Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

GOČÁR Josef (* 13. 3. 1880 Semín u Přelouče, + 10. 9. 1945 Jičín) - český architekt

Josef Gočár, jeden z nejvýznamnějších a nejvíce osobitých tvůrců české architektury 20. století, zahájil roku 1898 svá architektonická studia na Vyšší státní průmyslové škole (oddělení stavitelství) v Praze. Po jejím ukončení (1902) vstoupil do Kotěrovy školy architektury na Uměleckoprůmyslové škole, kterou absolvoval roku 1905. Byl nejvýznamnějším žákem a později také spolupracovníkem Jana Kotěry a po jeho smrti byl jmenován profesorem (1924), po čtyřech letech rektorem Akademie výtvarných umění (do 1931). Od roku 1911 byl předsedou Skupiny výtvarných umělců, členem a později i předsedou Spolku výtvarných umělců Mánes, Společnosti architektů. Spolu s P. Janákem založil Pražské umělecké dílny (1911). Pracoval v redakci Stylu a Uměleckého měsíčníku, účastnil se na četných výstavách v zahraničí i v Československu. Oceněn byl velkou cenou v Paříži (1925), získal francouzský řád Čestné legie (1926), v roce 1927 byl zvolen členem České akademie věd a umění, byl rovněž dopisujícím členem Královského institutu britských architektů v Londýně.

Již svými ranými díly vzbudil Gočár značnou pozornost. Od roku 1906 pracoval se S. Suchardou na modelu bělohorské mohyly, v roce 1909 šokoval Pražany svým soutěžním návrhem na dostavbu Staroměstské radnice v podobě pyramidálně stoupající budovy, která by výrazným způsobem změnila siluetu města. Bez realizace zůstal i nanejvýše pozoruhodný návrh podolské nemocnice (1909-10). Šlo o soubor blokových, nezdobených budov, které svým vzhledem daleko předstihly soudobý evropský vývoj a předjímaly purismus. Svou první závažnou realizací - domem U Černé Matky Boží v Celetné ulici (1911-12) - ukázal, že zcela osobitým a originálním způsobem uplatňuje a přeměňuje soudobé tendence. Náznak kubistického stylu v předchozí stavbě (a také v lázeňské budově v Bohdanči, 1911-13) posléze transformoval do podoby "rondokubismu" či obloučkového kubismu, nazývaného také někdy podle Gočárovy nejvýznamnější stavby tohoto období slohem Legiobanky. Tuto stavbu navrhl v letech 1921-23 za spolupráce sochaře J. Štursy. Poté se obrátil k puristické architektuře (Strnadova vila v Praze, 1925-27) a konstruktivismu (koželužská škola, 1923-24; státní gymnázium, 1923; mateřská školka, 1926-27; ředitelství státních drah, 1927-32, vše v Hradci Králové; palác Fénix na Václavském náměstí v Praze, postavený společně s Bedřichem Ehrmannem v letech 1927-29). Jeho nejlepším konstruktivistickým dílem je nepochybně kostel sv. Václava v Praze-Vršovicích a soubor rodinných vil na Babě (1929 až 1930). Významným způsobem zasáhl do meziválečného urbanismu svým regulačním plánem Hradce Králové, který dokončil roku 1928.

(vl)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie