V nakladatelství LIBRI právě vychází: ,,,

ZIEGLEROVÁ, Mařenka/Marie

Mařenka/Marie ZIEGLEROVÁ provdaná 1. Křížová (* 7. 2. 1881 Praha, † 7. 11. 1966 Mělník)  – herečka, operetní subreta a podnikatelka; sestra tanečnice Adély Srnové-Zieglerové (1869–1935), teta operetní subrety Hany Zieglerové-Želenské a manželka divadelního ředitele Františka Grabingera (1909–1994). Narodila se jako osmé dítě v uměnímilovné rodině vinohradského ševce (otec hrál na křídlovku, bratři na housle, sestry tančily). Stala se členkou baletní školy Augustina Bergra při Národním divadle a tančila tu drobná dětská sóla. Pěvecké školení jí poskytl František Pivoda, hereckému umění se učila u vinohradských ochotníků. Roku 1898 začala vystupovat jako herečka a operetní zpěvačka ve Výstavním divadle Uranie. Jako operetní subreta půvabného zjevu, ušlechtilého zpěvu a temperamentního projevu dosáhla značné popularity na div. scénách v Plzni (1899–1900), Brně (1900) a Praze: Švandova smíchovská Aréna (1901, 1903–06) a Národní divadlo (1901–03). Hostovala s cestující div. společností J. Tuttra po českých městech a absolvovala úspěšné pětiměsíční turné po USA (1906–07). Po návratu do vlasti byla ředitelkou a první subretou vlastního Lidového divadla M. Zieglerové v Praze-Libni (1907–09) a ředitelkou divadla Deklarace na Žižkově (1911). V letech 1914–18 působila v Ostravě a u div. společnosti svého budoucího chotě F. Grabingera. Po 1. světové válce vystupovala pohostinsky v operetách, revuích, fraškách a činohrách v Aréně na Smíchově (od roku 1919), Vinohradské zpěvohře (od roku 1920), Tylově divadle v Nuslích, divadle Komedia (1924), karlínském Varieté (1926), Uranii, Lesním divadle v Řevnicích (1930) a dokonce v Osvobozeném divadle (revue Nebe na zemi, kde vytvořila postavu bohyně Juno, 1936). Její hlas měl rozsah i intenzitu takřka operní, na subretu vládla vzácně vyvinutým smyslem pro dramatický přednes zpěvních čísel. Nikdy nepřekročila hranice pikanterie či choulostivého náznaku, jimiž proklouzla vždy s rozmarným čtveráctvím a neodolatelným šarmem. Dovedla být suverénní a distingovanou dámou velkého světa právě tak jako bezprostřední uličnicí z periférie. Ve zralém věku se před film. kamerou uplatnila jako ryze dramatická herečka, nejprve ve třech filmech němých: představitelka bytné advokátního koncipienta Tatara (J. Jenčík) v Krňanského dramatu Bahno Prahy (1927), matka v Krňanského komedii Modrý démant (1928) a domovnice Hedviky Tiché v Larinově melodramatu Haničko, co s tebou bude? (1928). Z film. pláten promluvila ve čtyřech zvukových filmech jako majitelka masérského salonu v Antonově komedii Jsem děvče s čertem v těle (1933), šenkýřka v Cikánově zfilmování románu a hry Haise-Týneckého Batalion (1937), žena továrníka Krouského (F. Filipovský) v komedii Miroslava Cikána Vandiny trampoty (1938) a choť tenora Sádla (F. Šašek) v příběhu z div. prostředí V. Binovce Bláhové děvče (1938). Roku 1946 odešla na odpočinek a uměleckou kariéru definitivně ukončila osmi koncerty před vyprodaným sálem pražské Lucerny. Z let 1909–14 je známo asi pětadvacet gramofonových snímků s její interpretací operetních písní (některé v duetech s mužskými tenory). Veřejný i soukromý život této herečky provázely nesčetné klepy, pomluvy a anekdoty. Jako jedna z prvních žen v Čechách vlastnila automobil a jízdami po Praze budila velký rozruch. Roku 1933 vydával společenský týdeník Hvězda na pokračování pásmo Mařenka Zieglerová vzpomíná, které následně vyšlo také knižně. V rukopisné podobě zůstaly její memoáry My od divadla (uložené v div. oddělení Národního muzea v Praze). Její bohatý život beletristicky zpracoval A. Branalda v románu Zlaté stíny (1980).

Úvodní slovo
Databáze vychází z třísvazkové encyklopedie Miloše Fikejze: Český film. Herci a herečky: I. díl: A–K (Libri 2006), II. díl: L–Ř (Libri 2007), III. díl: S–Ž (Libri 2008). Původních 2 890 hesel vesměs doznalo doplnění a aktualizace a přibylo dalších 168 hesel, jak příslušníků nejmladší herecké generace, jež za poslední léta vstoupila (i díky tv. obrazovce) do obecného povědomí, tak herců a hereček starších ročníků. Jejich účast ve filmech zdokumentovaly až poslední dva katalogy Český hraný film V: 1971–1980 (2007) a Český hraný film VI: 1981–1993 (2010), zpracované a vydané Národním filmovým archivem. Opět jsou zařazeni rovněž slovenští herci a herečky, kteří v ČR natáčí či trvale působí, a přibyli i další režiséři a režisérky, pokud, byť ojedinělé, stáli nejen za, ale i před kamerou. Aktualizaci hesel a zpřístupnění databáze zdarma podpořil příspěvek audiovizuálního odboru MK ČR, jemuž zde upřímně děkujeme, který pokryl téměř polovinu nákladů. V textu jsou užity obecně srozumitelné zkratky obecné, ale také institucí; ty lze najít na internetu, proto je (oproti knižnímu vydání) neuvádíme. V krátkém čase, který byl na realizaci databáze vyměřen, se autor a redakce nemohli vyvarovat chyb. Budeme vděčni čtenářům za upozornění na nedostatky a zároveň je prosíme o trpělivost, protože po delším zkušebním provozu provedeme případné opravy najednou — Miloš Fikejz a František Honzák

Copyright © Miloš Fikejz, 2006, 2007, 2008, 2010
Dodatky © Miloš Fikejz, František Honzák, 2010
© Libri, 2006, 2007, 2008, 2010, 2011

Upozornění: Databáze je zdarma zpřístupněna ke čtení, nikoliv kopírování textu či jeho částí, což bez výslovného souhlasu autora a nakladatelství odporuje autorskému zákonu!