Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-Č Zpět na abecední vyhledávání E->

DANĚK Slavomil Ctibor - český biblista-starozákonník

* 5. 10. 1885 Uherské Hradiště, + 23. 2. 1946 Praha

V roce 1904 po maturitě na gymnáziu v Olomouci studoval teologii ve Vídni a v Basileji, 1917 mu byl udělen titul PhDr. na Filozofické fakultě UK, 1920 se habilitoval a získal profesuru na nově založené Husově evangelické bohoslovecké fakultě v Praze.

Po dokončení teologického studia nastoupil do služby v reformované církvi. Působil nejprve krátce jako vikář v Čáslavi a poté v letech 1910-20 jako farář v Libštátě v Podkrkonoší. Tam se setkal s posledními výraznými zástupci evangelických písmáků (J. Rohlíček), jejichž postoj mu byl celoživotně blízký. Sterilitu tehdejší kritické teologie nechtěl překonat návratem do předkritického období (jako např. Jan Karafiát), nýbrž přesnější kritikou nepatřičné kritiky, která by odhalila základní intenci biblického podání. Toto úsilí stojí už v pozadí jeho disertace z roku 1917 Posvátné stromy ve Starém zákoně na FF UK. Doktorát mu otevřel možnost kandidovat při znovuzřízení evangelické teologické fakulty v Praze (tehdy Husova) na místo jejího starozákonníka. Kvalifikoval se habilitačním spisem El šaddaj z roku 1920 a byl jmenován ihned mimořádným profesorem a nedlouho potom i řádným. Dvakrát zastával funkci děkana fakulty.

Výchozím bodem jeho přístupu ke Starému zákonu je poznání, že kritická teologie na konci 19. století a na počátku 20. století nedocenila sakrální ráz a kultické pozadí bible. V tom navazuje na školu nábožensko-dějinnou, která však z tohoto poznání nevyvodila dostatečné metodické důsledky pro exegesi. Teologické jádro Starého zákona tvoří zápas Izraele o jeho náboženskou svébytnost, tedy proti náboženským jevům (kultu) a představám (bohům) v jeho okolí, a to ve jménu jeho svrchovaného Boha - Hospodina. Při výkladu Starého zákona je třeba vstoupit do tohoto zápasu a sledovat, jak bible v tradičním procesu stále znovu purifikuje kult i učení, tedy očišťuje je od pohanských, tj. především magických zbytků a nánosů. V řadě dalších prací promítl tento přístup i do jiných teologických oborů, např. christologie a eklesiologie.

D.-k: Přehled dějů biblických, Nákladem vlastním, Libštát 1918; Rudimenta hebraitatis Veteris testamenti lexicalia. Rozmnoženo péčí Husovy fakulty, Praha 1935, 47 s.; Principia hebraitatis Veteris Testamenti grammatica. Rozmnoženo péčí Husovy fakulty, Praha 1934, ed. altera 1936, 51 s.; Krize kritiky. Tři filologické vykřičníky. Včera i dnes 1, Vsetín 1935, 44 s.; Verbum a fakta Starého zákona, Ročenka Husovy fakulty za rok 1935-36, Praha 1937, 38 s.; Listy poslům. Sedm kázání sborových. Dnem i nocí 3, Vsetín 1940, 46 s.; Požehnání Boží (Job 1, 1. 12). Výchovný odbor pražského seniorátu ČCE, Praha 1943, 31 s.; Solí ozdobená. Dva essaye zvěstovatelské, Vsetín 1948, 44 s.; Dobové pozadí Starého zákona. Spisy Komenského fakulty řada A, sv. XVIII, Praha 1951, 212 s.

D.-č./sb.: Náboženský význam dogmatu, Kalich (1919): 22-29; Problém náboženského inferiorna, Kalich 7 (1923): 230-239; Stát a náboženství, Kalich 9 (1924-25): 142-162; Gedalja. Ilustrace k teorii exegese, in: Sborník k prvnímu desítiletí Husovy fakulty, Praha 1930: 51-98; Církev, revoluční útvar náboženské společnosti, in: Kristus - revoluce, Praha 1932: 9-34; Žijící kniha, Bratrstvo 15 (1933): 82-85, 107-110.

L.: Pospíšil, B.: K slovu tvému. Sborník k šedesátinám prof. Dr. Slavomilu Ctiboru Daňkovi, soukromý tisk, Zlín 1945; Heller, J.: Výročí S. Daňka, Křesťanská revue (1985): 231-237; Huml, Emanuel: Slavomil Daněk, rozbor jeho teologického myšlení a zrání do roku 1922 [nepublikovaná disertace], Praha 1986 (strojopis v knihovně ETF UK); příspěvky ze sympozia ke čtyřicátému výročí Daňkova úmrtí a 100. výročí jeho narození na Komenského fakultě (20.-21. 2. 1986), Kostnické Jiskry - Evangelický týdeník 71 (1986), č. 13. (jh)

DANIEL Bartoloměj - romský historik, archivář, knihovník a básník

* 17. 11. 1924 Šaštín (okr. Senica)

Narodil se v početné starousedlické romské rodině. Měl sedm sourozenců, pět bratrů a dvě sestry. Otec byl kovář, později pracoval jako zaměstnanec obce, matka chodila sloužit selkám.

Bartoloměj navštěvoval pět let obecnou školu. Roku 1936 postoupil do měšťanské školy, což v té době bylo u romských dětí zcela výjimečné. Když 1942 zemřel jeho otec na tuberkulózu, Bartoloměj po něm převzal práci u obce, aby uživil rodinu.

V letech 1946-48 vykonával základní vojenskou službu v Olomouci, kde se seznámil s učitelskou rodinou. Jeho přátelé mu půjčovali knihy, diskutovali s ním a podpořili jeho zájem o vzdělání. Po skončení vojny začal pracovat v Praze na Státním statku. Tam byl navržen do večerní školy, tzv. Přípravky pro pracující dorost na vysoké školy. Zde složil maturitu a 1950 začal studovat historii na Vysoké škole politických a hospodářských věd. Promoval 1955.

Po dokončení vysokoškolských studií vystřídal řadu zaměstnání - pracoval jako archivář, knihovník, učitel i jako dělník. V letech 1969-73 byl činný ve Svazu Cikánů-Romů a začal budovat muzeum romské kultury, pro něž sbíral tradiční výrobky a další exponáty. Psal odborné studie, 1971 uspořádal výstavu o romském kovářství. Poté, co byl svaz zrušen, ztratil možnost vykonávat odbornou práci.

Od roku 1990 pracuje v Muzeu romské kultury v Brně. Teprve v pozdním věku začal intenzivně psát a publikovat, kromě odborných studií píše i poezii ve svém rodném západoslovenském romském dialektu a svá díla si sám ilustruje.

D.-č./sb.: Miro Dživipen [Můj život], Romano Džaniben (1994), č. 1: 30-34; Kije Historia Romengri [Poznámka k romským dějinám], 1-3, Romano Džaniben (1994), č. 1: 34-37; č. 2: 25-33; (1995), č. 1-2: 96-102; Pal o thagar Romengero [Romský král], Romano Džaniben (1997), č. 1-2: 21-23; Romská píseň v Máchových Cikánech, Česká literatura (1997), č. 1: 85-89.

L.: Dějiny Romů, Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 1994: 199.

(mc)

DAVIDOVÁ Eva - česká romistka-etnografka, etnosocioložka a folkloristka

* 28. 12. 1932 Praha

Po maturitní zkoušce studovala na Filozofické (tehdy Filozoficko-historické) fakultě Univerzity Karlovy v Praze obor etnografie a dějiny umění, promovala 1957. Již od druhého ročníku jezdila na výzkumy mezi Romy. První "cikánská" osada, kterou navštívila, byla Garanka v Polomce na středním Slovensku, kam se i nadále vracela. Za místo a téma své diplomové práce si zvolila početnou romskou komunitu v Trebišove (východní Slovensko), kterou monograficky zpracovala z hlediska historicko-etnografického. Naučila se romsky, poznávala romský život, kulturu, sbírala písně (má jednu z největších sbírek písňového folklóru v ČR), fotografovala.

Po skončení studií byla zaměstnána nejdříve na Středočeském krajském národním výboru v Praze, 1960 z vlastního rozhodnutí odešla pracovat na Východoslovenský krajský národní výbor v Košicích, protože právě v této oblasti tehdy žilo nejvíce Romů. Roku 1962 zde uspořádala velkou historicko-etnografickou výstavu "Cigáni východného Slovenska kedysi, dnes a zajtra", první toho druhu u nás. Později působila v tehdejším Osvětovém ústavu v Praze ve výzkumném oddělení, kde však neměla možnost se věnovat své specializaci. V červnu 1968 byla přijata do Sociologického ústavu ČSAV v Praze, kde se prováděl výzkum sociální situace Romů. Roku 1976 se odstěhovala z Prahy do Českého Krumlova. Zde pracovala jako samostatný etnograf v Okresním vlastivědném muzeu, navíc i jako okresní konzervátor památek, až do konce roku 1990. V těchto letech se zaměřila na výzkum etnických a národnostních přeměn jihočeského pohraničí, na migraci Romů ze Slovenska do Čech po druhé světové válce a na problematiku přeměn jejich postavení, struktury, způsobu života a kultury.

V dubnu 1991 spoluzaložila Muzeum romské kultury v Brně, kde pracuje jako etnograf. Navíc externě přednáší na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, na Univerzitě Palackého v Olomouci a zúčastňuje se mnoha romistických mezinárodních konferencí. Je dlouholetou členkou mezinárodní vědecké romistické společnosti - Gypsy Lore Society, kde byla 1995 zvolena do správního výboru. Aktivně působí i v International Romani Union, je členkou jeho encyklopedické komise. Spolupracuje aktivně s romským hnutím v ČR i v řadě dalších zemí, pomáhala založit Romskou občanskou iniciativu v letech 1989-90. Je čestnou členkou mezinárodní poroty každoročně konané umělecké soutěže "Amico Rom" v Itálii.

Kromě řady odborných studií publikovala i řadu článků v časopisech i novinách o romské problematice - pro Romy i širokou veřejnost, připravila několik pořadů pro rozhlasové a televizní vysílání, spolupracovala na řadě programů romského vysílání "Romale". V kulturní oblasti usiluje o uchování a rozvíjení tradičního romského folklóru, zejména hudebně písňového.

D.-k.: Zábranová-Davidová, Eva: Způsob života a kultura cikánského obyvatelstva v Trebišově [diplomová práce na Filozoficko-historické fakultě UK v Praze - katedra etnografie], Praha 1957; Bez kolíb a šiatrov, Východoslovenské vydavateľstvo, Košice 1965, 195 s.; Davidová-Turčínová, Eva: Cikánské-romské etnikum v Ostravě (ekologická analýza a problém vývojových změn Cikánů-Romů v městském, průmyslovém prostředí), I.-II. díl, VÚVA Praha - ÚHA Ostrava 1970, 320 s. [interní publikace]; (s Jaromírem Gelnarem), Romane gila - antologie autentického cikánského písňového folkloru [LP deska a odborná brožura], Supraphon a Artia, Praha 1974; (spoluaut. Karel Kára, Milena Hübschmannová, Jaroslav Kozel), Ke společenské problematice Cikánů v ČSSR [interní tisk], Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV, Praha 1975, 346 s.; (spoluaut.), Kára, Karel a kol., Cikáni v ČSSR v procesu společenské integrace, Ústav pro filosofii a sociologii ČSAV, Praha 1976, 593 s.; (s Janem Žižkou), Folk Music of the Sedentary Gypsies of Czechoslovakia (A letelepedett Cigányság Népzenéje Csehszlovákiaban), Institute of Musicology of the Hungarian Academy of Sciences, Budapest 1991, 207 s., 53 písní; Romano Drom. Cesty Romů 1945-1990. (Změny v postavení a způsobu života Romů v Čechách, na Moravě a na Slovensku.), Univerzita Palackého, Olomouc 1995, 245 s., 280 fot.

D.-č./sb.: Davidová-Zábranová, Eva: K otázce etnografického studia obyvatelstva v Československu, Československá etnografie IV (1956): 276-306; Cikánské obyvatelstvo v Orlové, Doubravě a Karviné. (K problematice migrace Cikánů ze Slovenska do průmyslových oblastí českých zemí po roce 1945), Radostná země (Slezský studijní ústav Opava) 8 (1958): 1-9; K cikánské problematice na Ostravsku-Karvinsku. (K problematice tzv. asimilace Cikánů v průmyslových oblastech českých zemí), Radostná země 11 (1961), 3: 73-80; Kočovní Cikáni patří minulosti, Dějiny a současnost 2 (1960), 2: 9-13; K spôsobu bývania v cigánskych osadách východného Slovenska, Nové Obzory 3 (Prešov 1961): 289-312; Cigáni východného Slovenska kedysi, dnes a zajtra. [Libreto a scénář původní výstavy v Dome Košického vládneho programu], Košice 1962; Původ a historický vývoj Cikánů v Československu, Demografie 11 (1969), 3: 196-202; Davidová-Turčínová, Eva: K vymezení a specifice současného cikánského problému v Československu, Sociologický časopis 6 (1970), 1: 29-41; (s Jaromírem Gelnarem), Tradiční i současný romský (cikánský) písňový folklor, Český lid 76 (1989), 1: 39-46; (s Jaromírem Gelnarem), Le folklore vocal des Tsiganes contemporaine en Tchécoslovaquie, Études Tsiganes (Paris), 2-3: 412; Wspólczesne badania cyganlogiczne w Czechoslowacji w dziedzinie etnosocjologii, Etnografia Polska XXII, 2: 185-196; Zmiany w wstrijach i sposóbe ubirania się Cyganow żyjących w Czechoslowacji, Polska stuzka ludowa 1-4, Warszawa 1982: 133-138; K problematice osídlování českokrumlovského pohraničí po roce 1945 do začátku 50. let, in: Materiály k problematice novoosídleneckého pohraničí (včetně Romů). Zpravodaj koordinované sítě vědecko-technických informací, Ústav etnografie a folkloristiky ČSAV, sv. 1, Praha 1981: 72-105; Cikánští osídlenci Českokrumlovska po roce 1945. (K charakteristickým rysům jednotlivých skupin osídlenců a jejich civilizační a kulturní úrovni), in: Zpravodaj KSVI ÚEF ČSAV 6, sv. 2, Praha 1982: 116-135; Proměny etnické skupiny Cikánů-Romů v rámci tvořící se lokální společnosti novoosídleneckého pohraničí po roce 1945 (na příkladě Českokrumlovska), in: Zpravodaj KSVI ÚEF ČSAV, sv. 5, Praha 1982: 41-47; The Gypsies in Czechoslovakia, Journal of the Gypsy Lore Society (Edinburgh), 1970, 3-4: 84-97; 1971, 1-2: 39-54; Les recherches contemporaines concernant les Tsiganes de Tchécoslovaquie, in: Études. Hommes et Migration - Tsiganes et nomades: Tendences actuelles de la recherche, Paris 1978: 37-41; Cikáni-Romové v českém pohraničí po roce 1945 - jejich odlišná etnicita a problém integrace s majoritní společností, in: Sborník z konference ÚEF ČSAV - Etnické procesy v pohraničí českých zemí po roce 1945 (společnost a kultura), ÚEF ČSAV, Praha 1986, 3: 31-51; Lidové náboženství Cikánů-Romů v 50. letech 20. století, před rozpadem jejich tradiční komunity, Slovenský národopis 36 (1986), 1: 93-104; Cikáni-Romové v městském prostředí Českého Krumlova (1945-1988), in: Zpravodaj koordinované sítě vědeckých informací pro etnografii a folkloristiku 13 (1988): 2-18; K specifike sovremennoj problematiki Cygan v Čechoslovakii i osobenno v češskich pograničnych oblasťach, in Sbornik Instituta za proučavanje nacionalnih odnosa, Sarajevo 1989: 131-137; Narodna muzika kod Roma u Čechoslovačkoj, ibid.: 413-420; Muzeum romské kultury, jeho práce a úkoly, Bulletin Muzea romské kultury, č. 1, Brno 1992: 1-3; Ke způsobu bydlení Romů v českých zemích a na Slovensku, ibid.: 8-15; K současným změnám romského společenství a způsobu života, Bulletin Muzea romské kultury, č. 2, Brno 1993: 12-18; Ke změnám způsobu romského odívání, Bulletin Muzea romské kultury, č. 3, Brno 1994: 13-19; Romské etnikum v pohybu - k přeměnám jeho společenství, života a kultury, Slezský sborník SZM 93, 1-2, Opava 1995: 143-147. (al)

DERČÍK (Dercsik, Dertsik) Ján Nepomuk - slovenský semitista, teolog

* 16. 5. 1785 Čadca, + 29. 7. 1842 Budín-Budapešť

Studium filozofie absolvoval 1801 na akademii v Bratislavě; 1804 vystudoval teologii na Pázmaneu ve Vídni a získal titul ThDr.; profesorem byl jmenován 1809.

V letech 1806-9 působil jako studijní dohližitel na generálním semináři v Pešti, 1809-14 jako profesor biblistiky a semitských jazyků na semináři v Trnavě, od 1826 byl profesorem semitských jazyků na univerzitě v Pešti. Roku 1826 byl jmenován ostřihomským kanonikem a ředitelem generálního semináře, 1829 byl ustanoven církevním cenzorem knih, 1830 se stal titulárním zoborským opatem, 1833 šaštínským archidiákonem a děkanem fakulty v Pešti, 1836 titulárním prištinským biskupem, členem místodržitelské rady, rektorem univerzity v Pešti a tajným radou.

Věnoval se metodickému studiu semitských jazyků. Je autorem učebnice arabštiny, aramejštiny a syrštiny. V rukopisu se zachovaly jeho přednášky z roku 1817 a gramatika aramejštiny (uloženy v odd. rukopisů v Országos Széchényi Könyvtár v Budapešti). Podporoval mj. slovenského básníka Jána Hollého, který mu věnoval tři příležitostné básně a ódu.

D.-k.: Institutiones linguae arabicae, Wien 1817; Paralella linguae arameicae seu chaldaicae et syriacae institutio, Budapest 1835; Sermo dum regia universita... nata lium suorum a Petro Pázmány... Tyrnaviae, Budapest 1836; Grammatica aramaea et versiones a lingua aramaea... (rkp.).

L.: Slovenský biografický slovník, zv. 1, Martin 1986: 462.

(ko)

DOLEŽALOVÁ (roz. Vlčková) Anna - slovenská sinoložka a překladatelka z moderní čínštiny

* 28. 4. 1935 Ružomberok, + 23. 10. 1992 Bratislava

Roku 1958 ukončila studium sinologie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a od 1959 působila jako vědecká pracovnice v Kabinetu orientalistiky SAV v Bratislavě. Roku 1968 obhájila v Orientálním ústavu ČSAV v Praze kandidátskou disertační práci Jü Ta-fu: špecifické rysy jeho literárnej tvorby. Během vědeckého působení v SAV se specializovala na literárněvědní výzkum moderní čínské literatury i literárního života v Číně, avšak mimoto se věnovala i politologickému výzkumu různých aktuálních kulturně politických jevů, které se začaly objevovat v moderním vývoji Číny bezprostředně po ukončení tzv. "kulturní revoluce". Od roku 1988 působila externě i na katedře jazyků a kultur Dálného východu FF UKo v Bratislavě, kde přednášela moderní čínskou literaturu.

Během svého vědeckého působení v SAV byla členkou předsednictev Evropské asociace čínských studií (EACS), Československé i Slovenské orientalistické společnosti a Československo-čínské společnosti.

D.-k: Yü Ta-fu: Specific Traits of his Literary Creation, London & New York 1971, 237 s.; (přel.), Jü Tafu: Večer opitý jarným vetrom, Bratislava 1960, 172 s.; Čína (Veľká ilustrovaná kniha o Číne), Bratislava 1991, 126 s.; A Selective Guide to Chinese Literature 1900-1949, Leiden 1990 [autorka hesel o Jü Ta-fuovi]; (ed. a spoluaut.), Čínska kultúra a maoizmus, Bratislava 1982, 252 s.; Yü Ta-fu yanjiu, Urumči 1996, 175 s.

D.-č./sb.: Korene a problémy modernej čínskej literatúry, Kultúrny život, 3. 10. 1959: 2; Remarks on the Life and the Work of Yü Ta-fu up to 1930, AAS 1 (1965): 53-81; La particolaritą della produzione letteraria di Yü Ta-fu, Annali dell' Istituto Orientale di Napoli XVII, fasc. 2: 137-145; A Survey of the Views of Yü Ta-fu on Society and Literature, Universitas Comeniana Philologica, Vol. XVII: 27-81; Two Novels of Yü Ta-fu - Two Approaches to Literary Creation, AAS 4 (1968):17-29; Movimento 4 maggio, I protagonisti della rivoluzione, Asia 4, La China, Milano 1975: 85-112; Periodization of Modern Chinese Literature, AAS 14 (1978): 27-32; Suggestions Regarding Periodization of Literature in the People's Republic of China, AAS 16 (1980): 153-159; Traits of Nationalism in the People's Republic of China's Cultural Policy, in: Problems of Nationalities, Ulanbatar 1980: 332-358; Theoretical Problems of Asian and African Literatures, AAS 18 (1982): 193-196; A New Image of Wang Zhaojun in Contemporary Chinese Drama, in: Kramers, R. P. (ed.), Continuity and Changes, Zurich 1982: 265-272; Two Waves of Criticism of the Film Script Bitter Love and of the Writer Bai Hua in 1981, AAS 19 (1983): 27-54; Nationalism and Literature of National Minorities of the People's Republic of China, in: Proceedings of the Fourth International Conference on the Theoretical Problems of Asian and African Literatures, Bratislava 1983: 83-90; Liu Binyan's Come-Back to the Contemporary Chinese Literary Scene, AAS 20 (1984): 81-100; Súčasná čínska literatúra, Revue svetovej literatúry (1986), 6: 74-86; New Qualities in Contemporary Chinese Stories in the 1979-1980 years, AAS 23 (1988): 45-67; P'ing-fan ti "you-p'ai" tsai Chung-kuo tang-tai hsiao-shuo ti hsing-hsiang [Obraz intelektuálů v čínských povídkách 80. let], in: Wen-hsüe yen-chiu ts'an-k'ao, No. 7, Peking 1987: 16-18; A müvészetek napjaink Kínájában, in: Természet és Társadalom, Budapest 1988, No. I: 48-53; La literatura xinesa comtemporania, Revista de Catalunya, No. 49, Barcelona 1990: 141-152.

L.: Heřmanová, Zdenka: Vzpomínka na Annu Doležalovou, NO 48 (1993), 2: 43-44; Forty Years of Sinology in Slovakia, in: European Association of Chinese Studies Surveys, 1996, No. 5: 44-45.

(čm)

DOLEŽELOVÁ-VELINGEROVÁ Milena - česká sinoložka

* 8. 2. 1932 Praha

V letech 1950-55 studovala na katedře Dálného východu Filozofické fakulty UK čínský jazyk a literaturu a pod vedením prof. J. Průška obhájila diplomovou práci Život a dílo moderního čínského spisovatele Kuo Mo-ža do roku 1927. Po promoci nastoupila jako odborná asistentka do Orientálního ústavu ČSAV, kde pracovala později i jako vedoucí čínské Lu Xunovy (Lu Sünovy) knihovny až do 1968. V letech 1958-59 byla vyslána na studijní pobyt do Ústavu literatury Čínské akademie věd v Pekingu, kde se zabývala výzkumem čínské vypravěčské literatury se zvláštním zřetelem k žánru zhugongdiao (prof. Wu Xiaoling). Na základě disertace Zhugongdiao: Analýza balad čínských vypravěčů z dvanáctého století získala 1965 v Orientálním ústavu vědeckou hodnost CSc.

Během neplacené dovolené 1967-68, kdy s rodinou navštívila USA, měla možnost krátkodobě působit v Centru čínských studií Michiganské univerzity, kde spolupracovala na anglickém překladu čínské balady ze 12. stol. V srpnu 1968 se vrátila do Prahy, ale v listopadu téhož roku odjela s rodinou do Kanady. Mezi lety 1969-75 působila na Torontské univerzitě jako docentka (associate professor), v letech 1975-96 jako profesorka. Roku 1996 se přestěhovala zpět do České republiky a působí jako hostující profesorka čínské literatury v Ústavu Dálného východu FF UK.

Věnuje se studiu čínské literatury se zaměřením na prózu dvacátého století, klasický čínský román, jakož i teorii románu, vypracovanou čínskými literáty v 17. stol. Svými studiemi o čínském románu z počátku 20. stol. jako o přechodném vývojovém stadiu mezi tradiční a moderní prózou ukázala na neudržitelnost zakořeněné představy, podle níž byla moderní literatura ostře oddělena od literatury tradiční. V Číně jsou oceňovány především její studie o narativních způsobech v románu pozdních let dynastie Čching (Qing; 1644-1911), protože tento aspekt čínské prózy byl dosud čínskými badateli zcela opomíjen.

V posledních letech zaměřila pozornost na historické přehodnocení Májového hnutí 1919 a na jeho spíše negativní roli v modernizačním procesu čínské kultury. Roku 1996 vznikl z jejího podnětu projekt "Čínský modernismus: Nový pohled na čínskou kulturu 1910-1917", jehož výsledky vyvracejí tradiční názor, že literární tvorba tohoto období byla bezcennou komerční zábavou, a ukazují, že právě v té době se v čínské kultuře a literatuře vyvinul přirozenou cestou modernismus, jehož četné rysy byly společné s modernismem evropským i americkým.

Od roku 1968 je členkou Association for Asian Studies, Canadian Comparative Literature Association a Toronto Semiotic Circle; od 1996 je členkou European Association for Chinese Studies, od 1998 členkou Česko-čínské společnosti.

D.-k.: (spoluaut. Crump, James I.), Ballad of the Hidden Dragon (Liu Chih-yüan chu-kung-tiao), úvod a překlad z čínštiny, Oxford University Press, London 1971, 121 s.; (ed. a spoluaut.), The Chinese Novel at the Turn of the Century, University of Toronto Press, Toronto, Buffalo, London 1980, 241 s.; (přel. do čín.), Cong chuantong dao xiandai. 19 zhi 20 shiji zhuanzhe shiqi de Zhongguo xiaoshuo, Beijing daxue chubanshe, Beijing 1991, reprint 1998; (ed.), A Selective Guide to Chinese Literature 1900-1949. Volume I. The Novel, E. J. Brill, Leiden 1988, 238 s.; (ed. a spoluaut.), Poetics East and West. Monograph Series of the Toronto Semiotic Circle, No. 4, Toronto 1988-89, 234 s.; (spoluaut. a koed., s P. Hananem), Wu Xiaoling Remembered, DharmaGaia, Praha 1998, 120 s.; (spoluaut. a koed., s O. Králem), May Fourth Incomplete Modernity, Stanford University Press (v tisku).

D.-č./sb.: Čchü Jüan - básník a bojovník, NO 8 (1953), 5: 74-75; Tun Chuang - klenotnice starého čínského umění, NO 9 (1954), 4: 58; Kuo Mo-jo's Übersetzungen von Goethes Werken, ArOr 26 (1958), 427-497; Kuan Chan-čching - čínský Shakespeare, Lidová demokracie 29. 6. 1958: 5; V starobylém Čcheng-tu, městě čajoven, NO 14 (1959), 4: 67; The Editions of the Liu Chih-yüan chu-kung-tiao, ArOr 28 (1960): 282-89; Cesty čínského vypravěčského umění, NO 16 (1961), 1: 5-6; Pekingské legendy. Proč se Peking jmenoval Vlaštovčí město, Proč věje v Pekingu vítr s pískem [volné převyprávění dvou legend podle čín. originálu], NO 16 (1961), 4: 92-93; Dlouhá čínská zeď, NO 18 (1963), 5: 207-209; Kuo Mo-jo's Autobiographical Works, in J. Průšek (ed.), Studies in Modern Chinese Literature, Akademie-Verlag, Berlin 1964: 45-75; (s Lubomírem Doleželem), An Early Chinese Confessional Prose: Shen Fu's Six Chapters of a Floating Life, T'oung Pao LVIII (1972): 137-160; The Origins of Modern Chinese Literature, in: M. Goldman (ed.), Modern Chinese Literature in the May Fourth Era, Harvard University Press, Cambridge, Mass. 1977: 17-35 [paperbackový reprint 1985]; Lu Xun's 'Medicine', in: ibid.: 221-231 (přel. do čínštiny: Lu Xun de 'Yao' [Lu Xunova povídka "Lék"], Lu Xun de yanjiu [Studie o Lu Xunovi], Beijing 1979: 560-67; též in: Yue Daiyun (ed.), Guowai Lu Xun yanjiu lunji 1960-1981 [Zahraniční studie o Lu Xunovi], Beijing daxue chubanshe, Beijing 1981: 497-507); Typology of Plot Structures in Late Qing Novels, in: Doleželová-Velingerová, M. (ed.), The Chinese Novel at the Turn of the Century, University of Toronto Press, Toronto 1980: 38-56; Narrative Modes in Late Qing Novels, in: ibid.: 57-75; Li Xintian's Novel The Bright Red Star: The Making of a Revolutionary Hero, in: Wolfgang Kubin, Rudolf C. Wagner (ed.), Essays in Modern Chinese Literature and Literary Criticism, Brockmeyer, Bochum 1982: 150-167; Chinese Literary Modernity: Cultural Constraints upon its Understanding, in: Jonathan Hall and Ackbar Abbas (ed.), Literature and Anthropology, Hong Kong University Press, Hong Kong 1986: 96-115; Understanding Chinese Fiction 1900-1949, in: A Selective Guide to Chinese Literature 1900-1949. Vol. 1. The Novel, E. J. Brill, Leiden 1988: 3-45; Seventeenth-Century Chinese Theory of Narrative: A Reconstruction of its System and Concepts, in: Poetics East and West. Monograph Series of the Toronto Semiotic Circle, Number 4, Toronto 1988-89: 137-157; Traditional Chinese Theories of Drama and the Novel, ArOr 59 (1991), 2: 132-139; Chinese Theory and Criticism. 2. Pre-modern Chinese Theories of Drama and the Novel, in: Michael Groden and Martin Kreiswirth (ed.), The Johns Hopkins Guide to Literary Theory and Criticism, The Johns Hopkins University Press, London 1994: 149-155; European Studies of Modern Chinese Literature, in: Europe Studies China: Papers from an International Conference on the History of European Sinology, Han-shan Tang Books, London: 1995: 368-391; Constructions of the Cultural Memory: Writing Literary Histories in China 1904-1928, in: Milena Doleželová-Velingerová, Oldřich Král (ed.), May Fourth Incomplete Modernity, Stanford University Press, Stanford CA. (v tisku); Chinese Fiction 1897-1916: A New Historical Perspective, in: V. C. Mair (ed.), The Columbia History of Chinese Literature, Columbia University Press (v tisku).

L.: Who's Who in Writers, Editors & Poets: United States & Canada, December Press, Highland Park IL. 1995-96; Who's Who of Canadian Women, Who's Who Publications, Toronto 1995; Canadian Who's Who, University of Toronto Press, Toronto 1997. BIBLIOGRAFIE: Milena Doleželová-Velingerová. Bibliografie 1953-1997. Autobiografickou reflexi "A Retrospect with Prospect" napsala Milena Doleželová-Velingerová. Bibliografii uspořádala Hana Třísková. Bibliografická edice Orientálního ústavu AV ČR, sv. 10, Praha 1997. (A)

DOSTÁLEK Ctibor - český neurofyziolog se zaměřením na tradiční indické lékařství

* 3. 11. 1928 Žamberk

Po vystudování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1948-53, MUDr.) a postgraduálním studiu u prof. V. Laufbergera v Laboratoři vyšší nervové činnosti ČSAV (1953-56, CSc.) působil zprvu na tomto pracovišti (do 1959), pak na pozvání AV NDR založil a do 1962 vedl odd. pro vyšší nervovou činnost v Ústavu pro kortikoviscerální patologii a terapii v Berlíně, poté pracoval v pražské Laboratoři grafických vyšetřovacích metod, od 1973 jako její vedoucí; současně vedl externě oddělení pro vyšší nervovou činnost v Psychologickém ústavu ČSAV. V letech 1976-93 byl ředitelem Ústavu fyziologických regulací ČSAV, po jeho zrušení pracuje na katedře fyzioterapie Fakulty tělesné výchovy a sportu UK, kde byla zavedena hathajóga jako povinný předmět v oboru fyzioterapie funkčních poruch. Habilitoval se na FF UK (psychofyziologie, 1975), získal doktorskou vědeckou hodnost v oboru normální a patologické fyziologie (DrSc. 1976), 1977 byl zvolen členem korespondentem ČSAV a 1984 akademikem. V letech 1983-87 byl členem prezidia ČSAV. Přednášel na katedrách psychologie na FHF UK (1958-59) a FF UK (1967-73), na katedře psychiatrie Institutu pro další školení lékařů a farmaceutů (1985-92), na 3. lékařské fakultě UK (využití jógy pro prevenci civilizačních chorob, 1990-91) a na FF Slezské univerzity (1990-92).

Zabývá se hlavně výzkumem mechanismu adaptačních schopností v souvztažnosti se studiem východního lékařství a filozofie. Soustavně se věnuje výzkumu indické hathajógy z hlediska novodobé medicíny, prokázal nezbytnost jejího zařazení do rámce moderních lékařských věd (zejména v prevenci a jako doplňkové metody) a objevil některé fyziologické mechanismy jógických cvičení jako základ pro racionální zdůvodnění jejich využití v lékařství. Za to byl zvolen zakládajícím členem Indické akademie jógy při Benáreské hinduistické univerzitě ve Váránasí (1981) a obdržel cenu amerického Yoga Research Institute ve Philadelphii (1984). Rovněž se stal čestným poradcem (1994) a čestným patronem v Indické radě pro alternativní medicínu (IBAM), prezidentem Světové federace společností holistické medicíny (WFSHM) a členem New York Academy of Sciences (1996).

Za badatelský přínos a zásluhy o vědní obor byl oceněn zlatou plaketou ČSAV J. E. Purkyně (1984), medailí Purkyňovy univerzity v Brně (1987), od WFSHM získal Purna Swasthya Award (1991), od filadelfské Společnosti pro výzkum jógy "Swami Kuvalayananda Yoga Research Prize" (1996), od IBAM ocenění "Gem of Alternative Medicines" (1996), aj.

D.-k.: Rückläufige bedingte Verbindungen in ihrem Zusammenhang mit dem Wesen der höheren Nerventätigkeit, Prag - Berlin 1964, 119 s.; Časové a silové vztahy podnětů při tvorbě podmíněného spoje, Academia, Praha 1976, 119 s.; Hathajóga, Karolinum, Praha 1996, 80 s.

D.-č./sb.: Yoga - a returning constituent of medical sciences, The Journal of Research and Education in Indian Medicine (Varanasi) 1 (1982), 3: 9-15; (spoluaut. M. L. Gharote, E. Roldán), Agnisara and chi-rhythm in the EEG, Yoga-Mimamsa (Lonavla) 22 (1984), 3-4: 42-50; Yoga: A returning constituent of medical sciences, Yoga-Mimamsa 24 (1985), 2: 21-34; The empirical and experimental foundation of Yoga therapy, in: Gharote, M. L., Lockhart, M. (ed.), The art of survival. A guide to Yoga therapy, Unwin Hyman Ltd., London 1987: 26-33; Message of Indian science and culture for the present time, Yoga-Mimamsa 29 (1990), 2: 1-12; Hathayoga - a constituent of traditional Indian medicine "ayurveda", Neurosciences 16 (1990): 67-73; Psychological basis of Yoga techniques in the prevention of diseases, Homeostasis (Praha) 35 (1994), 4-5: 205-208; Yoga - a holistic method of harmonization the human being, Mandala nova international (Praha) 1 (1995): 9-19; Indian basis and system for holistic harmonization of human being, Sachitra Ayurved (Patna) 48 (1996), 8: 789-797.

L.: Malá čs. encyklopedie, sv. 2., Academia, Praha 1985; Kosatík, P., Petana, M., Třeštík, M. (ed.), Kdo je kdo, Praha 1991.

(mk)

DROZDÍK Ladislav - slovenský arabista, lingvista

* 3. 3. 1930 Nová Baňa (okr. Žiar nad Hronom)

V roce 1949 absolvoval studium na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, obor semitská filologie v kombinaci se slovenštinou; CSc. (Praha, 1967); doc. habilitace (Praha, 1979), 1991 jmenován docentem FF UKo v Bratislavě, 1992 profesorem.

Po ukončení studia, až po odchod do důchodu (1995), působil na FF UKo v Bratislavě jako vysokoškolský pedagog s převážným zaměřením na lingvistické disciplíny arabistiky; jako asistent FF UKo vedl kurs slovenštiny pro korejské vysokoškoláky (1954-55); 1959 byl vyslán na studijní pobyt v Egyptě, v letech 1961-62 působil jako lektor češtiny na Vysoké škole jazyků v Káhiře; 1969 pobýval jako hostující profesor na Utažské univerzitě (Middle East Center, University of Utah, Salt Lake City); absolvoval přednáškové pobyty v Tunisu (1985), Egyptě (1985), Jordánsku (1990).

V letech 1990-95 byl vedoucím katedry románské, klasické a semitské filologie, později katedry klasické a semitské filologie FF UKo. Pracoval jako odpovědný redaktor sborníku FF UKo Graecolatina et orientalia (1983-95), 1967-87 stál v čele Slovenské orientalistické společnosti při SAV. Roku 1986 mu byla udělena cena Jána Hollého; 1991 se stal členem Linguistic Society of America.

Předmětem jeho jazykovědného výzkumu bylo studium syntetické normy moderní spisovné arabštiny a jejích některých formálních projevů na úrovni gramatických kategorií: určenost, rod a číslo; probíhající proces neutralizace formálně značených gramatických funkcí sledoval na postupném zániku protikladu kauzativnost/reflexivnost u slovesných podstatných jmen a příčestí a zkoumal dopad tohoto procesu na odbornou terminologii; styčné body mezi gramatikou a slovníkem dokumentoval formálními projevy gramatické shody některých typů přívlastkových konstrukcí; destabilizaci některých jazykových systémů moderní spisovné arabštiny doložil více typy mezisystémových posunů.

Velkou pozornost věnoval lexikologickému výzkumu: sledoval hlavní rysy lexikálního vývoje jazyka v posledních dvou stoletích a v tomto rámci zkoumal podíl jednotlivých slovotvorných postupů na jeho lexikálním dozrávání: derivace, kompozice, přejímání cizích slov; v tomto kontextu studoval rovněž syntaktické struktury víceslovných pojmenování. Pozornost věnoval rovněž domácí filologické tradici a jejím terminologickým projevům. V současnosti zkoumá, na pozadí arabské diglosie a postupujícího procesu analytizace, proces pronikání moderní spisovné arabštiny a jejích substandardních variant do orální komunikace v kulturně prestižních situacích, které vylučují používání místních nářečí; v této souvislosti si rovněž všímá podílu arabského souhláskového písma na utváření a fixování difuzních struktur tohoto nenormovaného orálního média arabské intelektuální elity.

D.-k.: PŘEKLADY: Kalíla a Dimna [arabská verze Bidpajových bajek], Slovenský spisovateľ, Bratislava 1958, 303 s.; Ibn Chaldún: Al-Mukaddima - Úvod do dejín, Tatran, Bratislava 1984, 408 s.; (s Ľ. Feldekem), Žrebci poézie. Sedem ód zo starej Arábie, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1986, 127 s.; Mahmúd Darwíš: Oslava vysokého tieňa, 1984 [cena J. Hollého]; Nagíb Mahfúz: Zlodej a psy, Slovenský spisovateľ, Bratislava 1990, 151 s.

D.-č./sb.: The Loss of Relevance of Some Grammatical Meanings in Modern Written Arabic, Jazykovedný časopis SAV 15 (1964): 109-115; Compounding as a Second-Order Word-Formational Procedure in Modern Written Arabic, AAS 3 (1967): 60-97; Towards Defining the Structural Level of the Stem in Arabic, Orientalia Suecana 16 (1967): 85-95; Definiteness Patterning in Arabic, AAS 6 (1970): 9-49; Structural Changes with the 3 - 10 Cardinal Numbers in Arabic, GLO 3 (1971): 81-105; An Early Grammar of Colloquial Arabic, in: Sami A. Hanna (ed.), Mediaeval and Middle Eastern Studies in Honor of Aziz S. Atiya, E. J. Brill, Leiden 1972; The Dual Number in Arabic Nouns, GLO 4 (1972): 123-159; Three Types of Inter-Systemic Restatement in Arabic, Journal of Maltese Studies 11 (1977): 26-38; A Case of Inter-Systemic Polysemy in Arabic, AAS 13 (1977): 47-79; Derivational Patterns faccál and faccála in Arabic. A Study in the Arabic Word-Formation and Inflection, GLO 7-8 (1978): 155-216; Derivational System of Collective and Unit Nouns in Arabic, GLO 9-10 (1979): 165-207; Pluralization of Lexical Borrowings in Arabic as a Criterion of Inflectional Assimilation, GLO 11-12 (1981): 59-81; Grammatical, Derivational and Lexical Dimensions of Transitivity in Arabic, AAS 18 (1982): 29-52; Lexicon of Modern Written Arabic in the Period of Scientific and Technological Development, GLO 13-14 (1983): 73-115; Agreement as a Lexicon-Formative Factor in Arabic, AAS 21 (1985): 124-146; Descriptive Terms in the Lexicographic Treatment of Modern Written Arabic, GLO 15-16 (1987): 97-114; Explicit and Implicit Elements in Arabic Linguistic Terminology, AAS 25 (1990): 125-133; Evolutional Shifts of the Arabic Linguistic Terminology, GLO 19-20 (1990): 71-88; Arabic in Prestigious Oral Communication, in: Prosecký, Jiří (ed.), Ex Pede Pontis. Papers presented on the occasion of the 70th anniversary of the Oriental Institute Prague, Prague 1992: 23-34; Arabic Script as a Linguistic Factor, AAS (n. s.) 4 (1995), 1: 15-23; Identification Problems in the Arabic Derivation, AAS (n. s.) 4 (1995), 2: 182-198; The Impact of Honorific Stratification on the Identification of the Elided Subject in Korean, AAS (n. s.) 5 (1996), 1: 28-38.

(A)

DŘÍNEK Vladislav - český sinolog-politolog

* 4. 7. 1929 Zlín

Po studiu na právnické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě (1950-52) absolvoval v letech 1952-57 Diplomatický institut v Pekingu. V letech 1965-69 vykonával externí vědeckou aspiranturu na Právnické fakultě UKo v Bratislavě, kde také 1968 získal akademický titul JUDr. Dne 23. 4. 1997 mu byl Vědeckou radou Diplomatického institutu v Pekingu udělen titul profesor-konzultant.

V letech 1957-70 působil v asijském odboru Ministerstva zahraničních věcí, z toho 1960-64 jako diplomatický pracovník na zastupitelském úřadu v Pekingu. V období let 1970-89 byl vyloučen z veřejné činnosti; byla zrušena jeho externí aspirantura a mohl vykonávat jen příležitostné práce. Studiem čínské problematiky se nadále zabýval jen soukromě.

Roku 1990 byl rehabilitován a vrátil se do diplomatických služeb: 1990-93 pracoval jako rada-vyslanec na ZÚ ČSFR (později ČR) v Pekingu, 1993-95 ve 4. teritoriálním odboru MZV (čínská problematika), 1995-96 jako vědecký pracovník Ústavu mezinárodních vztahů. Od roku 1994 externě přednášel o současných problémech Číny a jejím postavení v asijsko-tichomořské oblasti na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE a Filozofické fakultě UP v Olomouci. Od 1. 9. 1997 pedagogicky působí na VŠE.

Je čestným členem České orientalistické společnosti, členem Evropské společnosti pro čínská studia a od 1997 členem předsednictva Česko-čínské společnosti.

D.-č./sb.: (pseud.), K některým otázkám kulturního vývoje Číny, Kulturní politika v zahraničí 2/87; (pseud.), Čínská tradiční kultura a současnost, Kulturní politika v zahraničí 2/89; Jak se Čína dívá na světový vývoj, Mezinárodní politika 6/95; Postavení Číny a perspektivy jejího vývoje, in: Politicko-strategická situace v asijsko-tichomořské oblasti, sborník ÚMV č. 3/96, Praha 1996; Hongkong dnes a zítra, Mezinárodní politika 3/96; Čou En-laj - vynikající státník a diplomat, Mezinárodní politika 4/98 aj.

(A)

DUBOVICKÝ Ivan - český amerikanista, etnolog

* 10. 10. 1959 Ružomberok

V letech 1978-82 studoval na Právnické fakultě UK v Praze, kde 1983 získal doktorát práv (JUDr.). Zároveň 1980-84 absolvoval studium etnologie na Filozofické fakultě UK v Praze a 1984 získal doktorát filozofie (PhDr.) z oboru obecné etnologie. Roku 1990-91 obdržel Fulbrightovo stipendium, v rámci kterého prováděl výzkum českých komunit v USA a výzkum českého přistěhovalectví do USA na Immigration History Research Center, University of Minnesota. Od roku 1991 působil jako odborný asistent v Ústavu etnologie FF UK se zaměřením na kulturní a sociální antropologii a studium etnicity. Od 1998 kulturní rada velvyslanectví ČR ve Washingtonu.

Zabývá se obecnou antropologií, studiem mezietnických vztahů v obou Amerikách a českou menšinou ve světě. Těmto tématům věnoval většinu studií, publikovaných v domácích i zahraničních časopisech. K jeho nejvýznamnějším pracím patří studie o výzkumu kulturních změn, dokumentovaných na analýze české menšiny v Argentině, Paraguayi a v USA.

Je členem České národopisné společnosti a Evropské asociace sociálních antropologů.

D.-k: Slovník obecné antropologie, Praha 1997; (přel.), L. Pospíšil: Etnologie práva, Praha 1997.

D.-č./sb.: Kolonizační pokusy v Argentině a meziválečná Československá republika, in: Češi v cizině 3, Praha 1988, 43 s.; Formování českého a slovenského etnika v Argentině, in: Češi v cizině 4, Praha 1989, 12 s.; The Czechs in America, ArOr 57 (1989): 170-172; Čeští krajané v Číně, NO 44 (1989) 4: 106-108; La política emigratoria en Bohemia en relación con Argentina, 1848-1938, Ibero-Americana Pragensia XXIII (1989), 30 s. a ibid. XXIV (1990), 36 s.; Slováci a Česi v Argentíne a krajanské školstvo v medzivojnovom období, in: Zahraniční Slováci a materinský jazyk. Sborník příspevkov z vedeckého sympózia k 125. výročiu založenia Matice slovenskej, Matica slovenská, Martin 1990, 11 s.; K otázce evropského přistěhovalectví do Paraguaye, AUC - Philosophica et Historica 3, Studia Ethnographica VII (1991), 21 s.; Právo a vystěhovalectví (pokus o historicko-antropologickou interpretaci práva), in: Češi v cizině 7, ÚEF ČSAV, Praha 1993, 26 s.; Czech-Americans: An Ethnic Dilemma, Nebraska History 74, No. 3 & 4 (Fall/Winter 1993): 14 s; (přel.), L. Pospíšil: Systémy víry: náboženství a magie, Český lid 80 (1993), Supplement, 25 s.; (přel.), E. Gellner: Antropologie a Evropa, Český lid 81 (1994), 2: 6 s.; Symbol na pomezí etnik, in: Kulturní symboly a etnické vědomí, Bohemia, Praha 1995, 25 s.; Etnicita a chicagská sociologická škola (Příspěvek k počátkům studia etnicity), Český lid 83 (1996), 1: 24 s.; David Zeisberger - moravský bratr mezi indiány, Český dialog 5 (1996): 2 s.

(A)

DUBOVSKÁ Zorica Marta - česká indonesistka

* 11. 4. 1926 Praha

Po maturitě na Drtinově reálném gymnáziu v Praze absolvovala v letech 1945-50 Vysokou školu hospodářských věd, směr zahraničně-obchodní, a získala titul komerční inženýr. Poté 1950-55 vystudovala Filologickou fakultu UK, obor obecný jazykozpyt se zaměřením na jazyky Indonésie (titul promovaný filolog).

Již během vysokoškolského studia pracovala v sektoru zahraničního obchodu (Exico, a. s., PZO Motokov, 1950-52); po promoci byla zaměstnána v Československé obchodní komoře (1955-57), poté působila na čs. zastupitelském úřadě v Jakartě (1957-59), ve Státním pedagogickém nakladatelství v redakci jazykových příruček (1959-62) a konečně jako učitelka indonéštiny na Jazykové škole v Praze (1962-84), od 1964 jako vedoucí jejího orientálního oddělení. Od roku 1984 je v důchodu.

Na Filozofické fakultě UK vyučovala externě indonéský jazyk a literaturu 1964-74 a znovu od října 1990, interně od 1994 dosud. Roku 1967 byla Městským soudem v Praze jmenována soudní tlumočnicí indonéského jazyka. V letech 1968-70 byla místopředsedkyní Společnosti československo-indonéského přátelství, 1990-94 předsedkyní Nusantary, společnosti přátel Indonésie, poté její výkonnou tajemnicí.

D.-k.: Indonéské lidové pohádky, Odeon, Praha 1966, 240 s.; Buku Batjaan Indonesia. Indonéská čítanka, SPN, Praha 1969, 231 s.; Úvod do javánštiny, Malé učebnice Nového Orientu, Academia 1974, 80 s.; (spoluaut. Vratislav Šťovíček), Contes d'Indonésie, Artia, Prague - Gründ, Paris 1979, 208 s.; též něm., Indonesische Märchen, Artia, Prag - Verlag Werner Dausien, Hanau 1979, 208 s., též holandsky.

D.-č./sb.: Lodě zemřelých duší, NO 28 (1973), 6: 169-171; Indonéština jako jazyk moderní indonéské společnosti, in: Jazyky národů Asie, Afriky a Oceánie a jejich vztah ke společnosti, politice a kultuře, Socialistická akademie ČR, Praha 1977: 33-49; Divadlo Juhovýchodnej Azie - Indonézia, in: Divadelné kultury Východu, Tatran, Bratislava 1987: 97-150; Bali - ostrov bohů a démonů, Lidé a země 4/1988; (spoluaut.), Světem jazyků, Albatros, Praha 1989: 296-324, 332; Baduy - kmen, který si zastavil čas, NO 50 (1995), 9: 331-334; Víra na ostrově Bali, Lidé a země 11/1996; (ed.), Antologie moderní indonéské literatury, NO 51 (1996), zvláštní číslo, 40 s.

(A)

DUBSKÝ Josef - romanista, zakladatel české hispanistické lexikografie

* 7. 2. 1917 Josefov, + 27. 2. 1996 Praha

Vystudoval obor čeština - francouzština na Filozofické fakultě UK v Praze; po nedobrovolném přerušení za 2. světové války ukončil studium 1946. Ve stejném roce dosáhl titulu PhDr., 1960 se stal kandidátem filologických věd, 1977 doktorem filologických věd. Roku 1964 se habilitoval jako docent VŠE, 1982 byl jmenován profesorem románské filologie a španělského jazyka na FF UK v Praze. Roku 1995 mu byla udělena emeritní profesura FF UK.

Jako učitel působil na různých typech škol: na Jazykové škole v Praze do 1939, na obchodních akademiích a středních ekonomických školách v letech 1940-57, na Vysoké škole ekonomické 1945-70, na Filozofické fakultě Brněnské univerzity 1957-61, na Univerzitě 17. listopadu v Praze 1970-74, na FF UK v Praze 1974-82, jako externí učitel a profesor konzultant 1986-93. Pobýval též jako hostující profesor Univerzity v Santiagu de Cuba a Universidad Autónoma v Madridu. Zastával funkce vedoucího katedry na VŠE a na Univerzitě 17. listopadu, pracoval rovněž jako ředitel Institutu překladatelství a tlumočnictví USL.

Byl členem Evropské asociace profesorů španělského jazyka (AEPE) a Evropské asociace učitelů španělštiny jako cizího jazyka (ASELE) se sídlem v Madridu. Po dvě období předsedal Kruhu moderních filologů, byl čestným předsedou Česko-španělské společnosti a Asociace učitelů španělštiny ČR. Roku 1992 byl jmenován komturem Řádu Isabely Katolické.

Zabýval se zejména španělskou lexikologií, lexikografií a stylistikou, především se zaměřením na odborný text, ale i otázkami obecnějšího charakteru (problémy sdělné hodnoty španělského slovesa). Významná a vpravdě zakladatelská je jeho práce lexikografická, ceněn je i jako autor učebnic.

D.-k: Česko-španělská obchodní frazeologie, Praha 1952; Španělsko-český slovník, 1. vyd., Praha 1959, 5. vyd., 1992; (s J. Vachkem), Dictionnaire de linguistique de l'École de Prague, Anvers, Utrecht 1960; Francouzsko-český hospodářský slovník, Praha 1964; Estilística de la lengua, Santiago de Cuba 1969; Školství v Latinské Americe, Praha 1974; (s kol.), Velký španělsko-český slovník, Praha 1977; Observaciones sobre el léxico santiaguero, AUC - Philologica, Praha 1977; Capítulos de estilística funcional comparada, Praha 1980; Aspectos lingüísticos de las cartas comerciales, Madrid 1984; (s kol.), Velký česko-španělský slovník, Praha 1996.

D.-č./sb.: Substativní sloh ve španělštině, Časopis pro moderní filologii 31 (1948): 201-207; La périphrase dar + nom en espagnol, Sborník prací filosofické fakulty Brněnské university, 1975: 76-78; Poznámky k španělskému subjunktivu, Cizí jazyky III (1957-58): 322-325; Poznámky k tzv. nadbytečnému zájmennému předmětu ve španělštině, Cizí jazyky V (1961-62): 385-387; Konstatní a potenciální složky odborného jazykového projevu, Cizí jazyky VI (1962-63): 292-296; Americká španělština ve výuce, Cizí jazyky VIII (1964-65): 5-9; Las formas descompuestas en el español antiguo, Revista de Filología Española 66 (1963): 31-48; Composition, dérivation et décomposition, Lingua 16: 190-198; Intercambio de componentes en las formas descompuestas, Bulletine Hispanique 77 (1965): 343-352; Funkce jmenných tvarů v hovorové španělštině, Cizí jazyky X (1966-67): 5-9; El infinitivo en la réplica, Español Actual 8 (1966): 1-3; El aspecto estilístico de un fenómeno lingüístico, Philologica Pragensia 10 (1967): 21-28; Las teorías estilísticas, Noticias culturales del Instituto Caro y Cuervo (1968): 17; Al margen de un rasgo del léxico hispanoamericano, Ibero-Americana Pragensia II (1969): 51-57; Estructuración semántica de modismos, Ibero-Americana Pragensia VIII (1974): 51-58; Algunos rasgos del estilo de las cartas comerciales españolas, Español Actual 32 (1975): 19-22; Transposiciones modales, in: Sborník prací o jazyce a překládání II., Praha 1974: 36-52; La situación de los estudios del español en Checoslovaquia, Boletín de AEPE VIII (1976), 15: 33-36; Los titulares discursivos en la prensa cubana, Ibero-Americana Pragensia XI (1978): 113-120; Rección nominal explícita e implícita, Ibero-Americana Pragensia XII (1978): 91-98; Die Explizitation und Implizitation und ihre Anwendung in der linguistischen Analyse, Linguistische Arbeitsberichte, Universität Leipzig 25 (1979): 79; Porovnávací stylistika a odborný překlad, in: AUC - Philologica 4-5, Slavica Pragensia XXIII, UK, Praha 1980: 261-267; El valor explícito de las construcciones verbales y verbonominales del español, Español Actual 41 (1984): 13-20; Sobre el valor comunicativo del verbo español, AUC - Romanistica Pragensia XVI, UK, Praha 1988: 85-89; Al margen de la complementariedad léxico-sintáctica en español, Hispanistica Posnaniensia 1991: 31-37; Medios léxico-gramaticales de comunicación, Linguistica Pragensia 1993, 1: 1-7.

L.: Šabršula, J., in: Philologica Pragensia 20 (1997): 1-2; Kullová, J., in: XVII. Ročenka Kruhu moderních filologů při Československé akademii věd (1988): 1-2; Kullová, J., in: Ibero-Americana Pragensia XXI (1987): 227-230; Králová, J., in: Linguistica Pragensia (1992), 1: 36; Králová, J., in: Ibero-Americana Pragensia XXX (1996): 293-294; M. Sládková, in: Lingustica Pragensia (1996), 1: 3-4; Hlavičková, V., Vlasák, V., in: Cizí jazyky 40 (1996-97), 1-2: 29-30.

(kl)

DUDA Herbert W. - rakouský osmanista, turkolog a íránista

* 18. 1. 1900 Linec, + 16. 2. 1975 Vídeň

Orientalistická studia absolvoval v Praze, Lipsku a ve Vídni. V Lipsku se roku 1943 habilitoval, od 1936 byl mimořádným profesorem ve Vratislavi, od 1943 do odchodu do důchodu profesorem turecké a perské filologie a islamistiky ve Vídni. Žil celkem asi pět let v Turecku, měl široký záběr zájmů. Řadu článků v letech 1919-26 v německých časopisech a první knížku publikoval v Praze. Roku 1932 byl zvolen činným členem Orientálního ústavu v Praze a v jeho okruhu publikoval své vědecké práce.

D.-k.: Zypressenraschen (Skizzen aus dem Orient), Praha 1919; Das Druckwesen in der Türkei, b. m. 1925; Ahmed Haschim. Ein türkischer Dichter der Gegenwart, Berlin 1929; Die Sprache der Qyrq Vezir-Erzählungen, Leipzig 1930; Fasl-i Ferhat, Istanbul 1931; Ferhád und Schírín. Die literarische Geschichte eines persischen Sagenstoffes, Monografie Archivu orientálního č. 2, Prag 1933; O. Zákání: Katze und Maus, Wien 1947; Vom Kalifat zur Republik. Die Türkei in 19. u. 20. Jh., Wien 1948; Balkantürkische Studien, Wien 1949; Die Seltschukengeschichte des Ibn Bibi, Munksgaard - Kopenhagen 1959.

D.-č./sb.: Ein angebliches Behzád-Miniaturen-Manuscript im Topkapu Seraj zu Stambul, ArOr 3 (1931): 359-361; Die Gesundung der türkischen Sprachreform, Der Islam 26 (1942); Bei Sádeq Tschúbak, Bustan 3 (1962) aj.

L.: Jansky, H.: Herbert W. Duda ein Sechziger, Wiener Zeitschrift für die Kunde des Morgenlandes 56 (1960): iii-xvi.

BIBLIOGRAFIE: H. W. Duda, Meine Schriften 1919-1969, Wien 1970.

(jb)

DUKES Leopold - uherský hebraista a judaista

* 2. 2. 1810, Bratislava, + 3. 8. 1891 Vídeň

Studoval na ješivách v Bratislavě a ve Würzburgu. Jako soukromý učenec se věnoval studiu hebrejských rukopisů v evropských knihovnách a podílel se na edicích hebrejských děl středověkých židovských autorů (Šelomo Ibn Gabirol, Moše Ibn Ezra) a pod.

D.-k.: Moses ben Esra, Wien 1839; Beiträge zur Geschichte der ältesten Auslegung und Spracherklärung des Alten Testament, Wien 1844; Die ältesten hebräischen Exegeten, Grammatiker und Lexikographen, Wien 1844; Die Sprache der Mischna, Wien 1846; Salomo Ibn Gabirol, Wien 1860.

L.: Encyclopaedia Judaica, Vol. 6, Jerusalem 1971: sl. 266-267; Slovenský biografický slovník, zv. 1, Martin 1986: 522.

(ko)

DURDÍK Pavel - český lékař, etnograf, cestovatel, překladatel a publicista

[pseud. A. F. Balan]

* 23. 5. 1843 Hořice, + 17. 8. 1903 Jaroměř

V letech 1853-61 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté medicínu v Praze; po promoci 1867 krátce studoval na univerzitě v Lipsku.

Byl jedním z patnácti dětí hořovického kloboučníka. Mládí prožil v Hradci Králové. Patřil do generace romanticky slavjanofilské, a proto se 1868 stal osobním lékařem knížete Repnina v Jagotíně u Kyjeva. Zde začal se svou publikační činností. Přispíval do ruských novin, kam psal o české kultuře a životě. Jeho úvahy byly mnohdy velmi kritické a útočné, a proto začal používat literární pseudonym A. F. Balan. Předmětem jeho kritik bylo především snílkovské slavjanofilství. Upozorňoval na to, že představitelé carského režimu, konzervativní ruská inteligence i pravoslavná církev si slavjanofilství představují vlastně jako zrušení ostatních slovanských národů a jejich pohlcení samoděržavím. Zároveň studoval ruskou literaturu a umění a posílal své studie do Národních listů a do Osvěty.

Roku 1877 - po deseti letech - se vrátil zpět do Čech. Po složení zkoušek se stal důstojníkem zdravotnictví holandské koloniální armády a koncem roku 1877 odjel do jv. Asie jako vojenský lékař. První tři roky strávil na Sumatře, kde se plně věnoval svým lékařským povinnostem. Po převelení na ostrov Nias, ležícím na severozápad od pobřeží Sumatry, měl již službu klidnější, takže mohl provádět sběry a národopisné i přírodovědné studie. Na Niasu provedl nejvíce sběrů etnografických a entomologických. Oslabený malárií byl nucen tropy opustit a 1883, po více než pěti letech, se vrátil do Čech. Usadil se v Praze u své sestry. Finančně byl zajištěn, a proto lékařskou praxi již nevykonával. Podnikl ještě dvě kratší cesty: roku 1888 do Ženevy a roce 1894 do Španělska. V Praze žil velmi osamoceně. Vedl velmi skromnou korespondenci. V září 1901 byl raněn mrtvicí a ochrnula mu pravá polovina těla. Zemřel náhle roku 1903 v Jaroměři při návštěvě svého přítele.

Cestopisné poznatky a postřehy z Indonésie uveřejňoval v článcích a teprve 1893 je shrnul, doplnil a vydal v knize Pět let v Sumatře. Publikovány byly také dopisy, které adresoval manželům Náprstkovým. Kromě cestopisů se zabýval literární a překladatelskou činností. Překládal ruské hry, především Tolstého, Turgeněva a Ostrovského. Zvláště Turgeněv byl předmětem jeho úvah. Tyto statě byly uveřejňovány v Osvětě, Květech, Světozoru, Slovanském sborníku, Zlaté Praze a v Ženských listech. Jeho etnografické sbírky jsou uloženy v Náprstkově muzeu. Jeho život a dílo literárně zpracoval J. Novák.

D.-k.: Pět let na Sumatře. Vyprávění vojenského lékaře, F. Bačkovský, Praha 1893, 447 s.; Příroda a zvířata na Sumatře. Obrázky z horských krajů, F. Bačkovský, Praha 1894, 148 s.; Zápasy s býky, 1895; U lidožroutů, 1897; Manželství v tropech, E. Weinfurter, Praha 1902, 227 s.; Erythema papsulatum uraemicum.

D.-č./sb.: O bájesloví a obřadnictví na ostrově Niasu, Světozor (1886); O domácím životě Niasovců, Lumír (1884); O významu lebky člověčí u Niasovců, Světozor (1884).

L.: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, Libri, Praha 1996: 84-85.

(br)

DUS Jan - český teolog, biblista a historik

* 19. 7. 1931 Náchod

Studoval teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v letech 1950-57. V období let 1957-64 byl vikářem a farářem Českobratrské církve evangelické v Chotiněvsi (okr. Litoměřice). Od roku 1964 do roku 1966 pracoval jako čerpadlář. V letech 1966-72 působil jako farář ČCE v Chrástu u Plzně. Po bezdůvodném odnětí souhlasu k výkonu duchovenské služby na základě otevřených protestů proti vstupu okupačních vojsk do Československa roku 1968 byl potom až do roku 1990 zaměstnán jako cihlářský dělník, skladník a topič. Na základě svých pozoruhodných prací se stal v obtížné době externím stipendistou univerzity v holandském Leidenu. Od roku 1991 je v důchodu a žije v Praze.

Jeho přínos spočívá především v zájmu o naší historiografií opomíjené dějiny předchůdců a obsazování Izraele i následující doby Soudců (12.-11. stol. př. Kr.), kde v teologické interpretaci srovnává rozdílná východiska a odlišné možnosti s okolními zeměmi (Chetité, Egypt, Mezopotámie).

D.-k.: Israelitische Vorfahren - Vasallen palästinischer Stadtstaaten? (Revisionsbedürftigkeit der Landnahmehypothese vom Albrecht Alt), Europäische Hochschulschriften, Reihe XXIII - Theologie, sv. 404, Peter Lang Verlag, Frankfurt a. M. 1991; Theokratische Demokratie des alten Israel. Fünf Studien zur Geschichte Israels, Peter Lang Verlag, Frankfurt a. M. 1992.

D.-č./sb.: Melek-Sor - Merlqart?, ArOr 26 (1958): 179-185; Die altisraelitische amphyktionische Poesie, Zeitschrift für Alttestamentliche Wissenschaft 75 (1963): 45-54; Die Sufeten Israels, ArOr 31 (1963): 444-469; Die Lösung des Rätsels von Jos. 22, ArOr 32 (1964): 529-546; Herabfahren Jahwes auf die Lade und Entziehung der Feuerwolke, Vetus Testamentum 19 (1969): 290-311; Mose oder Josua? Zum Problem des Stifters der israelitischen Religion, ArOr 39 (1971): 16-45; Zur bewegten Geschichte der israelitischen Lade, Annali del Istituto Orientale di Napoli 41 (1981): 351-383; Israel und die Fremdvölker bis zum Ende der Republik, ArOr 61 (1993): 113-130.

(bh)

DVOŘÁK Rudolf - zakladatel české orientalistiky

* 12. 11. 1860 Dříteň u Českých Budějovic, + 1. 2. 1920 Praha

Studoval klasickou a orientální filologii u prof. J. Košuta a M. Grünerta v letech 1879-92 na Univerzitě Karlově a 1882-88 v Lipsku a Mnichově u německých orientalistů H. L. Fleischera (arabštinu, turečtinu, perštinu), L. Krehla (semitistiku), F. Delitzsche (asyriologii), H. G. C. Gabelentze (čínštinu, japonštinu, mandžuštinu), G. Eberse (egyptologii) aj. V roce 1884 se habilitoval pro orientální filologii na české UK jako soukromý docent. Roku 1890 byl jmenován mimořádným profesorem a zvolen dopisujícím členem České akademie císaře Františka Josefa (mimořádný člen 1904, řádný člen 1908). V letech 1892-98 řídil kancelář Ottova slovníku naučného, jehož byl přispěvatelem. Roku 1896 se stal řádným profesorem orientální filologie, 1897 mimořádným členem České královské společnosti nauk (řádný člen 1908). Ve školním roce 1900-01 byl děkanem FF UK. Roku 1907 se stal členem zahraničního odboru Národní rady české, 1914 generálním sekretářem Akademie věd, ve školním roce 1915-16 rektorem UK.

Zabýval se zvláště orientální filologií, literaturou a kulturní historií východních národů. Bádal v oblasti arabistiky, turkologie, íránistiky, asyriologie, egyptologie a sinologie, pokračoval v biblických studiích. Psal o arabské, perské, turecké a čínské literatuře, zvláště o básnících arabského světa, o perských autorech Sa'dím a Háfezovi, tureckém básníkovi Bákím, o hebrejské biblické poezii aj. Z východních literatur též hojně překládal. Významné jsou jeho práce o islámu, cizích slovech v koránu, arabské geografii, čínském myšlení a způsobu života. Psal i o orientálních, zvláště semitských jazycích, o vzniku a vývoji písma. Je autorem většiny orientalistických hesel v Ottově slovníku naučném.

D.-k: Číňana Konfucia život a nauka. I. Život Konfuciův, Praha 1887, 62 s.; Číňana Konfucia život a nauka. II. Nauka Konfuciova, Praha 1889, 89 s.; Píseň písní, Praha (1893), 57 s.; Kniha Rút, Praha (1893), 26 s.; Abű Fir's, ein arabischer Dichter und Held, Leiden 1895, 344 s.; Chinas Religionen. Erster Teil: Confucius und seine Lehre, Münster 1895, vii, 244 s.; (přel., s J. Vrchlickým), Ši-kingu dílu prvního kniha I.-VI., Praha (1898), 115 s.; Čína. Popis říše, národa, jeho mravů a obyčejů, Praha 1900, 189 s.; Chinas Religionen. Zweiter Teil: Lao Tsi und seine Lehre, Münster 1903, viii, 216 s.; Dějiny mravouky v Orientě. Díl I. Konfucius, Praha 1904, 188 s.; Baki's Diwan, Ghazalijjat, Leiden 1908-11; Žalmy. Podle zásad hebrejské metriky, část 1. Žalm 1-72, Praha 1911, vii, 373 s.; (přel., s J. Vrchlickým), Ši-king. Dílu prvního kniha VII-XV, Praha (1912), 96 s.; Slavný básník a myslitel arabský XI. stol. Abul alá, Praha 1916, 33 s.; idem, Česká mysl, r. 16, Praha 1915/17: 97-128; Píseň písní, Praha 1918, 32 s.; Laotsiova kanonická kniha o Tau a ctnosti (Tao tek-king), Kladno (1920), 128 s.

D.-č./sb.: Ein Beitrag zur Frage über die Fremdwörter im Koran, Zeitschrift für Keilschriftforschung I, 2, München 1884, No. 6, 36 s.; O kulturním významu Arabů pro Evropu, Lumír 12 (1884): 392-5, 408-11, 426-8, též samost.; Über "tinuru" des Assyrisch babylonischen und die demselben entsprechenden Formen der übrigen semitischen Sprachen, Zeitschrift für Keilschriftforschung (1884): 115-150; Über die Fremdwörter im Koran, Sitzungsberichte der philologischen-historischen Classe der königlichen Akademie der Wissenschaften in Wien 109 (1885), Heft 1: 481-562, též samost., 82 s.; O vzniku a vývoji písma, Athenaeum 2 (1884-5): 261-70, 289-303; Zeměpis u Arabů. Ibn Batúta, Zeměpisný sborník 2 (1887): 23-33, 76-86, 142-154, 249-260, 314-329, 405-429, 467-499; Sind türkische Dichterausgaben zu vokalisieren? ZDMG 42 (1888): 102-112; B'k' als Dichter, ZDMG 42 (1888): 188, 560-586; Papyrusy Fajjúmské, Athenaeum 5 (1887-8): 273-280; Arabský básník abu-l-Alá a jeho názor světový, Časopis Musea království českého 62 (1888): 122-151, též samost.; Počátky geografie u Arabů, Sborník zeměpisný 3 (1888): 161-4, 213-15; Husn u dil (Schönheit und Herz). Persische Allegorie von Fattâhî aus Nâhîšâpür, herausgegeben, übersetzt, erklärt und mit Lâmiî's türkischer Bearbeitung verglichen, Sitzungsberichte der philologischen-historischen Classe der königlichen Akademie der Wissenschaften in Wien 118 (1889), Abt. 4, 150 s.; Arabský geograf Istachrí a jeho zprávy o Slovanech, Sborník zeměpisný 3 (1889): 297-306; Geografie Abulfidova, Zeměpisný sborník 3 (1890): 417-20; Über eine zu veranstaltende Ausgabe des grössten türkischen Lyrikers Bâkî. Mit einer Ausgabe von neun Kasîden desselben, Actes du huitième Congrès international des Orientalistes tenu en 1899 à Stockholm et à Christiania, Sect. I: Sémitiques (B), Leide 1893: 473-527; Rolnictví v Číně staré a moderní, Athenaeum 10 (1892-3): 267-273, 300-305; Über den bildlichen Ausdruck der persischen Erotik, Deutsche Revue, Berlin 1894: 130-40; Der arabische Dichter Abü Firâs und seine Poesie, Actes du dixième Congrès international des Orientalistes, Genève 1894, Troisième partie, Sect. III. Langues musulmanes, Leide 1896: 69-83; Abu Firas, arabský básník a rek X. stol., Věstník Královské české společnosti nauk, Tř. filologicko-historicko-jazykozpytná, 1896 (Praha 1897), iv, 21 s.; Jazyky východní, Památník na oslavu padesátiletého panovnického jubilea jeho veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848-1898, Praha 1898: 85-88; Snahy Františka Palackého o vydání české encyklopedie, Památník na oslavu stých narozenin Františka Palackého, Praha 1898: 337-366; Myšlenková povaha Číny, Česká revue 2 (1898-9): 1039-48, 1172-80, 1338-46; Konfucius a Lao-tsi. Srovnávací studie z filosofie čínské, Česká mysl 1 (1900): 164-74; Exegetisches zum Hohenliede, Věstník Královské české společnosti nauk, Tř. filologicko-historicko-jazykozpytná, 1901 (Praha 1902), iii, 8 s.; Čínský filosof Lao-tsi a kniha jeho výroků Tao-tek-king, Věstník České akademie pro vědy, slovesnost a umění 13 (1904): 41-53, 105-118, 263-276, 409-415, 494-524, 647-657; Poesie žalmů, Almanach České akademie pro vědy, slovesnost a umění 20 (1910): 208-257.

L.: OSN 8, Praha 1894: 269-70; OSN Dodatky, Praha 1909: 310-311; OSNND, 2, sv. 1, Praha 1932: 313; J. B(orecký): Dr. Rudolf Dvořák, Máj 9 (1911): 118-20; Almanach České akademie 22 (1912): 22; Z. N(ejedlý): Prof. Rud. Dvořák, Česká stráž 3 (1920), č. 7: 5.

(jš)

DVOŘÁKOVÁ (roz. Pešková) Vladimíra - česká politoložka, latinoamerikanistka

*11. 2. 1957 Karlovy Vary

Vystudovala obor historie - ruština na Filozofické fakultě UK v letech 1976-81. V roce 1982 na téže fakultě získala titul PhDr., v roce 1987 obhájila v Orientálním ústavu ČSAV kandidátskou disertační práci Mexická zahraniční politika vůči Střední Americe. V letech 1981-90 pracovala v oddělení Latinské Ameriky OÚ ČSAV, 1990-92 v Kabinetu politologie Ústavu státu a práva ČSAV, od roku 1994 působí na katedře politologie Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické. Zde se 1994 na základě spisu Transformace systémů a demokracie habilitovala.

V letech 1987-90 byla členkou redakční rady časopisu Latinská Amerika - Dějiny a současnost, od 1994 pracovala jako výkonná redaktorka časopisu Politologická revue, od 1996 působí jako šéfredaktorka časopisu Současná Evropa a Česká republika. Od roku 1994 je členkou výkonného výboru České společnosti pro politické vědy.

Zabývá se zejména problematikou revolucí, závislostí, nerovnoměrným vývojem, přechody k demokracii, komparativní politikou.

D.-k.: (spoluaut. Miloslav Ransdorf), The Roots of American Political Culture, Orientální ústav ČSAV, Praha 1988; (spoluaut. Jiří Kunc), Nikaragua, Svoboda, Praha 1990, 238 s.; (spoluaut. Jiří Kunc, Miloslav Ransdorf), Staré struktury a lustrace v novodobých dějinách, SAKKO, Praha 1992, 93 s.; (spoluaut. Jiří Kunc), O přechodech k demokracii, SLON, Praha 1994, 156 s.

D.-č./sb.: Zahraniční politika a závislost (případ Mexika), Latinská Amerika - Dějiny a současnost, 1988, 1: 71-102; Foreign Policy and Dependency (The Case of Mexico), ArOr 57 (1989), 2; (spoluaut. Jiří Kunc), Náboženská otázka v brazilských dějinách, Latinská Amerika - Dějiny a současnost 1989, 2: 256-265; Předpoklady a charakter osvobozeneckých válek, Latinská Amerika - Dějiny a současnost 1989, 2: 13-46; (spoluaut. Gabriela Štěchová), Sjednaná demokratizace, in: Politologie dnes 1, Kabinet politických věd při ÚSP ČSAV, Praha 1992: 46-59; Úvahy nad přechodem k demokracii, revue Prostor 19 (1992): 55-62; Tanky v ulicích Peru, Přítomnost (1992): 5; (spoluaut. Jiří Kunc), Nový svět: obyvatelé a dobyvatelé, Tvar (1992): 21-27; (spoluaut. Ivo Barteček), Počátky formování národních států v Latinské Americe, in: Acta Facultatis Philosophicae. Historica-Geografica, Universitas Ostraviensis, řada C-27, 1992: 17-35; Předpoklady přechodu k demokracii, in: Sborník politologický 2, VŠE, Praha 1994: 17-29; doslov, in: Kenneth Janda a kol., Výzva demokracie. Systém vlády v USA, SLON, Praha 1998: 397-403.

(A)


Zpět na abecední vyhledávání