Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

RIEGER František Ladislav (* 10. 12. 1818 Semily, + 3. 3. 1903 Praha) - český politik

Vlastencem se stal F. L. Rieger již v době studií na gymnáziu v Jičíně. Na podzim 1833 přešel na Akademické gymnázium v Praze, neboť věděl, že třídním profesorem v jeho třídě bude J. Jungmann. V Praze také studoval dva roky filosofii, tehdy jakousi přípravu na vysokoškolské studium. Po ukončení filosofie však pracoval v otcově mlýně, protože se jako jediný syn měl stát otcovým nástupcem. Tajně však studoval práva. Když překvapil otce vysvědčením z prvního ročníku práv, dostal povolení studovat. Po roce studia ve Vídni přešel opět do Prahy.

České vlastenecké společnosti se stal známým nejprve svými básněmi uveřejňovanými v časopisech Květy a Světozor. Společně s J. K. Tylem a dalšími patřil k organizátorům prvního českého plesu v únoru 1840 i dalších vlasteneckých podniků. Po absolvování právnických studií v roce 1841 nastoupil Rieger k trestnímu soudu. V lednu 1842 byl zatčen pro podezření z pomoci polským emigrantům, což zmařilo jeho kariéru ve státních úřadech. Na rozdíl od převážné většiny obrozenců netrpěl existenčními starostmi, neboť výnos semilského mlýna (od roku 1862 pak zakoupeného velkostatku v Malči) mu zajišťoval dostatek prostředků k životu. Nehledal proto další zaměstnání a věnoval se přípravě na složení doktorátu (složil až v roce 1847), a především vlastenecké činnosti. Snad nejvýznamnější byla v předrevolučním období jeho práce v Jednotě pro povzbuzení průmyslu v Čechách, kde spolu se svými přáteli A. P. Trojanem a J. Pernerem úspěšně hájili zájmy českého měšťanstva.

V revolučním období let 1848-49 stanul vedle Palackého a Havlíčka v čele české liberální politiky. Stal se členem Národního výboru, později i poslancem říšského sněmu a jestliže Palacký byl ideovým vůdcem české politické representace, stal se Rieger jejím uznávaným mluvčím. Své demokratické přesvědčení demonstroval v proslulém projevu v říšském sněmu 8. ledna 1849, jímž vystoupil na obranu prvního paragrafu připravované ústavy, že všechna moc pochází z lidu.

V dubnu 1849 odjel Rieger na studijní cestu do západní Evropy. Do Čech se vrátil v lednu 1851. V srpnu 1853 se oženil s dcerou F. Palackého Marií, což přispělo k sblížení a úzké spolupráci obou významných mužů. Ani v době absolutismu se nevzdal aktivní veřejné činnosti ve prospěch národa. Pod jeho vedením byla připravena první česká encyklopedie, Riegrův slovník naučný, jehož první svazek vyšel v roce 1860.

Na konci 50. let se čeští představitelé v čele s Riegrem několikrát pokusili o vydávání vlastních politických novin, ale bez úspěchu. Rieger se poté odhodlal k samostatnému velkorysému vystoupení. V červnu 1860 předložil při audienci u panovníka obsáhlé memorandum, v němž kromě žádosti o vydávání českých politických novin si jménem sedmimiliónového národa stěžoval na postup státních orgánů. Tato Riegrova akce stála na začátku oživení českého politického života v 60. letech. Z Riegrova pera vyšel také programový úvodník prvního čísla Národních listů (1. ledna 1861), v němž kromě rovnoprávnosti národů v monarchii a samosprávy požadoval občanské svobody a volnost "ve výrobě statků a jejich výměně".

Po celá tři desetiletí stál pak Rieger v čele české politiky. Nejvyšší politickou autoritou zůstával sice až do své smrti F. Palacký, stále více však udával směr české politiky spíše z pozadí a její praktické provádění nechával v rukách F. L. Riegra. Ten stál u všech akcí české politiky té doby, byl autorem mnoha dokumentů a programových statí. Byl také vynikající řečník a jeho projevy a hesla burcovaly národ do boje za svá práva. I když měl Rieger již od 60. let ve formujícím se mladočeském hnutí kritiky a politické odpůrce, většina národa ho uznávala za svého politického vůdce a jeho jméno se stalo symbolem národního snažení.

Na sklonku 80. let se však ukazovalo, že Rieger a staročeši své postavení ztrácejí, stranu řada poslanců i přívrženců opustilo a věrných - jako byl František Jeřábek - nakonec zbyla jen hrstka. Program celonárodní jednoty již neodpovídal sociálně rozvinuté společnosti, v níž jednotlivé složky chtěly uplatňovat vlastní zájmy. Konzervatismus staročechů, posilovaný spoluprací s českou historickou šlechtou, je vzdaloval především mladým lidem zasaženým demokratickými či socialistickými ideami. Do rozporu s cítěním národa se dostávala i přílišná Riegrova oportunita vůči vládě a císaři, která sice přinesla na počátku 80. let dílčí úspěchy ve školství i jazykových otázkách, ne však zásadnější výsledky. Tato "drobečková politika" pak v souvislosti s tzv. punktacemi (pokus staročechů o jakési vyrovnání s Němci v Čechách) přinesla zdrcující porážku staročechů ve volbách do říšské rady v březnu 1891. Národ svého kdysi milovaného vůdce opustil. Navíc si musil Rieger v mladočeské kampani proti punktacím vyslechnout či přečíst mnohá nelichotivá slova. Poslanec J. Vašatý ho dokonce nazval na zasedání českého sněmu "bídným zrádcem". Poražený, již čtyřiasedmdesátiletý, pak politické činnosti zanechal.

Veřejné mínění však nebývá neměnné. Jistě se zadostiučiněním se o tom přesvědčil i Rieger, když se v prosinci 1898 k oslavě jeho osmdesátých narozenin připojila i celá česká veřejnost, včetně jeho bývalých politických odpůrců. Jak napsal později jeden z nich, T. G. Masaryk, úcta k Riegrovi se nezakládala na shodnosti zásad a uznání správnosti jeho cesty. "Před čím se všichni skláněli, byla láska a věrnost Riegrova jeho politickým ideálům, neúmornost jeho práce, jeho osobní poctivost a nezištnost."

Jeho dcera Marie Riegrová-Červinková, žena spisovatele Václava Červinky, pak byla ve své době uznávanou spisovatelkou a libretistkou, autorkou životopisů B. Bolzana i F. Palackého a také pořadatelkou spisů svého otce a obětavou humanitární pracovnicí.
(jk)
Riegrův památník, Praha 1928; Sak R.: Rieger: Příběh Čecha devatenáctého věku, Semily 1993


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie