Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

BURIAN Vlasta (* 9. 4. 1891 Liberec, + 31. 1. 1962 Praha) - český herec, zpěvák, divadelní ředitel, sportovec a podnikatel

Král komiků - plným jménem Vlastimil Josef Burian - vyrostl v Praze na Žižkově a vyučil se obchodním příručím. Aktivně provozoval řadu sportů, nejúspěšnější byl jako fotbalista (brankář ligového kádru A. C. Sparta). Ve 30. letech začal hrál tenis a hokej. Od dětství zpíval na kůru a měl rád operu. Na amatérských večírcích jako mladík bavil své přátele parodickými čísly a imitačními výstupy. Úspěch ho nakonec přivedl na profesionální divadelní a filmovou dráhu. V letech 1910-23 herecky vyzrál na jevištích pražských kabaretů (U Deutschů, Montmartr, U kuřího oka, Rokoko, Červená sedma, Bum, Revoluční scéna). V letech 1925-44 (do uzavření divadel nacisty) provozoval vlastní Divadlo V. Buriana. V první polovině 20. let také několikrát hostoval na velkých oficiálních scénách (Švandovo divadlo, Stavovské divadlo). A v roce 1943 dokonce s velkým úspěchem vystupoval v Národním divadle v roli Principála v Talichově nastudování Smetanovy Prodané nevěsty.

Burian byl vynikající komik, lidový svou uměleckou i lidskou mentalitou, svým bezprostředním, spontánně nekomplikovaným humorem i mimořádným darem okamžitě parodovat všechno patetické, vznešené, "aristokratické" i snobské. Spolu s F. Futuristou a jeho bratrem Emanem Fialou patřil před rokem 1945 k nejvýznamnějším českým představitelům tzv. groteskní komiky, stavějící svůj účin na prudké slovní, mimické i gestické nadsázce. Jeho pohled na svět byl blízký plebejskému pohledu nejširších lidových vrstev. Burianovy taneční, akrobaticko-klaunské pohybové schopnosti a tvrdým tréninkem získané dovednosti i neobyčejné hlasové rozpětí tvořily základ jeho klaunských čísel. Živé, dynamické až nespoutané herectví hraničící s neustálou improvizací vynikalo na pozadí herecké-ho souboru jeho divadla, který režiséři E. A. Longen či Julius Lébl vedli v rámci neměnných typů k přísné kázni. Burian chápal hereckou postavu jako montáž proměn, etud a čísel. Nerespektoval text daný autorem a svým improvizačním uměním vytvářel na jevišti každý večer dílo zcela nové, neopakovatelné a neustále překvapoval i své kolegy, mezi něž patřili například J. Marvan, Václav Trégl, krátce i J. Plachta a další.

Burianovo herectví před rokem 1945 velmi zpopularizoval film: C. a k. polní maršálek, 1930; To neznáte Hadimršku, 1931; Anton Špelec, ostrostřelec a Lelíček ve službách Sherlocka Holmese, 1932; ale také Dvanáct křesel na námět Ilfa a Petrova či Gogolův Revizor 1933; Ducháček to zařídí, 1938; U pokladny stál, 1939; Katakomby, 1940; Přednosta stanice, 1941 a desítky dalších filmů, které - až na výjimky - natočil se dvěma vynikajícími režiséry K. Lamačem a M. Fričem. Z výčtu víceméně nenáročných komedií se vymyká jeho vynikající výkon v adaptaci Herrmannova románu U snědeného krámu (1933).

V soukromí se Vlasta Burian choval jako rozmazlená hvězda. Miloval přepychová auta i svou popularitu, uvažoval prý i o prezidentské kandidatuře. Za německé okupace se vzhledem ke své popularitě neubránil - jako většina tehdejších hvězd včetně Z. Štěpánka - stykům s okupanty. Na druhé straně od roku 1939 nenatočil německy ani jednu verzi, ačkoliv dříve to bylo u všech jeho filmů pravidlem. Nehrál také v žádném filmu, který by propagoval nacistickou či kolaborantskou ideologii. V roce 1945 byl komunistickými divadelními "revolucionáři" vybrán jako exemplární příklad - zejména díky svému značnému majetku - a obviněn z údajné kolaborace a v opakovaném (!) soudním přelíčení byl odsouzen k velké finanční pokutě, krátkému vězení, a především mu byla zakázána veřejná umělecká činnost. Na Burianovu žádost byl tento zákaz zrušen až v roce 1950. Po "zkušebním" představení před dělnickým obecenstvem v Městském divadle na Kladně dostal - i díky J. Frejkovi a J. Werichovi - angažmá ve Státním divadle Umění lidu v Karlíně (1950-53). Od roku 1953 až do své smrti vystupoval na estrádních zájezdech a hrál v několika filmech. Z velkého komika po všech útrapách zbyl jen stín. Nejvíce se přiblížil své slavné minulosti v pohádkovém filmu Byl jednou jeden král (1954), kde po boku J. Wericha vytvořil rozkošně snaživého ministra Atakdále.

Vlasta Burian, Werichem řazený mezi deset nejlepších komiků světa (zahrál si i v jeho Císařově pekaři), byl v roce 1994 zásluhou divadelního historika Vladimíra Justa soudně plně rehabilitován.

(pö)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie