Domov sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích
hledá zkušeného lékaře
Zpět na www.libri.cz Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen
<- 1. březnaÚvodní stránka3. března ->

2.března

"KAŽDÝ DEN MÁ SVOJE DARY."
(Martialis)

Svátek mají Anežka a Ceadda.

Jméno Anežka pochází z řečtiny. Slovo hagné znamená "čistá" nebo "neposkvrněná" a z tohoto tvaru vzniklo latinské jméno Agnes. Stejného základu je i řecké slovo hagios, což znamená "svatý". Toto jméno nosilo mnoho světic, ale dnešní den patří klarisce Anežce České, která odešla na věčnost 2. března roku 1282. Po její kanonizaci roku 1989 byl svátek v českém církevním kalendáři nově přeřazen na 13. listopadu.

Anežka se narodila roku 1207 (snad ale také 1205 nebo 1211) jako dcera českého krále Přemysla I. Otakara. Již jako dítě byla zasnoubena s Boleslavem Slezským a se synem císaře Fridricha II. Z obou sňatků sešlo z politických důvodů, a tak se Anežka rozhodla zasvětit svůj život Bohu. Ve svém rozhodnutí setrvala, i když jí rodina nabízela nové ženichy. Když měla být Anežka znovu obětována politice a měla se provdat bud' za Bedřicha II. nebo za anglického Jindřicha II., určila si svůj osud již sama. Její bratr Václav I. jí daroval pozemky u řeky Vltavy, kde Anežka zahájila z finančních zdrojů svého královského věna výstavbu velkolepě pojatého kláštera minoritů mužské i ženské větve, který se stal nejstarším klášterem II. řádu sv. Františka severně od Alp. Stavba byla zahájena roku 1231 a o tři roky později složila královská dcera řeholní sliby. Hned na počátku založila při konventu špitál, při kterém na její popud vznikl i jediný český charitativní řád - křižovníci s červenou hvězdou. Když 11. června 1234 vstoupila třiadvacetiletá Anežka spolu s dalšími sedmi dívkami ze šlechtických rodin do kláštera Na Františku, stal se její skutek evropskou událostí roku. Tento její čin vzbudil tehdy pozornost nejen proto, že odmítla nabízený sňatek s císařem; stala se vůbec první královskou dcerou, která vstoupila do chudého řádu sv. KIáry. Papež Řehoř IX. nešetřil chválou a rady jí udílela i zakladatelka řádu sv. Klára, která ji nazývá "sestrou ze všech nejmilejší". Několik měsíců po složení věčných slibů se Anežka stala z rozhodnutí Řehoře IX. abatyší kláštera. V této funkci setrvala až do smrti, i když v souladu se svou pokorou se v roce 1238 vzdala tohoto označení a přijala jen titul soror maior ("starší sestra").

Anežka sama vynikala cennými vlastnostmi, především činorodou energií a rozhledem, které zdědila po svém otci, ale také zjemnělou prozíravou inteligencí a smyslem pro duchovní hodnoty, což bylo dědictví po matce. Její vzdělání bylo věhlasné. Brzy se nadchla pro učení sv. Františka z Assisi a dopisovala si i s jeho přítelkyní a žačkou sv. Klárou. Právě oni jí byli vzorem, když v Praze zakládala přísnou řeholi. Dokonce tak přísnou, že ji kvůli tomu papež Řehoř IX. odmítl schválit jako příliš náročnou. Nakonec se Anežce podařilo papeže částečně přesvědčit o správnosti svého názoru a on udělil jejímu řádu alespoň privilegium chudoby.

Sv. Anežka Česká se dožila velmi vysokého věku a celý svůj život obětovala těm nejchudobnějším lidem. Zároveň opakovaně urovnávala spory mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem II. Otakarem a českou šlechtou. Zemřela v době, kdy se český stát otřásal pod braniborskou okupací po smrti krále Přemysla II. Otakara, který padl na Moravském poli. Již za svého života byla považována za světici a úcta k ní se v Čechách uchovala po dlouhá staletí, až ji konečně v roce 1989 papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Tradice ji však dávno před tím zařadila mezi české národní patrony.

Anežka Česká je znázorňována především jako abatyše s korunou, jak ošetřuje nemocné. Jeden z nejznámějších příkladů této scény lze spatřit v galerii křižovníků na Křižovnickém náměstí. Často je také zobrazována s trpícími u nohou, jako například na sousoší v zadní části svatovítské katedrály vlevo (dílo K. Stádníka). Díky tradičnímu řazení mezi české zemské patrony se stala její socha součástí Myslbekova sousoší kolem sv. Václava na Václavském náměstí. V České republice je slaven svátek sv. Anežky 13. listopadu v souvislosti s jejím svatořečením (12. listopadu).

Až do kanonizace byl patrně jediným farním kostelem na celém světě zasvěceným blahoslavené Anežce kostel v Českých Velenicích. Dokud nebyla Anežka svatořečena, bylo k zasvěcení třeba povolení Říma. Tehdy si dispens vyžádal českobudějovický biskup Šimon Bárta.

Dalším dnešním oslavencem je biskup Ceadda, nástupce svého bratra v úřadě opata v Lastinghamu v Yorkshiru. Odtud byl povolán na biskupský stolec do Yorku, ale v roce 669 zjistil sv. Theodor z Canterbury, že Ceadda nebyl vysvěcen, a tak jej odvolal. Ten kupodivu toto rozhodnutí pokorně přijal, což nebývalo v té době běžné, a ponořil se do modliteb a pokání. Sv. Theodor jej později opět povolal, vysvětil a ustanovil biskupem v Mercians se sídlem v Lichfieldu. Biskup Ceadda si svého úřadu vážil a snažil se pomáhat všem potřebným celé diecéze. Proto neustále pěšky cestoval od vesnice k vesnici a šířil kolem sebe lásku a porozumění. Zemřel v Lichfieldu roku 672.

Dnešní den je také dnem studní. Podle prastaré keltské tradice se uctívaly posvátné studny čištěním a obětováním květin. Naši předkové si tak zajišťovali dobrou a zdravou vodu na celý rok.


Zpět na www.libri.cz Po kom se jmenujeme. © LIBRI, 2000, 2001 Valid HTML 4.01  Valid CSS Úvodní stránka