Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

ŠŤASTNÝ Alfons (* 19. 4. 1831 Štekeň u Strakonic, + 8. 11. 1913 Padařov) - český sedlák, publicista, zakladatel agrárního hnutí

"Padařovský filosof a sedlák", "sedlák myslitel", "patriarcha českého agrarismu" - to jsou přívlastky nejčastěji spojované se jménem A. Šťastného, svérázné a významné postavy českého politického života poslední třetiny minulého století.

Povinnost vést zděděný statek nedovolila Šťastnému dokončit studia na lékařské a později na filosofické fakultě. Ale studium výrazně ovlivnilo jeho myšlení i život. V roce 1869 vystoupil z církve a v Jistebnici založil spolek Přátel svobody svědomí, předchůdce Volné myšlenky. Napsal a vydal několik protináboženských a proticírkevních brožur. "Svobodomyslně" se projevoval i v politice, vedle svého přítele E. Grégra na levém křídle mladočechů.

Přispíval do Národních listů, napsal několik aktuálních politických brožur (O doplnění našeho národního programu, 1872, Politické strany u nás a jinde, 1873 aj.) a podílel se na vytvoření mladočeské strany (1874).

Jako sedlák se zamýšlel nad postavením "svého stavu", formuloval jeho požadavky a začal také sedláky stavovsky organizovat. Stal se tak v Čechách prvním představitelem vznikající agrární ideologie a agrárního hnutí.

Na počátku roku 1888 založil v Písku Zemský spolek politicko-hospodářských malostatkářů a v jeho čele vyvíjel tlak na mladočeskou stranu, aby se ujala selských požadavků. Donutil vlastně mladočechy k tomu, že v květnu 1889 byla v Praze založena Zemská selská jednota pro království české, první organizace v Čechách (na Moravě existovala podobná organizace již od roku 1883), která měla v rámci mladočeské strany prosazovat politické a hospodářské zájmy selského stavu. V září téhož roku začal Šťastný vydávat Selské noviny. Vycházely týdně a psal je prakticky sám. (Jejich vydávání zastavil až v roce 1912, tedy již jako jednaosmdesátiletý stařec.)

V září 1890, před volbami do říšské rady, svolal Šťastný důvěrnou poradu všech poslanců z venkovských obcí v Předlitavsku, tzv. rakouskou selskou konferenci. Konferencí vytvořená komise pak za rozhodující účasti Šťastného zpracovala Program rolnictva Rakouska, který měli poslanci z venkovských obcí - bez ohledu na svou politickou příslušnost - prosazovat v říšské radě.

V září 1891 založil A. Šťastný se svými stoupenci ze Zemské selské jednoty Českomoravskou stranu hospodářskou, "za účelem potřebných oprav pro zlepšení stavu rolnického". Vedení nové strany se záhy rozešlo s mladočechy a ve volbách do zemského sněmu v listopadu 1895 postavilo v jižních Čechách vlastní kandidáty (získalo dva mandáty).

Hospodářská strana se však nestala základnou širokého agrárního hnutí. Vedení strany se ukázalo organizačně neschopné a A. Šťastný nebyl tou osobou, která by vytvořila silné agrární hnutí. Byl spíš mužem negace než tvořivé práce, spíš politický dogmatik než praktik, byl neukázněný a pro svoji hašteřivost a skrblictví se stal i neoblíbeným. Také jeho program nebyl pro širší agrární hnutí vhodný, neboť do selského stavu počítal jen větší sedláky. Základnou širokého a samostatného agrárního hnutí se staly Selská župa středočeská (Stanislav Kubr) a Jednota východočeská (František Udržal), rolnické organizace, založené v roce 1896 opět v rámci mladočeské strany. Ty v únoru 1897 vytvořily Sdružení českých zemědělců, které se na valné hromadě v lednu 1899 osamostatnilo a přeměnilo v agrární stranu.

Svéráznost osobnosti A. Šťastného a všestrannost jeho zájmů ilustruje i to, že propagoval umělý mezinárodní jazyk a vytvoření evropské Unie, která by zabránila válkám.
(jk)
Traub H.: Ze života Alfonse Šťastného, Praha 1928


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie