V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

FABIANOVÁ, Vlasta

Vlasta FABIANOVÁ (* 29. 6. 1912 Lvov, dnes Ukrajina, † 26. 6. 1991 Praha)herečka; manželka herce, divadelního a rozhlasového režiséra Josefa Bezdíčka (1900–1962) a manželka herce B. Záhorského. Narodila se ve Lvově, kde její dědeček sloužil jako kapelník vojenské hudby. Když vypukla válka, přestěhovala se celá rodina do Prahy. Její otec, bankovní úředník původem z Ostravy, z ní chtěl mít učitelku nebo lékařku, maminka zase baletku. Sama se rozhodla pro herectví, které vystudovala na pražské Státní konzervatoři (1932). Po krátké éře ve Švandově divadle v Praze byla roku 1933 angažována do Zemského divadla v Brně (Živnost paní Warrenové, Naše paní hostinská, Maryša, Jak se vám líbí, Cyrano z Bergeracu, Hippodamie), kde poznala svého prvního manžela. Roku 1941 se stala členkou činohry Národního divadla v Praze, na jehož jevišti vytvořila až do svého nuceného odchodu do důchodu (1977) desítky velkých ženských postav klasického i moderního domácího a světového repertoáru (Cyrano z Bergeracu, Višňový sad, Podzimní zahrada, Srpnová neděle, Hamlet, Racek, Po pádu, Dům doni Bernardy, Loupežník). Díky svému ušlechtilému a jemnému vzhledu zpočátku ztělesňovala především salonní krasavice, vznešeně svůdné dámy a aristokratky, vyspěla však v charakterní herečku tragického zaměření s velkým výrazovým rozsahem a civilně odstíněným projevem. Její doménou se staly hrdinky psychologicky komplikované nebo obestřené tajemstvím a exotickým kouzlem, vnitřně bohaté inteligentní ženy z intelektuálního, měšťanského i aristokratického prostředí. Neodmyslitelnou součástí její kariéry bylo účinkování ve filmu. První příležitost před kamerou jí dal režisér Otakar Vávra ve své zvukové verzi Mrštíkova románu Pohádka máje (1940), kde v nevelké úloze bytné lehkomyslného studenta práv Ríši (S. Beneš) vykreslila ucelenou a přesnou charakteristiku vášnivého, leč nenaplněného ženství. Druhá její role mladé Marie Gregorové z dramatu M. Friče Druhá směna (1940) ji už jasněji stavěla do tragičtější polohy. Po menších úlohách bývalé tanečnice (Rukavička, 1941) a princezny (Tanečnice, 1943) okouzlila diváky svým sympatickým portrétem půvabné a kultivované kněžny Andresové, jejíž nevěra se statným chalupníkem a notorickým pytlákem (O. Korbelář) zachrání starý knížecí rod před vymřením, v komedii M. Friče Prstýnek (1944). Vznosnou krásou, elegancí a intelektem obdařila komtesu Annu Zásmuckou v Krškově životopisném dramatu o houslistovi Josefu Slavíkovi Housle a sen (1946), herečku Evu Gazdovou alias Ernu di Garmo v Sádkově komedii Červená ještěrka (1948) a spisovatelku Boženu Němcovou v Krškově historickém dramatu Revoluční rok 1848 (1949). Typ záhadných a snovou tajuplností zahalených žen představovala ve Vávrově adaptaci Čapkova fantastického románu Krakatit (1948) a ve Steklého film. přepisu Tylovy pohádkové hry Strakonický dudák (1955). Neminuly ji však ani postavy vedlejší – emancipovaných žen, většinou manželek a matek, v dobově poplatných filmech ze současnosti (DS-70 nevyjíždí, 1951; Nástup, 1952; Anděl na horách, 1955; Páté kolo u vozu, 1958) a z minulosti (Velké dobrodružství, 1952; Jestřáb kontra Hrdlička, 1953; Rudá záře nad Kladnem, 1955). Příslib opět kvalitních úkolů před kamerou znamenala postava světácké dámičky Juljaševičové v sociální tragikomedii Gabriely Zápolské Morálka paní Dulské (1958). Nejprůkaznějšího uměleckého vrcholu na plátně dosáhla následující úlohou, ve které již předtím excelovala na jevišti Národního divadla. Byla to postava stárnoucí, ale ještě svůdné a poživačné Věry Mixové, žárlící na svou mladičkou neteř (M. Hynková), ve Vávrově film. verzi Hrubínovy lyrické komedie Srpnová neděle (1960). Od počátku 60. let se s ní diváci v kinech setkávali už jen velmi vzácně. Mihla se jako dáma v šedém v Zemanově hudební detektivní parodii Fantom Morrisvillu (1966), po delší přestávce pak hrála div. tragédku Emilii Kolářovou-Mladou v retrokomedii J. Menzela o průkopnících kinematografie u nás Báječní muži s klikou (1978), přepjatou matku dospělého syna (S. Matyáš) v letním příběhu K. Kachyni Setkání v červenci (1978), hraběnku Eleonoru ve Vláčilově biografii Antonína Dvořáka Koncert na konci léta (1979) a pěstounku ve slov. pohádce Martina Hollého Sůl nad zlato (1982). S D. Medřickou vytvořila shodou okolností jak svou poslední jevištní roli v Národním divadle – Giselu v Örkényho Kočičí hře (1974), tak i svou poslední dramatickou postavu na plátně – v maďarském filmu Jánose Vésziho A csoda vége/Konec zázraku (1983). Často účinkovala v rozhlase a televizi, zejména v inscenacích klasiky, pohádek i dramat (mj. Romance štědrovečerní, 1963; Samota, 1965; Malá Dorritka, 1967; Zločin na Zlenicích hradě, 1971; Lidé na křižovatce, 1971; Ať hodí kamenem, 1975; Holka modrooká, 1976; Kremelský orloj, 1977; Majka, 1978; Budulínek Mandelinka, 1984; V kleštích, 1987), z nichž vynikla její mrazivě přesná studie manipulativní ženy (Tetinka,1977). Poměrně zřídka si zahrála v seriálech (Zákony pohybu, 1978; Polom v bezvětří, 1987; Dobrodružství kriminalistiky, 1989). Svůj sametově hebký hlas zato uplatnila v uměleckém přednesu, jemuž se věnovala na komorních pódiích (Viola, Lyra Pragensis). V letech 1947–75 pedagogicky působila na pražské konzervatoři a na DAMU (od 1960 docentka). Ve spolupráci s Ladislavem Danešem napsala knihu vzpomínek Jsem to já? (1993). Roku 1961 byla jmenována Zasloužilou umělkyní a Bořivoj Zeman natočil krátký medailon Vlasta Fabianová (1961). Její tvůrčí profil přinesla kniha Františka Götze Vlasta Fabianová (1963).

 

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!