V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FALTÝNEK, Jan

Jan FALTÝNEK (* 12. 4. 1936 Ostrava, † 12. 12. 1995 Praha)  – herec a šansoniér; syn herce A. Faltýnka a operetní subrety Míly Janů (1917–1999), manžel herečky J. Tiché a otec herečky J. Markové. S divadlem začínal, neboť byl vyučený elektrikář, jako technik a inspicient operety Krušnohorského divadla Teplice, kde začal vystupovat i na jevišti v operetním sboru (1954 až 1959). Tady zaujal i hostujícího režiséra O. Nového, který ho později obsadil do pražské inscenace Zvonokosy. Další zkušenosti získal v tříletém angažmá Městského divadla v Příbrami, odkud přešel roku 1962 do pražského Divadla Jiřího Wolkera (Lišák Volpone, Hrátky s čertem). Jeho domovskou scénou se pak stalo Divadlo S. K. Neumanna (1967–86), kde zazářil jako protagonista inscenací V. Lohniského (Dobrý voják Švejk, Skapinova šibalství). Po pohostinských hrách v Národním divadle (Galileo Galilei) byl poslední období před odchodem do předčasného důchodu (1992) členem Městských divadel pražských. Postupně rozkryl svůj herecký, pěvecký i klaunský talent, který později využíval nejen v divadle, ale i v samostatných poetických večerech, hudebních recitálech, v televizi (Růžový Hubert, 1985), rozhlase, pražské Viole (autorské pořady Lavina, 1979; Požár, 1985). Od roku 1968 byl členem skupiny Šanson, s níž až do 80. let absolvoval desítky vystoupení v malostranské Umělecké besedě a Divadle hudby (Večery šansonů). Ve filmu se začal objevovat od počátku 60. let ve výrazných epizodkách a menších rolích rázovitých figurek, např. výčepních, číšníků a kuchařů (Naděje, 1963; Maturita školou, 1973; Pomerančový kluk, 1975), řidičů a taxikářů (Na konci světa, 1975; S tebou mě baví svět, 1983), manželů (Motiv pro vraždu, 1974; Zrcadlo pro Kristýnu, 1975; Podivný výlet, 1977), otců (Divoký koník Ryn, 1981), bratranců (Samorost, 1983). Nejpočetnější kategorii tvoří galerie strážců zákona od venkovských policistů, městských strážníků až po kriminalisty (Když má svátek Dominika, 1967; Tři nevinní, 1973; Drahé tety a já, 1974; Dým bramborové natě, 1976; Zátah, 1985). Jedinou hlavní roli představovala postava podceňovaného horolezce Františka Maláta, který se ze žárlivosti dopustí vraždy na vrcholu strmé skály, v Novákově povídce Smrt na Jehle z filmu podle Škvoreckého detektivních povídek Zločin v dívčí škole (1965). Na film. plátně se naposled představil jako otec Štěpána (D. Novotný) v Kovalově dětském snímku Hry pro mírně pokročilé (1986). Nepřeberné množství svérázných postav i postaviček zanechal v tv. archivu, ať již v řadě inscenací a her (mj. Chvíle rozhodnutí, 1961; Chléb a písně, 1971; Příběh se starou lenoškou, 1972; Otevřený kruh, 1973; Vejce pro maršála, 1974; Splynutí duší, 1976; Bratři Kipové, 1979; Snídaně v pánském pyžamu, 1980; Had z ráje, 1980; Ohnivé ženy, 1983; Růžový Hubert, 1985; Náušnice, 1985; Záhada zamčeného pokoje, 1986; Fantom opery, 1987; Ve vlaku je šerif, 1987), pohádek (mj. Čertova nevěsta, 1975; Loupežnická pohádka, 1980; Velká kočičí pohádka, 1983; Čertův švagr, 1984; Jak se princ učil řemeslu, 1987; Kde bydlí štěstí, 1987; Jehlice Sluneční paní, 1990; Princezna Hyacinta a tříhlavý drak, 1990; Třináctery hodiny, 1991) a stejně tak obohatil svými figurkami řadu seriálů (30 případů majora Zemana, 1974–79; My z konce světa, 1975; Tajemství proutěného košíku, 1978; Dynastie Nováků, 1982; Bambinot, 1984; Synové a dcery Jakuba skláře, 1985; Malý pitaval z velkého města,1982, 1986; Chlapci a chlapi, 1988; Přejděte na druhou stranu, 1988; Dobrodružství kriminalistiky, 1989). Neodmítal ani účinkování ve studentských filmech (Růže pro Algernon, 1987) a rovněž se čas od času věnoval i dabingu.
Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!