KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století

WERICH Jan (* 6. 2. 1905 Praha, + 31. 10. 1980 tamtéž) - český herec, dramatik, ředitel divadla, scenárista a spisovatel

Jan Werich už na střední škole poznal J. Voskovce, s nímž se významně zapsal nejen do historie českého divadla, ale i do kulturně-politických dějin Československa. Studoval práva, ale v roce 1926 jej Voskovec přivedl do Devětsilu. Společně s herci Vlastou Petrovičovou, Světlou Svozilovou a S. Machovem uvedli dne 19. dubna 1927 ve vypůjčeném sále Osvobozeného divadla (OD) v malostranské Umělecké besedě jako svou dramatickou prvotinu hru Vest pocket revue. Úspěch způsobil, že už na podzim roku 1927 se Werich stal členem zprofesionalizovaného OD. Za dobu jeho trvání byl do roku 1932 spoluautorem 10 zábavných revuálních her s různými náměty, které měly diváky především pobavit (například jazzová revue Fata morgana, verneovská epizoda Sever proti jihu a příběh z rudolfínské Prahy Golem). Původně chtěli Voskovec a Werich hrát divoké fantazie, bláznivé frašky a absurdní pohádky, antickou revuí Caesar však vstoupili na cestu politické satiry, kterou reagovali na nejistotu hospodářské krize a narůstající nebezpečí fašismu a války. Do zániku OD koncem roku 1938 Werich s Voskovcem napsal hry Robin zbojník, Svět za mřížemi (spolu s A. Hoffmeistrem), Osel a stín, adaptaci francouzské frašky Slaměný klobouk, Kat a blázen, politickou revui Panoptikum, zápletkovou frašku Nebe na zemi a hry reagující na akutní ohrožení republiky Rub a líc, Těžká Barbora a Pěst na oko. Již ve Vest pocket revui si Werich v roli Sempronia Housky vytvořil základní podobu svého hereckého typu, jímž se stal jeho podsaditému zevnějšku odpovídající zemitější a někdy moudřejší klaun, jehož logickým protějškem byl chytrý, vtipný a krásný klaun Voskovce. Usiloval o poetickou komiku, inspirovanou herectvím Chaplina, Friga a Lloyda. Ve hrách, jejichž byl spoluautorem, vytvářel v limitech svého klaunského typu po boku Voskovce ústřední postavy, jež se pletou do děje té které hry a nejednou hodnotí jednání ostatních postav, případně ve výstupech před oponou ve vtipných dialozích komentují různé mimodivadelní události. V letech 1927-29 hrál v OD i v experimentálních inscenacích J. Honzla, z nichž jeho výkon v titulní roli Jarryho grotesky Král Ubu byl kritikou vysoce hodnocen. Inspirace herectvím amerických komiků byla zřetelnější v jeho rolích ve filmech z let 1931-37, které byly většinou adaptacemi úspěšných her OD: Pudr a benzin, Peníze nebo život, Hej rup!, Svět patří nám (vesměs v režii M. Friče). V+W, jejichž představením, filmům a písničkám zajišťovala popularitu i tvorba J. Ježka, vytvořili zcela nový žánr české politické filmové komedie. Jen jednou před válkou Werich hrál ve filmu sám. Ve filmu U nás v Kocourkově dokázal, že dovede vytvořit realistickou postavu s bohatými a jemnými lidskými rysy, což výrazně potvrdil svými poválečnými filmovými a televizními rolemi. Vedle protagonistů v OD hráli delší nebo kratší dobu František Černý, Václav Trégl, Josef Skřivan, V. Šmeral, J. Plachta, František Vnouček, budoucí členové Národního divadla F. Filipovský, M. Nedbal, Bohuš Záhorský, Josef Gruss a J. Průcha. Ženské úlohy zde ztělesňovaly Nina Bártů, Jarmila Švabíková, L. Hermanová, H. Vítová, bývalá operetní subreta Marie Zieglerová a další. Od roku 1929 byl dirigentem jazzového orchestru a skladatelem OD J. Ježek. Choreografie připravovali J. Jenčík a S. Machov, návrhy scén a kostýmů připravovali F. Zelenka, B. Feuerstein a A. Wachsmann.

Nová etapa protagonistů OD začala po Mnichovu v roce 1938, kdy bylo divadlo uzavřeno. Nacistická hrozba je těsně před okupací přiměla k emigraci. Divadlo i se souborem přenechali za odstupné komikovi Járovi Kohoutovi. V USA se Werich snažil pokračovat v divadelní práci a spolu s Voskovcem připravoval protinacistické rozhlasové pořady. Po osvobození se Werich vrátil do vlasti. Zprvu hostoval v Realistickém divadle, po příjezdu Voskovce se podílel na obnovení OD (1947), které uvedlo americký muzikál Divotvorný hrnec (1948). Po Voskovcově emigraci do USA Werich působil v operetním divadle v Karlíně, byl ředitelem Divadla satiry, později Divadla ABC (1956-61). Zde ve znovuuváděných hrách OD vytvořil dvojici s M. Horníčkem. Ale podporoval i uvádění nových satirických her. Hrál ve výpravné filmové veselohře Císařův pekař a pekařův císař, kterou na motivy hry Golem natočil M. Frič, v pohádce Byl jednou jeden král hrál s V. Burianem a zahrál si i ve filmu Až přijde kocour režiséra V. Jasného. V 60. letech se věnoval překladatelské a spisovatelské činnosti (Fimfárum), natáčel znovu písničky, v televizi hrál v inscenacích Námluvy, Medvěd, Kočár nejsvětější svátosti, Uspořená libra. Moudrá, inteligentní a vtipná vystoupení odsuzující lidskou hloupost získala J. Werichovi ve druhé polovině 50. a v 60. letech úctu nejen mladých nekonformních divadelníků (J. Suchý, J. Šlitr, J. Grossmann), pro něž byla tvorba OD velkou inspirací, ale i široké veřejnosti. V době tzv. "pražského jara" v roce 1968 komentoval již nemocný J. Werich aktuální politické dění v televizi v pořadu V. Škutiny Co tomu říkáte, pane Werichu? V době kulturního útlaku po srpnu 1968 byl Werich zcela vědomě vymýcen z médií, neboť normalizátoři správně tušili, že i těžce nemocný umělec, který se stal zejména pro mládež symbolem svobodomyslného humoru, může být nebezpečný. Nakonec se jim podařilo těžce nemocného Wericha přimět k podpisu Anti-charty.

(pö)

Předchozích 1	Zpět na abecední vyhledávání	Dalších 1