Domov sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích
hledá zkušeného lékaře
Zpět na www.libri.cz Po kom se jmenujeme. Encyklopedie křestních jmen
<- 27. lednaÚvodní stránka29. ledna ->

28.ledna

"AČ TEDY JAKO VŠICHNI TVOROVÉ MÁ JEN KRÁTKÝ ŽIVOT,
PŘECE JEHO ZPĚV ZNÍ PO VĚKY,
KDYŽ ČLOVĚK SÁM JIŽ SKONAL."
(Ou-jang Hsiu)

Svátek mají Otýlie, Tomáš (Akvinský) a Karel (Veliký).

Otýlie, která má dnes svátek, se dříve psala Otilie - a ještě dříve Oda. To však již bylo jméno mužské, ze kterého Otylka vznikla. Toto jméno znamená "majetek" nebo "štěstí".

V církevním kalendáři má tato žena svátek 13. prosince. Otýlie měla těžký osud. Podle vyprávění se narodila slepá a její otec, alsaský vévoda Athich, ji chtěl nechat zavraždit, aby rodinu "ušetřil hanby". Její matka Bethsvinda se však tomuto nařízená vzepřela a s pomocí kojné dítě zachránila v klášteře Baumes-les-Dames. Podle legendy nabyla dívka zraku v okamžiku svého křtu. Po nějakém čase ji její bratr z kláštera unesl zpět na rodný hrad. Když však otec spatřil svou zavrženou dceru, rozzuřil se a syna na místě zabil. Otýlie prý bratra opět vzkřísila, ale sama musela před zuřícím otcem prchnout. V poslední chvíli se před ní otevřela štěrbina ve skále, ona se v ní ukryla a úlomky kamene jejího otce zastavily a zranily. To mělo zásadní vliv na jeho povahu. Od té doby se prý polepšil, a když se po nějakém čase Otýlie dověděla, že je nemocný a navštívila jej, nestačila se divit. Otec se s ní smířil a daroval jí hrad u Strasbourgu, aby v něm zřídila klášter. Tento dům nesl název Odilienberg. Otýlie později založila ještě ženské opatství Niedermünster. Právě v tomto klášterním domě Otýlie zemřela roku 720. Její hrob je jedním z nejslavnějších poutních míst Německa, chodíval sem i slavný J. W. von Goethe. Hlavně sem však přicházejí nemocní s očními chorobami, neboť Otýlie je především jejich patronkou.

V českém církevním kalendáři má dnes svátek Tomáš. A ne jen tak ledajaký. Má přívlastek Akvinský a patřil k největším křesťanským teologům. V 18 letech vstoupil do dominikánského řádu a jako nadobyčej vnímavý chlapec hravě vystudoval univerzity v Bologni, Kolíně nad Rýnem a Paříži. Později se stal bakalářem a mistrem biblických věd, působil jako profesor teologie na pařížské univerzitě. Vědě zůstal věrný celý život. Kromě toho byl také hlavním kazatelem dominikánského řádu. Jeho dílo má pro katolickou církev zásadní význam. Je tvůrcem filozoficko-teologického směru, nazvaného po něm tomismus. Pokračuje v něm v úsilí svého učitele Alberta Velikého o harmonii víry a rozumu. Tomáš sám dokládá, že víra a rozum se mohou doplňovat za podmínky, že skutečná zjevení (inspirace) bývají nadřazena nedokonalému rozumovému poznávání. Podkladem k jeho úvahám mu nebyla pouze díla církevních autorů, ale také spisy nejpřednějších starořeckých filozofů, zvláště Aristotela a Platóna. Jeho hlavním dílem je spis Summa theologiae (Suma teologická). Jeho učitel Albert Veliký o něm řekl: "Tento němý vůl jednou zařve tak, že to zazní v celém světě." - Jeden spolužák totiž nazval málomluvného Tomáše "němým volem". Albert měl pravdu, neboť Tomášovy myšlenky k nám hovoří i dnes.

V římském církevním kalendáři má dnes svátek také císař Karel Veliký. Narodil se asi roku 747 v rodině Pipina Mladšího. Ačkoliv je dnes uctíván jako světec, mnohdy se tak nechoval. Některé jeho skutky lze dokonce klidně označit za brutální a zcela nekřesťanské. Za světce jej uznal kolínský arcibiskup Rainald z Daselu, ale papež Alexander III. tento akt nikdy nepotvrdil.


Zpět na www.libri.cz Po kom se jmenujeme. © LIBRI, 2000, 2001 Valid HTML 4.01  Valid CSS Úvodní stránka