Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

PURKYNĚ Jan Evangelista (* 17. 12. 1787 Libochovice, + 28. 7. 1869 Praha) - český učenec, fyziolog

Jeden z největších českých vědců - jeho věhlas byl takový, že prý stačilo napsat adresu Purkyně, Evropa - pocházel z rodiny knížecího hospodářského úředníka. Po základní škole v Libochovicích, kde získal i hudební vzdělání, odešel jako chorista na Moravu do Mikulova. Tady vystudoval gymnázium a na čas vstoupil do piaristického řádu. Učil ve Strážnici, v Litomyšli, ale brzy jej touha po vyšších metách přivedla na pražskou universitu. Aby se mohl svobodněji rozhodovat, opustil řád. Na studiích se udržoval kondicemi, po absolutoriu nastoupil na místo vychovatele v rodině barona Hildprandta, s jehož synem strávil delší dobu na hornické akademii v Banské Štiavnici. Začal se velmi živě zajímat o přírodní vědy a už jako šestadvacetiletý se vrátil na pražskou universitu studovat medicínu.

Po doktorátě (roku 1818) se věnoval převážně teorii a získával první věhlas zejména ve fyziologii. Plných 27 let působil ve Vratislavi. Zdejší universita mu vděčí za první fyziologický ústav v Evropě, otevřený zprvu v Purkyňově bytě, než roku 1839 získal vlastní budovu. Purkyňovy objevy jsou velice rozsáhlé, oproti tehdejšímu zvyku nepřednášel fyziologii dogmaticky, ale učinil z ní vědu přísně experimentální. Záslužné jsou i jeho práce optické, vycházející ze studií fyziologie vidění. Vrcholu dosáhl vypracováním buněčné teorie, podle níž se všechna živočišná i rostlinná těla skládají z buněk tvořených protoplazmou (což je Purkyňův pojem převzatý vědou celého světa). Právě učení o buňce mu přineslo jeho evropskou proslulost.

Domů, na pražskou stolici fyziologie, se vrátil Purkyně roku 1849. V nejtěžších dobách Bachova absolutismu přednášel česky. Živě se podílel na vlasteneckém dění, již před svým příchodem do Prahy se zúčastnil Slovanského sjezdu v roce 1848. Nadšeně se zajímal o českou literaturu, byl neohroženým přítelem Boženy Němcové i K. Havlíčka Borovského, a to i v době, kdy se k nim mnozí ustrašení vlastenci raději neznali. Díky svým neochvějným zásadám a ryzí povaze si u rakouských úřadů vysloužil přídomek "nepolepšitelný starý muž". Byl pod stálým policejním dohledem a roku 1852 se za česky pronesený projev ocitl i v policejním vyšetřování.

Spolu s Vojtou Náprstkem pečoval Purkyně o rozvoj českého průmyslu a podporoval i vzdělání žen. Do češtiny překládal básně Schillerovy i díla Goethova, naopak německý svět seznamoval s vynikajícími soudobými díly českými.

Všestrannost Purkyněho osobnosti je zřejmá i ze skutečnosti, že stál u založení dodnes vycházejícího přírodovědeckého časopisu Živa, který léta redigoval, stejně jako časopis Krok. Spoluzakládal Sokol, Hlahol, Uměleckou besedu, Spolek českých lékařů a další.

Pocty a vyznamenání obdržené již za života Purkyňova jsou nesčetné, více než 50 učených společností celého světa jej učinilo svým čestným členem. To nemohla nakonec ignorovat ani vídeňská vláda a tak potomci tohoto velikého přírodovědce, humanisty a vlastence byli nobilitováni.
(pa)
Žáček V.: Jan Evangelista Purkyně, Praha 1987; Haubelt J.: Jan Evangelista Purkyně, Praha 1987


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie