Instituce, společnosti, spolky, kluby a sdružení se vztahem k Orientu a Latinské Americe


zpět na obsah


Česká orientalistická společnost * Česko-čínská společnost * Česko-filipínská společnost * Česko-íránská společnost * Česko-japonská společnost * Česko-jihoafrická společnost * Česko-korejská společnost * Japonské centrum v Praze * Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice * Klub přátel Asie Pražská jurta * Kontinenty – Sdružení pro spolupráci se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky * Kruh přátel Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích * Latinskoamerická společnost * Opus arabicum * Orient Club * Sdružení přátel Indie * Společnost česko-arabská * Společnost přátel Afriky

Česká orientalistická společnost

Česká orientalistická společnost (ČOS) je přímou nástupkyní Československé společnosti orientalistické při ČSAV, jež se konstituovala na ustavujícím valném shromáždění v Orientálním ústavu ČSAV 10. října 1958.

Ustavení této „učené společnosti“ předcházelo delší období příprav a názorového tříbení. Zatímco ostatní poválečná sdružení, v nichž orientalisté spojovali své síly k veřejnému působení – jako byl Klub Orientálního ústavu, Československo-čínská společnost, Společnost pro kulturní a hospodářské styky s Orientem nebo Orientální sekce zahraničního výboru Svazu vysokoškolského studentstva – vznikaly jaksi spontánně a rychle svou práci rozvíjely, byla Čs. společnost orientalistická po řadu let jen v přípravném stadiu a jako by jen postupně a zdlouhavě hledala vlastní raison d’Źtre. Snad tomu bylo i proto, že poválečné nadšení a nahromaděnou energii mezitím vystřídala již větší soustředěnost na konkrétní úkoly vědecké i pedagogické, že Orientální ústav začleněný do Československé akademie věd se změnil na pracoviště ryze badatelské, a bezpochyby i proto, že samotný impuls k založení společnosti přišel „shora“, jako přímý podnět prezidia akademie. Jedno však bylo jisté hned od začátku: představy o budoucí činnosti společnosti zahrnovaly i činnost popularizátorskou a vůbec kulturní v širokém slova smyslu. Svědčí o tom například členství herečky Marie Burešové v přípravném výboru, jakož i celá série veřejných přednášek, pořádaných více méně pravidelně pro veřejnost od počátku roku 1955 ještě pod hlavičkou přípravného výboru společnosti.

Hned v prvním roce svého působení rozvinula společnost intenzivní činnost při uskutečňování projektu UNESCO „Vzájemné oceňování kulturních hodnot Východu a Západu“ (zkráceně nazývaného projekt Východ–Západ) a dosáhla přitom tak zajímavých výsledků, že sekretariát UNESCO pověřil právě Československo (a jmenovitě ČSO při ČSAV) uspořádáním mezinárodního semináře k dílčímu zhodnocení celého projektu. V témže roce vyšlo i „nulté“ číslo exportního tiskového orgánu společnosti, časopisu New Orient Bimonthly. Na jaře roku 1959, 22. května, se z iniciativy společnosti, zejména prof. Josefa Stanislava a Xenie Dvorské, konal v rámci oficiálního programu Pražského jara seminář o orientální hudbě v Klubu čs. skladatelů. Na podzim přispěla společnost k úspěšnému průběhu Týdne východních kultur (zvláštní číslo „Kultury 59“, výstava o kulturních stycích s Orientem v Náprstkově muzeu) a připravila již samostatně III. vědeckou orientalistickou konferenci v Liblicích (21.–22. prosince 1959). Četné další myšlenky, zrozené v tomto plodném počátečním období, se uskutečňovaly až v příštích letech (patronátní školy, dokumentační a metodické středisko, stálá klubovní a přednášková místnost v Náprstkově muzeu, orientalistické kursy jako součást osnov Lidové univerzity, zkvalitnění učebních metod a učebnic aj.), ale o hlavních směrech činnosti bylo rozhodnuto již tehdy. V červnu 1959 vyšlo první číslo Zpráv Čs. společnosti orientalistické při ČSAV, na jejichž stránkách čtenář najde zajímavou kroniku života společnosti i celé orientalistiky.

V důsledku rozdělení Československa a přemístění Orientálního ústavu, v jehož sídle měla ČSO svůj stálý sekretariát, z Malé Strany do nových prostor v Praze 8 roku 1993 došlo k určitému ochromení činnosti společnosti. Na základě rozhodnutí Valné hromady konané 3. prosince 1993 a po registraci na ministerstvu vnitra ČR 26. května 1994 se ČSO přetvořila v nový právnický subjekt, Českou orientalistickou společnost (ČOS).

ČOS je nezávislé dobrovolné sdružení vědeckých, vědecko-pedagogických a odborných pracovníků-orientalistů společenskovědního i jiného zaměření a dalších občanů, dlouhodobě se zajímajících o země Orientu, organizací a institucí zainteresovaných na kontaktech s uvedenými zeměmi.

Cílem společnosti je napomáhat rozvoji jednotlivých oborů orientalistiky, popularizaci jejich výsledků a získávat vážné zájemce o orientalistiku, přispívat k vzájemné informovanosti o činnosti orientalistických pracovišť, vědeckých i populárně-vědeckých výsledcích práce jednotlivých pracovníků, organizací a institucí.

ČOS podléhá Radě vědeckých společností, těsně spolupracuje s organizací Kontinenty, s Akademií Komenského, Svazem mladých orientalistů, Klubem orientalistů při FF UK a dalšími regionálními sdruženími. Zvláštní pozornost věnuje spolupráci se Slovenskou orientalistickou společností a usiluje i o navázání kontaktů s dalšími podobnými organizacemi v zahraničí.

Za své hlavní úkoly společnost považuje podporu rozvoje jednotlivých oborů orientalistiky, informování veřejnosti o výzkumu i popularizaci Orientu, navazování a koordinaci spolupráce s organizacemi, institucemi a jednotlivci podobného zaměření, podporu rozvoje vztahů se zeměmi Orientu prostřednictvím vědeckých institucí i státních orgánů, boj proti rasismu, šovinismu a nezdravému nacionalismu, jakož i pomoc členům, zejména začátečníkům, v navazování kontaktů.

Společnost ve své práci využívá všech osvědčených i nových forem, zejména pořádání přednášek, výstav, filmových a divadelních představení, koncertů, sympozií a konferencí, společenských podniků, jazykových a dalších kursů, soutěží, přehlídek, festivalů apod.; navazování styků a spolupráce se zainteresovanými organizacemi, institucemi a jednotlivci v České republice i v zahraničí formou výměny informací, materiálů, příp. uzavírání dohod o spolupráci; iniciativního působení při navazování a prohlubování styků se zeměmi Orientu po linii státních a hospodářských orgánů, společenských, vědeckých, kulturních i zájmových organizací; přijímání a vysílání delegací; vydávání publikací, brožur a dalších materiálů.

Základní informační periodikum společnosti představuje Zpravodaj České orientalistické společnosti. Formálně navázalo na Zprávy České společnosti orientalistické. Obrat roku 1989 vyvolal potřebu reorganizace jak společnosti, tak zejména periodika, které v posledních letech vycházelo s velkým skluzem.

Vzhledem k rozšíření počtu regionálních společností a dalších organizací, jejichž náplň byla nějak propojena s Asií a Afrikou, byl rozšířen také počet konaných akcí. Informovanost o nich však byla malá. Vedení ČOS rozhodlo změnit periodikum na informační zpravodaj, kde by byly soustředěny zprávy o tom, co se v těchto organizacích koná, jakož i užitečné údaje, jež běžně nejsou dostupné. Zpravodaj na sebe vzal úlohu distributora informací, o něž byl velký zájem. Vzhledem ke změně financování bylo rozhodnuto vydávat zpravodaj ve skromnějším formátu, 2x ročně, a vybavit jej poněkud estetičtějším vzhledem. První dvě čísla vyšla v roce 1994, další dvě v roce 1995 a 1996, v roce 1997 vyšlo dvojčíslo. Přes nepříznivou finanční a organizační situaci je snaha pokračovat v dalším vydávání bulletinu.

Kontaktní adresa: Pod vodárenskou věží 4, 182 08 Praha 8. (ak, mk)

Česko-čínská společnost

Počátky společnosti souvisejí se změněnou politickou situací po roce 1943, kdy byla podepsána spojenecká čínsko-americko-britská smlouva v Káhiře, která dávala tušit budoucí významnou roli Číny ve světové politice. Jednání o založení Organizace spojených národů v San Francisku v dubnu 1945, kdy Čína získala místo stálého člena Rady bezpečnosti OSN, se zúčastnil i československý ministr zahraničí Jan Masaryk. Od něj a od ministra informací Václava Kopeckého vzešla výzva k založení Společnosti československo-čínské. Formálně společnost vznikla na půdě Orientálního ústavu 19. 12. 1945. Slavnostního zahájení její činnosti se za čínskou stranu účastnil pan Ceng Te, první čínský chargé d’affaires v Praze, který ve svém projevu zdůraznil, že vedle rozvoje politických a hospodářských styků jsou nedostatky v oblasti styků kulturních. V čestném předsednictvu nově vzniklé společnosti zasedli Jan Masaryk, Václav Kopecký, Hubert Ripka, Zdeněk Nejedlý. Předsedou byl zvolen Jaroslav Průšek, pozdější ředitel Orientálního ústavu, místopředsedy se stali Bohumil Mathesius a Zdena Havránková.

Společnost československo-čínská se stala první společností zaměřenou na poznávání jediné země Orientu, zatímco ostatní orientalistické obory byly sdruženy ve společné Společnosti pro kulturní styky s Orientem (předseda Bedřich Hrozný). Význam společnosti podtrhuje fakt, že ke svému založení obdržela blahopřejné telegramy jak od Čankajška, tak také od Mao Ce-tunga. Přednášky se konaly v refektáři Orientálního ústavu a bývaly velmi hojně navštěvovány. K hojným aktivitám patřily i výstavy, které byly instalovány v Náprstkově muzeu. Zprávám o činnosti společnosti původně sloužil Nový Orient, později začala vydávat vlastní Ekonomický informační bulletin. V roce 1947 společnost uspořádala v Topičově salonu na Národní třídě v Praze výstavu čínského umění, na níž promluvil čínský velvyslanec, předseda společnosti Jaroslav Průšek a Adolf Hoffmeister za ministerstvo informací. Poslední velkou akcí, kterou Společnost československo-čínská uspořádala, byla manifestace 12. 10. 1949 v pražské Lucerně na počest vzniku Čínské lidové republiky. Krátká existence společnosti byla ukončena v 50. letech, kdy byly všechny existující společnosti zapojeny do Společnosti pro mezinárodní styky.

K obnovení činnosti společnosti mohlo dojít až po pádu komunismu v Československu. Dne 5. 9. 1990 se v budově CKM v Žitné ulici v Praze konala ustavující schůze Československo-čínské společnosti, jíž se účastnilo několik desítek sinologů a zájemců o Čínu. Postavou spojující starou a novou společnost se stal Zdeněk Hrdlička jako člen původního i současného předsednictva. Předsedkyní společnosti je od roku 1990 Věna Hrdličková. Od roku 1997 je čestným předsedou společnosti Augustin Palát. V roce 1993 byla Československo-čínská společnost přejmenována na Česko-čínskou společnost. Dosavadní slovenští členové zůstali nadále členy společnosti se všemi právy a povinnostmi. Společnost tak získala zahraniční členy, kteří se pravidelně účastní pořádaných akcí.

Česko-čínská společnost působí na celém území České republiky, jejím sídlem je Praha. Je samostatnou, nezávislou, nevládní organizací, která k dosažení svých cílů jedná, spolupracuje a navazuje partnerské a jiné vztahy s orgány, organizacemi i jednotlivci v České republice, Číně i dalších zemích. Jejím posláním a cílem je podporovat všestranný rozvoj styků a výměnu informací mezi Českou republikou, Čínou a Číňany celého světa; podporovat vzájemné poznávání a spolupráci v oblasti kultury, umění, vědy, techniky, hospodářství, turistiky a osobních kontaktů; hledat a nalézat stanoviska v úsilí o vzájemné porozumění, všestranně prospěšnou spolupráci a spravedlivé vztahy mezi státy a národy. O dosažení těchto cílů společnost usiluje zejména pořádáním přednášek, kursů, seminářů, sympozií, výstav a dalších společenských a kulturních akcí; vydáváním publikací; aktivitou při informování odborné i laické veřejnosti ve sdělovacích prostředcích o otázkách souvisejících s posláním společnosti; iniciativním předkládáním stanovisek, návrhů a peticí vládním i nevládním orgánům; navazováním partnerských vztahů s organizacemi a společnostmi s obdobným posláním a podporou kontaktů jednotlivců i organizací; podporou překladatelské, studijní a badatelské činnosti; přijímáním a vysíláním delegací; spoluprací s Číňany žijícími nebo studujícími v České republice.

Společnost pravidelně pořádá přednášky pro veřejnost v Náprstkově muzeu (minimálně desetkrát ročně). Široké veřejnosti jsou rovněž určeny kursy čínské malby pro dospělé a děti a kursy čínské kaligrafie. Rozvíjí se spolupráce s Českou bonsaistickou asociací, s ostatními orientalistickými společnostmi (Českou orientalistickou společností, Česko-japonskou společností, Společností přátel Mongolska, Kontinenty) i odborná spolupráce se sinologickými pracovišti v Praze, Olomouci a Bratislavě. Od roku 1990 společnost uspořádala několik kolokvií, která byla odbornou veřejností velmi kladně přijata (o budoucnosti sinologie, o přepisu z čínštiny do češtiny). Česko-čínská společnost vyvíjí i pedagogickou činnost – organizuje kursy češtiny pro čínské podnikatele žijící v České republice. Rozvíjí se spolupráce s poetickou kavárnou Viola v Praze na pásmech s čínskou tématikou, rovněž spolupracuje s Obcí překladatelů a Obcí spisovatelů. Česko-čínská společnost je spolupořadatelem i řady výstav. V posledních letech se konají pravidelná setkání s orientalisty, tradicí se staly již plavby parníkem po Vltavě v době kolem červnového úplňku. Společnost spolupracuje i s čínskými bohemisty v Pekingu a uspořádala několik setkání u příležitosti významných čínských návštěv (např. delegace čínských spisovatelů). V současnosti má Česko-čínská společnost již na 300 členů včetně zahraničních (významný nárůst členské základny nastal zejména v letech 1997–98).

Česko-čínská společnost vydává od roku 1994 Informační zpravodaj Česko-čínské společnosti s periodicitou 3x až 4x ročně. V letech 1990–94 vydávala Bulletin Česko-čínské společnosti (do roku 1993 pod názvemBulletin Československo-čínské společnosti). Společnost rovněž vydala tři sborníky, z nichž nejúspěšnější byl sborník O kultuře čaje v Číně. Čajová zastavení, který se dočkal již dvou vydání (1997, 600 výtisků; 1998, 2000 výtisků).

Kontaktní adresa:PhDr. Vladimír Liščák, CSc., Česko-čínská společnost, Pod vodárenskou věží 4, 182 08 PRAHA 8-Libeň, tel. 02/6605 2412, e-mail: liscak@orient.cas.cz, http://www.fortunecity.com/meltingpot/redriver/CCS.html

L.: Brejcha, Jaroslav: Počátky Československo-čínské společnosti [nepubl. rkp.]; 0. číslo Bulletinu Československo-čínské společnosti, září 1990; Statut Česko-čínské společnosti. (vl)

Česko-filipínská společnost

V květnu 1996 byl z iniciativy asijské sekce Kontinentů ustaven přípravný výbor Česko-filipínské společnosti, který během následujících měsíců vypracoval návrh stanov a rámcový plán činnosti pro nejbližší období, na jejich základě byla společnost počátkem ledna 1997 oficiálně registrována.

Podnětem k ustavení Česko-filipínské společnosti bylo jednak sté výročí popravy filipínského národního hrdiny José Rizala (byl odsouzen španělským vojenským soudem v Manile a zastřelen 30. prosince 1896) a filipínské revoluce (1896–98), jednak současný rozvoj vztahů mezi ČR a Filipínskou republikou, jehož podstatným mezníkem se stalo otevření filipínského velvyslanectví v Praze počátkem roku 1997.

Česko-filipínská společnost je nevládní neziskovou dobrovolnou organizací sdružující občany České republiky s cílem rozvíjet vzájemné všestranné vztahy mezi Českou republikou a Filipínskou republikou a přispívat k vzájemnému poznání historického vývoje, současné kultury a života s důrazem na tradici vzájemných vztahů; chce být nápomocna při rozvíjení možností turistické výměny a poznávání obou států; bude napomáhat vzájemné hospodářské spolupráci; spolupracovat se zastupitelskými orgány obou zemí v zájmu co nejefektivnější realizace uvedených cílů.

Společnost ve své činnosti navazuje na existující tradici česko-filipínských vztahů, v níž významné místo zaujímá přátelství José Rizala s litoměřickým profesorem Ferdinandem Blumentrittem a vlastní Blumentrittova činnost na poli vědeckého výzkumu Filipín a při podpoře filipínského hnutí za národní nezávislost.

Společnost je otevřena všem zájemcům o filipínskou problematiku a o spolupráci s Filipínami.

Kontaktní adresa: Česko-filipínská společnost, Vítkova 13, 180 00 Praha 8.

Česko-íránská společnost

Přípravný výbor složený z orientalistů a dalších osob majících vztah k íránským kulturám a minulosti i současnosti Íránu, Tádžikistánu a Afghánistánu (PhDr. Adéla Křikavová, Jiřina Panzová, MUDr. Zdenko Denk, Mgr. Tomáš Strnad, Mgr. Zdeněk Cvrkal a PhDr. Jiří Bečka) po konzultacích s dalšími zájemci založili v prosinci 1997 Česko-íránskou společnost.

Byl tím naplněn dávný závazek a úmysl plynoucí z více než stoletého českého zájmu o perské písemnictví a dlouhé dobré styky v oblasti kultury a hospodářství. Společnost vyvíjí činnost k prohlubování znalostí dávné civilizace, z níž vyšel zoroastrismus, Avesta, pahlavská literatura, tisíciletá poezie Knihy králů, básníků Omara Chajjáma, Sa’dího, Nezámího, Moulavího, Háfeze, jakož i tvorba literátů spjatých se současností, jako jsou Sádek Hedájat, Sadriddín Ajní, Chalílulláh Chalílí. Chce seznamovat s dlouhými dějinami těchto oblastí i s historií česko-íránských vztahů na půdě kultury, vědy a hospodářství, stejně jako s jejich přítomností.

Kontaktní adresa: Česko-íránská společnost, U Lužického semináře 18, 118 00 Praha 1, tel. 536779. (jb)

Česko-japonská společnost

Česko-japonská společnost je nezávislé sdružení, jež vzniklo na jaře 1990 jako přirozený nástupce společnosti z let 1968–70. Shromažďuje lidi, kteří jsou nějakým způsobem spjati s Japonskem, pro něž je Japonsko profesí, koníčkem či láskou. Cílem společnosti je umožnit schůzky, vzájemnou výměnu zkušeností a informací, rozšiřování znalostí o Japonsku; snaží se též napomáhat rozvoji vzájemných styků mezi Japonskem a ČR.

Různorodé zájmy členů uspokojuje řada sekcí (literárně-jazyková, výtvarná, hudební, medicínská, sportovní, technicko-ekonomická, ikebany, čaje, pro studium japonského meče apod.). Společnost rovněž podporuje vytváření regionálních poboček. Mezi členy jsou i přátelé ze Slovenska a Japonska.

Společnost vydává bulletin Kokoro (česky Srdce, příp. Duch, Duše), který asi čtyřikrát ročně přináší články, zprávy, rozhovory, překlady aj. Pořádá přednášky, vidoeprojekce, výstavy, koncerty, a to buď samostatně, nebo ve spolupráci s jinými institucemi. Úzké vazby ji pojí k Ústavu Dálného východu FF UK a k Japonskému centru v Praze, má podporu japonského velvyslanectví a Ministerstva zahraničních věcí ČR. Čilé styky rozvíjí s partnerskou Japonsko-českou společností v Japonsku.

Kontakt: c/o Ústav Dálného východu FF UK, Celetná 20, 116 42 Praha 1

Česko-jihoafrická společnost

Společnost vznikla 21. února 1991 jako Československo-jihoafrická společnost. Je nevládní a nepolitickou organizací. 1993 byl název změněn na Česko-jihoafrickou společnost. Sídlem společnosti je Praha.

Posláním společnosti je šíření objektivních informací o Jižní Africe, rozvíjení vzájemných vztahů s Jižní Afrikou ve všech oblastech lidské činnosti a vydavatelské aktivity v oblasti periodik. Pořádá setkání, přednášky, semináře atd., zprostředkuje kontakty a podle svých stanov může udělovat ceny za významná díla o Jižní Africe. Pro své členy, sdělovací prostředky a další zájemce vydává bulletin Protea, který informuje o dění v Jižní Africe a o česko-jihoafrických vztazích.

Členem se může stát každý občan a každá právnická osoba kteréhokoli státu, pokud jsou připraveni podle svých možností se podílet na naplňování činnosti společnosti a souhlasí s jejím posláním.

Kontakt: Česko-jihoafrická společnost, P. O. Box 84, 100 31 Praha 10; e-mail: czefrica@mbox.vol.cz

Česko-korejská společnost

Společnost, jež byla registrována 5. 6. 1990, si ve svých stanovách vytyčila za cíl rozvíjet a podporovat styky národů České republiky a Koreje ve všech oblastech společenského života, vyvíjet činnost za účelem posílení přátelství, vzájemného porozumění a přátelských vztahů mezi národy v duchu cílů a zásady Charty OSN, napomáhat navazování všestranných styků mezi národy v oblasti kultury, školství, zdravotnictví, sportu, náboženství, turistiky, vědy a techniky a hospodářské a obchodní spolupráce, jakož i napomáhat k rozšiřování vzájemné informovanosti.

Předseda: doc. PhDr. Vladimír Pucek, CSc.

Kontakt: Ústav Dálného východu FF UK, Celetná 20, 116 42 Praha 1

Japonské centrum v Praze

Japonské centrum vzniklo roku 1992 jako soukromá nezisková a nezávislá instituce. Cílem bylo vytvořit středisko, jež by sloužilo výzkumu Japonska, poskytovalo ucelené informace zájemcům o tuto zemi a napomáhalo rozvoji vzájemných styků mezi Japonskem a Českou republikou. Centrum se ve spolupráci s Ústavem Dálného východu FF UK, Orientálním ústavem AV ČR, Česko-japonskou společností a dalšími odbornými institucemi i jednotlivci zaměřuje na širokou problematiku – dějiny, kulturu, společnost, jazyk, náboženství, školství, ekologii, hospodářství, politiku apod. Organizuje sympozia, přednášky, panelové diskuse. Udržuje též kontakty s Japonským velvyslanectvím v ČR a s řadou japonských institucí. K hlavním akcím, jež centrum uspořádalo, patří mezinárodní sympozia „Time, Space and Order in Asian and European Tradition“ (Čas, prostor a řád v asijské a evropské tradici, 1992), „Traditional and Modern in Japanese Literature and Language“ (Tradiční a moderní prvky v japonské literatuře a jazyce, 1993), „The Traditional Japanese Thought and the Present“ (Tradiční japonské myšlení a současnost, 1996) – všechna ve spolupráci s Ústavem Dálného východu FF UK; dále se podílelo na realizaci mezinárodního semináře „Perspektivy trvale udržitelného rozvoje v Evropě, Japonsku a Severní Americe“ (1994) pořádaného Společností pro trvale udržitelný život, uskutečnilo panelovou diskusi o perspektivách japonských investic v České republice (1992), provedlo průzkum veřejného mínění „Názory občanů ČR na Japonsko“ (ve spolupráci s agenturou RAYSA, 1994), analýzu tematických a jazykových prvků ve vybraných českých a japonských denících ad.

Centrum disponuje nevelkou knihovnou obsahující slovníky, encyklopedie a základní literaturu o Japonsku. (kk)

Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda GLOBE Prosiměřice

Klub byl založen 31. května 1990 ve Vídni pod názvem „Přátelé turistiky a cestování – Klub cestovatelů GLOBE Prosiměřice“ a následně byl registrován jako nezávislý právnický subjekt. Navazuje na neoficiální „World Wonders Club“ se zaměřením na aktivní turistiku a poznávací cesty do zahraničí, který působil v 80. letech. Cílem klubu je vybudovat centrum cestovatelských a turistických aktivit, včetně příslušných databází, vytvářet společenské, přátelské a hlavně neformální prostředí ve spolupráci s amatéry i profesionály všech profesí, zajímajících se o poznávání světa, udržovat a zprostředkovávat kontakty s cestovateli doma i v zahraničí, šířit a popularizovat získané poznatky o světě mezi širokou veřejností (výstavy, přednášky, besedy, videofilmy, soutěže, publikační činnost apod.), aktivně organizovat a morálně podporovat expedice.

Každoročním vyvrcholením činnosti klubu jsou mezinárodní setkání přátel turistiky a cestování „Cesty“, kdy se poslední víkend v říjnu v Prosiměřicích sjíždějí dvě až tři stovky cestovatelů amatérů i profesionálů, sportovců, novinářů, odborníků různých profesí se společným zájmem o poznávání světa z různých úhlů pohledu. V letech 1988–97 bylo na těchto setkáních předneseno 158 přednášek a promítnuto přes 50 videofilmů. Ideově zde vznikla řada expedic pořádaných do málo známých koutů světa a naopak účastníci desítek expedic i individuálních cest měli možnost předložit účastníkům své první dojmy, informace a poznatky.

Klub spolupracuje s Nadací World Heritage při Slezské univerzitě v Opavě a renomovaným cestopisným magazínem Koktejl, jejichž prestižní ceny, jakož i „Cena KC GLOBE cestovatelů Hanzelky a Zikmunda“, jsou na setkáních předávány cestovatelům.

Klub vydává cestopisné ročenky Cesty, členský zpravodaj GLOBE Speciál a ve spolupráci se Společností přátel Mongolska připravil publikaci Mongolsko-Jurta (1997).

V září 1998 v souvislosti se změnou stanov klubu došlo i ke změně jeho názvu – vedle dosavadního KC H+Z GLOBE nyní nese i jména cestovatelů Hanzelky a Zikmunda.

Kontaktní adresa: ing. Jaroslav Hladík, KC H+Z GLOBE, 671 61 Prosiměřice 162.

L.: J. a M. Martínkovi, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, Libri, Praha 1998: 236–237.

Klub přátel Asie Pražská jurta

Klub rozvíjí činnost od r. 1995. Podporuje rozvoj styků s některými zeměmi východní a jihovýchodní Asie, jmenovitě s Mongolskem, Čínou, oběma korejskými státy a s Vietnamem. Nejtěsněji spolupracuje se ŕSpolečností přátel Mongolska. Poskytuje prostory pro jednání a akce dalších společností, spolupořádá setkání, besedy, přednášky, zájezdy, organizuje výuku několika orientálních jazyků a výuku češtiny pro příslušníky asijských národů, kursy asijských bojových sportů, léčebného tělocviku, ukázky masáží a akupresury, vaření orientálních jídel, mezinárodní dětský kroužek aj. Vedení klubu uvítá všechny zájemce o spolupráci.

Kontakt: ředitel B. Džargalsajchan (Džagá), tel. 0603/841147

Kontinenty – Sdružení pro spolupráci se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky

Bylo založeno na jaře 1990 jako dobrovolná, demokratická, nevládní organizace. Do svých stanov si vetklo cíle: přispívat k mezinárodnímu dorozumění a odzbrojení na celém světě, podporovat úsilí národů Asie, Afriky, Latinské Ameriky a Oceánie o svébytný rozvoj, mezinárodní spolupráci a všestrannou realizaci lidských a občanských práv a svobod, věnovat pozornost globálním problémům a zvláště naléhavě se zabývat vztahem Sever–Jih a řešením ekologických problémů, podněcovat rozvoj vzájemně výhodné spolupráce mezi ČR a mimoevropskými zeměmi, usilovat o prosazování rovnoprávnosti a nediskriminačních vztahů v hospodářské, kulturní a informační oblasti, spolupůsobit na poli humanitární pomoci, spolupracovat s mezinárodními i národními organizacemi, jež sledují obdobné cíle, napomáhat k lepší informovanosti české veřejnosti o situaci v rozvojových zemích, působit proti předsudkům a pomáhat k lepšímu vzájemnému poznání se zeměmi třetího světa.

Kontinenty mají individuální a kolektivní členy. Patří k nim orientalisté, odborníci různých oborů, kteří většinou znají některé rozvojové oblasti ze své expertní činnosti, i mladí lidé, kteří se zajímají o mimoevropskou problematiku a spolupráci. Kolektivními členy jsou zejména společnosti přátel jednotlivých regionů (Společnost česko-arabská, Společnost přátel Afriky, Latinskoamerická společnost) nebo zemí (Indie, Číny, Mongolska, Japonska atd.) Svou vlastní činnost sdružení Kontinenty organizuje prostřednictvím sekcí (asijské, latinskoamerické, africké, blízkovýchodní, ekologické); od roku 1997 vznikla také sekce mládeže, která úzce spolupracuje s Pražským modelem OSN, sdružujícím zejména středoškoláky, zajímající se o postoje a diplomacii různých zemí.

Za léta své činnosti Kontinenty přispěly výrazně zvláště k šíření poznatků o zemích tzv. třetího světa u nás. Podpořily vydání nemalého počtu knih, jazykových učebnic, sborníků z odborných konferencí a výstavních katalogů. Samy uspořádaly řadu přednášek a společenských a kulturních akcí, příležitostně za účasti významných návštěvníků ze zájmových zemí, a přispěly k realizaci některých projektů ochrany přírody. Na podporu hospodářské spolupráce pořádaly konference o možnostech rozvoje ekonomických vztahů se zeměmi Asie, Latinské Ameriky a subsaharské Afriky. Podle svých sil se snažily také podílet na některých akcích humanitární pomoci. Na širším mezinárodním poli spolupracovaly zejména se Střediskem Sever–Jih při Radě Evropy (sídlo sekretariátu je v Lisabonu). V neposlední řadě se členové Kontinentů snaží pomáhat i občanům ze zájmových zemí, kteří u nás studují nebo trvale žijí a setkávají se někdy s různými potížemi. K větším perspektivním projektům Kontinentů na závěr 90. let patří úsilí o zmapování rozsáhlé tematiky působení českých (a dříve československých) expertů různých odborností v asijských, afrických a latinskoamerických zemích ve 20. století s důrazem na hodnoty, které byly ve vzájemných vztazích vytvořeny a neměly by být zapomenuty.

Nejvyšším orgánem sdružení je Valná hromada, která volí předsednictvo. Funkci předsedy zastával v letech 1990–97 doc. A. Palát, který zůstává nadále čestným předsedou. Od roku 1997 působí ve funkci předsedy doc. L. Kropáček.

Kruh přátel Památníku Dr. Emila Holuba v Holicích

Působil v letech 1977–91 jako neformální sdružení zájemců o Afriku, účastníků Afrických sympozií v Holicích. Původní záměr, vytvoření zájmové organizace, nebyl tehdejšími úřady povolen.

Vedení Kruhu přátel (František Hejl-Mračovský, Pavel Hladík, Jan Stacke, Karel Šmíd, Ctibor Votrubec, později ještě Radim Kalfus a Eduard Wondrák za příznivce Alberta Schweitzera) se podílelo na přípravě Afrických sympozií, k nimž se od roku 1981 připojila i Sympozia o životě a díle Dr. Alberta Schweitzera. V letech 1983–91 udělovalo „Cenu Dr. Emila Holuba“ za přínos ve vědecké a popularizační práci k problematice Afriky. V souvislosti se vznikem nových spolků a sdružení Kruh přátel v roce 1991 ukončil činnost.

Za spolupráce Kruhu přátel se v letech 1975–97 uskutečnilo v Holicích dvanáct Afrických sympozií (konají se vždy v lichých letech) za účasti zhruba 1 100 domácích i zahraničních (Německo, Rakousko, Švýcarsko, Slovensko) odborníků a zájemců o Afriku. Bylo na nich předneseno na 220 referátů.

Pavel Hladík

Latinskoamerická společnost

Latinskoamerická společnost je dobrovolné občanské sdružení, jehož posláním je ve smyslu statutu podporovat rozvoj vztahů mezi Českou republikou a Latinskou Amerikou. Děje se tak zejména pořádáním různých kulturních akcí, výstav, přednášek, promítáním filmů, prezentací knih s latinskoamerickou problematikou jak zájemcům z České republiky, tak pro hosty z latinskoamerických zemí. Společnost při své činnosti spolupracuje zejména s institucemi zabývajícími se u nás latinskoamerickou problematikou a se zastupitelskými úřady latinskoamerických zemí v Praze. Společnost má kolem dvou set členů, v roce 1998 byl jejím předsedou prof. Josef Opatrný.

Kontaktní adresa: 111 21 Praha 1, PO Box 115.

Opus arabicum

Opus arabicum je neziskovou organizací sdružující odborníky z oblasti arabistiky i širokou veřejnost se zájmem o arabský svět, jeho rozmanitou kulturu, historii i současnost, jazyk či umění. Hlavní poslání klubu spočívá ve všestranném rozvíjení kulturních vztahů s arabským světem, tedy především v rozšiřování arabské kultury u nás a české evropské kultury v arabských zemích.

Svou činnost realizuje klub cestou organizování otevřených přednášek, cestopisných besed nebo promítání, vytváří prostor pro sdílení odborných informací i diskuzi osobních zkušeností a názorů. Opus arabicum neustále obnovuje internetové stránky a pro své členy vydává tiskem občasník.

Kontaktní adresa:Opus arabicum, http://come.to/opus_arabicum

Orient Club

Byl založen 7. října 1990 se sídlem v Přelouči a působil v celé ČSFR, po jejímž rozpadu se transformoval na nezávislou zájmovou organizaci s působností v České republice. Navazuje na neoficiální Africa-Orient Club z let 1975–89, který se zaměřoval na studium a propagaci Afriky a Orientu. V jeho aktivu jsou zájemci všech profesí, kteří uznávají bohatou historii a současnost těchto zemí a chtějí bez předsudků s jejich lidem spolupracovat.

Klub popularizuje země Balkánského poloostrova, ostrovů Středomoří, severní Afriky, Blízkého východu, Kavkazu a Zakavkazska, Střední Asie, kde řada jeho členů působila v roli expertů anebo zde pobývala v rámci různých expedic. Pomáhá prohlubovat pokrokové tradice českých badatelů v minulosti v tomto regionu, mezinárodní spolupráci, propagaci ČR, poznávat obyvatelstvo, historii, současnost, kulturu, přírodu a všechny aspekty tamního života. Pořádá studijní a poznávací expedice, přednášky, výstavy, setkání s hosty. Podporuje přímé styky – výměny, expedice, podnikatelské kontakty, humanitární akce. Vydává časopis Orient Bulletin, informační materiály pro zájemce o tyto země. Aktivně vystupuje na mezinárodních sympoziích, konferencích a setkáních, spolupracuje se zastupitelskými úřady těchto zemí a udržuje styky s řadou organizací podobného zaměření u nás i v zahraničí.

Kontaktní adresa: Karel Šmíd, Orient Club, P. O. Box 37, 535 01 Přelouč.

Sdružení přátel Indie

Sdružení přátel Indie působí v České republice i směrem do zahraničí jako dobrovolné občanské sdružení pro podporu všestranného rozvíjení vztahů s Indií na nevládní úrovni. Pěstuje obapolné poznávání s cílem rozšiřovat kulturní, profesionální a obchodní spolupráci a prohlubovat tradiční vzájemné přátelství. Vzniklo na valném shromáždění obnovené Čs.-indické společnosti 7. května 1990 (bylo registrováno 7. července téhož roku) a ve své práci navazuje na bohatou a plodnou činnost předcházejících nevládních organizací pro česko-indické styky, jež u nás i v Indii existovaly po dobu již více než dvou generací.

Bylo to zvláště Indické sdružení při Orientálním ústavu v Praze založené 4. května 1934, po válce pak Indická sekce Společnosti pro kulturní a hospodářské styky s Orientem, zřízené ještě v roce 1945, dále Indická sekce ustavená při Asijském výboru Čs. společnosti pro mezinárodní styky 26. února 1964 a záhy přejmenovaná na Čs.-indický výbor (12. února 1965) a posléze poměrně samostatná Čs.-indická společnost, jež se konstituovala 25. června 1969. Ta byla v období tzv. normalizace zanedlouho zrušena (1970) a při ČSMS začal později znovu rozvíjet činnost Asijský výbor a v jeho rámci též Indická sekce; po listopadu 1989 byla Čs.-indická společnost obnovena.

Původní Indické sdružení od počátku rozvíjelo intenzívní aktivitu a přesto, že ji už po pěti letech muselo v důsledku okupace přerušit, vytvořilo tradici, jež přetrvávala i po válce a k níž se přátelé Indie hlásí dodnes. Bylo mezi prvními organizacemi na evropském kontinentu, které se v době, kdy Indie byla ještě kolonií, orientovalo na její vlastenecké kruhy a národně osvobozenecké hnutí usilující o politickou nezávislost. Bylo ve styku s Indickým národním kongresem, s čelnými představiteli indického veřejného života a kultury a v hospodářské oblasti se zaměřovalo kromě přímých vzájemných styků na výchovu mladé technické inteligence pro nadcházející potřebu nezávislé Indie. Zakládající schůze Indického sdružení se účastnila početná delegace Indů vedená někdejším kalkatským primátorem a tajemníkem Kongresu Subháščandrou Bosem. V létě 1936 uspořádalo Sdružení za podpory pražské radnice a jejího primátora dr. Karla Baxy ve svém sídle významné výroční zasedání indických studentů z celé Evropy, na němž byla u nás poprvé vztyčena indická národní vlajka. V osudových předmnichovských měsících roku 1938 sdružení prakticky převzalo do svých rukou organizování historické návštěvy Džaváharlála Néhrúa a jeho dcery Indiry, jež se stala a zůstala symbolem vzájemné solidarity mezi oběma zeměmi.

Společenská váha a prestiž Indického sdružení u nás i v Indii se opírala o kompetentnost jeho vedení, v němž se uplatnili všichni pražští indologové – M. Winternitz, O. Pertold, O. Stein, V. Gampert, P. Poucha, a zejména jeho iniciátor a předseda Vincenc Lesný. Ti svou překladatelskou prací, pravidelnou osvětovou činností v rozhlasu a tisku, jakož i přednáškami po celé republice přispívali k vysoké úrovni poznávání Indie a její kultury u nás. Příklad Indického sdružení bezesporu inspiroval i jejich pozdější pokračovatele na tomto úseku a ukazuje se stále jako platný a hodný následování také v současné době.

Činorodost a úspěchy Sdružení měly nemalý ohlas v Indii, kde dokonce v období vzedmuté vlny sympatií k ohroženému Československu podnítily založení prvního partnerského spolku v Bombaji se Subháščandrou Bosem (tehdy předsedou Indického národního kongresu) v čele. Přípravná jednání probíhala v květnu 1938 a hned nato tam Indicko-československá společnost zahájila svou činnost. Její členové v ní pokračovali i za války, mimo jiné i ráznou protestní a sbírkovou akcí po vyhlazení Lidic, z jejíhož výtěžku byl pořízen zvon pro budoucí novou lidickou kapli. Agilní Indicko-česká kulturní společnost působí v Bombaji i dnes. Podobná občanská sdružení našich přátel vznikala po dosažení nezávislosti také v dalších indických městech (např. v Kalkatě, Novém Dillí, Ráňčí, Kataku) a úspěšně se podílela a podílejí na vzájemných kulturních i obchodních stycích.

Práce pražského Sdružení přátel Indie a jeho brněnské odbočky byla v posledních letech dosti různorodá a její akční radius široký. Spolupracovalo jak s odborem pro krajanské a nevládní styky Ministerstva zahraničních věcí, tak se zastupitelským úřadem Indické republiky v Praze. Uspořádalo četné přednášky, besedy a panelové diskuse s našimi a indickými odborníky o zajímavých aspektech jejich výzkumu a práce, o jejich objevech a zážitcích z cest po Indii. Ve zvláštních cyklech se věnovalo historickým postavám indické minulosti nebo filozofickým a náboženským tématům. V audiovizuálních pořadech se vydávalo za indickou kulturou a uměním až do Tibetu, Barmy, Thajska, Kambodže a Indonésie. Také dnes se ve vedení Sdružení uplatňují čeští indologové a poprvé vůbec byl pro členy z různých míst republiky připraven kurs sanskrtu pro pokročilé. Rovněž poprvé se konečně uskutečnil společný poznávací zájezd do Indie a členové Sdružení mají možnost podnikat i domácí zájezdy se zasvěceným výkladem, např. za sbírkami indického umění a řemesel v zámku Náprstkova muzea v Liběchově nebo ve zbraslavském zámku, kde byla otevřena stálá výstava asijských sbírek Národní galerie. Společná návštěva platila také Galerii Jaroslava Hněvkovského – malíře Indie – v Žebráku. Jiným „poutním“ místem našich přátel Indie je Pamětní síň česko-indických vztahů v rodném domku Vincence Lesného v moravských Komárovicích, otevřená z iniciativy jeho spolužáků/rodáků a Čs.-indické společnosti; památky a další dokumentace jsou soustřeďovány a uloženy v depozitáři Jihomoravského muzea v Třebíči. Sdružení se podílelo na prezentaci etnografických výstav s indickou tematikou a pro zájemce pořádalo jejich prohlídky s odborným úvodem. Ve spolupráci s Národním filmovým archivem připravilo retrospektivní přehlídku indických filmů a ke stěžejním dílům indické kinematografie se vrací každou sezónu. Nezapomíná ani na občasné pořady hudební a taneční. Výročí významných událostí a osobností z novodobých dějin Indů jsou u nás tradičně předmětem veřejného zájmu – naposledy Sdružení vzpomnělo 125. výročí narození myslitele a politika nenásilí Mahátmy Gándhího a zlatého jubilea indické nezávislosti.

Průvodcem po činnosti Sdružení a pojítkem mezi všemi jeho členy je Bulletin Sdružení přátel Indie, vydávaný několikrát ročně a zasílaný nejen členům, ale každému, kdo projeví zájem. Čtenáři v něm mimo aktuální informace a přehled vybraných zpráv z indického tisku najdou autorské úvodní články s podrobnostmi k chystaným pořadům a přednáškám. Sdružení uvítá ve svém středu všechny, kdo se zajímají o Indii a její bohaté kulturní dědictví, stejně jako ty, kdo svými poznatky a zkušenostmi z této veliké vzdálené země jsou ochotni přispět k jejímu hlubšímu poznání.

Kontakt: předseda: prof. MUDr. Ctibor Dostálek, DrSc., tajemník: Pavel Šimek, c/o Indologický ústav Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, Celetná 20, 116 42 Praha 1 – Staré Město. (mk)

Společnost česko-arabská

Vznikla jako dobrovolná zájmová organizace v roce 1990. Navazuje na činnost Arabského výboru Čs. společnosti pro mezinárodní styky a její aktivity podporuje ministerstvo zahraničních věcí. Cíle společnosti je pěstovat a podporovat česko-arabské styky ve všech oblastech společenského života. Pořádá přednášky, semináře, výstavy o arabském světě, kulturní akce k významným výročím a státním svátkům arabských zemí, udržuje kontakty s arabskými zastupitelskými úřady a arabskými občany. Čtyřikrát ročně pro své členy vydává Bulletin Společnosti přátel Afriky a Společnosti česko-arabské.

Předseda: ing. Josef Regner, místopředsedové: doc. Eduard Gombár, ing. Marie Hrušková, ing. Ivan Voleš.

Kontaktní adresa: Jerevanská 7, 100 00 Praha 10.

Společnost přátel Afriky

Společnost přátel Afriky je nevládní, nezisková organizace, založená 1990; tato organizace pokračuje v činnosti tzv. Afrického výboru, který vznikl v sedmdesátých letech. Společnost zahrnuje několik sdružení, která jsou rozdělena podle oblastí zájmu: Sdružení přátel Etiopie, Sdružení přátel Ghany, Sdružení přátel Nigérie, Sdružení přátel východní Afriky, Sdružení přátel Zambie a Zimbabwe, Sdružení přátel Alberta Schweitzera, Komise pro práci s africkými studenty a absolventy.

Společnost vydává 4x ročně Bulletin Společnosti přátel Afriky a také jednotlivá sdružení vydávají své časopisy (Etiopie, Nigérie)

Společnost organizuje přednášky, besedy a výstavy věnované africké tematice. Společnost přátel Afriky spolupracuje s africkými zastupitelskými úřady a s Česko-africkou obchodní komorou.

Kontaktní adresa: Společnost přátel Afriky, Jerevanská 7, 100 00 Praha 10.


zpět na obsah