Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

KVÍČALA Jan (* 6. 5. 1834 Mnichovo Hradiště, + 10. 6. 1908 Potštejn) - český klasický filolog, překladatel, pedagog a politik

Jan Kvíčala, spoluzakladatel moderní české filologie, patřil do tábora největších českých vzdělanců a intelektuálů budujících základy české vědy ve druhé polovině 19. století a bojujících zároveň za českou národní samostatnost.

Po absolvování gymnázia v Litoměřicích vystudoval na pražské universitě (1852-55) klasickou filologii. Zde byl silně ovlivněn filologickými přednáškami Jiřího Curtiuse. Poté pobýval 1856-57 v Bonnu a po návratu krátce učil na svém mateřském gymnáziu.

Již v roce 1859 se habilitoval na docenta klasické filologie a byla mu pak svěřena správa filologického prosemináře. Roku 1867 se stal prvním řádným profesorem klasické filologie na universitě v Praze, kde byl v roce 1878 zvolen i děkanem.

Obhajoba českých národních zájmů ho přivedla i na pole politické, kde se ztotožnil s názory staročechů. V roce 1880 byl zvolen poslancem říšské rady. Tady se angažoval především v boji za rozdělení pražské university na českou a německou část. Po vzniku české university (1882) měl pak velké zásluhy o obsazení některých universitních stolic předními českými odborníky a roku 1887 se zde stal i děkanem. V roce 1883 se vzdal svého poslaneckého mandátu v říšské radě, aby mohl vykonávat úřad poslance na sněmu Království českého.

Kvíčalovým hlavním polem působnosti pak byly především změny a reorganisace českého školství, kde navrhl řadu reforem (například 1894 úprava platů učitelů). Za své zásluhy o rozvoj školství byl jmenován čestným občanem řady měst a obcí. Již v roce 1871 se stal řádným členem Královské české společnosti nauk, v době vzniku české Akademie jejím řádným členem a v letech 1890-93 i jejím prezidentem.

Velké zásluhy si získal i jako spoluzakladatel časopisu Listy filologické a paedagogické, které redigoval společně s L. Niederlem, J. Gebauerem a Janem Slavíkem. Překládal antickou literaturu (Hérodotos, Sallustius), byl autorem řady kritických studií o Platónovi, Homérovi, Hésiodovi atd., napsal ohromující množství článků o řecké a latinské syntaxi, kritiky rozborů a překladů a řadu recenzí.
(jv)


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie