V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FIŠER, Stanislav (2)

Stanislav (2) FIŠER (* 14. 12. 1931 Hořice v Podkrkonoší, okres Jičín)herec; otec herečky I. Fišerové. Jako nemanželský syn bývalé herečky kočovné Zöllnerovy div. společnosti a vysokomýtského starožitníka vyrůstal ve Vysokém Mýtě, Hořicích a Poděbradech, kde vychodil základní školu a začal hrát ochotnické divadlo. Profesionální průpravu získal po válce u M. Mellanové v Pražském divadle pro mládež (1945–47), po jehož zrušení působil v Městském divadle na Královských Vinohradech (1947–49), v Divadle Jiřího Wolkera (1949–55) a Burianově souboru D 34 (Léto, Věra Lukášová). Roku 1959 ho angažoval J. Werich do Divadla ABC, s nímž přešel v roce 1962 do Městských divadel pražských, kde setrval až do odchodu do důchodu (1993). Na prknech tohoto divadla nicméně hostoval dál (Jezinky bezinky, Funny Girl) až do doby, než mu lékaři v roce 2004 diagnostikovali rakovinu hrtanu. Po chirurgickém zákroku, kdy přišel o hlasivky, jeviště definitvně opustil. Od chlapeckých a milovnických rolí v mladých letech se profiloval jeho komediální talent v postavách uličníků a společenských chlapíků s pochybnou pověstí především v konverzačním a muzikálovém repertoáru (Postarej se o Amálku, Jak unést dámu, V Římě na place byla legrace, Purpurový ostrov, Charleyova teta). Ve filmu si poprvé zahrál epizodní roli kluka u auta v Krškově psychologickém dramatu Až se vrátíš… (1947). Následovaly další menší i větší chlapecké a jinošské role ve filmech ze současnosti (Křížová trojka, 1948; Na dobré stopě, 1948; Milujeme, 1951; Vina Vladimíra Olmera, 1956; V šest ráno na letišti, 1958), z nedávné minulosti (Červená ještěrka, 1948; Advent, 1956; Ročník 21, 1957) i postavy z historie (Posel úsvitu, 1950). Divákům utkvěly v paměti z tohoto období zejména jeho úlohy studenta Julínka, nejmladšího syna Tříškových z komedie J. Macha Rodinné trampoty oficiála Tříšky (1949), a havíře Ctirada Šantory ze Sequensova dobrodružného snímku Větrná hora (1955). Po boku G. Valacha V. Hlavatého vytvořil svůj stěžejní part před kamerou v postavě pěšáka Václava, jednoho z trojice rakouských vojenských zběhů z třicetileté války, kteří obětovali životy za záchranu někdejší pěšákovy milé (A. Vránová) a její rodiny, v Makovcově historickém dramatu podle stejnojmenné povídky Aloise Jiráska Ztracenci (1956). Chlapecké postavy zaměnil pozvolna od poloviny 60. let za role mladých mužů, jako byl např. tramvajový průvodčí Marek v Rychmanově muzikálové komedii Dáma na kolejích (1966). Schopnost drobnokresby a smysl pro detail využil zejména v úlohách lehkomyslných floutků, flamendrů a šviháckých podvodníčků různého kalibru, mezi nimiž vynikají tenorista Sláva Podrazil v Sequensově kasařské romanci Pěnička a Paraplíčko (1971) a zlodějíček a falešný student práv Josef Kořínek zvaný Pépi v Sequensově defraudantské baladě Smrt černého krále (1971). Nezřídka představoval také strážce zákona (Čtyři v kruhu, 1967; Tři nevinní, 1973; Drahé tety a já, 1974). V životopisném filmu J. Macha Paleta lásky (1976) zpodobnil malíře Quida Mánesa, bratra malíře Josefa Mánesa (P. Kostka). Od poloviny 70. let se začal z plátna vytrácet a jen ojediněle se na něm připomínal, např. jako horník (Parta hic, 1976), vrátný (Noc smaragdového měsíce, 1984), putykář (Dva na koni, jeden na oslu, 1986), baron (Nesmrtelná teta, 1993), hofmistr (Z pekla štěs, 1999) a lékař (Andělská tvář, 2002). Četné figurky ztvárnil na tv. obrazovce v inscenacích (Smutný půvab, 1963; Traktér u královny Pedauky, 1967; Žižkův meč, 1970; Pán na inzerát, 1978; Případ Platfus, 1985; Zálety koňského handlíře, 1991; Lorna a Ted, 1991; Návštěva staré dámy, 1999; Brouk v hlavě, 2002; Santiniho jazyk, 2010), pohádkách (Drobínek, 1970; Velká policejní pohádka, 1979; Hastrmanská povídačka, 1979; Bílá kočička, 1979; O stříbrném a zlatém vajíčku, 1981; Vojáček a dračí princezna, 1982; Pošťácká pohádka, 1982; O chamtivém strašidle, 1985) a seriálech (Hříšní lidé Města pražského, 1968–69; Pan Tau, 1972; 30 případů majora Zemana, 1974–79; My z konce světa, 1975; Dnes v jednom domě, 1979; Poručík Petr, 1981; Rodáci, 1988; Případ pro zvláštní skupinu, 1988; Dobrodružství kriminalistiky, 1989; Náhrdelník, 1992; Hříchy pro pátera Knoxe, 1992; Detektiv Martin Tomsa, 1994–98; Josef a Ly, 2004; Ach, ty vraždy!, 2010). Namluvil animovaný večerníčkový seriál Kosí bratři (1980). Po několikaletém boji se zákeřnou nemocí se vrátil před kameru jako němý pan Lang v tv. seriálu Velmi křehké vztahy (2007–08) i v drobných film. rolích pacienta Machovce ve Svátkově psychothrilleru Hodinu nevíš (2009) a postiženého seniora Filly, který dorazí na sraz maturantů náchodského gymnázia po 60 letech na invalidním vozíku, ve Štancelově poetické komedii Pamětnice (2009). Před onemocněním se hojně a výrazně uplatňoval v dabingu (propůjčoval hlas např. Peteru Sellersovi nebo Pierru Briceovi v roli indiánského náčelníka Vinnetoua z cyklu dobrodružných příběhů Karla Maye) a za celoživotní mistrovské působení v této oblasti získal Cenu Františka Filipovského (1999). Jeho lidský a umělecký portrét zachytil filmový a divadelní publicista David Laňka v knize Nekončící potlesk aneb Galerie nezapomenutelných (2000). Nadace Život umělce mu udělila cenu Senior Prix (2001). Ve zralém věku se začal věnovat i výtvarnému umění, svým stylem se řadí mezi naivisty.

 

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!