Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-G Zpět na abecední vyhledávání Ch->

HAENKE Tadeus - český botanik, cestovatel a objevitel

* 5. 10. 1761 Chřibská, +1816 Cochabamba (Bolívie)

Absolvoval pražskou univerzitu, kde studoval matematiku, astronomii, fyziku a botaniku. Zahájil pak úspěšně vědeckou dráhu, kterou však přerušil odchodem do Vídně, kde pokračoval ve studiu. Tady se také dostal do prostředí známých přírodovědců, kteří udržovali kontakty se Španělskem a jeho prostřednictvím i s Amerikou. Ti mu doporučili, aby se ucházel o místo v připravované španělské vědecké expedici vedené Alejandrem Malaspinou. Haenke místo jako botanik získal a v srpnu roku 1789 odejel do Ameriky. Cestou přes Montevideo a Buenos Aires se pokoušel dostihnout expedici, která odjela ze Španělska ještě před jeho příjezdem do Cádizu, a v dubnu 1790 se k ní ve Valparaísu připojil. Doprovázel pak výpravu po celém tichomořském pobřeží Ameriky (v Kalifornii např. sbíral semena sekvojí, které dnes rostou v různých španělských arboretech), přeplavil se přes Pacifik a prováděl rozsáhlé sběry na Filipínách i v Austrálii, aby se nakonec vrátil s Malaspinou zpět do Ameriky. V peruánském přístavu Callao požádal o souhlas s velkou vnitrozemskou cestou s tím, že projde celým kontinentem a připojí se k výpravě vracející se do Španělska kolem mysu Horn až v Buenos Aires. S Malaspinovým souhlasem se na tuto cestu vydal, strávil několik měsíců v dnešním Peru, kde popsal celou řadu dosud vědecky nezaznamenaných rostlin, a nakonec se usadil ve městě Cochabamba (Bolívie) až do své smrti. Udržoval odtud styky s předními evropskými botaniky, posílal do muzeí a vědeckých společností minerály, rostliny i studie o přírodě a životě Indiánů. Při cestě k pramenům přítoků Amazonky objevil a popsal lotosovitou rostlinu Victoria regia. Zároveň se stále víc vzdaloval teoretické vědě. Při svých početných expedicích, financovaných či spolufinancovaných místními úřady, se zajímal o praktické využití svých botanických znalostí, navrhoval pěstování vhodných užitkových rostlin, napsal často citovaný spis o splavnosti řek v americkém vnitrozemí. Je proto považován dnešní bolivijskou historiografií nejen za jednoho ze zakladatelů bolivijské přírodovědy, ale i za osobnost, která významným způsobem ovlivnila hospodářský život země.

D.-k.: Memorias sobre los Rios navigables, que fluyen al MaraEon procedentes de las Cordilleras del Peru, 1791; Reliquiae Haenkeae esu descriptiones et icones plantarum, quas in America meridionali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Thadeaus Haenke, Praha 1825-35.

L.: Gickelhorn, R.: Thadäus Haenkes Reisen und Arbeiten in Südamerika, Wiesbaden 1966; Polišenský, J. - Haubelt, J.: Přírodovědec Tadeáš Haenke a počátky českého novodobého zájmu o Latinskou Ameriku, Studia Historica VI (1966), 2: 5-46; Polišenský, J.: La obra americanista de Tadeo Haenke y su "Memoria sobre los ríos navegables", Ibero-Americana Pragensia IV (1970): 199-208; týž: Some New Light on Tadeo Haenke's Activities in Alto Peru, Ibero-Americana Pragensia VI (1972): 201-205; Polišenský, J.: Tadeáš Haenke a krize španělské koloniání Ameriky, Sborník Národního muzea v Praze, Series C - Historia litterarum XXV (1980), 3-4: 49-76.

(ib)

HÁJEK Lubor - český orientalista, specialista na dějiny mimoevropského umění

* 5. 5. 1921 Nové Strašecí

V letech 1945-49 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory indologie (prof. V. Lesný) a srovnávací vědy náboženské (prof. O. Pertold), 1949 získal titul PhDr.

Byl prvním orientalistou, který se v poválečném Československu jako samouk začal soustavně zabývat dějinami i současností mimoevropského umění, nejdříve v rámci časopisu Nový Orient (v letech 1945-52 byl jeho zakládajícím členem a odpovědným redaktorem) a posléze 1952 jako zakladatel Sbírky orientálního umění Národní galerie v Praze, jež měla na rozdíl od etnografických asijských sbírek v Náprstkově muzeu soustředit především malbu, sochařství, grafiku, ale i užité umění asijských zemí a zařadit je do kontextu světových dějin umění. Novou sbírku vedl po 35 let (do 1986) a vybudoval ji od základu až k nynějšímu stavu cca 12 000 sbírkových předmětů. Jeho činnost tedy obnášela především rozsáhlou práci sběratelskou - většinu předmětů musel vyhledat, získat buď nákupem, či převody z jiných sbírek - např. Grafické sbírky NG, Uměleckoprůmyslového muzea, Orientálního ústavu ČSAV, v 50. letech i svozy ze zabavených šlechtických majetků na hradech a zámcích atp., odborně zhodnotit, zainventovat, restaurovat, uchovávat a příležitostně publikovat ve formě výstav a odborných studií. Sbírka orientálního umění NG měla v letech 1964-69 za jeho působení jedinou stálou instalaci v zámku v Benešově nad Ploučnicí, kdy její část (2 300 exponátů - především čínské bronzy a porcelán) zanikla při velkém požáru. Od roku 1972 je sbírka umístěna na zámku Zbraslav, kde Národní galerie od roku 1995 budovala a 1998 záhájila provoz stálé expozice Sbírky asijského umění.

V souvislosti s rozsáhlou výstavní činností připravil přibližně 40 výstav jak z domácího, tak z vypůjčeného (zahraničního) materiálu a většinu z nich vybavil katalogy, jež byly prvními studiemi na dané téma v českém jazyce. Kromě této a časopisecké publikační činnosti (cca 120 odborných článků v tisku) napsal 15 knižních titulů, z nichž jen některé vycházely česky. Většina vyšla pouze v cizojazyčných mutacích nakladatelství Artia určených pro zahraniční trh. Světové renomé získal jako průkopník odborných evropských studií v oboru mimoevropské uměnovědy, zejména v oblasti čínského malířství a japonského dřevořezu. Jeho kniha o ósackém dřevořezu roku 1960 byla vůbec první studií na toto téma mimo Japonsko. Kromě publikační činnosti se věnoval i přednáškám na FF UK a v osvětových akademiích, kde prezentoval své encyklopedické znalosti z širokého pole dějin mimoevropského umění.

V letech normalizace vedl na Zbraslavi seminář českých historiků umění s tematikou vzájemného střetávání a obohacování východního a západního umění a s obecně kulturní tematikou. Zúčastnil se řady mezinárodních (japanologických a sinologických) sympozií a podílel se na práci nákupních komisí ministerstva kultury i v jiných odborných orgánech. V rámci svých pracovních úkolů navštívil Čínu, Mongolsko, Indii, Barmu, Indonésii, Írán, Afghánistán a Japonsko. Řada jeho statí vyšla jako doslovy k odborným publikacím cizích autorů v překladech.

D.-k.: Čínské umění - O národní výtvarné tradici čínské [předmluva Jaroslav Průšek], SNKLHU, Praha 1954, 200 s., 235 il. [též v něm. a angl., Artia, Praha 1954]; Chinese Art, Spring Books, London 1956, 108 s., 233 il. [též ve franc., něm., Artia, Praha 1956]; (hlavní red. a spoluaut.), Umění čtyř světadílů, 1. vyd., Orbis, Praha 1956, 232 s.; 2. vyd., Praha 1957 [též franc., něm., finsky]; Japanese Woodcuts - Early Periods, Artia, Praha 1957, 96 s., 50 il. [též franc., něm., finsky]; Harunobu und die Künstler seiner Zeit, Artia, Praha 1957, 60 s., 63 il. [též angl.]; Utamaro, Artia, Praha 1958, 86 s., 58 il. [též angl.]; The Osaka Woodcuts, Springs Books, London 1959, 100 s., 53 il. [též franc., něm.]; (s A. Hoffmeisterem, E. Rychterovou), Současné čínské malířství, SČVU, Praha 1959, 183 s. [též angl., něm.]; Indische Miniaturen vom Hof der Mogulkaiser, Artia, Praha 1960, 100 s., 51 il. [též angl., franc.]; Indische Miniaturen der Lokal-Schulen, Artia, Praha 1960, 72 s., 52 il. [též angl., franc.]; A Book of Chinese Art, Spring Books, London 1966, 80 s., 192 il. [též franc., špan.]; Japanese Graphic Art, Octopus Books, London 1976, 35 s., 113 il. [též franc., něm.]; Figurální malba Dálného východu [neuveřejněný rkp.] 1980-81, 54 a 150 s.

D.-č./sb.: Princip spirál a diagonál v ornamentice Dálného východu, in: Kultury Dálného východu, Odeon, Praha 1980: 251-315.

KATALOGY: Čínské umění, Praha 1954; Hokusai a jeho žáci, Praha 1954; Indické sochařství, Praha 1954, Brno 1955; Nástěnné malby z Tun-chuangu, Praha 1957; Ógata Kórin, Praha 1958; Čchi Paj-š', Praha, Brno, Liberec, Plzeň 1959; Japonské grafické umění, Praha 1960, Košice 1962; Munakata Šikó, Praha, Brno 1961; Sbírky čínského umění - průvodce expozicí, Praha 1966; Necuke, Praha 1962; Kaligrafie a obrazy Dálného východu, Praha 1966; Masters of Shanghai School of Painting, Benešov nad Ploučnicí 1968; Zvířecí styl - I., Praha 1970; Současné japonské malířství školy Nanga, Praha 1972; Japonské dřevořezy, Praha 1973; Orientální umění ze sbírek NG v Praze - Přírůstky z let 1963-1973, Brno 1975; Umění asijských národů, Plzeň 1978; (s O. Králem, H. Honcoopovou), Síň deseti bambusů, Praha 1978; (s H. Honcoopovou), Kijoši Saitó, Praha, Karlovy Vary 1978; Figurální malby Dálného východu, Brno 1981; Čínské hrobové figury, Praha 1986; (s Ladislavem Kesnerem), Nejstarší čínské umění, Praha 1991; (spoluaut.), Mistrovská díla ze sbírek NG, Praha 1997.

L.: Kesner st., L.: Sborník příspěvků přátel L. Hájka k jeho 60. narozeninám. [Soukromý tisk], Praha 1981; Honcoopová, H.: Monolit, Revolver Revue (1990), č. 16; Honcoopová, H.: Masterpieces of Ukiyo-e from the National Gallery in Prague [předmluva ke katalogu], Óta Memorial Museum of Ukiyo-e, Tokyo 1995.

(hh)

HALÁSZOVÁ (roz. Baďurová) Věra - česká japanistka a etnografka

* 3. 3. 1945 Brodek u Přerova

V letech 1963-68 studovala etnografii a japanistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Po ukončení studií nastoupila do Náprstkova muzea. Zde se věnovala nejprve kulturám Dálného východu; od poloviny 70. let se věnovala studiu lamaistických oblastí a Sibiře. Titul PhDr. získala 1988. Od roku 1994 pracovala v Ústavu moderních českých dějin AV ČR a od roku 1995 přednáší na Pedagogické fakultě UK v Praze. V letech 1995 a 1997, během studijních pobytů v Japonsku, prováděla výzkum společenských vztahů zaměřený na japonskou rodinu.

D.-č./sb.: Typologie burmanischer Gebrauchsgegenstände aus Lack in den Sammlungen des Náprstek Museums, Annals of the Náprstek Museum 8 (1975); Mongolské užité umění, Umění a řemesla (1978); Zimní obydlí rybářsko-loveckých skupin východní Sibiře, in: Jelínek, J. (ed.), Střecha nad hlavou, Brno 1986; Ethnographical collections from North-Eastern Siberia in the Náprstek Museum, Annals of the Náprstek Museum 15 (1988).

(ka)

HAMPL (Hampejs) Zdeněk - český filolog, portugalista, brazilianista

* 14. 10. 1929 Praha, + 26. 11. 1986 Praha

Vystudoval románskou filologii na Filozofické fakultě UK v letech 1948-52 a poté absolvoval postgraduální pobyt v Brazílii u Antenora Nascentes. PhDr. 1953, CSc. 1957; 1965 se habilitoval na FF UK jako první docent portugalského jazyka a literatury.

V letech 1952-54 a 1965-83 působil na FF UK, 1954-64 byl vědeckým pracovníkem ČSAV. 1960-61 přednášel na brazilských a německých univerzitách. Byl členem řady učených společností - Academia Brasileira de Filologia, Academia de Letras de Ilhéus, Academia Alagoana de Letras, Hispanic Society of America. Pracoval jako člen redakčních rad vědeckých časopisů Philologica Pragensia, Časopis pro moderní filologii, Ibero-Americana Pragensia.

Zabýval se portugalskou lingvistikou i literaturou, psal jazykové příručky a slovníky, překládal beletrii; je autorem několika desítek předmluv a doslovů, stovek zpráv a recenzí. V prvních letech vědeckého působení se věnoval všem iberorománským jazykům - psal o španělštině, portugalštině, katalánštině. Zúčastnil se řady zahraničních kongresů a sympozií. Vybavil obor portugalština základní učebnicovou literaturou a byl zakladatelem jeho pěstování na magisterské úrovni.

D.-k.: O soudobé latinskoamerické literatuře, Praha 1955, 14 s.; Přehled dějin španělské literatury I-II, Praha 1957-58, 119 + 105 s.; Učebnice portugalštiny, Praha 1959, 482 s., 2. vyd., 1965, 609 s.; (s J. Škultétym), Úvod do románskej jazykovedy s osobitným zreteľom na jazyky iberorománske, Bratislava 1959; Portugalská literatúra, in: Dejiny svetovej literatúry I, Bratislava 1963: 367-396; Literatúra Latinskej Ameriky, in: Dejiny svetovej literatúry II, Bratislava 1963: 430-463; Česko-portugalská konverzace, Praha 1964, 401 s.; Portugalsko-český a česko-portugalský kapesní slovník, Praha 1964, 666 s., 2. vyd. 1976, 497 s.; Wir lernen Portugiesisch sprechen, Leipzig 1971, 203 s.; Stručná mluvnice portugalštiny, Praha 1972, 444 s.; 11 antologií portugalských a brazilských textů, 1969-1974; Portugalsko-český slovník, Praha 1975, 883 s.; Taschenlehrbuch Portugiesisch, Leipzig 1978, 206 s., 3. vyd. 1980, 208 s.; Slovník světových dramatiků - portugalsky píšící autoři, Praha 1981, 110 s.

D.-č./sb.: O problema da ortografia do portuguźs europeu e americano, Boletim da Sociedade da Língua Portuguesa VII (1956): 148-150; Portugalská poezie v Čechách, Časopis pro moderní filologii 38 (1956): 271-284; K otázce portugalského pravopisu, Časopis pro moderní filologii 39 (1957): 89-97; Estado de los trabajos de geografía lingüística en los países románicos, Revista Brasileira de Filologia 4 (1958), No. I-II: 111-135; Acerca de la infinitividad del infinitivo portuguźs conjugado, Annali dell' Istituto Universitario Orientale, I/1959, No. 1: 53-57; Poznámky k skladbě portugalského infinitivu časovaného, Časopis pro moderní filologii 41 (1959): 187-189; Portugalská literatura, in: Evropské literatury 1945-1958, Praha 1959: 233-236; Nota sintático-estilística sobre o infinito portuguźs conjugado, Revista Brasileira de Filologia 5/1960: 15-19; Cartas desconocidas de escritores españoles y catalanes a Antonín Pikhart, Philologica Pragensia 3/1960: 146-167; Alguns problemas do infinito conjugado no portuguźs, Boletim - Actas do IX Congresso Internacional de Lingüística RomČnica I, 1961: 177-194; Para o estudo da linguagem da imprensa brasileira contemporČnea, Revista Brasileira de Filologia 6/1961, No. I: 51-114; Correspondencia no publicada de Vicente Medina a Antonín Pikhart, Philologica Pragensia 4/1961: 35-39; Alguns neologismos e peregrinismos do portuguźs do Brasil, Letras 12/1961: 49-66; Cartes desconegudes de Jacint Verdaguer, Philologica Pragensia 5/1962: 112-113; Max Leopold Wagner, Philologica Pragensia 6/1963: 368-389; Para o estudo das fórmulas do tratamento no portuguźs do Brasil - o tratamento de senhor, Actes du X Congrès International de Linguistique et Philologie Romanes, Paris 1965: 357-372; Tratamento motivado pela cor de pele dos interlocutores no portuguźs do Brasil, in: Omagiu lui Alexandru Rosetti, BucuresŁti 1965: 347-348; Notas sobre o tratamento de vocź no portuguźs do Brasil, Aufsätze zur portugiesischen Kulturgeschichte (Münster) IV (1966): 232-237; O tratamento depreciativo no portuguźs do Brasil, Lengua - Literatura - Folklore - estudios dedicados a Rodolfo Oroz, Universidad de Chile 1967: 187-204; Tratamento coletivo do portuguźs no Brasil, Estudos Filológicos - Homenagem a Serafim da Silva Neto, Rio de Janeiro 1967: 287-289; Jules Cornu e os comećos dos estudos lusitanistas em Praga, Ibero-Americana Pragensia 4 (1970): 261-262; O tratamento depreciativo no portuguźs do Brasil, Ibero-Americana Pragensia 6 (1972): 75-100; Portugalský jazyk, in: Šabršula, J., Úvod do srovnávacího studia románských jazyků [skripta], Praha 1980: 212-219; Některá novější díla o brazilské kramářské poezii, Časopis pro moderní filologii 67 (1985): 29-32.

L.: Lidmilová, P.: Bibliografia dos Estudos Luso-Brasileiros de Lingüística e de Letras, 1974-1978, Ibero-Americana Pragensia XII (1978): 239-257; Fischer, J. O.: Československá portugalistika, Tvorba 40/1979, 3. 10. 1979; Šabršula, J.: Životní jubileum docenta PhDr. Zdeňka Hampla, CSc., XIV. ročenka Kruhu moderních filologů při ČSAV, 1979-80, 17-18; Fischer, J. O.: Portugalská a brazilská literatura u nás, Literární měsíčník (1979-80): 122; Lidmilová, P.: A situaćčo dos estudos luso-brasileiros na Tchecoslováquia, Philologica Pragensia 23 (1980): 6-20; Tichý, O.: Zdeněk Hampl - quincuagenario, Romanistica Pragensia XIII (1981): 71-72; Lidmilová, P.: Professor doutor Zdeněk Hampl (1929-1986), Philologica Pragensia 30 (1987): 110-112; Havlíková, M.: Pocta Prof. Zdeňku Hamplovi, Hispanica Posnaniensia I, Poznaň 1988; Jindrová, J.: Morreu o Dr. Zdeněk Hampl, Romanistica Pragensia XVI (1988): 135-141.

BIBLIOGRAFIE: Lidmilová, P.: Bibliografia dos trabalhos de PhDr. Zdeněk Hampl, CSc., professor da Universidade Carolina de Praga, Romanistica Pragensia XIII (1981): 73-100; Pokorná, M.: Falleció Zdeněk Hampl, 14. 10. 1929 - 26. 11. 1986, Ibero-Americana Pragensia XX (1986): 252-254. (bz)

HÄRINGOVÁ Jarmila - česká sinoložka

* 15. 12. 1933 Praha

V letech 1952-57 studovala čínštinu a dějiny Dálného východu na katedře Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Absolvovala obhajobou práce z moderní čínské literatury (Tchien Chan - čínský dramatik. Náčrt jeho ideologického a uměleckého vývoje v letech 1920-1937). Vystřídala několik povolání, nakonec řadu let pracovala jako vedoucí čínské knihovny tehdejší katedry věd o zemích Asie a Afriky na FF UK. V odborné sinologické práci se věnuje čínské literatuře (tradiční a zejména moderní), komparatistickým studiím (čínská inspirace v české literatuře) a překládá (vedle knižně publikovaných překladů jednotlivé překlady zejména v časopisech Nový Orient, Světová literatura a v obnovených Literárních novinách). Rovněž se zajímá o ženskou otázku; v tomto směru publikovala v samizdatu a později i v tisku své obecněji zaměřené úvahy. Je autorkou vlastní poezie.

D.-k.: Popěvky tulačky samotářky [původní poezie]. Vlastním nákladem, Praha 1991, 76 s.

PŘEKLADY: (se Z. Słupským), Lao Še: Konec slavného kopiníka [z čínštiny], SNKLU, Praha 1962, 220 s.; Ping Sin: Hvězdy a jarní vody [překl. z čínštiny, poznámky a studie o životě a díle básnířky], Mladá fronta, Praha 1967, 66+2 s; Sie Ping-jing: Nepoddajná [překl. z čínštiny, poznámky a studie o životě a díle autorky], Odeon, Praha 1971, 493 s.; Rozmarné a tajuplné příběhy ze staré Číny [překl. z čínštiny, poznámky a studie o středověké povídce], Odeon, Praha 1989, 344 s.; Wen I-tuo: Mrtvá voda [překl. z čínštiny, poznámky a studie o životě a díle básníka], Mladá fronta, Praha 1990, 91 s; Opadalé květy. Formalisté a symbolisté v moderní čínské poezii [překl. z čínštiny, poznámky a literárně historická studie], DharmaGaia, Praha 1994, 98 s.; Lao Še: Zápisky z kočičího města [z čínštiny] - nepublikováno.

D.-č./sb.: The Development of T'ien Han's dramatic writings, in: Průšek, Jaroslav (ed.), Studien zur modernen chinesischen Literatur, Akademie-Verlag, Berlin 1964: 131-157; Čínská národní hrdinka Čchiou Ťin, NO 22 (1967), 7: 204-206; (spoluaut.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika I-II, Odeon, Praha 1967; (s X. Dvorskou), Drama, in: China Handbuch, Bertelsmann, Düsseldorf 1974: 259-265; Neue Lyrik - Die Neumond-Gruppe, in: ibid.: 973-975; T'ian Han, in: Dictionary of Oriental Literatures I, George Allen & Unwin Ltd., London 1974: 172-173; Po stopách jedné Zeyerovy parafráze, Česká literatura (1987), 3: 268-276; První tlumočitelé čínské poezie v Čechách, NO 44 (1989), 6: příl.

PŘEKLADY: Sü Č'-mo: Bídný a zbabělý je svět [z čínštiny], NO 24 (1969), 1: 199; Ping Sin: Paní M. [z čínštiny], NO 26 (1971), 1: 29-32; další jednotlivé básně přeložené z čínštiny průběžně publikované v NO během 70. a 80. let; Ču Ta-nan: Topivo [z čínštiny], NO 46 (1991), 3: 93; Píseň o Mu-lan. Čínská dívka bojovnice, Labyrint 1 (1994), 1: 40.

L.: Lomová, Olga: Mrtvá voda [recenze překladu básníka Wen I-tuo], Lidové noviny, 16. 2. 1991; Lomová, Olga: Liška, Revolver Revue 20 (1992): 62.

(ol)

HARZEROVÁ-CLEAROVÁ Edeltraud - českoněmecká indoložka působící v USA

* 5. 6. 1943 Karlovy Vary

V roce 1970 ukončila studium indologie na Filozofické fakultě UK v Praze, získala titul promovaná filoložka a nastoupila interní aspiranturu v Orientálním ústavu ČSAV (1970-73). V rámci vědecké přípravy byla vyslána na studijní pobyt do Indie (1971-73). Studovala na Dillíské univerzitě (Delhi University), Benáreské hinduistické univerzitě ve Váránasí (Benares Hindu University) a na univerzitě v Púně.

Roku 1973 emigrovala do USA. V letech 1981-83 odjela na stipendium American Institute of Indian Studies v Chicagu na studijní pobyt do Indie; byla zapsána jako studentka na katedře sanskrtu Benáreské hinduistické univerzity, ale dostalo se jí rovněž intenzívního školení od tradičních učenců (panditů). Roku 1986 získala doktorát filozofie (PhD.) na Washingtonské univerzitě (University of Washington) v Seattlu. Na podzim téhož roku se zúčastnila postgraduálního kursu buddhistické filozofie jako asistentka Antioch University, Yellow Springs, Ohio.

V letech 1988-89 působila jako lektorka hinduismu, indické literatury, orientalistiky a náboženství na University of Puget Sound v Tacomě (Washington State), ve školním roce 1989-90 byla lektorkou češtiny na katedře slovanských jazyků a literatury na University of Washington, Seattle, a 1991-93 se stala vědeckou pracovnicí Střediska jihoasijských studií na University of California v Berkeley. Roku 1993 byla přijata jako docentka pro obor hinduismus na Stanfordskou univerzitu a 1993-96 vyučovala sanskrt a hindštinu na Indiana University v Bloomingtonu. Od roku 1996 se zabývá výukou sanskrtu a hinduismu na University of Texas v Austinu.

Zaměřuje se na výzkum klasických systémů indické filozofie, zejména učením advaita védánty a sánkhjovou teorií poznání. V různých amerických literárních časopisech publikuje vlastní poezii. Je členkou American Oriental Society, American Literary Translators Association a Association for Asian Studies.

D.-k.: Painting the Tree Apart [poezie], Inchbird Press, Seattle 1980; Sankhya Epistemology According to the Yuktidipika, World Heritage Press, Hindu Series, St-Hyacinthe, Quebec 1997.

D.-č./sb.: Poznání v nejstarších upanišadách - Brhadáranjaka-a Čhándóg- ja-upanišada, Filosofický časopis 16 (1968), 4: 517-523; Filosofové dnešní Indie, ibid.: 587-589; Hastamalaka, in: Karl H. Potter (ed.), Encyclopedia of Indian Philosophies, Vol. III, Part 1. Advaita Vedanta up to Śamkara and His Pupils, Princeton University Press, Princeton 1981, indické vyd., Motilal Banarsidass, Delhi 1981: 601-602; Prakrti, in: M. Eliade (ed.), Encyclopedia of Religion, Macmillan, New York: 1987; Purusa, in: ibid.; Sankhya, in: ibid.; Iśvarakrsna's Two-Level-Perception: Propositional and Non-propositional, Journal of Indian Philosophy, Kluwer, Dordrecht (Holland) 1990; Indian Theories of Cosmology and Cosmogony, in: Routledge Encyclopedia of Philosophy, Routledge, London 1998; Issues in Hindu Philosophy, in: ibid.; Madhava, in: ibid.; Bhamati, in: Karl H. Potter, in collaboration with Sri Narayana Misra (ed.), Encyclopedia of Indian Philosophies, Vol. III, Part 2. Advaita Vedanta, Princeton University Press, Princeton (v tisku).

(A)

HAUNER Milan L. - český historik, politolog a publicista

* 4. 3. 1940 Gotha

V letech 1957-62 vystudoval obor historie-čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a nastoupil zaměstnání jako středoškolský učitel. Po vykonání základní vojenské služby byl 1964 přijat do postgraduálního studia na katedře dějin FF UK, kde 1968 na základě obhajoby rigorózní práce Anglicko-německá námořní rivalita 1908-1912 získal doktorát filozofie (PhDr.). Ve studiu pokračoval na St. John's College v Cambridgi (1968-71) a 1972 zde dosáhl doktorské hodnosti (PhD.) v oboru mezinárodních vztahů.

V 70. letech pedagogicky působil jako externí profesor ve Velké Británii nejprve na Open University (1973-78), na Warwické univerzitě (1976) a na London School of Economics and Political Sciences (1979-80) a zároveň byl vědeckým pracovníkem Německého historického ústavu v Londýně. Poté odjel do Spojených států jako hostující profesor na University of Wisconsin v Madisonu (1980-84), krátce působil ve Výzkumném ústavu pro zahraniční politiku (FPRI) ve Philadelphii (1984-85) a jako zahraničněpolitický analytik Rádia Svoboda (RL) v Mnichově (1988-89). Počátkem 90. let studoval na stipendium DAAD archivní fondy v Německu, krátce působil jako profesor historie na Kalifornské univerzitě v Berkeley, vedl sekci východoevropských studií ve Woodrow Wilson International Center ve Washingtonu (1990) a byl hostujícím profesorem v Centru německých a evropských studií Georgetownské univerzity (1991-92). Jako pedagog několikrát hostoval na Masarykově univerzitě v Brně a na Univerzitě Karlově v Praze (1991-93), kde se 1994 habilitoval. V témže roce pobýval jako výzkumný pracovník na Hoover Institution při Stanfordské univerzitě, poté vyučoval na univerzitě ve Freiburgu (1996) a 1998 získal profesuru Fulbrightovy nadace v Centru "Ostmitteleuropa" v Lipsku.

Předmětem jeho badatelského zájmu jsou novodobé evropské i světové dějiny, od francouzské revoluce do současnosti, a současné mezinárodní vztahy, zejména 2. světová válka, historie Německa a česko-německých vztahů, vývoj ve střední a východní Evropě, mocenská politika Ruska a SSSR, situace ve Střední Asii a na indickém subkontinentu.

Je dlouholetým přispěvatelem českého vysílání BBC, Rádia Svobodná Evropa/Svoboda a od 1990 i Radiožurnálu Českého rozhlasu. Pravidelně recenzuje současnou historickou produkci v českých i cizojazyčných časopisech.

D.-k.: Anglicko-německá námořní rivalita 1908-1912 [nepubl. doktorská disertace], Praha 1962/68; La Transformation de l'Empire Britannique dans le Commonwealth et l'Evolution Constitutionnelle en Inde [disertace], Centre Européen Universitaire, Nancy 1967; The Place of India in the Strategic and Political Considerations of the Axis Powers, 1939-1942 [disertace k získání titulu PhD.], Cambridge 1972, 580 s.; India in Axis Strategy. Germany, Japan, and Indian Nationalists in the Second World War, German Historical Institute, London - Klett-Cotta Verlag, Stuttgart 1981, 750 s.; Hitler - A Chronology of His Life and Time, Macmillan, London & St. Martin's Press, New York 1983; (koed. Robert L. Canfield), Afghanistan and the Soviet Union: Collision and Transformation, Westview Press, Boulder 1989; What Is Asia to Us? Russia's Asian Heartland Yesterday and Today, Unwin & Hyman, London & Boston 1990, 265 s. [paperbackové vyd.], Routledge 1992; The Soviet War in Afghanistan: Patterns of Russian Imperialism, FPRI, Philadelphia & University Press of America, 1991; The Rise of Eurasianism, Royal Institute of International Affairs, London 1998.

D.-č./sb.: Subháščandra Bose - portrét revolucionáře, Dějiny a současnost 10 (1968), 12: 10-14; (spoluaut.), K. Durman & M. Svoboda (ed.), Slovník moderních světových dějin [hesla k dějinám Francie a jv. Asie], Praha 1970; Les Puissances de l'Axe et la Lutte de l'Inde pour l'Indépendance, Revue de l'Histoire de la Deuxième Guerre Mondiale 96 (1974): 37-66; India's Independence and the Axis Powers, in: S. K. Bose (ed.), Netaji & India's Freedom, Proceedings of the International Netaji Seminar, Calcutta 1975: 261-315; Indien und nationalsozialistisches Deutschland, in: M. Funke (ed.), Hitler, Deutschland und die Mächte. Materialien zur Aussenpolitik des Dritten Reiches, Droste Verlag, Düsseldorf 1976: 430-453; Did Hitler Want a World Dominion? Journal of Contemporary History 13 (1978): 15-32; Czechoslovakia as a Military Factor in British Considerations of 1938, The Journal of Strategic Studies 2 (1978): 194-222; The Professionals and the Amateurs in Nazi Foreign Policy: Revolution and Subversion in the Islamic and Indian World, in: The Fuhrer State - Myth and Reality. Studies on the Structure and Politics of the Third Reich, German Historical Institute, London & Klett-Cotta Verlag, Stuttgart 1980: 305-328; The Soviet Threat to Afghanistan and India, 1938-1940, Modern Asian Studies 15 (1981), ii: 287-309; One Man Against the Empire. The Faqir of Ipi and the British in Central Asia on the Eve of and During the Second World War, Journal of Contemporary History 16 (1981), 183-212; Anspruch und Wirklichkeit: Deutschland als Dritte Macht in Afghanistan, 1915-1939, in: Festschrift für Paul Kluke, Fink Verlag, Munich 1981: 222-244; Afghanistan between the Great Powers 1938-1945, International Journal of Middle East Studies 14 (1982): 481-499; One Man Against the Empire, in: W. Laqueur (ed.), The Second World War. Essays in Military and Political History, SAGE, London 1982: 374-403; The Last Great Game, The Middle East Journal (Winter 1984): pp. 72-84; Seizing the Third Parallel: Geopolitics and the Soviet Advance into Central Asia, Orbis (Spring 1985): 5-30; Soviet Eurasian Empire and the Indo-Persian Corridor, Problems of Communism (January-February 1987); Soviet Global Strategy and the Southern Tier, Global Affairs (Fall 1987); Russia's Southern Tier: The Historical Context of Contemporary Strategic Issues in Greater Central Asia, in: Robert L. Canfield (ed.), Greater Central Asia, American School of Research, Santa Fe 1987; Afghanistan, in: Marilyn Robb Trier (ed.), World Topics Year Book 1987, United Educators, Lake Bluff, Illinois 1987; Russian/Soviet Strategic Behavior in Asia, in: R. Jervis & J. Snyder (ed.), Dominoes and Bandwagons: Strategic Beliefs and Superpower Competition in the Eurasian Rimland, OUP, Oxford 1990; From Soviet Union to 'Central Eurasia', The Eurasian Report, The Center for American-Eurasian Studies, Special Issue, Spring 1992; The Disintegration of the Russian/Soviet Eurasian Empire: An Ongoing Debate, in: M. Mesbahi (ed.), Central Asia and the Caucasus after the Soviet Union, University Press of Florida 1994: 209-233; Rusko mezi Evropou a Asií, in: J. Alan (ed.), Hovory k druhým, Lidové noviny, Praha 1995; E. Beneš v Chicagu a počátky Druhého odboje, Historie a vojenství (1996), 2: 31-55; E. Beneš a USA 1939-42. Nad nepublikovaným rukopisem Jana Opočenského, Soudobé dějiny (1996), 1: 7-22.

(A)

HAUNEROVÁ (roz. Slavíková) Magdalena - česká afrikanistka dlouhodobě působící v USA

* 30. 4. 1944 Brno

Roku 1966 absolvovala Filozofickou fakultu UK v Praze, obor afrikanistika, anglistika a na základě obhajoby diplomové práce Morphological Statistics of Swahili Newspapers and its Application in the Teaching Process získala titul promovaný filolog. Ve studiích dále pokračovala na School of Oriental and African Studies, University of London, kde 1975 obhájila doktorskou disertaci Relationships among Six East African Bantu Languages a byl jí udělen titul PhD. Na stejné škole 1971-78 působila jako lektorka bantuských jazyků; 1979 byla přijata jako docetka svahilštiny a africké lingvistiky na Wiskonsinskou univerzitu v Madisonu, 1986 byla jmenována mimořádnou profesorkou a od března 1998 získala řádnou profesuru.

Ve své pedagogické i odborné práci se zabývá vztahem jazyka a společnosti v Africe, analýzou struktury afrických jazyků, zvláště svahilštiny, svahilskou kulturou, dramatem, překladatelstvím a metodami terénního výzkumu.

V lednu 1995 jí National Kiswahili Council of Tanzania (BAKITA) udělil cenu za propagaci a rozvoj svahilštiny. Je členkou African Studies Association, African Language Teachers Association a American Council on the Teaching of Foreign Languages. Rovněž pracuje jako členka redakčních rad časopisů Kiswahili a Kioo cha Lugha (Dáresalám).

D.-k.: A Statistical Analysis of Swahili Morphology, Charles University, Prague 1969; Swahili Course, The British Voluntary Service Overseas, London 1974; Swahili First Year Undergraduate Course (Language Laboratory Material), School of Oriental and African Studies, University of London, London 1976; (spoluaut. J. Innis, L. Moshi & A. Nanji), A Manual for Teaching Swahili, Swahili Task Force of the African Language Teachers Association (v tisku).

D.-č./sb.: (spoluaut. M. A. Bryan), A Case of Two Swahili Dialects, Papers on Comparative Bantu, African Language Studies XIV (1973): 53-81; A Hundred Years of Swahili Research, Ba Shiru 10/2 (1980): 1-20; 'KIUJAMAA'-Notes on Politicized Language, Studies in African Linguistics, Supplement 8 (December 1981): 46-50; Teaching Swahili: Intermediate and Advanced Levels, in: A Workshop on Swahili Instruction, DeKalb, Northern Illinois University, Illinois 1983: 1-21; Complex Tenses and Style in the Novels of E. Kezilahabi, in: J. Maw & D. Parkin (ed.), Swahili Language and Society, Veröffentlichungen der Institut für Afrikanistik und Aegyptologie der Universität Wien 33. Beiträge zur Afrikanistik, Band 23 (1985): 107-125; Swahili: Teaching as a Foreign Language, in: The International Encyclopaedia on Education, Vol. 8, Pergamon Press 1985: 4955-4956.

AUDIOVIZUÁLNÍ MATERIÁLY: Swahili Body Language [Neverbální komunikace ve svahilštině, videokazeta], Learning Support Services, University of Wisconsin, Madison 1985; Kijiji cha Kiswahili [Svahilská vesnice, audionahrávka synchronizovaná s pásmem diapozitivů], Learning Support Services, University of Wisconsin, Madison 1986.

DOMOVSKÁ STRÁNKA NA INTERNETU: Swahili 333 [kurs svahilštiny online pro středně pokročilé v dálkovém studiu] - http:// african. lss. wisc. edu/ swahili.

(A)

HAVLÍČKOVÁ Světlana - česká indoložka, specialistka na mezinárodní vztahy

* 16. 7. 1960 Praha

Absolvovala 1984 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor orientalistika, indologie (diplomová práce na téma Postoj Indie k otázkám dekolonizace v I. pol. 60. let); 1988 získala na základě rigorózní zkoušky titul PhDr.

Od roku 1984 pracuje zprvu jako odborná asistentka, později jako odborná pracovnice a vědecká pracovnice v Ústavu mezinárodních vztahů, kde se zabývá problematikou vztahů ČR a zemí jižní Asie, především Indie.

Roku 1986 a 1988 pobývala na stáži v PISM (Polski Institut Spraw Międzinarodowych) ve Varšavě, 1988 též v Institutu mezinárodních vztahů v Postupimi. Od roku 1991 se zúčastnila řady konferencí, mezinárodních seminářů a jednání o hospodářské pomoci RZ, o vztazích ČR s rozvojovými zeměmi, k činnosti OSN, na podporu styků s regionem východní a jihovýchodní Asie.

Je členkou Sdružení přátel Indie, Sdružení pro spolupráci se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky.

D.-k.: Konflikty mezi státy Jižní Asie - vážná překážka rozvoje regionální spolupráce, ÚMV, Praha 1991; ČR a země Jižní Asie - možnosti ekonomické spolupráce, ÚMV, Praha 1995.

D.-č./sb.: Etnický konflikt na Srí Lance, in: Regionální konflikty v rozvojovém světě a politika národního usmíření, ÚMV, Praha 1989; Mimořádné parlamentní volby a vnitropolitická situace v Pákistánu, Mezinárodní vztahy (1990); Indie a jihovýchodní Asie, Mezinárodní vztahy (1990); Pákistán na počátku 90. let, Mezinárodní vztahy (1990); Nové směry americké politiky v Asii, Mezinárodní vztahy (1991); Multipolární mír? Mezinárodní vztahy (1995).

(A)

HAVLÍKOVÁ (roz. Adámková) Marie - česká portugalistka, brazilianistka

* 17. 5. 1950 Praha

Vystudovala románskou filologii (francouzština-portugalština) na Filozofické fakultě UK, kde 1987 získala doktorát. V letech 1983-93 vyučovala portugalský jazyk na Pedagogické fakultě UK, od 1994 působí na FF UK, kde nyní přednáší portugalskou a brazilskou literaturu.

Věnuje se překládání literárních děl psaných v portugalštině i odborným překladům (zejména historickým) z portugalštiny i francouzštiny. Je členkou Obce českých překladatelů a Mezinárodní asociace lusitanistů (AIL).

D.-k: (spoluaut. Jindrová, J.): Učebnice portugalštiny pro samouky, Praha 1991, 515 s. PŘEKLADY: Camilo Castelo Branco: Zhoubná láska [z port. a úvod], Praha 1979, 229 s.; José J. Veiga: Hříchy kmene, Praha 1982, 88 s.; (do port., s P. Lidmilovou), A Relaćčo dum Participante Desconhecido da Segunda Expedićčo de Vasco da Gama ą Índia e de Volta, Desde 10 de Fevereiro de 1502 até Fins de Outubro de 1503 in: Miloslav Krása, Josef Polišenský, Peter Ratkoš (ed.), European Expansion 1494-1519. The Voyages of Discovery in the Bratislava Manuscript Lyc. 515/8 (Codex Bratislavensis), Charles University, Prague 1986: 135-148; Jorge Amado: Staří námořníci, Praha 1987, 69 s.; Setkání se světem, in: Dějiny Evropy, Praha 1995; (vybrala a přel.), Porugalské pohádky, Praha 1998.

(A)

HAZUKA Václav - český teolog a orientalista zabývající se zejména starobabylonským právem

* 22. 9. 1875 Hracholusky, + 3. 9. 1947 Praha

Střední školu vystudoval v Českých Budějovicích, teologickou a potom filozofickou fakultu v Praze. Roku 1911 se stal mimořádným, 1919 řádným profesorem pro obor semitská nářečí a asyriologie. Podnikl cesty do Sýrie a Mezopotamie. Od roku 1934 byl řádným členem Orientálního ústavu v Praze.

D.-k.: Beiträge aus den altbabylonischen Rechtsurkunden zur Erklärung des Hammurabi-Kodex [disertační práce], August Priest, Leipzig b. r., 37 s.; Srovnání života a zvyků starých Babyloňanů se životem patriarchů dle současných pramenů, Praha 1908; Babylonisch-assyrisches Bürgschaftrecht, Praha 1911.

L.: Klíma, J.: Zur Erinnerung an den hundertjährigen Geburtstag von Prof. Václav Hazuka, ArOr 44 (1976): 153-154; Tumpach, J., Podlaha, A.: Bibliografie české katolické literatury náboženské, 5 sv., Praha 1911-1923.

(jb)

HELLER Bernard - uherský islamista, judaista a etnograf slovenského původu

* 16. 3. 1871 Bytča, + 26. 2. 1943 Budapešť

Studoval na Rabínském institutu a univerzitě v Budapešti. Od roku 1922 byl profesorem Zemského rabínského institutu v Budapešti. Zabýval se komparativním studiem arabského, židovského a křesťanského folklóru (pohádky, pověsti, přísloví, legendy, středověký rytířský román) a jejich odrazu v maďarské a německé literatuře; zpracoval folkloristická hesla do Encyclopaedia Judaica a Handwörterbuch des Islam.

D.-k.: Az arab Antar-regény, Budapest 1918; A héber mese 1-2, Budapest 1923-24; Das hebräische und arabische Märchen, Leipzig, 1930; Bedeutung des arabischen Antar-Romans für die vergleichende Literaturkunde, Leipzig 1931.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 2., Martin 1987: 314-315.

(ko)

HELLER Jan - český starozákonník a religionista

* 22. 4. 1925 Plzeň

Po maturitě na gymnáziu v Plzni (1936-44) krátce působil jako katecheta českobratrské evangelické církve. Poté zahájil studium bohosloví na Husově čs. fakultě bohoslovecké (1945-48) a češtiny a filozofie na FF UK; 1947-48 studoval na Teologické fakultě univerzity v Basileji.

Po skončení studií byl duchovním Českobratrské církve evangelické (1948-51) a připravoval disertaci na téma Mesiášská tradice efrajimská, na jejímž základě získal titul ThDr. Současně působil jako lektor hebrejštiny na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě. Tam v červenci 1951 nastoupil jako asistent a kromě hebrejštiny vyučoval i řečtině a latině. Roku 1954 byl jmenován odborným asistentem. Roku 1963 podal přihlášku k habilitačnímu řízení, ale k jmenování docentem došlo až 1966 po obhajobě habilitační práce Problém řecko-hebrejského ekvivalentu na základě Septuaginty. 1966-68 pobýval jako hostující docent v Berlíně, a to nejdříve na Teologické fakultě Humboldtovy univerzity a poté na Kirchliche Hochschule (Západní Berlín). Po návratu do Prahy se habilitoval z religionistiky a 1968-70 působil na Komenského fakultě jako docent religionistiky, 1970-92 jako profesor, a to 1970-77 na religionistice 1977-92 jako profesor Starého zákona.

Společně s brněnskými religionisty založil 1990 novou vědeckou Společnost pro studium náboženství a do 1994 byl jejím prvním předsedou. Od 1. 4. 1992 je ve starobním důchodu s částečným úvazkem na Evangelické teologické fakultě UK.

Zaměřil se na výzkum v oboru religionistiky, v němž nově zpracoval základy a strukturu etické koncepce předizraelského Kenaanu. Dále rozpracoval problematiku "etického zlomu", tj. doby, kdy na základě rozpadu magického obrazu světa vznikají téměř současně taoismus a konfucianismus v Číně, buddhismus a džinismus v Indii, mazdakismus v Persii, a kdy došlo i k působení velkých proroků v Izraeli a prvních filozofů v Řecku. Rovněž předložil novou hypotézu o vzniku náboženství, kterou nazval "responzivní" a podle níž je náboženství pokusem o odpověď na otázku po smyslu bytí.

V oblasti starozákonního bádání se zabýval především otázkou hebrejsko-řeckého ekvivalentu, který zpracoval statisticky i sémanticky ve své habilitační práci. Dále nově osvětlil některá nejasná místa Starého zákona (např. zastavení slunce v Gabaon, Jozue 10, 11-14, nebo zpětný pochod stínu, 2. Královská 20, 8-11 atd.). Nově objasnil i sémantickou strukturu některých hebrejských vlastních jmen či semitských slovních základů. Od 60. let se rovněž věnuje hebrejské onomatologii, a to nejenom etymologiím, nýbrž zvláště onomatologii synchronní, tj. průzkumu, jak jazyková vrstva, v níž se jméno nachází, toto jméno přeznačuje a naplňuje novým obsahem. Dosavadní výzkum by měl vyústit do slovníkového zpracování biblických jmen.

D.-k.: Hebrejsko-řecko-latinsko-český slovník pro bohoslovce, ÚCN, Praha 1955, 84 s., 2. vyd. 1956; Přehled hebrejské gramatiky [skriptum Komenského evangelické bohoslovecké fakulty], Praha 1958; Der tschechische Alttestamentler Slavomil Daněk (1885-1946). Studientexte für das Forschungsseminar an der Kirchlichen Hochschule, Berlin 1968, 92 s.; Praktická znalost Písma. I. díl, Starý zákon [skriptum Komenského evangelické bohoslovecké fakulty], Praha 1974; Starověká náboženství: Egypt, Kenaan a Mezopotamie, Kalich, Praha 1978, 430 s., 2. vyd. 1988; (spoluaut., red.), Prameny života. Obraz člověka a světa ve starých kulturách [kap. Egypt, Sýrie], Vyšehrad, Praha 1982; (s Milanem Mrázkem), Zákon a proroci, Kalich, Praha 1984, 230 s.; (s Milanem Mrázkem), Nástin religionistiky, Kalich, Praha 1988, 349 s., mp.; An der Quelle des Lebens. Aufsätze zum Alten Testament, Peter Lang, Frankfurt a. M. 1988, 287 s.; Von der Schrift zum Wort. Das Alte Testament zwischen gestern und heute, Evangelische Verlagsanstalt, Berlin 1990, 111 s.; Bůh sestupující. Pokus o christologii Starého zákona, Kalich, Praha 1994, 159 s.; Tři svědkové: Mojžíš - Izaiáš - žalmista, Oikumene, Praha 1995, 206 s.

EDICE: (spoluaut.), M. Bič a J. B. Souček (vyd.), Biblická konkordance [revize hebrejských a řeckých ekvivalentů], 3 sv., 1954-67, 2 442 s.; (spoluaut.), Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad [přel. část žalmů a Knih královských, v Novém zákoně epištolu sv. Pavla k Židům a obecné epištoly], ÚCN, Praha 1984; (spoluaut.), Zdeněk Šoušek (uspoř.), Knihy tajemství a moudrosti. Mimobiblické židovské spisy: Pseudoepigrafy [přel. a pozn. aparátem opatřil Závěti patriarchů], Vyšehrad, Praha 1995: 202-289; (spoluaut.), H. Rothe a F. Scholz (ed.), Kralitzer Bibel. (Biblia slavica, Serie I. Tschechische Bibeln, Band 3), VII. Kommentare [stať Die Theologie der Kralitzer Bibel und ihre Erforschung in den letzten zwei Jahrhunderten], F. Schöning, Paderborn 1995: 215-242.

D.-č./sb.: viz BIBLIOGRAFIE in: Zákon a proroci, Praha 1984; An der Quelle des Lebens, Frankfurt a. M. 1988; Landgabe - Festschrift für Jan Heller zum 70. Geburtstag, Oikumene, Praha 1995.

L.: Pokorný, Petr: Profesor Jan Heller sedmdesátiletý, Religio (1995), 3: 90-97 [výběr z bibliografie]; "On je ten, který přijímati má" [interview], Proglas 1994, 5: 38-41.

(A)

HEROLD Erich - český indolog, afrikanista a muzeolog

* 3. 1. 1928 Praha, + 7. 12. 1988 Praha

Po ukončení gymnázia (1947) studoval indologii, klasickou filologii a srovnávací vědu náboženskou na Filozofické fakultě UK. Titul PhDr. získal 1953. V letech 1950-52 pracoval jako asistent na FF UK, 1952-59 v Orientálním ústavu ČSAV. Roku 1957-58 byl na studijním pobytu v Indii. Od roku 1959 pracoval až do své smrti v Náprstkově muzeu nejprve jako vedoucí oddělení, pak ředitel muzea a tvůrce jeho nové koncepce, v letech normalizace jako odborný pracovník. Do Indie se v 60. letech několikrát vrátil na kratší studijní pobyty.

V 50. a 60. letech spravoval muzejní indické sbírky; od poloviny 60. let se intenzivně zabýval tradičním uměním subsaharské Afriky. Uspořádal výstavy tohoto umění, první svého druhu v Československu, k nimž připravil zasvěcené katalogy. Na téma afrického umění napsal rovněž řadu publikací. Jeho stěžejním dílem je obsáhlá monografie African Art (1989), která v letech normalizace mohla vyjít pouze cizojazyčně. Zásadním způsobem přispěl k objevení řezbářství kmene Bété z Pobřeží slonoviny. Objevné byly i jeho studie o africkém uzlu moudrosti - rozšifrování historie a původního významu dvojitého uzlu, a o afroportugalské slonovině, kterou identifikoval ve sbírkách Národního muzea. Připravil koncepci knihy o mimoevropských maskách, do níž napsal kapitoly o maskách afrických a indonéských (1992).

Kromě afrického umění se i nadále věnoval problémům asijských kultur; v 70. letech spravoval v NpM sbírky Indonésie, jihovýchodní Asie a asijských zbraní. Vypracoval koncepci a výrazně se podílel na vzniku expozice asijských kultur na zámku v Liběchově (1977). V 70. a 80. letech zpracovával mimoevropské umění a artefakty v zámeckých sbírkách a je autorem expozice na zámku v Opočně (1976).

Založil sborník Annals of the Náprstek Museum (vychází od 1962) a měsíční programy muzejních aktivit pro veřejnost, které provázely Výstavy měsíce. Společně se svou ženou přeložil knihu J. G. Frazera Zlatá ratolest o magii, mýtech a náboženství, a několik populárně vědeckých děl.

D.-k.: (spoluaut., s D. Zbavitelem a K. Zvelebilem), Indie zblízka, Orbis, Praha 1960: 9-37, 63-69, 86-101, 123-130, 168-175, 182-203, 229-235; Ritualmasken Afrikas, Artia, Praha 1967, 60 s., 72 s. obr. příl.; Africké masky, Odeon, Praha 1970, 72 s.; African Masks, Odeon, Praha 1970, 74 s.; African Art [též něm., Afrikanische Skulptur; franc., Rites et coutimes dans l'Art Africain, špan., Arte Africana], 1989; (s V. Šťovíčkovou-Heroldovou), Africké lásky, africká manželství v životě a v zrcadle afrického umění, AZ Servis, Praha 1994, 143 s.; (přel., s V. Šťovíčkovou-Heroldovou), James George Frazer: Zlatá ratolest, 2. vyd., Mladá fronta, Praha 1994, 640 s.

EDICE: Kálidása: Šest ročních dob. Ze sanskrtu přebásnil Oldřich Friš. Z pozůstalosti k vydání připravil, doslov a poznámky napsal E. Herold. Malá knižnice Orientu, sv. 9, roč. 1956, ČSAV, Praha 1956, 49 s.; Amaru a Bhartrhari: Sloky o lásce, moudrosti a odříkání. Ze sanskrtu přel. Oldřich Friš. Z pozůstalosti vybral a poznámkami opatřil E. Herold, SNKLHU, Praha 1959, 94 s.

KATALOGY: Umění Konga, 1962; Africké masky, 1966; Moderní africké umění 60. let, 1972; Ebenové sny, 1975; Umění Pobřeží slonoviny, Ghany, Libérie a Toga, 1981.

D.-č./sb.: Traditional Sculpture of the Bete Tribe, Ivory Coast, in: Annals of the Náprstek Museum 13 (1985): 81-163; On the Origin of the African "Knot of Wisdom", in: Annals of the Náprstek Museum 15 (1988): 89-100; Africká móda renesanční Evropy, NO 47 (1992), 3: 72-73.

L.: Boháčková, L.: Za Erichem Heroldem, Umění a řemesla (1989).

(vh)

HEROLDOVÁ-ŠŤOVÍČKOVÁ Danuška - česká sinoložka

* 19. 2. 1929 Praha, + 30. 10. 1976 Praha

V letech 1939-47 studovala na klasickém gymnáziu v Praze, poté 1947-52 na Filologické fakultě Univerzity Karlovy, obor čínština a dějiny Dálného východu; zároveň docházela na kursy hindštiny na škole orientálních jazyků.

Ještě za studia na univerzitě vyučovala hindštině na univerzitě v Olomouci (1950-51) a čínštině na Filozofické fakultě UK (1952-53). V letech 1953-57 působila jako první lektorka češtiny na Pekingské univerzitě a Ústavu cizích jazyků v Pekingu. V té době začala sbírat materiál pro Česko-čínský tematický slovník, první lexikografické dílo svého druhu v češtině a čínštině. Z její iniciativy byl založen lexikografický kolektiv Orientálního ústavu ČSAV (1958), v jehož čele stála po více než deset let. Zasloužila se o vypracování celého rukopisu rozsáhlého lexikografického díla Česko-čínský slovník až do 5. dílu.

Zabývala se zejména lexikografickým bádáním; neméně významnou součást jejího díla však tvoří i rozsáhlá překladatelská činnost z čínštiny a vlastní literární tvorba motivovaná čínskou lidovou moudrostí. Její převyprávění čínských lidových pohádek byla přeložena do řady evropských jazyků, včetně finštiny, norštiny a švédštiny. Překládala i do čínštiny a v raných dobách i do latiny. V její písemné pozůstalosti se nachází zhruba 300stránkový rukopisný konvolut jejích latinských překladů z dob gymnaziálních studií z let 1944-46 (mj. Karel Čapek, Svatopluk Čech, Božena Němcová, Alexander Dumas, Vladimir Němirovič-Dančenko a další). Těžká choroba v době pekingského pobytu ji přivedla k myšlence sepsat syntetizující práci z čínské medicíny. Výsledkem byly dva svazky Acupuncture and Moxibustion, které podnítily vážný zájem o tuto disciplínu mezi českými a slovenskými lékaři. Přednášela na mnoha evropských sinologických pracovištích a kongresech, např. v Londýně a Hamburku. Zemřela na následky tragické nehody.

D.-k.: Acupuncture and Moxibustion. Part I. Dissertationes orientales 13, 1. vyd., Oriental Institute in Academia, Praha 1968, 234 s., Supplement to Part I., 84 s.; Part I. + Supplement, 2. vyd., Part II., 1. vyd., Dissertationes orientales 46, Orientální ústav ČSAV, Praha 1990, 234 + 84 + 190 s.; (spoluaut.), Zgusta, L. a kol.: Manual of Lexicography, Academia, Praha 1971, 360 s.; (se Zdenkou Heřmanovou, Danielou Khestlovou, Li Taj-ťün Hejzlarovou a Wang Žu-čen Vochalovou), Česko-čínský slovník 1-9, Academia, Praha 1974-1984.

PŘEKLADY: (s Danielou Khestlovou a Jarmilou Kalouskovou), Džao Šu-li: Na horských pláních [z čínštiny], Naše vojsko, Praha 1951, 98 s.; (s Danielou Khestlovou a Jarmilou Kalouskovou), Emi Siao: Mládí Mao Ce-tunga [z čínštiny], Mladá fronta, Praha 1952, 79 s.; Jüan Ťing a Kchung Ťie: Příběh o hrdinovi a hrdince [z čínštiny], Mladá fronta, Praha 1953, 345 s.; (do čínštiny), Josef Čapek: Siao-kou siao-mao si ti-pan [Jak pejsek a kočička myli podlahu], Šao-nien er-tchung čchu-pan-še, Šanghaj 1957, 110 s.; Ťie-chan fen-lej cch'-tien [Česko-čínský tématický slovník], Šang-wu jin-šu-kuan, Peking 1961, 1218 s.; (s Miladou Šťovíčkovou), Čínské lidové pohádky [převyprávění z čínštiny], SNKLU, Praha 1962, 231 + 5 s. (vyšlo též něm. 1968, holand. 1968, angl. 1969, franc. 1969, finsky 1971, italsky 1971, norsky 1973 a švédsky 1976, Artia, Praha); Stříbrný kůň. Výbor moderní čínské poezie dvacátých až čtyřicátých let [přel. z čínštiny], SNKLU, Praha 1964, 145 + 4 s.; Li Čchao-wej: Dcera dračího krále [převyprávění z čínštiny], Artia, Praha 1971, 55 + 1 s. (též něm. 1971; franc. 1972 a angl. 1972); (s Miladou Šťovíčkovou), Tři zlaté Buddhovy vlasy a jiné čínské pohádky [převyprávění z čínštiny], Artia, Praha 1972, 200 + 2 s.; (s Miladou Šťovíčkovou), Märchen aus Tibet [převyprávění z čínštiny], Artia, Praha 1974, 207 + 1 s.

D.-č./sb.: Nové archeologické nálezy v Čeng-čou, NO 12 (1957), 9: 138-139; Patriotický básník Wen I-tuo, NO 14 (1959): 138; Česko-čínská konverzace, in: Světový tlumočník 26 řečí. Příručka pro turisty, delegace, techniky a montéry, Práce, Praha 1960: 372-446; Akupunktura - čínské léčení jehlami, Vesmír 39 (1960), 11: 342-345; What Is Acupuncture? Eastern Horizon 1 (1960/61), 8: 11-18; Tradiční čínský tělocvik, Vesmír 40 (1961), 12: 375-376; Z pekingských lidových popěvků, NO 16 (1961), 9: 201; (s Pavlem Kratochvílem, Zdenkou Novotnou, Ladislavem Zgustou), Some Problems of a Czech-Chinese Dictionary, ArOr 30 (1962), 2: 258-313; (s Marcelou Bouškovou, Věnou Hrdličkovou, Zdenkou Novotnou, Augustinem Palátem a Danielou Šejnohovou), Several Notes on Soviet Translations of Chinese Classical Novels, ArOr 30 (1962), 2: 318-330; Specifická oblast čínské politické terminologie, Jazykovědné aktuality 12 (1975), 2: 63-66; Úloha osobnosti v dějinách ve světle kampaně "kritiky Lin Piaa a Konfucia", NO 32 (1977), 9: 268-271.

PŘEKLADY: Aj Čching: Mám rád tuto zemi [z čínštiny], NO 8 (1953), 1: 9; Aj Čching: Trakař [z čínštiny], NO 8 (1953), 1: 9; Aj Čching: Podzim [z čínštiny], NO 8 (1953), 1: 9; Mu Mu-tchien: Teskný úder zvonů [z čínštiny], NO 15 (1960), 10: 238; Mu Mu-tchien: Věnování [z čínštiny], NO 15 (1960), 10: 238; Li Ju-chen: Flowers in a Mirror [z čínštiny], NOB 3 (1962), 3: 81-85; Čchen Süan-jou: Příběh o tom, jak duše žila bez těla [z čínštiny], NO 18 (1963), 5: 154-155; Zápisky ze starých análů Kuo-jü. Kapitola o tom, jak král Li se vypořádal s kritikou [z čínštiny], NO 25 (1970), 4: 117.

L.: Heřmanová-Novotná, Z.: Danuška Heroldová-Šťovíčková (19. 2. 1929 - 30. 10. 1976), ArOr 45 (1977): 157-160; Danuška Heroldová CSc. Bibliografie 1951-1976. Sestavil a redigoval Jiří Šíma. Životopisnou poznámku napsala Zdenka Heřmanová-Novotná. Orientální ústav, Praha 1977; Vzpomínkový večer na počest Danušky Heroldové-Šťovíčkové, Zpravodaj Česko-čínské společnosti, 1/1997: 2-5.

(vl)

HEŘMAN Sáva - český slavista, balkanolog, učitel čínských studentů češtině

* 21. 5. 1926 Rychvald

Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích studoval v letech 1945-50 Filozofickou fakultu UK a mezitím 1948-49 Historicko-filozofickou fakultu Sofijské univerzity; 1953 získal na UK titul PhDr. Po ukončení studií pracoval jako odborný asistent na katedře slavistiky Filozofické fakulty UK, obor balkanistika a makedonistika (1950-88). V letech 1955-57 působil jako lektor češtiny na Pekingské univerzitě, 1958-59 vedl lektorát na univerzitě v Sofii, 1964 na univerzitě v Bělehradě. V letech 1970-71 vyučoval češtinu, bulharštinu a makedonštinu na Istituto Universitario v Neapoli, zpočátku jako lektor, od zimního semestru 1970/71 jako mimořádný profesor slovanských jazyků. V letech 1972-88 byl zaměstnán na FF UK jako knihovník. Od roku 1990 opět přednáší na katedře slavistiky a na katedře politologie FF UK.

D.-k.: Jie-han huihua [Česko-čínská konverzace], Shidai chubanshe, Peking 1958, 190 s.

D.-č./sb.: Tradiční tělesná cvičení a artistické umění ve staré i nové Číně, Československý voják 36 (1988), 19: 34-35; Graphemics and/or its Orthography as a Distinctive Feature of Any Literate Social Group, Slovo a slovesnost 54 (1993): 178-180; Hledání národní identity a spisovný jazyk, Slavica Pragensia XXXVII (1995): 72-74; Národní společenství (fakt nebo volba), in: Les études balkaniques tchèques X (1999): 130-140.

(A)

HEŘMANOVÁ-NOVOTNÁ Zdenka - česká sinoložka

* 8. 12. 1930 Rakovník

V letech 1946-47 studovala angličtinu ve středoškolské koleji v Anglii, 1950 složila maturitu na Wintrově reálném gymnáziu v Rakovníku; poté byla přijata ke studiu čínštiny a dějin Dálného východu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. J. Průška (1950-53), na něž 1953-58 navázalo studium čínského jazyka a literatury na Pekingské univerzitě. Roku 1966 získala hodnost kandidáta filologických věd, 1967 titul PhDr. na UK. V letech 1958-88 a 1990-92 pracovala jako vědecká pracovnice v Orientálním ústavu ČSAV. Její hlavní úkol v ústavu spočíval v sestavování a redakci devítidílného Česko-čínského slovníku. Spolupracovala i na mezinárodních projektech v lexikografii (NDR, ČLR).

Psala studie o problémech struktury a vývoje čínského znakového písma a jeho reformy, morfologii a lexikologii moderní a středověké čínštiny. Překládala ze středověké čínské prózy, např. výbor z klasického románu Vyprávění o putování na Západ (Si-jou-ťi), pod českým názvem Opičí král, a zasloužila se o překlad a uvedení 25tidílného seriálu Ústřední čínské televize pod stejným názvem v Československé televizi (1991 a 1994). Psala také populární publikace o čínském kulinářství.

V letech 1967-84 byla členkou Názvoslovné komise ČÚGK, 1990-99 členkou redakční rady Archívu orientálního, 1992-96 členkou výboru Česko-čínské společnosti.

Roku 1969 získala Čestné uznání ČSAV za lexikologické studie, 1991 Cenu ČSAV za Česko-čínský slovník.

D.-k.: Affix-like Word-Formation Patterns in Modern Chinese. Dissertationes orientales 21, Praha 1969, 125 s.; (s D. Heroldovou, L. Hejzlarovou aj.), Česko-čínský slovník, 1.-9. díl, Academia, Praha 1974-1984, 6238 s.; (s V. Andem a H. Třískovou), Soubor čínských termínů z ekonomiky a politiky, Orientální ústav ČSAV, Praha 1988, VIII, 128 s.; 123 čínskych receptov v slovenskej kuchyni, 2. vyd., Osveta, Martin 1987, 155 s.; 123 čínských receptů v české kuchyni, Osveta, Martin 1990, 151 s.; Čínské jídlo na českém stole, Svět v obrazech, Praha 1991, 104 s.

PŘEKLADY: Skříňka s poklady. Milostné povídky staré Číny, Mladá fronta, Praha 1961, 250 s.; Wu Čcheng-en: Opičí král, SNDK, Praha 1961, 349 s., 2. vyd., Brno 1994, 240 s., 2. rozš. a upravené vyd., Albatros, Praha 1997, 371 s.; Liao Ťing-wen: Život psaný štětcem, Práce, Praha 1989, 400 s.

D.-č./sb.: (s L. Zgustou, P. Kratochvílem a D. Šťovíčkovou), Some Problems of a Czech-Chinese Dictionary, ArOr 30 (1962): 258-313; Some Remarks on the Analysis of Compound Types of Chinese Characters, ibid.: 597-623; Contributions to the Study of Loan-words and Hybrid Words in Modern Chinese, ArOr 35 (1967): 613-648, 36 (1968): 295-326, 37 (1969): 48-75; Linguistic Factors of the Low Adaptability of Loan-words to the Lexical System of Modern Chinese, Monumenta Serica (1967), 2: 103-118; O nejstarším užívaném písmu světa, NO 24 (1969), 6: 186-192; Coinage and Structure of Economic Terms in Modern Chinese, in: Asian and African Languages in Social Context, Dissertationes orientales 34 (1971): 45-77; An Attempt at Linguistic Analysis of the Text of Ta T'ang San-tsang ch'ü ching shih-hua, ArOr 39 (1971): 167-189; Jak se tvoří odborné názvy v moderní čínštině, NO 28 (1973), 9: 276-277; Schrift und Schriftreform, in: Chinahandbuch, Düsseldorf 1974: 1181-1188; Morphemic Reproductions of Foreign Lexical Models in Modern Chinese, ArOr 43 (1975): 146-171; Problematika přejatých slov a termínů v moderní čínštině, Jazykovědné aktuality (1975), 2: 66-71; Renesance folklórní slovesnosti v Číně, NO 41 (1986), 4: 109-112, 5: 144-146; Současná čínská memoárová literatura, Světová literatura (1987), 1: 240-243; Can a Generative Dictionary Be Used as a Diagnostic One? ArOr 62 (1994): 154-159; Letmý pohled na literaturu na Tchaj-wanu, NO 50 (1995), 4: 155-157.

PŘEKLADY: Wang Meng: Návrat do města T., Světová literatura (1989), 5: 46-56; Čang Sien-liang: Polovina muže je žena, Světová literatura (1991), 4: 112-132; Zázračný cop. Renesance čínské tradiční dobrodružné literatury, NO 51 (1996), 5: 181-185.

(A)

HILSKÁ (též Novotná, Průšková, Průšková-Novotná, Hilská-Průšková) Vlasta - česká japanoložka, pedagog Karlovy univerzity

* 22. 6. 1909 Praha, + 26. 5. 1968 Praha

Po maturitě na střední škole v Praze studovala v letech 1928-34 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze obor anglistika a literární komparatistika; 1934 získala titul PhDr. Po absolvování univerzity odjela do Anglie, kde začala studovat mj. japonštinu. Po návratu pracovala krátce v univerzitní knihovně a 1936 se poprvé vypravila do Japonska na roční pobyt. Po válce pracovala v oddělení pro kulturní styky se zahraničím na Ministerstvu informací a osvěty, odkud 1952 přešla na Filozofickou fakultu UK, kde se stala vedoucí katedry filologie a dějin Dálného východu a později katedry věd o zemích Asie a Afriky. Roku 1955 byla jmenována docentkou na základě habilitační práce Dějiny a kultura japonského lidu, která vyšla též knižně. Roku 1962 byla jmenována profesorkou. Japonsko navštívila ještě dvakrát (1958, 1966). Kromě činnosti pedagogické a publikační působila též v řadě odborných komisí a redakčních rad.

Jejím hlavním badatelským zájmem byla japonská literatura a kultura. Své poznatky soustředila v řadě knižních publikací i časopiseckých statí. Byla též autorkou (spolu s J. Průškem) první české učebnice japonštiny, která v prvním vydání vyšla již 1939. Její levicová orientace ji přivedla k zájmu o japonskou proletářskou literaturu, o níž napsala několik studií a z níž přeložila stěžejní díla např. T. Kobajašiho, S. Tokunagy a K. Šimakiho. Její překlady japonské literatury však pokrývají podstatně širší oblasti jak novodobé literatury (Futabatei Šimei, Sóseki Nacume, Rjúnosuke Akutagawa, Džun'čiró Tanizaki), tak literatury klasické, z níž jmenujme zejména překlad poetické klasické sbírky Kokinšú, který vyhotovila ve spolupráci s Bohumilem Mathesiem a který vyšel poprvé již 1943 a poté ještě několikrát.

D.-k.: Učebnice hovorového jazyka japonského, Orientální ústav, Praha 1939, 375 s., 2. vyd., ČSAV, Praha 1953, 445 s., 3. opr. a doplněné vyd., ČSAV, Praha 1963, 454 s.; Japonsko v minulosti a dnes, Orbis, Praha 1940, 56 s.; Lidé a věci v Japonsku, Orbis, Praha 1941, 291 s.; Japonské divadlo, Ústav pro učební pomůcky průmyslových škol, Praha 1947, 85 s.; Dějiny a kultura japonského lidu, ČSAV, Praha 1953, 383 s., též polsky, Dzieje i kultura narodu japońskiego, Państwowe wydawnictvo naukowe, Warszawa 1957, 470 s.; Japonsko, in: Přehled nejnovějších dějin 1917-1939, I. díl, Nakladatelství politické literatury, Praha 1962: 173-180, 433-438; (ed.), Orientalia Pragensia II., Acta Univesitatis Carolinae, Philologica 2, Univerzita Karlova, Praha 1962; Japonská literatúra, in: Dejiny svetovej literatúry, I. díl, Osveta, Bratislava 1963: 155-176; (spoluaut.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika I-II, Odeon, Praha 1967; (spoluaut.), Dictionary of Oriental Literatures, Volume I. East Asia, G. Allen Unwin, London 1974.

PŘEKLADY: (s Jaroslavem Průškem), Lu Sün: Vřava [z čínštiny], Lidová kultura, Praha 1937, 173 s.; Hino Ašihei: Květiny a vojáci [z japonštiny], Sfinx, Praha 1940, 360 s.; Milenci z Jeda. Výbor japonských povídek [z jap. originálů], Melantrich, Praha 1942, 309 s.; Futabatei Šimei: Dva z Tókja [z jap. originálů], Čin, Praha 1943, 351 s.; Verše psané na vodu. Starojaponské pětiverší (přebásnil Bohumil Mathesius), Klub ZZZ bibliofilů, Praha 1943, 76 s., 2. vyd., SNKLHU, Praha 1955, 79 s., 3. vyd., SNKLHU, Praha 1956, 77 s., 4. vyd., SNKLHU, Praha 1961, 82 s., 5. vyd., Albatros, Praha 1970, 139 s., 6. vyd., Albatros, Praha 1973, 86 s., 7. vyd., Albatros, Praha 1978, 86 s.; Kobajaši Takidži: Loď na kraby [z jap. originálu], Nakl. Pavel Prokop, Praha 1947, 125 s.; Pastýř a nebeská přadlena. Čínské pohádky, pověsti a vyprávění (verše Julie Nováková), Nakl. Rudolf Kmoch, Praha 1947, 116 s.; Démantové hory. Korejské pohádky (verše Julie Nováková), Melantrich, Praha 1947, 126 s.; (s Miroslavem Novákem), Tokunaga Sunao: Čtvrť bez slunce [z jap. originálu], Práce, Praha 1950, 212 s.; (s Vlastou Vojáčkovou), Tokunaga Sunao: Spi klidně, ženo! [z jap. originálu], SNKLHU, Praha 1953, 183 s.; Nacume Sóseki: Deset snů [z jap. originálu], ČSAV, Praha 1955, 52 s.; Nacume Sóseki: Polštář z trávy [z jap. originálu], SNKLHU, Praha 1958, 213 s.; Zpěvy Dálného východu [s Jaroslavem Průškem, přebásnil Bohumil Mathesius], Krajské nakladatelství, Brno 1958, 76 s.; Akutagawa Rjúnosuke: Obraz pekla a jiné povídky [z jap. originálu], SNKLHU, Praha 1960, 214 s.; Kobajaši Takidži: Život pro ty druhé [z jap. originálu], Naše vojsko, Praha 1963, 106 s.; Tanizaki Džuničiró: Ti, kteří raději kopřivy [z jap. originálu], SNKLU, Praha 1965, 138 s.; Kawabata Jasunari: Sněhová země [z jap. originálu], in: Pět japonských novel, Klub čtenářů, Odeon, Praha 1969: 229-332, 2. vyd., in: Tanečnice z Izu a jiné prózy, Klub čtenářů, Odeon, Praha 1988: 33-129.

D.-č./sb.: Současné Japonsko, NO 5 (1949-50), 6: 115-121; Vzpomínka na Bohumila Mathesia. O spolupráci na překladech z čínské poezie, Sovětská literatura 4 (1955), 3/4: 526-564; Několik poznámek o překládání z klasické japonské poezie za spolupráce s Bohumilem Mathesiem, Dialog (1961), 1: 40-49; Orientalisté a levé studentské hnutí. Vzpomínky, Zprávy ČSO při ČSAV 3 (1961), 1: 1-8; Několik poznámek k problému japonského naturalismu. Hlavní teze referátu předneseného na 4. vědecké orientalistické konferenci v Liblicích 28.-30. 11. 1960, Zprávy ČSO při ČSAV 3 (listopad 1961), 2: 157-159; A Contribution to the Study of Japanese Proletarian Literature. The Individual Character of the Work of Takiji Kobayashi, in: Orientalia Pragensia II., Acta Univesitatis Carolinae, Philologica 2, Univerzita Karlova, Praha 1962: 3-24; Poválečná japonská literatura, Světová literatura 7 (1962), 4: 96-107; Několik poznámek o překládání z klasické japonské poezie, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 1. Slavica Pragensia 5, Univerzita Karlova, Praha 1963: 105-109; The Sources of the Aesthetic Traditions of Japan in: Král, Oldřich & Hilská, Vlasta (ed.), Charles University on Far Eastern Culture. Studies and Essays, Univerzita Karlova, Praha 1968: 43-57; (předmluva), in: Illík, Drahomír: Japonská architektura, Odeon, Praha 1970: 5-14 (též něm., Artia, Praha 1970); Japanese Proletarian Literature, in: Hilská, Vlasta & Vasiljevová, Zdeňka, Problems of Modern Japanese Society, Acta Universitatis Carolinae. Philologica Monographia XXVII, Univerzita Karlova, Praha 1971: 13-52; Nejstarší estetické teorie v Japonsku. Poezie jako záznam citové zkušenosti, in: Kulturní tradice Dálného východu, Odeon, Praha 1980: 67-77.

PŘEKLADY: Seami Motokijo: Damaškový buben [z jap. originálu "Aja no cuzumi" přebásnil Bohumil Mathesius], NO 1 (1946), 5-6: 46-50.

L.: Kabeláčová, K.: Vzpomínka na Prof. Dr. Vlastu Hilskou - K nedožitým osmdesátinám, Zprávy ČSO 29 (1988), 1: 30-35; táž: Anniversary. Vlasta Hilská (1909-1968), ArOr 58 (1990), 1: 76-78.

BIBLIOGRAFIE: Hilská, Vlasta - Vasiljevová, Zdeňka (ed.): Problems of Modern Japanese Society, Univerzita Karlova, Praha 1971: 53-64; Bučínská-Saitó, S. (sest.): Univerzitní profesorka PhDr. Vlasta Hilská (22. 6. 1909-26. 5. 1968). Bibliografie 1935-1988, Orientální ústav, Praha 1991, 105 s.

(kk)

HLADÍK Jaroslav - český pedagog, cestovatel, organizátor a popularizátor cestování

* 17. 5. 1947 Znojmo

V letech 1965-70 vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Brně a byl promován zemědělským inženýrem. Na katedře pedagogiky téže školy si v letech 1975-77 doplnil pedagogické vzdělání. Od roku 1972 učí přírodopis na Základní škole v Prosiměřicích.

Roku 1981 založil (spolu s J. Polákem) neoficiální World Wonders Club, zaměřený na turistiku a cestování. Aktivně se účastní Afrických sympozií v Holicích, spolupracuje s různými institucemi, majícími vztah k cestování a poznávání kultury Orientu. Od roku 1988 pravidelně organizuje setkání cestovatelů a 1990 (společně s J. Polákem) založil ve Vídni Klub cestovatelů Globe. Navštívil více než 60 zemí Evropy a Asie, byl organizátorem i členem různých expedic. Věnuje se popularizační přednáškové činnosti, publikuje reportáže o navštívených zemích, vystavuje dovezené materiály, spravuje databázi expedic a rozsáhlý archiv diapozitivů, fotografií a dalších reálií, redakčně i autorsky se podílí na vydávání ročenek KC Globe.

D.-k.: Hladík, J., Polák, J., Šíma, J. a kol.: Mongolsko - Jurta, SPM a KC Globe, edice Svět, sv. 2, Nakladatelství MONDO, Prosiměřice 1997.

D.-č./sb.: Sardarapatský památník, Lidé a země 33 (1984), 2: 280; Výlet do prehistorie pouště Gobi, Zprávy ZS Brno (1987), č. 4; V pohoří Bogd-úl, Zprávy ZS Brno (1987), č. 5; Bogd-úl, in: Ročenka Cesty 1, KC Globe, Prosiměřice 1988: 49-54; Cesta do Dračí zátoky, in: Ročenka Cesty 2, KC Globe, Prosiměřice 1989: 71-76; Bajsuntau - neznámé hory Uzbekistánu, in: Ročenka Cesty 3, KC Globe, Prosiměřice 1990; viz též Zprávy ZS Brno (1992), č. 1; Architektonické skvosty staré Gruzie, in: Ročenka Cesty 6, KC Globe, Prosiměřice 1994: 18-20; Hadí farma u My Tho, in: Ročenka Cesty 7, KC Globe, Prosiměřice 1995: 91-94; Plavba po Mekongu, in: ibid.: 94-98; Kunja Urgenč, Znojemské listy V (1996), č. 21; V srdci slavného Chórezmu, in: Ročenka Cesty 8, KC Globe, Prosiměřice 1996: 66-72; Ohridské jezero, Koktejl VI (1997), 11: 52; Přežije Ohridské jezero příští desetiletí? Nové Znojemské listy I (1997), č. 6-7; Cesta do Bajsuntau, Znojemské listy V (1997), č. 27.

L.: Polák, J.: Minimedailonek ing. Jaroslav Hladík, in: Ročenka Cesty 6, KC Globe, Prosiměřice 1994: 77; Michalec, L.: Mekka českých cestovatelů, Koktejl V (1996), 2.

(A)

HLAVATÝ Lukáš - český sinolog, překladatel a konzultant

* 5. 4. 1957 Praha

Po maturitě na gymnáziu (1972-76) absolvoval střední školu sociálně právní (1976-78) a v letech 1978-83 vystudoval obor orientalistika - sinologie na Filozofické fakultě UK. Roku 1985 získal titul PhDr. V letech 1983-87 vykonával interní vědeckou aspiranturu v oboru obecných dějin se zaměřením na Čínu v Orientálním ústavu ČSAV. Poté 1987-95 pracoval v Ústavu mezinárodních vztahů jako výzkumný pracovník, zaměřený na čínskou vnitřní a zahraniční politiku a mezinárodní vztahy. Poté přešel na MZV ČR, kde působil v teritoriálním odboru Asie (1995-98). Od září 1998 pracuje v odboru mimoevropských zemí MPO ČR. V letech 1993, 1994 a 1999 pobýval na studijních stážích na Tchaj-wanu.

Odborně se zaměřuje na vnitřní a zahraniční politiku a ekonomiku Číny, Tchaj-wanu a vybraných asijských zemí.

Je členem České orientalistické společnosti, Česko-čínské společnosti, Společnosti přátel Mongolska a Českého sdružení pro Spojené národy.

D.-k.: (spoluaut.), Vnitropolitický a ekonomický vývoj v ČLR v letech 1980-1984, OÚ ČSAV, Praha 1985; (spoluaut.), Soubor čínských termínů z ekonomiky a politiky, OÚ ČSAV, Praha 1988; Československo-čínské styky v letech 1985-1988, ÚMV, Praha 1988; Současné čínsko-sovětské vztahy - přehled vývoje, ÚMV, Praha 1989; Vnitropolitický vývoj v ČLR jako výraz boje konzervativní a reformní tendence, ÚMV, Praha 1990.

D.-č./sb.: Bronzové vozy čchinského vládce, NO 41 (1986), 2: 46-48; K aktuálním otázkám současného vývoje ČLR, Mezinárodní vztahy (1989), 2; Čína po sovětském převratu, Metropolitan, 30. 8. 1991; James Baker v ČLR: přece jen úspěch? Metropolitan, 21. 11. 1991; Existovat znamená spolupracovat, Metropolitan, 12. 2. 1992; Více kapitalismu? Metropolitan, 5. 3. 1992; Československo-čínské styky, in: Bulletin Československo-čínské společnosti, Praha, květen 1992; Perspektivy československo-čínských vztahů, in: Máme národní zájmy? ÚMV, Praha 1992; Postavení Tchaj-wanu a možnosti česko-tchajwanské spolupráce, Mezinárodní politika (1993), 3: 8-9; Tchaj-wan v OSN: pro a proti, Mezinárodní politika (1993), 11-12: 28-29; Co a kdo po Tengovi aneb hledá se nový vůdce, Mezinárodní politika (1994), 10: 9-10.

(A)

HLOUCHA Joe (Josef) - český japanofil, spisovatel, cestovatel, sběratel

* 4. 9. 1881 Podkováň u Mladé Boleslavi, + 13. 6. 1957 Praha

Absolvoval gymnázium v Mladé Boleslavi a Praze a poté dva roky studoval v Praze na obchodní akademii. Od mládí projevoval zájem o cestovatelství a sběratelství, také pod vlivem příkladu prastrýce, cestovatele J. Kořenského, a nesoustavně se věnoval studiu japonštiny. Procestoval většinu evropských zemí a zemí severní Afriky, v letech 1906 a 1926 navštívil na 10 a 7 měsíců Japonsko. Přerušovaně pracoval jako zemský úředník. Vedle osvětové, hlavně přednáškové činnosti působil též jako poradce pro mimoevropské umění (galerie, muzea a aukční síně ve Vídni, Paříži, Hamburku, Berlíně ad.) a japonskou architekturu, např. ve spolupráci s arch. J. Kotěrou nebo ing. M. V. Havlem. Za jeho spolupráce vznikla Japonská čajovna na Jubilejní výstavě Obchodní komory (1908), Japonská čajovna v Paláci Lucerna (1909) či jeho vlastní vila "Sakura" v Roztokách u Prahy (1924).

Při svých cestách rozvíjel mnohostrannou sběratelskou činnost; jeho akviziční zájem se soustřeďoval především na japonica a sinica, jakož i na africké a oceánské umění. V původní sbírce byly zastoupeny v menší míře i artefakty barmské, thajské, vietnamské, tibetské a perské.

Své sbírky uvedl na souborných výstavách: Svatováclavské výstavě na Pražském hradě (dílčí expozice, 1929), Výstavě mimoevropského umění a uměleckého průmyslu ve Veletržním paláci v Praze (1929/30), výstavě Primitivního umění mimoevropských zemí v pražském Mánesu (1935). V roce 1930 proběhla v Berlíně (3. a 4. prosince v Internationales Kunst- und Auktions-Haus) dražba části jeho sbírek. Roku 1943 odkoupila další části sbírky Náprstkovo a Zemské muzeum v Praze, 1955-57 se uskutečnil ne zcela vyjasněný převod zbytku sbírek do majetku Náprstkova muzea, část japonské knižní pozůstalosti do Orientálního ústavu (1976 převedena do Orientální sbírky Národní galerie). Zbytek odborné literatury byl rozprodán po antikvariátech.

Debutoval několika populárními články o japonském umění v Českém světě. Jeho literární exotismus, spojený místy s vypravěčským sentimentalismem, se takřka výhradně soustředil na japonské prostředí, jak v cestopisných črtách, tak v beletristických dílech inspirovaných japonskou společností (zejména postavením ženy). Též populárně zpracoval japonské mýty, legendy a pohádky. Některé jeho prózy nesou autobiografické rysy (Vzpomínky na Japonsko, Moje Paní Chrysanthema, Japonečky, částečně Dopisy neznámého). První úspěšnou japonérii (Sakura ve vichřici) napsal ještě před svou cestou do Japonska. Význam jeho spisů spočívá i v uvedení japonských výtvarných principů do české ilustrace a knižní tvorby a v opakované spolupráci s ilustrátory při tvorbě japonizujících ilustrací (především s Otakarem Štáflem). Dobový úspěch zajistil opakovaná vydání většiny jeho prací.

D.-k.: Sakura ve vichřici, Jos. R. Vilímek, Praha 1905; Zátopa, Jos. R. Vilímek, Praha [1906]; Vzpomínky na Japonsko, V. Šimáček, Praha 1908; Polibky smrti, Jos. R. Vilímek, Praha [1913]; Moje "Paní Chrysanthema", Jos. R. Vilímek, Praha [1919], později pod titulem Tama-San; Pavilón hrůzy, J. Kotík, Praha 1920, 130 s.; Dopisy neznámého, A. Neubert, Praha 1923; Pohádky japonských dětí, A. Neubert, Praha 1926, 86 s.; Zahrada lásky, A. Neubert, Praha 1929, 172 s., 16 tab.; Mezi bohy a démony, A. Neubert, Praha 1929, 129 s., 12 tab.; Prodavačky úsměvů, A. Neubert, Praha 1929, 111 s., příl.; Japonečky, A. Neubert, Praha 1931, 100 s.; Soubor spisů Joe Hlouchy, 8 sv., A. Neubert, Praha 1929-1936 [nedokončeno]; Pohádky slunného východu, K. Červenka, Praha 1944, 55 s.; Hokusai, Orbis, Praha 1949, 30 s.; Hokusai. The Man Mad-on-Drawing, Artia, Praha 1955; v něm. mutaci Hokusai. Der vom Malen Besessene, Artia, Praha 1955; (spoluaut.), Umění čtyř světadílů, I.-II. díl, 1956. Dlouhodobě připravované souborné dílo Nippon zůstalo nedokončeno v pozůstalosti.

L.: Sammlung Joe Hloucha Prag. Ostasien. Ozeanien. Afrika. Japanische Graphik [aukční katalog]. Eingeleitet von J. Adam, V. Jarolim. Internationale Kunst- und Auktions-Haus, Berlin 1930, 3.-4., XII, 52 s., 20 fot. tab.; Šmejkal, J. V.: Milenec Nipponu - Tři lásky Joe Hlouchy, A. Neubert, Praha 1931, 97 s., příl.; Kunc, J.: Slovník soudobých českých spisovatelů, sv. 1, Orbis, Praha 1945: 247-248; Joe Hloucha. Měsíčník Náprstkova muzea. Národní muzeum v Praze - Náprstkovo muzeum, č. 8 (srpen), Praha 1981; AUC - Philologica 1. Orientalia Pragensia XII, Univerzita Karlova, Praha 1989: 103-104, 108; Catalogue of Japanese Art in The Náprstek Museum. Ed. by the Japanese Art Abroad Research Project. Nichibunken Japanese Studies Series 4. Report of Japanese Art Abroad Research Project, Vol. 3, The International Research Center for Japanese Studies, Kyoto 1994: xiii-xiv; Catalogue of Japanese Art in The National Gallery, Prague. Ed. by the Japanese Art Abroad Research Project. Nichibunken Japanese Studies Series 5. Report of Japanese Art Abroad Research Project, Vol. 4, The International Research Center for Japanese Studies, Kyoto 1994: xvi; Chaloupka, D.: Otakar Štáfl a jeho japonské motivy, NO 50 (1995), 9: 348-350; [Honcoopová, H.]: Ukiyo-e in the Collections of the National Gallery in Prague ("Joe Hloucha - a Lover of Japan"), in : Ukiyo-e from Prague Revisiting Japan [výstavní katalog], National Gallery in Prague, Prague 1996: 101-103; [Honcoopová, H.], Knihy řezané do dřeva [výstavní katalog], Národní galerie - Sbírka orientálního umění, Praha 1997; Honcoopová, H.: Japan v knihách Joe Hlouchy, Revolver Revue 38 (1998): 229-253.

(dc, sm)

HOCK Simon - pražský judaista a historik, specialista na židovské dějiny

* 27. 11. 1815 Praha, + 22. 10. 1887 Vídeň

Jako žurnalista spolupracoval např. s časopisy Allgemeine Zeitung des Judentums a Orient. Byl jedním ze zakladatelů pražského spolku Afike Jehuda (1869), podporujícího rozvoj židovských studií. S K. Liebenem uveřejnil edici hebrejských náhrobních nápisů Starého židovského hřbitova v Praze (Gal-Ed, Praha 1858).

L.: Encyclopaedia Judaica, vol. 8, Jerusalem 1971: 801; Muneles, Otto: Die Briefsammlung in Simon Hocks Nachlass, in: Judaica Bohemiae (1965): 69-74.

(vs)

HÖCK (Hoeck) Franz - rakouský turkolog a semitolog slovenského původu

* 11. 10. 1749 Bratislava, + 12. 12. 1835 Vídeň

Studoval teologii a orientální jazyky ve Vídni, 1777 byl jmenován profesorem filologie a orientálních jazyků na Orientální akademii ve Vídni, 1785-1832 byl jejím ředitelem. Na Orientální akademii vybudoval sbírku více než 20 000 orientálních obchodních dopisů aj. písemností, využívaných ke cvičením a zdokonalování stylu. Spolupracoval na přípravě nového vydání Meninského arabsko-persko-tureckého slovníku, sbíral turecká přísloví, pořekadla a výroky.

D.-k.: (spoluaut.), Meninski, S. (ed.): Lexicon Arabico-Persico-Turcicum, Wien 1780; (spoluaut.), De fatis linguarum orientalium, Wien, 1780; (spoluaut.), Historia priorum regum Persarum post firmatum in hoc regno islamismum, Wien 1782.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 2., Martin 1987: 343.

(ko)

HODOUŠEK Eduard - český romanista se specializací na literární hispanistiku

* 18. 9. 1921 Volyně (okr. Strakonice)

Studoval srovnávací dějiny literatur u prof. V. Černého a estetiku u prof. J. Mukařovského v 1etech 1945-50 na UK, doktorát filozofie získal na základě práce Španělské divadlo v Čechách v 19. století. V roce 1961 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Quitu, 1965-66 pak na Národní autonomní univerzitě v Mexiku. V letech 1950-52 pracoval jako jazykový korektor v nakladatelství Melantrich, 1952-63 a znovu 1971-82 jako redaktor překladů ze španělštiny a portugalštiny v nakladatelství Odeon. V období let 1963-71 byl odborným pracovníkem sekce iberoamerických literatur v Ústavu jazyků a literatur ČSAV, 1982-90 působil jako externí lektor literatur portugalského jazyka na Filozofické fakultě UK.

Zabýval se románskými literaturami jako literární historik, překladatel, redaktor, recenzent, editor a spoluautor slovníků spisovatelů. Téměř vždy své překlady doprovázel vlastním úvodem nebo doslovem, případně komentářem. V Ústavu jazyků a literatur ČSAV byl pověřen přípravou dějin literatury mexické a ekvádorské, recenzemi odborných publikací a redakční prací na Časopisu pro moderní filologii a Philologica Pragensia.

D.-k.: (s kol.), Slovník spisovatelů. Španělsko, Portugalsko, Praha 1968, 426 s., 2. rozšířené vyd., Praha 1998; (s kol.), Slovník spisovatelů Latinské Ameriky, Libri, Praha 1996, 588 s.; (s kol.) Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska, Libri, Praha 1999 (v tisku).

PŘEKLADY: [ze špan.]: Fernando de Rojas: Celestina, Praha 1956, 394 s.; Francisco Gómez de Quevedo y Villegas: Život rošťáka, Praha 1957, 178 s., 2. vyd., Praha 1980; Benito Pérez Galdós: Doňa Perfecta, Praha 1959, 258 s.; Alejo Carpentier: Království z tohoto světa, Praha 1960, 137 s., 2. vyd., Brno 1997; Ztracené kroky, Praha 1963, 252 s., 2. vyd., Praha 1979; Válka s časem, Praha 1967, 188 s; Výbuch v katedrále, Praha 1969, 232 s., 2. vyd., Praha 1985; Náprava dle metody, Praha 1977, 307 s.; Barokní koncert. Harfa a stín, Praha 1984, 253 s., 2. vyd., Praha 1985; Carlos Fuentes: Nejprůzračnější kraj, Praha 1966, 343 s.; Juan José Arreola: Bájení, Praha 1974, 222 s.; Juan Rulfo: Llano v plamenech. Pedro Páramo, Praha 1983, 140 s.; Gabriel García Márquez: Kronika ohlášené smrti, Praha 1984, 142 s.; Leopoldo Alas (Clarín): Regentka, v rkp., zkrácená četba v rozhlase, 1 000s.; [z franc.]: Anatole France: Zločin Silvestra Bonnarda, Praha 1951, 192 s., 2. vyd., Praha 1954, 3. vyd., Praha 1976; Bohové žízní, Praha 1957, 196 s., 2. vyd., Praha 1969; Franćoise Saganová: Šamáda, Praha 1994, 166 s.; Anne Delbée: Camille Chodelová, Praha 1998; [ze špan.], Leopoldo Alas (Clarín): Regentka (v tisku).

D.-č./sb.: J. K. Tyl jako první český překladatel Calderóna, Časopis pro moderní filologii XXXIX (1957), 1: 8 s.; Vrchlického překlady z Calderóna, Časopis pro moderní filologii XL (1958), 3: 16 s.; La ruta artística de José de la Cuadra, Philologica Pragensia 3 (1964): 19 s.; Einige Bemerkungen zur Persönlichkeit und zum literarischen Schaffen von Alejo Carpentier, Wissenschaftliche Zeitschrift der Universität Rostock, Gesellschafts- und Sprachwissenschaftliche Reihe, 1-2, L 4 (1965): 6 s.; La primera novela social ecuatoriana, Philologica Pragensia X (1967), 4: 15 s.; Las novelas de Fernández de Lizardi, Ibero-Americana Pragensia IV (1970): 17 s.; Juan León Mera y su Cumandá, la primera novela ecuatoriana, Ibero-Americana Pragensia VIII (1974); Un procedimiento carpentierano de cómo expresar la peculiaridad latinoamericana, Ibero-Americana Pragensia XIX (1985): 7 s.

(A)

HOLAS Bohumil (Bob) - český etnograf, kulturní historik, sběratel mimoevropského umění

* 28. 9. 1909 Praha, + 18. 7. 1978 Abidjan

Po studiích na Vysoké škole obchodní v Praze (Ing., 1931) pracoval jako úředník. Roku 1934 uskutečnil cestu do Afghánistánu a 1936 cestoval po Maroku. Po 2. světové válce (1946) odjel do Afriky, kde nejprve pracoval v Ústavu pro výzkum Afriky v Dakaru (IFAN); v této době také získal titul PhDr. na Sorbonně v Paříži. Později - od padesátých let - byl ředitelem Národního muzea v Abidjanu, a to až do svého penzionování. Od konce šedesátých let byl také ředitelem Etnografického ústavu Pobřeží slonoviny.

Sběratelství mimoevropského umění a aktivní propagace československého motorismu, kvůli níž podnikl cesty do Střední Asie a severní Afriky, u Holase vyvolaly zájem o etnografii a kulturní historii. O tyto obory se začal zajímat ještě před 2. světovou válkou. Po válce, během svého afrického pobytu, se již plně věnoval odborné práci a publikování odborných článků a monografií. Od 50. let průběžně publikoval práce věnované západoafrickým kulturám, má řadu článků v časopise BIFAN (jeho bibliografie zahrnuje více jak 160 titulů), speciálně pak kulturám národů obývajících Pobřeží slonoviny a Libérii, pro něž je dodones hlavní a často jedinou autoritou. K nejdůležitějším Holasovým pracím patří úvod do africké etnografie a kulturní historie (1951), výklad symboliky reliéfních řezeb na dveřích domů a špýcharů národů Senufo a Baule (1952) a shrnutí výsledků etnografické expedice do východní Libérie. Na konci 60. let pak vydal celou řadu syntetických studií o lidovém umění národů Libérie a Pobřeží slonoviny.

D.-k.: Inšalláh. Cesta modrého vozu třemi světadíly, Plzákovo nakl., Praha 1944, 478 s.; L'homme noir d'Afrique, IFAN, Dakar 1951, 105 s., 48 s. obr.; Les masques Kono (Haute-Guinée Franćaise). Leur rôle dans la vie religieuse et politique, Paul Geuthner, Paris 1952, 200 s.; Portes sculptées du musée d'Abidjan, 1952; Mission dans l'est Libérien, 1952; Cultures matérielles de la Côte d'Ivoire, Presses universitaires de France, Paris 1960, 96 s.; Changements sociaux en Côte d'Ivoire, Presses universitaires de France, Paris 1961, 117 s.; Ouvrages et articles 1944-1962, Librairie orientaliste Paul Geuthner, Paris 1962, 69 s.; Les Toura. Esquise d'une civilisation montagnarde de Côte d'Ivoire, Presses universitaires de France, Paris 1962, 234 s., 22 s. obr.; Industries et cultures en Côte d'Ivoire, 1965; L'Images du monde Bété, 1968; Masques Ivoriens, 1969; Sculpture Sénoufo, 1969; Animaux dans l'art Ivoriens, 1969; Die Kunst der Elfenbeinküste. Die Kunstschätze des Museums von Abidjan, 1969; B. Olja: Bogi tropičeskoj Afriki [překlad z franc. orig. Les dieux d'Afrique noire], Nauka, Moskva 1976, 96 s.

L.: Tůma, A.: Postavy našeho motorismu, Praha 1941; Kandert, J.: Čeští etnografové v zahraničí, Český lid 78/1991.

BIBLIOGRAFIE: Holas, B.: Werke und Artikel über afrikanischen traditionelle Kulturen, Paris 1971.

(ka)

HOLMAN Jaroslav - český indolog

* 5. 3. 1957 Moskva

V letech 1977-82 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze obory orientalistika a bengálština; 1982 získal titul PhDr. Roku 1995 zahájil externí postgraduální studium v Indologickém ústavu FF UK v Praze.

V letech 1982-85 nejdříve pracoval v ČTK jako odborný referent, později ve svobodném povolání jako tlumočník. V říjnu 1985 nastoupil jako odborný pracovník do Orientálního ústavu AV ČR (tehdy ČSAV), od roku 1993 je vědeckým pracovníkem tohoto ústavu.

Zabývá se moderními dějinami jižní Asie. Zaměřuje se na problematiku náboženských menšin, indického venkova, mezietnických vztahů a federalismu.

D.-k.: (přel. z angličtiny), Waterstone, Richard: Duchovní svět Indie, Knižní klub - Práh, Praha 1996, 184 s.

D.-č./sb.: Some aspects of the Congress Agrarian Policy, in: Indian National Congress: Problems of the Liberation Movement and Independent Development of India, ČSMS a OÚ ČSAV, Praha 1986: 241-251; Programy rozvoje indického venkova, NO 42 (1987), 5: příloha; Ásám hojí své rány, NO 42 (1987), 7: příloha; Indický venkov - trendy a perspektivy, in: Vědecká zasedání a zprávy z výzkumu, sv. 4 (1988), díl I., OÚ ČSAV, Praha 1988: 1-62; Problemy razvitija indijskoj děrevni, in: Džavacharlal Neru - vospominanija i issledovanija, Nauka, Moskva 1989: 122-136; Religion, Ethnicity, and Society in Assam, in: Religion and Society in India and Burma, OÚ ČSAV, Praha 1991: 33-58; Sarvapalli Radhakrishnan's View of Non-violence and War, in: Filipský, Jan (ed.), Dr. Sarvapalli Radhakrishnan. Living Values of Indian Thought, OÚ ČSAV, Praha 1992: 12-18; Ethnic Conflict in an Indian State: The Case of Assam, in: Prosecký, Jiří (ed.), Ex pede pontis, OÚ ČSAV, Praha 1992: 47-56; Indické kasty. Sociální reforma nebo boj o moc, NO 48 (1993), 10: 292-297; Tamilští tygři a sinhalští lvi, NO 49 (1994), 4: 109-113; Nepálská zastavení, ibid., 6: 193-196; Indičtí křesťané sv. Tomáše, ibid., 10: 342-346; Góa, kříž a Portugalci, NO 50 (1995), 4: 131-134; Indický severovýchod: sedm sester a kopa zbojníků, ibid.: 252-255; Křesťanství v jižní Asii - minulost a současnost, in: Marková, Dagmar (ed.), Náboženství v asijských společnostech: tradice a současnost, OÚ AV ČR, Praha 1996: 231-271; Západní Bengálsko - bašta indického komunismu? NO 52 (1997), 2: 41-45; Indické státy, centrum a "opravdová federace", ibid., 7: 250-253.

(A)

HOLUB Emil - český lékař a cestovatel po jižní Africe

* 7. 10. 1847 Holice, + 21. 2. 1902 Vídeň

Od mládí se nacházel pod vlivem cestovatelských úspěchů Davida Livingstona a pečlivě se připravoval k jeho následování. Vystudoval na pražské univerzitě medicínu, věnoval se přírodním vědám a byl horlivým a systematickým sběratelem. Jeho vysokoškolským učitelem byl i J. E. Purkyně a mezi jeho pražské přátele patřil mj. V. Náprstek. Studia dokončil v roce 1872 a za čtyři měsíce se vypravil do jižní Afriky, kam připlul bez prostředků 1. července téhož roku. Z Kapského Města odplul do Port Elizabeth, kde čas vykonával praktickou lékařskou činnost. V té pak pokračoval i na diamantových polích v Du Toitspanu, aby si opatřil finanční prostředky na výpravy do vnitrozemí. Zde se také setkal s českým světoběžníkem a zlatokopem Č. Pacltem.

Odtud podnikl první dvě kratší zkušební cesty po centrálních částech jižní Afriky. Během nich shromáždil zajímavý přírodovědný a etnografický materiál, který zaslal do Prahy, kde jej Vojta Náprstek vystavil. Hlavní Holubovou představou bylo prozkoumat celý tok řeky Zambezi a přejít Afriku od Atlantského oceánu k Indickému. Na tuto první velkou výpravu se vydal 1875.

Procestoval velkou část dnešní Jihoafrické republiky, Botswany, západní oblasti Zimbabwe a navštívil Viktoriiny vodopády, které jako první dokonale zmapoval. Po cestě prováděl entografická a přírodovědná pozorování a sbíral materiál. Jeho cesta v člunech proti proudu řeky Zambezi však začátkem prosince téhož roku nešťastně skončila v peřejích Mučila-Aumsinga. Nemocný malárií se musel vrátit do Kimberley, kde své sbírky (přes 30 000 exponátů) vystavil a připravil k odeslání do Čech. Sám se z prvního sedmiletého pobytu vrátil domů 1879.

Ještě téhož roku uspořádal v Praze výstavu svých exponátů; protože však pro ně doma nenalezl vhodné trvalé umístění, převezl je do vídeňského Prátru a věnoval se psaní rozsáhlého cestopisu, přednáškám a shromažďování finančních prostředků na další výpravu. Tu uskutečnil 1883, kdy se do jižní Afriky vypravil se svou osmnáctiletou ženou Růženou (roz. Hofovou) a šesti průvodci: Josefem Špíralem ze Šťáhlav, Antonínem Halouskou z Rajhradu, Karlem Bukačem a Oswaldem Söllnerem z Vídně, Ignácem Leebem z Harmansdorfu a Jánosem Feketem z Csongradu.

Cílem výpravy mělo být přejití celého afrického kontinentu z jihu na sever; hned na začátku pobytu se však dozvěděl o vypuknutí povstání mahdistů v Súdánu, a zamýšlel proto dojít alespoň k jezeru Bangweulu a zde odbočit na východ k Indickému oceánu. Cesta byla od počátku poznamenána řadou nepříjemných okolností (administrativních po změně vlády v Kapském Městě, až po nemoci dobytka i onemocnění průvodců, z nichž dva zemřeli a třetí musel být nemocný odeslán s částí nových sbírek domů).

Přesto výprava směřovala na sever a po překročení řeky Zambezi nedaleko Viktoriiných vodopádů vstoupila na dosud neprobádané území. Bylo to v době napjatých vztahů mocného kmene Loziů se sousedními menšími kmeny, mezi něž Holub směřoval. Cestovatelé byli odkázáni na místní nosiče, kteří museli být po krátkých úsecích měněni. V povodí řeky Luengy (dnešní Kafue), na území Mašukulumbů (dnešního kmene Ila v současné Zambii), byla výprava u vesnice Galulongy přepadena a oloupena. Jeden z průvodců přitom zahynul a ostatní se museli vracet hořícím bušem na jih. I tak tato výprava znamenala přínos pro poznání dosud neznámých jihoafrických oblastí a jejich obyvatel. Teprve po několika letech sem přišli první misionáři a kolonisté.

Holub přivezl 1887 do Prahy bohaté sbírky, které vystavil 1891 ve Vídni a následujícího roku v Praze. Vznikla druhá cestopisná kniha a její autor proslovil nespočetné přednášky doma i v zahraničí. Sbírky se však bohužel nedochovaly v celku a byly rozdány různým muzeím a školám. Cestovatel přednášel v letech 1894 a 1895 mj. také v USA a byl poctěn mnoha mezinárodními vyznamenáními. Jeho přínos ocenil i Charles Darwin. Vyčerpání z afrických cest, nemoci a úmorné shánění finančních prostředků ukončily Holubův život v nedožitých 55 letech. Zemřel ve Vídni, kde je také pohřben.

Holubův přínos pro objasnění života afrického obyvatelstva na konci minulého století neztratil na významu a jeho etnografické, zeměpisné, přírodovědné a sociálně antropologické poznatky jsou využívány dodnes.

D.-k.: Eine Culturskizze des Marutse-Mambunda Reiches in Süd-Central-Afrika, Wien 1879; The Victoria Falls. A few pages from the Diary of Emil Holub, M. D., written during His Third Trip into the Interior of Southern Africa, Grahamstown 1879; Sedm let v Jižní Africe, 2 díly, Praha 1880-81 [současně v angl. a něm. překladu]; Kolonisace Afriky, Praha 1882; Druhá cesta po jižní Africe (Z Kapského Města do země Mašukulumbů), Praha 1890 [zkrácený ruský překlad Po južnoj i central'noj Afrike, Moskva 1967, upravené české vyd., Cesta do země Mašukulumbů, Mladá fronta, Praha 1973, angl. překlad Travels north of the Zambezi 1885-6, Lusaka 1975]; Z Afriky. Příspěvek k rozhledu po nejnovějším stavu "temné pevniny", Praha 1899; Budoucnost Habeše, Tripolska a Marokka, Praha 1901.

L.: Bauše, B.: Život a cesty Dra E. Holuba. (Na paměť šedesátých narozenin cestovatelových), Praha 1907; Želízko, J. V.: Die Felsgranierungen der Südafrikanischen Buschmanner, Praha 1925; Valenta, E.: Druhé housle, Praha 1943 a 1969; Dlouhý, J.: Dr. Emil Holub, člověk a cestovatel. (K stoletému výročí narození), Praha 1947; Lev, V.: Za velkým dobrodružstvím, Praha 1947; Votrubec, C.: Jihoafrické cesty Emila Holuba, Praha 1954; Baum, J.: Holub a Mašukulumbové, Praha 1955; Běhounek, F.: Na sever od Zambezi, Praha 1958; Štroblová, J.: Úžeh, Praha 1984.

(oh)

HOLÝ Ladislav - český etnograf a sociální antropolog

* 4. 4. 1933 Praha, +13. 4. 1997 St. Andrews

V letech 1951 až 1956 studoval etnografii a archeologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Ještě jako student byl zaměstnán v Náprstkově muzeu (1954-56), po ukončení studií nastoupil do ÚEF ČSAV v Praze, kde působil až do roku 1968. V letech 1965-68 vedl oddělení cizokrajné etnografie v tomto ústavu. Roku 1961 získal titul PhDr. i hodnost CSc. za práci Rozpad rodového zřízení ve východoafrickém Mezijezeří. V letech 1963 až 1968 přednášel obecnou a mimoevropskou (především africkou) etnografii na FF UK v Praze. V letech 1961 a 1965 uskutečnil základní terénní výzkum u kmene Berti v Súdánu - opakované výzkumy následovaly v letech 1977, 1978, 1980 a 1986 - jehož výsledky publikoval v monografiích věnovaných vztahům lokálního a příbuzenského povědomí a skupinové příslušnosti.

Ve druhé polovině 60. let se zabýval problematikou společenské stratifikace v kmenové Africe. V březnu 1968 odejel do Zambie, kde byl až do roku 1972 ředitelem muzea v Livingstonu. Pobyt využil k výzkumům u národů Toka a Bemba, z nichž publikoval monografii (1986). Vzhledem k tomu, že se po ukončení kontraktu nevrátil do ČSSR, byl prohlášen za emigranta. V letech 1973-79 přednášel na Queens University v Belfastu (od 1975 docent, 1979 mimořádný profesor), od 1979 až do své smrti přednášel na St. Andrews University, od 1987 jako profesor a vedoucí katedry. V 70. letech, během svého univerzitního působení, se kromě terénních výzkumů zaměřil na řešení problematiky společenského vědomí, norem a hodnotových systémů. Roku 1979 vydal sborník věnovaný problematice příbuzenských systémů a 1987 připravil učebnici komparativní antropologie. Po roce 1989 hostoval na FF UK v Praze a jeho poslední kniha (1996) je věnována problematice českého nacionalismu, který studoval v letech 1991-92 v ČSFR. V posledních dvou letech se zabýval studiem jevu "domov" a "vlast".

Na začátku své odborné kariéry se zajímal o materiální kulturu - především o problematiku železářství ve Východní Africe (články v Československé etnografii z let 1957 a 1958). Zájem o východoafrické umění jej přivedl k napsání zásadní a průkopnické monografie (1967), která je podnes základním pramenem k tomuto tématu. Zambijský pobyt využil k přípravě zkráceného textu druhého cestopisu Emila Holuba (1975). Je autorem filmu o životě kmenů Berti a Fur a pro Náprstkovo muzeum shromáždil, spolu se svou ženou, PhDr. Alicí Holou, reprezentativní sbírku materiální kultury kmenů Berti a Fur ze Súdánu.

D.-k.: Získávání a zpracování železa u východoafrických Bantu [nepubl. diplomová práce], FF UK, Praha 1957; Rozpad rodového zřízení ve východoafrickém Mezijezeří, Rozpravy ČSAV, Společenské vědy 73 (1963), 1, 111 s.; Etnografie mimoevropských oblastí. Vývoj společnosti a kultury. Afrika [skripta], SPN, Praha 1964, 115 s.; Masks and Figures from Eastern and Southern Africa, Artia, Praha 1967; (koed., s M. Stuchlíkem a kol.), Social Stratification in Tribal Africa, Academia, Prague 1968; Neighbours and Kinsmen: A Study of Berti People of Darfur, 1974 [cena Společnosti sociálních antropologů za nejlepší knihu roku]; Emil Holub's Travels North of the Zambezi 1885-1886, 1975; (koed., s M. Stuchlíkem), Knowledge and Behaviour, 1976; (ed.), Segmentary Lineage Systems reconsidered, 1979; (koed., s M. Stuchlíkem), The Structure of Folk Models, 1981; Strategies and Norms in a Changing Matrilineal Society: Descent, Succession and Inheritance among the Toka of Zambia, 1986; Actions, Norms and Representations: Foundations of Anthropological Inquiry, 1987; Comparative Anthropology, 1987; Kinship, honour and solidarity: Cousin marriage in the Middle East, 1989; Religion and Custom in a Muslim Society. The Berti of Sudan, 1994; Little Czech and Big Czech Nation, 1996.

D.-č./sb.: Emil Holub, "Velké dobrodružství", Československá etnografie 2 (1954), 1: 102-108; Pohřby na sídlištích v Africe, Archeologické rozhledy (1956), 8: 236-249; Získávání a zpracování železa u východoafrických Bantu, Československá etnografie 5 (1957), 3: 273-288; Ghana, nový stát v Africe, Lidé a země 6 (1957), 7: 325-330; Afrika píše nové dějiny, Dějiny a současnost 2 (1960), 6: 1-9, 8 obr., 2 mp.; Masky kmene Ekojů, NO 16 (1961): 82; (s L. Hájkem), Dahomské bronzové plastiky, ibid.: 130; Die Eisenerzeugung in Nordrhodesien und den benachbarten Gebieten, Československá etnografie 9 (1961), 4: 374-392, 1 tab.; Súdánský trh, NO 17 (1962): 178-179; další studie: Zambian traditional art (1971); Sorcery and social tensions: the Cewa case (1976); Drought and change in tribal economy: the Berti of Northern Darfur (1980); Symbolic and non-symbolic aspects of Berti space (1983); Fire, meat and children: the Berti myth, male dominance and female power (1985); Gender and ritual in an Islamic society: the Berti of Darfur (1988); Strategies for old age among the Berti of the Sudan (1991).

L.: Kandert, J.: Čeští etnografové v zahraničí - příspěvek k poválečným dějinám oboru, Český lid 78/1991.

(ka)

HONCOOPOVÁ Helena - česká japanoložka, historička japonského umění

* 1. 11. 1948 Praha

V letech 1967-72 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obory anglistika a japanologie; 1974 předložila absolventskou práci z japonské literatury Kompilační principy klasické japonské poesie. V letech 1974-77 absolvovala mimořádné studium dějin umění na FF UK, 1986 získala titul PhDr.

Studia japonologie se zaměřením na klasickou literaturu pod vedením dr. M. Nováka si doplnila individuálním studiem dějin japonského umění pod vedením vedoucího Sbírky orientálního umění dr. L. Hájka a po absolutoriu FF UK se zaměřila na praktickou práci s památkami japonského umění v rámci NG. Zde pracovala v letech 1972-83 jako odborná pracovnice a kurátorka specializovaná na japonskou grafiku a malbu. V rámci této činnosti napsala několik katalogů k samostatným i společně připraveným výstavám. Po sňatku s japonským fotografem jí na deset let bylo znemožněno pokračovat v odborné práci, k níž se vrátila na výzvu NG až v roce 1994, kdy navázala na svou předchozí činnost. Překládá a publikuje katalogy, věnuje se i hudební publicistice a přispívá do periodik Nový Orient, Bulletin Národní galerie, Atelier, Tvar, Tvorba, Revolver revue, Národopisná revue, Literární noviny, Lidové noviny, Lidová demokracie, Týden, Reflex, Respekt.

D.-k.: (s L. Hájkem), Japonské dřevořezy, Památník národního písemnictví, Praha 1973; (s kol.), Orientální umění ze sbírek NG v Praze, Brno 1975; (s kol.), Umění asijských národů NG, Plzeň 1978; (s Oldřichem Králem a Luborem Hájkem), Síň deseti bambusů, Praha 1978; (s Luborem Hájkem), Kijoši Saitó, Praha 1977, Karlovy Vary 1978; Kunisada, monografická výstava, Dům umění, Brno 1979; (s L. Hájkem a O. Králem), Figurální malba Dálného východu, Brno 1981; Ukiyo-e Collection from the NG in Prague Revisiting Japan [japonsky], Tokyo 1995; (s L. Kesnerem, N. Jelínkovou a Z. Klimtovou), Hory a řeky bez konce - Mikrosvět a makrosvět přírody v asijském umění, NG, Praha 1996; (se Z. Klimtovou, N. Jelínkovou a J. Kesnerem), Buddha, NG, Praha 1996; Knihy řezané do dřeva, japonská knižní grafika, NG, Praha 1997; (s kol.), Mistrovská díla Sbírky asijského umění NG v Praze, Praha 1998; (spoluaut. Masatane Koike, Alam Rezner), A Descriptive Catalogue of Japanese Illustrated Books from the National Gallery in Prague, NG, Praha 1998 [projekt Japan Foundation].

PŘEKLADY: (do angl.), Lubor Hájek: Japanese Graphic Art, Octopus Books, London 1974; Sto básní, faksimile dřevořezové publikace Sbírky sta básní od sta básníků (Hjakunin Isšu) z roku 1236 s ilustracemi Keisaie Eisena z roku 1836 [z japonštiny, úvodní text o klasické japonské poezii], NG, Praha 1997.

(A)

HONZÁK František - český publicista, lexikograf a nakladatel

* 16. 4. 1949 Praha

Vystudoval historii a korejštinu na Filozofické fakultě UK v Praze 1968-1974 a obhájil na katedře obecných dějin (prof. J. Charvát) disertační práci na téma z korejských dějin konce 19. století (PhDr., 1975). Poté pracoval ve skladu Mototechny, jako externí písař v OÚ ČSAV (přepis Česko-čínského slovníku), 1976-77 v Encyklopedickém institutu ČSAV, 1977-90 jako redaktor naučné literatury v nakladatelství Albatros, 1990-92 ve státní službě (civilní kontrarozvědka). 1993 založil, je spolumajitelem a šéfredaktorem nakladatelství původní encyklopedické literatury LIBRI, kde mj. - stejně jako už v Albatrosu v edici "Zajímavosti" (Japonsko, Kuba, Mexiko, Starý Egypt) - programově usiluje o přiblížení mimoevropských zemí a kultur českému čtenáři. Zabývá se historickou publicistikou a lexikografií (mj. autor projektu čtyřsvazkové Všeobecné encyklopedie, Nakladatelský dům, Praha 1996-98). Od 1990 je členem Obce spisovatelů.

D.-k.: Kim Ok-kjun a hnutí reforem v Koreji [nepublikovaná disertační práce], Praha 1974; (s Marií Honzákovou a Milanem Romportlem), Čteme je správně? Albatros, Praha 1981, 1996 (v 1. vyd. neuveden); (s Marií Žákovou, neuveden), Kouzelná perla [převyprávění vietnamských pohádek], Albatros, Praha 1985, 32 s.; (s Václavem Hubingrem a Jiřím Polišenským), Národy celého světa, Mladá fronta, Praha 1985, 387 s.; (s Marií Žákovou, neuveden), Lotosový kvítek [převyprávění korejských pohádek], Albatros, Praha 1987, 32 s.; (s Pavlem Augustou), Jak se žilo ve starověku, Artia, Praha 1987, Albatros, Praha 1989, Bratislava, Obzor 1993 (též angl., něm., italsky, slovensky, maďarsky), 142 s.; Zuzana Duchoňová, Nefritový prsten [s Marií Honzákovou překlad z korejštiny a ruštiny pro volné převyprávění korejské klasické pověsti], Albatros, Praha 1998, 63 s.; (s Pavlem Augustou a Petrem Klučinou), Války a válečníci, Artia, Praha, 1990, 2. vyd. Aventinum, Praha 1992, 320 s. (též něm., angl., franc. a italsky); (s Marií Žákovou a Petrou Millerovou), Vietnamské pohádky (vyšlo jen něm. a franc.), Artia, Praha 1991, 208 s.; (s kol.), Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, Libri, Praha 1997, 3. vyd., 571 s., též na CD-ROM a připravuje se na Internet; (s kol.), Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století, Libri, Praha 1999, dotisk 2. vyd., 2 svazky, 467 s. a 482 s. [mj. hesla českých orientalistů], též na CD-ROM; (s kol.), Encyklopedie špionáže. Ze zákulisí tajných služeb, zejména Státní bezpečnosti, Libri, Praha 1993, 430 s. (též polsky); (s Markem Pečenkou), Státy a jejich představitelé, Libri, Praha 1994, 1995, 1998 a 4. vyd. v tisku, 449 s., též na CD-ROM a na Internetu; (s kol.), Evropa v proměnách staletí, Libri, Praha 1995, 1997, 2. vyd. 764 s.; spoluautor učebnic dějepisu pro základní a občanskou školu [mj. kapitol týkajících se Orientu]: Dějiny pravěku a starověkého Orientu, Dějiny starověkého Řecka a Říma, Dějiny středověku a raného novověku, 2. díl, Dějiny novověku, 1. a 2. díl, Dějiny moderní doby, 1. díl, SPL-Práce, Praha 1993-99. Autor či spoluautor řady dalších knižních publikací, především pro děti a mládež i učebnic (vesměs už bez vztahu k Orientu), dále časopiseckých článků, recenzí a seriálů (zejména Společenské vědy ve škole, Historický obzor a Zlatý máj). Redaktor, editor či spolueditor řady knížek (J. Opatrný, Amerika v proměnách staletí aj.) a edičních řad (Civilizace-lidé-země, Mytologie, s Marií Honzákovou Slovníky spisovatelů, s Markem Pečenkou KDO BYL KDO, Historická řada) nakladatelství Libri.

L.: Kdo je kdo v Obci spisovatelů, Praha 1997.

(A)

HORÁČEK, Cyril - český právník a statistik

* 20. 1. 1896 Praha, + 12. 10. 1990 Praha

Studoval ústavní právo a statistické metody na Právnické fakultě české univerzity v Praze 1915-19 a statistiku a veřejné právo na pařížské univerzitě (1921). V roce 1922 se habilitoval pro obor statistiky, 1924 pro všeobecné ústavní právo, 1928 byl jmenován mimořádným a 1946 řádným profesorem UK se zpětnou účinností od 1. 7. 1938. Ve školním roce 1947/48 zastával funkci děkana Právnické fakulty UK. Za totalitního režimu byl z politických důvodů pronásledován, 1955 byl donucen fakultu opustit a 1955-58 přeložen do Orientálního ústavu ČSAV. Tam zkoumal souvislosti pronikání Turků přes Balkán do střední Evropy a psal o příspěvku českých zemí k protitureckým válkám.

D.-č./sb.: Das Osmanische Reich und der böhmische Ständestaat im 16. Jahrhundert, ArOr 32 (1964): 104-109; Der Beitrag der böhmischen Länder zum Feldzug 1566, in: Rúzsás Lajos (ed.), Szigetvári emlékkönyv, Budapest 1966: 269-284; Význam tureckých válek v 16. století pro české země, NO 14 (1959): 53-54.

(jm)

HORÁKOVÁ Dita - česká japanoložka

* 15. 7. 1970 Jičín

Absolvovala studium oboru anglistika-amerikanistika - japanologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Diplomovou práci na téma Diamantová sútra a Sútra srdce. Klíčové pojmy kánonu pradžňá páramitá obhájila v roce 1994. Od roku 1995 externě spolupracuje s Kabinetem Dálného východu Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci jako lektor japonského jazyka a literatury. Věnuje se literaturám a myšlení Dálného východu.

D.-k.: Diamantová sútra. Sútra srdce [překlad s komentáři], Argo-Brody, Praha 1995; Ógai Mori: Vita sexualis [překlad a doslov], Argo-Brody, Praha 1996; (ed., s kol.), Kalhoty pro dva. Antologie japonského divadla [podíl na zprac. hesláře teatrologických pojmů], Brody, Praha 1997; Věna a Zdeněk Hrdličkovi: Smích je mým řemeslem [spoluaut. hesláře odborných vypravěčských termínů], Brody, Praha 1997; Rozmazaná tuš [překlad frašky kjógen, nepublikováno], hraje divadlo Ctibora Turby (Inkoust), Praha 1998; (přel.), Kakuzó Okakura: Kniha o čaji, Brody, Praha 1999; (přel.), Kazumi Jumotová: Stín strašidel, Albatros (v tisku).

(A)

HORŇANSKÝ (Hornyánszky) Aladár - slovenský hebraista, teolog a překladatel

* 10. 1. 1873 Budapešť, + 27. 10. 1939 Vídeň

V letech 1890-91 studoval na kalvínské teologické škole v Budapešti, 1891-94 na evangelické teologické akademii v Bratislavě, 1894-96 klasickou a semitskou filologii na univerzitě v Göttingenu, 1896-97 orientalistiku na univerzitě v Budapešti. PhDr. h. c. (1917, Göttingen), doc. (1900), prof. (1902).

V letech 1897-99 působil jako evangelický kaplan v maďarské Óbudě, 1916-18 byl vojenským knězem, 1899-1920 přednášel hebrejštinu a Starý zákon a 1920-39 Nový zákon na evangelické teologické akademii. Později působil na evangelické teologické vysoké škole a Teologické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě.

Věnoval se studiu, překladu a interpretaci Starého a Nového zákona. Je autorem jazykovědných a teologických prací, učebnice hebrejštiny a řecko-slovenského slovníku k Novému zákonu (zůstal v rkp.). Připravil mnohé překlady a popularizační statě, zejména pro Prúdy, Evanjelický posol spod Tatier aj.

D.-k.: Héber nyelvtan kezdő számára, Budapest 1908; A prófetai extasis és a zena, b. m. 1910; Hebrejská mluvnica a čítanka, Bratislava 1923; Fordításrészletek az új-szóvetségböl, Bratislava 1936.

L.: Evanjelický posol spod Tatier 29 (1939): 410-12; Slovenský biografický slovník, zv. 2, Martin 1987: 384.

(ko)

HORVÁTHOVÁ (roz. Holomková) Jana - česká romistka-muzeoložka

* 22. 3. 1967 Brno

Její otec ing. Karel Holomek pochází z rodu moravských Romů, matka je Češka. Po absolvování humanitního gymnázia 1985 začala studovat obor historie na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně (dnes Masarykovy univerzity) v Brně. Roku 1989 studia ukončila a získala titul PhDr.

Po promoci nastoupila na místo lektorky do Muzea města Brna. Zároveň začala spolupracovat s brněnskou organizací Romské občanské iniciativy (ROI). Podílela se rovněž jako moderátorka na akcích kulturní agentury Romart. Roku 1990 pracovala na Ústředním výboru ROI jako tajemnice pro kulturu a školství. Brzy se však vrátila do Brna a od dubna 1991 se stala odbornou pracovnicí nově vznikajícího Muzea romské kultury. Spolupracuje s brněnskou redakcí České televize při přípravě magazínu Romale a dalších dokumentů z oblasti romské kultury. Roku 1994 zahájila specializační studium muzeologie na FF MU, které ukončila 1997.

Odborně se zabývá zejména výzkumem historie a kultury českých Romů, zaznamenává vzpomínky pamětníků romského holocaustu, usiluje o rozšíření a utřídění sbírkového fondu muzea. Vedle práce pro televizi propaguje romskou kulturu i přednáškami, populárními články a výstavami.

D.-k.: Integrace a asimilace svatobořických Romů [nepubl. diplomová práce z oboru odborná historie], Brno 1989; Vznik, vývoj a současný stav muzeálního myšlení v romském etniku u nás [nepubl. diplomová práce z oboru muzeologie], Brno 1997; E luma romane jakhenca - Svět očima Romů. Katalog výstavy romských neprofesionálních výtvarníků, Muzeum romské kultury, Brno 1997.

D.-č./sb.: Kapitoly z dějin Romů: O vzdálené pravlasti, Rovnost, 23. 3. 1990: 5; O veliké cestě, ibid., 13. 4. 1990: 5; Cikáni a gadžové, ibid., 11. 5. 1990: 5; Romové se usazují, ibid., 20. 7. 1990: 5; Zločin genocidy, ibid., 27. 7. 1990: 5; Sako čiriklo peskeri giľi giľavel - Každý pták zpívá svou píseň (Romové u nás), Universitás, revue Masarykovy univerzity v Brně (1991), 2: 18-23; Nástin vývoje moravských Romů, Bulletin Muzea romské kultury (1993), 2: 8-11; Možnosti integrace na příkladu moravských Romů, Romano džaniben (1994), 1: 8-18; Usazování, integrace a konečná likvidace moravských Romů na příkladu historie romského tábora u Svatobořic na Kyjovsku, in: Neznámý holocaust. Příspěvky ze slavnostního odhalení pomníku romským obětem v Letech a ze semináře s mezinárodní účastí v Písku 13. 5. 1995, Praha 1995: 51-54; Náčrt historie Romů od jejich příchodu do zemí Koruny české, in: Život a kultura etnických minorit a malých sociálních skupin [sborník ze stejnojmenné konference], Brno 1995: 16-19; Romské dřevořezbářství a jeho dokumentace v Muzeu romské kultury, Romano džaniben (1996), 4: 41-45; Muzeum romské kultury v Brně, Demografie (1997), 1: 44-45; Příspěvek k objasnění stavu identity Romů, ibid.: 60-62; Ze sbírek Muzea romské kultury: Romský kroj, Romano kurko (1997), 1: 8. (A)

HOUSKOVÁ Anna - česká literární historička-iberoamerikanistka

* 22. 10. 1948 Praha

Vystudovala španělštinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po ukončení studia byla redaktorkou v nakladatelství Orbis. 1975-93 pracovala v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Roku 1976 dosáhla titulu PhDr. obhájením práce o románu G. Garcíi Márqueze. Kandidátskou disertační práci (1985) věnovala románům hispanoamerického regionalismu (Latorre, Gallegos, Rivera, Güiraldes). V letech 1990-93 byla vedoucí oddělení světové literatury. Od roku 1993 působí na Filozofické fakultě UK. Přednáší hispanoamerickou a španělskou literaturu v Ústavu románských studií; spolupracuje také na kursech Centra komparatistiky a Střediska ibero-amerických studií. Soustřeďuje se na studium hispanoamerických románů a myšlení 19. a 20. století. Publikuje v odborných časopisech v České republice i v zahraničí (Kolumbie, Peru, Polsko, Švýcarsko). Vystupuje na mezinárodních hispanistických konferencích. Je členkou Instituto Internacional de Literatura Iberoamericana (Pittsburgh).

D.-k.: (spoluaut.), Malá československá encyklopedie, 2.-6. díl, Academia, Praha 1985-1987 [121 hesel: 62 spisovatelů španělských, 48 hispanoamerických, 11 přehledů národních literatur]; (spoluaut.), Slovník světových literárních děl, 2 díly, Odeon, Praha 1988-1989 [8 španělských a 6 hispanoamerických děl]; (koed., s P. Lidmilovou a M. Procházkou), Utopías del Nuevo Mundo / Utopias of the New World, 1992; Idylický region a cesta ke kořenům (hispanoamerický regionalismus), in: A. Housková, Z. Hrbata (ed.): Román a "genius loci". Regionalismus jako pojetí světa v evropské a americké literatuře, Edice Ursus, ÚČSL AV ČR, Praha 1993: 48-74; Západní kultura v esejích Hispánské Ameriky, in: (kol.), Kontext - překlad - hranice. Studie z komparatistiky, FF UK, Praha 1996: 69-81; (spoluaut.), Slovník spisovatelů Latinské Ameriky, Libri, Praha 1996 [201 hesel, z toho 115 Chilanů, 74 Peruánců, 9 Chicanos, 3 Kolumbijci]; (spoluaut.), Diccionario Enciclopédico de las Letras de América Latina. Tomo I. Fundación Biblioteca Ayacucho, Caracas 1996.

D.-č./sb.: El tiempo en Cien aEos de soledad, Ibero-Americana Pragensia VII (1973): 165-169; La narrativa chilena de resistencia antifascista, Revista de crítica literaria latinoamericana (Lima) 5 (1977): 35-48; Chilská antifašistická próza, Literární měsíčník (1979), 2: 96-101; Cizí a blízký svět Alegríova románu [doslov], in: Fernando Alegría, Favorit, Odeon, Praha 1982: 289-298; Píseň o Lidové jednotě [doslov], in: Antonio Skármeta, Zdálo se mi, že sníh hoří, Mladá fronta, Praha 1982: 151-159; Dvojí vidění světa v chilském románu 20. století, Philologica Pragensia XVIII (1984): 9-26; La visión del mundo en Zurzulita de Mariano Latorre, Ibero-Americana Pragensia XVIII (1984): 9-26; Španělské divadlo: kultura je paměť, Světová literatura (1984), 6: 92-93; Chile mimo Chile. Poznámky k dnešní situaci chilské literatury a divadla, Literární měsíčník (1984), 10: 120-125; Don Segundo Sombra: la formación del individuo y la comunidad, Ibero-Americana Pragensia XIX (1985): 99-112; K problému typologie a periodizace hispanoamerického románu 20. století, in: Metodologické problémy literárněvědných a lingvistických oborů, FF UK, Praha 1985: 179-185; Hispanoamerický román na cestě k světovosti, Světová literatura (1986), 4: 245-247; Tipo de la novela mundonovista, Revista de crítica literaria latinoamericana (Lima) 26 (1987): 67-85; Šalda o španělské literatuře, Česká literatura (1987), 5-6: 506-507; F. X. Šalda sobre la literatura española, Philologica Pragensia (1988), 2: 114-117; Hispanoamerický román formování (J. Edwards: La mujer imaginaria), Světová literatura (1988), 6: 234-235; La comunidad de suburbio en la novela de Nicomedes Guzmán, Ibero-Americana Pragensia XXII (1988): 25-38; 'Barbarská' Amerika (D. F. Sarmiento), Literární měsíčník (1988), 10: 115-117; Literatura faktu v Latinské Americe, Světová literatura (1988), 5: 240-244; El testimonio como género literario, Ibero-Americana Pragensia XXIII (1989): 11-20; Španělský Kain (M. Unamuno, Abel Sánchez), Literární měsíčník (1989), 6: 130-131; Estudios de literatura latinoamericana en Checoslovaquia, Revista de crítica literaria latinoamericana (Lima), 31-32 (1990): 296-306; Borgesovy povídky, Tvar I (1990), 3; Básnířka mexického baroka. Juana Inés de la Cruz: Naděje do zlata tkaná, Literární revue (1990), 3: 147-148; La nostalgia por el paraíso perdido y el descender a las raíces en novelas hispanoamericanas, Ibero-Americana Pragensia XXV (1991): 199-205; Cesta ke kořenům v hispanoamerických románech, Svět literatury (1991), 1: 21-28; Nové světy. Utopie unaveného muže J. L. Borgese, Iniciály (1991), 16: 20-22; Novelas idílicas en la literatura hispanoamericana, Rumbos (Neuchatel) 10 (1992): 29-42; Magie smíchu (o kultuře El Tajín), Iniciály (1992), 30: 69-70; Polémica con utopías en novelas hispanoamericanas, Litteraria Pragensia (1992), 3: 21-27; též in: Utopías del Nuevo Mundo / Utopias of the New World, ÚČSL AV ČR, Praha 1993: 232-238; Poezie a modernost v myšlení Octavia Paze, Svět literatury (1993), 5: 84-90; Utopie a quijotismus v románu A. Roy Bastose, Svět literatury (1993), 6: 41-48; Hispanoamerický esej: Hledání kulturní identity, Tvar (1993), 10: 7; Octavio Paz, kritik moderní epochy, Tvar (1993), 11: 7; Borges, Tvar (1993), 13: 7; Borgesovy dedikace, Iniciály (1993), 35: 36-38; Američtí Chicanové: zápas o identitu, Světová literatura (1994), 6: 113-114; tamtéž překlad povídek T. Rivery, M. Méndeze, S. Elizonda; Interpretace krajiny v esejích o hispanoamerické kultuře, Svět literatury (1994), 7: 81-92; Španělsko a evropská kultura (úvod), Svět literatury (1994), 8: 1; tamtéž překlad esejů A. Castra, J. L. Aranguera, M. Zambranové; Utopía y quijotismo en la novela Yo el supremo, Actas del XXIX Congreso del IILI. 15-19 de junio 1992. Tomo III., Universitat Barcelona, Barcelona 1994: 317-323; též in: Revista Universidad del Valle (Kolumbie), 12 (1995): 22-29; La utopía y el presente en el pensamiento de Octavio Paz, Litteraria Pragensia (1994), 7: 41-45; též in: Memorias del VI. Congreso de la FIEALC, 22-26 de junio 1993. Pensamiento ibero y latinoamericano, Universidad de Varsovia, Varsovia 1995: 59-61; Las raíces en novelas hispanoamericanas, Revista Universidad del Valle (Kolumbie), 12 (1995): 30-33; Hispanoamerické romány a orální kultura, Svět literatury (1995), 10: 45-50; El paisaje y la historia en Facundo, Ibero-Americana Pragensia XXIX (1995): 23-32; La utopía y el sentido histórico / Utopia i wyczucie historii [doslov], in: Pedro Henríquez UreEa, La utopía de América / Utopia naszej Ameryki, UNESCO y CESLA, Universytet Warszawski, Warszawa 1995: 17-24/18-24; Hledisko Ortegy y Gasseta, Literární noviny (1995), 8: 13; tamtéž překlad Z Meditací o donu Quijotovi. Calderón na scéně, Literární noviny (1995), 23: 10-11.

(A)

HRABSKÝ (Hrabszki, Hradski) Ján - slovenský hebraista a turkolog

* 1615 Banská Bystrica-Radvaň, + kolem 1655 Bratislava (podle jiných pramenů Gyöngyös, Maďarsko)

Studoval orientální jazyky na univerzitě ve Wittenbergu, u Andrease Sennerta. Roku 1655 působil jako korektor hebrejských vydání polyglotty Bible v Lipsku, rektor gymnázia v Modře, tlumočník mezi Turky a posádkou hradu Divín. Je autorem filologické disertace o arabismech v hebrejštině, turecké básně na prešovského rektora Jána Matthaeidesa.

D.-k.: Dissertatio de utilitate et necessitate Arabismi ad notitiam solidam Ebreae..., Wittenberg 1654; Exercitationum philologhicarum..., Wittenberg 1654; Viro... Johanni Mathaeide... gratulatur, Wittenberg 1654.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 2., Martin 1987: 401.

(ko)

HRBATA František - český historik, specialista na ibero-americké dějiny 19. a 20. století

* 15. 10. 1927 Jaroměřice u Jevíčka

Vystudoval obor historie se zaměřením na nejnovější světové dějiny. V letech 1953-67 působil jako asistent a odborný asistent historie na Filozofické fakultě UK. Roku 1966 se habilitoval pro obor obecné dějiny a 1967 byl jmenován docentem. V letech 1969-76 pracoval jako vědecký pracovník Střediska ibero-amerických studií na FF UK. V roce 1977 byl univerzitu přinucen opustit; na FF UK se vrátil začátkem 1990 a téhož roku byl jmenován profesorem obecných dějin. V letech 1990-91 byl členem senátu FF UK a členem Rady vysokých škol Čech a Moravy. Na podzim 1991 odešel do důchodu.

Zabýval se zvláště dějinami a kulturou Španělska a Latinské Ameriky. Bádal zejména v oblasti dějin a kultury Španělska 19. a 20. století a dějin Latinské Ameriky 20. století. Specializoval se na dějiny španělské občanské války 1936-39 a na dějiny Španělska v době druhé světové války. K těmto otázkám publikoval řadu odborných studií. Několik vědeckých statí uveřejnil k dějinám česko-španělských kulturních styků. V letech 1977-89 publikoval pod šiframi "fh" a "rb" v českých denících a týdenících řadu medailonků o osobnostech španělské a latinskoamerické kultury (např. Miguel de Cervantes Saavedra, Miguel Hernández, Miguel de Unamuno, Ramón José Sander, Max Aub, Jorge Guillén, Pablo Picasso, José Bergamín, Antonio Machado, Miguel Ángel Asturias, Pablo Neruda, Gabriela Mistralová, César Abraham Vallejo, Gabriel García Márquez, Juan Marinello Vidaurreta atd.).

D.- k: Občanská válka ve Španělsku 1936-1939. Španělsko v době první kubánské války za nezávislost, in: Kolonialismus, imperialismus a fašismus v ibero-americkém světě, Acta Universitatis Carolinae, Universita Karlova, Praha 1974; (spoluaut.), Dějiny Latinské Ameriky, Praha 1979; Španělský labyrint (Z novodobých dějin), AUC - Studia historica, Praha 1991.

D.-č./sb.: La Historia Moderna de EspaEa en la Historiografía y el Publicismo Checos entre las Guerras Mundiales, Ibero-Americana Pragensia V (1971): 173-181; Cesta španělské falangy k moci, Historický časopis SAV (1972), 2: 247-261; Pád monarchie a vznik druhé republiky ve Španělsku, Historický časopis SAV (1974), 1: 49-69; První španělská republika, Historický časopis SAV (1976), 4: 551-567; El general checo Vladimír Klecanda en Colombia, Ibero-Americana Pragensia IX (1975): 181-192; El Ex-Rey Español Alfonso XIII en Checoslovaquia, Ibero-Americana Pragensia XXII (1988): 191-197; Španělský republikánský exil v Mexiku (1939-1945), Latinská Amerika, sv. 2, Orientální ústav ČSAV, Praha 1989: 217-230; El Historiador Checo Vlastimil Kybal sobre EspaEa, Ibero-Americana Pragensia XXV 1991: 87-106; Los Artistas Checoslovacos en EspaEa en el AEo 1924, Ibero-Americana Pragensia XXVIII (1994): 151-162; Pablo Casals y la Cultura Checa, Ibero-Americana Pragensia XXX (1996): 197-217; Berlín a Burgos v době španělské války (1936-1939), Historický obzor (1996), 9-10: 209-215; Mezi Burgosem a Postupimí (Španělsko 1939-1945), Historický obzor (1997), 7-8.

(A)

HRBEK Ivan - český arabista, islamista a afrikanista

* 20. 6. 1923 Praha, + 20. 3. 1993 Praha

Arabštině a problematice islámu se věnoval od mládí; po maturitě (1942) studoval na jazykové škole Orientálního ústavu. V letech 1945-50 absolvoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako žák profesora F. Tauera, 1950 získal titul PhDr, 1961 vědeckou hodnost CSc. Od roku 1953 až do konce života působil v Orientálním ústavu. V badatelském úsilí se stal výraznou autoritu a světově uznávaným vědcem. Přednášel též na Univerzitě Karlově, Univerzitě 17. listopadu a na zahraničních, zejména afrických univerzitách (Maroko, Ghana).

Základním polem jeho vědeckého zájmu byla oblast islámských dějin, která se odrazila již v jeho nepublikované doktorské disertaci Soukromý a rodinný život proroka Muhammada. Jeho práce na tomto poli vyvrcholila moderním překladem koránu do češtiny. V 50. letech se věnoval výzkumu arabsko-slovanských vztahů. Publikoval studii o Slovanech ve Fátimovské říši, v níž ukázal na slovanský původ Džawhara, slavného vojevůdce a zakladatele Káhiry. V dalších pracích analyzoval a interpretoval zprávu cestovatele Abú Hamída al-Andalusího, jenž ve 12. století navštívil Rusko a Uhry. Zabýval se také problémem tří ruských center nastoleným arabskými cestovateli. Tematice arabských cestovatelů ve střední Evropě (Ibn Jacqúb, Abú Hamíd al-Gharnátí) a problematice vztahu Danteho Alighieriho k islámu věnoval řadu článků. Výzkum shrnul v nepublikované kandidátské disertaci Arabské zprávy o Slovanech.

Od 60. let se dalším polem jeho vědecké aktivity stala oblast afrických dějin. Pod jeho vedením byly publikovány dvoudílné Dějiny Afriky, v nichž je autorem kapitol o dějinách Maghribu, Súdánu a subsaharské Afriky. Zúčastnil se projektu Fontes Africae Historiae. Roku 1969 se stal členem mezinárodního vědeckého výboru UNESCO na přípravě osmisvazkové monumentální publikace Histoire générale de l'Afrique. Je dále autorem řady kapitol pro Cambridge History of Africa. Přispěl rovněž do Encyclopaedia of Islam. Vydal geograficko-politické přehledy o Maroku, SAR a Libyi v edici Zeměmi světa. V publikacích Orientálního ústavu věnoval v sedmdesátých letech pozornost palestinské otázce a úloze islámu v politice.

Jeho rozsáhlá a systematická aktivita překladatelská je významným příspěvkem k rozvoji české kultury a vzdělanosti. Přeložil do češtiny a komentoval klíčová díla arabských filozofů (Ibn Tufajl), cestovatelů (Ibn Battúta), historiků (Ibn Chaldún, Mascúdí) i moderních autorů (Šarkáwí, Táhá Husajn, Kanafání). V neposlední řadě se věnoval soukromému zájmu v oblasti dějin válečného námořnictva.

D.-k.: Arabské zprávy o Slovanech - Autoři od konce 7. do konce 9. století [nepubl. disertační práce], Orientální ústav ČSAV, Praha 1961, 335 s.; (ed.), Dějiny Afriky, 2 díly, Svoboda, Praha 1966, 482 + 655 s. [autor: I.: 9-27, 327-336, 388-442, II.: 13-26, 31-69, 90-133, 149-163, 179-208, 216-241, 361-378, 401-441, 458-616]; Maroko, Svoboda, Praha 1967, 141 s.; (spoluaut., s Karlem Petráčkem), Muhammad, Orbis, Praha 1967, 226 s.; též polsky, Mahomet, Polske wydawnictwo naukowe, Warszawa 1971, 291 s.; Sjednocená arabská republika, Svoboda, Praha 1969, 161 s.; Dějiny tropické Afriky, SPN, Praha 1972, 51 s.; A List of African Ethnonymes, UNESCO, Paris 1978, No. 622, 52 s.; (spoluaut.), ABC cestovatelů, mořeplavců, objevitelů, Panorama, Praha 1979, 285 s.; Libyjská arabská lidová socialistická džamáhíríja, Svoboda, Praha 1982, 200 s.; (koed. M. al-Fásí), General History of Africa. Vol. III, Heinemann, California University Press, UNESCO, London 1988, XXV + 877 s. [autor: 1-91, 314-366; též franc., špan., portug., arab., aj.]; Na mořích a oceánech, Panorama, Praha 1989, 307 s.; (koed. M. al-Fásí), General History of Africa, Abridged Ed., Volume III, Africa from the Seventh to the Eleventh Century, J. Currey, California, UNESCO 1992, XVIII + 398 s.; (spoluaut.), Dotek obráceného půlměsíce, Praha 1994.

PŘEKLADY: Abú Bakr ibn Tufajl: Živý syn bdícího - Hajj ibn Jakzán, SNKLU, Praha 1957, 120 s.; Abdarrahmán aš-Šarkáwí: Země - Egyptský román, SNKLU, Praha 1958, 397 s.; Muhammad ibn Abdalláh ibn Battúta: Cesty po Africe, Asii a Evropě, vykonané v letech 1325 až 1354, SNKLU, Praha 1961, 594 s.; I. J. Kračkovskij: Nad arabskými rukopisy, Nakladatelství ČSAV, Praha 1961, 222 s.; Táhá Husajn: Volání hrdličky, SNKLU, Praha 1964, 185 s.; Korán, 1. vyd., Odeon, Praha 1972, 797 s., 2. vyd., Praha 1991, 800 s.; Ibn Chaldún: Čas království a říší - Mukaddima, Odeon, Praha 1972, 529 s.; R. H. Ramsay: K vybájeným pevninám, Panorama, Praha 1978, 194 s.; Gh. Kanafání: Muži na slunci a jiné povídky, Svoboda, Praha 1982, 213 s.; Hans Kaufmann: Maurové a Evropa [z něm., doslov], Panorama, Praha 1982, 180 s.; Abu l-Hasan cAlí al-Mascúdí: Rýžoviště zlata a doly drahokamů, Odeon Praha 1983, 758 s.

D.-č./sb.: K situaci v Egyptě (ke smrti Nukrašího Paši), NO 4 (1949): 123-124; Islám jaký je, ibid.: 162-165; Alexandrijská knihovna a islám, NO 5 (1950): 63-64; Islám v Indii, ibid.: 155-158; Muhammad's Anlass und die cAliden, ArOr 18 (1950): 143-149; Zpráva Ibráhíma ibn Jackúba o českých zemích, Český lid (1950), 6: 267-271; Die Slawen im Dienste der Fatimiden, ArOr 21 (1953): 543-581; Nový arabský pramen o východní a střední Evropě - Abú Hámid al-Gharnátí, Československá etnografie 2 (1953): 157-175; Islámské sekty, NO 9 (1954): 55-57; Arabico-Slavica: Abu Hamid al-Andalusi al-Garnati und sein Werk "Mughrib", ArOr 23 (1955): 109-135; Ein arabischer Bericht über Ungarn (Abu Hamid al-Andalusi al-Garnati 1080-1170), Acta Orientalia Hungarica 5 (1955): 205-230; Arabské zprávy o Slovanech, NO 10 (1955): 52-53; Přehled dynastií, in: J. Rypka a kol., Dějiny perské a tádžické literatury, Nakladatelství ČSAV, Praha 1956: 403-410, 2. vyd., Praha 1963: 633-643 [též něm., Dynastienübersicht, in: J. Rypka a kol., Iranische Literaturgeschichte, Leipzig 1959: 553-561; angl., Survey of Dynasties, in: J. Rypka and others, History of Iranian Literature, D. Reidel Publishing Co., Dordrecht 1968: 741-749]; Slované v arabských zemích, NO 11 (1956): 44-46; Arabská liga, ibid.: 145-147; Der dritte Stamm der "Rus" nach den arabischen Quellen, ArOr 25 (1957): 628-652; Tři ruská "centra" u arabských zeměpisců, NO 12 (1952): 47; Muhammad - posel boží, NO 13 (1958): 10-11; Několik poznámek ke vzniku Sjednocené arabské republiky, ibid.: 121-122; Muhammad Ahmad - súdánský mahdí, NO 14 (1959): 114-115; Bulghar, in: The Encyclopaedia of Islam, New Edition, Vol. I, Leiden-London 1960: col. 1304-1308; Slavjaně na službe u Fatimidov, in: Soobščenija čechoslovackich orientalistov, Moskva 1960: 63-67; Arabština, in: Světový tlumočník 26 řečí, Práce, Praha 1960: 372-447; Islamic Sects, NOB 1 (1960): 1-4; Politické poměry v jižní a východní Arábii, NO 15 (1960): 18-20, 42-44; The Empire of Mali in the Middle Ages, NOB 2 (1961): 129-132; Říše Mali ve středověku, NO 16 (1961): 135-137; The Chronology of Ibn Battuta's Travels, ArOr 30 (1962): 409-486; Abdarrahmán aš-Šarkáwí a jeho román "Země", in: Arabská moderní literatrura, SPN, Praha 1962: 158-165; Les Slaves balkaniques et les pays arabes, in: Actes du Colloque International des Civilisations Balkaniques, Bucuresti 1962: 183-188; Samori Ture, An African Hero, NOB 3 (1962): 73-75; Samori Ture - africký hrdina, NO 17 (1962): 16-18; Dějiny Afriky - nový pohled, ibid.: 122-124; Jména afrických států, Lidé a země 10 (1962): 143-146, 232-234; Studium afrických dějin a jeho význam, Informační bulletin k otázkám rozvojových zemí, ÚMPE, Praha 1963, č. 12: 121-127; O nové pojetí afrických dějin, NO 18 (1963): 77-78; Mytologie jihoafrického rasismu, NO 18 (1963): 211-214; Vývoj a dnešní stav studia arabských pramenů o Slovanstvu, in: Vznik a počátky Slovanů V (1964), Nakladatelství ČSAV, Praha 1964: 13-51; The Project of "Fontes Africae Historiae", in: Proceedings of the First International Congress of Africanists (Accra 1962), Luzac, London 1964: 68-71; Doslov, in: B. Davison, Černá paní Afrika: Léta zkoušek, Mladá fronta, Praha 1964: 321-338; Dante Alighieri and the Islam, NOB 4 (1965): 129-131; Islám, in: Bozi a lidé, Svoboda, Praha 1965: 62-95; The Problem of Periodisation of African History, NOB 5 (1966): 33-37; The Possibilities and Limits of Arabic Source Material to the History of Tropical Africa, in: Actes de XIIème Congrès de l'histoire V, Wien 1968: 311-316, 324; Towards a Periodisation of African History, in: T. O. Ranger (ed.), Emerging Themes of African History, Nairobi 1968: 37-52; HG und verwandte semitische Wurzel, in: Gedenkbuch für Carl Brockelmann, Halle 1968: 95-104; The Initial Phase of Mahmadu Lamin's Activities, in: Studies in the History of Islam in Africa, London 1968: [68 s.]; The Russians in Baghdad in 9th Century, ArOr 36 (1968): 563-566; Překlady arabských pramenů, in: Magnae Moraviae Fontes Historicii III, FF UJEP, Brno 1969: 326-329, 342-348, 404-423, 425-433; Rozpad arabské říše, Dějiny a současnost 11 (1969), 5: 32-37; Muhammad, Korán a sex, in: Odvěká tabu a dnešní člověk, Avicenum, Praha 1971: 193-213; Vers une tentative de périodisation de l'histoire africaine, in: Perspectives nouvelles sur l'histoire africaine. Comptes rendus du Congrès International d' historiens de l'Afrique, Dar es Sallam, Octobre 1965, Présence Africaine, Paris 1971: 125-139; Jak poznáváme africkou minulost [doslov], in: B. Davidson, Africká minulost, Orbis, Praha 1972: 249-261; Ibn Battuta, in: Encyclopaedia Britannica, 15. vyd., Vol. VIII, Chicago 1974: 144-145; (spoluaut.), Dictionary of Oriental Literatures, Vol. III - West Asia and North Africa [14 hesel], Allen and Unwin, London 1974; Historické kořeny současného konfliktu na Blízkém východě. Sionismus a antisemitismus. (K ideologii a praxi sionismu), in: Blízký a Střední východ. Bulletin fakulty společenských věd USL, Praha 1974: 2-18, 19-35; Two Opposite Views on African Cultural History, in: Problems of Cultural Change in Africa, SPN, Praha 1975: 1-18; K pozadí Balfourovy deklarace, NO 30 (1975): 284-287; Jak je tomu vlastně s islámským kalendářem? NO 31 (1976): 17-18; A Fighting Marabout - The Beginnings of Mahmadu Lamin's Struggle in Senegal, ArOr 44 (1976): 1-27; Egypt, Nubia and Eastern Deserts, in: R. Oliver (ed.), The Cambridge History of Africa, Vol. 3, c. 1050-1600, Cambridge University Press, Cambridge 1977: 10-97; Zdroje a kořeny panafrikanismu, in: Nacionalismus v národně osvobozeneckém hnutí afrických a arabských zemí, OÚ ČSAV, Praha 1977: 82-130; Africké dějiny jako oblast ideologického zápasu, in: Teorie nemarxistického socialismu v afrických a arabských zemích, OÚ ČSAV, Praha 1977: 204-235; African History as a Field of Ideological Struggle, in: Theories of Non-Marxist Socialism in African and Arab Countries, OÚ ČSAV, Praha 1978: 160-176; (spoluaut.), J. Kočí a kol., Tunisko, Institut zahraničního obchodu - ČTK-Pressfoto, Praha 1978: 8-22, 26-30, 41-45; Sto let od anglo-zulské války, NO 34 (1979), 4-5: příl.; Some Remarks on Sékou Touré's Ideology, in: The Most Recent Tendencies in the Socialist Orientation of Various African and Arab Countries, OÚ ČSAV, Praha 1979: 143-151; Inegrace v předkoloniální a koloniální Africe. Panafrikanismus, in: Integrační a desintegrační tendence v subsaharské Africe, OÚ ČSAV, Praha 1979: 38-59, 63-72; Islam and Arab Nationalism in Historical Perspective, in: Nationalism in the Countries of Asia and Africa, Oriental Institute, Prague 1980: 102-105; Les sources écrites ą partir du XVe siècle, in: Histoire Générale de l'Afrique, Vol. I, Jeune Afrique - Stock - UNESCO, Paris 1980: 137-166 [též angl., Written Sources from the Fifteenth Century Onwards, in: General History of Africa, Vol. I, Heinemann, University of California Press, UNESCO, London 1981: 114-141]; (spoluaut. A. M. Hakem, J. Vercoutter), La civilisation de Napata et MeroĎ, in: Histoire Générale de l'Afrique, Vol. II, Jeune Afrique - Stock - UNESCO, Paris 1980: 315-346 [též angl., General History of Africa, Vol. II, Heinemann, University of California Press, UNESCO, London 1981: 298-325]; (spoluaut.), J. Filip a kol., Alžírsko, Institut zahraničního obchodu - ČTK-Pressfoto, Praha 1980: 12-25; (spoluaut.), I. Dankovičová a kol., Libye, Institut zahraničního obchodu - ČTK-Pressfoto, Praha 1980: 10-32; (spoluaut.), R. Macek a kol., Egyptská arabská republika, Institut zahraničního obchodu - ČTK-Pressfoto, Praha 1981: 12-47, 61-67; (spoluaut.), J. Muzikář a kol., Libanon, Institut zahraničního obchodu - ČTK-Pressfoto, Praha 1981: 10-47; (spoluaut.), J. Filip a kol., Maroko, Institut zahraničního obchodu - ČTK-Pressfoto, Praha 1981: 10-49; Čeh, in: The Encyclopaedia of Islam, New Edition, Suppl. A., Leiden-London 1981, col. 170-171; Angolská cesta k nezávislosti [doslov], in: J. Hotmar, Tamtamy duní svobodu, Práce, Praha 1981: 241-252; General Faidherbe and the French Colonial Policy in West Africa, ArOr 49 (1981): 1-19; (spoluaut.), J. Muzikář a kol.: Palestinská otázka, Academia, Praha 1983: 7-78, 145-154; The Disintegration of Political Unity in the Maghrib, in: General History of Africa, Vol. IV, Heinemann, University of California Press, UNESCO, London 1984: 78-101; (spoluaut. M. Adamu), The Hausa and Their Neighbours in the Central Sudan, in: ibid.: 266-300; A List of African Ethnonyms, in: African Ethnonyms and Toponyms (Studies and Documents, 6 - General History of Africa), UNESCO, Paris 1984: 141-186; Než přišli Evropané. Subsaharská Afrika v předkoloniální době, Ročenka Lidé a země '85, Academia, Praha 1984: 33-41; (spoluaut.), J. Vraný a kol., Západní Afrika I., Institut zahraničního obchodu - ČTK-Pressfoto, Praha 1984: 23-41, 105-115, 153-160, 169-177, 333-339, 379-399; Islámská koncepce dějin, in: J. Muzikář a kol., Islám a současnost, Academia, Praha 1985: 7-28; Sionizm i antisemitizm. (Ob ideologii i praktike sionizma), in: Arabskije strany. (Meždunarodnyj sbornik, t. II), SPN, Praha 1985: 514-530; Stručné dějiny Afriky do roku 1945, in: K. Lacina a kol., Nejnovější dějiny Afriky, Svoboda, Praha 1987: 11-108; La lutte des nationalités de l'Empire Autrichien pour l'egalité politique, culturelle et sociale, in: Annals de la 4ta Universitat d'Estiu, Andorra 85, Conselleria d'Educació i Cultura, Andorra 1988: 23-43; Marco Polo jako člověk a cestopisec [doslov], in: Marco Polo, Milión, Odeon, Praha 1989: 199-228; Vztah náboženství a politiky v islámu. Přeměna islámských zemí v kolonie a polokolonie. Militantní směry islámského reformismu v 18. a 19. století, in: J. Muzikář a kol., Od mešity k parlamentu. Zápas o novodobý stát v islámském světě, Academia, Praha 1989: 11-40, 60-75; Ibn Battuta and the Maldive Islands, in: J. Prosecký (ed.), Ex Pede Pontis, Oriental Institute, Prague 1992: 56-69.

PŘEKLADY: [z arabštiny], Ghassán Kanafání: Návrat do Hajfy, Světová literatura 20 (1975), 6: 130-157; Ghassán Kanafání: Hámid přestal slyšet povídání strýčků, NO 30 (1975): 156-158; (spoluaut.), Palestinská otázka v dokumentech, OÚ ČSAV, Praha 1976 [překlady č. 1-7, 11, 12 a 54, s. 194-224, 242-248, 468-476].

L.: Asian and African Studies in Czechoslovakia, Nauka, Moscow 1967: 52; al-cAqíqí, N.: Al-mustašriqún [Orientalisté], III. Dár al-macárif, Bajrút 1981: 241; Gombár, E.: Úvod do dějin islámských zemí, Najáda, Praha 1994: 59; Gombár, E.: Arabic Studies in Prague: Tradition and the Present, in: Zemánek, P. (ed.): Studies in Near Eastern Languages and Literatures. Memorial Volume of Karel Petráček, Oriental Institute, Praha 1996: 241-242; Gombár, E.: Ivan Hrbek - mustacrib wa báhith mumtáz fí-d-dirását al-islámíja wa-l-ifríqíja [Ivan Hrbek - vynikající arabista, islamista a afrikanista], Al-haját at-tšíkíja - Český život, 1997, č. 1: 5. BIBLIOGRAFIE: Hulec, O.: Ivan Hrbek - Bibliography, in: Hulec, O., Mendel, M. (ed.): Threefold Wisdom. Islam, the Arab World and Africa. Papers in Honour of Ivan Hrbek, Praha 1993: 248-266.

(eg)

HRDLIČKA Zdeněk - český sinolog, japanolog, vědecký pracovník, diplomat, překladatel a spisovatel

* 12. 7. 1919 Praha, + 22. 3. 1999 Praha

V letech 1945-49 absolvoval Karlovu univerzitu v Praze, kde 1949 získal doktorát filozofie (PhDr.). V letech 1946-48 navštěvoval Harvard University Graduate School v USA. Roku 1945 se stal jedním ze zakladatelů populárně-vědeckého orientalistického časopisu Nový Orient.

V letech 1951-54 působil jako kulturní přidělenec v Pekingu. Jako pracovník diplomatické služby poté dlouhodobě pobýval v Japonsku (1957-61), 1964-69 byl čs. velvyslancem v Tokiu. V letech 1970-76 byl zaměstnán v Orientálním ústavu ČSAV.

Od roku 1971 byl veden na "černé listině" exponentů pravicového oportunismu. Od roku 1977 publikuje odborné články, statě, knihy, překlady filmů i literatury z čínštiny a japonštiny, převážně ve spolupráci s V. Hrdličkovou, doma i v zahraničí. Je členem několika učených společností a odborných organizací. Příležitostně přednáší na zahraničních univerzitách a v akademických institucích (Harvard University, Hawaii University, Botanická zahrada v Honolulu, New York University, Akademie věd v Nanjingu, Chenanská univerzita v Kchajfengu aj.).

Jeho odborný přínos tvoří studium orální literatury v Číně a Japonsku. Prováděl terénní výzkum dnes již téměř vymizelých vypravěčských druhů, způsobů jejich výuky, orální realizace a kinetického kódu. Zabývá se také problematikou čínských a japonských zahrad a možnostmi jejich uplatnění v našem prostředí. Stal se inspirátorem bonsajistického hnutí, spoluzakladatelem Bonsai klubu Praha, autor návrhů čínských a japonských zahrad realizovaných v arboretech a na výstavách s mezinárodní účastí - japonská zahrada na Floře Olomouc 1983 získala zlatou medaili za zahradní architekturu. Výsledky výzkumu uložil do řady knižních publikací v ČR i v zahraničí.

D.-k.: La gravure chinoise au long des siècles, Paris 1950; Nové čínské malířství, Praha 1962; (s V. Hrdličkovou), Japanese Pottery of Everyday Life, Praha 1970; (s V. Hrdličkovou), L'art des jardins japonais, Paris 1981; (s V. Hrdličkovou), Japanische Gartenkunst, Hanau 1981; (s P. Herynkem a V. Hrdličkovou), Bonsai, miniaturní strom v misce, Praha 1983; Svět bonsají, Praha 1989; (s V. Hrdličkovou), The Art of Japanese Gardening, London 1989; (s V. Hrdličkovou), Ikebana. Bonsai, Paris 1991; (s V. Hrdličkovou), Ikebana, Bonsai. Landschaften in Schalen, Hanau 1991; (s V. Hrdličkovou), Čína císaře Šen-cunga, Praha 1992; (s V. Hrdličkovou), Japanische Gartenkust (5. přeprac. vyd.), Hanau 1997; (s V. Hrdličkovou), Umění japonských zahrad, Praha 1997; (s V. Hrdličkovou), Čínské zahrady, filosofie a estetika, Praha 1997; (s V. Hrdličkovou), Smích je mým řemeslem, Praha 1997 (1. místo v oboru beletrie v soutěži MK ČR 1998).

PŘEKLADY: (s V. Hrdličkovou), Lotosová zátoka [čínské povídky], Praha 1951; Vyprávěči od Bílé pagody, Praha 1955; Fang Č'ming: Životopis a zápisky z vězení, Praha 1955; Cchao Ming: Pramen síly [z čínštiny], Praha 1956; Čen Teng-kche: Živoucí peklo [z čínštiny], Praha 1957; (s V. Hrdličkovou), Sanjutei Enčó: Pivoňková lucerna [z japonštiny], Praha 1981; (s V. Hrdličkovou), Les plus beaux récits du Japon, Paris 1993; Japanese Folktales, London 1993.

D.-č./sb.: Old Chinese Ballads to the Accompaniment of the Big Drum, ArOr 25 (1957): 83-145; Nejstarší čínské a japonské představy o vzniku a uspořádání světa, in: Prameny života, Vyšehrad, Praha 1982; Jaroslav Průšek und Die Musik der Kiefern, ArOr 59 (1991): 166-172.

L.: Gulliver, č. 2, Tokio 1991; Radcliffe Quarterly (Cambridge, USA), podzim 1991; Japan-America Journal (Honolulu), 11. 11. 1991; Lidové noviny, 6. 3. 1993; Mosty (Bratislava), 23. 3. 1993; Asahi šinbun (Tokio), 5. 11. 1993; Bonsai Slovakia 97 (Nitra), 22. 4. 1997.

(A)

HRDLIČKOVÁ (roz. Stunová) Věnceslava - česká sinoložka, japanoložka, překladatelka, spisovatelka

* 15. 9. 1924 Praha

V letech 1945-50 vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy; současně 1946-48 navštěvovala Graduate School Harvardské univerzity v Cambrige (Massachusetts). Roku 1950 získala doktorát filozofie (PhDr.), 1967 hodnost CSc., 1990 docenturu Karlovy univerzity. V letech 1951-54 se zabývala terénním výzkumem orální literatury v ČLR, 1954-82 působila na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK na oboru sinologie (s přestávkami v letech 1957-61 a 1964-69, kdy ve spolupráci se Z. Hrdličkou prováděla v Japonsku výzkum japonské orální literatury a uměleckých řemesel).

Předmětem jejího odborného zájmu je čínská a japonská orální literatura, výzkum dnes již téměř vymizelých druhů, způsobů jejich výuky, orální realizace, kinetického kódu. Od konce 80. let se soustředila na studium estetiky čínských a japonských zahrad - čínské a japonské zahrady jako komplexní kulturní jev, možnosti jejich uplatnění v evropském prostředí.

Je spoluzakladatelkou Bonsai klubu Praha (1981), čestnou členkou Univerzitní bonsajové společnosti, Budapešť (1990), předsedkyní Česko-čínské společnosti (1990) a členkou řady mezinárodních učených společností (The Asiatic Society of Japan, Tokio, The Japan Society, New York, Nordic Institute of Folklore, Finsko, European Association of Chinese Studies, Paříž). Roku 1994 jí byla udělena zlatá plaketa F. Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách a 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění.

D.-k.: (se Z. Hrdličkou), Japanese Pottery of Everyday Life, Praha 1974; Dějiny čínské literatury, Praha 1980; Kouzelná tykev, Praha 1981; (se Z. Hrdličkou), L'art des jardins japonais, Paris 1981; (se Z. Hrdličkou), Japanische Gartenkunst, Hanau 1981; (s P. Herynkem a Z. Hrdličkou), Bonsai, miniaturní strom v misce, Praha 1983; Příběhy o soudci Ookovi, Praha 1984; (se Z. Hrdličkou), The Art of Japanese Gardening, London 1989; (se Z. Hrdličkou), Ikebana, Bonsai. Landschaften in Schalen, Hanau 1991; (se Z. Hrdličkou), Ikebana Bonsai, Paris 1991; (se Z. Hrdličkou), Čína císaře Šen-cunga, Praha 1992; (se Z. Hrdličkou), Les plus beaux récits du Japon, Paris 1993; Najlepša pahljačka, Ljubljana 1996; (se Z. Hrdličkou), Japanische Gartenkunst (5. přeprac. vyd.), Hanau 1997; (se Z. Hrdličkou), Umění japonských zahrad, Praha 1997; (se Z. Hrdličkou), Čínské zahrady, filozofie a estetika, Praha 1997; (se Z. Hrdličkou), Smích je mým řemeslem, Praha 1997.

PŘEKLADY: (se Z. Hrdličkou), Lotosová zátoka [čínské povídky], Praha 1951; (se Z. Hrdličkou), Sanjutei Enčó: Pivoňková lucerna, Praha 1981; Jarní hlasy [čínské povídky, cena Obce překladatelů], Praha 1997; překlady více než devadesáti anglických, čínských a japonských filmů.

D.-č./sb.: The first translations of Buddhist sutras in Chinese literature and their place in the development of storytelling, ArOr 26 (1958): 114-144; Some questions connected with Tun-huang pien-wan, ArOr 30 (1965): 211-230; The professional training of Chinese storytellers and the storytellers' guilds, ArOr 33 (1965): 225-248; Japanese professional Storytellers in: Folklore Genres, University of Texas 1967; Traditional and Individual Creativity in the Chinese and Japanese Storytelling in: Literaturen Asiens and Afrikas, Berlin 1981; Gramophone Recordings of the Representative Tales of Katsura Bunraku, Journal of the Folklore Institute, vol. IX, No 2/3.

L.: Gulliver, č. 2, Tokio 1991; Radcliffe Quarterly (Cambridge, USA), podzim 1991; Japan-America Jornal (Honolulu), 11. 11. 1991; Lidové noviny, 6. 3. 1993; Asahi šinbun (Tokio), 5. 11. 1993; Bonsai Slovakia 97 (Nitra), 22. 4. 1997.

(A)

HROMNÍK Cyril Andrew - afrikanista slovenského původu, působící v Jižní Africe

* 19. 2. 1942 Hrabušice

Studium orientalistiky a afrikanistiky (svahilština, hauština) a historie Afriky s portugalštinou ukončil 1967 na Filozofické fakultě UK v Praze. V letech 1968-77 pokračoval ve studiích na Syracuse University v Syracuse, N. Y., kde kromě historie Afriky, jižní Asie a Latinské Ameriky studoval i hindštinu a působil jako výzkumný asistent na Ústavu východoafrických studií se zaměřením na historii Afriky a jv. Asie. M. A. (1970), Ph. D. (1977). V letech 1973-74 byl vedoucím expedice univerzity do Etiopie, zaměřené na výzkum stop podobnosti DNA u negroidní populace s indickými genetickými vlivy. V letech 1974-75 prováděl výzkum historických archivů v Góe (Indie), v Mozambiku, Angole a Portugalsku zaměřený na těžbu a obchod se zlatem během portugalské expanze.

V letech 1979-80 absolvoval postdoktorantské studium na University of Cape Town v Jižní Africe. Získal vědecký grant National Endowment of the Humanities (Washington) na uchování archivů Góy (Indie) a zkoumal historické pozadí a migraci bantuských jazyků a původ Quenů (Hotentotů). V letech 1980-96 se účastnil vědeckého grantu The Chairman's Fund Educational Trust of Anglo-American and the Boers. V současnosti se zabývá výzkumem rané historie Afriky a jejích kontaktů s Indií, Indonésií a Arábií, podniká terénní výzkum dávných památek ve východní, střední a jižní Africe a organizuje jejich ochranu. Zkoumá původ a účel megalitů a jiných raně historických kamenných struktur v Africe, Indii a Evropě.

Je členem American Historical Association, African Studies Association, South African Archaeological Society, Historical Society of Cape Town, Name Society of South Africa, Van Riebeeck Society a International Congress of Onomastic Sciences.

D.-k.: Catalogue of Materials Filmed by Cooperative Microfilm Project, Addis Abbeba 1977; Goa and Mosambique: the Participation of Goans in Portuguese Enterprise in the Rios de Cuama 1501-1752, Ann Arbor, Michigan 1977; Indo-Africa: Toward a new understanding of History of Sub-Saharan Africa, Cape Town 1981.

D.-č./sb.: Christians and Hindus in Portuguese India, South Asian Varia I, Syracuse 1972: 79-92; Background and Content of Historical Archives of Goa, History in Africa 5 (1978): 371-376; Canarins in the Rios de Cuama, 1501-1576, Journal of African Studies 6 (1979), 1: 27-37; Are there any Shona? A question left unanswered by historians, The Mankind Quarterly 20 (1980): 11-34; L'age du fer en Afrique et les vestiges de la civilisation pastorale. Nouvelles interpretations de la préhistoire, Diogenés (Paris) 1982: 109-121; Recent Models of the African Iron Age and the cattle-related evidence, Diogenés 119 (1982): 103-113; Modelos recientes de la Edad del Hiero Africana a las pruebas relacionadas con el ganado vacuno, ibid.: 115-125; Njoro - the "Dead People" and the spread of agriculture and iron in the basin of the Upper Nile, Transafrican Journal of History 11/1982: 112-135; African History and Africanist Orthodoxy, South African Archaeological Bulletin 38 (1983): 36-39; Ancient Indian religious Astronomy in the stone Ruins of the Komatiland, MNASSA 55, č. 5-6: 69-77; The bow of Siva alias Heitsi Eibib in the rock art of the Cape Quena, Journal of Asian and African Studies 28, 3-4: 243-252; Africans or Bantu? Nomina Africana 3/1989, No. 2: 13-29; Dravidian gold mining and trade in Ancient Kômatiland, Journal of Asian and African Studies (1991), 3-4: 283-290; A testament to the shamanistic tran theory of the Southern African rock art, Rock Art Research 8 (1991), č. 2: 99-102, 107-108; Litaku or ancient stone structures on the South African High Veld and the archaeological Iron Age litany, ArOr 63 (1995).

L.: Who is who in Rock Art, 2nd ed., Valcamonica 1966.

(A)

HROZNÝ Bedřich - český asyriolog, rozluštitel chetitštiny a zakladatel chetitologie

* 6. 5. 1879 Lysá nad Labem, + 12. 12. 1952 Praha

V letech 1897-1901 studoval staroorientální filologii (arabštinu, asyrštinu, aramejštinu, etiopštinu, sabejštinu, sanskrt, perštinu) a dějiny starého Orientu na vídeňské univerzitě. Roku 1901 promoval na podkladě disertace o sabejských skalních nápisech. V akademickém roce 1901/02 získal stipendium ke studiu asyriologie v Berlíně u F. Delitzsche a v Britském muzeu v Londýně. Po roční bezplatné praxi ve vídeňské univerzitní knihovně se 1904 zúčastnil na Sellinových výkopech v Taaneku a poprvé procestoval Turecko, Sýrii, Palestinu, Egypt. Roku 1905 se habilitoval na vídeňské univerzitě a byl jmenován docentem pro řeči semitské se zvláštním zřetelem ke klínopisnému studiu; základem jeho existence však nadále zůstala práce v univerzitní knihovně. Roku 1919 byl jmenován řádným profesorem klínopisného studia a dějin starého Orientu na nově zřízené stolici na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V akademickém roce 1926/27 byl zvolen děkanem Filozofické fakulty. Současně se aktivně podílel na organizaci vědeckého života: výrazně se zasadil o založení Orientálního ústavu v Praze i prvního českého vědeckého orientalistického časopisu Archivu orientálního. Od prvního čísla, od 1929 až do 1952 byl jeho hlavním redaktorem a také vlastními příspěvky jej rychle přivedl mezi nejvýznačnější orientalistické časopisy. Ve 30. letech absolvoval početné přednáškové cesty na zahraniční univerzity. Byl zvolen dopisujícím členem Akademie historických věd v Paříži, Královské společnosti nauk v Kodani, Královské holandské akademie věd v Amsterdamu, Akademie věd ve Stockholmu a v Oslo. Univerzity v Paříži, v Oslo a v Sofii mu udělily čestné doktoráty. Patřil ke grémiu navrhujícímu udělení Nobelovy ceny. V letech 1939-45 byl rektorem Univerzity Karlovy. Podlomené zdraví mu nedovolilo, aby se po osvobození vrátil na fakultu, nadále však publikoval. Roku 1947 obdržel za zásluhy o českou vědu státní cenu a v listopadu 1952 byl jmenován jedním z prvních akademiků Československé akademie věd.

Po nejširším zaměření na staroorientální jazyky během vídeňského studia se při pobytu v Berlíně a Londýně plně koncentroval na asyriologii a hned prvními pracemi (Babylónské peněžnictví, edice sumersko-babylónského eposu o Ninurtovi, Obilí ve staré Babylónii) slavil mimořádný vědecký úspěch. Díky pověsti zkušeného asyriologa získal přístup k textům objeveným nedávno v Bogazköy v centrální Malé Asii. Shromáždil v istanbulském muzeu v dubnu až srpnu 1914 potřebný materiál a soustředil se na detailní rozbor zcela neznámé řeči, byť psané v té době již čitelným klínovým písmem. Na základě intenzivní a přesné práce a geniálního úsudku se mu podařilo rychle zjistit význam mnoha jejích slov, položit základy gramatiky a předložit důkazy k tezi, že chetitština - jak byl jazyk nazván - patří do skupiny indoevropských jazyků. V berlínské přednášce pro Německou orientální společnost 24. 11. 1915 načrtl již i stručné dějiny chetitského státu a podal přehled chetitského písemnictví. Roku 1917 pak publikoval své zásadní Řešení chetitského problému. Roku 1925 dosáhl nových úspěchů při archeologickém výzkumu v tureckém Kültepe, když objevil obchodní osadu asyrských kupců v Káneši a s ní tzv. kappadocké tabulky, po nichž asyriologové marně pátrali od 80. let 19. stol. Ve 30. letech se zapojil do luštění hieroglyfické luvijštiny; v bádání dosáhl určitých dílčích úspěchů, avšak jeho hlavní zásluhou byla publikace dokonalých autografií 45 monumentálních nápisů, které pořídil při studijní cestě do Turecka 1933. Později se pokusil též o luštění protoindických znaků a krétských památek; jeho řešení v tomto směru však neuspěla.

D.-k.: Das Getreide im alten Babylonien. Ein Beitrag zur Kultur- und Wirtschaftsgeschichte des alten Orients, Hölder, Wien 1914, 217 s., 2 tab.; Die Sprache der Hethiter, ihr Bau und Zugehörigkeit zum indogermanischen Sprachstamm. Ein Entzifferungsversuch, Hinrichs, Leipzig 1917, xv, 246 s.; Hethitische Keilschrifttexte aus Boghazköi in Umschrift mit Übersetzung und Kommentar, Hinrichs, Leipzig 1919, xiv, 245 s.; Code Hittite provenant de l'Asie Mineure (vers 1350 av. J. -C.), Geuthner, Paris 1922, 159 s., 26 tab.; Les Inscriptions Hittites Hiéroglyphiques, I-III, Orientální ústav, Praha - Geuthner, Paris - Harrassowitz, Leipzig 1933-1937, 510 s., 56 tab.; Die älteste Geschichte Vorderasiens, Melantrich, Prag 1940, 172 s.; 2. vyd., tamtéž 1943, 260 s.; český překlad, Nejstarší dějiny Přední Asie a Indie, Melantrich, Praha 1943, 225 s., 2 tab., 3 mp.

D.-č./sb.: Die Lösung des hethitischen Problems. Ein vorläufiger Bericht, Mitteilungen der Deutschen Orient-Gesellschaft 56 (1915): 17-50.

BIBLIOGRAFIE: Prosecký J.- Souček V.: Akademik Bedřich Hrozný (6. 5. 1879 - 12. 12. 1952). Bibliografie 1902-1979. Bibliografická edice OÚ, 6, Orientální ústav ČSAV, Praha 1979; Čihař V., Klíma J., Matouš L. (ed.), Symbolae ad studia Orientis pertinentes Frederico Hrozný dedicatae I-V, ArOr 17- 18 (1949-1950). Bibliografie: vol. I, 1-20.

L.: Souček, V., Siegelová, J.: Systematische Bibliographie der Hethitologie 1915-1995, I.: 104-106.

(js)

HRUŠKA Blahoslav - český archeolog, sumerolog, asyriolog a religionista

* 5. 5. 1945 Český Brod

V letech 1962-67 vystudoval Filozofickou fakultu UK v Praze, obor klínopisné bádání; PhDr. (1969), kandidát věd o umění (CSc., 1974), doktor historických věd (DrSc., 1990), docent religionistiky a teorie náboženství (1995).

V letech 1967-70 působil jako interní vědecký aspirant v Semináři klínopisu na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK a současně absolvoval dvouleté postgraguální studium sumerologie na univerzitě v Mnichově (stipendium DAAD). Od roku 1971 pracuje v Orientálním ústavu AV ČR (dříve ČSAV). Od roku 1973 byl výkonným redaktorem a 1990-97 šéfredaktorem časopisu Archív orientální. V letech 1983-85 pracoval v Semináři starého Orientu na Svobodné univerzitě v Západním Berlíně (stipendium nadace Alexandera von Humboldta), kde je hostujícím profesorem. V letech 1974-75 a 1978-79 pobýval v Istituto per gli Studi del Vicino Oriente na univerzitě v Římě v rámci mezinárodního projektu Vocabulario neosumerico, 1981 se účastnil archeologické výpravy v Iráku. Od roku 1995 je hostujícím profesorem v Ústavu Maxe Plancka pro dějiny vědy v Berlíně. Roku 1995 se habilitoval na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde vede katedru religionistiky.

Od roku 1988 je členem mezinárodní skupiny pro výzkum sumerského zemědělství se sídlem v Oxfordu a spolupracuje s Německým archeologickým ústavem v Berlíně. V letech 1994-96 řídil grantový projekt "Jazyky a kultury starého Předního východu", od roku 1996 potom výzkumný úkol "Poznání bez pojmové struktury" v Max-Planck-Institut für Wissenschaftsgeschichte v Berlíně. Od roku 1995 je členem Výkonného výboru mezinárodní asociace asyriologů (Group Thureau-Dangin) se sídlem v Paříži a v Amsterdamu.

Zabývá se filologickým a historickým výzkumem sumerských a akkadských hospodářských a literárních textů, otázkami tradičního zemědělství starého Předního východu, sumerské i babylonské mytologie a náboženství, dále pak epistemologickými problémy poznání v civilizaci staré Mezopotámie.

Spolupracuje s vědeckými redakcemi Českého rozhlasu (Meteor) a České televize (příprava seriálů Sfinga a Terra X), působí jako překladatel populárně vědeckých knih (nakl. Ikar, Fortuna Print, Knižní klub aj.).

D.-k.: Der Mythenadler Anzu in Literatur und Vorstellung des alten Mesopotamien, Eötvös Loránd Tudományegyetem, Budapest 1975; (s L. Matoušem, J. Proseckým a J. Součkovou), Mýty staré Mezopotámie, Odeon, Praha 1977; (ed.), Festschrift Lubor Matouš, Eötvös Loránd Tudományegyetem, Budapest 1978; (spoluaut.), Prameny života. Obraz člověka a světa ve starých kulturách, Vyšehrad, Praha 1985; rozšířená reedice Duchovní prameny života. Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích, Vyšehrad, Praha 1997; Pod babylónskou věží, edice Kamarád, Mladá fronta, Praha 1987; Tradiční obilnářství staré Mezopotámie, 2 sv., Orientální ústav ČSAV, Praha 1990; Kultovní život starého Sumeru, Orientální ústav AV ČR, Praha 1995; Sumerian Agriculture. New Findings, Max-Planck-Institut für Wissenschaftsgeschichte, Berlin 1995; (spoluaut.), Encyklopedie starověkého Předního východu, Libri, Praha 1999, 447 s.

D.-č./sb.: Das spätbabylonische Lehrgedicht "Inannas Erhöhung", ArOr 37 (1969): 473-522; Zur Geschichte der sumerischen Religion. Die Grenzen einer Methode, ArOr 39 (1971): 190-199; Innere Struktur der Reformtexte Urukaginas von Lagaš, ArOr 43 (1973): 4-13, 104-132; Zwei neue Veröffentlichungen der Drehem-Texte, ArOr 44 (1976): 155-163; Das Verhältnis zur Vergangenheit im alten Mesopotamien, ArOr 47 (1979): 4-14; Zur Verwaltung der Handwerker in der frühdynastischen Zeit, in: H. Klengel a kol., Gesellschaft und Kultur im alten Vorderasien, Berlin 1982: 99-115; Der Umbruchpflug in den archaischen und altsumerischen Texten, ArOr 52 (1985): 45-65; Die wichtigsten Faktoren der altmesopotamischen Agrarwirtschaft, Hospodářské dějiny 15, Praha 1986: 7-25; K počátkům zemědělství na Předním východě, ČSČH 33 (1986): 209-227; Efektivnost tradičního obilnářství starého Předního východu, ČSČH 35 (1987): 241-251; Überlegungen zum Pflug und Ackerbau in der altsumerischen Zeit, ArOr 56 (1988): 134-158; Das Hohelied und die Sumerer. Eine negative Zwischenbilanz, in: H. Pavlincová a kol. (vyd.), The Bible in the Cultural Context, Brno 1994: 163-171; (s H. Neumannem), Die Ur-III-Texte aus der Sammlung des Altorientalischen Seminars der Karlsuniversität Prag, ArOr 62 (1994): 222-249; Neue Untersuchung zum kultischen Kalender in alten Vorderasien, ArOr 63 (1995): 233-237.

(A)

HŘEBÍČEK Luděk - český turkolog a lingvista

* 9. 6. 1934 Praha

V letech 1953-58 studoval u prof. J. Rypky obory turečtina - perština na Filozofické faklutě UK; poté absolvoval postgraduální studium tureckých jazyků Střední Asie v Orientálním ústavu ČSAV (1960-63) a získal hodnost kandidáta filologických věd (CSc.). Roku 1992 mu byla na základě práce Text v komunikaci: nadvětné struktury Masarykovou univerzitou v Brně udělena hodnost doktora věd; 1994 byla táž práce poctěna cenou Akademie věd ČR.

Od roku 1958 pracuje v Orientálním ústavu AV ČR, od 1964 jako vědecký pracovník. V letech 1960-72 vyučoval turkologické obory na FF UK. Roku 1992 získal stipendium pro studium kvantitativní lingvistiky na univerzitě v Bochumi.

Je členem redakčních rad časopisů Journal of Quantitative Linguistics (Nizozemí), ZeT-Zeitschrift für Empirische Textforschung (Německo) a Archívu orientálního. Rovněž je členem IQLA - International Quantitative Linguistic Association.

Po počátečním zaměření na stylistiku a syntax tureckých jazyků se soustavně věnuje zkoumání obecných strukturních vlastností textu cestou formulování empirických hypotéz a jejich testování. V období tzv. normalizace, kdy v OÚ ČSAV bylo potlačováno studium lingvistiky, se zabýval matematickým modelováním komunikačních procesů ve společenských systémech. Aplikoval tzv. Menzerathův-Altmannův zákon a rozšířil jeho platnost na nadvětné struktury textu. V centru jeho zájmu je též nespojité odvození Zipfovy-Dolinského (Aleksejevovy) distribuce a její aplikace na frekvenci slov v textech. Příležitostně překládá poezii, prózu i divadelní hry.

D.-k.: Turečtina. (Malé učebnice Nového Orientu), Academia, Praha 1969, 83 s.; Turkish grammar as a graph. Dissertationes orientales 31, Academia, Prague 1971, 148 s.; Quantities of social communication. Dissertationes orientales 43, Orientální ústav ČSAV, Praha 1986, 197 s.; Text in communication: supra-sentence structures, Brockmeyer, Bochum 1992, 115 s.; Text levels. Language constructs, constituents and the Menzerath-Altmann law, Wissenschftlicher Verlag, Trier 1995, 162 s.; Lectures on Text Theory, Oriental Institute, Prague 1997, 191 s.

PŘEKLADY: Abaj Kunanbajev: Čtyřicet rozjímání o životě a lidech [eseje kazašského buditele], Svět sovětů, Praha 1959; Orhan Veli: Čeho se nemohu zříci [verše], SNKLU, Praha 1969, 130 s.; Melih Cevdet Anday: Jak se hraje mikádo [divadelní hra], DILIA, Praha 1970, 82 s.; YasŁar Kemal: Jeřábi se zlatými pery [román], Odeon, Praha 1979, 312 s.; Aziz Nesin: Ulice Istanbulu [memoáry], Odeon, Praha 1983, 405 s.

D.-č./sb.: Pohled skulinou na tureckou literaturu, Literární noviny 25. 1. 1958: 8; Euphony in Abay Kunanbayev's poetry, AAS I (1965): 123-130; Alliterations in Abay Kunanbayev' s poetry, ArOr 33 (1965): 67-72; (přel.), Oktay Rifat: Ulice s hřívou, Světová literatura 10 (1965), 2: 112-119 [turecká poéma]; Metrics of Abay Kunanbayef's poetry, Ural-Altaische Jahrbücher, Vol. 38 (1966): 9-12; An attempt at Quantitative analysis of rhymes (in Abay Kunanbayef's poetry), Prague Studies in Mathematical Linguistics 1 (1966): 105-112; Russian borrowings in Kazakh, ArOr 34 (1966): 67-72; The structure of the Uzbek stem-morpheme, ArOr 35 (1967): 452-462; Are the Old-Turkic inscriptions written in verses?, ibid.: 477-482; The phonological structure of the Turkish words, AAS III (1967): 50-60; The Turkic first syllable and its correlation analysis, ArOr 41 (1973): 340-349; (L. Gržebiček), Opyt primeněnija količestvennogo metoda pri izučenii dviženija v jazyke, in: Issledovanija po tjurkologii, Alma-Ata 1969: 113-120; The phonemic structure of the first syllable in several Turkic languages, in: Researches in Altaic Languages, Akadémiai kiadó, Budapest 1975: 79-82; The Turkish language reform and contemporary texts, ArOr 43 (1975): 223-231; The Turkish language reform and contemporary lexicon (A contribution to the description of differences between the spoken and written language), ArOr 45 (1977): 132-139; Podobnost a věda, NO 35 (1980), 10: 308-310; (s A. Křikavovou), The educational reform in Iran, ArOr 49 (1981): 221-239; (s A. Křikavovou), Some remarks on typological classifications in the social sciences, ArOr 51 (1983): 5-13; Stability, morphogenesis and the developing system (An attempt at a theoretical approach to observations), ArOr 52 (1984): 127-141; Text as a unit and co-references, in: Thomas T. Ballmer (ed.), Linguistic dynamics. Discourses, procedures and evolution, Gruyter, Berlin-New York 1985: 190-198; Kazach, Kazak, Qazaq, in: Studna v poušti. Prózy spisovatelů Kazachstánu, Mladá fronta, Praha 1986: 229-234; Cohesion in Ottoman poetic texts, ArOr 54 (1986): 252-256; (L. Gržebiček), Fonologičeskaja struktura tureckogo slova, in: A. N. Kononov, A. N. Barulin (ed.), Novoje v zarubežnoj lingvistike XIX. Problemy sovremennoj tjurkologii, Progress, Moskva 1987: 48-58; (s A. Křikavovou), Communication properties of revolutions: exemplified on Iran 1978-1981, ArOr 57 (1989): 14-25; A syntactic variable on the text level, Glottometrika 10, Brockmeyer, Bochum 1989: 205-218; Menzerath-Altmann's law on the semantic level, Glottometrika 11, Brockmeyer, Bochum 1990: 47-56; Quantitative studies, in: G. Hazai (ed.), Handbuch der türkischen Sprachwissenschft, Teil I, Akadémiai kiadó, Budapest 1990: 371-387; The constants of the Menzerath-Altmann law, Glottometrika 12, Brockmeyer, Bochum 1990: 61-71; Text as a construct of aggregations, in: R. Köhler, B. B. Rieger (ed.), Contributions to Quantitative Linguistics, Kluwer, Dordrecht 1993, 33-39; (s G. Altmannem), Prospects of text linguistics, in: L. Hřebíček, G. Altmann (ed.), Quantitative text analysis, Wissenschaftlicher Verlag, Trier 1993: 1-28; Text as a strategic process, in: L. Hřebíček, G. Altmann (ed.), Quantitative text analysis, Wissenschftlicher Verlag, Trier 1993: 136-150; Několik poznámek k pošetilostem vědy, Universum 12 (1993): 30-32; Predication in Turkish and the segmentation of text, ArOr 61 (1993): 412-418; Fractals in language, Journal of Quantitative Linguistics 1 (1994): 82-86; Phase transition in texts, ZeT-Zeitschrift für Empirische Textforschung 2 (1995): 52-58.

(A)

HUJER Oldřich - český indolog- lingvista

* 25. 11. 1880 Poceřice u Turnova, + 4. 6. 1942 Praha

Po maturitě na příbramském gymnáziu vystudoval Filozofickou fakultu pražské univerzity se zaměřením na srovnávací jazykozpyt indoevropský; sanskrt, avestštinu a sanskrtskou literaturu poslouchal u prof. J. Zubatého (PhDr. 1905). Po krátkém působení na gymnáziích v Čáslavi a v Praze-Vinohradech přednášel na české univerzitě pražské jako docent (od 1911), mimořádný (1919) a řádný (1924) profesor a nástupce prof. Zubatého. Vedle členství v učených společnostech českých i zahraničních byl řádným členem České akademie věd a umění (1924) a čestným členem Philological Society v Londýně. Těžiště jeho poválečné akademické činnosti bylo téměř výlučně v oblasti klasické a slovanské filologie.

D.-č./sb.: Des recherches tchèques sur la linguistique comparée ainsi que sur la philologie hindoue et orientale, in: Revue des travaux scientifiques tchécoslovaques, Section Ière, Praha 1919: 115-122.

L.: MSN, díl 3., Praha 1927: 365; OSNND, díl 2., sv. 2., Praha 1933; 1273; Hujer Oldřich. Listy filologické Oldřichu Hujerovi k šedesátým narozeninám 25. 11. 1940, Praha 1940, frontispice (foto); Machek, V.: Oldřich Hujer + 4. VI. 1942, Listy filologické 69 (1942): 81-84; Jandourek, P.: Počátky indologie v českých zemích. Studium sanskrtu v rámci srovnávacího jazykozpytu [nepublikovaná diplomová práce na FFUK v Praze], Praha 1974: 97-99.

BIBLIOGRAFIE: Soupis prací Oldřicha Hujera k jeho šedesátinám v listopadu 1940, Praha 1940, 43 s.

(mk)

HULEC Otakar - český historik- afrikanista

* 23. 3. 1935 České Budějovice

Studoval historii u prof. J. Polišenského 1955-60 na Filozofické fakultě UK. V letech 1962-65 absolvoval interní vědeckou aspiranturu v Orientálním ústavu ČSAV, 1965 obhájil disertační práci, 1966 získal hodnost CSc. a titul PhDr. Od téhož roku byl zaměstnán v OÚ ČSAV jako vědecký pracovník. Roku 1974 byl z politických důvodů donucen k odchodu z OÚ, kam se vrátil až 1990 a stal se členem odd. Afriky. V letech 1992-3 byl vedoucím tohoto odd., od 1993 pracuje jako člen spojeného odd. Afriky a Předního východu. V letech 1994-97 byl předsedou Vědecké rady OÚ AV ČR.

Specializuje se na starou i moderní historii zemí jižní Afriky.

D.- k: Zvláštní postavení Jižní Rhodesie mezi britskými koloniemi v Africe. (Vývoj v letech 1923-1953) [nepubl. disertace], OÚ ČSAV, Praha 1965, 429 s.; Rhodesie, Praha 1975, 134 s.; (s J. Černým, ed.), Africana Bohemica. Bibliographia 1918-1988, Praha 1993, 161 s.; (s M. Mendelem, ed.), Threefold Wisdom. Islam, Arab World and Africa, Praha 1993, 266 s.; Dějiny Jižní Afriky, Nakladatelství Lidové noviny, Praha 1997, 345 s.

D.-č./sb.: Some Aspects of the 1930s Depression in Rhodesia, The Journal of Modern African Studies 7 (1969): 95-105; The Influence of the Regime in South Africa on Political and Economic Conditions in Africa, in: Inter-Relations in Asia and Africa, Dissertationes orientales 23, Oriental Institute, Prague 1970: 70-80; Joshua Nkomo, NO 28 (1973): 149; The Position and Role of Africans in Rhodesian Agriculture, ArOr 42 (1974): 18-32; The Concordance and Contradictions of Zambia's Economy and Politics, ArOr 48 (1980): 22-33; Some Historical Roots of the Political Situation in South Africa, in: Non-military Solutions of Conflicts in Africa, Praha 1991: 71-73; Kult předků u kmenů východní Zambie, NO 46 (1991): 261-4; Problems and Positions of Indian Minority in South Africa, in: Threefold Wisdom. Islam, Arab World and Africa, Praha 1993: 127-144; Historické zdroje napětí v Jižní Africe, in: Afrika - osudy kontinentu, Praha 1993: 57-61; Lyndenburské terrakotové hlavy, NO 49 (1994): 86-88; Nová Jižní Afrika, ibid.: 185-187; Satjágraha v Jižní Africe, NO 50 (1995): 377-80; Inkatha v minulosti a současnosti, NO 51 (1996): 201-20; The Religious Context in the History of South Africa, ArOr 64 (1996), 3: 348-366; (spoluaut. Jan K. Coetzee), Verarbeitung Iangjährigen Haftstrafen in Südafrika, der Tschechoslowakei und der Sowjetunion, BIOS. Zeitschrift für Biographieforschung und Oral History 10 (1997), 2: 229-246; (spoluaut. Jan K. Coetzee, Mara Ustinova), The Price of Resistance. Fragments of the Experiences of Survivors of Long-term Political Imprisonment in South Africa, the Former Czechoslovakia and Russia, ArOr 66 (1998), 1: 55-69.

(A)

HÜBSCHMANNOVÁ Milena - česká indoložka a romistka

* 10. 6. 1933 Praha

V roce 1951 maturovala na Anglickém gymnáziu Howarda Fasta v Praze. Již od 1947 navštěvovala v Orientálním ústavu kursy hindštiny a bengálštiny (u doc. V. Pořízky) a urdštiny (u Masúda Alího Khána). V roce 1956 promovala na tehdy Filologické (dnes Filozofické) fakultě UK v oboru hindština, urdština, bengálština. Protože už po přijetí na fakultu prakticky ovládala hindštinu a urdštinu, začala se zajímat o další indický jazyk - romštinu. Romštině se nikde nevyučovalo, protože tomu bránila oficiální politika usilující o etnickou asimilaci Romů; učila se jí proto v romských rodinách a "cikánských osadách" na Slovensku. Od prvního setkání s Romy ji zaujala bohatá orální tvorba: začala zapisovat texty písní, pohádky, přísloví, hádanky a vyprávění ze života. Folklorní záznamy jí zároveň sloužily jako materiál ke studiu jazyka.

Po skončení FF UK pracovala v literární redakci Čs. rozhlasu, kde se snažila propagovat indickou literaturu a romský folklor. V létě 1962 odjela dobrovolně pracovat na povrchový důl Bohumíra Šmerala u Mostu jako dělnice. Devítiměsíční pobyt na dole ji inspiroval ke knížce reportáží Spokojení lidé (Čs. spisovatel, Praha 1965), která byla odměněna cenou literárního fondu. V letech 1967-68 pracovala v Orientálním ústavu ČSAV. V roce 1968 byla přijata do Ústavu pro filozofii a sociologii, kde se měl uskutečnit výzkum sociální problematiky Romů. Od října 1968 do února 1969 pobývala v cikánské osadě Rakúsy u Kežmarku, poté odjela na půlroční pobyt v Indii, Austrálii a Libanonu. Po návratu pokračovala v práci v ÚFS ČSAV - výzkum sociální problematiky Romů však byl z politických důvodů oddalován. Současně aktivně působila ve Svazu Cikánů-Romů (SCR), kde předsedala společenskovědní komisi.

Po odchodu z ÚFS byla dočasně zaměstnána na katedře biologie na Pedagogické fakultě UK v Praze. Záhy však vzhledem ke svým protiasimilačním postojům zůstala na čas bez místa. Roku 1976 dostala možnost zavést kurs romštiny na Jazykové škole a externě v něm vyučovat. Roku 1982 se stala zaměstnankyní Jazykové školy, kde učila romštinu a hindštinu. Roku 1991 byla romština ustavena jako univerzitní obor; od tohoto roku jí vyučuje v rámci Indologického ústavu FF UK v Praze. Pokračuje ve sběru folkloru, orální tvorby, kulturních zvyklostí, jazykového materiálu a publikuje výsledky a analýzy sběru jak v odborných časopisech, tak knižně.

Kromě pedagogické a akademické činnosti pokračuje v úzké spolupráci s Romy na poli politickém a zejména kulturním. Roku 1989 spoluzakládala první romskou politickou stranu Romská občanská iniciativa, byla redaktorkou romského měsíčníku Lačho lav, byla zvolena tajemnicí Sdružení romských autorů (1990). Roku 1994 se stala vedoucí redaktorkou časopisu romistických studií Romano džaniben. Účastní se různých mezinárodních romských festivalů, seminářů i akcí, týkajících se problematiky vzdělání, kultury, politické situace Romů. Roku 1994 dostala od Nadace Charty 77 cenu Františka Kriegla za celoživotní úsilí o rovnoprávnost Romů.

D.-k.: Základy romštiny, Academia, Praha 1973, 120 s.; (spoluaut.), Abstrakta odborné literatury o Cikánech v ČSSR, Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV, Praha 1974, 159 s.; (spoluaut. Heinz Mode), Zigeunermärchen aus aller Welt, I-IV, Insel Verlag, Leipzig 1983-1984 [předmluva Märchenerzähler und Altagsleben bei dem slowakischen Rom: 49-66]; (spoluaut. Hana Šebková, Anna Žigová), Romsko-český a česko-romský kapesní slovník, SPN, Praha 1991, 651 s.; (spoluaut. Hana Šebková, Edita Žlnayová), Sar upre avka the tele, Fragmentes Tsiganes, Liere Coudrier Editeur, Paris 1991, 160 s. [předmluva: 5-13]; Šaj pes dovakeras - Můžeme se domluvit, Vydavatelství Univerzity F. Palackého, Olomouc 1994, 117 s.; 2. vyd. 1995, 129 s.; Amari abeceda - Naša abeceda [dvojjazyčná učebnice pro romské žáky základních škol], Ministerstvo školstva SR, Bratislava 1995.

PŘEKLADY: Cikánské písně, Mladá fronta, Praha 1960, 88 s.; Romské pohádky, Odeon, Praha 1973, 319 s.; (z urdštiny), Ghálib, Mirza: Rukojmí lásky, Odeon, Praha, 94 s.; (přel. a ed.), Romane giľa, OKD Praha 8, 1979, 61 s. [dvojjazyčná sbírka básní 11 romských autorů]; (přel. a ed.), Lačho lav sar maro - Dobré slovo je jako chleba, Kulturní dům hlavního města Prahy, Praha 1985, 49 s. [sbírka romských přísloví sebraných spolu s Hanou Šebkovou a Annou Žigovou]; So hin pro svetos jekhbuter? - Čeho je na světě nejvíc? ÚKDŽ, Praha 1987, 110 s. [dvojjazyčná sbírka hádanek a anekdot]; (přel. a ed.), Kale ruži, KKS Hradec Králové 1990, 119 s. [česko-romská sbírka prózy a poezie romských autorů]; (přel. a ed.), Fabiánová, Tera: Čavargoš - Tulák, Apeiron, Praha 1992, 68 s.; (přel. a ed.), Fabiánová, Tera: Sar me phiravas andre škola - Jak jsem chodila do školy, ÚDO České Budějovice - Společenství Romů na Moravě, Brno 1992; (přel. a ed.), Giňa, Andrej: Bijav - Svatba, Apeiron, Praha 1992, 61 s.; God'aver lava phure Romendar - Moudrá slova starých Romů, Apeiron, Praha 1992 [romská přísloví sebraná ve spolupráci s Hana Šebkovou a Annou Žigovou]; Lacková, Ilona: Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou, Triáda, Praha 1997, 272 s.

D.-č./sb.: (s Janem Řehákem), Co to je tzv. cikánská otázka, Sociologický časopis VI (1970), 2: 105-118; Etnikum a komunikace, Sociologický časopis VI (1970), 6: 548-559; Společenská problematika Romů v ČSSR, Demografie XII (1970), 3: 232-237; What can Sociology suggest about the origin of Roms, ArOr 40 (1972), 1: 51-64; Základní díla romistické literatury, Sociologický časopis VIII (1972), 5: 553-559; Jazyková politika Sovětského svazu, Sociologický časopis IX (1973), 3: 259-280; Gypsy folk poems from Czechoslovakia, Studies in Indo-Asian Art and Culture (New Delhi), 1975: 35-48; Romská literatura v ČSSR, Matične čítanie (Bratislava), 1975, č. 17: 5, č. 19: 5; K jazykové situaci Romů v ČSSR, Slovo a slovesnost XXXVII (1976): 328-336; Roms in Czechoslovakia and their literature, Studies in Indo-Asian Art and Culture (1977): 37-76; Jak známe a neznáme romskou rodinu, Děti a my (Praha) VII (1977), č. 2: 21-24, č. 3: 20-23; Romská rodina, in: Etnické procesy, Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha 1978: 125-142; Bilingualism among the Slovak Roms, International Journal of Sociology of Language XIX, Mouton Publishers, The Hague 1979: 33-49; Tři rozhovory o romské poezii, Literární měsíčník IX (1980), 3: 90-93; Les devinettes des Rom slovaques, Études Tsiganes (Paris) XXVI (1981), 1: 13-19; Oniromanzia e simbolismo dei sogni fra i Rom slovacchi, Lacio drom (Roma) XIX (1983), 5: 2-26; Nominalization in Slovak Romani, Rassegna della Facolta di Lettre e Filosofia dell' Universitą di Catania, XIV (1984): 27-70; (s Hanou Šebkovou a Annou Žigovou), Postavení snachy v tradiční romské komunitě, Český lid LXXI (1984), 2: 81-85; Jekhbareder binos (Die grösste Sünde), Giessener Hefte für Tsiganologie (Giessen) I (1984), 2: 38-44; Economic stratification and Interaction (Roma, an Ethnic Jati in East Slovakia), Giessener Hefte fur Tsiganologie I (1984), 3-4: 3-28; Oral folklore of Slovak Roms, Lacio drom XXII (1985), 6: 61-70; Les textes des chansons des Rom slovaque, Études Tsiganes XXXII (1986), 1: 28-31; Některé korektivy sociálního chování v tradiční romské komunitě, in: Příčiny, podmínky a možnosti prevence sociálně patologických jevů u romské populace v ČSSR, Československá sociologická společnost při ČSAV Praha, Český Krumlov 1986: 84-93; La credenza nel mulo fra i Rom Slovachci, Lacio drom XXIII (1987), 2-3: 2-74; Možnosti romštiny, in: Materiály k problematice etnických skupin na území ČSSR, č. 3, Ústav pro etnografii a folkloristiku ČSAV, Praha 1987: 75-85; Jste z rodu antilop, pane Mirgo, in NO 33 (1987), 9: 276-284; Slovesná tvorba slovenských Romů, Slovenský národopis (Bratislava) XXXVI (1988), 1: 80-91; Survey of Romani studies in ČSSR after 1945, in: Proceedings of a conference "Romani Language and Culture", Institut za proučavanie nacionalnih odnosa, Sarajevo 1989: 113-120; (spoluaut. Hana Šebková, Edita Žlnayová, Anna Žigová), Méthodes de traitements médicaux populaires chez les Rom de Tchécoslovaquie, in: Tsiganes: identité, evolution, Paris 1989: 467-475; Co si přejí Romové (Potřebnost etnického jazyka), Lidové noviny, 3. 2. 1990; Birth of Romani literature in Czechoslovakia, Cahiers de Littérature Orale (Paris), No. 30 (1991): 91-98; Jak jsme sbírali romská přísloví, in: Neznámi Rómovia, Bratislava 1992: 155-164; (spoluaut. Klára Orgovanová, Hana Šebková), Note della delegazione cecoslovacca (Convegno internazionale di studi Roma, 20-28 settembre 1991), Lacio drom XXVIII (1992), 1-2: 64-69; (spoluaut. Hana Šebková, Anna Žigová), Baro phral - Der älteste Bruder, in: Tsiganologische Studien, Justus Liebig Universität, Giessen 1993; Three years of Democracy in Czecho-Slovakia and the Roma, Roma (Chandigarh) 19 (1993), 38-39: 30-49; Per finire la nostra strada, Lacio drom XXIX (1993), 3-4: 3-5; (spoluaut. Hana Šebková, Edita Žlnayová), I Rom Slovacchi durante la seconda querra mondiale, Lacio drom XXIX (1993), 5: 3-6; Die Roma Indiens, in: Reisende auf dieser Welt, Amerlinghaus mit Romano Centro, Wien 1993; Osudy slovenských Romov v druhej svetovej vojne, Romano nevo l'il (Prešov) 1993; Hlavné zásady romského pravopisu, Romano nevo l'il (1993), 35-37: 3-6; Co znamená slovo Rom? Čeština doma a ve světě (Praha) 3/1994: 166-168; Lexikografické přístupy při tvorbě romských slovníků, in: Rómsky jazyk v Slovenskej republike, Štúdio, Bratislava 1995: 39-47; Historeo znamená pátrám, Romano džaniben II (1995), 1-2: 61-66; Pojem "učit se" v romštině, Romano džaniben II (1995), 3: 35-40; Je opravdu třeba tolik utrpení? in: Neznámý holocaust. Desetiletí výchovy k lidským právům, Muzeum romské kultury v Brně, Praha 1995: 71-78; Romaňi čhib - Romština, in: Bulletin Muzea romské kultury v Brně, č. 4, Brno 1995: 26-29; Trial and error in written Romani on the Pages of Romani Periodicals, in: Yaron Matras (ed.), Romani in Contact, John Benjamins Publishing Company, Amsterdam - Philadelphia 1995: 87-205; (spoluaut. Jiří Neustupný), The Slovak-and-Czech dialect of Romani and its standardization, International Journal of the Sociology of Language, Mouton - de Gruyter, Berlin - New York 1996: 85-110; The Treasure of Romani Folk Tales, Roma (Chandigarh) 23 (1996), no. 44-45: 68-79; Co napovídá o romské rodině tradiční seznamovací ceremoniál, Romano džaniben III (1996), 1-2: 19-24; 1996; How to motivate Romani children in order to increase their interest for school education? in: Education of Gypsies, Development of teaching materials [Proceedings of the International Symposium in Athens, 1995], Athens 1997: 280-288.

(A)


Zpět na abecední vyhledávání