Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

JURKOVIČ Dušan Samo (* 23. 8. 1868 Turá Lúka u Myjavy, Slovensko, + 21. 12. 1947 Bratislava) - slovenský architekt

Dušan Samo Jurkovič nenavštěvoval žádnou vysokou školu; základní vzdělání získal v maďarské měšťance v Šamoríně, pak absolvoval průmyslovou školu stavební ve Vídni (1884-88), po které si stavitelskou praxi osvojoval nejdříve v Turčianském Sv. Martině, potom u Michala Urbánka ve Vsetíně (1889), kde se načas usadil. S Urbánkem také spolupracoval na návrzích pro Národopisnou výstavu v Praze (1895), s ním projektoval Valašský statek, samostatně pak Čičmanskou zádruhu.

Zdá se, že tyto Jurkovičovy první práce (i jeho původ ze statku) ovlivnily celou jeho následující tvorbu, v níž byl vždy inspirován motivy lidového stavitelství - výjimkou snad byla jenom Občanská záložna, kterou spolu s Urbánkem postavili ve Vsetíně roku 1896 ve stylu české neorenesance. Ve stejném roce si založil samostatný ateliér, v němž vytvářel charakteristickou architekturu inspirovanou slovenskými a českými venkovskými stavbami, pracoval rovněž na restaurování památek. Jurkovič také navrhoval dřevěné rozhledny, turistické chaty, z nichž nejznámější je areál Na Pustevnách na Radhošti (1897-99). Projektoval řadu lázeňských budov v Luhačovicích (Janův dům, Chaloupka, Vodoléčebný ústav, Jestřábí, 1901-03; Slovenský dom, Slovenská búda, 1906; II. lázeňský dům, 1908), zároveň řešil i urbanismus luhačovických lázní (soutěž 1903) a vypracoval jejich nový regulační plán (1913). Dále navrhoval letovisko na Rezku u Nového Města nad Metují (1900-01), rekonstrukci domu malíře a grafika Joži Úprky v Hroznové Lhotě (1904), svou vlastní vilu v Brně-Žabovřeskách (1906). Do Prahy pronikl jen stavbou rodinného domu v Suchardově ulici (1907-08) v Bubenči. U Náchoda posléze vybudoval areál bývalého mlýna Peklo (1908-09).

Tvůrčí byla Jurkovičova účast na modernizacích a rekonstrukcích historických památek, z nichž nejvýznamnější je podíl na obnově zámku v Novém Městě nad Metují (1908-13), kde podle jeho návrhu vznikla také pozoruhodná zahrada, moderně řešená, zachovávající však geometrický rozvrh (1913-14). Vedle toho přestavěl a dostavěl zámeček Molitorov (1909-10), upravoval zámek Zbraslav (1911-12). Zachovány jsou rovněž návrhy na úpravu Kunětické hory (1924) a zvolenského zámku (1924-25). Věnoval se i sepulkrální architektuře, navrhl řadu válečných hřbitovů v Haliči (Magura, 1916-17; Wierchné, 1917; Ratunda, 1917; Klopotnice, 1917).

Po vzniku Československa se roku 1919 stal přednostou úřadu pro zachování památek v Bratislavě. V poválečném období se jeho styl změnil směrem k neoklasicismu (návrh bankovního paláce v Bratislavě, 1922). Podle jeho návrhu byla postavena monumentální Štefánikova mohyla na Bradle (1923-26). Roku 1946 byl jmenován národním umělcem.

Jurkovič patřil k nejvýznamnějším secesním architektům, inspirujícím se lidovým stavitelstvím.

(vl)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie