Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

MUCHA Jiří (* 12. 3. 1915 Praha, + 5. 4. 1991 Praha) - český prozaik, scenárista, překladatel a publicista

Jiří Mucha vyrůstal v rodině slavného malíře A. Muchy a měl možnost od mládí vstřebávat různé umělecké i společenské podněty a s jistotou - i díky jazykové vybavenosti - se pohybovat v mezinárodním, především francouzském prostředí. Přesto však celý život toužil Mucha prokázat, že do Čech jako český spisovatel patří, i když mu jeho původ a schopnosti byly ve vlasti často jen na obtíž.

Studia na pražské lékařské a filosofické fakultě (1935-39) narušila válka, na jejímž začátku Mucha odešel do Paříže, kde již předtím (od roku 1937) často pobýval, a odtud dopisoval do Lidových novin. Po porážce Francie přešel do Anglie a stal se důstojníkem letectva a válečným zpravodajem BBC, díky čemuž poznal bojiště severní Afriky, Středního Východu, ale i Barmy a Číny a po invazi také západní Evropy (Itálie, Francie). Tyto zážitky zachytil ve "válečném deníku" Oheň proti ohni (1947, 2. přepracované vydání 1966), jednom z nejcennějších válečných memoárů české literatury. Od roku 1945 žil Mucha opět v Praze a pracoval jako novinář. Vydává romány Most (1946), Spálená setba (1948) a Válka pokračuje (1949) s tematikou návratu do mírového života.

Roku 1951 je Mucha zatčen a na základě falešného obvinění ze špionáže odsouzen na šest let vězení a práce v dolech. Také úděl stalinského vězně Mucha zhodnotil, a opět deníkovou formou, v knize Studené slunce (1968), jež patří spolu s díly K. Pecky, V. Havla či I. M. Jirouse k nejvýznamnějším dílům tzv. vězeňské literatury. Po amnestii roku 1955 Mucha působil jako scenárista na Barrandově, překládal z francouzštiny a angličtiny, cestoval, a především psal. V roce 1963 vydává psychologický román v lecčems ovlivněný camusovským existencialismem Pravděpodobná tvář, v roce 1965 vychází jeden z prvních solidních cestopisů o USA Černý a bílý New York. Na vlnu zájmu o dílo svého otce v 60. letech reagoval Mucha monografií Kankán se svatozáří. Život a dílo Alfonse Muchy (1969).

Nelibost normalizátorů povolí až roku 1987, kdy vychází román Lloydova hlava a o rok později dokumentárně autobiografický román z předvečera války Podivné lásky, ve kterém vzpomíná na citový vztah k hudební skladatelce Vítězslavě Kaprálové, své první ženě.

Listopad 1989 zastihl Jiřího Muchu v pařížské nemocnici, odkud posílá vzkaz do Prahy: O svobodu se nežádá, o svobodu se bojuje. Jsem s vámi a jako tolikrát předtím jsem připraven dát to jediné, co mi náleží. Život.

(jp)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie