Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

DÉRER Ivan (* 2. 3. 1884 Malacky, + 10. 3. 1973 Praha) - slovenský právník,československý politik a publicista

V říjnu 1919, po téměř roční vládě ministra V. Šrobára na Slovensku, prohlásil představitel slovenských sociálních demokratů dr. Dérer: Hlinkovská autonomie není ničím jiným, než ústrojím na zachování tmy a nevědomosti... Ale ani šrobárovskou autonomii nechceme, neboť tato se snaží udržet osobní režim na Slovensku a zvrhla se na vladaření úzké společnosti osobní kliky. Dérerovo prohlášení bylo dokladem, že na postavení Slovenska v Československu jsou a budou různé názory a že i jeho autor má a bude mít řadu politických nepřátel.

Dérer po celý život zdůrazňoval svou příslušnost ke skupině hlasistů (podle časopisu slovenské inteligence Hlas), k slovenským stoupencům T. G. Masaryka. Už před rokem 1918 byl sociálním demokratem a zároveň tvrdým kritikem maďarského režimu v tehdejších Uhrách. V říjnu 1918 byl jedním z autorů a signatářů Martinské deklarace, za první Československé republiky členem Revolučního Národního shromáždění a mnohokrát ministrem (pro správu Slovenska, pro sjednocení zákonů, školství a národní osvěty, spravedlnosti). Jako stoupenec tzv. čechoslovakismu vytrvale kritizoval ľuďácký separatismus a klerofašismus. V letech 1928-29 se podílel na odhalení protistátní činnosti B. Tuky. To mu slovenskými nacionalisty mnoha ražení nemělo být zapomenuto.

Po vyhlášení Slovenského státu 14. března 1939 byl vymazán z rejstříku slovenských advokátů, Tisova vláda mu zkonfiskovala jeho bratislavský byt a nedostal ani slovenské občanství. Žil v Praze a v srpnu 1944 byl zatčen pro účast v protinacistickém odboji. Nebyl spokojen se sloučením slovenských sociálních demokratů s komunisty v období Slovenského národního povstání, a proto se stal roku 1946 spoluzakladatelem Strany práce. V prvních letech po 2. světové válce byl prezidentem Nejvyššího soudu v Brně. Jeho politickou činnost ukončil únor 1948. V letech 1954-55 byl vězněn. Roku 1968 naposled veřejně vystoupil a nemohl jako věrný "čechoslovakista" jinak než s kritikou připravované federalizace státu. Za to ho opět nenáviděli jak pohrobci autentických ľuďáků, tak Husákovi "rudí ľuďáci".

(nk)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie