Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

NEJEDLÝ Zdeněk (* 10. 2. 1878 Litomyšl, + 9. 3. 1962 Praha) - český historik, hudební vědec, politik a publicista

Zdeněk Nejedlý studoval historii a estetiku na filosofické fakultě české univerzity v Praze, kde jej původně nejvíce ovlivnili Jaroslav Goll a Otokar Hostinský. Od roku 1905 na této fakultě působil jako vysokoškolský učitel, nejprve jako docent, později jako profesor hudební vědy. Byl autorem dějin rodného města, obsáhlých monografií o husitském zpěvu, dějinách Národního divadla, životopisu Lenina, nedokončených, široce koncipovaných prací o Bedřichu Smetanovi a T. G. Masarykovi. Zabýval se řadou problémů a osobností českých politických a kulturních dějin (národní obrození, Alois Jirásek, Božena Němcová, spor o smysl českých dějin aj.). Jeho kritické soudy o mnoha otázkách minulosti i současnosti byly často až příliš osobně zaujaté, a díky tomu nespravedlivé a mylné, a to nejen v otázkách politických dějin, ale také dějin a současnosti české hudby (antipatie k Antonínu Dvořákovi, V. Novákovi, L. Janáčkovi, B. Martinů atd.).

Po vzniku první Československé republiky byl představitelem levicového směru v realistickém hnutí a obsáhle a kriticky komentoval politický a kulturní vývoj státu. Ve 20. letech vydával a převážně také psal kulturně politický časopis Var. Byl sympatizantem KSČ, propagátorem spolupráce se SSSR a roku 1924 zakladatelem Společnosti pro hospodářské a kulturní sblížení s novým Ruskem.

Po 15. březnu 1939 emigroval do Sovětského svazu. Přednášel na Historické fakultě Moskevské státní univerzity, spolupracoval s Historickým ústavem Akademie věd SSSR a od roku 1941 byl místopředsedou Všeslovanského výboru. Jeho vztahy s Gottwaldovým vedením komunistické emigrace v SSSR zdaleka nebyly dlouhou dobu tak idylické, jak je líčily propagační brožury a spisy některých publicistů a historiků po roce 1945. Například v dopisu, který napsal V. Kopecký Gottwaldovi a Švermovi v květnu 1943, je vysloveno podezření, že lidé kolem československé vojenské vládní mise v Sovětském svazu (generál H. Píka aj.) si Nejedlého předcházejí. Prý tak činí proto, že ho pokládají za nejvlivnějšího činitele u sovětských orgánů a za budoucího hodnostáře. To je asi ta orientace na Nejedlého jako na toho, jenž má zajistit při východní orientaci individuální svobodu. Nakonec pro onu "východní orientaci" nebylo zapotřebí ani "individuální svobody" a ani osobnosti zdánlivě nestranného učence. Plnou důvěru dostal Gottwald se svými podřízenými, a to nejenom ze sovětské strany, ale v prosinci 1943 také od dr. E. Beneše.

Nejedlý se do Československa vrátil jako člen Fierlingerovy vlády. V letech 1945-53 byl ministrem školství, s přestávkou mezi červencem 1946 až únorem 1948, kdy byl ministrem práce a sociální péče. S jeho jménem je spojena nejenom školská reforma roku 1948, která zavedla tzv. jednotnou školu, ale také "čistky" na vysokých školách, vyhazovy komunistům nepohodlných vysokoškolských učitelů a tzv. studijní prověrky, při nichž komise fanatických komunistických studentů nemilosrdně vylučovaly ze studia vlastní kolegy - zkrátka, podle dobového hesla: O čem Komenský snil, to Nejedlý uskutečnil!.

Roku 1952 se Nejedlý stal prezidentem právě založené Československé akademie věd. Věnoval se hlavně svérázné interpretaci české historie a snažil se spojit tradice husitství a národního obrození s historií i současností komunistického hnutí. Tím spoluurčil zaměření oficiální státostranické historiografie 50. let.

Jestliže v meziválečných letech Nejedlý patřil k obávaným a v mnoha případech i uznávaným levicovým kritikům a komentátorům české politiky, vědy a kultury, po roce 1945, hlavně svými častými projevy "o všem a ke všemu", se velice rychle stával z rozporuplné, ale skutečné osobnosti nesnášenlivým starcem, předmětem mnoha vtipů a komunistickým hodnostářem, kterého vlastně už nikdo - kromě jeho samého - nebral zcela vážně. To ovšem neznamená, že nenapáchal hrozivé škody. Platí to nejen o historii a literatuře (jeho prosazování Jiráska mělo i ryze hmotné pozadí - bral za vydávání díla dividendy), ale především hudby. Nešlo o jeho oblibu díla Smetanova, ale faktický bojkot jak Dvořáka, tak zejména Janáčka a dalších skladatelů, jejichž hudbě tento "znalec" nerozuměl. Do toho se mísila i osobní pomsta proti ideovým odpůrcům, jako byl například J. Hutter. Jeho megalomanii, s níž začínal mnohasvazkové projekty, jež nikdy nedokončil, lapidárně vyjádřila dobová anekdota tvrdící, že na jeho hrobě bude vytesáno: Zde leží Zdeněk Nejedlý první díl...

(nk)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie