Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

KRAJINA Vladimír (* 30. 1. 1905 Slavice u Třebíče, + 1. 6. 1993 Vancouver, Kanada) - český vědec, pedagog, politik a účastník protinacistického odboje

Byl to především doc. dr. Vladimír Krajina, který se vyznačoval zvláštní houževnatostí a odvahou a který nám podával nejlepší zprávy o poměrech v tzv. protektorátě a o protektorátní vládě, napsal E. Beneš ve svých poválečných Pamětech. Měl pravdu. Krajina byl organizátorem a předním činitelem demokratického odboje a velmi populární osobností. Proto také KSČ hned po válce šířila kult vlastního hrdiny odboje J. Fučíka, a proto bylo Krajinovo jméno po čtyřicet let v podstatě tabu.

Narodil se v učitelské rodině a po absolvování gymnázia vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, kde v roce 1927 získal doktorát. Ve studiích pokračoval na univerzitě v Yale, na Havajských ostrovech zkoumal flóru, studoval dále i v Polsku, Rumunsku, ve Švýcarsku, v londýnském Kew Garden a v Berlíně. Habilitoval se roku 1934 a v roce 1945 byl jmenován profesorem. Byl to vynikající botanik, ale jeho jméno zůstane spojeno především s jeho odbojovou a politickou činností.

Už od počátku nacistické okupace se spolupodílel na demokratickém odboji, nejprve v Politickém ústředí (PÚ - spolu s L. Rašínem, J. Nečasem, L. Feierabendem, F. Hálou a řadou dalších), v jehož čele stál P. Šámal a generálním tajemníkem byl Vladimír Klecanda. Spojení na londýnskou zahraniční skupinu vedenou E. Benešem po obsahové stránce zajišťoval právě Krajina, po stránce technické pak Obrana národa. Vlastimil Klíma, spolupracovník L. Rašína a P. Drtiny, popsal Krajinovu odbojovou činnost na počátku okupace takto: Hned v prvních týdnech po okupaci přihlásil se prostřednictvím dr. Drábka Drtinovi... Krajina, jenž měl působiště v Botanickém ústavu a Botanické zahradě a dával k dispozici celou svoji skupinu dalších docentů a vědeckých pracovníků. Jednalo se o obstarávání technického vybavení pro ilegální činnost, zejména neznatelných inkoustů, radiotelegrafie, šifrovacích klíčů, avšak také odposlouchávání zahraničního rozhlasu a rozmnožování jeho zpráv.

Po rozbití PÚ, respektive odchodu řady jeho členů do zahraničí, se vytvořila nová odbojová organizace Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD), která byla střechovou organizací zahrnující i Petiční výbor Věrni zůstanem (PVVZ). Spolu s ním se na činnosti ÚVODu podíleli mimo jiné František Andršt, J. Balabán, Karel Bondy, plk. Josef Churavý, Antonín Pešl a brzy i Václav Holý, Volfgang Jankovec, J. Mašín a V. Morávek a mnozí další. Krajina tu měl ovšem nezastupitelnou úlohu a také jako jediný z výše uvedených se dožil konce války. Na podzim 1941 - za teroru, který rozpoutal po svém příchodu do Prahy R. Heydrich - se totiž gestapu podařilo většinu vedení ÚVODu zlikvidovat.

Kontakt ÚVODu s Londýnem udržoval jednak sám Krajina (vysílačka Sparta I.), jednak Tři králové, respektive Balabán a Morávek (Sparta II.). Jen speciální skupina, kterou Krajina sestavil k obsluze Sparty I., odvysílala do svého odhalení gestapem 7. května 1941 do Londýna na 16 000 depeší a 6 000 jich stačila přijmout. I po jejím odhalení gestapo na Krajinovu stopu nepřišlo - začal se stávat živoucí legendou.

V noci z 28. na 29. prosince 1941 byl z Londýna vysazen tříčlenný desant SILVER A, který vezl novou vysílačku. Ještě před tím, než gestapo provedlo akci proti V. Morávkovi na Prašném mostě (21. března 1942) a zlikvidovalo tak Spartu II., navázali parašutisté spojení s Krajinou a Sparta I. mohla pokračovat. Některé depeše do Londýna ovšem zprostředkovala odbojová Obec sokolská.

Poté však přišla heydrichiáda a ta těžce postihla především odboj. Už 15. června 1942 musel Krajina opustit Prahu, uchýlil se na turnovskou faru, ale záhy musel prchat dál. Měnil místa a nakonec se od poloviny září skrýval ve Veselém mezi Rovenskem a Lomnicí. Tady byl 15. ledna 1943 zatčen gestapem.

Krajina byl nejprve uvězněn na Pankráci a důkladně vyslýchán. Situace na frontě se už začala obracet, Němci prohráli u Stalingradu, západní Spojenci po vítězství v Africe se vylodili na Sicílii. K. H. Frank usoudil, že Krajina může být jednou vhodnou kartou. To mu zachránilo život, a tak jen putoval do Terezína a poté do věznice v Praze-Jenerálce. Na sklonku války se ho Frank skutečně pokusil využít, ale nepochodil.

Po osvobození se V. Krajina stal generálním tajemníkem národněsocialistické strany a jejím poslancem v Národním shromáždění. Pro komunisty to byl nebezpečný oponent, i pro své organizační a zpravodajské schopnosti. Když v září 1947 došlo k pokusu o atentát na ministry P. Zenkla, J. Masaryka a P. Drtinu, uvízlo oficiální vyšetřování - vedené komunisty už ovládaným Sborem národní bezpečnosti - na mrtvém bodě. K velké nelibosti KSČ však právě Krajina odhalil, kdo za rozesláním balíčků s pekelnými stroji stojí - stopa vedla jednoznačně do okruhu komunistického ministra A. Čepičky, pozdějšího Gottwaldova zetě. Krčmáňská aféra (podle obce Krčmáň na Olomoucku, kde byly vyrobeny krabičky na třaskavinu) rozvířila už tak neklidnou hladinu politického života, a především ukázala, že komunistům jsou k likvidaci nepohodlných osob dobré jakékoliv prostředky.

Pak přišel únor 1948. Už 25. ráno byl profesor Krajina "vyakčněn" z univerzity. Marně se také snažil předat Benešovi prohlášení zastupitelstva národních socialistů, v němž prezidenta žádali, aby demisi nepřijímal a nedostal se do role Háchy. Beneš Krajinovi jen vzkázal, aby odešel za hranice. Ale již druhý den ráno byl Krajina zatčen. Příznačně byla zatýkací "formule" pronesena v bratrském jazyce a zněla: Eto mirovaja revolucia, vy znajetě (Toto je světová revoluce, víte!).

Benešův protest proti uvěznění Krajiny v "bunkru" byl poslední prezidentův mužný čin. Krajina byl skutečně propuštěn, ale věděl, že má doslova poslední šanci. Krátce poté - prostřednictvím různých spojek - překročil u Železné Rudy československé hranice, aby mohl republiku znovu navštívit až po více než 40 letech.

V Německu se dostal nejprve do Frankfurtu nad Mohanem, kde se sešel s I. Herbenem, A. Procházkou a Jaroslavem Drábkem. Tam začala jeho exulantská anabáze, která se promítala do roviny politické, ale i vědecké. Po vzniku Rady svobodného Československa, jejímž se stal místopředsedou, se jako červená nit prolínala dalším Krajinovým životem věta obsažená v závěrečném ustanovení této organizace: Jestliže charakter národa zůstane zachován, všechno zase obnovíme.

Krajina byl i předsedou Čs. strany nacionální v exilu, členem Čs. společnosti pro vědy a umění, Československého sdružení v Kanadě. V březnu 1992 - po 42 letech - navštívil svou vlast a V. Havel mu udělil nejvyšší státní vyznamenání - Řád bílého lva. V. Krajina krátce poté umírá v Kanadě, ale urna s jeho popelem odpočívá na vyšehradském hřbitově. Jeho slova: Příroda je nedělitelná. Musí být zachována. Vyhraje v tom Ježíš, ne Caesar. Vyhraje v tom T. G. Masaryk - patří k posledním myšlenkám, které odkázal svému národu.

(tp)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie