![]() |
KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918 |
Jan Ladislav, prvorozený syn čáslavského muzicírujícího kantora Jana Josefa Dusíka, zdědil po otci nevšední nadání i lásku k hudbě. Studoval gymnázium v Jihlavě, jezuitský seminář v Kutné Hoře a teologii v Praze a chtěl vstoupit do cisterciáckého řádu, ale byl pro přílišné mládí odmítnut. Zůstala mu tedy jen milovaná hudba, a tak rád využil nabídku hraběte Männera k cestě do Nizozemí, kde ho již první koncert (1779) proslavil. Nabídky na skvěle placená místa se jen hrnuly, ale Dusík (nazývaný v cizině Dussek) se začal zabývat i skladbou a pochopil nutnost hlubšího hudebního vzdělání. Odebral se proto roku 1783 za "hamburským" Philippem Emanuelem Bachem.
Roku 1785 se pak vydává Dusík na koncertní turné po Evropě. Získává si St. Peterburg a hraje před samotnou carevnou Kateřinou II. Poté odjíždí do Litvy, odkud však kvůli milostné zápletce, která přerostla v politickou, musí kvapně odejet až do Paříže. Zde okouzlil královnu Marii Antoinettu, zanedlouho však přichází revoluce a oblíbenec aristokracie a dvora je znovu na útěku, tentokrát před gilotinou. Usadil se na 10 let v Londýně, kde se seznámil mj. s Josephem Haydnem a získal tu slávu jako virtuos i skladatel. Také se tu roku 1792 oženil s italskou harfenistkou a klavíristkou Sofií Corri. Po narození dcery (1797) pak spolu se svým tchánem založil hudební vydavatelství, které zkrachovalo. Rodina poté odjela do Německa. Do Prahy a rodné Čáslavi zavítal na počátku 19. století a nadšený ohlas, který vzbudil, dal popud k založení proslulé klavírní školy. Od roku 1807 žil ve Francii, kde také zemřel.
Jako skladatel vyšel Dusík z klasicismu Haydnova a Mozartova, jeho hudba však už nese i první náznaky romantismu. Jako klavírista patřil k nejslavnějším virtuosům své doby. Jeho postavu románově zpracovala G. Preissová v knize Zatoulaná píseň (1932).
(pa)
Jan Josef Dusík: Čáslavský kantor varhaník, Čáslav 1934