352u-Stadlec_b.jpg
Stadlec2.jpg
Stadlec3.jpg
Stadlec4.jpg
352u-Stadlec_c.jpg
352u-Stadlec_a.jpg
Stadlec1.jpg
Na zatek Pedchoz Dal Na konec

STÁDLEC

STÁDLEC (Tábor) - visutý řetězový silniční most

Jeden z posledních nejen českých, ale i středoevropských řetězových mostů byl původně postaven podle plánů inženýra Gassnera a B. Schnircha přes Vltavu v Podolsku, kde sloužil 113 let na důležité obchodní cestě z Bavorska do Haliče. Starý přívoz v Podolsku v té době přestal stačit narůstajícímu dopravnímu ruchu, navíc byl nepoužitelný při odchodu ledů a při vysokém stavu hladiny. V oné době (v roce 1847) bylo nejbližší přemostění v Týně nad Vltavou nebo až v Praze, což byla značná zajížďka a ztráta času. Od přelomu 18. a 19. století až do jeho poloviny byly stavěny u nás i v Evropě četné řetězové mosty - přes vídeňský kanál byl dokonce postaven řetězový most železniční. Řetězové mosty byly ve Strážnici - tam byl vůbec první řetězový most na evropském kontinentě mimo Anglii - v Žatci, Lokti, v Praze a jinde. Řetězový most v Podolsku sloužil do roku 1960, kdy bylo rozhodnuto o jeho snesení. Nejen proto, že nad ním stál již 510 metrů dlouhý most železobetonový z roku 1942, ale vzhledem k napouštění Orlické přehrady, která by ho zaplavila. Ze zahraničí přišla v 60. letech nabídka odkoupení mostu - byla však naštěstí zamítnuta a bylo rozhodnuto most, který byl v roce 1959 prohlášen národní technickou památkou, postavit jinde. Celkem bylo navrženo 13 lokalit případného znovuvybudování podolského mostu: například u Zlaté Koruny nebo v Tismenickém údolí v Táboře, posléze však bylo vybráno velmi zdařile údolí Lužnice nedaleko obce Stádlece, na silnici do Dobřejovic, Čenkova a Želče. Stádlec leží necelé dva kilometry od Opařan na státní silnici z Tábora do Písku. Most - přes jeho očividný význam pro dějiny techniky - není snadné najít: serpentinami se sjíždí do hluboce zaříznutého údolí Lužnice k místnímu mlýnu, proti němuž býval kamenolom. Dopravu před postavením mostu obstarával brod a přívoz. Most byl rozebrán a zase složen z 2 000 kvádrů a 1 100 ocelových částí u Markova mlýna. Základní nosnou konstrukci mostu představují čtyři řetězy uspořádané do dvou dvojic. V těchto dvojicích jcou řetězy nad sebou ve svislé rozteči 430 mm. Řetězy jsou uloženy na dvou kamenných pylonech - branách o rozměrech půdorysu 4 x 9 metrů. Výška pylonů nad vozovkou je 10 metrů. Řetězy jsou uloženy v pylonech na kluzných ložiscích. Konce řetězů jsou kotveny do čepů uložených v hácích osmi železných kotevních desek - každá váží 2,3 tuny. Při rozebírání pylonů byly jednotlivé kamenné bloky číslovány - každý jinou barvou a jinými číslicemi - jeden pylon bíle číslicemi arabskými, druhý červeně číslicemi římskými. Po deseti letech dočasného uskladnění se však některé číslice smyly, některé železné části řetězů byly poškozeny nebo vůbec chyběly, což podstatně ztížilo obnovu. Z celkové hmotnosti železných částí 102 tun muselo být 14 tun pořízeno nově, i některé kamenné kvádry musely být dodány nově. O tom, jak ošidné muselo být rozebírání a znovupostavení této památky, svědčí okolnost, že se dokonce uvažovalo a zkrácení mostu z původních 90 na pouhých 60 metrů! Most o osmimetrové šířce byl dán znovu do provozu v roce 1974, hmotnost projíždějících vozidel je omezena - stejně jako jejich míjení - na 2,5 tuny. V současné době je o konstrukci dobře postaráno - na spodní straně mostovky je instalována pojízdná inspekční lávka, která může sloužit údržbě a drobnějším opravám. Most se dá skupinou výrazně rozkmitat. Na řetězový most u Stádlece není bohužel nijak upozorňováno, ani samotná technická památka není opatřena náležitou informační tabulí, jak by právem zasluhovala a jak je to obvyklé v zahraničí. Nejnověji se alespoň ocitl most na poštovní známce hodnoty 8,- Kč.