Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-E Zpět na abecední vyhledávání G->

FABRICIUS Ján - slovenský hebraista a teolog

* 24. 12. 1672 Betliar, +16. 11. 1734 Tisovec

V letech 1698-1702 studoval teologii a semitské jazyky na univerzitě ve Wittenbergu. Od roku 1702 působil jako evangelický farář v Košicích, od 1706 v Kameňanech a od 1719 jako senior v Tisovci. Je autorem hebraistických disputací z univerzitního studia.

D.-k.: De hebreorum altari suffitus. Disputatio quarta, Wittenberg 1699; Disputatio theologiae biblicae de paradisiaca Dei lege, Wittenberg 1699; Ex historia naturali de vegetabilibus magicis generatim, Wittenberg 1700; De hebraeorum altari suffitus. Disputatio septima, Wittenberg 1701.

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 2, Martin 1987: 41.

(ko)

FAIT Emanuel - český zeměpisec a národopisec zaměřený převážně na Asii a Afriku

* 18. 7. 1854 Beroun, + 20. 11. 1929 Praha

Studoval na Filozofické fakultě pražské univerzity dějiny, zeměpis, slovanské jazyky, arabštinu a sanskrt. Roku 1894-95 získal doktorát obhájením práce Kavkaz, jeho přírodní krásy, poměry národo-hospodářské, národopis a místopis. Učil na různých středních školách, neúspěšně se ucházel o docenturu na pražské univerzitě. Vykonal řadu výzkumných cest na Kavkaz, do Střední Asie a do severní Afriky. Byl mezi prvními členy České společnosti zeměpisné.

D.-k.: Krym, jeho přírodní krásy a památnosti, Praha 1893; Kavkaz, jeho přírodní krásy, poměry národohospodářské, národopis a místopis, Praha 1894; Ruská Střední Asie, Praha 1901; Středoasijští národové, zvláště na území ruském, Praha 1910.

D.-č./sb.: O jazykové příbuznosti národů uralo-čudských a indoevropských, Škola a život 31 (1885): 11-13, 38-40; Co kyne Africe? Lumír (1887): 191-194 a pokrač.; Urvaši, překlad 3. jednání, 22. zpráva o obecním gymnasii realním, Praha 1889: 15-24; Z Assiutu do Luksoru, Lumír (1892): 340-342 a pokrač; Rus a Britsko v Asii, Sborník české společnosti zeměvědné 3 (1897): 120-126, 187-193; Čínské dráhy, Asijské dráhy, Dráhy v Persii, Sborník české společnosti zeměpisné 4 & 6 (1898 & 1900); Zakaspická dráha, Osvěta 20 (1890): 193-203; Boj s pouští, Sborník české společnosti zeměpisné 4 (1898): 97-102, 129-136; V ovzduší Nové Guinee, Vesmír 27 (1898): 78-79 a pokrač.; Přírodní bohatsví Alžíru, Živa 8 (1898): 262-264, 292-294; Turkmeni a jejich země, Časopis musea království českého 64 (1890): 238-254, 390-404; Merv a jeho oasa, Osvěta 20 (1890): 375-381; Včelařství v chanátu bucharském, Vesmír 33 (1904): 186-187; Kotlina ferganská a Andižan, Sborník české společnosti zeměpisné 9 (1903): 13-23; V Taškentě a Samarkandě, Osvěta 34 (1904): 43-51, 116-126; Pěstování bavlníku ve Fergáně, Vesmír 34 (1905): 30-31 a pokrač.; Tibet, Sborník české společnosti zeměvědné 12 (1906): 129-145; Das Schulwesen im russischen Zentralasien, Zeitschrift für die Österreichischen Gymnasien, Wien 1907: 351-359, 444-458; Profesor dr. Alois Musil a jeho výzkumy, Sborník české společnosti zeměvědné 16 (1910): 141-172 O porevolučním vývoji Gruzie, Arménie a Ázerbájdžánu, Zvon 1920, 1921 a 1922.

L.: Stěhule, Josef: Prof. dr. Emanuel Fait, Sborník čs. společnosti zeměpisné 35 (1929): 217-222; Bečka, J.: Chabari toza az šinosoni derina, Sadoi Šarq 1973, č. 5: 127-131.

(jb)

FÁREK Jiří - vědecký pracovník, ekonom a bankéř

* 6. 6. 1937 Praha

Studoval obor finance a úvěr na Vysoké škole ekonomické v Praze (1956-61) a po absolvování nastoupil do Státní banky československé. V roce 1963 zahájil vědeckou aspiranturu na VŠE a v letech 1966-70 pracoval jako odborný asistent na katedře světové ekonomiky. Od roku 1971 působil v OÚNZ Praha a 1972 byl přijat do Ekonomického ústavu ČSAV jako vědecký pracovník. V roce 1993 se habilitoval na docenta pro obor finance. Je členem vědecké rady fakulty financí a účetnictví na VŠE v Praze a Světové prognostické společnosti (WFSF). Od září 1990 působí v bankovnictví a zastává funkci náměstka generálního ředitele Investiční a poštovní banky.

Je odborníkem v oblasti ekonomického vývoje rozvojových zemí, jakož i v oboru světové ekonomiky a mezinárodních financí. Zabýval se ekonomickým růstem Indie a nově industrializovaných asijských zemí, jejich ekonomickými systémy a postavením ve světovém hospodářství. Je autorem prací o mezinárodních kapitálových vztazích a vnější zadluženosti rozvojového světa. Psal o dopadech energetické krize na rozvojové země, o globálních problémech i o tendencích a perspektivách světové ekonomiky. Rozsáhle publikoval v tuzemsku i v zahraničí.

D.-k.: Ekonomický systém Indie, VŠE, Praha 1970; (s kol.), Indie, ČTK - Pressfoto, Praha 1974; (spoluaut. Jeníček J., Winkelhofer J. a kol.), Japonsko, ČTK - Pressfoto, Praha 1975; (s kol.), Singapur, ČTK - Pressfoto, Praha 1982; (s kol.), Hongkong, ČTK - Pressfoto, Praha 1983; Mezinárodní kapitálové vztahy rozvojových zemí, Výzkumná práce č. 227, EÚ ČSAV, Praha 1985; (spoluaut. Holub A., Ordnung N. a kol.), Světová ekonomika a rozvojové země na prahu 90. let, Výzkumná práce č. 369, EÚ ČSAV, Praha 1990.

D.-č./sb.: Bankovní soustava a úvěrová politika v Indii, Finance a úvěr (1972), 9; Financing Economic Development in Developing Countries, Universita 17. listopadu, Praha 1973; Vnější kapitálové vztahy a zahraniční hospodářská politika Japonska, Zahraniční obchod (1974), 1; Zahraniční expanze japonských bank a internacionalizace kapitálového trhu - příčiny a důsledky, Finance a úvěr (1974), 6; Měnový systém, bankovní soustava a veřejné finance v Indii, in: Peněžní a finanční soustavy v kapitalistických zemích, VŠE, SPN, Praha 1975; Causes and Consequences of the Existence of Usurious Capital in Southern Asia, ArOr 43 (1975), 4: 289-301; Strukturální změny a motivace pohybu kapitálu v kontextu soudobé strategie zahraniční hospodářské politiky Japonska, Zahraniční obchod (1976), 4; Vývoj a dovoz kapitálu ve vztahu k Japonsku, EÚ ČSAV, Praha 1976; K aktuálním otázkám vývozu kapitálu do rozvojových zemí a růstu jejich vnější zadluženosti, Finance a úvěr (1976), 12; Ursachen und Auswirkungen der Existenz des Wucherkapitals in den Entwicklungsländern am Beispiel Indiens, Akademie-Verlag, Berlin 1976; Akumulace a ekonomický růst v rozvojových zemích, Zahraniční obchod (1978), 3-4; Inflace v rozvojových zemích - zdroje, zvláštnosti a problémy, Politická ekonomie (1978), 6; Některé otázky strategie průmyslového rozvoje v rozvojových zemích, Politická ekonomie (1979), 5; Inflation in the Developing Countries: Causes, Consequences and Problems, ArOr 47 (1979): 129-144; Postavení rozvojových zemí v mezinárodních kapitálových vztazích, Finance a úvěr (1980), 2; K úloze arabského kapitálu v soudobém vývoji světového hospodářství, Finance a úvěr (1980), 8; Mezinárodní finanční centra v rozvojových zemích: funkce, zvláštnosti a problémy, Zahraniční obchod (1980), 9; Mezinárodní finanční centrum v Singapuru a trh asiadolarů, Finance a úvěr (1980), 9; Mezinárodní podniky v rozvojových zemích: transnacionální nebo multinacionální?, Zahraniční obchod (1991), 1; Mezinárodní finanční centrum v Hongkongu - vývoj, funkce a zvláštnosti, Finance a úvěr (1981), 10; On the role of Arab capital in the present world economy, Economic Quarterly, Berlin 1981; Význam a úloha OPEC ve světové kapitalistické soustavě, Zahraniční obchod (1982), 1; Postavení Hongkongu ve světové ekonomice: zvláštnosti a protiklady, Zahraniční obchod (1982), 3; Specifické rysy hospodářskopolitického vývoje Hongkongu a jeho postavení v mezinárodních vztazích, Mezinárodní vztahy (1982), 4; Pohyb arabského kapitálu: tendence, problémy a perspektivy, Finance a úvěr (1982), 7; Měnová a finanční soustava Indie, in: Měnové a finanční soustavy v kapitalistických státech, SPN, Praha 1983; (s M. Ducháčkem), K postavení nově industrializovaných rozvojových zemí Asie ve světovém hospodářství, Zahraniční obchod (1983), 4; (s J. Pipkem), Surovinová a ekologická situace rozvojových zemí - problémy jejich ekonomického rozvoje, Politická ekonomie (1985), 3; Otazníky nad Hongkongem, NO 40 (1985), 1: 12-15; Singapur - zahraničně obchodní atlas, Svět hospodářství č. 95/1985; Vnější zadluženost rozvojových zemí - soudobé tendence, důsledky a přístupy k řešení, Finance a úvěr (1986), 9; Indie: cesta do 21. století, NO 43 (1988), 2: 49-52; Vědeckotechnický pokrok v rozvojových zemích, Politická ekonomie (1988), 8; Mezinárodní kapitálové vztahy rozvojových zemí, Politická ekonomie (1989), 12; Mezinárodní dluhový problém: soudobé přístupy a perspektivy, Mezinárodní vztahy (1990), 7; Převratné změny ve světovém hospodářství, Politická ekonomie (1990), 10; The Prospects and Contradictions of Technological Progress in Developing Countries, ArOr 58 (1990), 3: 243-254; Globální tendence a perspektivy zahraniční zadluženosti, Finance a úvěr (1994), 2; Na co čeká asijský trh?, Týden 1995, 15.

(A)

FASS Josef - český sinolog

* 5. 6. 1930 Brno

V letech 1941-49 studoval na Akademickém gymnáziu v Praze a po maturitě zahájil studium na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, obor sinologie a dějiny Dálného východu (1949-51); v letech 1951-52 byl vyslán ke studiu čínského jazyka na univerzitě Čching-chua v Pekingu, na něž v letech 1952-55 navázal studiem dějin Číny na Pekingské univerzitě. Po návratu do Prahy uzavřel 1956 vysokoškolská studia na tehdejší Filologické fakultě Univerzity Karlovy.

Mezitím byl již od října 1955 zaměstnán v Orientálním ústavu ČSAV jako odborný pracovník v Lu Sünově knihovně a od 1965, po absolvování vědecké aspirantury a obhájení kandidátské disertace na téma Sunjatsen, jeho život a činnost do roku 1919, jako vědecký pracovník. Zabýval se především výzkumem éry dynastie Čching v 19. století a na počátku 20. století, jakož i prvními léty Čínské republiky po roce 1911.

Po politicky vynuceném odchodu z Orientálního ústavu ČSAV 1972 pracoval v překladatelském oddělení mezinárodní redakce ČTK, což mu sice nadlouho znemožnilo pokračovat ve vědecké dráze, ale mohl alespoň pravidelně sledovat z objektivních zahraničních pramenů vývoj v soudobé Číně. Po návratu do Orientálního ústavu tam od ledna 1991 do počátku prosince 1992 působil jako vědecký pracovník a od listopadu 1991 navíc jako vedoucí odd. Východní Asie. V listopadu 1992 byl v konkurzním řízení vybrán jako designovaný velvyslanec ČR v ČLR, kde působil od ledna 1993 zprvu jako chargé d'affaires a. i. a od 26. 2. 1993 byl jmenován mimořádným a zplnomocněným velvyslancem v ČLR a od 1994 rovněž v Mongolsku a KLDR.

Během své předchozí vědecké dráhy přednášel jako hostující docent na univerzitě v Gentu (leden až květen 1968) a na Freie Universität Berlin v tehdejším Západním Berlíně. Jednotlivé přednášky pronesl i na řadě dalších evropských univerzit (Brusel, Londýn, Hamburk, Curych) a vědeckých konferencí (Turin, Leeds, Kodaň, Bochum).

D.-k.: Sunjatsen, Svoboda, Praha 1966, 216 s.; China since 1949. Samostatná zvláštní publikace časopisu Courier de l'Extrème-Orient, Bruxelles 1968, 46 s.; (spoluaut.), Československý vojenský atlas, Naše vojsko - MNO, Praha 1965.

D.-č./sb.: Z dějin Pekingu, NO 13 (1958), 9: 161-162; Sunjatsen - otec čínské republiky, NO 14 (1959), 7: 134-135; Obnova císařského kanálu v Číně, Co vás zajímá (1959), 11-12: 18-21; Izučenije istoriji Kitaja v Čechoslovakii, Voprosy istorii (1959), 11: 216-217; Revolutionary Activity in the Province Hu-pei and the Wu-ch'ang Uprising in 1911, ArOr 28 (1960): 127-149; Li Š'-men - sjednotitel Číny v 7. století, NO 15 (1960), 6: 132-133; Opiová válka, Dějiny a současnost 2 (1960), 6: 21-23; Otevření hrobu císaře Wan-li, Dějiny a současnost 2 (1960), 7: 30-31; Chinese Local Histories in the Lu Hsün Library in Prague, ArOr 29 (1961): 316-321; Sunjatsen a čínská revoluce z roku 1911, Dějiny a současnost 3 (1961), 9: 15-17; Padesát let od svržení císařství v Číně, NO 16 (1961), 8: 189-190; Velký čínský cestovatel Čang Čchien, NO 17 (1962), 4: 93-94; The Role of the New-style Army in the 1911 Revolution in China, ArOr 30 (1962): 183-191; (se Zbigniewem Słupskim), New Materials on the Chinese Political and Cultural History During the Last Years of the Ch'ing Dynasty, ArOr 30 (1962): 654-659; A Few Notes on the Birth of Nationalism in China, ArOr 32 (1964): 376-382; idem, in: Cina, Roma (1964), 8: 28-31; Sunjatsen, in: Kulturně politický kalendář 1966, Orbis, Praha - Obzor, Bratislava 1969: 237-239; Akademik Jaroslav Průšek, in: Kulturně politický kalendář 1966, Orbis, Praha - Obzor, Bratislava 1969: 205-206; Sun Yat-sen and the World War I., ArOr 35 (1967): 111-120; Byla republika z roku 1912 první čínskou republikou? Kapitola z historie čínského republikánství, NO 22 (1967), 4: 113-114; Pekingské léto 1967, NO 22 (1967), 10: 292-295; Some Remarks on the Cultural Revolution in China, Courrier de l'Extrème-Orient, Bruxelles 1967, 10: 207-213; Úloha a podíl západních vlivů na vzniku moderní Číny, Zprávy ČSO při ČSAV 7 (1967), 1: 37-41; Sun Yat-sen and Germany in 1921-1924, ArOr 36 (1968): 135-148; Počátky socialismu v Číně, NO 23 (1968), 3: 74-77; Sun Yat-sen and the May-4th-Movement, ArOr 36 (1968): 577-584; The Role of the Western Countries and their Contribution to the Emergence of Modern China, in: Dissertationes orientales 17, Praha 1969: 74-84; Attempts at Reform of University Studies during the Cultural Revolution in China. Education in Communist China, in: Proceedings of the 4th Working Session, Bruxelles, February 1969: 54-59; China's Meeting with the West in Modern Times, Revue du Sud-est Asiatique et de l'Extrème-Orient 1, Bruxelles 1969: 1-13; O Číně a čínské ideologii. Rozhovor s autory sborníku Čínská ideologie, NO 24 (1969), 3: 65-70; Die Anfänge des Sozialismus in China vor 1921, Sinologica (Zürich-Basel) 12 (1970), 1-2: 107-121; L'insurrection du Xiaodaohui a Shanghai 1853-1855, in: Mouvements populaires et sociétés secrètes en Chine aux XIX et XX siècles, Le Haye, Mouton, Paris 1970: 178-195; Šedesát let od pádu císařství v Číně, NO 26 (1971), 10: 298-301; Chinese Newspapers, in: Essays on the Sources for Chinese History, Australian National University Press, Canberra 1973: 221-228; Revolutionäre Bewegungen. Revolution von 1911. San-min-chu-i, in: China Handbuch. Bertelsmann Universitätsverlag, Düsseldorf 1974: 1134-1140, 1146-1150, 1162-1168; Dynastie Čching, Mandžukuo a poslední císař, in: Pchu-i, Byl jsem posledním čínským císařem [doslov k českému překladu Pchu-iho autobiografie], Panorama, Praha 1990: 349-353, vysvětlivky 355-356.

(A)

FEISTMANTEL Ottokar - vědec a pedagog v oboru geologie a paleontologie, sběratel indického umění

* 20. 11. 1848 Stará Huť u Berouna, + 10. 2. 1891 Praha

Vystudoval medicínu (MUDr. 1873), ale věnoval se geologii a paleontologii. Roku 1873 se stal asistentem v geologickém ústavu vratislavské university. Roku 1874 byl zvolen dopisujícím členem Královské české společnosti nauk. Roku 1881 získal stolici geologie na c. k. české vysoké škole technické v Praze, kde byl dvakrát zvolen děkanem a ve školním roce 1886/1887 rektorem. Roku 1888 se stal řádným členem Královské české společnosti nauk (sekce matematicko-přírodovědecká) a 1890 od ní obdržel cenu za svou práci o uhlonosných útvarech v Tasmánii. V témže roce byl zvolen členem České akademie věd.

O geologii a paleontologii se pod vlivem svého otce Karla (ing., geolog-paleontolog) zajímal již od středoškolských let. Při studiích medicíny přijal 1872 místo v geologickém ústavu ve Vídni a připravil geologickou expozici uhelných ložisek pro vídeňskou Světovou výstavu 1873. Po nenadálém skonu F. Stoličky, českého geologa působícího v Indii, opustil vratislavskou universitu a na jaře 1875 nastoupil na jeho místo v Geologickém průzkumu Indie v Kalkatě. Stolice geologie, jež mu byla udělena 1881, se ujal až po návratu z Indie v dubnu 1883.

V Indii se kromě geologického a paleontologického výzkumu věnoval soustavnému sběru předmětů indické hmotné kultury pro České průmyslové muzeum V. Náprstka v Praze (nyní Náprstkovo muzeum). Roku 1884 pak ze svých sbírek uspořádal v budově nové vodárny na Novotného lávce v Praze výstavu, kterou doprovodil deníkem ze svých indických cest, spojeným s průvodcem po výstavě. Až do svého onemocnění 1890 se věnoval především pedagogické a vědecké práci. Publikoval na 180 velkých vědeckých studií a článků a řadu cestopisných črt ze svého pobytu v Indii. Zúčastnil se redaktorské práce v Ottově slovníku naučném. Svou pedagogickou a rozsáhlou publikační činností se zasloužil o rozvoj české geologie a paleontologie. S velkým mezinárodní ohlasem se setkalo zejména jeho dílo o evropské, indické, australské a tasmánské fosilní floře. Sběratelskou činností v Indii obohatil náprstkovské sbírky téměř o 500 fundovaně dokumentovaných předmětů, a stal se tak de facto zakladatelem indické muzejní sbírky. Výstava, kterou uspořádal 1884, byla první indickou výstavou v českých zemích.

D.-k: Fossil Flora of the Gondwana System, Vol. I-IV, Memoirs of the Geological Survey of India. Palaeontologia Indica, Calcutta 1880-1886; Geological and Palaeontological Relations of the Coal and Plant-Bearing Beds of Palaeozoic Mesozoic Age in Eastern Australia and Tasmania, with Special Reference to the Fossil Flora, Sydney 1890; Osm let ve východní Indii. Med. Dr. Ottokar Feistmantel podává stručné vylíčení pobytu a výletů svých v zemi té (od března 1875 do března 1883), vlastním nákladem, Praha 1884.

L.: Naučný geologický slovník, Praha 1961: 696; Lomič, Václav: Osobnost a dílo prof. Ottokara Feistmantela, Acta polytechnica, Práce ČVUT v Praze, 10 (VI), 2, 1977: 29-84. [hk]: Osm let ve východní Indii. Výstavka měsíce, prosinec 1981, Náprstkovo muzeum, 7 s.; Ze zlatého fondu Náprstkova muzea. Indická sbírka Dr. O. Feistmantela. Výstava k 100. výročí úmrtí. Námět, scénář a katalog: Hana Knížková. Národní muzeum - Náprstkovo muzeum, Praha 1991.

(hk)

FIALA Karel - český japanolog, lingvista a filolog, vysokoškolský pedagog, překladatel

* 28. 12. 1946 Praha

V letech 1965-70 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy anglistiku, japanologii a částečně sinologii; 1972 získal na základě obhajoby rigorózní práce Postpredikativní modifikátory v současné japonštině doktorát filozofie (PhDr.). Japanologii studoval pod vedením M. Nováka a J. Jelínka. Na téže fakultě v letech 1972-75 absolvoval vědeckou aspiranturu v oboru japanologie - jazykověda konkrétních jazykových skupin, na niž navázal 1975-79 studijní pobyt na Kjótské univerzitě, kde absolvoval 1979 doktorský kurs v oboru japonský jazyk a literatura. Roku 1981 na FF UK obhájil disertační práci Koherence a linearita textu v japonštině a získal vědeckou hodnost CSc. V této práci se pokusil o ucelený popis posloupnosti gramatikalizovaných prostředků větné modality. Školitelem v Japonsku byl profesor Kjótské univerzity Watanabe Minoru, odborník v oboru japonské syntaxe. Roku 1992 byl jmenován profesorem Fukui Prefectural University, absolvoval habilitační řízení a byl jmenován docentem Univerzity Karlovy; v témže roce se habilitoval i na Philipps Universität v Marburgu.

Po krátkém pedagogickém působení ve funkci asistenta japanologie na FF UK (1970-71) byl 1979-90 zaměstnán jako odborný, později vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV, odkud byl 1985-86 na základě grantu Japonské nadace vyslán jako hostující vědecký pracovník na Kjótskou univerzitu. Roku 1990 se na základě rehabilitačního řízení vrátil jako odborný asistent na Karlovu univerzitu, kde působil do 1993. Zároveň však 1990-91 pobýval jako hostující docent na International Center for Japanese Studies v Kjótu a od 1991 jako externí hostující profesor na Philipps Universität v Marburgu. Od roku 1992 je ředitelem Japonského centra v Praze.

V letech 1968-71 pracoval jako jednatel Československo-japonské společnosti, 1990 stál v čele obnovovacího přípravného výboru nástupnické Česko-japonské společnosti, 1990-94 byl jejím místopředsedou; od 1994 působí jako zástupce společnosti v Japonsku.

Věnuje se problematice textu a diskursu v japonštině, kontrastní lingvistice se zřetelem k různým jazykovým typům a vztahům lingvistiky a antropologie. Zabýval se též problematikou posloupnosti vět v klasických textech, zejména vývojovou řadou rukopisů klasického eposu Heike monogatari (Příběh rodu Taira, 13. stol.). Zaměřil se i na vývoj čs. -japonských vztahů, japonskou duchovní kulturu a regionální problémy.

D.-k.: Postpredikativní modifikace v japonštině [nepubl. diplomová práce], UK, Praha 1970, 227 s.; Postpredikativní modifikátory v současné japonštině [rozšířená disertační práce], I-II, UK, Praha 1971, 149 + 99 s. rkp.; A Biplanic Approach to Japanese Semantics. Generative Description of the Post-predicative Modification, Studia Orientalia Pragensia VI, UK, Praha 1972, 190 s.; Koherence a linearita textu v japonštině [nepubl. kandidátská disertační práce], FF UK, Praha 1979, 200 s.; Japonsko-čínské vztahy v letech 1976-1981, Problémy soudobého vývoje Číny, sv. 30, Orientální ústav ČSAV, Praha 1982, iv, 90 s.; (ed.), Theoretical Problems of Asian and African Languages I-III, OÚ ČSAV, Praha 1990, 222 + 411 + 576 s.; Gengo-gaku kara mita Heike monogatari - maki 1 no seiricu [Lingvistické aspekty vzniku prvého svazku Heike monogatari], International Center for Japanese Studies "Nichibunken", Kyoto 1991, 49 s.; (ed.), Time, Space and Order in Asian and European Tradition, Japan Center, Praha 1993, 81 s.; (ed.) Traditional and Modern in Japanese Literature and Language. To Commemorate PhDr. M. Novák, Japan Center, Praha 1993, 152 s.; (spoluaut.), I-bunka to no deai [Setkání s odlišnými kulturami], Keisó šobó, Tokio 1995.

PŘEKLADY: Příběh rodu Taira [komentovaný český překlad eposu Heike monogatari s poznámkami], Mladá fronta, Praha 1994, 477 s.; (spoluaut.), Švarcová, Z. (ed.), Bledý měsíc po ránu [milostná poezie z antologie Šin Kokin waka šú], Odeon, Praha 1994.

D.-č./sb.: Moderní aspekty zenu, NO 26 (1971), 4-5: 126-129; Testing of Modality in Modern Japanese, in: K. Petráček (ed.), New Methods in Asian and African Studies, Studia Orientalia Pragensia V, UK, Praha 1972: 51-72; Generativní popis japonštiny a dvouplánová sémantická analýza, Jazykovědné aktuality ČSAV 73 (1973), 3-4: 124-129; (spoluaut. J. Vochala), Jak dál ve výuce orientálních jazyků, Zprávy ČSO 12 (1973), 1: 22-29; Mikrokurs japonského vyjadřování, NO 29 (1974), 8: 244-246; (spoluaut. H. Kotlářová), Origami - papírové umění, NO 29 (1974), 9: 280-283; Tradiční japonské střechy, NO 36 (1981), 4: 120-122; Tašky a prejzy japonských střech, NO 36 (1981), 7: 216-218; Vzpomínka na PhDr. M. Nováka, Zprávy ČSO 20 (1982), 2: 53-58; Obituary: PhDr. M. Novák (Works and Bibliography), ArOr 50 (1982), 2: 343-346; Means of Intersentential Cohesion and Sentence Ordering in Japanese (Bun no rensecu to bun no narabekata no jóso), in: M. Melanowicz (ed.), Man and Society in Japan Today, Warsaw University, Warsaw 1982: 37-44; Sentence Delimitation and Sentence Order in Japanese, in: Proceedings of the 13th International Congress of Linguists, Aug. 29 - Sept. 4, ICL, Tokio - The Hague 1983: 1008-1012; Linear Aspects of Discourse, in: J. S. Petöffi - E. Sözer (ed.), Micro- and Macro-connexity of Texts, Buske, Hamburg 1984: 193-219; (spoluaut.), Slovník světových literárních děl [18 hesel], Odeon, Praha 1986; Japanese - A Case for Non-configurational Approach?, Linguistica Generalia (Praha), 12, 1989: 115-144; Japonsko a my: Cesta k vzájemnosti, NO 44 (1989), 3: 76-79; On the Dynamic Structure of Narrative Texts. A Japanese Sample, in: K. Fiala (ed.), Theoretical Problems of Asian and African Languages, Vol. I, OÚ ČSAV, Praha 1990: 143-152; Čeko to Nihon: atarašii kadode [Československo a Japonsko: opět první krok], Asahi šinbun 10. 5. 1990; Japanese Studies in Czechoslovakia, Nichibunken Newsletter, International Center for Japanese Studies Nichibunken, Kyoto 1990; Poznámka k překladům děl V. Havla v Japonsku, Kokoro, léto-podzim 1991: 14-15; Úvahy z Japonska I, II. Kokoro, jaro-léto, podzim-zima 1992; Time and Tense in the Japanese Medieval Epos, in: K. Fiala (ed.), Time, Space and Order in Asian and European Tradition, Japan Centre, Praha 1993: 56-66; First Contacts of Czechs and Slovaks with Japanese Culture, Japan Review (Nichibunken, Kyoto) 3/3 (1993): 45-71; Bemerkungen zur Wortordnungsyntax der japanischen Sprache, in: K. Fiala (ed.), Traditional and Modern in Japanese Literature and Language, Japan Centre, Praha 1993: 139-152; Czech Republic, Slovak Republic, in: Japanese Language Studies Catalogue, Japanese Language Institute (Kokuricu kokugo kenkjú-šo), Tokio 1994.

PŘEKLADY: Osamu Dazai: Rodinné štěstí, NO 25 (1970), 2: 50-54; Óe: Strážný anděl atomového věku, Světová literatura 16 (1971), 2: 24-38.

(A)

FIC Victor Miroslav - česko-kanadský politolog a orientalista

* 5. ledna 1922 Dambořice

V únoru 1948 byl vyloučen z Vysoké školy politické a sociální, vězněn na Pankráci, a po útěku z uhelných dolů na Kladně odešel do exilu v Kanadě. Studoval na univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru, kde dosáhl bakalářského (BA, 1950) a později magisterského titulu (MA, 1953) v politologii a slovanských studiích. V roce 1954 počal studovat na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, kde mu byl udělen titul MA v oboru mezinárodních vztahů (1956), v témže roce pak získal certifikát Ruského ústavu, kde se hlavně zabýval Střední Asií, Sibiří a Dálným východem. Roku 1958 odjel do Indie studovat indologii na Maisúrské univerzitě, kde získal postgraduální diplom v indologii (1959). Specializoval se na problematiku "Velké Indie", tj. šíření buddhismu do Číny, Mongolska a Tibetu, a také pronikání buddhismu a hinduismu, hlavně v jejich tantrických formách, do Barmy, Thajska, Kambodže, Vietnamu a Indonésie v prvních stoletích po Kr. Během studií se účastnil archeologických vykopávek civilizace povodí Indu v Lóthalu ve státě Gudžarát. Roku 1959 přešel na Univerzitu Džaváharlála Néhrúa v Novém Dillí, kde dosáhl PhD. v jihoasijských studiích (1964). V letech 1961-63 pedagogicky působil na univerzitě v barmském Rangúnu a 1963-71 přednášel o kultuře a politických systémech států jihovýchodní Asie na čínské univerzitě Nanyang v Singapuru. Zde byl jmenován vedoucím oddělení politologie a dále se stal ředitelem Výzkumného ústavu pro jihovýchodní Asii. Roku 1968 na Kolumbijské univerzitě získal PhD. z mezinárodního práva.

V roce 1971 se vrátil do Kanady, kde se jako řádný profesor stal vedoucím katedry politologie na Brockově univerzitě v St. Catharines, Ontario; zde také založil postgraduální studia politologie a multidisciplinární program asijských studií. V letech 1974-76 byl prezidentem Canadian Association of Asian Studies, 1976-78 Canadian Council of Southeast Asian Studies, 1971-92 stál v čele Indicko-kanadského Šástrího institutu, 1990 založil na Brockově univerzitě Výzkumný ústav vztahů mezi Kanadou a pacifickou Asií (Centre for Canada and Asia Pacific Studies) a 1990-94 byl jeho ředitelem. Přednášel též jako mimořádný profesor na Kanadské válečné škole. Během těchto let absolvoval tři studijní cesty do Číny, kde hlavně studoval národnostní, kulturní a náboženské otázky v Mandžusku, Mongolsku a východním Turkestánu.

V roce 1993 podnikl výzkumnou výpravu po trase "Hedvábné cesty" v čínském Turkestánu, kde studoval pronikání buddhismu do Číny na počátku n. l.; poté v roce 1993-94 působil jako hostující profesor na Burapha University v Thajsku, kde založil postgraduální studia v politologii. V roce 1996-97 působil na Ústavu strategických studií v indonéské Jakartě. Pobytu využil rovněž ke studiu Candi Sukhy, chrámu tantrického šivaismu z 15. století ve střední Jávě.

V roce 1993 byl jmenován emeritním profesorem politologie na Brock University. Za historické práce o čs. legiích v Rusku v letech 1914-18 a za studie o hnutí za lidská práva v Československu a o Chartě 77 mu byl v roce 1998 udělen Řád T. G. Masaryka.

D.-k.: Peaceful Transformation to Communism in India: Strategy of the Communist Party, Nachiketa Publications, Bombay 1969, ix + 478 s.; Kerala: Yenan of India, Nachiketa Publications, Bombay 1970, xiv + 575 s.; The September 30th Movement in Indonesia: 1965. A Gamble That Failed, Institute of Southeast Asian Studies, Singapore 1968, 127 s.; The Prague Spring: A Study in Social Change, Nachiketa Publications, Bombay 1970, 75 s.; (ed.), Strategies for Social Change: Focus Upon Malaysia and Singapore, Canadian Council for Southeast Asian Studies, Brock University, St. Catharines 1974, 131 s.; Violations of Civil and Political Rights in Czechoslovakia and the Helsinki Agreement, The Council of Free Czechoslovakia, Washington 1977, 191 s.; Persecution of the Movement for Civil and Political Rights in Czechoslovakia: 1977-1980, The Czechoslovak National Association of Canada, Toronto 1980, 56 s.; Political Prisoners in Czechoslovakia. Violations of the Helsinki Agreement: Documents, Brock University, St. Catharines 1982, 20 s.; Revolutionary War for Independence and the Russian Question: Czechoslovak Army in Russia 1914-1918, Abhinav Publications, New Delhi 1977, xi + 267 s.; The Czechoslovak Legion and the Bolsheviks: The Origin of Their Armed Conflict: March-May 1918, Abhinav Publications, New Delhi 1978, xviii + 509 s.; The Collapse of American Diplomacy in Russia and Siberia: Wilson's Decision Not To Intervene: March-October 1918. East European Monographs, Boulder (Col.), Distributed by Columbia University Press, New York 1995, xvi + 494 s.; The Rise of the Constitutional Alternative to Soviet Rule in 1918: The Provisional Governments of Siberia and All-Russia. Their Quest for Allied Intervention. East European Monographs, Boulder (Col.), Distributed by Colombia University Press, New York 1998, 505 s.

(A)

FILIPSKÝ Jan - český indolog, sanskrtista a tamilista, historik, publicista a překladatel

* 23. 3. 1943 Moravské Budějovice

V letech 1960-65 byl posluchačem anglistiky (prof. Z. Stříbrný, J. Nosek, B. Trnka), tamilistiky (K. V. Zvelebil) a indologie (I. Fišer) na pražské Filozofické fakultě UK, kterou absolvoval jako promovaný filolog. Roku 1966 byl přijat jako interní vědecký aspirant do Orientálního ústavu ČSAV (školitel M. Krása), kde do dubna 1993 působil jako odborný a vědecký pracovník. Na základě obhajoby disertační práce Počátky protibritského hnutí odporu v jižní Indii mu byla 1980 udělena vědecká hodnost kandidáta historických věd (CSc.); 1983 složil rigorózní zkoušku z dějin jižní Asie a získal doktorát filozofie (PhDr.).

V letech 1967-68, 1970, 1974, 1980-81, 1984-85 a 1990 absolvoval dlouhodobé studijní pobyty v jižní Asii, zaměřené především na výzkum pramenů ke koloniálním dějinám Indie - v této souvislosti navštívil archivy v Novém Dillí, Madrásu, Kolombu; archivní fondy studoval rovněž v Haagu a Londýně. V letech 1972-80 byl vědeckým tajemníkem Orientálního ústavu, 1983-90 vedl výzkumné odd. jižní a jihovýchodní Asie, 1988-90 byl zástupcem ředitele pro vědeckou činnost. V letech 1974-89 vykonával funkci výkonného redaktora časopisu Nový Orient, 1973 a 1990 jej krátce řídil jako vedoucí redaktor. V letech 1990-92 externě přednášel dějiny jižní Indie a tamilské literatury na FF UK.

Po odchodu z akademie věd pracoval jako tlumočník a překladatel a 1994-97 vyučoval lingvistické disciplíny na katedře anglického jazyka a literatury Pedagogické fakulty UK; od ledna 1996 se vrátil k výzkumné práci v Orientálním ústavu AV ČR.

Zabývá se staršími i novějšími dějinami jihoasijského subkontinentu, zvláště drávidské oblasti, tamilskou lidovou poezií, hinduistickou mytologií a mezietnickými vztahy na Šrí Lance. Překládá z tamilštiny, sanskrtu, páli a evropských jazyků. Externě působí jako publicista, zejména v oblasti ochrany životního prostředí (EKO - ekologie a společnost); spolupracuje též s časopisem Ikarie.

D.-k.: Počátky protibritského hnutí odporu v jižní Indii 1751-1801 [nepubl. disertační práce], Orientální ústav ČSAV, Praha 1979, 194 + XIII s.; (s J. Vackem), Ašóka, Svoboda, Praha 1970, 237 s.; Šrí Lanka (Cejlon), Svoboda, Praha 1972, 205 s.; (spoluaut.), J. Pečírka (ed.) a kol., Dějiny pravěku a starověku, II. část, SPN, Praha 1979 [kap. Přední Indie v pravěku a starověku: 923-976]; (spoluaut.), M. Krása a kol., Indický subkontinent. Zeměpisné a historické panorama, SPN, Praha 1980 [kap. Republika Šrí Lanka, Jižní oblast: 292-324, 423-450]; (spoluaut.), Prameny života. Obraz člověka a světa ve starých kulturách, Vyšehrad, Praha 1982 [kap. Indie. Úvod. Védské hymny. Upanišady. Buddhismus: 183-200, 210-221, 247-255], 2. rozš. vyd., Duchovní prameny života. Stvoření světa ve starých mýtech a náboženstvích, Vyšehrad, Praha 1997: 233-248, 258-269, 298-307; Šrílanská demokratická socialistická republika, Svoboda, Praha 1984, 264 s.; (spoluaut.), Dušan Zbavitel a kol., Bohové s lotosovýma očima. Hinduistické mýty v indické kultuře tří tisíciletí, Vyšehrad, Praha 1986 [kap. Védská mytologie, Mytologie Tamilů: 70-98, 314-334], 2. vyd., Praha 1997; M. K. Gándhí, ed. Medailóny, Horizont, Praha 1989, 171 s.; Encyklopedie indické mytologie. Postavy indických bájí a letopisů, Libri, Praha 1998, 225 s.

PŘEKLADY: (s J. Vackem), Bhagavadgíta [předmluva, přel. ze sanskrtského orig., pozn., výkladový slovník jmen a věcných pojmů], Odeon, Praha 1976, 203 s., 2. vyd., Votobia, Praha (v tisku); (spoluaut.), Dějiny světa. Velká dětská encyklopedie [z angl.], Nakladatelství Slovart, Praha 1996, 384 s.; (spoluaut.), A. ChČtelet, B. P. Groslier: Světové dějiny umění. Malířství, sochařství, architektura, užité umění [z franc., kap. Umění jihovýchodní Asie: 617-656], Agentura Cesty, Praha 1996; (spoluaut.), Lexikon východní moudrosti. Buddhismus, hinduismus, taoismus, zen [z něm., hesla o buddhismu], Victoria Publishing Praha, Votobia, Olomouc 1996, 565 s.; (spoluaut.), Nigel Hawkes: Stavby světa. Perly architektury, gigantické stavby, technické zázraky [z angl.], Nakladatelství Slovart, Praha 1996, 240 s.; Henry Steel Olcott: Buddhistický katechismus [z angl., úvod, vysvětlivky, rejstřík], Impreso Plus, Praha 1996, 107 s.; (spoluaut.), Roy Willis (ed.): Mytologie světa. Ilustrovaný průvodce [z angl., kap. Jihovýchodní Asie: 300-307], Nakladatelství Slovart, Praha 1997; Madhu Bazáz Wanguová: Hinduismus [z angl.], Nakladatelství Lidové noviny, Praha - v tisku; (spoluaut.), Ian P. McGreal (ed.), Velké postavy východního myšlení. Slovník myslitelů [z angl., kap. Indie], Prostor, Praha 1998: 187-340, 592-601.

REDAKCE: Vincenc Lesný and Indian Studies, Czechoslovak Society for International Relations - Oriental Institute, Praha 1982, 242 s.; Dr. Sarvapalli Radhakrishnan. Living Values of Indian Thought, Oriental Institute, Prague 1992, 133 s.; Oriental Institute 1996, Praha 1996, 34 s.; Oriental Institute 1997, Praha 1997, 40 s.; Oriental Institute 1998, Praha 1998.

D.-č./sb.: Kníže Kattabomman - legendy a skutečnost, NO 22 (1967), 4: 123-125; Měli staří Indové smysl pro historii? NO 22 (1967), 9: 260-262; Zrození boha moudrosti: starý kult v nové Indii, NO 23 (1968), 8: 231-233; Stezkou stříbrného hada, NO 23 (1968), 9: 267-271; Materialistické tradice v indickém myšlení, Filosofický časopis 16 (1968), 4: 496-513; Zmrtvýchvstání sígirijských krasavic, NO 24 (1969), 1: 24-26; (spoluaut. J. Vacek), Kultura mrtvých měst, Dějiny a současnost 11 (1969), 2: 33-37; Král Ašóka a velmocenská politika, ibid., 6: 32-37; Chrámy rozkoše, ibid., 8: 33-37; Politika a etika ve starověké Indii, NO 25 (1970), 1: 5-7; Problem of Peace and War in Gandhiji's Thought, in: Gandhi in the Modern Context, Praha 1970: 30-38; Setkání s hinduismem, NO 26 (1971), 6: 165-168; Od dominia Cejlon k republice Šrí Lanka, in: Aktuální problémy jižní Asie. Prameny a studie k mezinárodním vztahům, sv. 34, ÚMV, Praha 1972: 69-89; Proměny cejlonské politiky nezúčastněnosti, in: Americká politika vietnamizace a současné problémy jihovýchodní Asie. Prameny a studie k mezinárodním vztahům, sv. 35, ÚMV, Praha 1972: 273-296; Cejlon po druhé světové válce, NO 27 (1972), 2: 33-38; Stříbrné jubileum Šrí Lanky, NO 28 (1973), 3: 65-67; Varunova vodní říše a její poddaní, ibid., 4: 120-122; Počátky protibritského hnutí odporu v jižní Indii, ibid., 8: 243-245; Nehru as a Political Thinker, in: Miloslav Krása (ed.), Jawaharlal Nehru. A Political Leader, Czechoslovak Society for International Relations, Praha 1974: 26-39; Chrámy věčné touhy, NO 29 (1974), 3: 88-90; Ze skalních galerií Šrí Lanky, ibid., 7: 200-201; (spoluaut.), Slovník světových dramatiků. Autoři národů Asie a Afriky [31 hesel z jihoind. lit.], Divadelní ústav, Praha 1974; Sociálně politické názory Džaváharlála Néhrúa, NO 30 (1975), 1: 5-7; Vztahy indicko-čínské, in: Politika Čínské lidové republiky vůči oblasti jižní Asie. Problémy soudobého vývoje Číny, sv. 9. Orientální ústav ČSAV, Praha 1976: 1-80; Vývoj cejlonsko-čínských vztahů, in: ibid.: 81-108; The Fetishism of Historical Sources: Case Study of Aśokan Inscriptions, Wissenschaftliche Zeitschrift der Humboldt-Universität zu Berlin, Gesellschafts-Sprachwissenschaftliche Reihe 25 (1976), 3: 317-319; "Totální revoluce" Džajprakáše Nárájana, NO 33 (1978), 2: příl.; Zavraždění Mahátmy, ibid., 2-3: 35-37, 69-74; První rok éry zvané Džanta, ibid., 5: 136-139; Sanskrit Studies in Czechoslovakia, in: Sanskrit Studies Outside India. News Bulletin of the International Association of Sanskrit Studies, No. 2, Pt. 1, Weimar 1979: 15-20; "Ctihodná společnost" a podmanění Maisúru, NO 34 (1979), 1: příl.; Nacionalismus a národnostní otázka na Šrí Lance, ibid., 2: příl.; "Vlna Džanty" na ústupu? ibid., 10: příl.; [doslov], in: Alexej Pludek, Rádce velkých rádžů, Čs. spisovatel, Praha 1979: 425-430; Néhrúova dcera se nevzdává, 100 + 1 ZZ 16 (1979), 4: 4-5; Karnátačtí poligarové a protibritský odboj v jižní Indii na přelomu 18. a 19. století, Sborník historický 27 (1980): 145-202; Šrí Lanka: proměny a perspektivy, NO 35 (1980), 2: 48-51; Peripetie indicko-čínských vztahů, ibid., 3: 75-77; Návrat Indiry Gándhíové, ibid., 4: 125-126; Bublina pomíjivosti. Buddhistická stúpa na Šrí Lance, ibid., 6: 168-170; Nehru's Political Views - Some Formative Influences, in: M. Krása (ed.), Nehru: His Work and Relevance, Czechoslovak Society for International Relations, Oriental Institute, Praha 1981: 108-121; Indie: Neklidný severovýchod, NO 36 (1981), 10: příl.; Embekke: chvála dřeva, NO 37 (1982), 2: 41-42; Dutch Involvement in the Anti-British Struggle of the Poligars of Tamilnadu During the Second Anglo-Mysore War (1780-84), Journal of Tamil Strudies (Madras) 24 (December 1983): 36-46; Zarožděnije rannich form singaľskogo nacionalizma v Šri Lanke, Wissenschaftliche Zeitung der Humboldt-Universität zu Berlin, Gesellschaftswissenschaftliche Reihe 32 (1983), 6: 615-616; Anurádhapura - město 113 králů, NO 39 (1984), 5: 153-154; [doslov], in: E. Chmelová, Skazki ostrova Lanka, Slovart, Bratislava 1984: 206-207 [též franc., Contes de Ceylan, Slovart, Bratislava - Gründ, Paris 1984: 221-222; něm., Märchen aus Sri Lanka, Slovart, Bratislava 1985: 227-230; 2. vyd., Ceylonesische Märchen, Hanau 1988: 226-228; polsky, Interpress, Warszawa 1987: 227-229; slov., Rozprávky z perlového ostrova, Mladé letá - Slovart, Bratislava 1988: 213-215]; Indické písmo, in: Béla Kéki, 5000 let písma, Mladá fronta, Praha 1984: 71-80; The Concept of Yoga in the Bhagavadgita, in: Wolfgang Morgenroth (ed.), Sanskrit and World Culture. Proceedings of the Fourth Sanskrit Conference of the IASS, Weimar, May 23-30, 1979, Akademie-Verlag, Berlin 1986: 526-531; Indie - bilance hospodářského rozvoje, NO 42 (1987), 9: příl.; (spoluaut.), V. Macura a kol., Slovník světových literárních děl [9 hesel z ind. lit.], 2 sv., Odeon, Praha 1988; Nenásilí v myšlení a politické praxi národů jižní Asie, NO 44 (1989), 5: příl.; History Motivated: Historical Ballads in Tamil, in: Mariola Offredi (ed.), Language versus Dialect. Linguistic and Literary Essays on Hindi, Tamil and Sarnami, Manohar, New Delhi 1990: 113-126; Traditional Values and the Nehruvian Line in the Foreign Policy of India, in: Miloslav Krása (ed.), Jawaharlal Nehru and the Foreign Policy of India. Centenary Commemoration Volume, Oriental Institute, Praha 1990: 3-9; "Ošó" Radžníš - bezbožný světec či božský šarlatán, NO 45 (1990), 7: 211-215; Akademik Lesný - život a dílo, in: Odolen Smékal (ed.), Vincenc Lesný a česká indologie. Velké osobnosti filozofické fakulty Univerzity Karlovy 5. AUC, Philosophica et historica 4-1990, Univerzita Karlova, Praha 1991: 19-30; Urny. Jen osudy subkontinentu, nebo memento světa? Reflex 2/33, 13. 8. 1991: 28-31; Freebooters or Patriots? The Poligar Chieftains of 18th century Tamilnadu, ArOr 60 (1992), 1: 43-56; The Story of Kattabomman: Folk Hero-Worship and Nationalist Myth, in: Jiří Prosecký (ed.), Ex pede pontis. Papers presented on the occasion of the 70th anniversary of the foundation of the Oriental Institute, Prague, Praha 1992: 36-46; Indie: křesťané v nouzi? Přítomnost 3 (1992), č. 6: 30; Establishing the Company Raj in the Carnatic: Revenue Assignment of 1781-85, ArOr 61 (1993), 3: 261-272; [předmluva], in: Robert C. Lester, Buddhismus. Cesta k osvícení, Prostor, Praha 1997: 7-10; The Village Hero in Tamil Folk Literature, in: Gabriella Eichinger Ferro-Luzzi (ed.), Glimpses of the Indian Village in Anthropology and Literature, Istituto Universitario Orientale, Dipartimento di Studi Asiatici, Series Minor LVI, Napoli 1998: 125-132.

PŘEKLADY: [z tamilštiny]: Konec jednoho lumpa, Jak lze vodit za nos manžela [lidová vyprávění], NO 28 (1973), 5: 150-151; L. S. Rámámirtam: Jak povstalo písmo, Poskvrněný list, NO 32 (1977), 5: příl.; Kanaga Sendinádan: Červená hlína, 100 + 1 ZZ 14 (1977), 5: 34-35; Dandapani Džejakándan: Opora, NO 37 (1982), 5: 155-156; Z indického humoru, NO 37 (1982), 6: 181; Náladijár, NO 38 (1983), 8: 237; Tiruvalluvar [ze sbírky Tirukkural], NO 38 (1983), 3: 85, 8: 246; 9: 258, 274; 39 (1984), 2: 53; Poetičtí vandalové [ze starosinhalštiny, přebásnil Miloslav Uličný], NO 35 (1980), 4: 114; Kingsly Gunašékhara: Kočovníci ve městě [z angl.], NO 37 (1982), 8: 252, aj.

L.: Ganga Ram Garg: International Encyclopaedia of Indian Literature. Sanskrit, Pali, Prakrit & Apabhramśa, Vol. I, Part 1 (A-M), rev. ed., Mittal Publications, Delhi 1987: 133; Čermáková, Miroslava (sest.): Regionální osobnosti (výběr), Okresní knihovna v Třebíči, Třebíč 1995: 11.

(A)

FIŠER Ivo - český indolog

* 4. 4. 1929 Praha

Studoval staroindickou filologii u prof. V. Lesného a srovnávací vědu náboženskou u prof. O. Pertolda na Univerzitě Karlově (1948-52), od 1951 též bengálštinu. Roku 1952 získal doktorát filozofie (PhDr.) v oboru bengálština - indologie (disertační práce Sociální poměry ve staré Indii podle Džátak), 1994 obhájil disertaci Staroindická erotika předklasického období a stal se kandidátem filologických věd (CSc.) v oboru staroindické filologie.

Od roku 1951 působil jako asistent a od 1955 jako odborný asistent indologického semináře UK; 1967 se habilitoval jako docent pro staroindickou filologii na UK a stal se vedoucím indického odd. na katedře věd o zemích Asie a Afriky FF UK. V říjnu 1968 byl uvolněn k práci na kritickém pálijském slovníku v Královské dánské akademii věd a umění a k přednáškám na Kodaňské univerzitě. Roku 1970 byl jmenován docentem sanskrtu a indologie na univerzitě v kanadském Torontu, od 1971 působil jako lektor Institutu for indisk filologi, KNbenhavns Universitet v Kodani; 1. 5. 1996 byl penzionován. Od 1990 pravidelně přijíždí přednášet na FF UK, 1997 byl jmenován hostujícím profesorem. Významně rovněž přispívá do fondu indologické knihovny.

Zabývá se staroindickou, prákrtskou a pálijskou filologií a staroindickou erotikou, podílel se na přípravě kritického pálijského slovníku. Sestavil učebnici sanskrtu, z něhož (vedle bengálštiny a sinhalštiny) také překládal. Psal o buddhismu, indické hudbě i kosmetice, je autorem hesel v Příručním slovníku naučném (1-4, 1962-67), Stručném filozofickém slovníku (1966), Slovníku spisovatelů Asie a Afriky (1967), Dictionary of Oriental Literatures aj.

D.-k.: (s K. Zvelebilem): Země posvátných řek, Mladá fronta, Praha 1958, 288 s.; (spoluaut.), Bozi, bráhmani, lidé. Čtyři tisíciletí hinduismu, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1964: 32-42, 68-79; Sanskrt (Malé učebnice Nového Orientu), Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1965, 59 s., reprint Praha 1991; Indian Erotics of the Oldest Period, Acta Universitatis Carolinae, Philologica XIV, Praha 1966, 139 s., reprint Gaurav Publishing House, New Delhi 1989, 139 s.; (spoluaut. - bez uvedení jména), Moudrost a umění starých Indů, Odeon, Praha 1971; Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu, Filosofický časopis 16 (1968): 524-44, reprint DharmaGaia, Praha 1992, 59 s.

PŘEKLADY: (s Jaroslavem Pokorným), Šúdraka: Hliněný vozíček [ze sanskrtu a prákrtů], Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, Praha 1959, 259 s.; Příběhy copatých mnichů [ze sanskrtského orig. Bharatakadvátrinšiká], NO 22 (1967), 1-6; též samost., Academia, Praha 1967, 46 s.

D.-č./sb.: The Problem of the Setthi in Buddhist Jatakas, ArOr 22 (1954): 238-266; New Aspects in Sanskrit Studies, in: Acta Universitatis Carolinae, Philologica 1, Orientalia Pragensia I., Praha 1960: 77-82; Staroindická literatura, in: Z dějin literatur Asie a Afriky IV, SPN, Praha 1962: 8-87; (s O. Fišerovou), Dissection in Ancient India, in: History and Culture of Ancient India, Nauka, Moskva 1963: 306-28; Sinhalská literatura, in: Z dějin literatur Asie a Afriky V, Praha 1964: 83-95; (s O. Fišerovou): Indian Medicine Past and Present, NOB 4 (1965), 2: 40-43, 61; (s O. Fišerovou), Beauty and Cosmetics in Ancient India, NOB 5 (1966), 3: 92-94; The Two Wives of Yajňavalkya in the Brhadaranyakopanišad, in: Anjali, Papers on Indology and Buddhism, Peradeniya 1970: 97-101; Yajňavalkya in the śruti Tradition of the Veda, ArOr 45 (1984): 55-87; Pali vinaya and Sanskrit kama-śastra, in: Studies on Buddhism in Honour of Professor A. K. Warder, Toronto 1993: 57-65; (spoluaut.), A Critical Pali Dictionary II, 1, akinna - akhyayika, KNbenhavn 1960; II, 5, avaka - avahati, KNbenhavn 1968; Pali Tipitakam Concordance, vol. III, part IV, passambhati - pan'esana, London 1971: 236-46; part V, pani - pura, London 1972: 247-310; part VI, London 1984: 311-58.

L.: BIBLIOGRAFIE: Kostić, Svetislav - Dvořák, Jan (ed.), Institute of Indian Studies. Bibliography (with a historical survey), Signeta, Praha 1998: 22-29. (jv)

FLEISSIG Jiří - český arabista

* 29. 4. 1946 Plzeň

V letech 1963-68 studoval na tehdejší katedře věd o zemích Asie a Afriky Filozofické fakulty UK. V letech 1968-78 vyučoval na Jazykové škole v Praze arabštinu a francouzštinu, 1978-80 pracoval jako referent zahraničního odboru Ministerstva kultury ČSR, 1980-90 jako referent mezinárodního odd. ÚRO. Od roku 1990 opět vyučuje arabštinu a francouzštinu na Státní jazykové škole v Praze 1, od 1992 je vedoucím její orientální sekce. Je autorem překladů z arabské moderní literatury, prosadil se však zejména na poli aplikované filologie a lingvistiky. Spolu s Ch. Bahbouhem se zasloužil o vznik a rozvoj zájmového sdružení Opus Arabicum a nakladatelství Dar Ibn Rushd.

D.-k.: Základy moderní spisovné arabštiny I. Praha 1992; Česko-arabská konverzace, Praha 1992; Malá encyklopedie islámu, Praha 1993; Základy moderní spisovné arabštiny II. Praha 1995 (všechny tituly ve spolupráci s Ch. Bahbouhem).

(A)

FOIT František Vladimír - český akademický sochař a cestovatel

* 2. 11. 1900 Tábor, + 1971 Jugoslávie

Po studiích v ateliérech prof. Wrby v Drážďanech a A. Bourdellea v Paříži působil v Československu a je autorem řady sochařských děl. V roce 1931 (duben-říjen) společně s Jiřím Baumem podnikl cestu automobilem napříč Afrikou - od severu na jih. Další výzkumný pobyt v Africe - především v Zairu (tehdejším Belgickém Kongu) - uskutečnil, spolu se svou ženou Irenou, v letech 1947-50, po němž následovaly ještě dvě cesty - roku 1957 a v 60. letech. V roce 1950 se stal emigrantem (byl mu odebrán čs. pas) a po celé řadě potíží se usadil v Keni, kde přednášel na Pedagogické fakultě v Nairobi (pozdější Kennyatta College).

Dojmy z prvního afrického pobytu publikoval v cestopise Autem napříč Afrikou (1932) a v krátkometrážním filmu. Několik kusů lidové keramiky, získaných v severovýchodním Zairu, je dnes uloženo v Hrdličkově muzeu v Praze společně s portréty Afričanů, které na zastávkách ve vesnicích modeloval. Během druhého afrického pobytu (1947-50) shromáždil velkou sbírku etnografik a uměleckých předmětů (více než 700 ks), která je dnes uložena v Náprstkově muzeu v Praze. Pořídil také terénní nahrávky kmenové hudby, patrně vůbec první svého druhu v Africe. Ve sběratelském úsilí pokračoval také koncem 50. let a během 60. let, kdy se několikrát vrátil do Zairu. Tyto sbírky jsou dnes uloženy v telčském muzeu. V 60. letech vytvořil portréty řady afrických politiků (Kennyatta, Nyerere, Lumumba aj.), před univerzitou v Nairobi je umístěna jeho více než 10 metrů vysoká fontána. Další část sbírek, které nashromáždil především v 50. až 70. letech, tvoří dnes část expozice zámku Velenje ve Slovinsku.

L.: Neužil, O. (ed.): Z Telče do Kapského Města. František Vladimír Foit, český sochař v Africe, Brno 1997 [katalog výstavy].

(ka)

FOLTÝN Jaroslav Rudolf - český ekonom, specialista v oboru světová ekonomika a mezinárodní ekonomické vztahy se zaměřením na rozvojové země

* 23. 8. 1936 Náchod

V letech 1951-55 navštěvoval Vyšší hospodářskou školu (Obchodní akademii) v Náchodě a poté pokračoval ve studiu na Vysoké škole ekonomické v Praze (Ing. 1960); tam také 1963-67 absolvoval externí vědeckou aspiranturu (CSc. 1967). V letech 1969-70 byl vyslán na studijní a pracovní pobyt na Massachusettském institutu technologie (MIT) a Harvardské univerzitě zakončený diplomem; další studijní pobyt absolvoval 1979-80 na Institutu světové ekonomiky a mezinárodních vztahů (IMEMO) Akademie věd SSSR v Moskvě (DrSc. 1986). Roku 1991 byl na základě habilitačního řízení a obhajoby habilitačního spisu před vědeckou radou Fakulty obchodní VŠE v Praze jmenován docentem.

K zájmu o problematiku východních zemí jej přivedla již příprava diplomové práce o pokusech o plánování v Indii (1960). Po krátkém zaměstnání v podniku ZVÚ Škoda, kde se mj. zabýval i marketingem cukrovarnických zařízení a jejich dodávek do Indie, a po absolvování vojenské služby se vrátil v roce 1962 na VŠE, kde působil jako odborný asistent na katedře ekonomiky rozvojových zemí Obchodní fakulty. Na podzim 1964 odjel na stáž na Indian Statistical Institute v Kalkatě, kde výzkumně a pedagogicky působil, ale pobyt 1965 předčasně ukončil pro vážné infekční onemocnění. Roku 1966 přešel na Pracoviště světové ekonomiky při Výzkumném ústavu národohospodářského plánování, z něhož 1969 vznikl Ústav světové ekonomiky ČSAV. Po jeho zrušení 1971 přešel na Ekonomický ústav ČSAV, kde působil až do 1991 jako vědecký pracovník. Pokračoval v pedagogické spolupráci s VŠE, byl členem redakční rady časopisu Archív orientální, hlavního výboru Československé společnosti orientalistické při ČSAV a jejího předsednictva. Absolvoval řadu stáží a pracovně studijních pobytů krátkodobějšího charakteru (z RZ Egypt, Libye, Indie). Roku 1991 přešel na katedru světové ekonomiky VŠE, pracoval jako poradce v Investiční bance a od 1993 působí v Centru vnějších ekonomických vztahů při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR, které bylo nedávno reorganizováno do České agentury pro podporu obchodu MPO ČR, kde pracuje v odboru zahraničně-obchodních analýz a evropských politik.

Zabýval se širokým spektrem problémů ekonomického rozvoje RZ, z nichž největší pozornost věnoval procesu jejich ekonomické diferenciace, regionálními aspekty rozvoje a měnícím se postavením RZ v mezinárodní dělbě práce v nových globálních podmínkách a vzhledem k vědeckotechnickému pokroku.

D.-k.: (s kol.), Nástin ekonomiky rozvojových zemí oblasti jižní a jihovýchodní Asie [skripta VŠE], Praha 1964; Koncepce demokratického plánování a hospodářský rozvoj zemí indického subkontinentu, Výzkumná práce č. 111, Výzkumný ústav národohospodářského plánování, Praha 1967; Some Notes to the Problem of Urbanization and Migration in Broader Context of Development Strategy in the Countries of Indian Sub-Continent, Massachusetts Institute of Technology, SPURS Research Papers, Cambridge, Mass., March 1970; Mezinárodní ekonomická integrace rozvojových zemí, Ústav světové ekonomiky ČSAV, Kabinet MDPSI, Výzkumná práce č. 7, Praha 1973; (s J. Sedlákem), Plánování v rozvojových zemích [skripta VŠE], Praha 1974; (s A. Holubem), Ekonomika rozvojových zemí, SPN, Praha 1977; Soudržnost a polarizace rozvojových zemí ve světové ekonomice, Academia, Praha 1979; (spoluaut.), Mezinárodní ekonomická integrace "třetího světa", SPN, Praha 1977 [autor II. oddílu Teoretické otázky mezinárodní ekonomické integrace rozvojových zemí]; (spoluaut.), Holub A. a kol.: Nový mezinárodní ekonomický řád a světová ekonomika [autor kap. 6 a 7], Academia, Praha 1980; (s J. Putníkem), Rozvojové země v nemarxistických prognózách světové ekonomiky, Academia, Praha 1988; Vybrané prognostické aspekty postavení rozvojových zemí v mezinárodní kapitalistické dělbě práce, Výzkumná práce č. 289, EÚ ČSAV, Praha 1988; (s A. Holubem), Zrcadlo rozvojových zemí, díl 2., Ekonomika. Horizont, Praha 1989; Vědeckotechnický rozvoj a perspektivy rozvojových zemí v mezinárodní dělbě práce [nepubl. habilitační práce], VŠE, Praha 1991; (s A. Holubem a N. Ordnungem), Rozvojová ekonomika [skripta VŠE], Praha 1993; (spoluaut.), E. Cihelková a kol.: Světová ekonomika - základní nárys a nový vývoj [kap. II/1, VIII/1, VIII/2], skripta VŠE, Praha 1996; Mnohostranná obchodně-ekonomická spolupráce v Latinskoamerickém regionu, Studie pro Českou exportní banku, Centrum vnějších ekonomických vztahů, Praha, 1996.

D.-č./sb.: Teorie o plánování v rozvojových zemích, Politická ekonomie (1967), 7-8; Náhrada potenciální pracovní síly reálnou jako možná substituce části kapitálových potřeb rozvojových zemí, Politická ekonomie (1972), 1; K problematice relativní úlohy faktorů rozvoje v zemích "třetího světa", Politická ekonomie (1972), 2; (s J. Pipkem), K některým obecným problémům mezinárodní ekonomické integrace rozvojových zemí, Politická ekonomie (1973), 10; (s J. Pipkem), Mezinárodní ekonomická integrace mezi rozvojovými zeměmi: metoda a nástroje, Politická ekonomie (1974), 4; Současný stav mezinárodní integrace rozvojových zemí, Zahraniční obchod (1974), 7; (s A. Holubem), Metodické vazby mezi ekonomickou integrací socialistických a rozvojových zemí, nutnost, možnosti, aktuální otázky, Politická ekonomie (1975), 6; Investiční režim a rozvojová ekonomika, Politická ekonomie (1975), 11; (s J. Putníkem), Ekonomický růst a ekonomická integrace v retrospektivě a perspektivě, Zahraniční obchod (1975), 3; Possibilities of Methodical Cooperation between Economic Integration of Socialist and Developing Countries, in: Simai, M. (ed.), Economic Integration: Concepts, Theories, Problems, Akademiai Kiadó and Sijthoff Corp., Budapest - Amsterdam 1975; (s M. Vargou), K problematice pomoci zemí OPEC ostatnímu rozvojovému světu, Zahraniční obchod (1976), 8; K některým nemarxistickým koncepcím ve vztahu k soudržnosti rozvojového světa, Politická ekonomie (1977), 3; K některým novým tendencím v nemarxistické "development economics", Politická ekonomie (1978), 10; K vývoji úlohy rozvojových zemí v systému světové ekonomiky, Ekonomický časopis SAV (1979), 7; (s N. Ordnungem), Odraz měnícího se postavení rozvojových zemí v nemarxistických prognózách světové ekonomiky, Politická ekonomie (1980), 1; Perspektivy rozvoje vnějších ekonomických vztahů RZ: základní faktory vývoje v 80. letech, Politická ekonomie (1980), 2; Osvobodivšijesja strany - někotoryje problemy sociaľno-ekonomičeskogo razvitija, in: Problemy vosproizvodstva v razvivajuščichsja stranach, Institut vostokoveděnija AN SSSR, Moskva 1980; K problematice použitelnosti typologického přístupu v koncipování vzájemných vztahů socialistických států s rozvojovými zeměmi, Zahraniční obchod (1982), 7-8; K některým koncepcím nemarxistické globální prognostiky ve vztahu k ekonomice rozvojových zemí, Politická ekonomie (1983), 5; Some Differentiation Trends in the Developing Countries and their Significance for the Application of a Typologic Approach in Economic Research, in: Czechoslovak Economic Papers, No. 23, Academia, Prague 1985; The "Third World's" External Economic Relations: Possible Trends and Developments, ArOr 53 (1985), 1: 17-34; The Indian National Congress and the Attempt at Planning in India after Independence, in: Krása, M. (ed.), Indian National Congress: Problems of the Liberation Movement and Independent Development in India, Czechoslovak Society for International Relations - Oriental Institute, Prague 1986: 231-40; (s J. Fárkem a A. Holubem), Vliv krize 80. let na rozvojové země, Zahraniční obchod (1986), 2; Vědeckotechnické inovace se zřetelem k postavení rozvojových zemí v mezinárodní kapitalistické dělbě práce, Politická ekonomie (1988), 2; Vědeckotechnický potenciál rozvojových zemí a jeho význam pro tyto země, Politická ekonomie (1988), 8; (s M. Součkem), The "Basic Needs" Approach to Third World Economic Development, in: Krása, M. (ed.), Jawaharlal Nehru and the Foreign Policy of India. Centenary Commemoration Volume, Czechoslovak Society for International Relations - Oriental Institute, Prague 1989: 151-159; Biotechnologie v rozvojových zemích, Politická ekonomie (1990), 6; Teorie o rozvoji a měnící se světová ekonomika, Politická ekonomie (1990), 12; New Technologies and the Position of Developing Countries within the International Division of Labour: Some Prognostical Remarks, ArOr 58 (1990), 2: 97-101; (s A. Neustadtem), Differentiation among DC(s): Trends and implications for their trade with the Czech Republic, in: North-South Relation - The influence of Islam, Study Papers No. 4/94, Institute of International Relations, Prague 1994; Diferenciace "Jihu" není bez přívlastků, Mezinárodní politika 20 (1996), 10; K ekonomickým kořenům odlišného polického vývoje zemí indického subkontinentu, Mezinárodní politika (1997), 6.

(A)

FORMAN Bedřich - český grafik, ilustrátor, umělecký fotograf a autor knih o umění Orientu

* 17. 4. 1919 Praha, + 6. 8. 1985 Praha

Ovlivněn rodinným kulturním prostředím od mládí inklinoval k výtvarnému umění a záhy jevil zájem i o tvorbu orientálních národů. Po ukončení základního vzdělání nastoupil do známé pražské grafické firmy Gestetner a pokračoval i v soukromém odborném studiu. Po čase se stal vedoucím pracovníkem v uměleckém oddělení a přijímal též samostatné tvůrčí grafické zakázky. Za nacistické okupace, když se firma dostala pod nucenou správu, musel zaměstnání opustit a pracoval na volné noze; později byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se jako jeden k prvních členů Svazu výtvarných umělců již trvale věnoval profesionální činnosti a spolu se svým bratrem Wernerem postupně rozvinuli velkorysý projekt soustavného zpřístupňování orientálního umění veřejnosti Západu. V úzké spolupráci s orientalisty a muzei i galeriemi u nás (hl. Náprstkovo muzeum a Národní galerie) a v zahraničí, jakož i náročnou prací v terénu, uváděli do povědomí současných generací podklady kulturního dědictví Východu, což jim získalo světový ohlas a četná ocenění. Proslul nápaditou a s reprodukovanými uměleckými díly plně sourodou grafickou úpravou více než dvou set špičkových výtvarných publikací, v nichž se často uplatňoval jako ilustrátor a umělecký fotograf; podílel se též na výtvarném pojetí výstav orientální umělecké tvorby. Cílevědomé studium i důvěrné poznání některých, jemu blízkých kulturních památníků či výtvarných žánrů, stejně jako jejich důkladné poznávání v jejich vlastním prostředí vyvrcholilo v autorském zpracování řady výtvarných monografií s obdivem hodnocených doma i v zahraničí.

D.-k.: (spoluaut.), L'Arts des pays lointains [text s V. Kubíčkovou, foto W. Forman], 2 sv., Artia, Praha 1956; (spoluaut.), Das Drachenboot, Artia, Praha 1960; [text s W. Formanem, foto W. Forman], The Face of Ancient China, Artia, Praha 1960; Borobudur, Artia, Praha - Octopus, London 1980, 136 s.; (spoluaut.), Bali [text s R. Mrázkem, foto W. Forman], Orbis Publishing, London 1983; též franc., Édition Atlas 1984; holand., Sijthoff, Amsterdam 1984; Batik ikat. Arts suprźmes de l'Indonesie, Artia, Praha - Cercle d'art, Paris 1988, 167 s.; Batik ikat. Supreme Arts of Indonesia, Artia, Praha - Octopus, London 1988, 167 s.

L.: Bedřich Forman 1919-1985. Umění vzdálených kultur. Katalog výstavy [texty M. Krása, L. Hájek, R. Mrázek, Z. Zajícová], Národní knihovna, Praha 1990, 24 s.; Krása, M.: Bedřich Forman (17. 4. 1919 - 6. 8. 1985), Zprávy ČSO při ČSAV 26/1, Praha 1985: 53-55.

(mk)

FORMAN Werner - český umělecký fotograf

* 13. 1. 1921 Praha

Již v dětství se rozhodl pro profesi fotografa. Od roku 1936 až do okupace pravidelně spolupracoval s Čs. státními aeroliniemi. Po vypuknutí války začal fotografovat pro ilegální skupinu, která však byla odhalena. Na dva roky byl nasazen na práci do Německa. Konec války prožil v koncentračním táboře.

Po válce začal spolupracovat s českými muzei. S bratrem Bedřichem se podílel na řadě výstav v Praze v Náprstkově muzeu a v Umělecko-průmyslovém muzeu. Po 1968 pokračoval v tvůrčí činnosti v zahraničí, zprvu zejména pro londýnská nakladatelství Thames and Hudson a Weidenfeld and Nicolson a od poloviny 70. let jako editor nové knižnice o starých kulturách pro firmu Orbis Publishing. Jako své poslání si zvolil popularizaci kulturních hodnot mimoevropských národů. Fotografoval kulturní památky v 55 zemích světa. Ke studiu i fotografování mu své sbírky a depozitáře zpřístupnila přední světová muzea. Nejčastějšími náměty byl Dálný východ, Čína, Japonsko, Korea, Indie, starý Egypt, Mezopotámie a černá Afrika. Postupně vytvořil rozsáhlou dokumentaci. Jeho londýnský archív je jedním z hlavních zdrojů fotografií kulturních památek.

Oba bratři spolu po celý život úzce spolupracovali na knižní tvorbě ve všech jejích aspektech. Podíleli se na přípravě několika desítek publikací, jež vyšly v mnoha jazykových mutacích - Werner zajišťoval fotodokumentaci, Bedřich grafickou úpravu, vazbu a výtvarnou podobu obálky.

D.-k.: Čínské umění (text L. Hájek), SNKLHU, Praha 1954 [též angl., franc., něm., finsky, Artia, Praha 1954, SNKLHU, Praha 1954-1966]; Hokusai [text Joe Hloucha], angl., něm., Artia, Praha 1955, 1956; Pravěké umění [text J. Poulík], Artia, Praha 1956 [též angl., něm.]; L. Hájek (ed.), Umění čtyř světadílů z českých sbírek mimoevropského umění, 2 díly, Artia, Praha 1956, 1957; Harunobu [text L. Hájek], angl., něm., Artia, Praha 1957; Japanese Woodcuts [text L. Hájek], též něm., franc. a finsky, Artia, Praha 1957-59; Utamaro [text L. Hájek], angl., něm., Artia, Praha 1958; Schwerter und Dolchen Indonesien [text V. Šolc], Artia, Praha 1958; Götter und Menschen im Rollsiegel Mesopotamiens [text D. J. Wiseman], též angl., Artia, Praha 1958; Hirosada [text L. Hájek], něm., Artia, Praha 1959; The Osaka Woodcuts [text L. Hájek], Artia, Praha 1959; The Face of Ancient China [text s B. Formanem], Artia, Praha 1960; Persian Miniatures [text V. Kubíčková], též něm., Artia, Praha 1960; Indian Miniatures [text L. Hájek], též franc., něm., Artia, Praha 1960, 1961; Benin Art [text Philip Dark], též franc., něm., Artia, Praha 1960; Japanese Netsuke [text L. Vilímková, L. Boháčková], Artia, Praha 1960; Chinese Paper Cut-Outs [text J. Hejzlar], Artia, Praha 1960; Tapestries from Egypt [text R. W. Wassef], též franc., něm., Artia, Praha 1960, 1961, 1968, 1972; Ägyptische Kunst [text M. Vilímková], též špan., Artia, Praha 1962; The Art of Ancient Korea [text J. Bařinka], též franc., něm., špan., Artia, Praha 1962, 1963; Indian Sculpture [text M. M. Deneck], též franc., něm., Artia, Praha 1962, 1970; The Jenghiz Khan Miniatures [text J. Marek, H. Knížková], Artia, Praha 1963; Africa. History of a Continent [text Basil Davidson], Weidenfeld and Nicolson, London 1966; Lamaistische Tanzmasken [text Bjamba Rintschen], Kochler Amelang, Leipzig 1967; Umění černé Afriky [text D. A. Olderogge], též angl., franc., něm., špan., Artia, Praha 1969; Indiánské umění [text Erna V. Siebert], též angl., franc., Artia, Praha 1967, 1970; Die altägyptische Zeichnung [text Hannelore Kischkewitz], též angl., franc., jap., Artia, Praha 1971-73; Vietnamské umění [text J. Hejzlar], též franc., něm., špan., Artia, Praha 1973; Early Chinese Grafics [text J. Hejzlar], též něm., Artia, Praha 1972; Japanese Graphic Art [text L. Hájek], též franc., něm., Artia, Praha 1976; Chinese Watercolours [text J. Hejzlar], též franc., něm., Artia, Praha 1978; Black Kingdoms, Black Peoples [text A. Atmore a G. Stacey], Orbis Publishing, London - G. P. Putnam, New York 1979; The Maori [text David Lewis], Orbis Publishing, London 1982; Ve stínu pyramid - Egypt v době Staré říše [text J. Málek], Orbis Publishing, London 1986; Život starých Egypťanů [text E. Strouhal], též angl., něm., franc., Opus Publishing, London 1994; Posmrtný život na Nilu [text S. Quirke], Opus Publishing, London 1996.

(sp)

FRANKE Emil - český politik a indolog

* 3. 4. 1880 Velké Březno, + 1. 12. 1939 Praha

Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové vystudoval Filozofickou fakultu české univerzity v Praze (1899-1903), kde navštěvoval i přednášky ze srovnávacího jazykozpytu a sanskrt u prof. J. Zubatého (1902-08); staroindické filologii a filozofii zůstal věrný i během své pozdější politické kariéry. Po studiích byl zaměstnán jako knihovník a pak vrchní rada univerzitní knihovny v Praze, ale již za války se zúčastnil politického života a po osvobození byl zvolen poslancem (1918) za národně sociální stranu (byl dlouho předsedou jejího poslaneckého klubu) a zůstal jím až do 1938. V tomto období byl několikrát ministrem (pošt a telegrafů, železnic, pro zásobování lidu a školství a národní osvěty). Věnoval se též otázkám hospodářským, sociálním, lidového vzdělání a uvedl k nám spisy Benedetta Croceho o lingvistických aspektech estetiky. Projevoval trvalý zájem o rozvoj české indologie a byl 31. března 1936 zvolen řádným členem kulturního odboru Orientálního ústavu v Praze.

D.-k.: O tvoření kořenů a kmenů v různých jazykových skupinách, Praha 1907, 75 s.; Englišova teorie a praxe, Praha 1926, 30 s.; Výchova a úkoly lidové výchovy v dnešní době, Praha 1937; Projevy 1936, Praha 1938, 107 s.

D.-č./sb.: O psychologii klasifikace jazyků u Misteliho, in: Věstník České akademie... pro vědy, slovesnost a umění 14, Praha 1905: 325-337, 443-455; Buddhismus, Česká revue 1 (1907-1908), : 262-268, 345-349; Filozofie upanišad, ibid.: 664-673; Politická budoucnost Indie, Česká revue 3 (1909-10): 321-333; Šankarův komentář k Bhagavadgítě. Příspěvek ku poznání filozofické literatury staroindické, in: Sborník filologický, vyd. III. třídou České akademie... pro vědy, slovesnost a umění, I, Praha 1910, kapitola XVI.: 322-77.

L.: B. K. MSN 1, Praha 1925: 711; MSN 2, Praha 1926: 857-58; OSNND 2/1, Praha 1932: 728.

(mk)

FRIČ Alberto Vojtěch - cestovatel, botanik, etnograf, spisovatel, novinář

* 8. 9. 1882 Praha, + 4. 12. 1944 Praha

Již jako školák vynikal botanickými znalostmi, během středoškolských studií shromáždil jednu z největších evropských sbírek kaktusů, která však v únoru 1899 zmrzla. Po maturitě na reálce (1899) se zapsal na pražskou techniku, studium však po jednom semestru přerušil.

V květnu 1901 odjel do Jižní Ameriky s cílem sbírat kaktusy. Během osmiměsíční dobrodružné cesty se plavil po řekách Tieté, Paraná, Verde a Verdao do brazilského vnitrozemí a botanický zájem ustoupil po setkání s domorodci etnografickému nadšení. Studiu indiánských kmenů laplatské oblasti se poté věnoval na třech dalších cestách: 11. 8. 1903 - 17. 9. 1905 (Uruguay, Argentina, Paraguay, Brazílie, Bolívie), 21. 8. 1906 - 8. 8. 1908 (Brazílie, Argentina, Paraguay), 1909 - 1912 (Paraguay, Brazílie, Argentina). Shromáždil několik tisíc sbírkových předmětů, sestavil slovníky 36 indiánských jazyků a nářečí, zaznamenal autentické mytologie a poznatky o životním způsobu domorodců i kolonistů na horním toku řeky Paraguaye, v jižní Brazílii a v argentinské pampě. Výrazně přispěl ke geografickým výzkumům neprobádaných území v severní oblasti Gran Chaca (např. zmapování řeky Pilcomayo).

V letech 1908 a 1912 se zúčastnil amerikanistických kongresů ve Vídni a v Londýně. V roce 1913 vystavil ve své nově zbudované vile Božínka v Praze-Košířích rozsáhlou sbírku etnografik (např. kmenů Čamakoko, Angaité, Pilagá, Toba, Kaďuveo). Své sbírky, určené původně pro Náprstkovo muzeum v Praze, postoupil postupně muzeím v Berlíně, Vídni, Petrohradě, New Yorku apod.

Roku 1919 byl v zájmu nové Československé republiky pověřen kulturní misí v Uruguayi a Argentině, navrátil se však roku 1920 pro neshody s ministrem zahraničních věcí E. Benešem. Vydával politický časopis Očista a zavedl do Čech volnou kolportáž periodik. Od října 1922 byl prvním čestným členem Spolku pěstitelů kaktusů v ČSR. Od dubna 1923 do února 1924 podnikl cestu do Texasu a Mexika, odkud přivezl přes 200 druhů sukulentů a kaktusů nebo jejich semen, včetně tehdy nedosažitelných rarit (např. anhalonia, astrophyta a ariokarpusy). Cesta od ledna do června 1927 směřovala do Brazílie, Uruguaye, Argentiny a Paraguaye a poslední, osmá výprava do Jižní Ameriky od 25. 10. 1928 do 29. 3. 1929 ho zavedla do Uruguaye, Argentiny a blíže neurčené vysokohorské oblasti na rozhraní Bolívie a Peru, kde objevil významná naleziště nových druhů kaktusů; tato místa však utajoval z obavy před komerční kaktusářskou horečkou.

Ve 20. a 30. letech velmi přispěl k rozvoji kaktusářství, mimo jiné rozsáhlou publicitou v odborném i populárním tisku, roku 1935 navrhl revizi používané systematiky kaktusů na základě vlastního unikátního herbáře. Protože však odmítal mezinárodně závazná pravidla pro identifikaci rostlin a preferoval vlastní svérázný beletristický styl, přístupný široké veřejnosti, byla z jeho objevů platně uznána jen nepatrná část. V pražských sklenících vytvořil jednu z největších světových sbírek kaktusů a zabýval se praktickými genetickými výzkumy exotických i užitkových rostlin, zejména během 2. světové války. V té době také na četné žádosti svých přátel začal literárně zpracovávat své paměti. Zemřel nešťastnou náhodou v prosinci 1944 a zanechal rozsáhlou listinnou a fotografickou pozůstalost.

D.-k.: Bylo, jest a bude, Praha 1918; Cihly, Přerov 1918; Zákon pralesa, Praha 1921; Mezi indiány, A. Koníček, Praha 1918; Kalera Marsal, vlastním nákladem D. Fričové, Praha 1921; (s J. Seidlem), Kaktusy a sukulenty a jejich pěstění, Praha 1924; O kaktech a jejich narkotických účincích, Sfinx, Praha 1924, 2. přeprac. vyd., DharmaGaia-Maťa-Titanic-Pisces, Praha 1995; (s J. Seidlem), Kaktusová příloha Život v přírodě, Praha 1925; Strýček Indián, Toužimský a Moravec, Praha 1935, 9. přeprac. vyd., Titanic-Madagaskar, Praha 1994; Dlouhý lovec, Toužimský a Moravec, Praha 1935, 7. přeprac. vyd., Titanic-Madagaskar, Praha 1995; (s Kurtem Kreuzingerem), Ablehnung, Praha 1935; Indiáni Jižní Ameriky, Novina, Praha 1943, Mladá fronta, Praha 1957, přeprac. a rozš. vyd., Orbis, Praha 1977; Hadí ostrov, Toužimský a Moravec, Praha 1947, 6. přeprac. vyd., Titanic-Madagaskar, Praha 1995; Červíček aneb Indiánský lovec objevuje Evropu, Titanic-Global, Praha 1993.

D.-č./sb.: Eine Pilcomayo-Reise in dem Chaco Central, Globus (Berlin) LXXXIX (1906), 14: 213-220, č. 15: 229-234; Notes on the Grave-Posts of the Kadiuéo, Man VI (1906), 45: 71-72; Note on the Mask-Dances of the Čamakoko, ibid., č. 77: 116-119; Contribution to the Study of the Bororo, JRAI XXXVI (London 1906): 328-406, Indians Sambaqui-Forschungen im Hafen von Antonina (Paraná), Globus (Braunschweig) XCI (1907), 8: 117-122; Völkerwanderungen, Ethnographie und Geschichte der Konquista in Südbrasilien, Verhandlungen des XVI. internationalen Amerikanisten-Kongresses, Wien 1909: 63-67; Die unbekannten Stämme des Chaco Boreal, Globus (Berlin) XCVI (1909), 2: 24-28; Resultado de mi último viaje al Chaco, Las religiones de los Indios de la Cuenca del Plata, in: Actas del XVII Congresso International de Amerikanistas, Buenos Aires 1912: 473-483; Onoenrgodi-Gott und Idole der Kaďuveo in Mato Grosso, in: Proceedings of the XVIIIth Session, International Congress of Amerikanists, London 1913: 397-407; příspěvky in: Česká flora, Praha 1903-1919, Československé zahradnické listy, Praha 1934-1937, Kaktusář, Brno 1930-1936, Kaktusářské listy, Praha - Brno 1926-1934, 1937-1941, Praktický rádce pro zahradnictví a chov drobného zvířectva, Milotice nad Bečvou 1917, 1922, 1927-1933, Přítel zahrad a chovatel drobného zvířectva, Praha 1937-1942, Svět zvířat (též přílohy Svět a Svět rostlin), Praha 1915-1917, Zahradnické listy, Praha 1938-1944.

L.: O. K.: Alberto Vojtěch Frič. Výstavka měsíce. Červenec 1982 v Náprstkově muzeu v Praze, Národní muzeum, Praha 1982, 7 s.; Crkal, Karel: Lovec kaktusů, Academia, Praha 1983; Fričová, Yvonna: Guido Boggiani: ...e procuri che non mi dimentichino i comuni amici..., in: Ibero-Americana Pragensia XXXI, Praha 1997.

(yf)

FRIŠ Oldřich - český indolog, překladatel z indických jazyků

* 7. 5. 1903 Boskovice u Brna, + 14. 1. 1955 Praha

Studoval klasickou a slovanskou filologii na Filozofické fakultě UK, navštěvoval i přednášky indické historie a indoevropského srovnávacího jazykozpytu u profesorů J. Zubatého a V. Lesného, na pražské německé univerzitě přednášky prof. M. Winternitze, 1924-25 studoval tři semestry v Berlíně u prof. Lüderse, Glasenappa a Nobela. Studia ukončil 1927, poté učil na školách 3. stupně ve Strakonicích, Prešově a Mělníce, od 1933 do 1945 v Tišnově. Indologii se věnoval soukromě, 1945 dokončil u prof. Lesného v Praze disertační práci Sattasaí a její místo v indické lyrice. Roku 1946 se stal členem redakční rady Nového Orientu (od 1951 šéfredaktor). Roku 1948 se habilitoval prací Recenze Amarušataka a byl jmenován soukromým docentem UK. Následující rok působil na FF Palackého univerzity v Olomouci. Roku 1950 byl jmenován odborným asistentem a 1951 státním docentem indologie na UK v Praze. Od roku 1952 byl členem ediční rady Malé knižnice Orientu. V témže roce se stal členem vědecké rady Orientálního ústavu a zástupcem vedoucího katedry Předního a Středního východu a Indie, od 1953 vedoucím katedry a šéfredaktorem Archivu orientálního. Roku 1954 byl jmenován profesorem staroindické filozofie a děkanem Filozofické fakulty.

Zabýval se filologií indických jazyků a starou íránistikou, vedle toho se věnoval studiu staroindické společnosti po stránce historické i literárně-historické (články v Novém Orientu a Archivu orientálním). Nejvýznamnějšími oblastmi jeho působení je činnost pedagogická a překladatelská. Zasloužil se o rozšíření oboru indologie o studia moderních jazyků a literatur. Překládal ze sanskrtu i z prákrtů, zejména z páli. Jeho překlady jsou ne pouze lingvistickými, ale básnickými díly.

D.-k.: Sattasaí a její místo ve staroindické lyrice, FF UK, Praha 1945; Struktura staroindické společnosti, SPN, Praha 1953; Sanskrtská čítanka I-II., Nakladatelství ČSAV, Praha 1954, 1956.

PŘEKLADY: Védské hymny, Symposion, Praha 1948, reprint, Dharma Gaia, Praha 1994; Sattasaí. Symposion, Praha 1947; (s F. Hrubínem), Bilhana: Dnes ještě..., Malá knižnice Orientu, Praha 1953, reprint Dharma Gaia, Praha 1996, 67 s.; Rámájanam, SNKLHU, Praha 1957; Kálidása: Oblak poslem lásky, SNKLHU, Praha 1954; Z indických legend, Jaroslav Picka, Praha 1954, 66 s.; Kálidása: Šestero ročních dob, Praha 1956; Láska a odříkání, Beaufort, Praha 1948; Sómadéva: Démonovy povídky, SNKLHU, Praha 1956, 175 s.; Amaru a Bhartrhari: Sloky o lásce, moudrosti a odříkání, SNKLHU, Praha 1959, 95 s.

D.-č./sb.: Notes on Hála's Sattasaí, ArOr 16 (1947-48): 89-91; Two words from Amaruśataka, ArOr 16 (1947-48): 92-95; The IE. Comparative, ArOr 18 (1950), Symbolae Hrozný, pars tertia: 170-188; Indo-Iranica, ArOr 18 (1950), Symbolae Hrozný, pars quarta: 73-79; The Recensions of Amaruśataka, ArOr 19 (1951): 125-176; The Avestan Studies, ArOr 19 (1951): 492-513; O indickém materialismu, NO 6 (1951): 77-79; Klasické drama v Indii, NO 6 (1951): 196-200; Ein Mißverstandener Vers des Avesta, ArOr 20 (1952): 598-600; Osvobozenecký boj v Orientě, NO 7 (1952): 1; O životě a díle Bilhanově, ibid.: 156-157; Česká orientalistika v roce 1952, ibid.: 158-159; + Vincenc Lesný (3. IV. 1882 - 9. 4. 1953), ArOr 21 (1953): 25-26; The IE. comparative suffix -ios and the neuter suffix -os, ibid.: 101-113; Etymologische Forschungen, ibid.: 175-181; Akademik V. Lesný (3. 4. 1882 - 9. 4. 1953), Věstník ČSAV 62 (1953): 103-108; Otrokářský řád ve staré Indii, NO 8 (1953): 56-58; Akademik V. Lesný, ibid.: 73; O Kálidásovi, ibid.: 123-124; Die Stämme auf -an im Avesta, ArOr 22 (1954): 38-62; Orientalisté v Cambridgi, NO 9 (1954): 159; Orientalistika a světový mír, Lidová demokracie 10/281 (1954), 24. 11.: 6; Orientalism in Czechoslovakia, ArOr 23 (1955): 2-5; Two Readings of the Kathopanishad, ArOr 23 (1955): 6-9; K dějinám indické matematiky, NO 10 (1955): 25.

PŘEKLADY: Bhartrharih: Odříkání, Akord 11 (1943-44): 173; Z prákrtské lyriky, NO 2 (1946-47), 2-3: 32; Kálidásah: Jaro, ibid., 6-7: 40; Nad hrobem. Z Rgvédu, NO 3 (1947-48): 147; Kálidásah: Léto, ibid.: 223; Sómadévah: Věrní manželé, NO 4 (1948-49): 62; Z prákrtské lyriky. Páv, Podzim, NO 4 (1948-49): 137; Potopa světa, NO 5 (1949-50): 62-63; Z indického humoru. Ze sbírky o copatých mniších, NO 8 (1953): 29; Z indických anthologií. Indradatta, Anonym, ibid.: 127; Ze Sattasaí, ibid.: 145, 146; Ze starých indických přísloví, NO 9 (1954): 66; Z buddhistické lyriky, NO 9 (1954): 69; Dobrý král. Z Brahmapurány, ibid.: 116-117; Dandin: Příhody v městě Čampě, ibid.: 118-121; Krátké štěstí. Z Brahmapurány, NO 10 (1955): 12-13; Z veršů Bhartrhariho, ibid.: 51.

L.: Gampert, Vilém - Herold, Erich: In memoriam Oldřich Friš (7. V. 1903 - 14. I. 1955), ArOr 23 (1955): 497-505; Rypka, Jan: Nad rakví Oldřicha Friše, NO 10 (1955), 3: 33-35; Čapková, B. - Mikošková, Z.: Oldřich Friš a jeho dílo, in: Zprávy Čs. společnosti orientalistické při ČSAV 27 (1986), 1: 38-46.

BIBLIOGRAFIE: Knížková, Hana: Bibliography of Oldřich Friš, ArOr 23 (1955): 506-509.

(bk)

FRITZ Samuel - českoněmecký misionář v Jižní Americe

* 9. 4. 1654 Trutnov, + 20. 3. 1725 Jéveros (dnešní Peru)

Během studia na pražské Filozofické fakultě vstoupil 1673 do Tovaryšstva Ježíšova, 1674-5 absolvoval noviciát v Brně. Po učitelském působení na jezuitských školách studoval teologii v Olomouci (1680-83). Roku 1683 se přihlásil jako misionář do zámořských kolonií Španělska, 1684 vyplul směrem do Cartageny de Indias v místokrálovství Nová Granada (dnešní Kolumbie), odtud se vydal po souši do Quita a do misií na řece MaraEon, tj. na horním toku Amazonky (od 1686), mezi Indiány kmene Omaguů, Yurimaguů, Aizuarů a Ibanomů. Při svém působení poznal veletok až k jejímu ústí na portugalském - tedy brazilském - území (plavba po proudu řeky 1689-91 do Pará, tj. Belému, kde byl řadu měsíců vězněn) a shromáždil data pro vytvoření mapy vydané 1707 v Quitu tiskem a hodnocené s velkým uznáním i pozdějšími přírodovědci (Ch. M. La Condamine, T. Haenke). V misijních záležitostech cestoval do Limy (1693) a Quita (1700 a 1707). V letech 1704-12 vykonával funkci superiora maraňonských misií. Ovládal několik indiánských jazyků - sepsal snad slovník jazyka Omaguů. Zprávami o životě amazonských Indiánů, o politické situaci v oblasti (konflikty Španělů s Portugalci) a zmíněnou mapou přispěl k vědeckému poznání Amazonie.

D.-k.: deník z plavby po Amazonce (1689-91) - špan. in: P. Pablo Maroni, Noticias auténticas del famoso río MaraEón..., Madrid 1738, & in: Historiadores y cronistas de las misiones, Quito 1960: 255-279; angl. překlad, Edmundson, G.: Journal of the Travels and Labours of Father Samuel Fritz in the River of Amazonas between 1686 and 1723, London 1922; nejdůkladnější edice deníku i korespondence in: Gicklhorn, Josef & Renée: Im Kampf um den Amazonenstrom. Das Forscherschicksal des P. S. Fritz, Prag-Leipzig-Berlin 1943; česky in: Binková, S., Polišenský, J. (ed.), Česká touha cestovatelská. Cestopisy, deníky a listy ze 17. století, Praha 1989: 453-476.

L.: Šilhan, F.: P. Samuel Fritz T. J., misionář, cestovatel a první kartograf v údolí amazonském, Zprávy z české provincie T. J. (1928): 44-53; Schubring, Klaus: Der Jesuitenmissionar Samuel Fritz und eine neue "Ausgabe" seiner Aufzeichnungen, Zeitschrift für katholische Geschichte 8 (1976): 328-339.

(sb)

FRÝD (pův. FRIED) Norbert - český prozaik, diplomat, cestovatel po Americe, Asii

* 21. 4. 1913 České Budějovice, + 17. 3. 1976 Praha

Maturoval na gymnáziu v Českých Budějovicích. Roku 1932 zahájil studium práv na Univerzitě Karlově. Zpráva o schválení rigorózní práce přišla symbolicky 17. 11. 1939, v den uzavření českých vysokých škol (doktorská promoce se uskutečnila až 1945). Druhou polovinu válečných let byl internován v Terezíně, Osvětimi (kde ztratil těhotnou ženu a otce) a v Dachau. Po válce se vrátil jako jediný z celé rodiny. V letech 1947-51 působil jako kulturní atašé na čs. zastupitelských úřadech v USA a v Mexiku. Poznával Kubu, Guatemalu, účastnil se vědecké expedice do nově objeveného mayského města Bonampaku. Na jeho cestách po Mexiku a Střední Americe jej doprovázel Adolf Hoffmeister, jenž své latinskoamerické dojmy shrnul v Mrakodrapech v pralese (1965). Od roku 1951 pracoval jako redaktor v rozhlase, od 1953 byl spisovatelem z povolání. Roku 1965 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.

Literárně činný byl od první poloviny 30. let. Po 2. světové válce napsal na tři desítky knih, mimo jiné reportážní práce z cest po americkém, asijském kontinentu a romány situované do Mexika. Prvním výsledkem poznávání latinskoamerického světa je řada rozhlasových reportáží o Mexiku posléze propojených do knižní podoby (1952). Následují texty, které rovněž látkově čerpají z latinskoamerické skutečnosti - román z poválečného Mexika Studna supů, reportážně pojatá Usměvavá Guatemala. V polovině 60. let se vrací na pomezí Mexika a Guatemaly románem Prales, inspirovaným výzkumem mayských památek. Počátkem 70. let překvapil čtenáře úspěšnou historickou freskou o osudech Charloty, jejího chotě, arcivévody a mexického císaře Maxmiliána Habsburského a o nenaplněných ambicích evropské politiky v Mexiku 60. let 19. století. V žánru reportáže mu byl příkladem přítel jeho otce E. E. Kisch, pobývající v mexickém exilu v letech 1940-46. Ve svých reportážích má ovšem blíže k Janu Drdovi, který v téže době sleduje chilské a brazilské reálie v Horké půdě (1955). Román Císařovna byl vystavěn na znalosti českých a rakouských pramenů. Výjimečné postavení má odborně pojatá Mexická grafika, těžící z osobní znalosti mexické grafické školy a jejích tvůrců. Byť autorovy reportáže byly ne vždy pozitivně přijímány literární kritikou, podporoval zájem české veřejnosti o historii a kulturu latinskoamerického subkontinentu. Podílel se na profilování odborného zájmu o Latinskou Ameriku. Jeho zájem o Dálný Východ, především o Koreu, se projevil literárním zpracováním dálněvýchodní legendy Ztracená stuha.

D.-k.: Mexiko je v Americe. Črty a snímky z cest, Praha 1952; Studna supů, Praha 1953; Meč archandělů, Praha 1954; Mexická grafika, Praha 1955; Mexické obrázky, Praha 1958; Prales, Praha 1965; Císařovna. Román Charloty Mexické, Praha 1972; Ztracená stuha in: Tři malé ženy, Praha 1968.

D.-č./sb.: Texty z mexického pobytu publikoval např. v Kulturní politice.

L.: Norbert Frýd, Praha 1973; Menclová, V.: Norbert Frýd, Praha 1981 [vybraná BIBLIOGRAFIE článků, kritik a recenzí]; Norbert Frýd, in: Slovník českého románu 1945-1991, Ostrava 1992: 52-53.

(ib)


Zpět na abecední vyhledávání