Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

VALENTA Edvard (* 22. 1. 1901 Prostějov, + 21. 8. 1978 Praha) - český publicista, spisovatel

Edvard Valenta v sobě spojoval mistrně zvládnuté řemeslo publicisty, vyznačující se jazykovou kultivovaností a přehledným podáním, se schopností pronikavé psychologické analýzy, kterou uplatnil na velkých románových plochách. Jeho samozřejmý demokratismus a nezkorumpovatelná povaha byly "příčinou" Valentových věčných ústrků ze strany komunistického režimu, jenž mu dovolil se literárně připomínat jen zřídka a v krátkých "liberalizačních" mezietapách.

Pocházel z rodiny lékaře. Po maturitě (1918) krátce studoval na brněnské technice, záhy však odtamtud odešel a věnoval se novinářství. V roce 1920 nastoupil do brněnské redakce Lidových novin, kde zůstal (s přestávkou let 1940-42, kdy mu okupační režim práci novináře zakázal) až do února 1948. Spolu s Bedřichem Golombkem byl sloupem "moravské větve" Lidovek, bezkonkurenčně nejkvalitnějšího liberálního deníku demokratické republiky.

Velmi populární se stalo převyprávění osobitých vzpomínek českého polárního cestovatele Jana "Eskyma" Welzla, které spolu s Golombkem uvedl ve 30. letech. Postupně vycházely knihy Třicet let na zlatém severu, 1930; Po stopách polárních pokladů, 1932; Trampoty eskymáckého náčelníka v Evropě, 1932 a Ledové povídky, 1934. Blízko k cestovatelskému žánru mají i ohlasy dvou Valentových cest do Ameriky (Světem pro nic za nic, 1947). K žánru životopisného románu se přiblížil v knize Druhé housle (1943), zpracovávající trpké osudy cestovatele Emila Holuba.

Valenta byl hned v únoru 1948 spolu s řadou dalších demokraticky orientovaných autorů "vyakčněn" ze Syndikátu českých spisovatelů, pak i ze Svazu novinářů a byl také prvním redaktorem Lidových novin vyhozeným na dlažbu, když se vedení deníku chopil J. Drda. V prosinci 1948 byl dokonce zatčen, v červnu 1949 souzen, a přestože ho brzy propustili, odrazilo se věznění nepříznivě na jeho zdravotním stavu.

Nejvýznamnějším Valentovým dílem zůstane rozsáhlý psychologický portrét intelektuálovy existenciální situace za okupace Jdi za zeleným světlem. Vyšel v roce 1956, ve velmi krátkém období poněkud "uvolněnějších" publikačních omezení. Ve stejném roce vychází i Krabice živých Norberta Frýda a Město na hranici Karla Ptáčníka. Román, jenž se výrazně vymykal dobové schematické produkci, také okamžitě vzbudil příslušný, a zdaleka ne jen vstřícný ohlas. Valenta navázal na bohatě koncipovaný a psychologicky do hloubky prokreslený román 30. let, jak ho pěstoval ve světě například Aldous Huxley, u nás K. Čapek a E. Hostovský. K tématu postavení intelektuála se Valenta vrátil ještě v hořké novele Trám (1963).

Do období první republiky se Valenta vrátil knihou věnovanou vzpomínkám na Tomáše Baťu Žil jsem s milionářem (Kolín nad Rýnem, 1980) a lehce detektivní novelou Žít ještě jednou (Kolín nad Rýnem, 1983); a je jen příznačné, že obě díla vyšla až posmrtně a v exilu.

(jp)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie