DONUTIL, Miroslav
Miroslav DONUTIL (* 7. 2. 1951 Třebíč)
–
herec. Vyrostl a umělecky vyzrál v Brně v úřednické rodině. K divadlu měl vždycky blízko, protože rodiče byli nadšenými ochotníky. Původně chtěl být novinářem nebo lesním inženýrem, ale gymnaziální herecká zkušenost v amatérském souboru Debakl a reparát z francouzštiny ho nasměrovaly na JAMU. Už za studií hrál v brněnském Divadle Husa na provázku, kam hned po absolutoriu (1973) také nastoupil. Zde vytvořil zhruba na padesát diametrálně odlišných postav v nejrůznějších žánrech pod vedením režisérů Petra Scherhaufera, Evy Tálské a Zdeňka Pospíšila, ať už šlo o romantické milovníky (Ríša z
Pohádky máje) či rebely (Nikola Šuhaj z
Balady pro banditu), tragikomické a komické postavy (Sancho Panza z
Příběhů Dona Quijota) i náročné dramatické úlohy tragického rázu (titulní hrdina z
Richarda III., starý Karamazov z
Bratrů Karamazových). Od roku 1990 je členem činohry Národního divadla v Praze (
Strýček Váňa, Jak se vám líbí, Divoká kachna, Židle, Višňový sad, Sen noci svatojánské, Na miskách vah), kde si přízeň diváků získal bezkonkurečně úlohou vychytralého křupana Truffaldina v Goldoniho komedie
Sluha dvou pánů. Jeho herectví představuje jedinečnou syntézu tradice psychologického herectví s autorským a spontánním herectvím studiových scén. Disponován velkou fantazií, schopností improvizace, skvělou pamětí, citem pro absurditu a přirozeným klaunstvím dokáže vtisknout groteskní až démonický rozměr nejrůzněji pokřiveným lidským povahám ve velkých dramatických i komediálních postavách, které mají vždy pevné a výrazné kontury. Se světem filmu se pracovně sbližoval velmi pozvolna a nenápadně, přestože jeho vstup na plátna kin v titulní roli legendárního zbojníka Nikoly Šuhaje v Sísově film. přepisu „provázkovského“ muzikálu
Balada pro banditu (1978) se jevil velmi slibně. Dlouho mu byly souzeny jen drobnější role, jako např. nemluvný pivovarský podomek (
Postřižiny, 1981), pekař (
Čarovné dědictví, 1985), katecheta (
Zastihla mě noc, 1985), kapsář Nosatec (
Straka v hrsti, 1983) či koumácký otec (
Správná trefa, 1987). Na plátně se paradoxně prosadil počátkem 90. let, tedy v době, kdy ostatní herci začali žehrat na nedostatek film. příležitostí. Nejvděčnější se ukázaly jeho portréty bodrých a omezených funkcionářů a armádních důstojníků, které odstartoval nadporučík Růžička ve vojenské komedii
V. Olmerapodle románu Josefa Škvoreckého
Tankový prapor (1991), na něhož navázal poručík Troník v Sirového tragikomedii podle Švandrlíkova legendárního románu
Černí baroni (1992). Ryze tragický rozměr vykazovala jeho postava službě oddaného velitele pevnosti v psychologickém dramatu Drahomíry Vihanové
Pevnost (1994). Sérii svých směšných lampasáků korunoval rolí zarputilého komunisty a rázného otec rodiny majora Šebka v Hřebejkově humorném retrofilmu
Pelíšky (1998). Režisérka
V. Chytilová ho nejprve otestovala vedlejší úlohou uhlazeného právníka Ulricha v satirické komedii
Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), aby mu posléze svěřila po boku
T. Hanáka ústřední postavu vykastrovaného náměstka Josefa Dohnala v trpké černé komedii podle skutečného případu
Pasti, pasti, pastičky (1998). Jestliže kritiku nenadchl jeho naivní Čechoameričan Otík Kocián, hlavní hrdina nenáročné komedie Milana Růžičky
Hotýlek v srdci Evropy (1993), pozornost naopak vzbudil svým kostelníkem Kociánem z hořké komedie
K. Kachyni Fany (1995), hrdinčiným despotickým pěstounem Gregorem Paltym z Fílova dramatu
Lea (1996), nedostatkem sexu strádajícím hercem Jožkou z Morávkovy smutné komedie
Nuda v Brně (2002), farářem z
Trojanovy venkovské balady
Želary (2003) nebo otcem titulního hrdiny Václava Hrubeše (
j. Budař) v Morávkově tragikomedii
Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005). Zatímco v romantické komedii podle bestselleru Michaela Viewegha
Román pro ženy (2005)
F. Renče mu připadla vedlejší role ženatého pana Žemly, platonického ctitele sousedky Jany (
S. Stašová), v následující adaptaci předlohy téhož autora,
Románu pro muže (2010), ho režisér Tomáš Bařina učinil dominantním protagonistou hořce komediálního příběhu v postavě bezskrupulózního státního zástupce s politickými styky Cyrila, nejstrašího z trojice sourozenců-sirotků (
M. Vladyka,
V. Hybnerová), mezi nimiž se během výletu do hor vyjasňují vztahy a odhalují jejich charaktery. Se
S. Stašovou se v partnerské (rodičovské) dvojici opět sešel jako starostující statkář Lakota v Cieslarově pohádce
Dešťová víla (2010). Velmi podobné spektrum figur vytvořil Donutil na tv. obrazovce v řadě úspěšných inscenací a tv. filmů (
Venca, 1972;
Tango, 1975;
Náledí, 1982;
Případ žárlivého muže, 1986;
Rozsudky soudce Ooky, 1988;
Kocourkov, 1991;
President a anděl, 1992;
Mistr Kampanus, 1993;
Políček č. 111, 1994; Klára a dva páni, 1994; Eine kleine Jazzmuzik, 1996;
Trampoty pana Humbla, 1997;
Borůvkový vrch, 2002;
Bankrotáři, 2003;
Zlá minuta, 2005;
Muž a stín, 2007;
Devatenáct klavírů, 2008), pohádek (
Sazička pro štěstí, 1982;
O chytrém šachovi, 1983;
O buchtách a milování, 1986;
O komtesce a zbojníkovi, 1988;
O princi, který měl o kolečko víc, 1991) a seriálů (
Heřmánci, 1990;
Draculův švagr, 1996;
Motel Anathema, 1998;
Hotel Herbich, 1999;
Případy detektivní kanceláře Ostrozrak, 2000;
Český Robinson, 2000;
Josef a Ly, 2004). Od roku 2004 vysílá ČT cyklus komediálních triptychů
3 plus 1 s Miroslavem Donutilem. K nezměrné popularitě, o níž svědčí např. opakovaná vítězství v tv. divácké anketě TýTý (1996, 1997), dospěl také jako vtipný vypravěč historek, prezentovaných v rámci zájezdových autorských recitálů a vlastních tv. pořadů (
Pořád se něco děje,
Furt ve střehu,
Ptejte se mě, na co chcete, já, na co chci, odpovím), která jsou zaznamenána na různých audiovizuálních nosičích a knižních titulech
Pořád se něco děje (2007 a
Ptejte se mě, na co chcete, já, na co chci, odpovím (2008)
. Nedílnou součástí jeho tvorby je práce v dabingu (propůjčuje hlas např. Kevinu Costnerovi a Gérardu Depardieuovi). Připravil vzpomínkové knihy
Uprostřed běhu (1996) s Jiřím Vondrákem a
Miroslav Donutil o sobě: …padesát uzlíků na provázku života(2000) s Milanem Caisem.
