Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

HODŽA Michal Miloslav (* 22. 9. 1811 Rakša, + 26. 3. 1870 Český Těšín) - slovenský kněz, národní buditel, politik a publicista

Spolu s Ľudovítem Štúrem a Jozefem Hurbanem tvoří M. M. Hodža slavnou trojici velkých Slováků 19. století, kteří se mimořádně zasloužili o rozvoj slovenského národního hnutí.

Hodža studoval na gymnáziu v B. Bystrici a Rožnavě, poté na evangelických učilištích v Prešově (1829-32) a Bratislavě (1832-34) a v letech 1836-37 na vídeňské universitě. Od roku 1837 působil dlouhá léta jako evangelický farář v Liptovském sv. Mikuláši.

Už za pobytu na bratislavském lyceu zaujal významné místo mezi mladými vlastenci, když se stal místopředsedou Společnosti česko-slovanské. Se Společností udržoval kontakt i po odchodu z Bratislavy. Po jejím zákazu se v létě 1837 stal členem tajného vlasteneckého spolku Vzájemnost. Patřil také k organizátorům tzv. Prestolného prosbopisu z roku 1842, v němž slovenská evangelická inteligence prosila panovníka, aby nedopustil násilnou maďarizaci Slováků. Na Hodžově faře se v srpnu 1844 konala ustavující schůze kulturně politického spolku Tatrín, jehož se stal předsedou. V místě svého působení vyvíjel Hodža bohatou osvětovou činnost. Organizoval nedělní školy, spolky střídmosti apod. Získal do nich i mnohé katolíky, a zasloužil se tak o překonávání rozporů mezi oběma křídly národního hnutí.

V počátcích své činnosti patřil k nejhorlivějším stoupencům češtiny-bibličtiny a nejdéle ze štúrovců obhajoval Kollárovu koncepci jednotného československého národa. Za novou spisovnou slovenštinu se však postavil, i když se neztotožňoval se Štúrovými názory na pravopis, a vydal na její obhajobu spis Dobrue slovo Slovákom súcim na slovo (1847). Nadále však byl proti některým jejím hláskovým a tvaroslovným pravidlům, která považoval za nepřiměřená, a stal se hlavním iniciátorem tzv. hattalovsko-hodžovské reformy Štúrovy slovenštiny z roku 1852.

V revoluci 1848-49 patřil Hodža k jejím aktivním účastníkům. Spolu se Š. M. Daxnerem a J. Franciscim formulovali již 28. března 1848 na župním shromáždění v Liptovském Mikuláši slovenské národní požadavky. Patřil také k organizátorům celoslovenské porady v květnu 1848, na které byly přijaty známé Žiadosti slovenského národa. Pro tuto činnost byl zbaven místa faráře a byl na něho vydán zatykač. V červnu se zúčastnil Slovanského sjezdu v Praze a v září se stal členem první slovenské politické reprezentace - Slovenské národní rady. Patřil k organizátorům a účastníkům ozbrojeného vystoupení dobrovolníků, které mělo vyvolat povstání Slováků proti maďarské vládě. O významu povstání psal v brožurách Hlas k národu slovenskému a Der Slowak. V březnu 1849 byl členem delegace, která v Olomouci předložila panovníkovi návrh na státoprávní řešení slovenských požadavků.

Po porážce revoluce se v září 1849 vrátil na svoji faru v Liptovském Mikuláši. Za Bachova absolutismu se Hodžova aktivita omezila v podstatě na církevní činnost a úsilí o reformu evangelických škol, pro něž napsal i dvě učebnice. V šedesátých letech přispíval do různých časopisů a vytvořil několik rozsáhlých básní s historickou tematikou. Na memorandovém hnutí se podílel jen minimálně a jeho členství v Matici slovenské bylo víceméně symbolické. Přesto byl v roce 1862 suspendován z místa faráře. Několikaletý boj o platnost tohoto usnesení skončil v březnu 1866 jeho schválením panovníkem a M. M. Hodža musel liptovskou faru opustit. V následujícím roce byl předčasně pensionován - pod podmínkou, že se vystěhuje z Uher. Odešel proto do Českého Těšína, kde zůstal až do své smrti.
(jk)
Hučko J.: Michal Miloslav Hodža, Bratislava 1970


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie