Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-C Zpět na abecední vyhledávání D->

ČARNOGURSKÁ Marina - slovenská sinoložka, filozofka a překladatelka z klasické čínštiny

* 11. 6. 1940 Bratislava

Studia sinologie a filozofie na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze ukončila 1969 diplomovou prací Úvod do štúdia konfuciánskej etiky pod vedením @ T. Pokory. Do konce 1972 byla interní aspirantkou na katedře filozofie Filozofické fakulty Komenského univerzity v Bratislavě. Na základě politických prověrek pak byla téměř na dvacet let zbavena možnosti profesního působení v oboru a nebyla jí povolena ani obhajoba disertační práce. Tu mohla obhájit až po své rehabilitaci 1990. Současně začala opět pracovat v sinologii jako vědecká pracovnice Kabinetu orientalistiky SAV a pedagogicky působit na bratislavské univerzitě.

Roku 1992 získala grant tchajwanské nadace Chiang Ching-kuo Foundation for International Scholarly Exchange a následující dva roky pracovala na projektu zahrnujícím kompletní překlad a rozbor filozofického díla významného konfuciánského filozofa Sün-c'a. Kromě toho, v rámci své vědecké práce v SAV, se zabývá problematikou překladu čínských ideografických filozofických textů do evropských, foneticky psaných jazyků a srovnávacím výzkumem původních světonázorových orientací pravěkých civilizací, jakož i starověké taoistické a konfuciánské filosofie a jejich přínosem pro moderní světové filozofické dění. Zároveň přednáší klasickou čínštinu na katedře jazyků a kultur zemí Dálného východu FF UKo.

Je členkou Evropské asociace čínských studií (EACS), Slovenské asociace Římského klubu, Slovenské společnosti překladatelů umělecké literatury a členkou předsednictva Slovenské filozofické společnosti.

D.-k: A riekol Majster... [výběr a překlad starověkých konfuciánských textů], 1. vyd., Bratislava 1977, 187 s., 2. rozš. vyd. 1990, 213 s.; (přel.), Lao Še: Kosák mesiaca, Bratislava 1983; (s Egonem Bondym), Lao-c': O Ceste Tao a Jej tvorivej energii Te [překlad a lit. rekonstrukce původní formy originálu], Bratislava 1993, 104 s.; (ed. a odborný doslov), Príbehy dračích cisárov (Mýty Starej Číny), Bratislava 1993, 142 s., česká verze, Praha 1993; (ed.), Múdrosť Starej Číny [překlad, předmluva a poznámky], Bratislava 1995, 320 s.; (s Egonem Bondym), Lao-c': Tao Te ťing [nový přeprac. překlad a doslov], Bratislava 1996, 320 s.; (přel.), Cchaj Wen-ťi: Osemnásť plačov hunskej píšťaly, Košice 1996, 77 s.; Cchao Süe-čchin: Sen o Červenom pavilóne. Jar, Leto, 1., 2. diel [překlad a lit. rekonstrukce ve fonetickém jazyce], Bratislava 1996-2000, 569, 315 s.; Sün-c': Eseje, 1. - 9.esej, čínsko-slovenské zrcadlové vyd., 1. díl ze čtyřdílné monografie Sün-c', syntetik filozofického myslenia obdobia Bojujúcich štátov, Bratislava 2000, 322 s.

D.-č./sb.: Evropa a Čína, dva diametrální světonázorové modely? Dějiny a současnost 10 (1968), 4; Paradoxy maoistickej interpretácie Konfucia, Nové slovo (1976), 6: 18-19; Přirozený svět a jeho odraz v myšlení čínského starověku, in: Kulturní tradice Dálného Východu, Praha 1980: 13-24; Staročínske konfuciánske filozofické texty obdobia Bojujúcich štátov a ich literárny preklad, Filozofia 45 (1990), 6: 688-697; O potrebe zjednotenia prepisu čínskych znakov, názvov a mien v slovenčine, Slovenská reč 56 (1991), 4: 214-221; Bipolárna prírodná dialektika jin-jang, Filozofia 46 (1991), 5: 454-466; Zvláštnosti klasickej čínskej prozódie [studie odměněná prémií SLF], Literárny týždenník 5 (1992), 9: 3; Praveké svastické znaky, dôkazy pôvodne dialektických svetonázorových orientácií ľudstva, Filozofia 47 (1992),11: 665-671; Obituary - Anna Doležalová, AAS (n. s.) 1 (1992), 1: 3-5; Peculiarities and Problems in Literary Translation of Chinese Ideographical Texts into Indo-European Phonetic Languages, in: Chinese Literature and European Context, Rowaco Press, Bratislava 1994: 209-216; O niektorých aktuálnych problémoch svetovej historiológie, Historický časopis SAV 42 (1994), 1: 80-96; Klasická konfuciánska filozofia, špecifický svetonázorový model tzv. "živej etiky", Filozofia 49 (1994), 6: 337-345; "Normatívna" versus "živá" etika, kresťanský versus taoisticko-konfuciánsky model ľudského správania, Filozofia 50 (1995), 3: 164-171; Niekoľko téz z teórie prekladu klasických čínskych ideografických textov do indoeurópskych (foneticky písaných) jazykov, Slovak review 4 (1995),1: 33-51; Staroveká Čína v závere obdobia Bojujúcich štátov, Historický časopis SAV 43 (1995), 2: 282-293; Existuje gnozeologicky apriorný ?ontologický bod? Univerza ako teoreticky možný iniciátor jeho bytia? Filosofický časopis 43 (1995), 6: 1031-1042; Vplyv pôvodných regionálnych podmienok na vznik pravekých čínskych, indo-európskych a hebrejských svastických znakov, in: O čínské filosofii, literatuře a umění, Praha 1995: 31-42; ?Partnerský? alebo ?dominantný? model teórie bytia, ako výstižnejší odraz ontologickej reality? Filozofia 51 (1996): 1-7; Otázka smrti a interpretácia posmrtného života v klasickej čínskej filozofii, Filozofia 51 (1996), 5: 296-300; Schyľuje sa k "zemetraseniu" západnej kultúry?, in: Človek na prelome dvoch tisícročí, Banská Bystrica 1996: 12-24; Kam spěje na Zemi ohrožená a všechno ohrožující kultura, Literární noviny (1996), 23: 3; Forty Years of Sinology in Slovakia, in: European Association of Chinese Studies Surveys (1996), No. 5: 40-47; Some theses concerning a theory of translation of classical Chinese ideographical texts into phonetic texts of European languages, in: China and the Outer World. The 11th EACS Conference, Barcelona 1996: 103-104; Koncepcie klasickej čínskej filozofie v konfrontácii s modernou európskou svetonázorovou krízou, in: Viera, veda, spoločnosť (1996), 6: 37-47; On the Possibility of Synergistic Effect in the global Synthesis of Intellectual Heritage of Different Civilisations, in: Human Communication Studies 3: Discours - Intellectuals - Social Communications, Bratislava (1997): 266-273; Môže dôjť v ontologickom procese bytia Univerza k stavu "konečného zavŕšenia"? in: Pojem krízy. Genealógia. Distribúcia. Reflexia. Prešov 1997: 33-42; Minulosť a súčasnosť čínskeho taoistického centra Lou-kuan-tchaj, in: Hieron II(1997): 55-64; Nachádzame sa v období krízy filozofie alebo je to už obdobie kryštalizácie novej svetonázorovej orientácie našej civilizácie? in: Kríza filozofie - filozofia krízy? Bratislava 1998: 29-34; O historických koreňoch akulturačných stretov dvoch krajne protikladných civilizácií, Filozofia 53 (1998), 5: 315-321; Človek a jeho životné prostredie cez optiku taoistickej filozofie prírody, Životné prostredie, Ústav krajinnej ekológie SAV, XXXII (1998), 2: 80-83; Ako nakladať s referenčným systémom úplne odlišnej kultúrnej tradície? Organon VI (1999), 3: 292-302; Teória bytia v klasickom čínskom taoizme in: Filozofia výchovy a problémy vyučovania filozofie, Banská Bystrica 1999: 210-220; Úskalia prekladu ideografických literárnych textov, in: Chiméra prekladania, Veda, Bratislava 1999: 194-211; Gudai zhongguo zhixuede yuanchu cai you xue chichu, in: Newsletter of the Institute of Chinese Literature and Philosophy of Academia Sinica (Taipei, Taiwan) 9 (1999), No. 1: 117-126; Využitie čínskej filozofie ako zdroja inšpirácií v slovenskom filozofickom prostredí, in: Slovenská a česká filozofia na prelome tisícročí, Prešov 1999: 76-95; Against deformation in the translation of Chinese literary texts, in: The Book of Abstracts of Papers presented on XXXVI. ICANAS, Université de Montréal, Canada 2000: 16; Čínske sakrálne texty a problém ich významových deformácií pri prekladoch do európskych jazykov, in: Biblické žalmy a sakrálne texty v prekladateľských, literárnych a kultúrnych súvislostiach, Universitas Comeniana, Philologica LII (2001): 299-312.

L.: Forty Years of Sinology in Slovakia, in: European Association of Chinese Studies Surveys (1996), No. 5: 45-47; Zhu Weihua: Jieguo he siluofaguo hanxuede yaolan, in: Chali daxue, Beijing 1996: 185; Xu Zongcai: Siluofake hanxue jia, in: Zhongguo wenhua yanji, Beijing 1997: 133-134; Dictionary of International Biography, 26th ed., IBC, Cambridge 1998: 68; Slovník českých filozofů, Masarykova universita v Brně 1998: 83-84; Kto je kto v SAV, Veda, Bratislava 2000: 28 (A)

ČERNÁ Zlata - česká sinoložka

* 7. 10. 1932 Praha

V letech 1951-56 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor čínština a dějiny Dálného východu (diplomová práce o Čchü Čchiou-pajovi). Pracovala v Orientální sbírce Národní galerie (1960-63), v Orientálním ústavu (1964-70) a v Náprstkově muzeu, kde je od 1977 kurátorkou čínské a vietnamské sbírky a sbírky lamaistického umění. V letech 1975-80 vedla kursy klasické čínštiny a četby klasických textů v Jazykové škole v Praze; od roku 1990 přednáší externě o čínském umění v Ústavu Dálného východu FF UK.

V 60. letech se v Orientálním ústavu podílela na projektu interdisciplinárního studia vzniku moderních literatur v asijských kulturách. Kromě toho se zabývala čínskou literární estetikou a klasickou poezií. Od roku 1975 se systematicky věnuje čínské výtvarné kultuře, včetně řemesla a lidového umění. Vedle zpracování a doplňování sbírek, přípravy expozice východoasijských kultur (s výjimkou Japonska) v zámku Liběchov a pravidelných výstav ze stálých sbírek organizuje také výstavy moderního čínského malířství. Její zásluhou se pravidelně pořádají výstavy čínského umění a uměleckých řemesel v Náprstkově muzeu v Praze a v regionálních muzeích v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Po nuceném odchodu z OÚ pořádala v průběhu 70. a 80. let neoficiální semináře o čínské literatuře pro studenty sinologie.

D.-k.: (spoluaut., s Věrou Kubíčkovou, Ludmilou Motalovou, Miroslavem Novákem a Dušanem Zbavitelem), Setkání a proměny. Vznik moderní literatury v Asii, Odeon, Praha 1976: 42-59, 117-134 (též polsky jako Spotkania a przemiany, Warszawa 1984); (s kol.), Asijské kultury ve sbírkách Náprstkova muzea [katalog stálé expozice na zámku v Liběchově], Národní muzeum, Praha 1981, 181 s.; KATALOGY výstavek měsíce v Náprstkově muzeu: Čínské stínové divadlo, červen 1977; Pinakotéka chudých - čínské novoroční obrázky, červen 1978; Textilní doplňky, prosinec 1979; Figurální motivy na čínském porcelánu, červenec 1980; Umění do kapsy, červenec 1981; Tradiční umělecká řemesla Vietnamu, březen 1982; Jednobarevné polevy na čínské keramice, červenec 1983; Čínská řezba v kameni, červenec 1984; Umělecké tradice Mongolska, leden 1985; Čínská řezba v laku, červenec 1986; Čínští draci, květen 1988; Vietnamská keramika, červen 1989; Čínská exportní keramika, březen 1993.

PŘEKLADY: (z čínštiny, přebásnil Jan Vladislav), Jara a podzimy staré Číny, Mladá fronta, Praha 1961, 212 s; (z japonštiny, s Miroslavem Novákem), Prodaný sen, Artia, Praha 1970 156 s. (také anglická, německá a ruská verze); (z čínštiny, s M. Novákem a Václavem Černým), Tales of the Uncanny, Paul Hamlyn, London 1976, 211 s.

D.-č./sb.: Slovník spisovatelů. Asie a Afrika I -II [hesla věnovaná klasické písni, písni cch' a část hesel o čínské literární estetice], Odeon, Praha 1967; China Handbuch [hesla věnovaná čínské literatuře 19. a počátku 20. století, čínské poezii kol. roku 1900 a tchung-čchenské škole], Bertelsmann, Düsseldorf 1974; Dictionary of Oriental Literatures I [Shih ching, Tung-ch'eng p'ai, tz'u, Yen Yü a další dvě desítky hesel zaměřených na klasickou poezii a literaturu a poetiku 19. století], George Allen & Unwin Ltd., London 1974; Úvod, Čína, Mongolsko, in: Vzory, střihy, nápady [katalog výstavy Móda mimoevropských národů], Náprstkovo muzeum, Praha 1983-1984: 3-6, 42-43 a 45-48; (spoluaut.), in: Karel Preuss a kol., Chrestomatie k dějinám starověku I. Texty k dějinám Číny a Indie [předmluva k textům starověké Číny, Nápisy na kostech a želvích krunýřích, Čínské mýty, Š'-ťing - Kniha písní, Cchaj Jen: Báseň o žalu a utrpení], SPN, Praha 1980: 6-32, 106-110; K některým otázkám současného čínského malířství, in: O čínském výtvarném umění a vzdělanosti, Hrnčířství a nakladatelství M. Jůza & E. Jůzová, Praha 1994: 77-84; Čínská čajová keramika ve sbírce Náprstkova muzea (Několik pohledů na vývoj čínské keramiky), in: O kultuře čaje v Číně. Čajová zastavení, Hrnčířství a nakladatelství M. Jůza & E. Jůzová, Praha 1995: 21-30; 2. vyd., Česko-čínská společnost, Praha 1998.

(A)

ČERNÝ Jaroslav - český egyptolog

* 22. 8. 1898 Plzeň, + 29. 5. 1970 Oxford

V letech 1917-22 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1922 byl promován doktorem filozofie. Roku 1929 se habilitoval jako soukromý docent egyptologie na Karlově univerzitě.

Po absolvování FF UK pracoval jako úředník v Živnobance. Roku 1925 odjel na stipendijní pobyt do Egypta, kde se mj. začal účastnit francouzských archeologických výzkumů a podílel se na přípravě úplného vědeckého katalogu Egyptského muzea v Káhiře. V letech 1929-39 pobýval střídavě v Praze, kde přednášel na FF UK, a v Egyptě. Od počátku 2. světové války působil v Egyptě, mj. jako kulturní rada exilové čs. legace, od 1943 v Anglii. Po válce se vrátil do ČSR a opět přednášel na FF UK. Roku 1946 byl jmenován profesorem egyptologie na University College v Londýně, od 1951 působil jako profesor egyptologie v Oxfordu až do svého penzionování 1965. Působil jako hostující profesor na univerzitách v Providence (USA, 1964-65), Philadelphii (1965-66) a Tübingen (1967). Po ztrátě čs. občanství 1948 nepřijal občanství žádného jiného státu. Svou mimořádně rozsáhlou a cennou odbornou knihovnu odkázal Čs. egyptologickému ústavu UK.

Vynikl především jako znalec novoegyptštiny (vývojové fáze egyptského jazyka v 2. pol. 2. tisíciletí př. Kr.) a tzv. hieratického, tj. kurzívního egyptského písma. Zcela zásadní důležitost mají jeho edice řady původních egyptských pramenů. Významné jsou i jeho práce týkající se egyptské filologie, dějin a náboženství.

Roku 1953 byl zvolen členem Britské akademie věd (F. B. A.). Byl rovněž členem Egypt Exploration Society (Londýn), Fondation Egyptologique Reine Elisabeth (Brusel), Institut d'Egypte (Káhira), Société franćaise d'égyptologie (Paříž), aj.

D.-k.: Ostraca hiératiques (Catalogue général des antiquités égyptiennes du Musée du Caire), 4 sv., Caire 1930-1935; Catalogue des ostraca hiératiques non littéraires de Deir el Médineh, sv. 1-5 a 8, Caire 1935-1970; Late Ramesside Letters, Brussels 1939; Ancient Egyptian Religion, London 1952; Paper and Books in Ancient Egypt, London 1952; The Inscriptions of Sinai, 2. upravené vyd., 2 sv., London 1953-1955; Hieratic Inscriptions from the Tomb of Tutankhamun, Oxford 1965; A Community of Workmen at Thebes in the Ramesside Period, Cairo 1973; The Valley of the Kings, Cairo 1973; A Late Egyptian Grammar, Rome 1974; Coptic Etymological Dictionary, Cambridge 1976.

D.-č./sb.: Le culte d'Amenophis Ier chez les ouvriers de la nécropole thébaine, Bulletin de l'Institut franćais d'archéologie orientale du Caire 27 (1927): 159-203; Dělnictvo ve starém Egyptě, Orient 2 (Praha 1929): 29-31; Les ostraca hiératiques, leur intérźt et la nécessité de leur étude, Chronique d'Egypte 6 (1931): 212-224; Fluctuation in grain prices during the Twentieth Egyptian Dynasty, ArOr 6 (1933): 173-178; Questions adressées aux oracles, Bulletin de l'Institut franćais d'archéologie orientale 35 (1935): 41-58; Datum des Todes Ramses' III. und der Thronbesteigung Ramses' IV., Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 72 (1936): 109-118; The will of Naunakhte and the related documents, The Journal of Egyptian Archaeology 31 (1935): 29-53; Starý Egypt, in: Josef Šusta (red.), Dějiny lidstva od pravěku k dnešku, I. Světla Východu a Hellady, Praha 1940: 207-264; Domácí nesvár před třemi tisíci let. (Hieratické ostrakon Nár. musea č. 1826), Časopis Národního musea, oddíl duchovědný, 115 (1946): 27-31; Studies in the chronology of the Twenty-first Dynasty, The Journal of Egyptian Archaeology 32 (1946): 24-30; Notes on some Coptic etymologies, in: Coptic Studies in Honor of W. E. Crum, Boston 1950: 35-47; Prices and wages in Egypt in the Ramesside period, Cahiers d'histoire mondiale 1 (Paris 1954): 903-921; The contribution of the study of unofficial and private documents to the history of Pharaonic Egypt, in: Le fonti indirette della storia egiziana, Roma 1963: 31-57; Egypt from the death of Ramesses III to the end of the Twenty-first Dynasty, in: The Cambridge ancient history, revised edition of volumes I & II, sv. 27, London 1965; Language and writing, in: The Legacy of Egypt, 2. vyd., Oxford 1971: 197-219.

L.: James, T. G. H.: Jaroslav Černý, The Journal of Egyptian Archaeology 57 (1971): 185-189 (s fotografií); Žába, Z.: Professor Jaroslav Černý, ArOr 39 (1971): 385-388; Žába, Z.: Profesor Jaroslav Černý, NO 26 (1971): 20-23 (s fotografií); Strouhal, E.: Život Jaroslava Černého, in: Tvůrci hrobů egyptských králů: Jaroslav Černý a Dér el-Medína, Průvodce výstavou, Náprstkovo muzeum, Praha 1992: 3-7 (s fotografií); Bareš, L.: Vědecké dílo profesora Černého, ibid.: 7-8; Malek, J.: Life and achievements of Czech Egyptologist Jaroslav Černý (1898-1970), ArOr 66 (1998): 27-30. BIBLIOGRAFIE: Spaull, C. H. S.: Bibliography of Jaroslav Černý, The Journal of Egyptian Archaeology 54 (1968): 3-8 (fotografie na frontispisu).

(lb)

ČERNÝ Ladislav - český orientalista, hebraista, asyriolog, sumerolog

[literární jméno Krušina-Černý Ladislav Josef]

* 9. 2. 1907 Světí (okr. Hradec Králové), + 6. 1. 1970 Praha

V roce 1926 maturoval na státní reálce v Hradci Králové. V letech 1926-33 studoval na Husově čs. evangelické fakultě bohoslovecké v Praze, Faculté libre de théologie protestante v Paříži a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1933 obhájil disertační práci ze srovnávací vědy náboženské Legenda o pouti bohyně Ištar do podsvětí a získal titul doktora filozofie (PhDr.). V letech 1931-37 byl zaměstnán jako vědecký pomocný pracovník v semináři pro klínopisné bádání a dějiny starého Orientu FF UK v Praze u prof. B. Hrozného. Ve 30. letech byl aktivním členem řady studentských levicových organizací, redaktorem a přispěvatelem několika časopisů. Roku 1934 podnikl s přispěním Orientálního ústavu v Praze studijní cestu do Turecka, kde na pokyn prof. Hrozného zpracovával materiály objevené během jeho archeologických výzkumů v Kültepe 1924 atd. V letech 1937-39 studoval jako stipendista asyrštinu, hebrejštinu a religionistiku na Faculté des Lettres, Sorbonne, v Paříži.

Po nacistické okupaci českých zemí se zúčastnil ve Francii v letech 1939-40 akcí připravujících zahraniční odboj. Byl vězněn pro podezření z členství v KSČ ve vyšetřovací vazbě v Paříži a v koncentračním táboře v Damigni u Alenćonu. Již 1939 se přihlásil do československé zahraniční armády, k níž nastoupil po zastavení svého vyšetřování 1940. Po kapitulaci Francie byl evakuován do Anglie. Z armády byl však vyřazen ze zdravotních důvodů 1941. V letech 1941-44 studoval hebrejštinu na Oxfordské univerzitě a získal zde titul B. Litt. Ještě před koncem 2. světové války se stal 1944 zaměstnancem Ministerstva zahraničních věcí, kde působil s přestávkou mezi léty 1946-48 až do roku 1951, mj. jako konzulární atašé v Bejrútu. Od roku 1951 byl odborným asistentem Filozoficko-historické fakulty v Praze na katedře pro národopis a pravěké dějiny a od 1953 vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu ČSAV. V roce 1964 získal vědeckou hodnost kandidáta historických věd (CSc.) a 1968 byl jmenován docentem UK pro obor kulturní dějiny starověkého Předního východu.

Zabýval se především religionistikou, dějinami sumerské a akkadské literatury, sumerskou lexikologií a hospodářskými dějinami Mezopotámie konce 3. tisíciletí př. Kr.

D.-k.: The Day of Yahweh and some Relevant Problems, FF UK, Praha 1948; Kontrola presence v řemeslnických dílnách v Uru za 11. a 12. rok Ibbi-Suenovy vlády, Orientální ústav, Praha 1963; (spoluaut. S. Segert, V. Souček, Z. Žába, pod redakcí O. Krále), Z dějin literatur Asie a Afriky I. (Literatury Starého Předního Východu), SPN, Praha 1965; (spoluaut.), Slovník spisovatelů. Asie a Afrika [hesla Dumuzi a Enkimdu, Enuma eliš, Gilgameš, Gudea, Chammurabi, Ludlul bél némeqi, Šusin], Odeon, Praha 1967; (spoluaut.), Dictionary of Oriental Literatures. Vol. III. West Asia and North Africa [heslo Ludlul Bel Nemeqi], George Allen & Unwin Ltd., London 1974: 112.

D.-č./sb.: Three new amulets of Lamashtu, ArOr 18 (1950): 297-303; Three new circular alabaster idols from Kültepe, ArOr 20 (1952): 601-606; Ugaritic literature and the Bible (Lecture delivered the 6th November 1950), ArOr 22 (1954): 495; Náboženská literatura sumero-akkadská, NO 10 (1955): 57-60; Two Prague collections of the Sumerian tablets of the Third dynasty of Ur, I-II. Twenty-four tablets from the National and University Library, ArOr 25 (1957): 547-562; 27 (1959): 357-378; Od pradávna nic stálého není... NO 13 (1958): 179-180; The Akkadian Epic of the Creation of the World, NOB 1 (1960), 6: 15-16; Akkadský epos o stvoření světa, NO 17 (1962): 21-22; Co se studiem starověkého Blízkého východu? NO 17 (1962): 170; Some Notes Concerning the Methodology of the History of Sumerian Literature, in: Actes du XXVe Congrès Internationale des Orientalistes I, Moskva 1962: 174-177; Dnešní stav věd o starověkém Předním východu. Plán a perspektivy, in: Orientalistický sborník. Materiály z V. vedeckej konferencie orientalistov, Vydavateľstvo Slovenskej Akadémie vied, Bratislava 1963: 20-27.

L.: Anon.: Za dr. Ladislavem Černým, NO 25 (1970): 76.

(jp)

ČERVÍČEK Pavel - česko-německý egyptolog a odborník na skalní kresby

* 1. 1. 1942 Praha

V letech 1960-65 studoval egyptologii a prehistorii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1965 na základě obhajoby diplomové práce Význam patiny pro určování núbijských skalních kreseb získal titul promovaný filolog. V letech 1972-73 pokračoval ve studiu na Goethově univerzitě ve Frankfurtu n. M. - hlavní obor prehistorie a raná doba dějinná (prof. Müller-Karpe, prof. Smolla), vedlejší obory etnologie (prof. Haberland) a egyptologie (prof. Winter, Gutenbergova univerzita v Mohuči). Promoval 1973 (Dr. phil.). Od roku 1975 je členem International Society of Nubian Studies.

Roku 1964 se zúčastnil epigrafické expedice Československého egyptologického ústavu UK v rámci záchranné akce UNESCO v Núbii (dokumentace skalních kreseb a nápisů). Roku 1968 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde byl 1969-74 zaměstnán ve Frobeniově ústavu ve Frankfurtu n. M. Od roku 1975 pracuje jako překladatel.

Zabývá se především studiem skalních kreseb na území Horního Egypta, Dolní a Horní Núbie, Etiopie, Eritreje a Arabského poloostrova. Soustřeďuje se na typologii, zkoumání chronologie skalních kreseb a jejich historickou interpretaci.

D.-k.: Felsbilder des Nord-Etbai, Oberägyptens und Unternubiens, Wiesbaden 1974 [monografie uznána jako doktorská dizertace]; Catalogue of the Rock Art Collection of the Frobenius Institute (Studien zur Kulturkunde, Band 41), Wiesbaden 1976; Rock Pictures of Upper Egypt and Nubia (Supplemento n. 46 agli Annali, vol. 46, fasc. 1), Rome 1986; (s Františkem Váhalou), Katalog der Felsbilder aus der Tschechoslowakischen Konzession in Nubien (v tisku).

D.-č./sb.: Neue Felsbildstation im südlichen Hidschas, Paideuma (Wiesbaden) XVII (1971): 21 n.; Rock Paintings of Laga Oda (Ethiopia), ibid.: 121 n.; Notes on the Chronology of the Nubian Rock Art to the End of the Bronze Age (middle 11th cent. B. C.), Études nubiennes, Bibliothèque d'étude LXXVII (1978); Notes on the Chronology of Nubian Rock Art from the End of the Bronze Age onwards, Nubian studies, Warminster 1982: 57 n.; Zur Chronologie von Felsbildern der napatanisch-meroitischen Epoche, Meroitische Forschungen 1980, Meroitica 7, Berlin 1984: 424 n.; Anser sacer, Beiträge zur Sudanforschung (Wien-Mödling) 1 (1986): 121 n.; Felsbilder von Tewan und Schumagle in Eritrea, Orbis Aethiopicus II. Bibliotheca nubica 3, Albstadt 1992: 297 n.; Chorology and Chronology of Upper Egyptian and Nubian Rock Art up to 1400 B. C., Sahara 5 (1992-93), Segrate 1993: 41 n.; Archaische Orantdarstellungen auf ägyptischen und nubischen Felsbildern, Hommages ą Jean Leclant 2, Bibliothèque d'étude CVI (1994), 297 n.; Felsbilder und Pyramidentexte, in: Festschrift für Hermann Müller-Karpe zum 70. Geburtstag, Bonn 1995: 5 n.

(kč)

ČIHAŘ Václav - český orientalista, chetitolog a srovnávací jazykovědec

* 24. 9. 1900 Jablonec nad Nisou, + 4. 10. 1981 Praha

Po maturitě na Malostranském gymnáziu studoval v letech 1919-24 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze slovanskou, baltskou a staroindickou filologii a indoevropskou srovnávací jazykovědu (žák prof. J. Zubatého). V letech 1924-27 studoval baltskou filologii na univerzitě v Rize (Lotyšsko), kde zároveň působil jako lektor češtiny a slovenštiny. V letech 1929-40 byl činný jako spolupracovník a spoluredaktor Dodatků Ottova slovníku naučného nové doby. Ve 30. letech studoval v semináři pro klínopisné bádání a dějiny starého Orientu FF UK v Praze u prof. B. Hrozného jazyky starověkého Předního východu, zejména chetitštinu, a v letech 1933-35 tam působil jako knihovník. Od roku 1935 byl správcem knihovny a sbírek Orientálního ústavu v Praze a tajemníkem redakce časopisu Archiv orientální. Roku 1949 získal titul doktora filozofie (PhDr.) na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1951 byl vědeckým pracovníkem Orientálního ústavu pro obor maloasijské filologie (chetitologie). V 50. a 60. letech přednášel na FF UK v Praze chetitskou jazykovědu. Roku 1964 získal titul kandidáta filologických věd (CSc.). V Orientálním ústavu ČSAV byl zaměstnán do prosince 1969.

Publikoval řadu příležitostných článků v litevském i českém denním tisku, přispíval do Masarykova naučného slovníku, Dodatků Ottova slovníku naučného nové doby, časopisu Slovanský přehled v oboru slovanské, baltské, staroindické filologie, srovnávací jazykovědy a orientalistiky. Úzce spolupracoval s prof. B. Hrozným a podílel se na vydání řady jeho pozdních i posmrtných děl. Těžiště Čihařovy vědecké práce tkví v oblasti výzkumu maloasijských jazyků, zvláště pak skladby chetitského jazyka.

D.-k.: Syntaktická bádání v oblasti jazyka chetitského. Primitivní větné útvary a věty nominální v jazyce chetitském, Orientální ústav, Praha 1963.

D.-č./sb.: Bibliographie des travaux scientifiques de M. Bedřich Hrozný, ArOr 11 (1939): 140-154; Nejstarší jazyky a národy Předního Orientu ve světle nejnovějšího bádání, NO 3 (1948): 83-86; Bibliographie des travaux de Bedřich Hrozný, ArOr 17 (1949): 1-20; Stará Kréta ve výzkumech profesora Hrozného, NO 4 (1949): 46; Symbolae ad studia Orientis pertinentes Frederico Hrozný dedicatae. Ed. von V. Čihař, J. Klíma, L. Matouš. Pars I-V, ArOr 17-18 (1949-1950); Zu den neuen Forschungsresultaten auf dem Gebiete der vorgriechischen Sprachschichten im östlichen Mittelmeer, ArOr 20 (1952): 584-597; Bedřich Hrozný und die Hethitologie, ArOr 21 (1953): 167-174; O knihovnách, archivech a písařských školách starověkého Orientu, NO 8 (1953): 79-81; Zaříkadla a kletby starých Chetitů, NO 8 (1953): 133-134; Die charakteristischen Züge des mediterranen Substrats, ArOr 22 (1954): 406-433; Chetitské umění, NO 9 (1954): 42-43; Syntaktische Forschungen auf dem Gebiete der hethitischen Sprache I., ArOr 23 (1955): 331-363; About the Libraries, Archives and Writing Schools of the Ancient Orient, NOB 1 (1962), 3/4: 113-116; Etruskové a Malá Asie, NO 22 (1967): 312-314.

L.: H. [Jaromír Hruška]: K osmdesátinám, Katolické noviny, č. 39, 1980; H. [Jaromír Hruška]: Kytice vzpomínek, Katolické noviny, č. 45, 1981; R. Bertulis: Čehu valodnieks Vaclavs Čiharžs un baltistika, in: Valodas aktualitates - 1984, Zinatne, Riga 1985: 24-28. (jp)

ČUPR František - český filozof-indolog, pedagog, literát a politik

* 1. 4. 1821 Chrast, + 29. 6. 1882 Praha

Po absolvování gymnázia v Litomyšli vystudoval Filozofickou fakultu pražské univerzity (PhDr. 1845) a zprvu se živil jako vychovatel ve šlechtických rodinách; byl i literárně činný (Pražské noviny, Časopis Českého musea, Ost und West aj.) a brzy se zařadil k významným představitelům předbřeznové filozofie u nás. Původně vycházel z Herbartova filozofického učení, později se přiklonil k pozitivismu a věnoval se filozofii náboženství. V letech 1849-53 byl profesorem na Akademickém gymnáziu v Praze a současně přednášel jako soukromý docent na univerzitě filozofii. Po odchodu založil vlastní gymnázium a hospodářskou školu. Když začaly vycházet Národní listy (1861), přihlásil se k jejich mladočeskému programu, byl zvolen poslancem do českého zemského sněmu a odtud byl vyslán do říšské rady; ještě v 60. letech se však mandátu i politického života vzdal. Zcela se soustředil na své zájmy badatelské a literární a stal se též mimořádným členem Královské české společnosti nauk v Praze. Byl prvním českým učencem, který se soustavně zaměřoval na orientální, hlavně však indickou filozofii a náboženství a věnoval jim i své stěžejní obsáhlé dílo (Učení staroindické), téměř encyklopedického charakteru. Jako první k nám uvedl i indickou Bhagavadgítu (1877) a čínský spis Tao-te-ťing (1878), ovšem přeložené ještě nikoliv z originálu.

D.-k.: Učení staroindické, jeho význam u vznikání a vyvinování názorů zvlášť křesťanských a vůbec náboženských, 3 sv., Fr. A. Urbánek, Praha 1876-78: 338, xii + 372, 356 s.; Bhagavad-Gítá, tamtéž, 2. díl, 1. část, Praha 1877: 273-372; Lao Tse: Cesta k bohu a ctnosti (Tao-tě-king), tamtéž, 2. díl, 2. část, Praha 1878: 177-258.

D.-č./sb.: Úvahy o filosofii indické, in: Zprávy o zasedáních KČSN (1870): 3-20; Jádro filosofie staroindické. Systematické sestavení základních myšlenek filosofie staroindické, in: ibid. (1879): 15-28.

L.: František Čupr (nekrolog), Výroční zpráva KČSN, Praha 1883: xlvi; RSN 2, Praha 1862: 561-62; OSN 6, Praha 1893: 836-37; MSN 1, Praha 1925: 1165; B. K. MSN 1, Praha 1925: 465.

(mk)


Zpět na abecední vyhledávání