(Jan Filipský)
Poznávání mimoevropských kultur a výzkum zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky mají v českých zemích a na Slovensku dlouholeté, plodné tradice. Jejich historie je nerozlučně spjata s působením význačných postav vědeckého a pedagogického života, slavných spisovatelů, překladatelů a umělců, velkých objevitelů, světoběžníků a cestovatelů, jejichž dílo se stalo nedílnou součástí naší národní kultury a jejichž jména nemohou chybět v žádné ze všeobecných encyklopedií. Obraz orientalistických, afrikanistických a amerikanistických studií však zdaleka nebude úplný, nezahrneme-li do něj skromný, často neokázalý, avšak nezřídka k celkovému poznání nezbytný přínos řadových badatelů, publicistů a popularizátorů, kteří neměli to štěstí, aby získali všeobecný věhlas, aby za svého života dosáhli široce uznávaných výsledků, ale přesto svým dílem nezastupitelně přispěli k pokroku vědy, k veřejné osvětě a prohlubování vzájemnosti mezi našimi spoluobčany a mimoevropskými národy.
Biogramy badatelů a odborníků různých profesí, umělců, literátů, pedagogů, publicistů a cestovatelů bez ohledu na jejich národnost či etnický původ, kteří působili v českých zemích, na Slovensku či v zahraničí a zasloužili se o poznávání jednotlivých zemí a regionů Asie, Afriky a Latinské Ameriky, prohlubování poznatků o jejich lidu a kulturním odkazu a obohacení národního či mezinárodně kulturního kontextu.
Hlavním kritériem pro zařazení jednotlivých osobností byla skutečnost, zda jejich činnost v oboru přinesla určité hmatatelné výsledky, ať už v podobě publikovaných monografií, učebnic, referenčních příruček, cestopisů či dalších děl poznávací či osvětové povahy.
Předkládaný slovník, vydávaný jako příspěvek k oslavám 650. výročí založení Univerzity Karlovy, jež odchovala většinu českých a slovenských orientalistů (afrikanistů, amerikanistů), představuje nejenom projev uznání průkopníkům orientalistických, afrikanistických a amerikanistických studií, kteří razili cestu současným i budoucím generacím badatelů, ale i referenční oborovou příručku, poskytující základní informace o známějších i méně známých osobnostech působících ve výzkumu, vzdělávacím procesu, literatuře či vědě o umění, jakož i přehled jejich hlavních děl, studií, učebních pomůcek, encyklopedických a lexikografických prací, edicí textů, katalogů a překladů.
Vlastnímu slovníku jsou předřazeny úvodní kapitoly věnované historii poznávání Orientu v českých zemích, dějinám orientalistických studií na Slovensku a tradicím české iberoamerikanistiky. Vzhledem k tradičnímu zájmu veřejnosti o starověké obory, zejména klínopis a egyptologii, v nichž naše orientalistika získala světový věhlas, byly po dohodě s nakladatelem těmto disciplínám zasvěceny samostatné přehledy.
Přílohy, soupis badatelů podle oborů a další poznámkový a referenční aparát poslouží uživateli nejenom k pohotové orientaci v celém díle, ale i v celkové situaci na poli orientalistických (afrikanistických, amerikanistických) bádání, v informačních zdrojích, periodických i neperiodických publikacích, výzkumných, vzdělávacích a dokumentačních centrech.
Vyčerpávající výčet osobností, kompletní bibliografické přehledy publikovaných prací, úplné výčty uměleckých děl, realizovaných výstav, audiovizuálních prezentací.
Zdaleka ne všichni oslovení orientalisté, afrikanisté, amerikanisté totiž byli ochotni dát souhlas k tomu, aby jejich biogramy byly do našeho slovníku pojaty. V takovém případě se redakce cítila povinována respektovat jejich přání, i když se někdy jedná o jména, která budou čtenářům citelně chybět. Biografická hesla některých dalších osob nejsou uvedena buď proto, že dotyční orientalisté, afrikanisté či amerikanisté žijí v zahraničí a nebylo možné je kontaktovat, že se nepodařilo vypracování hesel - poté, co dotyční badatelé sami odmítli - v jejich zastoupení autorsky zajistit, anebo že se jedná o obecně známé osobnosti, o nichž lze získat poučení ve většině všeobecných encyklopedií, případně ve specializovaných příručkách. Čtenář v našem slovníku např. neobjeví biogramy legendárních cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, stejně jako mnoha dalších světoběžníků a objevitelů, jimž nakladatelství LIBRI věnovalo zasvěcenou příručku J. a M. Martínkových KDO BYL KDO - naši cestovatelé a geografové (1998).
Hesla jsou strukturována tak, aby poskytla základní biodata včetně pseudonymů, rodných jmen a celkové charakteristiky osobnosti; dále následují údaje o vzdělání, průběhu zaměstnání a profesionální dráze, dosažených titulech, vědeckých hodnostech a oceněních, jakož i zhodnocení vědecké, odborné či jiné činnosti, specializace a hlavního přínosu.
Pouze iniciálami jsou v textu biogramů uvedena křestní jména osobností, jež mají ve slovníku samostatné heslo (a ŕ odkazy na ně se vyskytují i v jiných heslech), jsou jiných národností a zmínky o nich nejsou pro dané heslo určující, případně jde o osobnosti z jiných oborů kulturního a politického života (F. L. Rieger, J. Vrchlický); v posledních dvou případech jsou někdy uváděny bez křestního jména (Cervantes, prezident Masaryk). S plným křestním jménem se v zájmu čtivosti zpravidla píší osoby v textu úvodních kapitol; v medailonech jsou až na vzácné výjimky (např. R. Thákur) uváděna v plném znění orientální jména (Fa Sien, Faiz Ahmad Faiz, Íšvar Prasád) anebo jména pro charakteristiku dané osobnosti významná. V bibliografických soupisech se vedle psaní odpovídajícímu publikované podobě z úsporných důvodů objevují jména i ve zkráceném tvaru.
Při psaní cizojazyčných místních názvů se v textu používají běžné české ekvivalenty (Londýn, Paříž, Ženeva), avšak v soupisech díla (D.) a literatury (L.) je název uváděn v originále (London, Paris, Geneve). Názvy institucí jsou uváděny převážně v originále.
Text slovníku sleduje stylově neutrální podobu v psaní přejatých slov (s/z, krátké a dlouhé samohlásky) i v psaní velkých písmen apod., s převahou tzv. progresivních forem, avšak s ohledem na probíhající změny v kodifikaci pravopisu českého jazyka se nebylo možno vyhnout určité rozkolísanosti a výskytu dublet (např. Archiv vs. Archív orientální, Chammurabi vs. Chammurapi, Ázerbájdžán vs. Azerbajdžan). V soupisech díla a literatury je zachováván originální pravopis z roku vydání. Z typografických důvodů bylo při citování cizojazyčných názvů vědeckých knih a statí použito zjednodušeného přepisu: kvantita samohlásek je namísto makronem (vodorovnou čárkou) vyznačena způsobem běžným v češtině či slovenštině (dlouhé á, é, í), vypuštěna byla diakritická znaménka označující cerebrály a nosovky v sanskrtu (a novoindických jazycích), laryngální h (s podepsaným obloučkem) v akkadštině, velární a dentální frikativy (podtržené k, h, t, d), velární g (s nadepsanou tečkou), laryngální h (s podepsanou tečkou), emfatické s, z, d a zadní k (s podepsanou tečkou) v arabštině, palatální frikativa g s háčkem v perštině, velární vokál zadní i (bez tečky) a archaizující grafém g s nadepsaným obloučkem v turečtině, mongolské obrácené e (s nadepsanou tečkou), otevřené o (s nadepsaným obloučkem), neutrální vokál u (s nadepsaným obloučkem) v korejštině apod.
Za každým medailonkem je uvedena výběrová bibliografie nejzávažnějších děl publikovaných v knižní podobě (D.-k.), doplněná výběrem zásadních vědeckých a vědecko-popularizačních článků otištěných v časopisech a sbornících (D.-č./sb.); pokud dílo zůstalo pouze v rukopise, je uvedeno jako D.-rkp. V závěru je připojen seznam literatury (L.), obsahující další informace o dané osobnosti.
Výběr bibliografických údajů v seznamu publikací se řídil především osobními preferencemi té které osobnosti; každému byla ponechána možnost samostatně uvážit, které knihy, články, studie či překlady co nejvýstižněji charakterizují jeho či její celkový odborný profil, a proto je bude účelné vyjmenovat. Obecně však platí, že podrobnější výčet prací obvykle obsahují hesla autorů, o jejichž dílech nelze získat informace v běžně dostupných bibliografiích; opticky tak může vzniknout nepoměr mezi stručnějším seznamem děl koryfejů české a slovenské orientalistiky (afrikanistiky, iberoamerikanistiky), doplněným o odkaz na publikovanou BIBLIOGRAFII, a obsáhlejším soupisem prací méně známé osobnosti, který je v našem slovníku uváděný poprvé. Recenze - až na ojedinělé výjimky (recenzní články zásadní povahy) - bylo z prostorových důvodů nutno vyřadit. Ze stejných příčin byl na minimum omezen výčet článků a statí v orientálních jazycích.
Údaje o časopisecky zveřejněných statích a příspěvcích v periodických či neperiodických publikacích jsou - pokud možno - uváděny v standardním pořadí: název článku, časopisu (sborníku s uvedením in:), místo, ročník, rok (příp. datum), číslo: stránkový rozsah. S ohledem na velký počet přispěvatelů a citovaných pramenů, který znemožnil všechny reference fyzicky ověřit, nebylo možno zcela vyloučit určité nepřesnosti, případně nedůslednosti v řazení bibliografických údajů; pokusili jsme se však tyto nedostatky co nejvíce minimalizovat.
Jak bylo řečeno již v úvodu této ediční poznámky, předkládaný slovník se neomezuje pouze na osobnosti z akademické sféry, na absolventy orientalistických (afrikanistických, amerikanistických) oborů, ale zaznamenává též životní osudy a profesní dráhu specialistů z jiných oblastí vědy (ekonomů, etnologů, geografů, geologů aj.), osobností kultury a uměleckých tvůrců, dávných misionářů i současných propagátorů cestování, kteří svým zájmem o dosud málo známé oblasti a kultury přispěli k jejich poznání a pochopení. Je přirozené, že při sestavování jmenného seznamu ve slovníku uvedených osobností podle oborů se mnohá jména vymykají jednoznačnému zařazení. Patří například průkopník české paleontologie a autor spisů o evropské, indické, ale i australské a tasmánské fosilní floře O. Feistmantel do rubriky indologie, protože osm let působil na východě Indie, sbíral indické umění a kromě vědeckých prací o svém pobytu vydal objevný cestopis? A co teprve postavy obrozeneckých badatelů, kteří zájmem o Orient přispěli k rozvoji vzdělanosti i národního sebeuvědomění, polyhistorů, kteří ovládli široký okruh orientalistických oborů, anebo nadšených zájemců o mimoevropské kraje, kteří na svých cestách zdokumentovali život a památky prakticky všech kontinentů? V podobných zvláštních, a do jisté míry sporných případech jako východisko z nouze posloužilo obecné záhlaví orientalistika, které tak v rejstříku nabylo poněkud specifický význam. Budiž nám však omluvou, že účelem jmenného soupisu osobností nebylo podat exaktní klasifikaci jednotlivých vědních disciplín, nýbrž posloužit jako praktická pomůcka k všeobecné orientaci.
Věříme, že širokému okruhu odborníků a dalších zájemců o země Východu, stejně jako o ostatní mimoevropské kultury slovník poslouží jako pohotové "Kdo je kdo" o jednotlivých osobnostech české a slovenské orientalistiky (afrikanistiky, amerikanistiky), ale i jako vodítko pro zhodnocení jejich postavení v rámci jednotlivých oborů, jejich životního díla a kulturně společenského přínosu jejich působení. Tak se může tato referenční příručka stát i studijním materiálem při získávání a výchově nových adeptů orientalistických (afrikanistických, amerikanistických) oborů. Navíc zmapování aktuální personální a odborné situace v jednotlivých oborech může přispět případným zájemcům o tlumočení a překlady z či do exotických jazyků, o získání znaleckých posudků a expertiz či o spolupráci v kulturní oblasti jako pomůcka při navazování potřebných kontaktů.
Jan Filipský