Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

VAJTAUER Emanuel (* 23. 12. 1892 Tábor, + neznámo kdy a kde) - československý komunistický, národněsocialistický a poté pronacistický politik a publicista

Život E. Vajtauera byl plný zvratů. Tento nesporně vzdělaný, ambiciózní a všeho schopný muž byl neodolatelně váben "silnými" osobnostmi, a tak jednal jednou s V. I. Leninem, podruhé s K. H. Frankem.

Politickou práci zahájil jako anarchista, ale ve 20. letech už byl významnou osobností v KSČ. Roku 1920 se účastnil II. sjezdu Kominterny a po založení KSČ v roce 1921 se stal jejím členem a publikoval ve stranických časopisech. Své vzdělání získal na univerzitách ve Vídni, v Paříži i Praze, procestoval téměř celou Evropu, ale i část Ameriky a Afriky. Byl respektovaným redaktorem Nového kultu a Června, značně se angažoval v Rudém právu a stal se šéfredaktorem Rudého večerníku. O jeho rozhledu, šíři zájmů a jazykových znalostech svědčí i překladatelská činnost (Sinclair, Reed, Wells, Huxley, Hemingway, Gorkij, Tolstoj).

Nástup "karlínských kluků" K. Gottwalda, proti kterému se roku 1929 postavil, znamenal konec jeho ambicím na vedoucí post v KSČ. Proto přešel k národním socialistům, začal působit v Melantrichu a stal se redaktorem Českého slova.

Za nacistické okupace se pak dal plně do služeb nového režimu a stal se stoupencem otevřeně kolaborantského směru E. Moravce. V letech 1941-42 byl šéfredaktorem Večerníku Českého Slova, od 1942 řídil Moravcovu Přítomnost a stal se jedním z čelných "aktivistických" novinářů skupiny V. Krychtálka. Vedle Moravce představoval předního ideologa kolaborace, a Moravce dokonce v mnohém inspiroval. Publikoval také nejen v periodickém tisku, ale vydal i práci Češi v nové Evropě (1943) a přispěl do sborníku Česká politika ve věku strojovém.

Právě Vajtauer s Karlem Wernerem požadovali - po dohodě s úřadem říšského protektora - na Eliášovi v září 1941, aby otevřeně vystoupil proti Benešovi, což ministerský předseda odmítl. Ani další aktivistická porada u premiéra nepřinesla zisk, zato následující smrt Karla Lažnovského (údajně u Eliáše otráveného) a bojkot protektorátního tisku v den úmrtí T. G. Masaryka znamenal pro aktivisty cenné body. Němci hrozili zastavením českého tisku, odešel "měkký" Neurath, přišel R. Heydrich a následovalo zatčení Eliáše.

Vajtauer byl ochotným účastníkem novinářských "exkursí" do porobených zemí, Polska, Francie i Ukrajiny, kde se zaváděl nový - nacistický - "pořádek". V tisku štval proti Benešovi i proti Židům. Jeho práce Český mythus (1943) se pokoušela přehodnotit české dějiny v nacistickém duchu a zároveň ukazovala jeho přerod z anarchisty a komunisty na obdivovatele nacismu. Nebyl jediný. Například Mikuláš Mlčoch, který v první polovině 30. let absolvoval v Moskvě stranickou školu, stanul za Protektorátu v čele Zelených hákových křížů.

Vajtauer ovšem netrpěl ani naivitou, ani zbytečnou "sentimentalitou". Věděl, co ho po konci války čeká, a po skládání účtů netoužil. Ještě před květnovým povstáním zmizel z Prahy. Spolupracovníkům oznámil, že jede za rodiči do jižních Čech a od té chvíle o něm mizí zprávy.

(tp)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie