Zpět na www.libri.cz

KDO BYL KDO v našich dějinách do roku 1918


Zpět na kalendarium Zadejte začátek příjmení:         

BURIAN Karel (* 12. 1. 1870 Rousínov u Rakovníka, + 25. 9. 1924 Senomaty u Rakovníka) - český pěvec

V srpnu 1892 předstupuje před komisi Národního divadla zběhlý právník, dvaadvacetiletý tenorista Karel Burian. Předchází ho pověst, že v Brně již úspěšně zpíval Jeníka i Dalibora. Ředitel Šubrt jej nechce ani do sboru.

Burian odchází do světa - Lipsko, Vídeň, Berlín, Kolín nad Rýnem, Tallin, Hannover, Hamburk, Budapešť - spolu s mladším bratrem, barytonistou Emilem, získávají ostruhy na německých scénách. Zlom přináší Hamburk 1898 - v představení Tannhäusera, kde měl Burian menší roli, ztratil hlavní představitel během prvního jednání hlas a Burian zaskočil v těžké úloze, kterou nikdy předtím nezpíval. Obrovský úspěch mu nakonec otvírá i Národní divadlo. Nalézá tu nového šéfa opery, svého přítele K. Kovařovice. Pod jeho vedením vytváří Burian skvělé role (Dalibora), ale nakonec dochází k rozkolu a Burian z divadla odchází. Začíná jeho slavná cesta po pěveckých výšinách - Budapešť, Drážďany, Berlín (spolu s Emou Destinovou), New York.

Především wagnerovský pěvec je zahraniční kritikou stavěn i nad Carusa. Jazykové nadání mu dovoluje zpívat s dokonalou výslovností v šesti jazycích. Jen česky ne. Národní divadlo ho nechce, i když třeba přiznat, že k tomu přispívají některé nešťastné rysy umělcovy povahy.

Roku 1907 zpívá v Praze v německém divadle na wagnerovském festivalu. Je skvělý a Kovařovic mu podává ruku na usmířenou. Odezva v tisku a části veřejnosti je však tak zuřivá, že Burian z Prahy odjíždí. Teprve o rok později začíná v Národním hostovat, ale (částečně i vinou hlasového onemocnění) definitivně se na vytoužené jeviště Burian vrací až roku 1922. Ale opět jen nakrátko, na zájezdu na Slovensko se nakazí růží a po týdnech v nemocnici vyčerpán a předčasně zestárlý umírá.

Fenomenální pěvec, který zpíval v šesti světových jazycích a jehož tenor v lyrické i hrdinské poloze slýchal celý svět, však nezanedbával ani domácí koncerty po menších městech. Po vystoupení v Metropolitní opeře byl nazýván českým Carusem. S tímto umělcem měl i společnou pěveckou partnerku - E. Destinovou. V diskografii je zachován spolu s jejím i Burianův hlas.
(pa)
Burian E. F.: Karel Burian, Praha 1948; Rektorys A.: Naši operní pěvci, Praha 1958


Počet nalezených záznamů: 1
Obsah encyklopedie