Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

BIENERT Richard (* 5. 9. 1881 Praha, + 3. 2. 1949 tamtéž) - český právník,policejní a vysoký státní úředník, ministr a poté předseda protektorátní vlády

Nikdo by si v roce 1926 nepomyslel, že tehdejší pražský policejní ředitel - označovaný jako "tatíček Bienert" - bude jednou postaven před Národní soud. Když se po vzniku Československa ujímal funkce policejního ředitele v Praze, byl to už zkušený policejní úředník. Po studiích působil v aparátu rakousko-uherské policejní služby a za 1. světové války byl činný v referátu obranného zpravodajství. Díky tomu mohl vykonat mnoho pozitivního pro činnost české Maffie. Spolupracoval s jejím vedoucím činitelem P. Šámalem a po válce byly jeho zásluhy na protirakouském odboji hodnoceny jako podstatné. V roce 1926 byl jmenován viceprezidentem zemské správy politické v Praze a v úřadu setrval až do listopadu 1939, kdy ho vláda jmenovala prezidentem tohoto úřadu.

Dne 1. září 1939 Bienerta zatklo gestapo, ale na Háchovu důraznou intervenci byl po několika hodinách propuštěn. Do protektorátní vlády na funkci ministra vnitra byl jmenován počátkem roku 1942. Stalo se to už po zatčení A. Eliáše a reorganizaci vlády; Bienertovo jmenování pak bylo vyvoláno konfliktem K. H. Franka s dosavadním ministrem J. Ježkem. Ve funkci zůstal Bienert až do ledna 1945, kdy se stal předsedou poslední protektorátní vlády. A to vzdor tomu, že nacisté věděli o jeho činnosti v Maffii a že museli čelit protestům horlivého H. Krebse. Považovali však Bienerta za dobrého byrokrata a věřili, že dodrží loajalitu, ke které se zavázal v roce 1939 při propuštění z vazby.

K tíži Bienerta u Národního soudu v roce 1946 byly připočteny nejen jeho projevy v období heydrichiády, ale také jeho vystoupení v Kladně, Lounech a Slaném v roce 1944 a jeho vyhláška o protipartyzánském boji (11. 11. 1944). Ovšem když nacista Walter Jacobi podával 2. listopadu 1944 zprávu o projevech Bienerta ve výše uvedených městech, měl na to poněkud jiný názor než Národní soud. Stěžoval si, že se Bienert choval k lidem otcovsky, jak byl jeho projev suchý a bez náležitého pathosu a jeho malátné zdvižení pravice nepřipomínalo pozdrav nacistický, ale spíš pozdrav se smyslem "servus". Ve zprávě pro německou bezpečnostní službu Jacobi dále píše: Když zazněly první tóny Kde domov můj, lidé se vzpřímili, oči podle programu zvlhly a pohled byl snivý. Bienert sestoupil dolů ke svému lidu a říkal: "Věřte, myslím to s vámi dobře." A Jacobi pokračoval: Ohlas cesty byl ten, že lidé mluví o svém Bienertovi... Češi si libovali, že to zase byla jednou správná řeč, jakou jen dobrý Čech může mluvit ke svým lidem, ne jako řeči Moravcovy, který se opičí po Němcích.

Bienert byl také členem delegace, kterou koncem dubna 1945 vyslal K. H. Frank na Západ s nabídkou separátního míru a společného boje proti SSSR. Akce se však nezdařila.

Dne 5. května hodlal Bienert v pražském rozhlasu přednést prohlášení o zániku Protektorátu Čechy a Morava, ale byl zatčen. V době poválečného procesu zaslala celá řada lidí soudu svědectví, že intervenoval za zatčené a pronásledované, že podporoval rodiny pozůstalých. A. Pražák potvrdil, že Česká národní rada sice nepočítala s jeho zapojením do povstání, ale že již v roce 1944 byl informován o možnosti Bienerta při povstání využít, především vzhledem k oblibě, jaké se stále těšil u policie a četnictva. Nakonec byl Bienert odsouzen ke 3 letům žaláře a ve vězení také zemřel.

(tp)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie