Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO
Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté

 

<-A Zpět na abecední vyhledávání C->

BAĎURA Bohumil - český historik a iberoamerikanista

* 18. 7. 1929 Kateřinice u Vsetína

Je absolventem Pedagogické fakulty MU v Brně a Filozoficko-historické fakulty UK v Praze. PhDr., CSc. Specializuje se na dějiny Španělska a některých latinskoamerických zemí, zvláště Mexika a Kuby. Do roku 1991 byl vědeckým pracovníkem Historického ústavu Akademie věd ČR, 1966 a 1967 působil jako hostující profesor na univerzitě v Santiagu de Cuba. Pobýval na badatelských stážích v Mexiku, na Kubě, ve Španělsku, v Německu, Francii a Rakousku. Od roku 1982 je členem Evropské rady pro sociální výzkum Latinské Ameriky (CEISAL). Externě přednáší ve Středisku ibero-amerických studií FF UK.

Zabýval se, kromě výzkumu věnovaného vnitřním dějinám Španělska a historii česko-španělských styků, různými aspekty španělského koloniálního systému, válkou mezi Španělskem a USA 1898, agrárními problémy v Mexiku v koloniální době a za Mexické revoluce, problémem zvyšování počtu bělošského obyvatelstva na Kubě, osudem zbytků indiánského etnika a evropskou imigrací na tomto ostrově, československou emigrací do Argentiny a Brazílie, vývozem zbraní z Československa do Bolívie za války o Gran Chaco. Podílel se na sepsání Dějin Latinské Ameriky a na zpracování hesel z latinskoamerických dějin pro encyklopedická díla.

D.-k.: Španělsko-americká válka 1898, Praha 1989, 279 s.

D.-č./sb.: Zápas o Valtelinu a český odboj protihabsburský, Sborník historický 7 (1960): 123-56; Z pramenů k ruským objevným cestám v 2. polovině 18. století v mexickém archivním fondu, ČSČH 11 (1963), 6: 805-813; Apuntes sobre el comercio vidriero entre Bohemia y México (1787-1839), Historica IX (1964): 69-134; Agrární otázka a názory na ni v Mexické revoluci 1910-1917, Sborník historický 14 (1966): 135-86; La historia de Cuba durante el primer decenio socialista, Revista de la Biblioteca Nacional "José Martí", Havana 1970, 3-34; Biografía de la hacienda San Nicolás de Ulapa, Ibero-Americana Pragensia IV (1970): 75-111; Některé aspekty španělského a britského kolonialismu v Americe v XV. a XVII. století, Sborník k problematice dějin imperialismu 2, Praha 1973: 1-186; Z historie francouzské imigrace na Kubě začátkem 19. století, Sborník historický 23 (1975): 169-99; Sobre la inmigración alemana en Cuba durante la primera mitad del siglo XIX, Ibero-Americana Pragensia IX, X (1975, 1976): 71-105, 111-35; K historii prvních spolků českých a slovenských vystěhovalců v Argentině, Sborník k problematice dějin imperialismu 11, Praha 1981: 279-332; Los intereses de la burguesía checoslovaca en la guerra de Gran Chaco, Ibero-Americana Pragensia XIV, XV (1984, 1985): 169-201, 161-91; Apuntes sobre las composiciones de tierras en la Nueva EspaEa, Historica XXIV, Praha 1984: 187-240; Počátky a předpoklady fašismu ve Španělsku, Sborník k problematice dějin imperialismu 18, Praha 1985: 57-293; La idea y la práctica del fomento de población blanca en Cuba en la primera mitad del siglo XIX, Revista Universitaria de Historia IX, Universidad de Santa María, Caracas 1985-1987: 41-70; Hispanica e hispanoamericana de los siglos XVI y XVII en los archivos de Bohemia y Moravia, Ibero-Americana Pragensia XXVI (1992): 195-215; (s Monikou Baďurovou), Vystěhovalectví z českých zemí do Brazílie před vznikem ČSR, Český lid (1995), 2: 323-335; Styky mezi českým královstvím a Španělskem za středověku, Táborský archiv 7, Tábor 1995-1996: 5-87.

(A)

BAĎUROVÁ Monika - česká etnoložka-amerikanistka

* 18. 9. 1964 Praha

V letech 1987-1993 studovala obor etnologie u prof. F. Vrhela na Filozofické fakultě UK v Praze. Studium ukončila diplomovou prací na téma Zájem o Brazílii v českých zemích do druhé světové války. V říjnu 1992 - březnu 1993 pobývala na stipendijním pobytu na Universidad Complutense v Madridu. Od roku 1993 působí v Náprstkově muzeu v Praze zprvu jako lektorka, od 1994 jako kurátorka jihoamerických sbírek a správkyně sbírek australských a oceánských. V rámci své specializace odborně zpracovává sbírkové předměty původních obyvatel Jižní Ameriky a věnuje se výstavní a přednáškové činnosti. Je autorkou výstav "Mexické masky" (1995) v Náprstkově muzeu a "Předkolumbovská keramika Latinské Ameriky" (1996) v Prostějově.

D.-č./sb.: Den mrtvých v Mexiku, Listopad 1994 v NpM: 1-7; (spolu s B. Baďurou), Vystěhovalectví z českých zemí do Brazílie před vznikem ČSR, Český lid 82 (1995), č. 4: 323-335; Amate - obrázky na vytloukané stromové kůře, 1995 v NpM; Zvířecí motivy v domorodém umění Latinské Ameriky, 1996 v NpM.

(A)

BAHBOUH Charif (Bahbúh, Šaríf) - arabský pedagog, publicista a překladatel působící v Praze

* 8. 9. 1941 Nabk (Sýrie)

Dětství prožil a základní vzdělání získal v Sýrii. Roku 1966 ukončil studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (obory čeština, ruština, arabština). V letech 1966-70 absolvoval stipendijní pobyt na Lomonosovově státní univerzitě v Moskvě, 1971 obhájil na UK v nostrifikačním řízení vědeckou hodnost CSc. V první polovině 70. let působil jako tlumočník a pracovník Orientálního ústavu ČSAV. Od roku 1975 dodnes pracuje jako učitel arabštiny na Státní jazykové škole v Praze. Roku 1991 založil klub Opus arabicum sdružující zájemce o arabský svět a jeho kulturu. V témže roce založil nakladatelství Dar Ibn Rushd [Dár ibn Rušd], které se zaměřuje na arabský svět, Orient obecně a na vydávání učebnic orientálních jazyků. Těžištěm jeho práce je výuka arabštiny a překlady české literatury do arabštiny a naopak v zájmu sblížení a vzájemného poznávání české a arabské kultury.

D.-k.: Libyjská arabská republika, Velvyslanectví LAR, Praha 1972; Sýrie (informační brožura), Praha 1978; Česko-arabský a arabsko-český slovník lékařských výrazů, UK, Praha 1983; (s R. Bahbouhem), Arabská přísloví a mudrosloví, Praha 1991; (s J. Fleissigem), Základy moderní spisovné arabštiny I., Praha 1992, 2. vyd. 1997; II., Praha 1995; (s J. Fleissigem), Malá encyklopedie islámu, Praha 1993; 10 + 1 arabská pohádka, Praha 1993; (s H. Bičovskou), Tajemství pěti bran (pohádky), Praha 1993; (s M. Stejskalem) Moudrost starých Arabů, Praha 1995; (spoluaut.), Liga arabských států, Praha 1996; (s J. Fleissigem), Česko--arabská a arabsko-česká konverzace, Praha 1999; (spoluaut.), Arabská kuchařka (v tisku); (spoluaut.), Arabská kaligrafie (v tisku); (s M. Bahbouhovou), Tři sta šedesát pět a jedno arabské přísloví (v tisku).

(A)

BACHER Wilhelm - uherský arabista-hebraista a judaista slovenského původu

* 12. 1. 1850, Liptovský Mikuláš, + 24. 12. 1913 Budapešť

Studoval na univerzitách v Budapešti, ve Wróclavi a v Lipsku. Od roku 1877 byl profesorem na Zemském rabínském institutu v Budapešti. Věnoval se komparativnímu výzkumu arabské, perské a hebrejské literatury, analyzoval díla hebrejských středověkých jazykovědců, podílel se na edici jejich filologických a lexikografických děl.

D.-k.: Nízamís Leben und Werke der zweite Theil des Nízamíschen Alexanderbuches, Leipzig 1872; Joseph Kimchi el Abulwalid Ibn Ganah, Paris 1883; Die Aggada der Tannaiten 1-2, Strasbourg 1884-90; Die Aggada der palästinensischen Amorär 1-2, Strasbourg 1892-95; Die Anfänge der hebräischen Grammatik, Leipzig 1895; Moses ben Maimon, Leipzig 1908-14; Tradition und Tradenten in den Schulen Palästinas und Babyloniens, Leipzig 1914.

L.: Blau, L.: Bacher Vilmos élete és működése, Budapest 1910.

BIBLIOGRAFIE: Blau, L.: Bibliographie der Schriften Wilhelm Bachers, Frankfurt a. M. 1913.

(ko)

BAKEŠOVÁ Ivana - česká sinoložka

* 17. 3. 1939 Praha

V letech 1956-61 studovala obor čínština a knihovnictví na Filozofické fakultě UK. Po ukončení studií nastoupila zaměstnání na Ministerstvu zahraničních věcí, nejdříve jako překladatelka na zastupitelském úřadě v Pekingu, později jako odborný pracovník Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomii. V roce 1970 byla z MZV z politických důvodů propuštěna. Od podzimu 1970 do roku 1993 pracovala v ČSAV. Specializovala se na studium nejnovějších dějin Číny, a to především na problematiku čínských území toho času vyňatých zpod jurisdikce vlády v Pekingu a na problematiku vztahů ČLR k zemím východní Evropy.

D.-k.: (spoluaut., s Pavlem Hradečným), Čínsko-albánské vztahy, Orientální ústav ČSAV, Praha 1984, 597 s.; Návrhy vlády ČLR na řešení taiwanské otázky, ÚML, Praha 1987, 143 s.; Tian'anmen 89, Orientální ústav ČSAV, Praha, 180 s.; Taiwan - jiná Čína, Praha-Havířov 1992, 145 s.; Československo - Čína v letech 1918-1949. Vlastním nákladem, Praha 1997, 145 s.

D.-č./sb.: Hnutí za nezávislý Taiwan, in: Kapitoly z dějin asijského nacionalismu, Orientální ústav ČSAV, Praha 1969: 104-157; Kulturní politika KS Číny v letech 1942-1966, in: Prameny a studie k mezinárodním vztahům, ÚMPE, Praha 1968, 143 s.; Čína a světová bezpečnost, Mezinárodní vztahy (1973), 3: 60; SSSR a "osvobozené oblasti" v Mandžusku, Slovanský přehled (1973), 3: 201-213; Čína ve válce proti Japonsku, Slovanský přehled (1974), 5: 414-420; Účast Rakousko-Uherska na potlačení "boxerského povstání" v Číně v letech 1900-1901, Slovanský přehled (1981), 4: 341-351; Školstvo a výchova, in: Čínská kultúra a maoismus, Bratislava 1982: 193-213; Budoucnost Taiwanu, Slovanský přehled (1983), 3: 198-209; Budoucnost Hongkongu, Mezinárodní vztahy (1984), 3: 70; Kulturní revoluce na Pekingské univerzitě I-II, Slovanský přehled (1984), 5, 6: 516-525, 437-447; Česká a slovenská literatura v Číně, Světová literatura (1987), 3: 244-246; Dlouhá řeka, Technický magazín (1987), 10: 44; Incident u mostu Marka Pola, Slovanský přehled (1988), 4: 316-328; Československo-čínské vztahy v letech 1942-49, Slovanský přehled (1989), 5: 393-407; Počátky diplomatických styků československo-čínských, NO 44 (1989), 7: 18; Taiwan - zázrak nejen ekonomický, Revue obchodu (1989), 7: 34-37; Z historie česko-čínských společností, Bulletin česko-čínské společnosti (1990), 1; Kdy vznikla první republika v Asii? NO 45 (1990), 5: 139-141; Kchang Ž' čan-čeng š'-čchi ti Ťie-Čung kuang-si [Česko-čínské vztahy v období protijaponské války], in: Kuo-waj Čung-kuo ťin-taj-š' jen-ťiou [Studium čínských moderních dějin v zahraničí], Čung-kuo še-chuej ke-süe-jüan ťin-taj-š'jen-ťiou-suo [Ústav moderních dějin Čínské akademie společenských věd], Peking 1990: 182-218; Československé zbrojní dodávky do Číny v době mezi dvěma světovými válkami, Historie a vojenství (1992), 4: 20-39; Národní parky na Taiwanu, Lidé a země (1992), 1: 38; Čínský svět v českých zemích, NO 51 (1996), 9: 322-326, 10: 363-367.

(A)

BAKOŠ Ján - slovenský semitolog

* 2. 3. 1890 Modra (okr. Bratislava), + 24. 1. 1967 Kolín

Po absolvování evangelického lyceálního gymnázia (1909) přišel do styku s hebrejštinou a arabštinou už na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě (1909-12); v semitologickém studiu pokračoval na univerzitě v Göttingen pod vedením J. Wellhausena a E. Littmana (1912-15). V důsledku válečných událostí roku 1915 musel Göttingen opustit a jako protestantský duchovní několik let vykonával pastorační činnost. Titul PhDr. získal v Göttingen na základě filologicky zaměřené disertace Označování samohlásek souhláskovými symboly v semitských jazycích (1920); studijní pobyty v Berlíně, v Paříži a v Římě využil ke studiu arabských a syrských rukopisů (1921-24). Roku 1919 byl jmenován profesorem starozákonních věd na Slovenské teologické evangelické fakultě v Bratislavě a na této fakultě působil i jako děkan (1936-39 a 1943-45); 1946 byl jmenován řádným profesorem semitské filologie na Filozofické fakultě Komenského univerzity v Bratislavě a ve stejném roce byl zvolen děkanem této fakulty. Vedle vlastní pedagogické činnosti (arabština, hebrejština, syrština a průvodní disciplíny) několik let suploval filologické disciplíny i na hungaristice; 1953 se stal členem (akademikem) SAV a po založení Kabinetu orientalistiky 1960 se stal jeho zakládajícím ředitelem (1960-64). Ve stejné době byl i předsedou Slovenské orientalistické společnosti při SAV v Bratislavě; od 1965 byl rovněž členem (akademikem) Československé akademie věd. Za svou badatelskou práci získal řadu uznání: 1927 se stal jedním z prvních řádných členů Orientálního ústavu v Praze a od vzniku Archivu orientálního též členem jeho redakční rady; dále byl zvolen členem České královské společnosti pro vědu a umění v Praze a Šafaříkovy učené společnosti v Bratislavě; 1948 obdržel slovenskou národní cenu za vědu.

Těžiště jeho badatelské činnosti tvořilo zkoumání dějin středověké syrské a arabské vědy (psychologie, logika, noetika, kosmologie, zoologie) na základě rukopisných textů a rozboru příslušných pramenů. Středověká syrská věda je v jeho díle zastoupena kritickým vydáním dvou částí (bází) encyklopedie mosulského patriarchy a polyhistora Gríg[h]óra Abu-l-Faraga bar cEb[h]rájá, známého pod latinizovaným jménem Barhebraeus (+ 1286), Svícen svatyň (Menárat qudšé). Do této kulturní oblasti patří i zoologická část syrského Hexameronu od jakobitského učence Móšé bar Kép[h]á (1903): kritické vydání textu a rozbor pramenů. K Barhebraeovi se vrátil i kritickým vydáním osmé báze encyklopedie Svícen svatyň, věnované psychologii. Rozbor pramenů Barhebraeovy psychologie jej přivedl k Avicennovi (Abú 'Alí ibn Síná, + 1037). Připravil kritické vydání Avicennovy Psychologie (Kitáb 'ilm an-nafs) s průvodním francouzským překladem, bohatým poznámkovým aparátem a rozborem pramenů, na základě Avicennova monumentálního encyklopedického díla -Šifá'. Avicennologickou badatelskou práci mělo završit kritické vydání Avicennovy Logiky, kterou však již nemohl dovést do konce. Přispěl k vědeckému poznání syrského a arabsko-muslimského kulturního dědictví a ke kritickému zhodnocení jeho přínosu pro současnou vědu.

D.-k.: Die Bezeichnung der Vokale durch Konsonantenzeichen in den semitischen Sprachen, Göttingen 1920; (ed., přel.), Psychologie de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus d' après la huitième base de l'ouvrage Le candélabre des sanctuaires, E. J. Brill, Leiden 1948; La psychologie d'Ibn Síná' (Avicenne) d' après son oeuvre Aš-Šifá', sv. I-II, ČSAV, Praha 1956.

D.-č./sb.: Le candélabre des sanctuaires de Grégoire Aboulfaradj dit Barhebraeus. Édité et traduit en franćais par Ján Bakoš, Patrologia Orientalis, tome XII, fasc. 4, 489-628; tome XXIV, fasc. 3, 295-440, Paris 1930 & 1933; Die Zoologie aus dem Hexaemeron des Móšé bar Kép(h)á, ArOr 2 (1930): 327-361, 460-491; Quellenanalyse der Zoologie aus dem Hexaemeron des Móšé bar Kép(h)á, ArOr 6 (1934): 267-272; Die Einleitung des Barhebraeus in achten Fundamente seines Buches der "Leuchte des Heiligtums", ArOr 10 (1938): 121-127; Introduction d'Avicenne ą sa Psychologie. Extrait de l'ouvrage Aš-Šifá', ArOr 17 (1949): 27-30; Úryvok z gréckej filosofie v sýrskej literatúre z doby mongolskej, Prúdy 9 (1925): 324-328; Spis "Svieceň svätýň", Časopis Učenej spoločnosti Šafárikovej 2 (1928): 189-195; Úryvky z theologicko--encyklopedického spisu "Svieceň svätýň" od sýrskeho spisovateľa Gregora Abulfaradža Barhebraea, Viera a veda I (1930): 105-113; Preklady biblie v sýrskej literatúre, Viera a veda I (1930): 193-197; Poznámky k sýrskej a arabskej odbornej vedeckej literatúre, in: Sborník venovaný Dr. Jánovi Kvačalovi k jeho 70. narodeninám, Bratislava 1933: 328-330; Niečo o semitských literatúrach, hlavne o sýrskej, in: Sborník Dr. Jánovi Jamnickému k 70. narodeninám, Tranoscius, Liptovský Sv. Mikuláš 1948: 20-25; K Avicennovu jubileu, Mír 4 (1952): 189; Avicenna, Listy filologické 76 (1953): 141-146.

L.: Segert, S.: K šedesátinám prof. Bakoše, NO 5 (1949): 145-146; Segert, S.: ň l'occasion du soixante-dixième anniversaire du professeur Ján Bakoš, membre de l'Académie Slovaque, ArOr 28 (1960):1-4; Festschrift k sedemdesiatke: Studia semitica philologica necnon philosophica Ioanni Bakoš dicata. Edenda curavit Stanislaus Segert, Vyd. SAV, Bratislava 1965 [Segert, S.: Das wissenschaftliche Werk von Ján Bakoš: 13-21]; Okál, M.: L'academicien Ján Bakoš, Philologica, Zborník Filozofickej fakulty Univerzity Komenského VII (1967): 3-6; Drozdík, L.: L'academicien Ján Bakoš est mort, AAS 3 (1967): 7-9; Drozdík, L.: Centenary of Ján Bakoš (1890-1967), AAS 26 (1990): 6-7.

(dl)

BAŇÁK Kamil - slovenský íránista

* 21. 9. 1942 Piešťany

V letech 1959-61 studoval na Pedagogickém institutu v Nitře, specializace ruský jazyk-hudební výchova; na to v letech 1964-69 navázal studiem perštiny a ruštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V období let 1967-68 byl na studijním pobytu na Leningradské státní univerzitě. Po absolvování studia perštiny 1969 pracoval 1969-78 jako vědecký asistent v Kabinetu orientalistiky SAV v Bratislavě. Roku 1970 absolvoval šestiměsíční studijní pobyt na Kábulské univerzitě. Roku 1973 získal titul PhDr.

Koncem roku 1978 se vystěhoval do Nizozemí. V letech 1982-86 působil jako knihovník hudebního oddělení Městské veřejné knihovny v Rotterdamu. Od prosince 1986 pracuje jako odborný asistent a dokumentarista na Katedře jazyků a kultur islámského Předního východu na Rijksuniversiteit v Leidenu (Documentatiecentrum Modern Iran, Vakgroep Talen en Culturen van het Islamitische Midden-Oosten, Faculteit der Letteren).

Specializoval se na moderní perskou literaturu, zejména na období 20. až 40. let. Je autorem vědeckých statí, encyklopedických hesel, překladů z klasické i moderní perské literatury a řady populárně-vědeckých článků.

D.-k: (přel., s P. Horovem), Omar Chajjám: Láska, hlina, spev a čaša vína, Bratislava 1976, 184 s.; (přel.), Sádek Hedájat: Slepá sova, Bratislava 1977, 269 s.

D.-č./sb.: Mohammad Mas'úd "Tafríhát-e shab" - Analytical approach to the composition of the novel, AAS 9 (1973), Bratislava 1974: 81-96; Vznik modernej poviedky v literatúrach Blízkeho východu, in: Cestou slnka, Bratislava 1976: 217-221; Omar Chajjám: život, dielo a recepcia, in: Omar Chajjám: Láska, hlina, spev a čaša vína, Bratislava 1976: 137-163; Mushfiq Kázimí's novel "The horrible Tehran" - romantic fiction or social criticism, AAS 13 (1977): 147-152; Osamelý hľadač zmyslu ľudského života, in: Sádek Hedájat, Slepá sova, Bratislava 1977: 259-69.

(A)

BAREŠ Ladislav - český egyptolog

* 11. 4. 1952 Plzeň

V letech 1970-75 studoval egyptologii-arabštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde také získal titul PhDr. (1978), hodnost kandidáta historických věd (1991) a kde se 1993 habilitoval pro obor egyptologie.

Od roku 1975 je zaměstnán v Českém (dříve Československém) egyptologickém ústavu Univerzity Karlovy v Praze, pracovišti Filozofické fakulty UK. Od roku 1974 se účastní archeologických výzkumů tohoto ústavu v Egyptě na archeologické koncesi v Abúsíru poblíž Káhiry (do 1997 účast na 10 expedicích), a to postupně jako asistent, epigrafik, od 1988 též jako zastupující vedoucí expedice. Podílí se na výuce oboru egyptologie na FF UK v Praze, je členem oborové komise postgraduálního studia egyptologie na FF UK. Je dlouholetým členem České orientalistické společnosti při AV ČR (dříve ČSO při ČSAV), členem Egypt Exploration Society (Londýn). Dlouhodobě se podílí na popularizaci výsledků egyptologického bádání formou přednášek pro veřejnost, vystupování v rozhlase a televizi, příspěvků pro noviny a časopisy.

Ve vědecké práci se zaměřuje na problematiku dějin a archeologie Egypta doby 1. tisíciletí př. n. l., zpracovává a publikuje nálezy z archeologických výzkumů spadající do doby 2. a 1. tisíciletí př. n. l. na české archeologické koncesi v Abúsíru. Rozsáhle recenzuje odbornou literaturu v českých i zahraničních časopisech (Archív orientální, aj.).

D.-k.: Abúsírské pohřebiště v 2. a 1. tisíciletí př. n. l. (na základě čs. archeologických výzkumů), Praha 1989 [nepubl. kandidátská disertační práce]; (s E. Strouhalem), Secondary Cemetery in the Mastaba of Ptahsepses at Abusir, Univerzita Karlova, Praha 1993; (přel.), Forman, Werner - Quirke, Stephen: Posmrtný život na Nilu [z angl. orig. Hieroglyphs and the Afterlife], Praha 1996.

D.-č./sb.: Coffins of secondary burials from the site of the Mastaba of Ptahsepses at Abusir, in: Verner, M. a kol., Preliminary Report on Czechoslovak Excavations in the Mastaba of Ptahshepses at Abusir, UK, Praha 1976: 91-93; Eine Statue des Würdenträgers Sachmethotep und ihre Beziehung zum Totenkult des Mittleren Reiches in Abusir, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde (Leipzig - Berlin) 112 (1985): 87-94; A note to the Thirteenth Dynasty at Abusir, Varia Aegyptiaca (San Antonio, Texas) 4 (1988): 117-120; Život Františka Lexy, in: František Lexa, zakladatel české egyptologie. Acta Universitatis Carolinae, Philosophica et Historica 4 - 1984. Významné osobnosti FF UK, sv. 2, UK, Praha 1989: 21-39 [též něm., Das Leben František Lexas, ibid., 115-136]; Lexovy studie k dějinám egyptského náboženství a magie, ibid., 41-48 [též něm., Lexas Studien zur ägyptischen Religionsgeschichte und Magie, ibid., 137-146]; Late period shaft tombs, in: Schoske, S. (ed.), Akten des Vierten Internationalen Ägyptologenkongresses München 1985, Bd. 2, Hamburg 1989: 155-160; Egypt v Pozdní době, in: Pečírka, J. a kol., Dějiny pravěku a starověku, 3. vyd., SPN, Praha 1989: 397-403; Vědecké dílo profesora Černého, in: Strouhal, E. (ed.), Tvůrci hrobů egyptských králů - Jaroslav Černý a Dér el-Medína (Průvodce výstavou), Náprstkovo muzeum, Praha 1992: 7-8; The Necropolis at Abusir (South Field) in the Middle Kingdom, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 118 (1991): 89-96; The shaft-tomb of Udjahorresnet, an interim report. (Excavations at Abusir, Season 1990/1991 - Preliminary Report), Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 119 (1992): 108-116; Foundation deposits in the tomb of Udjahorresnet at Abusir, Zeitschrift für ägyptische Sprache und Altertumskunde 123 (1996): 1-9; Saite-Persian cemetery at Abusir (Situation Report for January - April 1995), Göttinger Miszellen (Göttingen), Nr. 151 (1996): 7-17; Šachtová hrobka hodnostáře Iufaa v Abúsíru, Dějiny a současnost 6/1996: 6-10; The Shaft Tomb of Iufaa at Abusir. Preliminary report for 1995/1996, Göttinger Miszellen, Nr. 156 (1997): 9-26.

(ks)

BARTEČEK Ivo - český historik, iberoamerikanista

* 18. 9. 1953 Starý Bohumín

Po maturitě na gymnáziu v Novém Bohumíně studoval historii a germánskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (1972-78). Zaměřil se na dějiny novověku. Na seminářích prof. J. Polišenského na FF UK se od 1978 posilovala jeho orientace k historii Latinské Ameriky a k dějinám středoevropsko-latinskoamerických vztahů. Iberoamerikanistice se věnoval nejdříve v odd. Latinské Ameriky Orientálního ústavu ČSAV Praha (1978-90), v Historickém ústavu ČSAV Praha-Brno (1990), posléze na katedře historie FF Ostravské univerzity v Ostravě (1991-95), od 1995 na mateřské katedře historie FF UP v Olomouci. PhDr. (1980, FF UP); CSc. (1985, Ústav československých a světových dějin ČSAV); 1997 se na FF UP habilitoval a byl jmenován docentem obecných dějin.

Je spolupracovníkem Střediska iberoamerických studií FF UK Praha, členem Komise pro dějiny krajanů, Čechů v zahraničí, 1993-95 působil jako proděkan FF Ostravské univerzity.

Zabývá se dějinami novověku a historií středoevropsko-latinskoamerických vztahů s důrazem na cestopisná svědectví, vystěhovalectví, exil. Sleduje ambice habsburské a československé latinskoamerické politiky 19. a 20. století. Věnuje se dílu výrazných osobností české historiografie a publicistiky, které reflektovaly poznávání historie a kultury Latinské Ameriky a formovaly obor (historická) iberoamerikanistika. Sleduje dějiny iberoamerikanistiky.

D.-k.: (ed.), Latinská Amerika - dějiny a současnost 1, Praha 1988, 252 s.; (ed.), Latinská Amerika - dějiny a současnost 2, Praha 1989, 320 s.; České země a Španělsko. Z dějin česko-španělských vztahů, Ostrava 1996, 158 s.; (ed., s M. Pospíchalem a R. Slabákovou), Pocta Josefu Polišenskému. Sborník prací moravských historiků k 80. narozeninám univerzitního profesora PhDr. Josefa Polišenského, DrSc., Olomouc 1996, 190 s.

D.-č./sb.: Los Antifascistas Checoslovacos de la Izquierda Exiliados durante la II Guerra Mundial en México (Conmemoración del Centenario de Natalicio de Egon Erwin Kisch), Ibero-Americana Pragensia XIX (1985), Praha 1988: 147-158; Československá kolonizace v Brazílii, Češi v cizině 3, Praha 1988: 237-251; Historia del Brasil y los Estudios Latinoamericanos en Checoslovaquia, ArOr 58 (1990), 3: 280-285; O Interesse do Capital Checo pela América Latina nos Anos 20 e 30 (O Brasil), Ibero-Americana Pragensia XXV (1991): 149-161; (s V. Dvořákovou), Počátky formování národních států v Latinské Americe, Historica-Geographica, Acta Facultatis Philosophicae, Universitas Ostraviensis, C-27, 1992: 17-35; Charles Sealsfield: Europa y el Nuevo Mundo en la Primera Mitad del Siglo XIX, Ibero-Americana Pragensia XXVII (1993): 175-180; En torno a los Reportajes Latinoamericanos de Egon Erwin Kisch: México y Bohemia, Ibero-Americana Pragensia XXIX (1995): 201-208; André Simone - El Libro Negro del Terror Nazi en Europa (México 1943). Kapitola z dějin antifašistického zápasu, in: Akce Nisko v historii "konečného řešení židovské otázky", Ostrava 1995: 258-265; Otakar Odložilík - Visto desde México, Ibero-Americana Pragensia XXX (1996): 219-224; Vlastimil Kybal - od historických studií k dílu diplomatickému, in: Pocta Josefu Polišenskému, Olomouc 1996: 23-28; Vystěhovalectví do Latinské Ameriky, Češi v cizině 9, Praha 1996: 172-197; Cestovatelé z českých zemí v Latinské Americe v 19. století, in: Cesty a cestování v životě společnosti, Acta Universitatis Purkynianae, Philosophica et Historica III/1995, Studia historica II, Ústí nad Labem 1997: 421-428.

L.: Latinoamericanistas en Europa 1994, CEDLA, Amsterdam 1994; Quién es quién en Estudios Latinoamericanos en Europa? Lateinamerika-Zentrum, Universität Münster 1995.

(A)

BAŘINKA Jaroslav - český koreanista

* 7. 7. 1931 Ostrava

Studium koreanistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1950-55) později doplnil ještě stážemi na historickém ústavu AV KLDR (1961-63), Université libre de Bruxelles (1969) a univerzitě Tenri v Japonsku (1971) a vedle korejštiny ovládl i japonštinu a klasickou čínštinu. Přitom se zaměřil na dějiny a pomocné vědy historické, výtvarné umění, literaturu a reálie. Krátce po korejské válce měl - jako jeden z mála - možnost poměrně podrobně procestovat Severní Koreu. Po ukončení studia pak byl vyslán Ministerstvem zahraničního obchodu na čs. obchodní oddělení v Pchjongjangu (1955-59), poté pracoval 1959-72 v Orientálním ústavu, odkud byl přeřazen (1972) na Ministerstvo zahraničích věcí, kde po čtyřleté službě v Pchjongjangu pracoval trvale v relaci s oběma korejskými státy. 1991-94 působil v Korejské republice jako chargé d'affaires na vyslanectví (ČSFR a poté ČR). Krátce po návratu odešel do důchodu (1995). Poté nepravidelně externě přednáší na FF UK. Vedle níže uvedené publikační činnosti psal i recenze do Archívu orientálního a zahraničních periodik, statě do našich i zahraničních encyklopedií (mj. International Encyklopedia of Comparative Law, Tübingen 1970). Vydání práce o dějinách Jižní Koreje (první u nás), která měla být součástí širšího sborníku v nakladatelství Svoboda, bylo v roce 1969 znemožněno.

D.-k.: The Art of Ancient Korea, Artia, Praha 1962, 131 s. (vyšlo rovněž franc., něm. a špan.); Odboj korejského národa proti mocnostem Osy za 2. světové války, (Vojenská akademie), Praha 1966, 124 s.; (pod jménem Miloslav Huttr), Politickohospodářská informace o KLDR a Jižní Koreji, Olympia, Praha 1988, 96 s.; PŘEKLADY: Kim Si-sup: Vyprávění z hory Kumo [ze středověkého čínsko-korejského originálu přel., opatřil pozn. a doslovem], Odeon, Praha 1973, 142 s.

D.-č./sb.: Pak Il-lo, in: Světová kulturní výročí UNESCO, Praha 1961; Korejský básník Pak Il-lo, NO 16 (1961): 164-165; (pseud. František Bařinka) 7 hesel z korejské literatury ve Slovníku spisovatelů. Asie a Afrika, Odeon, Praha 1967; (pseud. Jan Novák), Jen-pien, Korejský autonomní okruh v ČLR, NO 23 (1968): 139-145; Staré konfuciánské ústavy v Koreji, ibid.: 261-266; Korejské masky, NO 24 (1969): 272-274; Tradiční názor na člověka a jeho vliv ve společnosti. Idea vzdělanosti v Koreji nové doby - poslední živý projev konfuciánství, in: Kulturní tradice Dálného východu, Odeon, Praha 1980: 25-52.

(fh)

BAUDIŠ Josef - český lingvista a indoevropeista

* 27. 8. 1883 Praha, + 4. 5. 1933 Bratislava

Po maturitě na gymnáziu v Křemencové ul. vystudoval Filozofickou fakultu české univerzity v Praze (část studijní doby ale strávil na univerzitách v Heidelbergu a Berlíně), kde poslouchal též přednášky prof. J. Zubatého (sanskrt aj., PhDr. 1906). Zprvu byl činný jako gymnaziální profesor (1906-11) a po obhájení habilitační práce (o perfektech typu sanskrtského dadáu a jajňáu) jako docent české univerzity pražské v oboru indoevropského srovnávacího jazykozpytu, jakož i staré a střední irštiny (do 1914). Světová válka ho zastihla na třetí studijní cestě v Irsku a Anglii, kde byl jako občan nepřátelského státu i s manželkou internován a do ČSR se vrátil až po válce. Od roku 1919 byl mimořádným profesorem FF UK a od 1924 řádným profesorem (a v letech 1925-26 i děkanem) Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě v oboru všeobecného a srovnávacího jazykozpytu a keltologie. Byl členem České akademie věd a umění (od 1924), členem Royal Irish Academy v irském Dublinu, jakož i členem a tajemníkem Filological Society v Londýně.

D.-k.: Studie o perfektech typu sskr. dadáu a jajňáu, Praha 1910, 72 s.; Řeč. Úvod do obecného jazykozpytu, Bratislava 1926, 169 s.; Struktura jazyků indoevropských, Bratislava 1932, 212 s.

L.: B. K. MSN, díl 1., Praha 1925: 176; OSNND, díl 1., sv. 1., Praha 1930: 484; Hujer, O.: Josef Baudiš, Listy filologické 60 (1933), 1: 205-206; Příruční slovník naučný, díl 1., Praha 1962: 182; Encyklopédia slovenská, sv. 1., Bratislava 1977: 159-160; Jandourek, P.: Počátky indologie v českých zemích. Studium sanskrtu v rámci srovnávacího jazykozpytu [nepubl. diplomová práce], FF UK, Praha 1974: 99-101.

(mk)

BEČKA J