Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

TALICH Václav (* 28. 5. 1883 Kroměříž, + 16. 3. 1961 Beroun) - český dirigent a hudební pedagog

Václav Talich byl synem učitele hudební školy a regenschoriho Jana Talicha, od něhož získal základy hudebního vzdělání. V letech 1897-1903 studoval na pražské konzervatoři houslovou hru u Jana Mařáka a O. Ševčíka. Ihned po absolutoriu byl přijat do Berlínské filharmonie a záhy se stal jejím koncertním mistrem. Po roce se ze zdravotních důvodů vrátil zpět do Čech, už s přáním stát se dirigentem. V sezóně 1904-05 byl koncertním mistrem opery v Oděse, politické nepokoje ho vypudily a následující rok učil na hudební škole v Tbilisi. Po návratu do Prahy byl v letech 1906-07 korepetitorem soukromé pěvecké školy, pak dirigentem pražského Orchestrálního sdružení. Nemožnost získat doma pevnou existenci ho vedla na léta 1908-12 do Lublaně, kde byl dirigentem Slovinské filharmonie. Jeho dalším působištěm byla plzeňská opera (1912-15), v dalších letech války se tam živil jako učitel hudby.

V prosinci 1917 dostal Talich poprvé možnost dirigovat jako host Českou filharmonii. V roce 1918 mu bylo K. Kovařovicem nabídnuto místo 2. kapelníka Národního divadla, ale Talich dal přednost dirigentské funkci v České filharmonii. Nejprve v ní působil pod vedením Ludvíka Čelanského, v letech 1919-41 byl jejím uměleckým šéfem. Když k němu pražské mezinárodní hudební festivaly v polovině 20. let obrátily pozornost mezinárodní hudební veřejnosti, Talichův vztah k prvnímu českému orchestru se povážlivě rozvolnil, a to vinou jeho četných zahraničních angažmá. Umělecké závazky v Anglii, ve Skotsku, a zvláště ve Švédsku, kde od roku 1926 po 10 let pravidelně čtyři měsíce v roce působil v čele orchestru Konzertvöreningen ve Stockholmu, nebylo možno bez problémů spojit s povinnostmi pražskými. Talich navíc učil na pražské konzervatoři (1923-27) a od roku 1932 na mistrovské škole pražské konzervatoře. V říjnu 1935 nastoupil jako tzv. "správce opery" Národního divadla a vedl ji až do května 1945. Repertoárově navázal na linii Ostrčilovu s preferencí české opery a posílil soubor o vynikající síly: Zdeňka Chalabalu povolal jako dramaturga a dirigenta, mezi sólisty přivedl M. Podvalovou, M. Tauberovou, B. Blachuta, E. Hakena a další.

Tvrdou prací a zvýšenými uměleckými nároky (zavedl například praxi dělených zkoušek jednotlivých nástrojových skupin) povznesl Talich v době první republiky Českou filharmonii mezi přední světové symfonické orchestry. Počínal si přitom mnohdy diktátorsky, a když si u Smetanových a Janáčkových oper, uváděných v ND, dovolil rozsáhlé upravovatelské zásahy, vytvořil se proti němu tábor odpůrců, jehož osu tvořil Z. Nejedlý a jeho žáci. Naopak dvořákovský tábor a ctitelé Talichem skvěle interpretovaného díla Sukova, Martinů a dalších byli na straně Talichově.

Životní otřes přinesly Talichovi první dny osvobození v květnu 1945, kdy nebyl pro údajné kolaborantství s Němci (musel za války vystoupit s Českou filharmonií v Berlíně za účasti Goebbelse a dalších představitelů nacistické strany) vpuštěn do budovy Národního divadla. O několik dní později byl při setkání se Z. Nejedlým u Smetanova hrobu na Vyšehradě tímto komunistickým ideologem obviněn, že prováděním Smetany za nacistického režimu zneuctil českou hudbu. 16. května 1945 byl v Berouně zatčen, četníky veden přes město a eskortován do pankrácké věznice. Protestní dopis členů České filharmonie z 29. května předsedovi vlády Z. Fierlingerovi zůstal bez odezvy. Po osmi týdnech věznění byl Talich propuštěn na příkaz prezidenta Beneše. K soudní žalobě proti němu pro nedostatek důkazů nedošlo, tzv. čestný soud při Svazu výkonných hudebních umělců došel v listopadu 1945 k závěru, že Talicha nelze viniti ani v nejmenším z nečeského chování.

Na koncertní pódium se Talich vrátil v září 1946. Tehdy už mohl veřejnosti prezentovat i práci Českého komorního orchestru, který vytvořil převážně ze svých žáků (1946-48 opět učil na konzervatoři a na AMU). Od prosince 1946 znovu působil ve filharmonii, od července 1947 byl znovu uměleckým vedoucím opery ND. Jakmile se však po komunistickém puči v únoru 1948 stal Nejedlý opět ministrem kultury, byl Talich okamžitě z ND a filharmonie vypovězen. Na sklonku roku 1949 přijal pozvání ze Slovenska a v Bratislavě řídil do 1952 komorní orchestr a pak i Slovenskou filharmonii (k jeho nejlepším odchovancům patřil dirigent Ladislav Slovák) a učil na VŠMU. Od roku 1954 směl opět nahrávat a veřejně koncertovat s Českou filharmonií, v prosinci 1955 vystoupil naposledy.

(tv)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie