PKarluv.jpg
Pha-Karluv3.jpg
Pha-Karluv5.jpg
289u-Praha-Karluv_a.jpg
Pha-Karluv1.jpg
Pha-Karluv4.jpg
289u-Praha-Karluv_b.jpg
Pha-Karluv2.jpg
Na začátek Předchozí Další Na konec

PRAHA

PRAHA (Praha 1) - Karlův most

Karlův most - dříve pouze Kamenný most - měl v Praze několik předchůdců. Především jsou dochovány písemné zprávy o dřevěném mostě z 10. století. Kosmas vypravuje, že po mostě bylo přenášeno mrtvé tělo zavražděného knížete Václava, a existenci mostu potvrzuje ve městě Fraga i Ibrahím ibn Jákúb, obchodník a kalifův vyslanec ze španělské Cordóby. Navíc se zdá, že pozůstatky mostu může potvrdit i současný archeologický průzkum. Po dřevěném mostě (jistě často opravovaném po povodních) byl postaven kamenný Juditin most (nesl jméno své iniciátorky, manželky přemyslovského knížete a krále Vladislava I.). Jeho stavba bývá kladena do let 1158-1172 (podle jiných názorů byl dokončen v roce 1182) a povodeň ho zničila roku 1342 - vydržel tedy 170 let. Jeho zbytky lze najít ve sklepech malostranských domů a v nižší malostranské mostecké věži, dále v klášteře křižovníků, kde je kostel s příznačným názvem Panny Marie pod řetězem na konci mostu. Juditin most byl 514 metrů dlouhý a sedm metrů široký, ovšem jeho 27 kleneb bylo podstatně nižších, než jsou dnešní klenby mostu Karlova. Královna Judita most postavila údajně proto, aby si místní české obyvatelstvo naklonila na svou stranu: dosazovala totiž jako Němka do královských úřadů své soukmenovce, a to k velké nevůli Pražanů. Co do šířky byl Juditin most širší než pouze čtyři metry široký most Bénézetův v Avignonu. Dvanáct pilířů Juditina mostu se jako němí svědci z konce 12. století objevilo též při nízkém stavu vody ve Vltavě roku 1784. Naposled se vynořily při nízkém stavu vltavské hladiny zbytky pilířů Juditina mostu v roce 1941. Připomeňme, že v románské Evropě nebylo mnoho kamenných mostů: most v německém Řezně je z roku 1135, v saských Drážďanech byl kamenný most přes Labe v roce 1119, ve Würzburgu roku 1133, v Londýně 1176 a v toskánské Florencii z roku 1176. Juditin most byl postaven z temně červeného pískovce, v řece bylo dvacet pilířů, dalších pět bylo na přilehlých březích. Most měl dvě věže a patrně také sochařskou výzdobu. Traduje se, že plastika "Bradáče" zasazená do zdi dnešního Karlova mostu je vlastně portrétem stavitele Juditina mostu - tak tomu bylo i na mostech v Řezně a Drážďanech. Soustava vltavských jezů zabraňuje možnému vynoření zbytků pilířů Juditina mostu; naposled byly zbytky pilířů vidět za 2. světové války, kdy právě došlo k protržení jezu. Základní kámen ke Karlovu mostu položil sám císař Karel IV. v roce 1357, a to přesně 9. 7. v 5 hodin a 31 minut (číslovky tedy jdou po sobě 135797531 - tak mu to poradili astrologové). Po prvních čtyřicet let vedl jeho stavbu Petr Parléř. Údajně most odevzdal svým pokračovatelům snad již sjízdný. Zcela dokončen však byl most až čtyři roky po Parléřově smrti v roce 1402, druhá malostranská věž (první, nižší je z Juditina mostu) byla dokončena až o pět let později. Je pravděpodobné, že plány Karlova mostu připravil už Matyáš z Arrasu, a to podle Bénézetova mostu v Avignonu. Karlův most je 515 m dlouhý, jeho šířka kolísá mezi 9,40 až 9,50 metry. Překonává Vltavu i její umělé rameno - Čertovku. Běžná doprava vozidel je přes Karlův most dnes už vyloučena, avšak v minulosti přes něj vedla dokonce dvoukolejná městská dráha. Ve svém půdorysu je most třikrát znatelně zalomen, proti proudu vltavy je slabě vypouklý. Světlost 16 oblouků se pohybuje od 16 do 23 metrů. I tloušťka pilířů kolísá od 8,5 do 10,84 metrů. Šestnáct mostních oblouků nese mostovku ve výšce 13metrů nad vltavskou hladinou. Finance na stavbu mostu se scházely z celé země: odtud snad vznikla pověst měšťanech z Velvar, kteří - v naturáliích vajec - podpořili takto postavení mostního díla. V Písku při záplavách byl gotický most chráněn tím, že Otava se rozlévala do blízkých luk. V Praze však Karlův most celou tíhu záplav nesl sám, i když se Vltava rozlévala i do Starého Města. Proto také Karlův most byl daleko častěji a hůře postihován než most písecký. Nejhůře byl most poškozen v září roku 1870, kdy nahromaděné množství dřeva z vorů strhlo dva pilíře a tři klenby. Poté došlo k zajišťování pilířů kesony. Most byl ovšem poškozován i válečnými událostmi - ve třicetileté válce se v 17. století na mostě bojovalo a švédská dělostřelba z Malé Strany poničila výzdobu Staroměstské mostecké věže (událost, kdy Pražané most - a tím i většinu Prahy - uhájili, připomíná panoráma umístěné dnes na Petříně). Karlův most patří v Evropě k těm několika mostním stavbám, které jsou vybaveny mosteckými věžemi v počtu větším než obvyklé dvě věže. Jmenujme pouze francouzský Pont Valentré v Cahorsu v departamentu Lot nebo italský ponte de Scaligeri ve Veroně. Mostní věže bývaly ovšem i na starobylých kamenných mostech v Roudnici a v Písku, ještě dnes je branská věž na renesančním mostě ve Stříbře či věž na Lemberku. Za doby protireformace se stal Karlův most až kultovním, poutním místem spojeným s násilnou smrtí Jana Nepomuckého. Ale i jinak byl Karlův most jakýmsi shromaždištěm, zejména mládeže. Jeho sochařská výzdoba postupně vznikala od roku 1657 do roku 1938 a je na něm celkem 31 plastik. Nejde o jev ojedinělý - po celých Čechách i na Moravě najdeme řadu mostních staveb takto zdobených: v Náměšti nad Oslavou je dokonce "malý most Karlův", v Brtnici bývaly sochami zdobeny hned mosty dva, sochami jsou dodnes zdobeny mosty na hradě Valdštejně, v Miloticích, v Bělé nad Radbuzou, Rabštejně, Budišově nad Budišovkou i v Budišově u Třebíče a na mnoha dalších místech. Ovšem rozsahem i kvalitou své výzdoby se Karlův most ostatním vymyká. Spojení převážně barokních plastik s gotickým mostem z něj učinily "kentaura", jak byl most nazván, a především unikátní turistickou atrakci. Most je zajímavý i tím, že se na něm tradičně - na rozdíl od dalších pražských mostů - neplatilo mýtné. Most vstoupil do dějin i svou barikádou pod Staroměstskou mosteckou věží v roce 1848, kdy byl bráněn studentskou legií proti Windischgrätzovým vojákům. Nikoliv náhodou se obraz Karlova mostu objevil na tří-, pěti- a desítihaléřových mincích Československé republiky po roce 1918. Most, na kterém ještě počátkem 50. let jezdila tramvaj i auta, prošel na přelomu 60. a 70. let náročnou technickou opravou, je vybaven dobovým osvětlením, je cílem tisíců turistů, vystavují na něm malíři, bývá dostaveníčkem i hudebních umělců, loutkářů apod. Brněnské nakladatelství BETEXA vydalo i stylizovaný slepovací model této historické stavby. Neodmyslitelně dnes patří k panoramatu Pražského hradu, i když most jako celek není jinak fotografovatelný než z ptačí perspektivy. Na Karlově mostě je třicet sousoší z domácího pískovce, jedno sousoší z mramoru, jedna socha je bronzová a jedna kovová. K nejvýznamnějším umělcům, kteří se na výzdobě podíleli, patří barokní sochaři - autoři sousoší - Matyáš Braun z Innsbruku, Jan Brokof ze Spišské Soboty a jeho syn Maxmilián Brokof. V roce 1965 bylo třeba prohloubit plavební dráhu ve třetím oblouku Karlova mostu. Tehdy byl rozbit pilíř Juditina mostu tzv. klimbabou, tj. těžkým skalním klínem umístěným na plovoucím bagru. Sochy (střídají se návodní a povodní strana od staroměstského břehu): 1) sousoší sv. Ivana od B. Brauna (1711, kopie 1908), 2) sv. Bernard před Madonou od M. V. Jäckela (1709, kopie 1980), 3) sv. Barbora mezi Markétou a Alžbětou od J. Brokofa (1707, kopie 1999), 4) P. Marie mezi sv. Dominikem a Tomášem Akvinským od M. V. Jäckela (1708, kopie 1960), 5) Pieta (1695 původně od J. Brokofa poté od E. Maxe 1859), 6) krucifix (na místě staršího) s kamennou Golgotou (1707 J. J. Herrmann, sochy P. Marie a Jana Evangelisty na místo starších 1861 E. Max), 7) sv. Josef (1706 původně od J. Brokofa, 1854 od E. Maxe), 8) sv. Anna Samotřetí od M. V. Jäckela (1707), 9) sousoší se sv. Františkem Xaverským od F. M. Brokofa (1711, kopie 1913), 10) původní sousoší se sv. Ignácem z Loyoly od F. M. Brokofa (1711), nahrazeno sv. Cyrilem a Metodějem od K. Dvořáka (1928-1938), 11) sv. Kryštof od E. Maxe (1857, na místě strážnice), 12) původně Křest Kristův od J. Brokofa (1706), nahrazen sv. Janem Křtitelem od J. Maxe (1857), 13) sv. František Borgius od F. M. Brokofa (1710), 14) sv. Norbert původně od J. Brokofa (1707, poté 1765 od I. F. Platzera) dnes mezi sv. Václavem a Zikmundem od J. Maxe (1853), 15) původně sv. Václav od O. Mosta (1696), dnes sv. Ludmila učící sv. Václava od M. B. Brauna (1720, osazeno na most 1784), 16) sv. Jan Nepomucký, řezba J. Brokof, bronzový odlitek V. J. Herold (1683), 17) sv. František Serafínský (původně 1708), poté od E. Maxe (1855), 18) sv. Antonín Paduánský od J. O. Mayera (1707), 19) sousoší sv. Vincence Ferreského a sv. Prokopa od F. M. Brokofa (1712), 20) Bruncvík (na místě starší) od L. Šimka (1884), 21) sv. Juda Tadeáš od J. B. Khola (1708), 22) sv. Augustin od J. B. Khola (1708, kopie 1971), 23) sv. Mikuláš Toletinský od J. B. Khola (1708, kopie 1970), 24) sousoší Luitgardy od M. B. Brauna (1710), 25) sv. Kajetán od F. M. Brokofa (1709), 26) sv. Vojtěch od F. M.a M. J. J. Brokofů (1709, kopie 1971-1973), 27) sv. Filip Benitius od M. B. Mandla (1714, sokl je kopií z 1854), 28) sousoší sv. Jana z Mathey, Felixe z Valois a sv. Ivana od F. M. Brokofa (1714), 29) sv. Vít od F. M. Brokofa (1714), 30) sv. Václav od K. J. Böhma (1858), 31) sousoší sv. Kosmy a Damiána od J. O. Mayera (1709).