-24; Western Trends of Thought and the Indian Liberation Movement, in: Dissertationes orientales 17, Praha 1969: 41-47; The Problem of Re-Writing Asian History, Courier de l'Extrème Orient (Brusel), 1969: 29-44; Nehru on India, Czechoslovakia and World Events, Indo-Asian Culture (New Delhi), 1969: 3-23; Indian Post-War Initiative in Promoting Asian Solidarity, in: Dissertationes orientales 23, Praha 1970: 81-92; Contemporary India and Gandhi's Message from the Landmark of Two Periods: Colonialism and Independence, in: Gandhi in the Modern Context, Praha 1970: 12-29; Počátky známosti Indie v českých zemích, Sborník historický 18, Praha 1971: 149-181; The Idea of Pan-Asianism and the Nationalist Movement in India, ArOr 40 (1972): 238-260; Relations between the Indian National Congress and the Wafd Party of Egypt in the Thirties, ArOr 41 (1973): 212-233; Nehru's Debut in Indian Foreign Relations, in: Jawaharlal Nehru. A Political Leader, Praha 1974: 63-104; Nehru's Concern with Science and Technology during His Early Political Career, in: Nehru, His Work and Relevance, Praha 1981: 24-54; Three Main Stages in the Development of Sino-Indian Relations during the Indian Freedom Movement, ArOr 49 (1981): 240-244; The Indologist and His Mission: Lesný's Work Beyond the Boundaries of Research, in: Filipský, Jan (ed.), Vincenc Lesný and Indian Studies, Praha 1982: 23-45; Professor Otakar Pertold - A Scholar of World Wide Horizon, in: Otakar Pertold and South Asian Studies, Praha 1986: 3-14; The Warlis and Their Post-War Social Protest in the Province of Bombay, in: ibid.: 91-148; The Formative Period of the Indian National Congress' Foreign Orientation: The Czechoslovak Aspect, in: Indian National Congress. Problems of the Liberation Movement and Independent Development of India, Praha 1986: 21-38; Modern South Asian Studies and Their Library Resources in Czechoslovakia, in: Gaur, Albertine (ed.), South Asian Studies, London 1986: 317-323; The Visits of Subhas Chandra Bose in Czechoslovakia in the Thirties, The Oracle (Calcutta), 1988: 10-15; An Abiding Influence, in: Gopal, S. a kol. (ed.), Nehru Centenary Volume, Delhi - Oxford - New York 1989: 338-341; Neru i Prajag Evropy, in: Džavacharlal Neru, Moskva 1989: 148-162; Nehru and the Sino-Indian Relations in the Twenties and in the Thirties, in: Jawaharlal Nehru and the Foreign Policy of India, Praha 1990: 10-69; Indo-Czechoslovak Societies. Historical Roots and Early Prospects, ArOr 58 (1990): 20-32; Radhakrishnan and the Country of John Hus, in: Filipský, Jan (ed.), Sarvapalli Radhakrishnan. Living Values of Indian Thought, Praha 1992: 19-30; On the Response of the I-he-t'uan Uprising in the Indian Vernacular Press, ArOr 60 (1992): 57-71; A Note on the Impact of Europeans as Reflected in the Traditional Art of Bengal. A Historian's View, in: Heidrich, Joachim (ed.), The Changing Identities, Berlin 1994: 165-174; Czech Memories of the Mahatma, in: Nanda, B. R. (ed.), Mahatma Gandhi. 125 Years, Bombay - London 1995: 99-105; Nehru and the Sino-Indian Relations in the Forties, ArOr 64 (1996): 55-84; atd.

L.: Muller, R. (= Pilát, J.): A Crusader for Friendship between Czechoslovakia and India, National Herald (Lucknow), 5. 12. 1971: III; Redakce blahopřeje, NO 35 (1980), 1: 7-8; Knotková-Čapková, B.: Kontinuita a současnost československé indologie v pedagogické práci doktora Krásy, Zprávy ČSO při ČSAV 25 (1984), 2: 47-51; J. F. (Filipský): Uznání československé indologii, NO 42 (1987): 147-8.

(A)

KREBSOVÁ Berta - česká sinoložka

* 28. 2. 1909, + 15. 9. 1973 Praha

V roce 1929 maturovala na Reálném gymnáziu v Praze, v letech 1929 až 1935 studovala na Filozofické fakultě UK v Praze obory filozofie a historie; vedle toho absolvovala také učitelský ústav a souběžně se studiem na FF UK pracovala jako učitelka na různých pražských školách. Za války začala navštěvovat kursy čínského jazyka v Jazykové škole při Orientálním ústavu v Praze vedené J. Průškem, po válce pokračovala řádným studiem sinologie a dějin Dálného východu na nově zřízené katedře filologie a dějin Dálného východu na FF UK. V letech 1946-47 studovala v Paříži dějiny Číny u R. Grousseta a čínskou filozofii (Čuang-c') u Paula Demiévilla. 1952 obhájila na FF UK v Praze rigorózní práci s názvem Lu Sün a jeho sbírky Vřava a Polní tráva. Působila jako vědecká pracovnice Orientálního ústavu v Praze a zároveň na FF UK vedla semináře četby čínských filozofických textů. Přeložila řadu významných děl čínské moderní literatury (mj. připravila velkoryse koncipované české vydání Lu Sünových spisů v SNKLU, ale projekt bohužel zůstal nedokončen), největší proslulost však získala překladem a podrobným výkladem klasického filozofického textu Tao te ťing.

D.-k.: Lu Sün, sa vie et son ouevre, Archív orientální. Supplementa I (1953), Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1953, 111 s.

PŘEKLADY (z čínštiny): Džou Li-pcho: Bouře, Československý spisovatel, Praha 1951, 283 s.; Lu Sün: Vřava. Polní tráva [s J. Průškem, který přeložil polovinu povídek ze sbírky Vřava a podílel se na předmluvě a doslovu], Svoboda, Praha 1951, 285 s.; Lu Sün: Tápání [předmluva a poznámky], SNKLU, Praha 1954, 173 s.; Lu Sün: Ranní květy sebrané v podvečer. Staré příběhy v novém rouše [komentáře a poznámky], SNKLU, Praha 1956, 253 s.; Kuo Mo-žo: Návrat Starého Mistra a jiné povídky [komentáře a poznámky částečně s J. Průškem], SNKLU, Praha 1961, 157 s.; Lu Sün: Eseje I [komentáře a poznámky], SNKLU, Praha 1964, 401+5 s.; Lao-c': Tao te ťing - O tao a ctnosti [komentáře], Odeon, Praha 1971, 299 s.; 2. vydání v redakci O. Lomové, s nově uspořádanými komentáři a doplněné o čínský text, DharmaGaia, Praha 1989, 249 s.

D.-č./sb.: Mistr Čuang-c' - mudrc starověku, NO 14 (1959), 2: 29-30; Mo-c' - velký dialektik a sociální etik Číny, NO 16 (1961), 10: 228-230; Několik poznámek k překladu Mao Tunových povídek, NO 18 (1963), 8: 234-236; Kořeny čínské revoluce, NO 22 (1967), 9: 266-270; Pojem osobnosti v čínském myšlení, NO 20 (1965), 7: 193-196; (s Dušanem Zbavitelem), The East under Western Impact, in: Dissertationes Orientales 17, Academia, Praha 1969: 10-21.

PŘEKLADY: Čchü Jüan: Věštba, NO 8 (1953), 5: 82; (s D. Zbavitelem), Lu Sün: Bez názvu, NO 12 (1957), 2: 19; Lu Sün: Vzpomínky a úvahy, NO 16 (1961), 184-185; Lu Sün: Oslava noci, NO 20 (1965), 7: 271; Lu Sün: Eseje, ibid., 8: 234-235.

L.: Rozhovor s dr. Bertou Krebsovou, NO 24 (1969), 1: 17-21; Zdenka Heřmanová-Novotná: Lao-c': Tao te ťing - O Tao a Ctnosti [recenze překl. B. Krebsové], NO 27 (1972), 6: 191-192; BIBLIOGRAFIE: Berta Krebsová, 28. 2. 1909 - 15. 9. 1973. Obituary. Select bibliography, ArOr 42 (1974): 53-57.

(ol)

KREISSL Rainer - sběratel a znalec umění se zvláštním zaměřením na anatolskou kobercovou tvorbu

* 13. 4. 1924 Děkov u Rakovníka

Již za studií na obchodní akademii se soukromě věnoval studiu umění a jeho dějin. Těchto vědomostí využil jako obchodník se starožitnostmi v Čechách i po své emigraci v roce 1963 v Německu, kde se stal ředitelem aukčního domu Weinmüller - Neumeister v Mnichově. Odtud byl na šest let (1977-82) delegován do San Franciska a Los Angeles. Při svém povolání starožitníka se začal zajímat o sběratelství a záhy se stal známým znalcem a sběratelem v oboru antického umění, umění předkolumbovské Ameriky, Afriky a Asie. V posledních třiceti letech se soustředil na systematický sběr anatolské kobercové tvorby a vytvořil největší soukromou sbírku celosvětového významu. U příležitosti svých 70. narozenin, kdy sbírka dosáhla počtu 1 125 koberců, ji daroval "celému lidstvu pod ochranou českého národa" a svěřil do odborné péče Národního muzea - Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur. Svůj velkorysý dar nadále doplňuje o další unikátní koberce.

Za odbornou činnost v oboru umění, zejména v kobercové tvorbě, a za sběratelské zásluhy o uchování kulturního dědictví pro budoucí generace mu byla udělena zlatá medaile města Frankfurtu (1990), zlatá medaile a čestný doktorát Univerzity Karlovy (1994 a 1995), křišťálová pečeť Klubu mecenášů v Praze (1999) a další.

O umění, a zejména o kobercích publikoval řadu článků v odborných časopisech, zejména v Antiquitäten Zeitung a Weltkunst, a připravil v Německu na desítky aukčních výstav a katalogů, přednášek a besed. Je autorem vědeckých katalogů k výstavám o anatolských kobercích uspořádaných z jeho sbírky v Letohrádku královny Anny na Pražském hradě 1995 a 1998. Předměty z jeho sbírky jsou vystaveny ve Stálé expozici asijských kultur na zámku v Liběchově u Mělníka a ve Stálé expozici asijského umění v prostorách zbraslavského zámku, kde je jeho sbírce věnována samostatná místnost.

Kromě odborné publikační činnosti se věnuje i beletristice. Dosud vyšlo knižně pět jeho prací.

D.-k.: VĚDECKÉ KATALOGY: Art As Tradition. Kunst als Tradition. Anatolia, Hirmer Verlag, München 1995; Anatolské koberce. Dar Rainera Kreissla České republice, Správa Pražského hradu a Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, Praha 1995 [zkr. česká verze]; Gates To Heaven. Himmelspforten. Anatolia, Hirmer Verlag, München 1998; Brány do věčnosti. Anatolské koberce II. Dar Rainera Kreissla České republice, Správa Pražského hradu a Národní muzeum - Náprstkovo muzeum 1998 [zkr. česká verze]. BELETRIE: Böhmische Wallfahrt I-II, München 1966 a 1980; Weisses Gold aus dem Fernen Osten, München 1970; Aus Böhmens Hain und Flur, München 1990; Kinder des Heiligen Nepomuk, München 1994.

(hk)

KRIVOŠ Vladimír - ruský orientalista slovenského původu

* 1. 7. 1865 Liptovský Mikuláš, + 4. 8. 1942 Ufa (Rusko)

Studoval na diplomaticko-vojenské orientální akademii ve Vídni (1885-86), práva a orientalistiku na univerzitě v St. Petersburgu a v Paříži. Po studiích se usadil v Rusku, kde působil jako ředitel carské knihovny v Zimním paláci a současně zastával úřad ředitele parlamentní stenografické kanceláře. Ovládal kolem 40 jazyků, z toho 26 aktivně. Využíval je ve funkci úředního tlumočníka pro rozličné vědecké, vojenské a politické instituce. Překládal z literatur Dálného východu, zejména z čínštiny do slovenštiny a ruštiny.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 3, Martin 1989: 260-261.

(ko)

KROPÁČEK Luboš - islamista a afrikanista

* 23. 2. 1939 Praha

Studoval na Filozofické fakultě UK v letech 1959-64 arabistiku u prof. K. Petráčka a dále do r. 1970 postgraduálně afrikanistiku pod vedením dr. I. Hrbka. V roce 1967 pobýval jako stipendista v Egyptě, kde se věnoval studiu na Káhirské univerzitě a v archivech. V r. 1968 se zúčastnil devítiměsíční expedice pražských vysokoškoláků třinácti africkými zeměmi do gabonského Lambaréné; cesta byla inspirována myšlenkami a dílem A. Schweitzera. V tomtéž roce získal po rigorózních zkouškách titul PhDr. V letech 1970-74 pracoval jako odborný asistent na tehdejší katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK. V letech 1974-89 se po nuceném odchodu z fakulty živil překlady a tlumočením, převážně arabštiny. Od r. 1990 se vrátil na FF UK, kde směl konečně obhájit kandidátskou práci (Dárfúrský sultanát, studie o státu, obchodu a kultuře, 1969, CSc. 1990) a habilitovat se jako docent (1992). Působí v Ústavu Blízkého východu a Afriky jako zástupce ředitele a vedoucí semináře afrikanistiky. V letech 1991-97 byl členem vědecké rady Orientálního ústavu AV ČR, od r. 1996 je členem vědecké rady Národního muzea a od r. 1990 členem redakční rady Archívu orientálního. V r. 1997 byl zvolen předsedou Kontinentů, sdružení pro spolupráci se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky.

Zabývá se zvláště náboženskou, filozofickou a kulturní problematikou klasického i moderního islámu, islámem v Africe a obecně dějinami a kulturou Afriky. Hlavní práce se týkají dějin Súdánu a analýzy současných islámských myšlenkových proudů. Islámské a africké tematice věnuje také rozsáhlou činnost v médiích, při veřejných přednáškách a příspěvky do encyklopedií. Podílí se na evropských křesťanských ekumenických snahách o dialog a dobré vztahy s muslimy.

D.-k.: Moderní islám, I. díl, Praha 1971, 146 s., II. díl, Praha 1972, 238 s.; Arabsko-český a česko-arabský slovník, Praha 1972 a další 4 revid. vydání, 530 s.; Přepis arabských slov v českém, anglickém a francouzském textu / Transcription of Arabic Words in English / Transcription des mots arabes en franćais, Praha 1973, 50 s.; (s I. Luttererem a V. Huňáčkem), Původ zeměpisných jmen, Praha 1976; (s H. Burdou), Svahilsko-český a česko-svahilský slovník Praha 1980, 578 s.; Duchovní cesty islámu, Praha 1992, 294 s.; Islámský fundamentalismus, Praha 1996, 264 s.

D.-č./sb.: The Ethnic Factor in the Sudanese Mahdiya, AUC Philologica Orientalia, 1967: 54-63; Al-Azhar and the Modern World, AUC Philologica Orientalia, 1969: 35-58; La limitation des naissances et la pensée juridique de l'islam moderne, AUC Philologica Orientalia, 1970: 87-97; The Influence of Islam and Arab Thought on Africa South of the Sahara Today, in: Inter-Relations in Asia and Africa. Dissertationes Orientales, Vol. 23, Praha 1970: 18-34; Title-Deeds in the Fief System of the Sultanate of Darfur, AUC Philologica Orientalia, 1971: 33-50; The Confrontation of Darfur with the Turco-Egyptians under the Viceroyships of Muhammad cAli, cAbbas I and Muhammad Sacid, AAS VI (1970): 73-86; Swahili in a Changing Society, in: Problems of Culture Change. Acta Universitatis XVII Novembris, Praha 1974: 83-110; Some Frequency Characteristics of Contemporary Stylistic Trends in Swahili, ArOr 43 (1975), 3: 232-237; Seeking an Explanatory Scheme for the Sociology of the Middle East, ArOr 43 (1975), 4: 359-363; Main Cultural Factors in the Making of Modern Swahili, AAS XIII (1977): 81-97; Nubia from the late 12th century to the Funj conquest in the early 16th century, in: General History of Africa IV, UNESCO, University of California Press, 1984, též franc., La Nubie de la fin du XIIe siècle ą la conquźte par les Funj au début du XVIe siècle, in: Histoire générale de l'Afrique IV, UNESCO, Paris 1985, rovněž v portugalské a arabské mutaci a ve zkrácené verzi svahilsky a hausky; Afropessimism and History, in: Jiří Prosecký (ed.), Ex pede pontis, Oriental Institute, Prague 1992: 111-120; Concept of Hijra in African Islamic Revolutions, in: Otakar Hulec, Miloš Mendel (ed.), Threefold Wisdom, Oriental Institute, Prague 1993: 150-159; Europe and Islam: Changing Perspectives of Neighbourhood, in: International Symposium Christianity - Judaism - Islam, Praha 1994: 126-131; Les musulmans de la République Tcheque, El Kalima (Bruxelles), Oct. 1994: 2-13; Fifty Years of Swahili Studies in Prague, ArOr 62 (1994), 4: 365-368; Duchovní svět islámu. Islám a Evropa, in: Islám a jeho svět, Brno 1995: 10-25 a 94-105; Alois Musil on Islam, ArOr 63 (1995), 4: 401-409; Žena v islámské kultuře. Religio 2 (1996): 157-165; Tasyis and Tadyin. Semantic Reflections on Political Islam, in: Zafarname. Memorial Volume of Felix Tauer, Praha 1996: 185-196; Les Ifrandj dans les sources arabes, in: M. Rouche (ed.), Clovis, histoire et mémoire, Paris, Presses de l'Université de Paris-Sorbonne, 1997, s. 461-472; Some Remarks on Swahili Proverbs, ArOr 65 (1997), 4: 323-330; Islám očima křesťanské teologie, Souvislosti 3-4 (1997): 115-126.

(A)

KROUSKÝ Ivan - český japanolog

* 23. 5. 1933 Náchod

Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor japanologie (1952-57). Po promoci působil jako tlumočník a překladatel. V letech 1967-69 a 1976-77 absolvoval studijní pobyty na univerzitě Waseda v Tokiu, kde se zaměřil na japonskou literaturu a výuku japonštiny pro cizince. V roce 1992 pobýval na studijní stáži na univerzitě Hósei v Tokiu se zaměřením na literaturu s tematikou atomové bomby. Od roku 1970 působil jako profesor Jazykové školy v Praze, obor japanologie. Od roku 1994 je externím lektorem japanologie na FF UK v Praze.

D.-k.: Učebnice japonštiny, I.-III. díl, a Cvičebnice japonštiny, SPN, Praha 1972-88; Japonsko-český slovník, Nakl. Paseka, Praha 1993.

PŘEKLADY (z japonštiny): Tomiko Inuiová: Eskymáček Tajaut a medvědi, Albatros, Praha 1961; Seičó Macumoto: Body a přímka, Mladá fronta, Praha 1964; Jošitomo Imae: Vousy na mašličku, Lidové nakladatelství, Praha 1973; Jošiko Kójamová: Příběh dívky Ariko, Blok, Brno 1974; Hisaši Jamanaka: Profesor Kurama vynálezcem, Severočeské nakladatelství, Ústí n. L. 1978; Masudži Ibuse: Černý déšť, Svoboda, Praha 1978; Ken Kaikó: Císařovy nové šaty, Svoboda, Praha 1983; 17 japonských povídek (Hirošima-Nagasaki), Nakl. Paseka, Praha 1996; Kenzaburó Óe: Chov, Nakl. H & H, Praha 1999.

(A)

KRUPA Viktor - slovenský austronezista, lingvista a kulturní antropolog

* 23. 12. 1936 Nové Mesto nad Váhom

Roku 1959 absolvoval na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě obor slavistika. Austronéské (především polynéské) jazyky studoval v letech 1965-66 na Aucklandské univerzitě na Novém Zélandu, 1969 na Kalifornské univerzitě v Berkeley a 1971 na Tübingenské univerzitě ve Spolkové republice Německo. PhDr. 1959, CSc. 1965, DrSc. 1982

V letech 1960-61 pracoval jako odpovědný redaktor ve vydavatelství Mladé letá v Bratislavě a koncem 1961 nastoupil do Kabinetu orientalistiky SAV na studijní pobyt. Roku 1962 byl přijat na interní aspiranturu do Jazykovědného ústavu SAV. Po obhajobě kandidátské disertace 1965 začal pracovat jako vědecký pracovník v Kabinetu orientalistiky SAV. Opakovaně navštívil Oceánii (i Austrálii), Spolkovou republiku Německo, Japonsko a Velkou Británii. Od roku 1990 je ředitelem Kabinetu orientalistiky SAV, šéfredaktorem časopisu Asian and African Studies a Human Affairs i členem redakční rady Jazykovědného časopisu.

Po skončení univerzitního studia se soustředil na všeobecnou jazykovědu, typologii (s těžištěm na jazyky ostrovní jihovýchodní Asie, Polynésie a Japonska) a později na kognitivní lingvistiku (konkrétně i obraznost v jazyce, metaforu a tvořivost), studium mýtů a interakce kultur uvedené oblasti.

Vydal řadu knižních prací, uveřejnil několik desítek vědeckých studií a populárně-vědeckých článků, jakož i knižních překladů.

D.-k.: Morpheme and Word in Maori, Mouton, The Hague 1966; The Maori Language, rusky Nauka, Moskva 1967, anglicky Nauka, Moscow 1969; Polynesian Languages. A Survey of Research, Mouton, The Hague 1973; Polinezijskije jazyki. Sravnitěľnaja grammatika, Nauka, Moskva 1975; Jednota a variabilita jazyka. Systémový prístup a tzv. exotické jazyky, Veda, Bratislava 1980; The Polynesian Languages, Routledge and Kegan Paul Ltd., London 1982; Metafora na rozhraní vedeckých disciplín, Tatran, Bratislava 1990; Polynézania, Obzor, Bratislava 1988; Premeny a návraty. Cesty k emancipácii literatúr Ázie a Afriky, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1989; Jazyk neznámy nástroj, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1991.

D.-č./sb.: Lexical Metaphors in the Malay Language, AAS 22 (1986): 9-18; The Role of Metaphor in the Extension of Indonesian and Malay Vocabulary in Comparison with Maori, AAS 23 (1987): 131-140; A Statistical Investigation of Metaphorical Models in a Polynesian Language, AAS (n. s.) 1 (1992), 1: 15-31; Grammar and Reality. A Problem of Metaphor, in: J. Kačala, E. Eichler, J. Šikra (ed.), A Reader in Slovak Linguistics. Studies in Semantics, Verlag Otto Sagner, München 1992: 59-75; Semantic Modification of Polynesian Lexicon under the Impact of Christian Teaching. Revue pro religionistiku 1 (1993), 1: 47-54; (spoluaut.), Encyklopédia jazykovedy [autor několika desítek hesel, člen redakční rady], Obzor, Bratislava 1993; Structuration of Space and Time in Polynesian Languages, in: Time, Space and Order in Asian and European Tradition, Japan Center, Praha 1993: 67-74; Lexical Metaphor and Componential Analysis of Meaning, in: Theoretical Problems of African and Asian Languages. Proceedings of the 5th International Symposium (Liblice 22-26 January 1990), Part II., Oriental Institute, Praha 1990: 300-308; Semantic Interference Across Cultural Borders. Translating Bible in Polynesia, in: Les approches et les méthodes interdisciplinaires de recherche en sciences sociales, Institut Franćais, Bratislava 1994: 161-168; Rané kontakty Európanov s obyvateľmi Oceánie a Japonska. Reakcie a stereotypy, Slovenský národopis 42 (1994), 3: 283-295; Aspects of Austronesian Kinship Semantics, in: A. K. Pawley - M. D. Ross (ed.), Austronesian Terminologies: Continuity and Change, Pacific Linguistics, C-127, 1994: 231-239; Die Gestaltung des Raumes. Ähnlichkeiten und Unterschiede, Slovenský národopis 43 (1995), 4: 471-478; Conceptual and linguistic reaction to European dominance in Polynesia. A case for interdisciplinary study, in: Methodological Challenges of Interdisciplinary Research in the Social Sciences, HSRC Publishers, Pretoria 1996: 163-174.

(A)

KŘIKAVOVÁ Adéla - česká íránistka a islamistka se zaměřením na islámské umění a historickou ekologii islámských zemí

* 9. 8. 1938 Praha

Je absolventkou Filozofické fakulty UK, kde v letech 1957-62 vystudovala oborovou kombinaci ruština, gruzínština (J. Jedlička), v letech 1968-73 pak obory perština (J. Marek, E. Štolbová, M. Shaki), arabština (prof. K. Petráček), dějiny a kultura islámských zemí (prof. F. Tauer). Od roku 1962 pracuje v Orientálním ústavu, kde založila obor kurdologie. V roce 1973 získala titul PhDr., roku 1992 hodnost CSc.

V rámci íránistiky se věnuje historickým aspektům formování kurdského etnika, jeho kultury slovní i materiální, dále výuce perštiny. V oboru islamistiky se zaměřuje na základní rysy islámského umění, v posledních letech pak na vztah muslimů k přírodě na základě literárních a uměleckých památek a principů islámu. K tomuto tématu a k islámské civilizaci jako celku zaměřuje intenzivní přednáškovou činnost určenou jednak veřejnosti, daleko více však odborníkům a studentům vysokých škol (architektura, zahradní architektura, religionistika), odborníkům různých řemesel, ekologům, rozhlasu a televizi.

V letech 1967-78 byla členkou International Society Kurdistan v Amsterdamu, od 1992 pracuje jako předsedkyně České orientalistické společnosti. Od roku 1995 je koordinátorkou interdisciplinární pracovní skupiny Člověk a krajina v dějinách.

D.-k.: (s V. Černým), Kurdové, Čerkesové, Praha 1984, 56 s.; (s Z. Müllerem a M. Mendelem), Islám - ideál a skutečnost, Praha 1990, 368 s.; H. Pavlincová a kol., Judaismus, křesťanství a islám, Praha 1994 [oddíl o islámu s Z. Müllerem a M. Mendelem].

PŘEKLADY: H. Keiserová: Přišli z pouště, Praha 1969, 199 s.; G. Chucišvili: Tbilisi, Moskva 1980, 2. vyd. 1989, 118 s.; V. P. Darkevič: Argonauti středověku, Praha 1984, 198 s.

D.-č./sb.: Kurdische Bibliografien, ArOr 41 (1973): 71-73; A Contribution to the Question of the Formation of the Kurdish Nation, ArOr 47 (1979): 145-160; (s L. Hřebíčkem), Educational Reform in Iran, ArOr 49 (1981): 221-239; (s L. Hřebíčkem), Some Remarks on Typological Classification in the Social Sciences, ArOr 51 (1983): 5-13; Der Bericht über persische Handschriften aus der Hinterlassenschaft von Ahmed Vefik Pasa und aus zwei weiteren türkischen Bibliotheken, in: Rapports, co-rapports, communications tchécoslovaques pour le Ve Congrès de l'Association internationale d'études du Sud-est européen, Praha 1984: 221-232; Islam and Environment Protection in the Middle East, in: Information Bulletin of PCMR (Berlin), 1986, 8: 27-28; (s L. Hřebíčkem), Communication Properties of Revolution: Exemplified on Iran 1978-1981, ArOr 57 (1989), 1: 14-25; Islámské umění (hry geometrie a hmoty), Umění a řemesla (1991), 4: 29-36; Mezi pouští a městem (umajjovské pouštní zámky), NO 46 (1991): 40-42; The Golden-handed Khán (The Kurdish Uprising Against Sháh Abbás I. the Great, 1608-1610), in: J. Prosecký (ed.), Ex pede pontis, Praha 1992: 121-130; Za míčkem v sedle, NO 49 (1994), 3: 93-96; Arabeska - obraz rytmu, ibid., 4: 132-135; Člověk na svém místě. (Malé zamyšlení nad stým výročím odchodu Vojty Náprstka), ibid., 8: 277-278; Alhambra, Domov (1994), 9: 34-36; Wind - an Invisible Element Between the Heaven and Man, in: L. Hřebíček, A. Křikavová (ed.), Ex Oriente. Collected Papers in Honour of Jiří Bečka, Oriental Institute, Prague 1995: 75-79; Muslim a jeho pozemský svět. Islámské umění. Islámské zahrady, in: Islám a jeho svět, Nadace Litera, Brno 1995: 26-35, 59-67; Azulejos - barevný svět za hradbou Pyrenejí, Domov (1995), 7: 48-49; Some Aspects of the Man-Nature Relationship in the Islamic World, ArOr 63 (1995), 4: 251-285; Seveřané pod jižním nebem. (Z dějin arabské a normanské Sicílie), NO 50 (1995), 1: 26-30; Anatolské koberce v pražském Belvederu, Ateliér 16-17 (1995): 197-199; Poušť jako domov, in: H. Svobodová (ed.), Krajina jako domov. Sborník příspěvků z kolokvia ve Žďáru n. Sázavou, říjen 1995, Žďár n. Sázavou 1996: 27-34; Ší'itský islám a Írán, in: Islám. Sborník cyklu přednášek uskutečněných v Moravském zemském muzeu, Brno 1997: 21-27; Svět za hradbami města. (Krajina v islámském světě), in: Krajina v dějinách člověka, Zvláštní číslo Zpravodaje ČOS, Praha 1997: 29-41; Evropské zahrady a Východ, in: Kamenná kniha, sborník k romantickému historismu - novogotice. Sborník mezinárodního symposia, konaného pod záštitou Ministerstva kultury ČR ve dnech 20.-24.června 1995 ve Valdštejnském paláci v Praze, zámek Sychrov 1997: 248-256; Měch na pouti světem, NO 52 (1997), 4: 146-149; Perská poselstva u dvora císaře Rudolfa II., ibid., 5: 182-185; Poselstva císaře Rudolfa II. ke dvoru perského šáha Abbáse I. Velikého, ibid., 6: 223-225. (A)

KŘÍŽ Vladimír - český spisovatel, cestovatel

* 20. 7. 1948 Jihlava

Po maturitě na gymnáziu v Jihlavě (1967) byl v letech 1969-77 zaměstnán jako kulturní pracovník v Polné a v Jihlavě. Od roku 1965 rozvíjel rozsáhlou publicistickou a přednáškovou činnost a podnikal studijní cesty se zaměřením na historii, současnost, kulturu a obyvatelstvo více než 70 zemí Evropy, Afriky, Asie, Austrálie a Tichomoří, Severní a Jižní Ameriky. Jeho fejetony, reportáže z cest a poezii vysílalo od 1970 Radio Brno, Praha, Vltava, Plovdiv, Tirol, Svobodná Evropa. Byl členem Literárního klubu Svazu čs. spisovatelů v Brně, dopisovatelem časopisů Západ (Kanada), Reportér (Švýcarsko) a Panoráma (Austrálie). V letech 1976-84 zastával funkci čestného konzula Hutt River Principality v ČSSR.

V důsledku spolupráce s disentem ztratil možnost pracovat v kultuře a byl vystaven politické perzekuci, jež ho roku 1984 přiměla k odchodu do exilu; krátce pobýval v Rakousku a od 1985 žije v San Francisku (USA), kde založil vlastní české nakladatelství Obzor. V exilu byl nejbližším přítelem cestovatele a hudebního skladatele Eduarda Ingriše a spolupracoval s Josefem Škvoreckým v Kanadě.

Od roku 1991 se střídavě zdržuje v San Francisku a v Jihlavě. Je členem Obce českých spisovatelů (od 1993) a v USA pracuje jako zahraniční zpravodaj pro Rádio Alfa (Praha), Rádio Vysočina (Jihlava), deník Rovnost (Brno). Roku 1997 absolvoval Illinoiskou univerzitu (USA), kde získal doktorát.

Aktivně se podílí na mezinárodních akcích Afrického muzea dr. Emila Holuba v Holicích, Klubu cestovatelů Globe v Prosiměřicích a Orient Clubu v Přelouči.

Je držitelem Občanské medaile za zásluhy s doživotní královskou ochranou (Austrálie, 1997).

D.-k.: Neobyčejné cesty, Obzor, San Francisco/Jihlava 1992; Pozdravy z cest, Obzor, San Francisco/Jihlava 1994; Na dalekých toulkách, Obzor, San Francisco/Jihlava 1998.

D.-č./sb.: V rezervaci Mjohjangsan, Lidé a země 29 (1980), 10: 460-463; Ministát Huttova řeka, ibid., 11: 520-521; Na hoře Rjonaksan, Lidé a země 30 (1981), 10: 456-458; Tuniskou železnicí na jih, Lidé a země 33 (1984), 10: 460-463; V džungli se ukrývá Mayapán, Lidé a země 39 (1990), 11: 510-514; Odešel cestovatel a mořeplavec, Lidé a země 40 (1991), 5: 291-292; Za psy dingo na Fraser Island v Austrálii, Cesty 4. Ročenka přátel turistiky a cestování - Klubu cestovatelů Globe, Prosiměřice 1992: 27-29; Za melodiemi Polynézie, Cesty 5, Prosiměřice 1993: 12-14; Petrópolis - město brazilských císařů, Cesty 6, Prosiměřice 1994: 15-18; Na Společenských ostrovech - Tahiti, Cesty 7, Prosiměřice 1995: 17-22; Za krásami Kostariky, Cesty 8, Prosiměřice 1996: 4-11.

L.: Gruntorád, J.: Kříž Vladimír. Katalog knih českého exilu Libri prohibiti 1948-1994, Primus, Praha 1995: 138-139; Hladík, J.: Čestní členové: Kříž Vladimír, Cesty 5, Prosiměřice 1993: 42; Pejskar, J.: Konzulem knížectví Hutt River Principality. Útěky železnou oponou, Melantrich, Praha 1992: 57-59.

(A)

KUBÁČ Vladimír - český biblista, hebraista, překladatel a pedagog

* 14. 4. 1929 Praha, + 24. 11. 1993 Praha

Po maturitě na Vančurově gymnáziu v Praze-Smíchově studoval v letech 1948-50 na Evangelické Husově bohoslovecké fakultě a 1952-53 na Husově čs. bohoslovecké fakultě v Praze, kde 1965 získal doktorát teologie (ThDr.). Již na gymnáziu vynikal znalostí latiny a během studia na Husově fakultě se zaměřil především na Starý zákon a biblickou hebrejštinu.

Po ukončení studia byl vysvěcen a 1953 nastoupil jako farář Církve čs. husitské v Počátkách, okr. Pelhřimov. V lednu 1961 byl přeložen na faru v Praze-Karlíně, zároveň se stal lektorem hebrejského jazyka na Husově fakultě a postupně počal přednášet i teologii Starého zákona. Roku 1964 přešel na fakultu na plný úvazek jako odborný asistent pro obory judaistika a religionistika. Ve svých přednáškách se často zaměřoval na nové archeologické nálezy a výzkumy (Jericho, Massada, Qumrán, Ebla apod.). V roce 1970 se habilitoval jako docent, 1976 byl jmenován profesorem Starého zákona a vedoucím biblické katedry, 1990 se stal proděkanem a 1992 děkanem Husitské teologické fakulty UK.

Jako biblista měl smysl pro širší ekumenickou spolupráci a od 1963 se zúčastnil prací na přípravě nového ekumenického překladu bible s výkladem, který vycházel v nakladatelství Kalich 1968-84. Připravil též předmluvy k jednotlivým knihám Starozákonních apokryfů, jež vyšly jako další svazek stejné řady 1985. Bibli chápal v kontextu s orientálním myšlením, ke kterému měl velmi blízko. Spolu s novozákonníkem prof. J. Mánkem se podílel na odklonu své církve od tzv. liberální teologie směrem k biblické orientaci.

Již od své disertační práce, v níž vyložil starozákonní knihu Job, hledal odpověď na otázku, proč je zcela nevinný člověk podrobován zkouškám utrpení. K této otázce se vracel i později. Jeho heslem se stala slova: Trpět neznamená prohrávat.

D.-k.: Zprubování víry - kniha Job [disertační práce, skriptum], Blahoslav, Praha 1963, 159 s.; Adamův hřích a pád v kanonické a mimokanonické literatuře biblické [habilitační spis], Praha 1970; (koed., s J. Mánkem), Pohled Bible na smrt a na život, Praha 1973, 178 s.; (s Jindřiškou Kubáčovou), Znamení smlouvy. (Zamyšlení nad knihou Genesis), Blahoslav, Praha 1983, 111 s., 2. vyd., Praha 1994; (spoluaut.), Výklady ke Starému zákonu, díl I. Zákon, Kalich, Praha 1991; díl II. Knihy výpravné, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996; díl III. Knihy naučné; díl IV. Knihy prorocké, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1998.

D.-č./sb.: asi 200 odborných článků, studií, recenzí a anotací v domácích i zahraničních časopisech, např. Mojžíš v biblické a rabínské tradici, Náboženská revue (1957), 5: 100-105; Kumránské svitky a Nový zákon, Český zápas (1958), 16-17, 19; Zjevení Staré smlouvy, Český zápas (1964), 42; Starozákonní evangelium (Ex 21, 24, Mt 5, 38-42), Náboženská revue (1966), 1-2: 29-35; Objev nového svitku, Český zápas (1967), 50; Archeologie a Bible, Český zápas (1970), 19; Poselství Starého zákona dnešnímu člověku, in: M. Kaňák (ed.), Padesát let Československé církve, Praha 1970: 169-175; Humanum Starého zákona, Theologická revue (1971), 1: 148-153; Spravedlnost a právní řád starého Izraele (K pětašedesátinám dr. M. Nováka), ibid., 2: 149-151; Chrám místem obnovy ztraceného ráje, Český zápas (1972), 22; Žena v pohledu Starého zákona, Theologická revue (1973), 3: 71-76; Umělecké poklady Tunisu, Theologická revue (1974), 1: 1, 14 n.; Některé problémy afrických žen, Český zápas (1975), 35; Spravedlnost v pohledu Bible, Český zápas (1977), 43; Nad starozákonním poselstvím, in: M. Salajka (ed.), Sborník k 70. narozeninám dr. M. Nováka, Blahoslav, Praha 1977: 19-24; Babylónská věž. Bábel, Český zápas (1978), 14; Starozákonní vůdce, kněz a prorok, in: M. Salajka (ed.), Duchovní služba v křesťanské církvi, Praha 1978: 73-83; Biblická interpretace starozákonní zvěsti, Theologická revue (1979), 1-2: 23-26, 39 n.; Stručně o islámu, Český zápas (1980), 32; Pyramida hrobkou krále Davida? Český zápas (1981), 5; Slovo a čin ve světle Starého zákona, Theologická revue (1981), 3: 68-72; Prorocké hnutí už v době praotců? Český zápas (1982), 6; Archeologie a Písmo svaté, Český zápas (1986), 47; Mesiáš ve starozákonní zvěsti, ibid., 49; Ebla, ibid.; Desatero v pohledu Bible, Český zápas (1987), 38; Aktuálnost řádu ve světle Deuteronomia, Theologická revue (1987), 5: 159-162; O vínu a opilství, Český zápas (1988), 10; Ekumenické vztahy, Český zápas (1989), 22 ad.

BIBLIOGRAFIE, viz: Úvod do hebrejského textu Starého zákona [skriptum], UK, Praha 1991.

L.: Československý biografický slovník, Academia, Praha 1992; Jindřiška Kubáčová: K nedožitým 65. narozeninám, Český zápas (1994), 8; 2. vyd. Znamení smlouvy, ÚR CČsH, Praha 1994 [životopis, foto]; Křesťanské stopy v českých dějinách, Lidová demokracie, 15. 4. 1996.

(kj)

KUBEŠOVÁ Marcela - česká sinoložka

* 10. 3. 1934 Praha

Po absolvování gymnázia v Benešově, Klatovech a Říčanech vystudovala v letech 1953-58 obor čínština a dějiny Dálného východu na Filologické fakultě Univerzity Karlovy (obhájila diplomovou práci z fonetiky čínštiny - Kvantitativní analýza tónů ve větném celku). V letech 1962-63 absolvovala mimořádné studium na Vysoké škole ekonomické. Po ukončení aspirantury (1964-68) získala 1969 hodnost kandidátky historických věd (CSc.) v oboru obecné dějiny; 1974 PhDr., 1973 obhájila docentskou práci, 1975 ustanovena docentkou pro obor obecné dějiny, 1988 doktorka historických věd (DrSc.).

Od roku 1958 pracovala v zahraniční redakci ČTK v Praze, z toho 1959-61 jako stálá zpravodajka ČTK v Pekingu. Výzkumu soudobé čínské ekonomiky se věnovala ve Výzkumném ústavu pro zahraniční obchod od 1962 do odjezdu do Keni 1963. V letech 1966-74 přednášela nejnovější dějiny Číny na katedře mezinárodních vztahů, později katedře dějin mezinárodního komunistického a dělnického hnutí Vysoké školy politické ÚV KSČ. V letech 1974-90 působila na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy jako vedoucí katedry věd o zemích Asie a Afriky a členka vědecké rady FF UK. Přednášela především soudobé dějiny Číny a metodický úvod do jejich studia. Analyzovala zejména období tzv. velkého skoku, u něhož mohla spojit autopsii se studiem původních pramenů a literatury. V řadě studií i v publicistice se zabývala kritikou čínského maoismu.

D.-k.: Vývoj hospodářství a zahraničního obchodu v asijských zemích socialistického tábora v roce 1960, Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, Praha 1961, 118 s.; Vývoj zahraničního obchodu socialistických zemí v roce 1961. Část II. Asijské země, Výzkumný ústav pro zahraniční obchod, Praha 1962, 65 s.; Vývoj Číny v letech 1945-1966, Vysoká škola politická, Praha 1967, 126 s.; Vnitřní politika KS Číny v období "velkého skoku vpřed" 1958-1960, Vysoká škola politická, Praha 1969, 320 s.; Čankajšek, Svoboda, Praha 1969, 199 s.; Vývoj Číny v letech 1945-1973, Vysoká škola politická, Praha 1975, 136 s.; Úvod do studia dějin ČLR, SPN, Praha 1983. 278 s.; (spoluaut.), Ekonomická a politická geografie Číny, in: Ekonomický a politický přehled zemí Dálného východu, SPN, Praha 1984; Úvod do studia dějin ČLR, SPN, Praha 1985, 220 s.; Cesty čínské revoluce. 1946-1956, AUC. Philosophica et Historica. Monographia CXVII. Univerzita Karlova, Praha 1987, 116 s.

EDICE: Prameny ke studiu dějin ČLR, 3 sv., SPN, Praha 1980, xiii + 199 s.; xv + 201 s.; Praha 1985, 220 s.

PŘEKLADY: (z ruštiny se Zdeňkem Kubešem), Dnešní Čína, Svoboda, Praha 1971, 301 s.; (z ruštiny se Zdeňkem Kubešem a Františkem Svátkem), Kritika teoretických koncepcí maoismu, Svoboda, Praha 1973, 276 s.; (z angličtiny), Jonathan D. Spence, Annping Chin: Čína 20. století, Svoboda, Praha 1996, 264 s.

D.-č./sb.: Osudy zakladatelů KS Číny, Dějiny a současnost 9 (1967), 11: 9-14; Devět let lidových komun v Čínské lidové republice, Věda, škola, praxe (1967), 1: 96-111; Poslední vládce z dynastie Čching, NO 23 (1968), 2: 45-47; Some Constant Factors in the Chinese Foreign Policy Making, in: Foreign Policy Making in India and China, Centre d'étude du Sud-est asiatique et de l'Extręme Orient, Bruxelles 1969: 90-103; The Political Role of the Chinese People's Liberation Army, in: The Role of the Chinese Army, Centre d'étude du Sud-est asiatique et de l'Extrème Orient, Bruxelles 1970; Sociálně-ekonomická teorie a praxe maoismu, Nová mysl XXVI (1972), 6: 852-864; Ob ekonomičeskoj politike gruppy Mao Cze-duna v period "boľšogo skačka" i jejo posledstvijach, in: Sovremennyj Kitaj. Sociaľno-ekonomičeskije problemy, Nauka, Moskva 1972: 168-182; [předmluva], in: Kritika teoretických koncepcí maoismu, Svoboda, Praha 1973: 5-21; Maoistické falzifikace v historiografii KS Číny. Nová mysl XXVII (1973), 1: 140-152; [předmluva], in: Nejnovější dějiny Číny, Svoboda, Praha 1974: 5-12; Někotoryje voprosy razvitija KP Kitaja posle X sjezda, in: Vnutripolitičeskije, obščeideologičeskije i ekonomičeskije problemy Kitaja posle X sjezda KPK, Tom 2, Institut osnovnych problem marksizma-leninizma CK PORP, Warszawa 1976: 165-181; Představa o Synu Nebes jako základ zahraničně politické doktríny imperiální Číny, NO 33 (1978), 8: 231-233; Čína: vnitřní krize a vnější agrese, NO 34 (1979), 4: 112-113; Maoistické falzifikace dějin KS Číny, Nová mysl 33 (1979), 10: 100-110; Mao Ce-tung a soudobý maoismus, NO 35 (1980), 7: 197-199; Čtvrtstoletí orientalistiky na Moskevské státní univerzitě, NO 36 (1981), 10: 305; Sovremennaja kitajskaja istoriografija o politike KPK 1958 g., in: Aktuaľnyje problemy istorii Kitaja. Sbornik statěj, Studia Orientalia Pragensia XI, UK, Praha 1982: 39-82; Regionální militarismus v raném období vývoje republikánské Číny, NO 39 (1984), 6: 165-167; Některé tendence sociálních procesů v současné Číně. Zprávy ČSO XXV (1985), 1: 47-66; Central Organs of the Communist Party of China, 1949-1984, in: Studia Orientalia Pragensia XV, UK; Praha 1986: 101-115; Čínská historická věda o nejnovějších dějinách země, Nová mysl (1988), 12: 119-130.

(A)

KUBÍČKOVÁ-STIVÍNOVÁ Věra - česká íránistka, překladatelka, specialistka v oboru islámského výtvarného umění

* 16. 12. 1918 Rybná nad Zdobnicí

Cit pro umělecké směry výtvarné i literární získala pod vlivem svého otce, sochaře Leoše Kubíčka. Studium na Obchodní akademii v Praze, zahájené v roce 1936, násilně přerušilo uzavření českých vysokých škol. Zájem o Orient ji po válce přivedl na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde byli jejími učiteli prof. J. Rypka a F. Tauer, v oboru dějin umění pak prof. Jan Květ. Na základě doktorské disertace Kitáb-i períšán hakíma Qá'áního získala 1951 titul PhDr.

Krátkou dobu pracovala jako asistentka v knihovně katedry Blízkého východu na FF UK, v roce 1952 nastoupila jako vědecká pracovnice do Orientálního ústavu, který se o rok později stal součástí nově založené akademie věd. Roku 1960 začala působit jako externí pedagog pro obor perské literatury opět na FF UK. V důsledku politické perzekuce byla nucena 1972 Orientální ústav opustit; pokračovala však řadu let ve spolupráci s Náprstkovým muzeem, později s orientálním oddělením Národní galerie, kde uplatnila své široké znalosti v oboru islámského umění.

Za dobu své působnosti v Orientálním ústavu publikovala řadu vědeckých i populárních statí na téma perské klasické poezie a zejména pak moderní perské prózy. V souvislosti s badatelskou prací v oboru publikovala též řadu knižních i časopiseckých překladů a hesel v různých literárních slovnících a encyklopediích.

D.-k.: Kitáb-i períšán hakíma Qá'áního [nepubl. disertační práce], FF UK, Praha 1950/51, č. 2811; Qaani poète persan du XIXe siècle, Prague 1954, 82 s.; (spoluaut.), J. Rypka a kol.: Dějiny perské a tádžické literatury [kap. Novoperská literatura XX. století], Praha 1956: 269-320, 449-452; (spoluaut.), O. Král a kol., Contribution to the Study of the Rise and Development of Modern Literature in Asia, Vol. II, Prague 1968: 51-56, 68-77, 79-87, 120-124; Vol. III, Prague 1970: 32-46.

PŘEKLADY: (s Janem Rypkou), Po cestách Alláhových. Perské legendy a paraboly, Praha 1948, 102 s.; Rubá'iját. Výbor ze starých perských mystiků, Praha 1948, 68s.; (s Karlem Petráčkem), Abú Alí Síná: Z díla, Praha 1954, 216 s.; Sa'dí: Růžová zahrada. Výbor z Bústánu a Gulistánu, Praha 1954, 218 s.; Bábá Táhir zpěvák hamadánský. Přel. a vyprávěním spojila V. Kubíčková [rozmnoženo], Praha 1956, 31 s.; Firdausí: Zál a Rúdábe, Praha 1958, 90 s.; S. Hedájat: Tři kapky krve, Praha 1964, 180 s.; F. Esfandiary: Občanský průkaz, Praha 1972, 212 s.; (s Jiřím Osvaldem), Sádek Čúbak: Spravedlnost, Praha 1975, 258 s.; Fachruddín Gurgání: O lásce Vís a Rámín, Praha 1979, 319 s.; Šamsuddín Muhammad Háfez: Co zbude z růží, když je slavík zradí, Praha 1987, 104 s.; Šamsuddín Muhammad Háfez: Z dívánu, Praha 1987, 70 s.; Nizámí Arúzí: Naučení korunnímu princi aneb Čtyři rozpravy, Praha 1975, 148 s.

D.-č./sb.: úvod, in: Persische Miniaturen, Praha 1960: 7-70; La Qasída ą l'honneur de Wagíhuddín Zangí, ArOr 20 (1952): 435-441; The Seasons and the Labors of the Month in Islamic Art, Ars Orientalis 1/1954; Tři povídkáři z Íránu (M. A. Džamálzáde, Sádek Hedájat, Bozorg Alaví), Světová literatura 7 (1962): 160-161; On the Path of Asian Literatures to Modernity, NOB 6 (1967): 1-6, 33-37, 65-71, 114-120; Poznámka o zvířatech ve výtvarném umění Íránu, NO 24 (1969): 136-137; Poznámka ke staroperské architektuře, NO 25 (1970): 184-185; (spoluaut.), Islámská laková malba [katalog k výstavě], Teplice 1978.

PŘEKLADY: Abú Saíd: Čtyřverší, Rúzbehán: Čtyřverší, NO 1 (1945-46), 10: 2, 3; S. Hedájat: Stolec Abú Nasra, in: Deset novel Asie a Afriky, Praha 1961: 155-173; Sa'adí: Růžová zahrada, in: Čítanka světové literatury, Praha 1968: 60-62; Rúdakí: Elegie na zašlé stáří, NO 10 (1955): 138; Attár: Vyznání Madžnúnovo, ibid.: 142; Jubilejní návštěva u šejcha Sa'dího, Světová literatura 3 (1958), 5: 122-126; Perské lidové písně. Z materiálů S. Hedájata a Kúhí Kermáního, NO 15 (1960): 148; M. A. Džamálzáde: Jak jsem se stal politikem, Světová literatura 7 (1962), 1: 161-167; S. Hedájat: Zaběhlý pes, ibid.: 167-170; B. Alaví: Padesát tři, ibid.: 171-175; S. Hedájat: Prostředník, NO 17 (1962): 153-155; S. Hedájat: Slepá sova, Světová literatura 7 (1962), 5: 74-107; S. Čúbak: Klec, NO 19 (1964), 10: příl.; (přel. s I Lewitovou), S. Chubak: The Wooden Horse. The Cage, NOB 4 (1965): 148-156; Ghazzálí: Napomenutí králům, NO 24 (1969): 35, 48, 51, 55.

L.: Jiří Bečka: Anniversary - Věra Kubíčková ArOr 57 (1989), 3: 257-262; Adéla Křikavová: Jubilantka Věra Kubíčková-Stivínová, NO 48 (1993), 10: 316-317; Jiří Bečka: Věra Kubíčková-Stivínová 1998, NO 53 (1998), 9: 356-357.

(ak)

KUNC Jiří - český politolog, latinoamerikanista

* 24. 11. 1947 Praha

V letech 1967-72 studoval romanistiku na Filozofické fakultě UK, obor španělština, francouzština (italština). V letech 1974-90 působil v Orientálním ústavu ČSAV v oddělení Latinské Ameriky. Doktorát z filozofie (PhDr.) na téma francouzský strukturalismus získal 1974. Roku 1981 obhájil kandidátskou disertační práci Chilský stát a neozbrojená cesta revoluce. Od roku 1986 se stal vedoucím oddělení Latinské Ameriky OÚ ČSAV, v letech 1987-90 byl šéfredaktorem ročenky Latinská Amerika - Dějiny a současnost. V letech 1990-92 vedl tým pro komparativní politiku v Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV, od 1993 působí v Institutu základů vzdělanosti UK, od 1994 rovněž v Ústavu politologie FF UK. Od roku 1992 byl členem redakce Přítomnosti, v současnosti Nové přítomnosti. Je rovněž členem redakční rady Politologické revue (od 1994) a členem výkonného výboru České společnosti pro politické vědy (od 1996).

Zabývá se zejména problematikou revolucí, nastolování a demontáže byrokraticko-autoritářských režimů, přechodů k demokracii, konstrukcí a rekonstrukcí stranických systémů, politikou a kulturou románských zemí.

D.-k.: (spoluaut. Veronika Kotulanová), Kapitoly z dějin Střední Ameriky, Horizont, Praha 1981, 197 s.; Chilský stát a neozbrojená cesta revoluce, OÚ ČSAV, Praha 1985; Salvador Allende, Horizont, Praha 1987; (spoluaut. Vladimíra Dvořáková), Nikaragua, Praha, Svoboda 1990, 238 s.; (spoluaut. Vladimíra Dvořáková), O přechodech k demokracii, SLON, Praha 1994, 156 str.; Kapitoly z dějin Latinské Ameriky, Ostravská univerzita, Ostrava 1994, 120 s.

D.-č./sb.: Latinská Amerika a současná politika USA, Zprávy ČSO při ČSAV (1981), 1; Předpoklady nikaragujské revoluce, ČSČH (1985), 6: 801-830; Revoluce v Nikaragui a politika Spojených států amerických, Teorie socialismu (1986), 1: 46-62; (spoluaut. Miloslav Uličný), Die christlich-demokratische Ideologie, in: Politisch-ideologische Strömungen in Lateinamerika. Traditionen und aktuelle Bedeutung, Akademie Verlag, Berlin 1987: 404-434; (spoluaut. Adalbert Dessau), Geistige Prozesse in der Katolischen Kirche, in: ibid.: 523-566; Revolučné hnutie v Latinskej Amerike a víťazstvo kubánskej revolúcie, in: Samuel Cambel (ed.), Dejiny svetovej socialistickej sústavy, SPN, Bratislava 1987: 330-350; (spoluaut. Gabriela Štěchová), Malvínská válka (1982) Latinská Amerika - Dějiny a současnost (1989), 2: 69-133; (spoluaut. Vladimíra Dvořáková), Náboženská otázka v brazilských dějinách, ibid.: 256-265; Demokracie v Latinské Americe, Sociologické aktuality (1990), 4; Kam se starými strukturami - příklady z historie (Itálie, Argentina, Řecko, Portugalsko, Španělsko, Československo), Tvar (1991): 8-15; (spoluaut. Vladimíra Dvořáková), Bez svobody není inovace ani tvůrčí poznání - rozhovor s Fernandem Henriquem Cardosem, Prostor (1992), 19: 121-127; (spoluaut. Vladimíra Dvořáková), Nový svět: obyvatelé a dobyvatelé, Tvar (1992): 21-27.

(A)

KUTSCHER Eduard Jecheykel - izraelský lingvista a filolog slovenského původu

* 1909 Topoľčany, + 1971 Jeruzalém

Studoval na slovenských ješivách, ve Frankfurtu nad Mohanem a v Jeruzalémě. Po studiu působil nějakou dobu na školách v Tel Avivu a Jeruzalémě. V roce 1942 byl jmenován tajemníkem Akademie hebrejského jazyka v Jeruzalémě. Od roku 1949 přednášel hebrejskou filologii na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě jako docent, od 1960 jako profesor. Od roku 1958 působil též jako lektor hebrejštiny na Bar Ilanské univerzitě v Tel Avivu. Zaměřoval se na lingvistické studium Izajášova svitku od Mrtvého moře (hebrejsky a angl., 1959), dále se věnoval jazykovému rozboru apokryfických spisů apod. Byl editorem časopisu Akademie hebrejského jazyka Lešonenu (od 1965).

D.-k.: The History of Hebrew Language, Jerusalem 1984.

L.: Encyclopaedia Judaica, Vol. 10, Jerusalem 1971, kol. 1305.

(ko)

KUŤKA Karol - slovenský japanista, literát, historik a překladatel

* 12. 2. 1951 Topoľčianky (okr. Nitra)

Roku 1975 ukončil studium japanistiky na Institutu orientalistiky Varšavské univerzity (prof. W. Kotaňski). V letech 1976-80 absolvoval interní aspiranturu v Kabinetu orientalistiky SAV, 1980-82 postgraduální studium japonštiny na Ósacké univerzitě cizích jazyků a moderních japonských dějin na Univerzitě v Kóbe. Roku 1988 absolvoval v Japonsku kurs lektorů japonštiny sponzorovaný Japonskou nadací (Japan Foundation). Mgr. (1975), CSc. (1983).

Během aspirantury v KO SAV a studijních pobytů v Japonsku se zaměřoval zejména na studium moderních dějin Japonska a poválečných vztahů se zeměmi jihovýchodní Asie. Po 1983 jako vědecký pracovník Literárnovedného ústavu SAV se věnoval výzkumu moderní japonské literatury. Roku 1986 se podílel na založení studia japonštiny na Filozofické fakultě Univerzity Komenského, kde do 1991 (externě) přednášel japonský jazyk, dějiny, kulturu, literaturu, tlumočnictví a překlad. Od roku 1991 dlouhodobě působí v Japonsku.

Vydal více než deset monografických studií, několik překladů a popularizační články, zejména pro AAS a Revui světové literatury.

D.-k.: Mein Traumland Japan, Slovart, Bratislava - Gondrom 1987, 128 s.

PŘEKLADY: Onoda Hiró: Moja tridsaťročná vojna, Nakladateľstvo Pravda, Bratislava 1981, 254 s.; Mišima Yukio: Smäd po láske. Príboj, Vydavateľstvo Tatran, Bratislava 1988, 268 s.

D.-č./sb.: The Question of Japanese Reparations after World War II and its Development up to the Year 1949, AAS XVI (1980): 91-116; The First Works of Japanese Postwar Literature Presenting the Atomic Tragedy of Hiroshima and Nagasaki and Their Significance, AAS XXII (1986): 81-99; Some Reflections on the Atomic Bomb Literature and Literature on the Atomic Bomb and Occupation of Japan, AAS XXIII (1988): 77-85; Japonská povojnová literatúra, Revue svetovej literatúry 6/1989; Some Reflexions on Yukio Mishima's Life, Views and Works, AAS XXIV (1989): 81-93; Literárny vývin v Japonsku prvej polovice 20. storočia, in: Premeny a návraty, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1989: 35-64.

PŘEKLADY: Óe Kenzaburó: Zajatec, in: Slnečný vejár, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1979: 351-401; Hara Tamiki: Letné kvety, Revue svetovej literatúry 1/1986: 83-91.

(A)

KYBAL Vlastimil - český historik, diplomat, publicista a iberoamerikanista

* 30. 5. 1880 Černochov (okr. Louny), + 2. 1. 1958 New Haven (USA)

Vystudoval historii na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze u prof. J. Golla. Filozofickou fakultu absolvoval 1903. Roku 1904 byl promován doktorem filozofie. 1911 se na mateřské fakultě habilitoval jako docent všeobecných dějin věku středního a nového. Roku 1918 byl jmenován mimořádným a 1919 řádným profesorem pro české dějiny doby nové se zvláštním zřetelem k vývoji politickému, sociálnímu a kulturnímu. Jeho příklon k dějinám a kultuře románského světa posilovaly studijní pobyty po ukončení vysokoškolského studia (Francie, Itálie, Španělsko s výjezdem do Portugalska) a sňatek s Mexičankou Annou Marií de la Merced Sáenz y Aguilar. Vznik samostatného Československa a negativní zkušenosti s prostředím na pražské filozofické fakultě vedly společně s autorovým interesem o novověké politické dějiny k rozhodnutí definitivně se věnovat diplomatické kariéře. V letech 1920-25 byl vyslancem ČSR v Itálii, 1925-27 v Brazílii (a od 1926 v Argentině), 1927-33 ve Španělsku (a Portugalsku), 1935-39 pak v Mexiku (a Střední Americe). V období let 1939-58 setrval v exilu v USA, kde přednášel na univerzitách; naposledy na Yaleské univerzitě v New Havenu. Ocenění se mu dostalo v cizině, především v románských zemích. Za svou diplomatickou aktivitu obdržel velkokříž Italské koruny a velkokříž Isabely Katolické (Španělsko).

Stal se spolutvůrcem československé latinskoamerické politiky mezi dvěma světovými válkami a mluvčím zájmů čs. kapitálu orientovaného k pronikání na latinskoamerické trhy (Baťa). Působil jako propagátor československo-latinskoamerické politické, hospodářské, sociální (vystěhovalectví) a kulturní spolupráce, byl vůdčí osobností a organizátorem pročeskoslovenské propagandistické kampaně v Brazílii v polovině 20. let a prolatinskoamerických aktivit v ČSR ve 20. a 30. letech. Profesi historika uplatnil při studiu dějin středoevropsko-latinskoamerických vztahů a v publicistické argumentaci. Položil základy budoucího oboru (historická) iberoamerikanistika. Jeho spis Po československých stopách v Latinské Americe (1935) nabyl podoby programového prohlášení československé a české iberoamerikanistiky.

D.-k.: Jižní Amerika ve světovém hospodářství, Praha 1934; Jižní Amerika. Přehled hospodářský, obchodní a politický, Praha 1935; Po československých stopách v Latinské Americe, Praha 1935; Naše práce v Mexiku a Střední Americe, 1935-1938, México 1939.

D.-č.: časopisecké texty shrnuty např. v souborech: Um Anno no Brasil. Artigos, Conferencias e Discursos sobre a Tchecoslovaquia e suas Relaćoes com o Brasil, Rio de Janeiro 1926; Segundo Anno no Brasil, Rio de Janeiro 1927; Jižní Amerika a Československo. S přehledem obchodní, finanční a emigrační činnosti jiných národů, Praha 1928.

L.: Kutnar, F.: Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví II, Praha 1977: 144-146; Barteček, I.: O Interesse do Capital Checo pela América Latina nos Anos 20 e 30 (O Brasil), Ibero-Americana Pragensia XXV (1991): 149-161; Šlapal, M.: Vlastimil Kybal - historik a diplomat [diplomová práce, katedra historie FF Ostravské univerzity], Ostrava 1994; Barteček, I.: Vlastimil Kybal - od historických studií k dílu diplomatickému, in: Pocta Josefu Polišenskému, Olomouc 1996: 23-28. Pozůstalost V. Kybala je uložena ve Státním ústředním archivu Praha, III. oddělení, viz Hrdá, A.: Kybalova pozůstalost. Inventář, SÚA 367/40, Praha 1965.

(ib)


Zpět na abecední vyhledávání