Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-I Zpět na abecední vyhledávání K->

JAHN Karel - českoněmecký orientalista, semitista, íránista a turkolog

* 26. 3. 1906 Brno, + 7. 11. 1985 Utrecht

Studoval semitistiku, íránistiku a turkologii v Brně, Lipsku a hlavně v Praze u prof. A. Grohmanna a M. Winternitze; obhájil doktorskou disertační práci Studien zur frühislamischen Epistolographie der ersten drei Jahrhundert (1931/32). Roku 1938 se habilitoval na pražské německé univerzitě prací Geschichte Gazan Haus des Rašid al-Din; zde přednášel do 1942/43. Poté, co byl povolán do armády, uchýlil se do Holandska. Na univerzitě v Utrechtu byl 1948 jmenován docentem turecké a slovanské filologie, 1953 se stal profesorem turečtiny a perštiny v Leidenu. Po odchodu do důchodu do roku 1983 učil svůj obor na vídeňské univerzitě a stal se tu členem Österreichische Akademie der Wissenschaften. Roku 1955 založil časopis Central Asiatic Journal. Činným členem Orientálního ústavu byl zvolen 1938.

D.-k.: Ta'rih-i mubarak-i gazani des Rašid al-din Fadl Allah Abi-l-hair, Praha 1941; Türkische Freilassungserklärungen des 18. Jahrhunderts (1702-1776), Napoli 1963; Rashid al-Din's History of India, The Hague 1965; Die Weltgeschichte des Rašid ad-Din. Band 1: Die Geschichte der Oguzen, Wien 1969; Band 2: Die Chinageschichte, Wien 1971; Band 3: Die Geschichte der Kinder Israels, Wien 1973; Band 4: Die Frankengeschichte, Wien 1977; Band 5: Die Indiengeschichte, Wien 1980 aj.

D.-č./sb.: Vom Frühislamischen Briefwesen. Studien zur islamischen Epistolographie der ersten drei Jahrhunderte der Higra auf Grund der arabischen Papyri, ArOr 9 (1937): 153-200; Das iranische Papiergeld. Ein Beitrag zur Kultur- und Wirtschftsgeschichte Iran's in der Mongolenzeit, ArOr 10 (1938): 308-340 aj.

L.: Heissig, Walter: Karl Jahn (1906-1985), Der Islam 64 (1987): 4-5.

(jb)

JANKOVEC Miloslav - český indonesista, historik a politolog

* 22. 5. 1928 Leletice

Po absolvování učitelského ústavu 1946 působil jako učitel. V letech 1949-53 vystudoval fakultu společenských věd na Vysoké škole politických a hospodářských věd, obor historie. Obhájil diplomovou práci na téma Řešení národnostní otázky v čínské revoluci a získal titul promovaný historik. Doktorát filozofie získal na Filozofické fakultě UK v květnu 1966. Po absolvování VŠPHV působil postupně v letech 1953-57 jako vysokoškolský učitel a metodik školského odboru Ministerstva pracovních sil. V letech 1957-88 pracoval v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii a pozdějším Ústavu mezinárodních vztahů zprvu jako dokumentátor, později vedoucí vědecký pracovník. Zde rovněž obhájil kandidátskou práci na téma Indonéská národně demokratická revoluce a režim řízené demokracie (1965). V roce 1968 se habilitoval na Univerzitě 17. listopadu prací na téma Zahraniční politika Indonéské republiky v letech 1945-1955: vnitřní a vnější podmínky a příčiny vzniku koncepce aktivní neutrality a afro-asijské solidarity. V letech 1960-62 studoval indonéštinu na Jazykové škole.

V Ústavu mezinárodních vztahů se zabýval otázkami národně osvobozeneckého hnutí po druhé světové válce, problémy rozvojových zemí, formování afro-asijské solidarity a soudobými dějinami zemí Dálného východu, jižní a jihovýchodní Asie, zvláště Indonésie, Indočíny a sdružení ASEAN. Spolupracoval s Univerzitou 17. listopadu, Filozofickou fakultou UK, Komenského univerzitou v Bratislavě, Vysokou školou ekonomickou v Praze a s Orientálním ústavem ČSAV.

Při řešení výzkumných úkolů pobýval v Polském ústavu mezinárodních vztahů (PISM) ve Varšavě, v Institutu vostokoveděnija v Moskvě, na indonéské akademii Lembaga Ilmu Pengetahuan v Jakartě, na Indian School of International Studies v Dillí. Po roce 1969 mu byly zakázány výjezdy a působení na akademických pracovištích.

Dlouhodobě pracoval jako člen ústředního výboru Československé společnosti orientalistické při ČSAV a předseda její ediční komise, jako předseda Československo-indonéské společnosti, resp. jako člen ústředního výboru následnické Společnosti přátel Indonésie - Nusantara.

D.-k.: Ženeva a Laos, SNPL, Praha 1961, 104 s.; Otázky Západního Irianu, ÚMV, Praha 1962, 88 s.; Indonéská národně demokratická revoluce a režim řízené demokracie, ÚMV, Praha 1965, 343 s.; Indonéská zahraniční politika v letech 1945-1955. Vnitřní a vnější podmínky a příčiny vzniku koncepce aktivní neutrality a afro-asijského hnutí solidarity, ÚMV, Praha 1966, 235 s. + 58 s. dokumentární příl.; Indonesie 1945-1965, Svoboda, Praha 1966, 210 s.; Politika ČLR vůči socialistickým zemím jihovýchodní Asie, ÚMV, Praha 1968, 137 s.; Působnost regionálních faktorů na vývoj tzv. vietnamského konfliktu, ÚMV, Praha 1968, 85 s.; Politický systém Indonéské republiky [skriptum], Praha 1969, 191 s.; Jihovýchodní Asie [skriptum], FF UK, Praha 1969, 87 s.; (s J. Kovářem), Pakty a sdružení v oblasti jižní a jihovýchodní Asie, ÚMV, Praha 1970, 81 s.; K mírovému řešení konfliktu v Indočíně, ÚMV, Praha 1972, 52 s.; Vietnamizace jakožto průsečík působnosti vnějších činitelů v oblasti jihovýchodní Asie, ÚMV, Praha 1972, 65 s.; Vietnam, NF, Praha 1973, 111 s.; Politika Spojených států k jihovýchodní Asii po pařížských dohodách, ÚMV, Praha 1973, 25 s.; Strategické koncepce zahraniční politiky ČLR, ÚMV Praha 1975, 31 s.; K současným čínsko-japonským vztahům, ÚMV, Praha 1977, 62 s.; Vývoj vztahů mezi socialistickými státy Indočínského poloostrova a státy ASEAN, ÚMV Praha 1981, 34 s.; South-East Asia in international relations, MON, Praha 1982, 173 s.; Mezinárodní postavení a zahraniční politika zemí Indočíny, ÚMV, Praha 1985, 47 s.; Aktuální otázky vztahů socialistických zemí Indočíny a kapitalistických států ASEAN s ohledem na působnost vnějších faktorů, ÚMV, Praha 1985, 63 s.; Politika Čínské lidové republiky vůči rozvojovým zemím po XII. sjezdu KS Číny, ÚMV, Praha 1985, 77 s.; Mezinárodní postavení a zahraniční politika KLDR v osmdesátých letech, ÚMV, Praha 1986, 73 s.; Mezinárodní postavení a zahraniční politika zemí Indočíny, ÚMV, Praha 1986, 47 s.; Vzájemná spolupráce a bezpečnost indočínských zemí, ÚMV, Praha 1987, 68 str.; Normalizace zahraničních politických vztahů Čínské lidové republiky se zeměmi jihovýchodní Asie, ÚMV, Praha 1987, 55 s.; (spoluaut.), Svět 1970 [-1987]. Ročenka, ÚMV - Svoboda, Praha 1970-1987 [Indočína, jihovýchodní Asie, sdružení ASEAN]; Politické řešení kambodžského konfliktu, ÚMV, Praha 1988, 47 s.; Otázky bezpečnosti Korejského poloostrova, ÚMV, Praha 1988, 103 s.; Česká republika a země Indočíny, vzájemné vztahy a možnosti spolupráce, ÚMV, Praha 1995, 124 s.;

SBÍRKY DOKUMENTŮ: Dokumenty k národně osvobozeneckému hnutí. Díl I. Dokumenty celosvětového významu, Asie, Afrika, SNPL, Praha 1962, 528 s.; Dokumenty k národně osvobozeneckému hnutí. Díl II. Afro-asijské hnutí solidarity, Střední východ, Latinská Amerika, SNPL, Praha 1962, 210 s.; Dokumenty z konference solidarity afrických a asijských národů, in: Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí, 1963, č. 2: 1-21; (spoluaut.), Dokumenty k otázce jižní a jihovýchodní Asie, MZV, Praha 1964, 533 s.; Vybrané dokumenty k zahraniční politice Indonéské republiky, ÚMV, Praha 1966, 235 s.; Selected documents on Indonesian foreign policy 1945-1965, ÚMV, Praha 1966, 150 s.; Documents of the First Bandung Conference of Afro-Asian Countries, ÚMV, Praha 1966, 450 s.; Sborník dokumentů Ženevské konference o Indočíně z roku 1954, ÚMV, Praha 1969, díl I. 164 s., díl II. 122 s.; Indochina chronology 1940-1973, MON, Praha 1973, 93 s.

D.-č./sb.: Problémy řízené demokracie v Indonesii, Nová mysl (1959), 12: 1291-1302; Západní Irian - nedílná součást Indonéské republiky, Otázky mezinárodních vztahů (1962), 2: 61-120; Dr. Ahmed Sukarno a jeho úloha ve vývoji Indonéské republiky, Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí (1963), 9-10: 31-45; Indonéské proměny, Nová mysl (1966), 3: 40-42; Manilská deklarace, Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí (1964), 2: 5-8; Formování a vznik hnutí afro-asijské solidarity a jeho jednotné organizace, Otázky mezinárodních vztahů (1964), 8: 55-97; K současnému stavu protikoloniálního hnutí solidarity, Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí (1966), 2: 15-24; Afroasijské konference, NO 16 (1961), 6: 123-126; Poznámky k indonéské zahraničně politické koncepci aktivní neutrality, Mezinárodní vztahy (1968), 2: 62-66; Komu patří Sabah, Mezinárodní politika (1968), 11: 27-28; K problémům stability a bezpečnosti jihovýchodní Asie, in: Vybrané problémy rozvojových zemí. Sborník příspěvků z vědecké konference, ÚMV, Praha 1971: 187-212; Vietnamský konflikt v ženevských a pařížských dohodách, Mezinárodní vztahy (1973), 4; The American war in Indochina, in: U. S. war against Indo-China, MON, Praha 1973: 1-44; Populační exploze v jihovýchodní Asii, NO 28 (1973), 6: 193-195; Eskalace válečného konfliktu ve Vietnamu, in: USA a jihovýchodní Asie po druhé světové válce, Academia, Praha 1978: 284-291; Mírové ujednání v Indočíně, ibid.: 345-362; K problému vzájemných vztahů zemí ASEAN a Indočíny, Mezinárodní vztahy (1981), 6: 57-67; Vzájemná bezpečnost a spolupráce indočínských zemí, Mezinárodní vztahy (1987), 9: 38-46; Kampučská otázka, Mezinárodní vztahy (1988), 9: 23-32; Politické řešení kambodžského konfliktu, Mezinárodní vztahy (1989), 8: 28-37; Komplikace v řešení kambodžské otázky, Mezinárodní vztahy (1990), 2-3: 58-66. (A)

JANOŠ Jiří - český japanolog a koreanista

* 4. 6. 1942 Praha

Studoval japanologii a koreanistiku na Filozofické fakultě UK v Praze v letech 1969-75. Roku 1977 obhájil rigorózní práci pod vedením dr. M. Nováka a doc. Petra Sgalla a získal titul PhDr. V letech 1979-90 pracoval jako překladatel a redaktor v Redakci obrazového zpravodajství ČTK; zároveň se však soustavně věnoval především popularizaci japonských dějin. Od roku 1991 působí jako nezávislý publicista a překladatel.

D.-k.: Problémy aktuálního členění v moderní japonštině [nepubl. rigorózní práce], FF UK, Praha 1975, 121 s.; 99 zajímavostí z Japonska, Albatros, Praha 1984, 288 s.; Tajemný nindža, Albatros, Praha 1986, 80 s.; Origami - japonské skládanky z papíru, SNTL, Praha 1991, 34 s.; Honda - král motocyklů, Informatorium, Praha 1992, 108 s.; Origami, Svojtka a Vašut, Praha 1993, 20 s.; Tajemná země Nippon, Knižní klub, Praha 1994, 216 s.; Dokonale utajená Korea. Civilizace, země, lidé, Libri, Praha 1997, 192 s.; Tajemný Nippon. Civilizace, země, lidé, Libri, Praha 1998, 312 s.

D.-č./sb.: Some problems of functional sentence perspective in modern Japanese, Journal of Pragmatics 3/1978: 247-260; Nó - divadlo s tradicí šesti století, 100 + 1 ZZ 20/1980: 40-43; Japonské Porýní, Lidé a země 5/1984: 10-14; Království japonského čaje, Svět v obrazech 33/1988: 22; Slavnost samurajů v Kamakuře, Svět v obrazech 45/1988: 24-25; Macao v roce minus deset, 100 + 1 ZZ 4/1989: 26; Přísně střežené zrcadlo bohyně slunce v Ise, 100 + 1 ZZ 12/1989: 42-43; Malovaná a obrázková písma, Sedmička pionýrů 44/1989: 12-13 a 45/1989: 12-13; Samurajské hroby ve starém Edu, Svět v obrazech 45/1989: 22; Korea není Čína ani Japonsko, Prostor, 16. 5. 1992: 10; Ráj japonských žen přestal existovat před osmi sty lety, Prostor, 27. 6. 1992: 5; Okinawa - zapomenuté království karate, Prostor, 3. 10. 1992: 4; Myslí Japonci jinak než my? Prostor, 10. 10. 1992: 6 a 17. 10. 1992: 6; Cesta vůní - kódó, Prostor, 28. 11. 1992: 6; Jižně od Kim Ir-sena, Mladý svět 13/1993: 18-22; Jak se bydlí v Japonsku, Bydlení 1/1993: 20-23; Korea - tygr dosud neznámý, Kosmopolitan 6/1993: 6-11; Korea - země budoucnosti? Český deník, 23. 7. 1993; V korejských klášterech se zastavil čas, Kosmopolitan 7-8/1993: 24-27; Na korejské svatbě, Lidé a země 10/1996: 596-601; Korejci - Irové Dálného východu? Koktejl 10/1996: 68-75; Ostrovu Čedžo vládnou harubangové, Lidé a země 3/1997: 137-141.

(A)

JANOTA Otokar Jindřich - český hispanista

* 2. 7. 1882 Praha, + 5. 3. 1919 Praha

Studoval románské jazyky na univerzitách v Praze, Římě, Lausanne a v Ženevě. Od roku 1905 působil v Praze jako středoškolský profesor, doktorátu dosáhl 1906 a po cestě do Španělska byl 1908 jmenován lektorem španělštiny na české pražské univerzitě. Zabýval se románskými literaturami, např. tématy Petrarka ve Španělsku, Tristan a Isolda v románských literaturách atd. Neprojevoval sice velký zájem o latinskoamerickou oblast, jeho překlad peruánského dramatu a edice kečujské gramatiky z rukopisu v pražské univerzitní knihovně se však staly součástí české iberoamerikanistiky.

D.-k.: Španělská mluvnice jazyka peruánského, Praha 1908; Ollanta čili přísnost otcovská a velkomyslnost králova, Praha 1918.

L.: OSN, XXVIII, Praha 1909: 687-8; OSNND, III, 1, Praha 1934: 99-100; Groh, F.: Nekrolog, in: Inaugurace rektora dne 3. 12. 1919 ; týž: Nekrolog, Výroční zpráva malostranské reálky 1918-19.

(jo)

JEDLIČKA Jaromír - český armenolog, gruzinolog, srovnávací jazykozpytec a překladatel

* 9. 10. 1901 Praha, + 1. 8. 1965 Zdíkov

Po absolvování Akademického gymnázia v Praze ukončil studium na Filozofické fakultě UK v oborech anglistika a slavistika obhajobou disertace Theorie a praxe realismu u Johna Galsworthyho a Arnolda Bennetta. Po promoci se věnoval překládání z anglické literatury a rozšiřoval si vzdělání dvouletým studiem na Vysoké škole obchodní. V té době se začal vážně zabývat studiem arménštiny u Nišana Mardirossiana a pokračoval ve studiu orientalistiky a lingvistiky. Jeho učiteli v těchto oborech byli prof. V. Lesný a O. Hujer. Studium arménštiny si prohloubil ve Vídni, kde v roce 1933 složil v Kongregaci arménského řádu mechitaristů zkoušku z novoarménštiny. Roku 1935 se stal soudním tlumočníkem pro jazyk arménský a o rok později byl jmenován lektorem arménštiny na Filozofické fakultě UK. V té době se začal zabývat hlouběji také gruzínštinou a postupně rozšiřoval svůj zájem o jazyky kavkazské. Vedle vlastních překladů z evropských jazyků a vlastní tvorby literární pod pseudonymem Piras začal od 1927 uveřejňovat společně s N. Mardirossianem překlady z arménské poezie (Mecarenc Misakh, Durjan, Varužan, Levonjan, Hovhannisjan, písně starých arménských ašughů - lidových pěvců, básně Nahapeta Khučaka aj.). Za války, kdy byly uzavřeny vysoké školy, působil na Obchodní akademii v Praze, kde vyučoval angličtinu, italštinu, němčinu, španělštinu a ruštinu. Od roku 1945 působil jako lektor arménštiny a gruzínštiny na Škole orientálních jazyků při Orientálním ústavu, do něhož pak 1946 nastoupil. Od roku 1948 pracoval v Národní a univerzitní knihovně. V letech 1951-52 získal stipendium Svazu spisovatelů za účelem práce na překladech děl gruzínské literatury. Od roku 1953 působil na FF UK jako lektor arménštiny a gruzínštiny. Svou badatelskou, publikační a recenzní činností, jakož i přednáškami v zahraničí si získal mezinárodní uznání v oboru kavkazologických studií. Vzhledem k omezení výuky armenologie a gruzinologie na Filozofické fakultě zde působil pouze externě a 1962 opustil aktivní službu; nadále však pokračoval ve své badatelské práci.

D.-k.: PŘEKLADY: Gruzínské národní pohádky, Praha 1949, 328 s.; Leo Kiačeli: Obrácení Gvadiho Bigvy, Praha 1952, 229 s.; (s J. Aldou), Giorgi Leonidze, Zahrada Gruzie. (Literární antologie), Praha 1955, 139 s.; Šotha Rusthaveli, Muž v tygří kůži, Praha 1958, 622 s.; Kamenité cesty Gruzie. (Povídky gruzínských klasiků), Praha 1958, 328 s.; Vachtang Ananjan: Zajatci Pardálí soutěsky, Praha 1959, 594 s.; David Guramišvili: Veselá Vesna (přebásnil J. Seifert), Praha 1963, 151 s.

D.-č./sb.: Arménské miniatury, NO 1 (1946), 4: 3-4; Das Studium der altgeorgischen Sprache in Georgien, Le Muséon 71 (1958): 299-328; Komposita in Vep'xistqaosani, Bedi Kartlisa 6-7 (32-33), 1959: 65-76; (s K. Petráčkem), Die Semitologie in der Georgischen SSR, Acta Universitatis Carolinae, Philologica, Orientalia Pragensia 1, Praha 1960: 83-95; Das Prager Fragment der altgeorgischen Jakobusliturgie, ArOr 29 (1961): 183-196; Zur Struktur des Altgeorgischen, Bedi Kartlisa 11-12 (36-37), 1961: 141-148; Betrachtungen über das armenische und georgische Volkslied, Handes Amsorya 10-12, Wien 1961: 1007-1020; Remarks on the Georgian Case Suffixes, ArOr 30 (1962): 543-558; Georgische Etymologie und Vergleichungen, Bedi Kartlisa 13-14 (41-42), 1962: 106-115; Derivative Deklination im Georgischen, Bedi Kartlisa 15-16 (43-44), 1963: 103-106; Das Studium des Abchasischen in Georgien, Bedi Kartlisa 17-18 (45-46), 1964: 146-149; Der altgeorgische Adverbial, Zeitschrift für Phonetik, Sprachwissenschaft und Kommunikationsforschung 17, Wien 1964: 529-548.

(ak)

JEITELES Baruch - pražský židovský učenec, hebraista, judaista

* 9. 8. 1779 Praha, + 17. 12. 1813 Praha

Studoval v rabínské talmudické škole u pražského vrchního rabína Ezechiela Landaua. Podnítil nové edice logiky středověkého židovského filozofa Maimonida (Millot ha-higgajon) a mimo jiné se také zabýval jeho dílem.

D.-k.: Ta'am ha-melech [poznámky k Maimonidovi], Brünn 1801.

L.: Kestenberg-Glandstein, Ruth: Neuere Geschichte der Juden in den böhmischen Ländern. Das Zeitalter der Aufklärung 1780-1830, Tübingen 1969.

(vs)

JEITELES Juda - pražský židovský učenec, hebraista, judaista

* 30. 3. 1773 Praha, + 6. 6. 1838 Vídeň

Žil v Praze, ke konci života přesídlil do Vídně. Sepsal a vydal jednu z prvých gramatik aramejštiny ve střední Evropě.

D.-k.: Mavo ha-lašon ha-aramit [úvod do aramejštiny], Prag 1813.

L.: Encyclopaedia Judaica, vol. 9, Jerusalem 1972: 1330-1333.

(vs)

JELÍNEK Jiří - český japanolog, lingvista

* 1. 2. 1939 Praha

Po absolvování oborů japanologie a anglistika (květen 1961) na Filozofické fakultě UK působil na této fakultě jako odborný asistent (v letech 1961-63 na katedře lingvistiky a fonetiky, 1963-68 na katedře věd o zemích Asie a Afriky). V letech 1963-66 absolvoval postgraduální studium, v jehož rámci se zaměřil na matematickou lingvistiku. V roce 1968 opustil Československo a od října téhož roku začal působit na univerzitě v Sheffieldu v oboru japanologie. V letech 1969-71 pracoval na projektu, jehož výsledkem bylo vytvoření krátkodobých intenzivních kursů japonštiny (zaměřených na četbu odborných textů), které byly určeny především pro vědce a techniky různých oborů. Pobýval rovněž dvakrát v Japonsku jako hostující profesor - v letech 1974-75 na univerzitě Nanzan v Nagoji a 1982-83 na univerzitě Hitocubaši v Tokiu.

Hlavní odborný přínos představují jeho práce lingvistické a také účast na vývoji programu pro strojový překlad mezi japonštinou a angličtinou. Je členem dvou vědeckých organizací - British Association for Japanese Studies a European Association for Japanese Studies.

D.-k.: (přel. z jap.), H. Akijama: Tajný útvar 731, Praha 1963; Úvod do moderní japonštiny. Malé učebnice Nového Orientu, Academia, Praha 1968, 84 s. [vycházelo jako příl. NO 21 (1966), 4-10; 22 (1967), 1-10; 23 (1968), 1]; Automatic Analyser of Japanese Sentences [nepubl. disertační práce], 3 sv., 420 s.-zkrácená verze in: Prague Bulletin of Mathematical Linguistics 9 (1968) a 10 (1969); Japanese-English Grammar Dictionary, Centre of Japanese Studies, Sheffield University, Sheffield 1974, 146 s.; (spoluautorka P. A. Heron), Reading Japanese, Centre of Japanese Studies, Sheffield University, Sheffield 1975, 136 s.; Classical Japanese-English Grammar Dictionary, Centre of Japanese Studies, Sheffield University, Sheffield 1976, 64 s.; Integrated Japanese-English Grammar Dictionary, Part I: Kana, Centre of Japanese Studies, Sheffield University, Sheffield 1976, 354 s.; Reader in Scientific and Technical Japanese, Centre of Japanese Studies, Sheffield University, Sheffield 1978, 171 s.; Integrated Japanese-English Grammar Dictionary, Part II: Characters, 4 sv., Centre of Japanese Studies, Sheffield University, Sheffield 1981; (spoluaut. John Hawgood), Japanese-English Dictionary Compiler, 1983; (spoluaut. H. Murakami a M. Hata), IDS Kikai honjaku šisutemu no gaijó [Náčrt systému strojového překladu IDS], Kobe University, Department of Applied Mathematics, October 1984; (spoluaut. T. Jošimi, O. Nišida, N. Tamura), Text-Wide Grammar for a Japanese-to-English MT System, 1993, 36 s.

D.-č./sb.: A Linguistic Aspect of Transforamation Rules in: Acta Universitatis Carolinae, Slavica VII, Praha 1965, 8 s.; Construct Classes in: Prague Studies in Mathematical Linguistics 2, Praha 1966, 16 s.; Automatic Syntactic Analyser of Japanese in: Džóhó šori gakkai, CL kenkjú iinkai širjó 67-1, Tokio 1967, 25 s.; An Analyser of Nominal Phrases in Modern English, in: Prague Bulletin of Mathematical Linguistics č. 3, 4 a 5, Praha 1967-68, 107 s.; Japanese - the integrated dictionary search method, in: Teaching Languages to Adults for Special Purposes, London 1974, 4 s.; Automatic Integrated Dictionary Systems, in: Proceedings of the International Conference on Machine Translation, Cranfield 1984; (spoluautoři F. E. Knowles, M. McG. Wood), The ALVEY Japanese and English Machine Translation Project, in: Proceedings of Machine Translation Summit Conference, Tokio 1987; (spoluaut. G. Wilcock, O. Nišida, T. Jošimi, M. J. W. Bos, N. Tamura, H. Murakami), Japanese-to-English Project PROTRAN TWINTRAN in: COLING-90. (Papers presented to the 13th International Conference on Computational Linguistics), Helsinki 1990.

(A)

JELÍNKOVÁ Miriam - česká japanoložka

* 27. 5. 1940 Londýn

V letech 1957-62 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor japonština-angličtina; 1966-67 pobývala na stáži na Kjóiku daigaku v Tokiu, v lednu-září 1990 absolvovala stáž na Japan Foundation Language Institute v Kitaurawě.

V letech 1962-66 působila v Orientálním ústavu ČSAV a zároveň vyučovala japonštinu na Státní jazykové škole v Praze (1964-66). V roce 1968 emigrovala do Velké Británie. Po kratším působení v Oddělení ruských a slovanských studií na Sheffieldské univerzitě (1969-70) vyučovala v Orientálním ústavu Oxfordské univerzity (1971-72, 1979-80) a v Centru japonských studií Sheffieldské univerzity (1973-74). V letech 1974-75 pobývala jako hostující profesorka na univerzitě Nanzan v Nagoji. Od roku 1979 opět vyučuje na Sheffieldské univerzitě, kde je v současné době vedoucí Oddělení jazyků východní Asie, lingvistiky a literatury (Director of East Asian Languages, Linguistics and Literature Unit). Zabývá se především moderní japonskou literaturou a japonským jazykem.

Je členkou několika mezinárodních organizací: Association of Teachers of Japanese (USA) - od 1987, European Association of Japanese Studies (1988), Poetics and Linguistics Association (1992).

D.-k.: (spoluaut.), Průšek, Jaroslav a kol.: Slovník spisovatelů. Asie a Afrika, 2 sv., Odeon, Praha 1967 [cca 30 hesel].

D.-č./sb.: Abe Kobó, in: J. Wintel (ed.), Makers of Modern Culture, Routledge and Kegan Paul, London 1981; Western Materials in Japanese Fiction 1861-1871, in: Chapman and Steeds (ed.), Proceedings of the BAJS Conference, 1984: 33-40; Japanese in Adult Education - The Sheffield Experience, Japan Education Journal 31, 1987 [příloha]; Japanese in Adult Education, Responding to Demand, in: P. Harries (ed.), Japanese for All, Japan Reserch Centre for the Japan Foundation, SOAS, London 1988: 23-40; Seidžin kjóiku ni okeru nihongo kjóiku [Výuka japonštiny ve vzdělávání dospělých], in: Nihongo kjóiku nenkan, Tokio 1991.

PŘEKLADY: Kasai Zenzo: Spitting Blood; Kadžii Motodžiró: On the Path, NOB 4 (1965), 1: 4-7; Abe Kóbo: Dendrocacalia, ibid., 2: 50-56; Morio Kita: Mraveniště křídlatých mravenců, NO 20 (1965), 2: příl.; Kasai Zenzó: Chrlení krve, ibid., 4: příl.; Kadžii Motodžiró: Pěšina, tamtéž; Šičiró Fukazawa: Měsíční Apeniny, NO 21 (1966), 4: příl.; též angl., The Moon-Apennines, NOB 7 (1968), 3: 103-106; Cutomu Minakami: Záliv tajemných světel, NO 23 (1968), 7-10: příl.; Higuči Ičijó: V kalném proudu in: Pět japonských novel, Odeon, Praha 1969: 9-35. Introduction to Contemporary Japanese Fiction [série překladů s kritickými články], in: Japan Education Journal 1987-88.

(A)

JEŘÁBKOVÁ Věra - česká afrikanistka se zaměřením na mezinárodní vztahy

* 10. 2. 1955 Třebíč

Po maturitě na gymnáziu v Brně 1974 nastoupila na Právnickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, 1975 přestoupila na Právnickou fakultu UK. Studia ukončila 1978, o rok později získala doktorát (JUDr.) z oboru mezinárodního práva. Roku 1985 v Orientálním ústavu ČSAV obhájila kandidátskou disertační práci Politika USA vůči subsaharské Africe po 2. světové válce a byla jí udělena vědecká hodnost kandidáta historických věd (CSc.).

Zaměřila se na výzkum mezinárodněprávních problémů subsaharské Afriky (hraniční konflikty, regionální organizace - OAJ), postavení Afriky v mezinárodních vztazích a politice a na analýzu vnitropolitických problémů (etnických konfliktů, střetu moderního a tradičního práva apod.). Roku 1991 nastoupila na místo vědeckého pracovníka do Ústavu mezinárodních vztahů při Ministerstvu zahraničních věcí. Zabývala se zejména problematikou vnitropolitického vývoje v Jihoafrické republice a současnými problémy OSN. V průběhu let 1992-94 zastávala funkce vědecké tajemnice, pověřené ředitelky a vedoucí vědeckovýzkumného oddělení. V říjnu 1994 byla jmenována ředitelkou afrického odboru na Ministerstvu zahraničních věcí. Od května 1997 pracuje jako vedoucí oddělení lidských práv při mezinárodněprávním odboru MZV.

V letech 1987-90 byla členkou výkonného výboru Československé společnosti orientalistické. Od roku 1990 je členkou Sdružení přátel Afriky a Česko-jihoafrické společnosti.

Od roku 1995 přednáší externě problematiku historického vývoje v subsaharské Africe po 2. světové válce na katedře mezinárodního práva Právnické fakulty UK. Zabývá se rovněž problémy rozvojových zemí z pohledu české zahraniční politiky a působením České republiky v OSN v rámci externí výuky na katedře politologických studií Jana Masaryka při Vysoké škole ekonomické v Praze a na olomoucké univerzitě.

D.-k.: (spoluaut.), Současná Afrika, 100 otázek a 100 odpovědí, Mladá fronta, Praha 1980.

D.-č./sb.: Etnické problémy hraničních a teritoriálních konfliktů, in: Etnický faktor v politickém životě soudobé Afriky, Orientální ústav ČSAV, Praha 1987; The United States Policy towards Sub-Saharan Africa in the Period of Carter's Administration, in: Studie k dějinám kolonialismu a imperialismu 4, Orientální ústav ČSAV, Praha 1988: 135-163; Postoj OAJ k politice Reaganovy administrativy, in: Organizace africké jednoty a současné problémy Afriky, Studie č. 28, ÚMV, Praha 1988: 45-48; Škola pro syny náčelníků, NO 46 (1991), 1: 11-12; Svatba u Luů, ibid., 7: 243-246; Africa Research in Czechoslovakia, in: Africa Spectrum 90/2, 25. Jahrgang, Institut für Afrika-Kunde, Hamburg: 223-226; (spoluaut.), Jaroslav Černý - Otakar Hulec (ed.): Africana Bohemica. Bibliographia 1918-1988, Orientální ústav, Praha 1993, 161 s.

(A)

JEŠINA Josef - český katolický kněz a romista

* 17. 8. 1824 Žitnoves, + 21. 8. 1889 Zlatá Olešnice

Roku 1850 byl ordinován na kněze, v témže roce juridiscinýrován v Rožďalovicích. Jeho dalším další působištěm se staly Rochpratice. Roku 1869 byl jmenován farářem ve Zlaté Olešnici, kde se začal s páterem Františkem Ulrichem zabývat romštinou. Zaměřil se na zápis a popis romštiny, hlavně české; jeho práce Romáňi čib přináší krátký historický úvod, nástin fonetiky a způsobu zápisu, podrobný gramatický přehled, přehled lexikálních přejímek, slovník, konverzaci, bajky, písně, pohádky, povídky a básně. Slovník česko-cikánský a cikánsko-český obsahuje kromě pohádek a povídek veršovanou bajku, romské modlitby a romskou oddávací řeč, kterou Ješina 1884 oddával romský pár.

D.-k.: Romáňi čib čili Jazyk cikánský, 2. opravené a rozmnožené vyd., Fr. A. Urbánek, Praha 1882, 179 s. + doplněk: (s F. Ulrichem dle Grigorjeva a Boethlingka), Mluvnice cikánského nářečí v Rusku, 31 s.; Slovník česko-cikánský a cikánsko-český, jakož i cikánsko-české pohádky a povídky, Karel Šolc, Kutná Hora 1889, 308 s.

L.: Romano džaniben IV (1997), 3-4.

(jč)

JIROUŠKOVÁ Jana - česká afrikanistka, historička a ilustrátorka

* 3. 6. 1968 Praha

Absolvovala Filozofickou fakultu UK Praha, obor historie (1990-96), kde získala titul Mgr. (1997); zároveň navštěvovala od 1991 přednášky z afrikanistiky a kurs iberoamerikanistiky (1994-95). V letech 1993-94 pobývala na studijním pobytu na univerzitě v Basileji. Krátce pracovala jako archivářka v Etnografickém ústavu AV ČR (1994-96), 1996 byla přijata do tříleté vědecké výchovy v Orientálního ústavu AV ČR (obor afrikanistika - historie) a připravuje disertační práci Vzájemné působení Portugalců a Afričanů. Kulturní, politické a ekonomické změny v portugalských koloniích od 15. do konce 19. století. Současně na FF UK vystudovala obor afrikanistika (1996-98).

Publikuje odborné a populárně vědecké články z oblasti afrického umění a etnografie, překládá ze svahilštiny. Svoje články často doprovází vlastními ilustracemi a vytváří ilustrace pro přeloženou africkou literaturu, inspirované africkým folklorem.

D.-č./sb.: Proč lidé mluví různými jazyky? Proč pavouci tkají sítě v tmavých rozích? NO 52 (1997): 2, 5; Ndžoja - nejvýznamnější panovník Bamunu, ibid.: 90-94; Bambarské masky, NO 53 (1998): 28-30; Malgašské pohřební zvyky, NO 53 (1998): 102-107; Iniciační masky Jaků, ibid.: 172-176.

(A)

JISL Lumír - český archeolog a orientalista v oblasti mongolské archeologie, mongolského, tibetského a japonského umění

* 18. 4. 1921 Újezd u Svijan (Svijanský Újezd), + 22. 11. 1969 Praha

V letech 1932-40 absolvoval gymnázium v Turnově, odkud odešel po válce do Prahy studovat archeologii, dějiny umění, srovnávací religionistiku a cizokrajnou etnografii na Karlovu univerzitu. Byl žákem prof. J. Filipa a prof. Z. Matějíčka. Vysokou školu ukončil 1949 obhajobou diplomové práce. Habilitační práci o orchonských Turcích obhájil 1963.

Během války pracoval jako úředník pojišťovny v Liberci. Ještě v průběhu vysokoškolských studií nastoupil v listopadu 1947 do Slezského muzea v Opavě jako vedoucí archeologického oddělení a později jako ředitel. V Opavě pracoval do konce roku 1954. Díky tamní sbírce renomovaného a pozapomenutého cestovatele-sběratele a vědce H. Ledera se zrodil a zformoval jeho životní zájem o orientální umění a archeologii. Větší možnosti k výzkumu v této oblasti mu poskytl přechod do Archeologického ústavu ČSAV v Brně s expoziturou v Opavě 1955 a o rok později (od července 1956) v Praze. V letech 1957-58 vykonal půlroční studijní cestu do Mongolska a Číny, kde připravoval první vědeckou expedici do Mongolska. V červenci-září 1958 vedl čs.-mongolskou archeologickou expedici do středního Mongolska, která objevila unikátní památky turkického období. Druhou, menší průzkumnou expedici do Mongolska organizoval v létě 1963. Absolvoval též studijní pobyty v Maďarsku, ve Švédsku, Francii a 1967-68 v Hamburku a Bonnu. Nedostatek finančních prostředků na další expedici a definitivně předčasná smrt (ve 48 letech) znemožnily pokračování slibného výzkumu v této oblasti.

Zabýval se zejména výzkumem památek turkického období v Mongolsku, stavem archeologie v Mongolsku a Číně, tibetským a mongolským lamaistickým uměním a ikonografií, orientálními technikami a ranými dějinami Centrální Asie. Publikoval v renomovaných domácích i zahraničních časopisech, organizoval výstavy a přednášky. Jeho kandidátská práce o orchonských Turcích v češtině byla přeložena do angličtiny a vyšla 1997.

D.-k.: Neznámý Tibet. Katalog výstavy v Praze, Praha 1956, 30 s., 10 il.; Tibetské umění, Praha 1958, 45 s., 112 il.; (s V. Sísem a J. Vanišem), Tibetische Kunst [též angl., franc. a snad i švédsky]; Tibetské umění [soubor 12 pohlednic ze snímků V. Síse a J. Vaniše], Praha 1960, 5 s., 12 foto; Mongolei. Kunst und Tradition, Praha 1960, 30 s., 144 obr. příl.; Mongolian Journey, London - Praha 1960, 143 s.; Umění starého Mongolska, Praha 1961, 35 s., 104 obr.; (se Z. Černou a L. Boháčkovou), Ozdoby japonských mečů. Katalog výstavy v Náprstkově muzeu v Praze, Praha 1964, 74 s.; Japanische Schwertzierate, Praha 1967, 3 + 59 s.; Swords of the Samurai, Praha 1965; Balbals, Steinbabas und andere Steinfiguren als Äusserungen der religiösen Vorstellungen der Ost-Türken. Dissertationes orientales 26, Academia, Praha 1970, 70, 1, 9 s.; Orchonští Turci a problémy archeologie druhého východotureckého kaganátu. I.-IV. díl, Praha 1963, 126 (167), 207 (313), 120, 175 s. [nepublikováno]; angl., The Orkhon Türks and Problems of the Archaeology of the Second Eastern Türk Kaghanate, Annals of the Náprstek Museum 18 (1997), 160 s.

D.-č./sb.: Sbírka tibetského umění Slezského musea v Opavě, Časopis Slezského muzea 3 (1953): 25-31, 48-57, 57-59; Ozdoby japonských mečů, Tvar 8 (1956), 3: 80-87; Laideur et beauté des tableaux tibétains, in: Art des pays lointains, Artia, Prague 1957, 207 s.; Ošklivost a krása tibetských obrazů, in: Umění čtyř světadílů z českých sbírek mimoevropského umění II. Praha 1957: 167-174; Vom Abstossenden und Anziehenden in der tibetischen Malerei, in: Kunst ferner Länder II., Praha 1957: 169-172; Jiekesiluofake kaogu xueyanjiu gaikuang, in: Kaogu tongwen, No. 2, Peking 1958: 68-70; Po stopách mongolsko-sibiřských Turků, Dějiny a současnost 1 (1959), 4: 24-26; Několik nových "ordoských" bronzů a jejich postavení v rámci eurasijského zvěrného stylu, Acta Universitatis Carolinae. Philosophica et historica 3, 1959. Filipův sborník, Univerzita Karlova, Praha 1960: 195-206; Předběžná zpráva o výsledcích prvé čs.-mongolské archeologické expedice 1958, in: Referáty 1958, Liblice 1959: 153-162; Československo-mongolská archeologická expedice, Věstník ČSAV 68 (1959), 1: 162-168; Mongolské lidové umění, Výtvarná práce 7 (1959), 19: 4-5; Vorbericht über die archäologische Erforschung des Kül-tegin, Ural-Altaische Jahrbücher 32 (1960): 65-77; Japanese Sword Fittings, NOB 1 (1960), 5: 14-16; Výzkum Külteginova památníku v Mongolské lidové republice, Archeologické rozhledy 12 (1960): 86-115; Archeologické památky v Mongolské lidové republice, Archeologické rozhledy 13 (1961): 49-56, 63-69, 73-83; K technice zlatých sibiřských plaket, Památky archeologické 52 (1961): 297-307; Japonské grafické umění, Výtvarná práce 9 (1961); Small Monuments Lamaistic Clay Offerings from Mongolia, NOB 2 (1961), 3: 88-89; Mai-chi-zhan. The Throne of the Gods, ibid., 5: 143-144; Ein Beitrag zur ikonographischen Deutung der tibetischen Ritualdolches, Annals of the Náprstek Museum 1 (1962): 77-83; Necuke, Výtvarná práce 10 (1962), 11: 9; Hans Leder, ein vergessener Reisender, in: Abhandlungen und Berichte des Staatlichen Museums für Völkerkunde, Dresden, Band 22, Berlin 1963: 25-52; Kül-Tegin anitinda 1958, de Yapilan Arkeoloji arastirmalarinin soluctari, in: Türk-Tarih Belletin, Cilt 27, Ankara 1963: 387-402, il.: 403-410; Nowe odkrycia archeologiczne w górach Mongolii, in: Acta Archaelogica Carpathica, Band 7, Kraków 1965: 117-124; The Bogdokhan of Urga - His Palace and Collection, NOB 4 (1965), 3: 80-82; Fouilles du monument de Kül-tegin en République populaire de Mongolie, in: Investigations archéologiques en Tchécoslovaquie, Praha 1966: 291-292; (s Namsrai Ser-od-jave), Récentes découvertes de gravures et peintures rupestres, d'habitats, nécropoles et monuments turcs en la République populaire de Mongolie, Archeologické rozhledy 18 (1966): 21-53; Wie sahen die alten Türken aus? Ural-Altaische Jahrbücher 40 (1968): 181-199.

L.: Šikulová, Vlasta: Informace Slezského musea v Opavě 3 (1969): 1-3; Váňa, Z.: Časopis Slezského muzea 18 (1969), 2; Archeolog Lumír Jisl zemřel, Slezský sborník 68 (1970), 1: 93-94; Váňa, Z.: Zemřel PhDr. Lumír Jisl, Archeologické rozhledy 22 (1970): 206-207; Šíma, J.: Za Lumírem Jislem, NO 25 (1970), 1: 17; Lumír Jisl, Pojizerské listy 10, 24. dubna 1996; BIBLIOGRAFIE: Rataj, J.: Seznam prací PhDr. Lumíra Jisla, CSc., Archeologické rozhledy 22 (1970): 207-211.

(jš)

JUNGBAUER Radomír - český diplomat a publicista

* 4. 7. 1936 Ostrava

Studoval mezinárodní vztahy, mezinárodní právo a ekonomii na Vysoké škole ekonomické v Praze a v Institutu mezinárodních vztahů v Moskvě. V roce 1968 získal akademický titul JUDr. na Karlově univerzitě.

Působil jako výzkumný pracovník v Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii (1962-64) a v Orientálním ústavu (1984-90) i jako vysokoškolský pedagog na Univerzitě 17. listopadu (1971-74) a na Karlově univerzitě (1974-84).

V letech 1964-71 pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí, kam se jako rehabilitovaný pracovník vrátil v roce 1990. V letech 1967-68 působil jako úřadující tajemník čs. delegace v Dozorčí komisi neutrálních států v Pchanmundžomu (Korea) a 1990-93 byl nejprve čs. a později českým velvyslancem v Mexiku. V roce 1991 byl jmenován čestným primátorem texaského města San Antonio a 1993 byl vyznamenán prestižní hodností akademika h. c. Mexickou akademií mezinárodního práva.

Od roku 1993 působí jako ministerský rada na ministerstvu zahraničních věcí; v letech 1995-97 zastával funkci zástupce ředitele latinskoamerického odboru. Přednáší externě problematiku Latinské Ameriky a rozvojových zemí na VŠE a UK.

Ve své výzkumné činnosti se zabýval problematikou mezinárodních vztahů a mezinárodního práva se zvláštním zaměřením na problematiku meziamerického systému a mezinárodní právo humanitární. Vedle tří knih napsal řadu kratších článků s latinskoamerickou problematikou zveřejněných v různých časopisech (např. Mezinárodní politika, Nový Orient, Ibero-Americana Pragensia).

D.-k: Meziamerický systém, Praha 1977, 281 s.; Latinská Amerika ve strategii USA, Praha 1982, 210 s.; Organizace amerických států, Praha 1988, 163 s.

(A)

JUNGMANN Antonín Jan - český lékař a obrozenecký literát, autor prvních českých studií o sanskrtu a indické kultuře

* 19. 5. 1775 Hudlice, + 10. 4. 1854 Praha.

Po absolvování piaristického gymnázia v Praze poslouchal na pražské univerzitě krátce (rok) filozofii, ale nakonec vystudoval lékařství (1805). Postupně se stal věhlasným lékařem - porodníkem a univerzitním profesorem (1811-48, rektorem byl zvolen 1838), který svou katedru pozdvihl na evropskou úroveň a založil pražskou porodnickou školu. Po celý svůj život se však se zanícením podílel na činnosti kulturní a osvětové a vedle vlastní odborné knižní tvorby byl i jinak literárně činný a spolupracoval se svým bratrem Josefem mj. na vytváření českého vědeckého názvosloví. Významný byl jeho přínos k rozšíření zájmu o sanskrt a k poznání Indie a její staré kultury. Poprvé u nás uveřejnil i ukázku originálních "liter dévanágarických", jakož i příklad čtení původního sanskrtského textu. Orientu věnoval pozornost též ve své obsáhlé obecné studii o antropologii.

D.-č.: O sanskrtu, Krok (Praha), díl 1., 1821: 65-81; O Hindích, Krok, díl 1., částka 2., 1821: 35-47; Výtah gramatiky z Nala, k libému srovnání s vlasteneckou řečí, Krok, díl 1., částka 4., 1823: 75-103; Člověkosloví aneb antropologie, Krok, díl 2., částka 2., 1831: 266-312; díl 2., částka 3.: 393-419; díl 2., částka 4.: 521-553.

L.: OSN, 13, Praha 1898: 677-678; Lesný, V.: Počátky studia sanskrtu v Čechách, Listy filologické 47 (1920): 185-194; Ederer, A.: Česká literatura o Indii v časopisech před rokem 1848, NO 3 (1948), 1: 24-25.

(mk)

JUNGMANN Josef Jakub - český jazykovědec, literát a překladatel a představitel obrozeneckého hnutí

* 16. 7. 1773 Hudlice, + 14. 11. 1847 Praha

Po absolvování piaristického gymnázia v Praze (1892) vystudoval filozofickou (1795) a právnickou (1799) fakultu pražské univerzity a přitom se intenzivně věnoval i cizím jazykům a literaturám. Působil jako gymnaziální učitel zprvu v Litoměřicích (do 1815), pak na staroměstském gymnáziu v Praze (do 1844, od 1834 jako ředitel), kde vychoval mnohé z nadcházející generace českých spisovatelů; od 1817 též na univerzitě. Byl všestranně činným a vpravdě vůdčím duchem v probouzející se a národně uvědomělé české veřejnosti s jejími aspiracemi na povznesení vlastního jazyka, písemnictví i vědeckého bádání (založení časopisu Krok, 1820). Svým monumentálním překladatelským a vědeckým dílem položil základy novodobého spisovného jazyka; v jeho vlasteneckých snahách mu pomáhal i hluboký zájem o sanskrt a studium staroindického básnictví. Byl dvakrát děkanem filozofické fakulty (1828, 1839) a rektorem (1840) pražské univerzity, členem Učené společnosti královské (1830), Královské české učené společnosti (1834), vídeňské Akademie (1847) a čestným členem Univerzity v Charkově (1847).

D.-k.: Slovesnost aneb nauka o výmluvnosti prozaické, básnické i řečnické se sbírkou příkladů v nevázané i vázané řeči, Praha, 2. vyd. 1845, 836 s.; Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých, s krátkou historií národu, osvícení a jazyka, Praha 1825, 707 s.; Slovník česko-německý, Praha 1835-1839, 4 698 s., 2. vyd., Academia, Praha 1989-1990, 4 735 s., atd.

D.-č.: Jinotajitelná pověst podle Hájkovy kroniky na listu I.-IV. (Rozměrem indickým nazvaným Páthjá, ze soustavy II. zpravující se počtem syllab), Krok, díl 1., částka 1., 1821: (3)-6; Krátký přehled prozodie a metriky indické; podle Hen. Thom. Colebrooka v Asiatic Researches, vol. X. Krok, díl 1., částka 1., 1821: 33-64 a 100; Výměsky z prozodiky a metriky české, Krok, díl 1., částka 2., 1821: 1-32; Čtyři sprostní bramíni. Z indického. Viz Indische Bibliothek von A. W. von Schlegel, Bonn 1826, Band 2, Heft 3. Časopis Společnosti vlasteneckého museum v Čechách, 2. roční běh, svazek třetí, Praha 1828: 71-83.

L.: OSN, 13, Praha 1898: 668-677; Lesný, V.: Počátky studia sanskrtu v Čechách, Listy filologické 47 (1920): 185-194; Ederer, A.: Česká literatura o Indii v časopisech před rokem 1848, NO 3 (1948), 1: 24-25.

(mk)


Zpět na abecední vyhledávání