Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

FILIP Jan (* 25. 12. 1900 Chocnějovice u Mnichova Hradiště, + 30. 4. 1981 Praha) - český archeolog a historik

Již od dětství byl J. Filip velmi talentovaný, dobře a rád se učil a získal stipendium na gymnáziu v Mladé Boleslavi; poté studoval v Příbrami. Během 1. světové války bojoval na frontě v Itálii a maturitu skládal již ve svobodném Československu. V letech 1919-24 studoval historii a zeměpis na Univerzitě Karlově a již tehdy byl velmi ovlivněn osobou profesora L. Niederla. V letech 1924-42 působil jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu na řadě pražských škol či jako odborný zemský inspektor dějepisu a zeměpisu.

Archeologie se však měla stát jeho celoživotní láskou, a tak se jí již od svých vysokoškolských studií - vedle svého pedagogického působení - intenzívně věnoval, což je pro dnešní pedagogy věc zcela nepochopitelná. Všechen svůj volný čas trávil v odpoledních hodinách na fakultě u profesora Niederleho, popřípadě o prázdninách na archeologických výzkumech. V roce 1928 byl za práci Porost a podnebí Čech v pravěku promován na doktora filosofie. V roce 1937 vydal vlastním nákladem knihu Popelnicová pole a počátky doby železné v Čechách, která byla přijata jako habilitační spis (1938 jmenován docentem). Jeho zájem se stále více soustředil na závěr doby bronzové a na dobu železnou v Čechách. Během války působil ve velmi stísněných podmínkách pražského archeologického ústavu, inventarizoval sbírky a připravoval své další práce. Po válce zakotvil definitivně na Univerzitě Karlově, kde se stal profesorem. Začal velice energicky budovat oddělení pravěku a rané doby dějinné, vychovávat novou generaci archeologů. Vytvářel si tak vlastní školu, uznávanou v celé Evropě, jejímž základem byla hluboká konkrétní znalost pramenů a jejich všestranná analýza. Tato škola poznamenala českou archeologii na celé následující půlstoletí. Byl znám i svým velice otcovským přístupem ke studentům, kteří mu to také dávali najevo něžnou přezdívkou "otec".

Mezi nejdůležitější práce jeho druhého období patří bezesporu Pravěké Československo (první poválečná syntéza našeho pravěku), Keltové ve střední Evropě, Keltská civilizace a její dědictví, Enzyklopädisches Handbuch zur Ur- und Frühgeschichte Europas. Filip šířil dobré jméno české archeologie v zahraničí, dostalo se mu celé řady jak domácích, tak zahraničních vědeckých ocenění. Roku 1955 byl jmenován akademikem, v letech 1963-74 působil jako ředitel Archeologického ústavu ČSAV. Více než 25 let redigoval jím založené archeologické periodikum Archeologické rozhledy.

Vedle Filipa se problematikou keltského osídlení, a zejména oppid, zabývá především žačka L. Niederleho a Albína Stockého Ludmila Jansová, vůbec první česká archeoložka, jejíž práce si získala rovněž minimálně evropský ohlas, například Hrazany - das keltische Oppidum in Böhmen I, II, III.

(jv)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie