Ediční poznámka

(Jan Filipský)


zpět na obsah


Proč biografický slovník české a slovenské orientalistiky, afrikanistiky a amerikanistiky?

Poznávání mimoevropských kultur a výzkum zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky mají v českých zemích a na Slovensku dlouholeté, plodné tradice. Jejich historie je nerozlučně spjata s působením význačných postav vědeckého a pedagogického života, slavných spisovatelů, překladatelů a umělců, velkých objevitelů, světoběžníků a cestovatelů, jejichž dílo se stalo nedílnou součástí naší národní kultury a jejichž jména nemohou chybět v žádné ze všeobecných encyklopedií. Obraz orientalistických, afrikanistických a amerikanistických studií však zdaleka nebude úplný, nezahrneme-li do něj skromný, často neokázalý, avšak nezřídka k celkovému poznání nezbytný přínos řadových badatelů, publicistů a popularizátorů, kteří neměli to štěstí, aby získali všeobecný věhlas, aby za svého života dosáhli široce uznávaných výsledků, ale přesto svým dílem nezastupitelně přispěli k pokroku vědy, k veřejné osvětě a prohlubování vzájemnosti mezi našimi spoluobčany a mimoevropskými národy.

Co ve slovníku hledat?

Biogramy badatelů a odborníků různých profesí, umělců, literátů, pedagogů, publicistů a cestovatelů bez ohledu na jejich národnost či etnický původ, kteří působili v českých zemích, na Slovensku či v zahraničí a zasloužili se o poznávání jednotlivých zemí a regionů Asie, Afriky a Latinské Ameriky, prohlubování poznatků o jejich lidu a kulturním odkazu a obohacení národního či mezinárodně kulturního kontextu.

Hlavním kritériem pro zařazení jednotlivých osobností byla skutečnost, zda jejich činnost v oboru přinesla určité hmatatelné výsledky, ať už v podobě publikovaných monografií, učebnic, referenčních příruček, cestopisů či dalších děl poznávací či osvětové povahy.

Předkládaný slovník, vydávaný jako příspěvek k oslavám 650. výročí založení Univerzity Karlovy, jež odchovala většinu českých a slovenských orientalistů (afrikanistů, amerikanistů), představuje nejenom projev uznání průkopníkům orientalistických, afrikanistických a amerikanistických studií, kteří razili cestu současným i budoucím generacím badatelů, ale i referenční oborovou příručku, poskytující základní informace o známějších i méně známých osobnostech působících ve výzkumu, vzdělávacím procesu, literatuře či vědě o umění, jakož i přehled jejich hlavních děl, studií, učebních pomůcek, encyklopedických a lexikografických prací, edicí textů, katalogů a překladů.

Vlastnímu slovníku jsou předřazeny úvodní kapitoly věnované historii poznávání Orientu v českých zemích, dějinám orientalistických studií na Slovensku a tradicím české iberoamerikanistiky. Vzhledem k tradičnímu zájmu veřejnosti o starověké obory, zejména klínopis a egyptologii, v nichž naše orientalistika získala světový věhlas, byly po dohodě s nakladatelem těmto disciplínám zasvěceny samostatné přehledy.

Přílohy, soupis badatelů podle oborů a další poznámkový a referenční aparát poslouží uživateli nejenom k pohotové orientaci v celém díle, ale i v celkové situaci na poli orientalistických (afrikanistických, amerikanistických) bádání, v informačních zdrojích, periodických i neperiodických publikacích, výzkumných, vzdělávacích a dokumentačních centrech.

Co ve slovníku nehledat?

Vyčerpávající výčet osobností, kompletní bibliografické přehledy publikovaných prací, úplné výčty uměleckých děl, realizovaných výstav, audiovizuálních prezentací.

Zdaleka ne všichni oslovení orientalisté, afrikanisté, amerikanisté totiž byli ochotni dát souhlas k tomu, aby jejich biogramy byly do našeho slovníku pojaty. V takovém případě se redakce cítila povinována respektovat jejich přání, i když se někdy jedná o jména, která budou čtenářům citelně chybět. Biografická hesla některých dalších osob nejsou uvedena buď proto, že dotyční orientalisté, afrikanisté či amerikanisté žijí v zahraničí a nebylo možné je kontaktovat, že se nepodařilo vypracování hesel - poté, co dotyční badatelé sami odmítli - v jejich zastoupení autorsky zajistit, anebo že se jedná o obecně známé osobnosti, o nichž lze získat poučení ve většině všeobecných encyklopedií, případně ve specializovaných příručkách. Čtenář v našem slovníku např. neobjeví biogramy legendárních cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, stejně jako mnoha dalších světoběžníků a objevitelů, jimž nakladatelství LIBRI věnovalo zasvěcenou příručku J. a M. Martínkových KDO BYL KDO - naši cestovatelé a geografové (1998).

Jak slovník používat?

Hesla jsou strukturována tak, aby poskytla základní biodata včetně pseudonymů, rodných jmen a celkové charakteristiky osobnosti; dále následují údaje o vzdělání, průběhu zaměstnání a profesionální dráze, dosažených titulech, vědeckých hodnostech a oceněních, jakož i zhodnocení vědecké, odborné či jiné činnosti, specializace a hlavního přínosu.

Pouze iniciálami jsou v textu biogramů uvedena křestní jména osobností, jež mají ve slovníku samostatné heslo (a ŕ odkazy na ně se vyskytují i v jiných heslech), jsou jiných národností a zmínky o nich nejsou pro dané heslo určující, případně jde o osobnosti z jiných oborů kulturního a politického života (F. L. Rieger, J. Vrchlický); v posledních dvou případech jsou někdy uváděny bez křestního jména (Cervantes, prezident Masaryk). S plným křestním jménem se v zájmu čtivosti zpravidla píší osoby v textu úvodních kapitol; v medailonech jsou až na vzácné výjimky (např. R. Thákur) uváděna v plném znění orientální jména (Fa Sien, Faiz Ahmad Faiz, Íšvar Prasád) anebo jména pro charakteristiku dané osobnosti významná. V bibliografických soupisech se vedle psaní odpovídajícímu publikované podobě z úsporných důvodů objevují jména i ve zkráceném tvaru.

Při psaní cizojazyčných místních názvů se v textu používají běžné české ekvivalenty (Londýn, Paříž, Ženeva), avšak v soupisech díla (D.) a literatury (L.) je název uváděn v originále (London, Paris, Geneve). Názvy institucí jsou uváděny převážně v originále.

Text slovníku sleduje stylově neutrální podobu v psaní přejatých slov (s/z, krátké a dlouhé samohlásky) i v psaní velkých písmen apod., s převahou tzv. progresivních forem, avšak s ohledem na probíhající změny v kodifikaci pravopisu českého jazyka se nebylo možno vyhnout určité rozkolísanosti a výskytu dublet (např. Archiv vs. Archív orientální, Chammurabi vs. Chammurapi, Ázerbájdžán vs. Azerbajdžan). V soupisech díla a literatury je zachováván originální pravopis z roku vydání. Z typografických důvodů bylo při citování cizojazyčných názvů vědeckých knih a statí použito zjednodušeného přepisu: kvantita samohlásek je namísto makronem (vodorovnou čárkou) vyznačena způsobem běžným v češtině či slovenštině (dlouhé á, é, í), vypuštěna byla diakritická znaménka označující cerebrály a nosovky v sanskrtu (a novoindických jazycích), laryngální h (s podepsaným obloučkem) v akkadštině, velární a dentální frikativy (podtržené k, h, t, d), velární g (s nadepsanou tečkou), laryngální h (s podepsanou tečkou), emfatické s, z, d a zadní k (s podepsanou tečkou) v arabštině, palatální frikativa g s háčkem v perštině, velární vokál zadní i (bez tečky) a archaizující grafém g s nadepsaným obloučkem v turečtině, mongolské obrácené e (s nadepsanou tečkou), otevřené o (s nadepsaným obloučkem), neutrální vokál u (s nadepsaným obloučkem) v korejštině apod.

Za každým medailonkem je uvedena výběrová bibliografie nejzávažnějších děl publikovaných v knižní podobě (D.-k.), doplněná výběrem zásadních vědeckých a vědecko-popularizačních článků otištěných v časopisech a sbornících (D.-č./sb.); pokud dílo zůstalo pouze v rukopise, je uvedeno jako D.-rkp. V závěru je připojen seznam literatury (L.), obsahující další informace o dané osobnosti.

Výběr bibliografických údajů v seznamu publikací se řídil především osobními preferencemi té které osobnosti; každému byla ponechána možnost samostatně uvážit, které knihy, články, studie či překlady co nejvýstižněji charakterizují jeho či její celkový odborný profil, a proto je bude účelné vyjmenovat. Obecně však platí, že podrobnější výčet prací obvykle obsahují hesla autorů, o jejichž dílech nelze získat informace v běžně dostupných bibliografiích; opticky tak může vzniknout nepoměr mezi stručnějším seznamem děl koryfejů české a slovenské orientalistiky (afrikanistiky, iberoamerikanistiky), doplněným o odkaz na publikovanou BIBLIOGRAFII, a obsáhlejším soupisem prací méně známé osobnosti, který je v našem slovníku uváděný poprvé. Recenze - až na ojedinělé výjimky (recenzní články zásadní povahy) - bylo z prostorových důvodů nutno vyřadit. Ze stejných příčin byl na minimum omezen výčet článků a statí v orientálních jazycích.

Údaje o časopisecky zveřejněných statích a příspěvcích v periodických či neperiodických publikacích jsou - pokud možno - uváděny v standardním pořadí: název článku, časopisu (sborníku s uvedením in:), místo, ročník, rok (příp. datum), číslo: stránkový rozsah. S ohledem na velký počet přispěvatelů a citovaných pramenů, který znemožnil všechny reference fyzicky ověřit, nebylo možno zcela vyloučit určité nepřesnosti, případně nedůslednosti v řazení bibliografických údajů; pokusili jsme se však tyto nedostatky co nejvíce minimalizovat.

Jak bylo řečeno již v úvodu této ediční poznámky, předkládaný slovník se neomezuje pouze na osobnosti z akademické sféry, na absolventy orientalistických (afrikanistických, amerikanistických) oborů, ale zaznamenává též životní osudy a profesní dráhu specialistů z jiných oblastí vědy (ekonomů, etnologů, geografů, geologů aj.), osobností kultury a uměleckých tvůrců, dávných misionářů i současných propagátorů cestování, kteří svým zájmem o dosud málo známé oblasti a kultury přispěli k jejich poznání a pochopení. Je přirozené, že při sestavování jmenného seznamu ve slovníku uvedených osobností podle oborů se mnohá jména vymykají jednoznačnému zařazení. Patří například průkopník české paleontologie a autor spisů o evropské, indické, ale i australské a tasmánské fosilní floře O. Feistmantel do rubriky indologie, protože osm let působil na východě Indie, sbíral indické umění a kromě vědeckých prací o svém pobytu vydal objevný cestopis? A co teprve postavy obrozeneckých badatelů, kteří zájmem o Orient přispěli k rozvoji vzdělanosti i národního sebeuvědomění, polyhistorů, kteří ovládli široký okruh orientalistických oborů, anebo nadšených zájemců o mimoevropské kraje, kteří na svých cestách zdokumentovali život a památky prakticky všech kontinentů? V podobných zvláštních, a do jisté míry sporných případech jako východisko z nouze posloužilo obecné záhlaví orientalistika, které tak v rejstříku nabylo poněkud specifický význam. Budiž nám však omluvou, že účelem jmenného soupisu osobností nebylo podat exaktní klasifikaci jednotlivých vědních disciplín, nýbrž posloužit jako praktická pomůcka k všeobecné orientaci.

Věříme, že širokému okruhu odborníků a dalších zájemců o země Východu, stejně jako o ostatní mimoevropské kultury slovník poslouží jako pohotové "Kdo je kdo" o jednotlivých osobnostech české a slovenské orientalistiky (afrikanistiky, amerikanistiky), ale i jako vodítko pro zhodnocení jejich postavení v rámci jednotlivých oborů, jejich životního díla a kulturně společenského přínosu jejich působení. Tak se může tato referenční příručka stát i studijním materiálem při získávání a výchově nových adeptů orientalistických (afrikanistických, amerikanistických) oborů. Navíc zmapování aktuální personální a odborné situace v jednotlivých oborech může přispět případným zájemcům o tlumočení a překlady z či do exotických jazyků, o získání znaleckých posudků a expertiz či o spolupráci v kulturní oblasti jako pomůcka při navazování potřebných kontaktů.

Jan Filipský


zpět na obsah